Křesťané se možná nevědomky, ale o to častěji uchylují k tomu, že své kritiky častují mnohdy nepříliš lichotivými přívlastky, které jsou přitom charakteristické pro ně samotné.
Ateisté jsou tak bigotní, fundamentalističtí, militantní, zaslepení, fanatičtí. Ateismus je prý svého druhu náboženství, podle některých ateisté tvoří dokonce sektu (!) Všechny tyto přívlastky a charakteristiky jsou variací na stejné téma, a logika za tím je jasná: když tyto věci platí o velké části z nás (křesťanů, věřících), a nedá se s tím příliš polemizovat – tak ať si někdo nemyslí, že protistrana je na tom lépe.
Do tohoto rámce spadá i tvrzení, že ateismus je víra.
Zdůvodněním je, že přece nevíme stoprocentně, že žádný bůh neexistuje. (viz. rusalky) A nevíme-li to stoprocentně, pak tomu jenom věříme. Ostatně, i přímo v dnešní diskuzi zde na tomto webu napsal Protestant:
Co není 100%, to je víra.
Pak je ovšem víra naprosto všechno, protože 100% nevíme vůbec nic. Uvažme:
* víme se 100% jistotou, že tamten strom opravdu existuje? Jak si můžeme být stoprocentně jisti, že nežijeme např. v Matrixu? Jak víme, že se nám všechno jen nezdá? Ve skutečnosti by pak neexistovalo nic z toho, co vidíme a vnímáme.
* víme naprosto jistě, že svět nebyl stvořen před pěti minutami? Že ho Bůh nestvořil včetně všech “starých” předmětů, zkamenělin, včetně našich tak živých vzpomínek, na naše dětství, mládí, na včerejší den, i na to co jsme dělali před půl hodinou…?
* atd.
Je-li tedy víra vše, co nevíme 100% jistě, pak je víra úplně vše, a mimo víru není nic. Tvrzení že ateismus je víra, je v takovém případě triviálně pravdivé, banální, a bezobsažné.
Podívejme se na následujících sedm tvrzení:
1) věřím, že existují vodníci, kteří se před lidmi velmi dobře schovávají, avšak o to čileji se pídí po dušičkách utopivších se, aby je schovali ve svých hrníčcích
2) věřím, že na dnešní tiket vyhraju ve sportce první cenu
3) věřím, že dnes večer vyhraju v ruletě
4) věřím, že z mého dítěte vyroste slušný člověk
5) věřím, že mě zítra cestou do práce nezajede auto
6) věřím, že tělesa padají na celém povrchu Země opravdu se zrychlením g=~9,81 m*s^-2, v souladu s gravitačním zákonem, ačkoliv sám jsem to nikdy neověřoval (a už vůbec ne na všech místech povrchu Země!)
7) věřím, že Země není placatá (a já např. nejsem obětí gigantické konspirace, kdy všechny řeči o kosmonautech jsou fabulace, fotografie Země z Vesmíru jsou padělky, loď mizející za obzorem je jen optický klam, podobně jako kolejnice sbíhající se v dáli, mapy světa jsou vládami záměrně zkreslované, atd.)
Velmi dobře cítíme, že těchto sedm názorů má (ne zcela korektně řečeno) různý stupeň pravděpodobnosti, a že zastávat je není stejně oprávněné. Strkat je všechny do šuplíčku “víra” asi není úplně nejrozumnější.
Pokud někdo věří, že existují vodníci, je tak trochu případ pro psychiatra, a to zcela bez ohledu na to, že nemůžeme nadevší pochybnost vyloučit, že má pravdu.
Víra, že zítra vyhraju první cenu ve sportce, je legitimní, nicméně dosti pošetilá. V ruletě mohu vyhrát o poznání snáz, dokonce docela pravděpodobně (!) avšak hraní v kasínu jako příliš racionální nevnímáme.
Budu-li se o své dítě řádně starat, pak je docela pravděpodobné, že z něj dobrý člověk opravdu vyroste – ovšem i tak jde v podstatě do značné míry o víru, avšak jsou tam i zjevné prvky racionality.
To, že mě zítra cestou do práce nezajede auto, je asi stále v jistém smyslu víra – ovšem současně je to zcela opodstatněný předpoklad, přesto že může nevyjít.
Body (6) a (7) pak podle mého názoru vírou v pravém smyslu nejsou. Jde o naprosto racionální závěry, platící s velmi vysokou (nikoliv však stoprocentní!) jistotou.
Nabízím na to celé následující sjednocující pohled:
Víra i racionální úsudek jsou dva rozdílné způsoby, jak subjektivně přisoudit pravdivostní hodnotu daným tvrzením. Podstatné je, že jsou to způsoby do jisté míry na sobě nezávislé.
Mohu si být vědom toho, že z racionálního hlediska se jeví jako pravděpodobný závěr X, já ale věřím spíš závěru Y. Podle mého názoru u většiny lidí k takovému nesouladu může dojít, a to zejména v případech, kdy je člověk osobně (a/nebo citově) zainteresován na tom, aby platilo to, čemu věří. (viz. např. bod (5) a zejména (4)) Toto je podle mého názoru význam slova víra v běžně používaném smyslu.
Dále mohu uvážit, že fakta svědčí pro závěr X, a tak mu i věřím (bez ohledu na to, že může být všechno i jinak). V tomto případě podle mého názoru není na místě mluvit o víře, a IMHO v obecném pojetí se to takto také chápe.
V obou případech je navíc velmi vhodné uvážit míru faktické evidence, a míru příslušné víry či přesvědčení.
V případě křesťanského náboženství jde (v závislosti na míře fundamentalismu daného křesťana) o velmi silnou evidenci že křesťanství není pravdivé, a tomu přináležející (extrémně) vysokou subjektivní jistotu, že naopak pravidé je. Toto je víra par excellence.
Naproti tomu v případě ateistů (alespoň těch rozumných) mluvíme o slušné evidenci (v závislosti na konkrétním náboženském učení, proti kterému se v daném případě vymezují) že mají pravdu, a tomu odpovídající (tedy nikoliv přehnaně vysoké, a už vůbec ne absolutní) míře přesvědčení, že tomu tak opravdu je.
Házet oba ty přístupy do jednoho pytle je zjevná demagogie, matení pojmů, a projev přesně toho přístupu, na který jsem upozornil v úvodu dnešního článku.
Jacku,
mrzí mě, jestli se Vás moje poznámka o plivání proti větru nějak dotkla. Přišlo mi to (vzpomena si na prohranou dětskou soutěž) jako vtipné vyjádření toho, že pakliže posuzujete zdroje poznání prostých starověkých lidí dnešními měřítky, může se Vám to vrátit. Nemyslel jsem tím nic zlého. Komenský učil o 3 stupních poznání: smyslové, rozumové a Božím zjevením. My jsme Boží zjevení vypustili, protože Boha neznáme.
Jack : mě jde teď o to,jestli tvrdit,že mám pravdu jedině a pouze já,
je pokorné.Mě to připadá spíše arogantní,ale to ať si udělá obrázek každý sám.
Jistě je to hloupé a jestli to někdo tvrdí, tak je to známka toho, že je od pravdy na hony vzdálen. Absolutní pravdu nezná nikdo. Věřící v Boha řekne: věřím, že Bůh zná (má, je) absolutní pravdu (a), jinak by nebyl Bůh. To neznamená, že ji znám já.
Opravdoví vědci jsou opravdu pokorní a velmi zdrženliví v konečných závěrech. O vzniku vesmíru a života neznáme zatím dost na jednoznačné závěry. Jeden z vědců to vyjádřil slovy:” Čím více poznáváme, tím větší tma nepoznaného kolem nás. Čím více se noříme, tím více žasneme nad složitostí všeho a tím více se nahodilost jeví méně pravděpodobná”. Jiný zase komentoval své bádání v oboru biologie: “Kdybychom věděli jak vznikla buňka, komunikovali bychom spolu už jen v citoslovcích”.
Poctivé je říci nevíme jak to bylo. Bible se poměrně málo vyjadřuje o vzniku a fungování vesmíru. Možná proto, že tato znalost či neznalost není náš (lidský) hlavní problém. Náš hlavní problém je, že nejsme schopni být k sobě navzájem dobří, že jsme schopni se zničit. A to jak to (a se) změnit je hlavním tématem Bible a víry zároveň.
Proto byla, je a bude stále aktuální
K-NinetyNine :
prave som si vsimol ze pisete plivat, nie plavat moja chyba. ono aj to sa da, len musi byt clovek rychly.
Při silnějším větru nevím. Vzpomínám si jako děcko, že jsem nebyl příliš úspěšný.
Vyzkoušíme to, pak si sdělíme výsledky.
Bo, preco sa prosti staroveki ludia putali do hodnotenia vzniku a existencie sveta az to vyustilo v nabozenstvo?
To je pouze jedna z teorií. Nemohlo to být tak, že lidé Boha nejprve znali osobně, pak se od něj oddělili a ztráta toho vztahu vyústila v modlářství a v ateismus?
Bo,
nevím jestli jsem to minule dostatečně vysvětlil a proto budu trochu konkrétnější.
Jde mi v zásadě pouze o jednoduchý princip hledání odpovědí na jakékoliv otázky.
Domnívám se.že hledání odpovědí je určitý proces a ten by měl být zachován,pokud
tedy chceme,aby odpověď měla alespoň minimální vypovídající hodnotu.
Doufám že každý chápe,že se tento postup netýká subjektivních názorů.
Určitě tímto nemohu řešit kdo z nás má nejhezčí přítelkyni nebo manželku.
1.Poznání,tj.hledání všech dostupných informací týkajících se daného tématu.
2.Vyhodnocení daných informací na racionální úrovni.Každý jistě pochopí,že na
iracionální úrovni by jsme se dostali do slepé uličky,protože miliarda lidí by si
mohla vymyslet miliardu nesmyslných vyhodnocení.
3.Závěr.Vyslovení odpovědi na danou otázku.
Upozorňuji,že tento princip v žádném případě nezaručuje pravdivost odpovědí,ale
to ani není jeho cílem.Cílem je aby si každý člověk mohl udělat obrázek o pravděpodobnosti,že odpověď je pravdivá.Jelikož je známo na jakých základech
byl vysloven závěr,je možno celý proces překontrolovat a dojít k vlastnímu závěru.
Ten se může samozřejmě shodovat nebo i lišit.Zajisté je třeba pro posouzení mít
základní předpoklady.Schopnost racionálně přemýšlet,popřípadě mít znalosti
týkající se daného tématu.Někdy postačí “selský rozum”.
Já tohoto principu použiji tzv.ad absurdum,proto vůbec nebudu řešit jaké informace
dotyčný vyhodnocoval a řeknu,vidím,že se dotyčný daným problémem zabýval,tak jeho závěr může být pravděpodobný,ale také nemusí.
Druhý příklad,vidím že člověk žádné informace neměl,proto ani nedošlo k vyhodnocení
a vyslovil pouze závěr (tedy závěr na základě ničeho).O tomto závěru se mohu
vyjádřit pouze v tom ohledu,že je tzv.vycucaný z prstu,nemá vůbec žádnou
hodnotu a JE z mého pohledu nepravděpodobný.
Jednoduchý příklad.Otázka zní kdo je to Bo.Já tvrdím,že Bo se ve skutečnosti
jmenuje Josef Truhlík,bydlí v Chlumci nad Cidlinou č.p.125 a je to malej tlustej blonďák.Všimněte si,že jsem začal hned závěrem,tedy pouhou odpovědí na otázku.
Má tato má odpověď pro někoho nějakou vypovídající hodnotu?Vůbec nejde o to
jestli je to pravda,ani nejde o to jaké má jméno nebo jestli je to malý tloušťík.Mohl
jsem klidně napsat vysoký,štíhlý brunet.Ale co by se tím změnilo,vůbec nic.
Protože není vůbec důležité k jakému závěru jsem došel,ale JAK jsem k němu došel.
A to JAK jsem vůbec nenapsal.Nenapsal jsem že ho znám,že jsem ho viděl,že je to můj kamarád,že je to můj bratr,že píšeme články spolu.Jaký tedy máte důvod věřit,že můj závěr je pravdivý
nebo alespoň pravděpodobný.To je jednoduché ,nemáte vůbec žádný důvod mi věřit.
Ale v tomto případě máte alespoň možnost mé tvrzení dodatečně ověřit.
Ale co se stane když budu tvrdit,že v galaxii UDFy-38135539(5) je planeta na které
existuje inteligentní život.Nezmiňuji se o tom jak jsem k tomu přišel,prostě to tvrdím.
Nikdo to nedokáže vyvrátit.Doletět tam a podívat se nedokážete,audio-video
komunikaci nemáte,tak co teď.Asi to budete muset uznat za pravdivé tvrzení,nebo?
Doufám že po mě nikdo nebude chtít abych své tvrzení nějak dokazoval.
Myslím že se v poslední době stalo pravidlem,že existence se dokazuje neschopností
prokázat neexistenci.To je také úžasný fenomén.Když si uvědomím,že neexistence
je pouze negativní výsledek při hledání existence.Neexistence se totiž s principu nehledá.
Může mi někdo vysvětlit jak například potvrdím neexistenci HIV viru v mém těle.
Já myslím že to jde jen když budu tento vir hledat,tedy když budu zkoumat jeho existenci v mém těle.A až když nenajdu jeho existenci v mém těle řeknu že v mém
těle neexistuje.To jest neexistenci HIV viru mohu prokázat pouze negativním výsledkem při hledání existence.Abych zůstal naprosto korektní,tak bych se vyjádřil
přesněji a řekl bych ,že existence viru HIV v mém těle je nepravděpodobná.Nebo že neexistence viru HIV v mém těle je pravděpodobná.Nebo to snad někdo umí nějak jinak?
Každopádně někteří lidé mají jiný názor a proto podle nich klidně mohu tvrdit,že
má planeta existuje,protože nikdo nemůže prokázat,že neexistuje.
Ať žije logika. Pěkný den vám všem.
Bo,
teď jsem dopsal svůj dlouhý článek a teprve vidím vaše nové dva články,tak jen stručně.
——–
Věřící v Boha řekne: věřím, že Bůh zná (má, je) absolutní pravdu (a), jinak by nebyl Bůh.To neznamená,že ji znám já.
——–
To jsou přesně ty závěry o kterých píši.Jak dojdu k tomuto závěru,když vůbec
nevím co to “bůh”je,natož abych znal absolutní pravdu o “bohu”.Když neznám
absolutní pravdu o “Bohu”,tak nemohu tvrdit,že on zná absolutní pravdu na cokoliv.
Jasně píšeš,že člověk pravdu nezná,tak jak může tvrdit,že pravdu zná “Bůh”.
To je naprosto nelogické a nesmyslné,protože se to navzájem vylučuje.
To lidé mluví a píší o “Bohu”,jak jsem napsal,já nevím co nebo kdo to je,ale nikdy jsem
“ho” neslyšel mluvit sám za sebe.
Pokud se domníváš,že Bible je kniha,která má vyvolat dobro v lidech,tak jsi ji
asi špatně četl.Protože Bible je plná homofobie,vražd,mučení,netolerantnosti,nesvobody a mohl bych pokračovat.
Za svou svobodu a lidská práva nevděčíš ani Bibli,ani církvy,ani věřícím,všechny
tyto vymoženosti musely být náročně právě proti církvi a náboženství vybojovány
společenstvím humanistů a fylosofů.Zabrouzdej trochu do historie 19.století.
1. dostatečně nerozlišujete pojmy vědět a věřit.
2. zkuste si vytvořit mapu dodržování lidských práv a svobody lidí a zjistíte že poměrně přesně koreluje s mapou křesťanských zemí.
Důležitou roli pro další vývoj myšlenky lidských práv sehrálo křesťanství: všichni lidé jsou si před Bohem rovni a každý se bude jednou odpovídat za svůj život před jeho soudem.
http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_lidsk%C3%BDch_pr%C3%A1v
Jack:
Vaše vysvětlení o odpovědích na otázky je sice trošku zdlouhavé :), ale v podstatě máte pravdu. Často je mnohem důležitější zjistit jak se k dané odpovědi dospělo, než samotná odpověď. Proto taky velice často slyším reakce na nějaký vědecký fakt typu “jak to sakra můžou vědět” a tak podobně. Ono se totiž i ve škole často neuvádí, jak se k danému zjištění dospělo a je to velká škoda. Ve vědě je totiž často i samotná cesta cílem.
Bo:
“Čím více poznáváme, tím větší tma nepoznaného kolem nás. Čím více se noříme, tím více žasneme nad složitostí všeho a tím více se nahodilost jeví méně pravděpodobná”
Doufám že si uvědomujete, že to je právě umožněno tím, že toho víme stále více a tím jsme menší (někteří z nás) ignoranti.
Pokud toho více víte, můžete také klást i více (smysluplných) otázek.
Zde máte žebříček nejdemokratičtějších zemí (jedním z hodnocených aspektů je svoboda):
http://www.sfinance.cz/zpravy/finance/304893-cesko-a-demokracie-hadejte-na-kolikatem-miste-jsme-skoncili/
kolik z těch prvních 26 nejdemokratičtějších zemí nemá křesťanskou historii?
Také si prosím Protestante dobře povšimněte jak se v tomto žebříčku daří nejvíce ateistickým zemím :).
Předem upozorňuji (pro ty co nechápou co je ateistická země), že S. Korea není ateistická země.
zkuste si vytvořit mapu dodržování lidských práv a svobody lidí a zjistíte že poměrně přesně koreluje s mapou křesťanských zemí.
Polopravda. Zapomněl jste dodat: bývalých křesťanských zemí. Jak to fungovalo v době, kdy to ještě byly křesťanské země, si můžete přečíst sami: http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_people_burned_as_heretics
Machi, přesně 🙂
Ateistické česko v TOP 12% nejdemokratičtějších zemích na světě. Ateistické česko před religiozními USA, katolické Portugalsko na chvostu tabulky demokratických zemí.
Křesťanské (pravoslavné) Rusko nedemokratické, ryze katolické Polsko hodnoceno jako nefunkční demokracie.
Křesťanská Kuba autoritářský režim, a i v diktátorském Zimbabwe je 75% křesťanů…
Pěkný vlastní gól, Protestante 😉
To:Protestant
Chtěl jsem odpovědět,ale G.P. ,Michal i Machi odpověděli za mě. Pouze tam, kde je
dostatečná sekularizace státu,tedy oddělení církve od státu,jsou zachována základní
lidská práva.Proto G.P. to vystihl naprosto přesně,když napsal bývalé křesťanské státy.
Není tajemstvím,že jediný “stát” v Evropě,který nepodepsal rezoluci základních
lidských práv je Vatikán.Já myslím,že to hovoří za vše.Náboženství v jakékoliv
formě nikdy nebylo nositelem lidské svobody , lidských práv a dokonce ani morálky,tak jak je chápeme
dnes.Myslíte že by jste se domohl lidských práv v některém z dnešních náboženských států,například v Íránu.Ti co se o to pokusili,tak se štěstím skončili v emigraci.Ti
co štěstí neměli skončili “pod drnem”.
Zkuste se znovu podívat na ten seznam. Kupodivu tam nenajdete žádný jiný než státy s křesťanskou historií, s identitou, kterou vytvářelo křesťanství posledních 1000 let. Kdyby byla pravda taková jak se snažíte naznačit, musely by v to, seznamu být všechny jiné státy, jen ne ty, kde existovala církev. Ale ono to tak není. Proč asi?
Norway Church of Norway 85.7%, Pentecostal 1%, Roman Catholic 1%, other Christian 2.4%, Muslim 1.8%, other 8.1% (2004)
Iceland Lutheran Church of Iceland 80.7%, Roman Catholic Church 2.5%, Reykjavik Free Church 2.4%, Hafnarfjorour Free Church 1.6%, other religions 3.6%, unaffiliated 3%, other or unspecified 6.2% (2006 est.)
Denmark Evangelical Lutheran 95%, other Christian (includes Protestant and Roman Catholic) 3%, Muslim 2%
Sweden Lutheran 87%, other (includes Roman Catholic, Orthodox, Baptist, Muslim, Jewish, and Buddhist) 13%
New Zealand Anglican 13.8%, Roman Catholic 12.6%, Presbyterian, Congregational, and Reformed 10%, Christian (no denomination specified) 4.6%, Methodist 3%, Pentecostal 2%, Baptist 1.4%, other Christian 3.8%, Maori Christian 1.6%, Hindu 1.6%, Buddhist 1.3%, other religions 2.2%, none 32.2%, other or unidentified 9.9% (2006 Census)
Australia Catholic 25.8%, Anglican 18.7%, Uniting Church 5.7%, Presbyterian and Reformed 3%, Eastern Orthodox 2.7%, other Christian 7.9%, Buddhist 2.1%, Muslim 1.7%, other 2.4%, unspecified 11.3%, none 18.7% (2006 Census)
Finland Lutheran Church of Finland 82.5%, Orthodox Church 1.1%, other Christian 1.1%, other 0.1%, none 15.1% (2006)
Switzerland Roman Catholic 41.8%, Protestant 35.3%, Muslim 4.3%, Orthodox 1.8%, other Christian 0.4%, other 1%, unspecified 4.3%, none 11.1% (2000 census)
.
.
.Czech Republic Roman Catholic 26.8%, Protestant 2.1%, other 3.3%, unspecified 8.8%, unaffiliated 59% (2001 census)
pramen:
https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/
Protestante, kdyby už nic, tak je tam Japonsko a Korea.
Nicméně z této tabulky je spíše patrný vzestup demokracie při přechodu od křesťanských zemí k zemím ateistickým. Můžete to brát třeba tak, že křesťanství bylo jedním z vývojových stupňů na cestě k společenské dokonalosti :).
Stejně tak by křesťanství neuspělo nebýt antiky a tímto způsobem bychom mohli jít dále do minulosti.
Těžko označit státy, kde je zhruba 20 procent lidí nevěřících na Boha, duši, či životní sílu jako ateistické. Viz Eurobarometr 2005 🙂
včera na přednášce o náboženství (MU-FF) profesor říkal:
Ateismus nikdy nebude masovou záležitostí, protože vyžaduje značný intelektuální rozhled a schopnosti. U nás i když podle sčítání lidu může být třeba 60% lidí “ateisty” tak pravými ateisty bude tak 10%. Protože lidé říkají že nevěří, ale když příjde nějaká krize, problém, tak se začnou modlit. Taky je mezi něma hromada lidí co jsou ateisty ale věří v léčivé kameny, horoskopy, astrologii, tarotové karty nebo jiné magično. Naproti tomu exituje i hormada křesťanů co věří v reinkarnaci.
To: Protestant
To co jsi napsal potvrzuje pouze pravidlo,že v bývalých katolických zemích bylo
nejsilnější humanistické hnutí(asi věděli proč),které se nakonec úspěšně postavilo církvi a oslabilo
její vliv ve společnosti.Z tohoto důvodu nakonec zvítězily demokratické ideály.
Kdyby to tak nebylo,tak by jsme ještě dnes za tyto články hořeli na hranicích.
Zajisté chápeš,že křesťanské náboženství splňuje všechny atributy diktátorské
ideologie.Nejvyšší diktátor “Bůh” určuje co je správné a co špatné.Určuje odměny a tresty.Bible je základní ideologickou knihou.Inkvizice(tajná policie) je složkou
vykonávající tresty.Vlastní názor není výtán,protože “pravda” ideologie je jasně
daná a je v základech neměná.
Nedělejme si iluze,tato ideologie je v určitých směrech krutější než komunistická
ideologie v Sev.Korei.Když vás budou mučit v Sev.Korei potom bude vaším vysvobozením smrt.
Když vás bude mučit inkvizice,tak vás smrt nevysvobodí,protože kat.církev si
vymyslela něco velmi krutého,něco co jinde nemá obdoby,po mučení vás totiž
podle této církve čeká ještě mnohem větší a nekonečné mučení v pekle.
Neexistuje žádná společnost,která by byla tak krutá aby vás mučila i po smrti.
Proto nemůže být křesťanské náboženství nositelem morálky a lásky,alespoň pro
mě.
Tohle se oficiálně diagnostikuje jako christianofobia.