Věřící říkávají, že přece nebylo dokázáno, že Bůh neexistuje – a proto, proč v něj nevěřit. Problematičnost této úvahy snad nejlépe ukazuje tzv. vílí argument.
Víme jistě že neexistují víly? Je to dokázáno? Lidé v existenci víl dost dlouho skutečně věřili (viz. wiki). Co se stalo, že v jejich existenci věřit přestali? Jaký důkaz jejich neexistence se objevil?
Odpověď je jednoduchá: neobjevil se žádný důkaz jejich neexistence. Jak začal ve společnosti nabývat na významu racionální přístup ke světu, lidé si začali uvědomovat, že vlastně neexistují žádná hodnověrná svědectví o existenci víl (ačkoliv neověřená svědectví existovala). Neexistují po nich žádné stopy, nepotřebujeme je k vysvětlení žádných jevů či úkazů – a logický závěr z toho byl a JE, že tedy víly s největší pravděpodobností neexistují. S absolutní jistotou to však vlastně dodnes nevíme…
Důkazní situace je tedy pozoruhodně podobná, ne-li totožná, se situací ohledně existence Boha. Jediný rozdíl snad je, že v různé bohy dnes lidé stále ještě věří. Tento rozdíl je však způsoben právě tím, že na problém existence víl jsme ochotni aplikovat racionální způsob uvažování, zatímco na problém existence Boha jej ochotni aplikovat nejsme (tedy, někteří z nás – ti věřící…)
Uvažme, že všechny argumenty, kterými věřící omlouvají nepozorovatelnost Boha v našem světě, lze snadno přeformulovat i pro případ neviditelnosti víl! Ale znamená to snad pro nás něco? Budeme v existenci víl věřit, když ty argumenty, které omlouvají jejich neviditelnost, striktně vzato MOHOU platit? Uvažme: Bůh třeba neplní modlitby tak aby to bylo průkazné, proto, že NECHCE aby byl jednoznačně dokázán. Analogicky víly spíš chtějí, aby se o nich jen povídalo, a tancují na lesních pasekách výhradně jen pokud se nikdo nedívá…
Věřící říkají: přece nečekáte, že se Bůh nechá “změřit”, že se nechá “dokazovat”?! Analogicky lze říct ale to samé pro víly! Jak tedy lze z toho, že je nikdo nikdy neviděl, činit nějaký závěr?
Pro váženého čtenáře by mělo být podstatné zamyslet se, zda opravdu ve prospěch neexistence víl neexistuje o nic víc důkazů, než ve prospěch neexistence Boha. Pokud se ukáže, že to tak je, pak jsme v situaci, že víra v Boha je stejně “oprávněná” jako víra v existenci víl.
Protestant: “Tím důvodem je prostá neopakovatelnost a nefalzifikovatelnost věcí víry.”
Myslím Protestante, že byste se měl vyjádřit k dnešnímu článku. Jsou snad vílí tanečky z hlediska lidí opakovatelné? A jsou falzifikovatelné? A znamenají snad negativní odpovědi na tyto otázky, že k (ne)existenci víl nemá racionální rozum co říct?
K problematice vílích tanečku se můžeme vyjádřit až poté co si definujeme kdo či co je to víla.
Podobně obtížné se zdá potvrdit či vyvrátit existenci andělů. Ale to jen do té doby než pochopíme, že anděl je česky jednoduše posel. A otázka existují či neexistují poslové je snadno zodpověditelná.
A my snad máme přesně vyjasněno, co je to Bůh?
Jinak, víla je duchovní stvoření, které se může zviditelnit, chce-li, zejména v měsíčním světle. Je silně plaché, vyhýbá se kontaktu s lidmi. Při měsíčním světle, nesnaží-li se je někdo pozorovat, tančívají na lesních paloucích. Co dělají mimo tuto dobu není známo.
Stačí? 🙂
A my snad máme přesně vyjasněno, co je to Bůh?
Vy možná. Já to tedy vyjasněno nemám.
Jinak, víla je duchovní stvoření, které se může zviditelnit, chce-li, zejména v měsíčním světle. Je silně plaché, vyhýbá se kontaktu s lidmi. Při měsíčním světle, nesnaží-li se je někdo pozorovat, tančívají na lesních paloucích. Co dělají mimo tuto dobu není známo.
Pak se dá říci, že víly podle VAŠÍ DEFINICE jsou velmi málo pravděpodobné.
To ovšem nic neříká o tom zda skutečné víly existují nebo ne.
No vidíte. Protestante, já nemám vůbec žádný problém přiznat Bohu právě takovou pravděpodobnost na existenci, jako vílám podle mé definice.
Pokud věříte v existenci Boha asi tak, jako v existenci víl podle mé definice, pak jsme na tom vlastně úplně stejně.
Bůh není závislý na tom jakou mu přiznáme pravděpodobnost.
“Víly podle mé definice” také nejsou závislé na tom, jakou jim přiznáme pravděpodobnost… 😉
Ostatně, ono vůbec nic na světě přece není závislé na tom, jakou tomu přiznáme pravděpodobnost.
Ovšem ta vaše definice má vliv na to jakou jim přiznáte pravděpodobnost.
Ostatně, ono vůbec nic na světě přece není závislé na tom, jakou tomu přiznáme pravděpodobnost.
Výborně.
…..Roku 1873 dokonce významný německý vědec Hermann Helmholtz vydal spis, v němž za pomoci matematických vzorců dokazoval, že balón řídit nelze. Také pod jeho vlivem některé patentové úřady zaujímaly k návrhům na řešení problému ovládaného letu předem zamítavý postoj. Přesto se našli nadšenci, kteří se neváhali vrhnout i do této (řečeno Helmholtzovými slovy) “dokonale slepé uličky vývoje”…….
🙂 Jaképak výborně?
Pořád jsme přece v situaci, že ačkoliv “nic na světě není závislé na tom, jakou tomu přiznáme pravděpodobnost” tak “víly podle mé definice” velmi pravděpodobně neexistují – což jste prohlásil sám.
To vaše “výborně” chápu tak, že vám snad z té teze “nic na světě není závislé na tom, jakou tomu přiznáme pravděpodobnost” plyne, že “i když tomu přiznáme velmi nízkou pravděpodobnost”, tak stejně to může existovat – což samozřejmě může, viz. ty víly, ale stejně to prostě velmi pravděpodobně neexistuje. Čili stále jsme tam kde jsme byli 🙂
ad Helmholtz: No a? Pan Helmholtz udělal chybu, a na tu se o pár let později samozřejmě přišlo… to je právě veliká výhoda racionálního rozumu. Pokud člověk tvrdí něco špatně, a podkládá to racionálními argumenty, MŮŽE se zmýlit, ty argumenty MOHOU být chybné, jenže na to se dříve nebo později přijde.
Což je diametrální rozdíl mezi Rozumem, a Vírou, není-liž pravda.
Což je diametrální rozdíl mezi Rozumem, a Vírou, není-liž pravda.
Není-liž
To vaše “výborně” chápu tak, že vám snad z té teze “nic na světě není závislé na tom, jakou tomu přiznáme pravděpodobnost” plyne, že “i když tomu přiznáme velmi nízkou pravděpodobnost”, tak stejně to může existovat – což samozřejmě může, viz. ty víly, ale stejně to prostě velmi pravděpodobně neexistuje……Ostatně, ono vůbec nic na světě přece není závislé na tom, jakou tomu přiznáme pravděpodobnost.
To jste se poněkud zacyklil.
…. Čili stále jsme tam kde jsme byli ….
Ani jinde být nemůžeme. NOMA prostě funguje.
Protestante, nezacyklil 🙂 Měl jste tu poslední větu zřetelně oddělit od toho předchozího, aby v tom někdo nehledal návaznost – ale jinak si za tím stojím, tak jak jsem to napsal. Nejste-li to schopen pochopit, pak je mi to líto. Přečtěte si to ještě jednou, pozorněji. A zkuste nějak specifikovat, v čem přesně vidíte problém.
Já nevidím problém vůbec v ničem. Prostě tak jak to píšete to beru.
Je naprosto logické, že vám se jeví pravděpodobnost Boha velmi nízká – jinak byste nebyl ateista.
NOMA je v podstatě axiomaticky stanovený zákaz Rozumu zkoumat věci ohledně náboženské Víry.
NOMu buďto akceptujeme, nebo neakceptujeme. Věřící mají samozřejmě tendenci ji akceptovat, vydávat za nezpochybnitelné pravidlo … ale říkat o ní že “funguje” nebo “nefunguje” mi přijde trochu mimo. Jistě, pro toho kdo ji přijal, tak “funguje”. To je celkem banální fakt.
Noma není žádný zákaz. Je to vyjádření skutečnosti. Nikdo nikomu nic nezakazuje. Klidně si bádejte v oblasti víry. Mně to nevadí.