Zdá se mi to, a nebo teisté nemají vůbec zájem na cokoliv se ateistů ptát? Oni v lepším případě jen odpovídají na to, na co se ptáme my jich (a nebo nás kritizují a nadávají nám, ŽE se jich ptáme). V horším případě pak nemají zájem o jakoukoliv komunikaci.
Kdybych měl teistu, který by byl ochotný a hlavně schopný bavit se se mnou korektně o své víře (tedy zejména bez mlžení a vykrucování, že Protestante), měl bych desítky věcí, na které bych se ho chtěl zeptat, protože mě prostě zajímají!
Kdy se nás ale na cokoliv zeptal nějaký teista?! Mám na mysli otázku typu "Jak můžete nevěřit, když ..."? Nebo "pokud nevěříte, tak jak potom ...?", "nevidíte nekonzistenci ve svých postojích vzhledem k ...", atd.
Jak je možné, že jim naše postoje nepřijdou obtížně pochopitelné, když nám se JEJICH postoje obtížně pochopitelné zdají? Nevypovídá to náhodou něco o jejich víře, i o nich samotných?