Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
A tím se samozřejmě dostáváme k otázce, kterou bych rád sem vložil jako exkurs, a to je Boží jméno, jméno Hospodin. Odborně mu říkáme tetragram, poněvadž tetra je řecky čtyři a gramma znamená řecky písmeno. Čili čtyřpísmenný znak, sestavený ze čtyř souhlásek j – jod, h – he, v – vav, h – he. JHVH. Dodneška nevíme docela bezpečně, jak se tento čtyřpísmenný znak vyslovoval. Z helénistické doby máme některé zmínky, které ho přepisovaly JABE. A z toho byla vytvořena hypotéza, že se vyslovoval JAHVE. Tato hypotéza není zcela prokázaná a je problematická proto, že patrně zachycuje pozdní výslovnost tohoto jména. Pakliže je správně zachyceno ve vlastních jménech, pak se ve starší době vyslovovalo JAHU nebo JAHO. Třeba Jeremiáš se řekne hebrejsky Jirmejahu. A třeba Jozue se řekne hebrejsky Jehošua. Kloním se k domněnce, ne sám, ale celá řada starozákoníků, že výslovnost Jahve, která se normálně traduje, je výslovností pozdní a ne zcela obecnou od začátku do konce. Židé se vůbec zásadně vyhýbají tomu vyslovovat tetragram, a když je nějaká knížka, ve které je napsáno Jahve, tak už ji považují za nepravověrnou.
Jejich odpor vůči takovémuto používání Božího jména docela chápu, a tak u nás na fakultě máme tradici, že tetragram – stejně jako židé – nevyslovujeme, a když čtu hebrejský Starý zákon, tak ho čtu židovským způsobem a tam, kde tetragram je, čtu Adonai. To je výraz, který Židé dosazovali namísto tetragramu (a který doslova znamená „mé panstvo“ čili „Pán“) z úcty před zneužitím Božího jména, jak varuje třetí či podle jiného počítání druhé přikázání.
http://pozp.evangnet.cz/knihovna/clovek-pastyr-stvoreni.html
Tetragrammaton: http://en.wikipedia.org/wiki/Tetragrammaton
“Židé se vůbec zásadně vyhýbají tomu vyslovovat tetragram, a když je nějaká knížka, ve které je napsáno Jahve, tak už ji považují za nepravověrnou.”
Post-biblickí židia sa tomu vyhýbajú.
Protestant, a napokon v tom Tvojom citáte sa vôbec netvrdí, to, čo si napísal: “Boží jméno židé vždy nahrazovali”, ale toto: “Dodneška nevíme docela bezpečně, jak se tento čtyřpísmenný znak vyslovoval.”
Médeo, Ty říkáš, že Ježíšova smrt dle teologů nebyla nebytím osoby Syna? V jakém smyslu se vlastně Syn stal Ježíšem?
Pokud já vím, tak podle teologů se Syn NEvtělil do Ježíše (protože pak by zemřelo jen Ježíšovo tělo, ale Syn by zůstal bez újmy) ale Syn se “proměnil” v Ježíše, Syn se v Ježíši STAL člověkem. A proto, když Ježíš zemřel, zemřel skutečně i samotný Syn – a proto také ta oběť byla dostatečně veliká. TAK veliká, že mohla vykoupit hříchy celého lidstva (a zejména defacto “nekonečný” hřích prvotní).
No a zemřel-li Syn, … pak zatím nechme stranou, jestli po své smrti byl nebo nebyl. Shodněme se na tom, že dle teologů měl Syn opravdu zemřít.
Ostatně, KKC mnohokrát zdůrazňuje, že v Ježíši “Slovo se stalo tělem” (Jan 1:14, KKC 461, 458, 457 i jinde). Pak logicky, zemřelo-li tělo, zemřelo i (personifikované) Slovo, tedy Syn…
Ano, definice boha….co třeba existence? Jaké mají být atributy? jsou atributy boha závazné? Musí být bůh omezen lidskými důkazy a lidským poznáním? Církve jsou pouhé světské organizace a bůh může být na nich zcela nezávislý
@ Medea
Nerozumím termínu post-biblický čas
Tak post-biblickým časem Médea asi myslela období po sepsání posledních Biblických spisů, a vzhledem k tomu, že píše o Židech, mínila zřejmě poslední spisy SZ. Takže já bych ranně-post Biblický čas viděl na cca 1. století před Kristem (Daniel byl sepsán zřejmě někdy v polovině 2. st., po Makabejském povstání).
Protestante, mě se na tom Božím jméně (YHWH) zdá zajímavé toto:
1) proč má vůbec Bůh jméno, proč si ho on sám zvolil
2) proč máme toto jméno jen minimálně používat (z úcty? Je to jméno posvátné? Nasvědčovalo by tomu to použití 1x ročně pouze Nejvyšším knězem v nejsvětější svatyni Chrámu – to je mimochodem ta, jejíž opona se roztrhla v závěru Marka 😉 ), a proč je tedy i 2. přikázání tak důležité
Médeo, ještě jeden pokus o útok proti tvému Bohu 🙂
1) Tvůj Bůh je všemocný, tedy může cokoliv “udělat”, cokoliv co “chce”, tedy zejména myslí a jedná, a je proto bytostí
2) současně je vševědoucí, a tedy své jednání zná dopředu
3) jeho jednání je tedy předem dáno touto jeho znalostí, a on nemůže jednat nijak jinak
4) není proto všemohoucí, spor
5) zná-li předem svoje myšlenky (nekonečně do budoucnosti), pak ani nemyslí, ale jeho “myšlení” je spíš jako přehrávání magnetofonové pásky. Není proto ani bytostí. Spor.
Ještě k těm kauzálním jsoucnům: dokonce s Tebou možná i souhlasím – např. Laurenc M. Krauss píše v knize Universe From Nothing, že překvapivě i velice jednoduchá fyzika by měla být kvantového typu, a zejména by měla obsahovat kvantové fluktuace – a to už jsou kauzální jsoucna.
Otázkou je, zda opravdu časoprostor s jednoduchou kvantovou fyzikou musí existovat (znamenalo by to mimo jiné, že TOTO je nutně existující navíc kauzální jsoucno 🙂 ).
Jenže my v naší definici předpokládáme, že to NUTNĚ existující kauzální jsoucno je dokonce bytostí, a to vševědoucí a všemohoucí. Jak by mohl nebýt myslitelný časoprostor s jednoduchou fyzikou, neobsahující žádnou vševědoucí a všemohoucí bytost? Co by mohlo vynucovat, aby to nutně existující kauzální jsoucno bylo rovnou tak složité?
Teď mě ovšem napadá, že kvantové fluktuace snad jako jev snad existují nutně, ovšem jedna každá z nich existuje jen na okamžik – a tedy žádná jednotlivá z nich není nutně existujícím jsoucnem, a jako celek jsou jen abstraktní entitou (obecným pojmem), a tedy nikoliv kauzální…
Obávám se proto, že stále nejsem přesvědčen, že by vůbec mohlo být nějaké nutně existující kauzální jsoucno – NATOŽ aby toto nutně existující kauzální jsoucno bylo rovnou všemohoucí a vševědoucí bytostí.
Michal says:
1) proč má vůbec Bůh jméno, proč si ho on sám zvolil
2) proč máme toto jméno jen minimálně používat (z úcty? Je to jméno posvátné? Nasvědčovalo by tomu to použití 1x ročně pouze Nejvyšším knězem v nejsvětější svatyni Chrámu – to je mimochodem ta, jejíž opona se roztrhla v závěru Marka 😉 ), a proč je tedy i 2. přikázání tak důležité
protestant:
Tady je o tom celý pořad Michale:
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/krestanskavlna/_zprava/887675
Zajímaly by mě ale i názory ostatních, nejen Médei!
Považovali byte za Boha jsoucno, které by neexistovalo nutně?
Řekněme, že by existovala “duchovní” bytost mimo Vesmír, jediná svého druhu, věčná, logicky bezesporně všemohoucí a vševědoucí, která stvořila náš Vesmír – která by ale neexistovala nutně. Médea by tuto bytost nepovažovala za Boha. Kdo s ní souhlasí, a kdo ne?
Michal says:
February 28, 2014 at 6:20 am
Tak post-biblickým časem Médea asi myslela období po sepsání posledních Biblických spisů, a vzhledem k tomu, že píše o Židech, mínila zřejmě poslední spisy SZ. Takže já bych ranně-post Biblický čas viděl na cca 1. století před Kristem (Daniel byl sepsán zřejmě někdy v polovině 2. st., po Makabejském povstání).
protestant:
Židovský kánon byl ustanoven až v Jabne tuším kolem roku 40 po Kristu. To ale zase už nestál chrám. Takže nevím….
Michal says:
February 28, 2014 at 7:46 am
Zajímaly by mě ale i názory ostatních, nejen Médei!
Považovali byte za Boha jsoucno, které by neexistovalo nutně?
protestant:
Já ano Michale. Grónsko podle mne existuje přesto, že neexistuje nutně. Stejně tak Proxima Centauri, nebo rohlík který snídám…..
..ale spíše než s pojmem “nutně” mám problém s pojmem “existence”.
Protestant: “..ale spíše než s pojmem “nutně” mám problém s pojmem “existence”.”
Jo jo, i já 🙂
Michal says:
February 28, 2014 at 8:02 am
Protestant: “..ale spíše než s pojmem “nutně” mám problém s pojmem “existence”.”
Jo jo, i já 🙂
protestant:
Zde (je tam i o tom jménu):
http://www.reflexe.cz/File/balaban-buh.pdf