Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Protestante, něco pro tebe:
Učení o tom, že Maria Panna zprostředkuje nám všechny milosti, je Církví uznáno a nemá dnes odpůrců, leda mezi nepřáteli úcty mariánské. Toto učení je vystiženo jasnými a stručnými slovy sv. Bernarda: Deus totum nos habere voluit per Mariam. Vše, co máme a co můžeme doufati od Hospodina, vše musí projíti rukama Mariinýma. V řádu hmotném skýva chleba, kterou jíme, zdraví tělesné, z něhož se těšíme, naše postavení ve společnosti…vše je darem Mariiným. V řádu milosti vše od nejprostšího hnutí k dobru až po nejzávratnější vrcholy křesťanské dokonalosti, od nejmenší milosti až po dary nejvznešenější, vše k nám sestupuje na přímluvu této nejdobrotivější Matky. – See more at: http://www.stjoseph.cz/#sthash.f4ZSPSRG.dpuf
Víte, jak P. Maria mluví se svým i oblíbenci?
znáte „Modrou knihu“ (oficiální název je: Kněžím přemilým synům Panny Marie), kde Panna Maria formou vnitřní řeči, tedy v srdci (lokucio interna) promlouvá k P. Stefanovi Gobbimu. – See more at: http://www.stjoseph.cz/jak-se-ze-zednaru-nezblaznit/#comments
Jarda says:
April 9, 2014 at 11:12 pm
Protestante, něco pro tebe:
……Vše, co máme a co můžeme doufati od Hospodina, vše musí projíti rukama Mariinýma….
protestant:
Ne. To není pro mne. To nemá žádnou oporu v Bibli. 🙂
protestant:
Akorát tobě by už nestačila jedna Zeměkoule. Ale i tak jsi dobrá.
A tím chce básník řící co? Jedna zeměkoule by mi stačila. Ostatně, ten test je předdefinovaný. Je tam možnost nalétaných hodin nula a pak až tři až šest.
Jenže když si vydělím svůj věk nalétanými hodinami, vyjde mi o malinko více než jedna ročně. Nula to není, to bych lhala, ale myslím že kdyby šlo použít skutečné číslo, byla bych na tom možná ještě lépe než ty :-).
Flanker.27:
Ale přece se o ní píše v bibli, to je jasný, nevyvratitelný a neotřesitelný důkaz 🙂
:-D…tam se toho píše – dokonce tam pámbů přikazuje “Čarodějnici nenecháš na živu”
A jak zde správně poznamenal Protestant, dnes přece víme, že žádné čarodějnice nejsou :-D.
Samain says:
April 10, 2014 at 7:06 am
protestant:
Akorát tobě by už nestačila jedna Zeměkoule. Ale i tak jsi dobrá.
A tím chce básník řící co? Jedna zeměkoule by mi stačila.
protestant:
Test je samozřejmě přibližný a jen ukazuje zásady a cesty k trvale udržitelnému rozvoji.
Mně to při 1.8 na konci řeklo, že by mi stačila 1 zeměkoule. Při 2.1 ti to tam muselo napsat něco jiného.
Ale jak jsem napsal – bylo by fajn kdyby všichni Češi byli v ekologii na tom podobně jako ty. Bohužel průměr je příliš vysoký….
MartiXi, ty už bys měl konečně definovat a vysvětlit svoji víru a náboženství. Z těch tvejch názorů aby byl člověk jelen.
martiXXX:
Podle mne diskutujete nebo hádáte se o podružnostech……podle mne organizované náboženství už není živé……existuje mystický náboženský proud , který neuznává žádná dogmata. A podle mne dnešní kvantová fyzika ukazuje na obrovská omezení mozku pochopit přírodu, bez ohledu na to, že vědci si myslí třeba něco jiného…prostě si myslím, že vědci jsou ješitní a nechtějí se vzdát jakési vysvětlitelnosti světa, která bohudík neexistuje.
Flanker.27:
jestli je něco vysvětlitelné nebo ne? To závisí jen na tom, jak moc jsme ochotní mozek namáhat. Jednu dobu bylo nevysvětlitelní a nepochopitelné, jam můžeme žít na kouli ve vesmíru, vždyť lidé dole by spadli…
Já rezignaci neuznávám. A tu na myšlení už teprve ne.
Samain:
😀 …tam se toho píše – dokonce tam pámbů přikazuje “Čarodějnici nenecháš na živu”
A jak zde správně poznamenal Protestant, dnes přece víme, že žádné čarodějnice nejsou 😀 .
Flanker.27:
Náhodou moje žena byla nadpozemsky krásná. To se dá vysvětlit jen tím, že si svou krásu musela přivodit kouzlem=čarodějka. Každopádně nemohlo vyvinout evolucí z nějaké opice 🙂
Nadpozemsky znamená 100 m nad povrchem, nebo až stratosferu?
Až měsíc 🙂
Nejuznávanější interpretace kvantovky mezi fyziky říká, že když něco nepozorujeme, že to neexistuje….existuje jen jakási pravděpodobnostní vlna…ale to není nic hmotného, jakási přízračná superpozice stavů. Když něco zpozorujeme tak ale tím ovlivníme nejen že se zhroutí vlnová funkce ale samozřejmě i minulost…existuje vůbec něco jako minulost nebo je to jen fikce?
Dvě částice se roztrhnou….jedna částice způsobí, že něco zaregistrujeme, třeba smrt kočky, kterou způsobí uvolněný elektron, atd druhá částice na druhém konci vesmíru, povede k tomu, že kočka zůstane živá…….ale minulost těchto dvou událostí bude nastavena až v okamžiku pozorování…tedy existovala minulost?
a čistá registrace mi připomíná vědomí za…naše myšlení,tělo, jeho procesy, vnější svět existuje proto, že je registrováno vědomím za, kde není čas a prostor a které je i za naším časem, prostorem, myšlením, za našimi pocity, za planetami, hmotou, vesmírem…to je můj názor
Cpát kvantovou fysiku mikrosvěta do biologie v makrosvětě- to nemůže přinést nic dobrého. Ke kvantům se blbě modlí a jsou i špatně stravitelná…
To není řečeno úplně přesně, správně by mělo být řečeno, že “existují” zároveň všechny stavy, ale jen jeden naměříme. za naměření ovšem můžeme dosadit jakoukoli interakci. Jen v určitém stavu elektron přijme energii a je excitován na vyšší hladinu například.
Je to tak a mně naopak přijde fantastické, že “omezené” lidské myšlení zařízené na vnímání prostředí, v němž se pohybují relativně málo hmotné předměty malými rychlostmi, během pouhých desítek let kvantové fyziky dokázalo dostat až k takovým úvahám. Co je řekněme 200 let moderní vědy (nebo dejme tomu 500 let, když to vezmeme od Koperníka) proti milionům let vývoje lidského mozku, psychiky a smyslů.
Co se týče nebohé kočky, pokud budeme krutí a nebudeme spolu s Pratchettem předpokládat, že logicky dávno z těsné krabice utekla, tak máme variantu přežila/variantu je nebožačka mrtvá a určíme čas smrti.
Marti,
vlnová funkce se nezhroutí proto, že jsem se na ni (coby pozorovatel) podíval.
Abych něco viděl, musím zachytit svým zrakem (nebo čímkoliv jiným) foton, který mi tu informaci zprostředkuje.
Interakce s fotonem způsobí zhroucení vlnové funkce.
Je jedno, jestli mi tento foton onu informaci zprostředkuje. Dojde k tomu, ať se koukám nebo ne.
Vidím či jinak registruji pouze ty případy, kdy k oné interakci už došlo.
Případy, kdy k interakci nedošlo, nevidím a neregistruji, protože není co by mi informaci o tom zprostředkovalo.
To je v kostce celá záhada vlivu pozorovatele. Nic mystického.
Fysikům zde přítomným se omlouvám za hrubé zjednodušení – ale jak jinak to co nejprostěji objasnit.
Flanker.27:
Náhodou moje žena byla nadpozemsky krásná. To se dá vysvětlit jen tím, že si svou krásu musela přivodit kouzlem=čarodějka. Každopádně nemohlo vyvinout evolucí z nějaké opice 🙂
No, Falknere, to je ovšem pohled ryze antropocentrický. Někde v ZOO třebas sedí šipanz, který viděl tvou ženu a vykládá své rodině:
” To je šokující. ET musí být pitomost – přece se ze stejného ředka jako my, nemohlo vyvinout něco tak šeredného, jako jsou lidi!” 😀
šimpanz
Samain:
No, Falknere, to je ovšem pohled ryze antropocentrický. Někde v ZOO třebas sedí šipanz, který viděl tvou ženu a vykládá své rodině:
” To je šokující. ET musí být pitomost – přece se ze stejného ředka jako my, nemohlo vyvinout něco tak šeredného, jako jsou lidi!” 😀
Flanker.27:
To mi připomíná hlášky z Bohové musí být šílení:
Ta žena se mu nelíbila. Byla moc bledá a velká. Muž by musel hrabat celý den, aby ji uživil…
Xi-Xao viděl podivnou osobu. Vzdáleně mu připomínala ženu.
😀