Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Prakticky všichni ateisté, které znám se považují za slušné, dobré, nikomu neubližují…..
Ale jo, já to to věřím. Ale opět hodnotíš ty výroky, nikoliv cestu jakou k nim dospěli.
Nikdo není absolutně slušný, nikdo nedokáže žít tak, aby někomu i třeba nepřímo neubližoval. Mám ale za to, že většina lidí, kteří to o sobě řeknou to nemyslí nijak absolutně (jako ty) ale spíš ve smyslu “snažím se být slušný”, “snažím se zbytečně neubližovat” apod. Nelze dodržet nesplnitelné standardy. Sama snaha už ale podle mě ospravedlňuje to sebehodnocení.
flanker.27 says:
Čili ne všichni křesťané vidí věci stejně. To jen k diskusi, co je křesťanské a co mají různí křesňané společné (a kteří to vidí správně 🙂 )
protestant:
To nic nemění na tom, že o očistci v NZ nenajdeš ani písmeno…. 🙂
S.V.H.:
Protestante, Vy jednoduše kecáte.
Např. pan Duka: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2990853
Cca v čase 24:30
… Já si, víte, vážím slova. A kdybych měl porušit slovo, tak se vzdám českého občanství a odejdu z této země. …
protestant:
Nikde tam Duka netvrdí, že by nebyl hříšník… 🙂
flanker.27 says:
Nikdy se prostě nejde obejít bez zdrojů, co jsou k dispozici, abychom se dostali v pokroku “výše”.
protestant:
Souhlas. Jde jen o to, aby za ten náš pokrok neplatil někdo jiný…
mira says:
April 8, 2014 at 11:48 am
Prakticky všichni ateisté, které znám se považují za slušné, dobré, nikomu neubližují…..
Ale jo, já to to věřím. Ale opět hodnotíš ty výroky, nikoliv cestu jakou k nim dospěli.
Nikdo není absolutně slušný, nikdo nedokáže žít tak, aby někomu i třeba nepřímo neubližoval. Mám ale za to, že většina lidí, kteří to o sobě řeknou to nemyslí nijak absolutně (jako ty) ale spíš ve smyslu “snažím se být slušný”, “snažím se zbytečně neubližovat” apod. Nelze dodržet nesplnitelné standardy. Sama snaha už ale podle mě ospravedlňuje to sebehodnocení.
protestant:
Jde o to, že většina ateistů (prakticky všichni) byli s tím svým stavem spokojeni a neměli pocit ani potřebu to měnit. Cítili se dobří “dostatečně”.
protestant:
Nikde tam Duka netvrdí, že by nebyl hříšník… 🙂
S.V.H.:
To snad Míra tvrzením, že se chová k lidem hezky, také ne.
Jaký je v souvislosti s nedostatkem sebekritiky rozdíl mezi výrokem “chovám se k lidem hezky” a “neporušuji své slovo”?
Jde o to, že většina ateistů (prakticky všichni) byli s tím svým stavem spokojeni a neměli pocit ani potřebu to měnit. Cítili se dobří “dostatečně”.
Já si taky myslím, že existuje jistá saturovaná hodnota “dobroty, slušnosti,…” za kterou nemá smysl z praktického hlediska vůbec zacházet. V radiační ochraně existuje jeden princip- ALARA (as low, as reasonably achievable), který říká, že bychom měli riziko z ozáření minimalizovat jak jen je to PRAKTICKY proveditelné. To znamená, že sice postavíme kontejnment okolo reaktoru a lidem v okolí preventivně rozdáme iodové tablety ale už těžko bychom prosadili povinné olověné úbory k ochraně před gama zářením z půdy, plynové masky proti radonu… dokonce bychom se k sobě ani neměli moc přibližovat, protože se vzájemě ozařujeme radioaktivním draslíkem…
Ten ALARA princip je podle mě užitečné kritérium i pro naši debatu. Prostě se chovám tak slušně jak mi to jen moje lidská přirozenost dovoluje. To úplně stačí, ne? 🙂
mira says:
Ten ALARA princip je podle mě užitečné kritérium i pro naši debatu. Prostě se chovám tak slušně jak mi to jen moje lidská přirozenost dovoluje. To úplně stačí, ne? 🙂
protestant:
To ale bachař v koncentráku tvrdil také….
Na vlastní sebehodnocení se nelze spolehnout.
Nevím na čem zakládáš sebekritiku/sebehodnocení ty, ale já na vnější evidenci. Tj. na nějaké zpětné vazbě od okolí. Není to nějaký můj soukromý blud. Na co jiného se můžeš spolehnout lépe, než na toto? Fakt by mě zajímalo, na základě čeho si myslíš, že jsou ateisti méně sebekritičtí než ty. Jak ta sebekritika u tebe vypadá? Jakým způsobem se hodnotíš?
protestant:
Jde o to, že většina ateistů (prakticky všichni) byli s tím svým stavem spokojeni a neměli pocit ani potřebu to měnit. Cítili se dobří “dostatečně”.
Co to je “většina ateistů (prakticky všichni)”?
Ty. který nedokážeš ani definovat co to je věřící, najednou šermuješ “většinou ateistů” a přesně víš, jak jsou se svým stavem spokojeni?
Jak se ty, pouhý protestant, můžeš vůbec vyjadřovat k ateismu, když jseš pod vlivem Ducha svatého?
😀 😛 😀
protestant:
To je pouhý moje osobní statistika. Prakticky všichni ateisté, které znám se považují za slušné, dobré, nikomu neubližují…..
Samain:
Prakticky všichni křesťané, které znám, se považují za slušné, dobré, nikomu neubližují…..
…no a co?
Prostě se chovám tak slušně jak mi to jen moje lidská přirozenost dovoluje. To úplně stačí, ne? 🙂
protestant:
To ale bachař v koncentráku tvrdil také….
Na vlastní sebehodnocení se nelze spolehnout.
Totéž se ovšem dá říci o Kalvínovi a jeho teokratické diktatuře… kolik lidí že se díky jemu upeklo zaživa na hranici?
Že by Kalvín patřil mezi atheisty?
To ale bachař v koncentráku tvrdil také….
Teď nevím, co tím chceš ukázat. Bachaři nebyli jenom ateisté, vzhledem k demografii ateistů ve válečeném Německu jich tam byla patrně výrazná menšina.
Průměrná ekostopa v ČR je 4.8
Mně vyšlo 2.1 – i s lítáním. A jak u Protestanta?
Protestant, rímsky katolík by Ti existenciu očistca mohol „dokázať“ citátmi z 2. knihy Makabejskej 12:43-46, alebo z Matúša 12:32 a z 1. listu Korinťanom 3:11-15 🙂
Foxy says:
Totéž se ovšem dá říci o Kalvínovi a jeho teokratické diktatuře… kolik lidí že se díky jemu upeklo zaživa na hranici?
Že by Kalvín patřil mezi atheisty?
protestant:
Ateisty? Ti jsou přece bezchybní….
Medea says:
April 8, 2014 at 1:52 pm
“To nic nemění na tom, že o očistci v NZ nenajdeš ani písmeno…”
Protestant, rímsky katolík by Ti existenciu očistca mohol „dokázať“ citátmi z 2. knihy Makabejskej 12:43-46, alebo z Matúša 12:32 a z 1. listu Korinťanom 3:11-15 🙂
protestant:
Tu Makabejským ani my, ani židé v Bibli nemáme….
Ti jsou přece bezchybní….
To tu zaznělo pouze od tebe.
Foxy says:
Jak se ty, pouhý protestant, můžeš vůbec vyjadřovat k ateismu, když jseš pod vlivem Ducha svatého?
😀 😛 😀
protestant:
Proč bych nemohl? Minimálně 35 let ateismu ti dává právo o ateismu něco říkat…. 🙂
protestant:
To ale bachař v koncentráku tvrdil také….
Na vlastní sebehodnocení se nelze spolehnout.
Jarda:
Spousta bachařů v koncentrácích – osobně jsem přesvědčen, že většina – byli křesťané. Prakticky každý Němec byl “nějakým” křesťanem, byl pokřtěn, obdržel tedy dary Ducha sv. A nad ním poletoval andělíček strážníček!