Poznámky k definici boha

Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).

Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.

Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.

Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.

Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.

Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.

Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?

Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.

Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)

Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?

Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?

Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.

Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.

Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.

Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.

Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.

3,300 thoughts on “Poznámky k definici boha

  1. Medea

    “Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem.”

    Michal, napísala som, že bytosť, ktorej bytie nie je nutné, by som za Boha nepovažovala, teda mohla by byť bohom s malým “b” 🙂

  2. Michal Post author

    A co je to vlastně Bůh s velkým B? Je to nejvyšší bůh v případné hierarchii, nebo je to bůh-stvořitel, nebo je to jediný pravý bůh, ten který existuje, nebo to je judeo-křesťanský Yahwe, nebo je to ještě něco jiného?

  3. Medea

    “A co je to vlastně Bůh s velkým B?”

    V nejakom zmysle všemohúca a vševedúca bytosť (definovať logicky korektne všemohúcnosť a vševedúcnosť môže byť veľmi ťažké), s nutným bytím.

    Jahve v knihe Genezis, sa mi nejaví ako Boh, ale skôr ako nejaký boh s malým “b” 🙂

  4. Medea

    Ukážka “vševedúcnosti” starozákonného Jahveho 🙂

    Tu riekol Hospodin: Pretože je veľká ponosa na Sodomu a Gomoru a ich hriech je veľmi ťažký, zostúpim a uvidím, či všetci konali tak, ako zneje ponosa, ktorá došla ku mne. Ak nie, dozviem sa.

    (1 Mojžišova 18, 20-21)

  5. protestant

    Z obavy magické manipulace s Božím jménem a jeho znesvěcení se v židovské náboženské praxi Bůh raději označoval opisnými tituly „Pán“ (אדני, Adonaj), „Bůh Všemohoucí“ (אל שדי, El šadaj), v 1. a 2. století také jako „Velebený“ (הברוך הוא, ha-baruch hu) nebo „Nebesa“ (שמים, Šamajim), až se nakonec od 3. století prosadil opisný tvar „Svatý, budiž požehnán“ (הקדוש ברוך הוא, ha-kadoš baruch hu). Podle Mišny se Boží jméno vyslovovalo pouze jednou v roce na svátek Jom kipur v chrámové velesvatyni ústy velekněze.[5] Po zániku chrámové bohoslužby byla původní výslovnost čtyř souhlásek JHVH zapomenuta, neboť i při četbě posvátných textů se místo Božího jména vyslovovaly opisné tvary. Při vokalizaci hebrejského textu Starého zákona se u slova JHVH nepoužily originální vokály, nýbrž vokály z opisného pojmenování Boha Adonaj. Nesprávným čtením pak vznikl tvar Jehova či Jahve.[6]

    Některé moderní překlady (například katolická Jeruzalémská bible) však začaly užívat vokalizované tvary tetragrammatonu (Jahve apod.). V reakci na to roku 2008 prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti Francis Arinze zakázal užívat toto hebrejské Boží jméno v liturgii a nařídil pokračovat v tradici jeho nahrazování slovem Pán.[7] Další způsob pak volí například Katechismus katolické církve, jenž v textu používá formy JHVH.[8]

    http://cs.wikipedia.org/wiki/JHVH

  6. Medea

    Protestant, ak máš strach z výslovnosti “Jahve”, tak si všade, kde napíšem “Jahve”, dosaď YHWH 😀

  7. protestant

    Medea says:
    February 27, 2014 at 4:35 pm
    Obsahuje spoluhláskový zápis mena YHWH a “Jahve” je jeho pravdepodobná výslovnosť 🙂

    protestant:
    Pravděpodobná výslovnost. … jenže ty to tak píšeš. To je rozdíl.

  8. Medea

    Nejnápadnější ovšem bylo, že se lišily v tom, jaké jméno požívaly ve vyprávění pro Boha Izraele. Tak jedna skupina příběhů v historických knihách důsledne používala tetragrammaton – čtyřpísmenné jméno JHVH (podle většiny badatelů pravděpodobně vyslovované jako Jahve) – a ve svých různých popisech se nejvíc zabývala kmenem a územím Judy.

    (I. Finkelstein, N. A. Silberman. Objevování Bible: Svatá písma Izraele ve světle moderní archeologie. Vyšehrad, 2001. str. 22.)

  9. protestant

    Vyslovované, ne psané. Je to jako bys psala Šejkspír…..

    Vyslovuj si to jak chceš, ale NAPSANÉ Jahve je prostě stejný nesmysl jako ten Šejkspír… 🙂

  10. Medea

    “Pravděpodobná výslovnost … jenže ty to tak píšeš. To je rozdíl.”

    Bežne sa to tak píše (prípadne ako Yahweh v anglických textoch). Snáď len nechceš, aby sa to písalo takto: יהוה‎ 🙂

  11. Medea

    Vyslovované, ne psané. Je to jako bys psala Šejkspír …

    Protestant, podľa Teba by sme asi mali aj mená faraónov písať egyptskými hieroglyfmi a čínske alebo japonské mená ich znakmi 😀

  12. Objasnitel

    Kdyby někdo dokázal definovat Boha, tak kdo by si dovolil nevěřit? To jsme možná dokázali leda ve stádiu, kdy jsme putovali vesmírem a ne když jsme byli vtěleni do lidských schránek. Je to stejně směšné, jako přemýšlet o tom, jestli dokáže Bůh vytvořit kámen, který neuzvedne. Kámen je tak neuvěřitelně trapný hmotný předmět, který neviditelno převyšuje nejmíň o parník. A úvaha nad takovou kravinou je vysvětlením, jak hrozně tupí lidi jsou a proč nedokážou definovat Boha. Takže je lepší zůstat u modlení.

  13. Medea

    “Kdyby někdo dokázal definovat Boha, tak kdo by si dovolil nevěřit?”

    Definícia nie je dôkaz 🙂

  14. Objasnitel

    Kdyby někdo dokázal luxusně definovat Boha a nebylo by o té definici pochyb, pak by se to přijalo jako PRAVDA – a pravda je výsadou víry, stejně jako vyhánění zlých duchů ve jménu Krista.

Comments are closed.