Poznámky k definici boha

Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).

Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.

Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.

Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.

Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.

Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.

Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?

Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.

Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)

Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?

Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?

Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.

Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.

Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.

Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.

Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.

This entry was posted in Postřehy k náboženství. Bookmark the permalink.

3,300 Responses to Poznámky k definici boha

  1. bílej kabát says:

    Svědkové Jehovovi je sekta a totalitní systém

    Svědkové Jehovovi (zkráceně Jehovisti) zná snad každý. Jsou to lidi, kteří se vám snaží vetřít do domácnosti, na ulici vám nutí jejich časopisy Strážná věž, Probuďte se. Kdo jsou ale vlastně Svědkové Jehovovi? Jde o společentví, které má působnost takřka po celém světě. Vznik tohoto společenství sahá do 70. let 19. století. Původní název byl Traktátní společnost Siónské strážní věže. Až od roku 1931 se sdružení jmenuje Svědkové Jehovovi. Toto satanské společenství založil Charles Taze Russel.
    Jehovisti jsou v České republice (i na Slovensku) státem registrovaná církev. Svědkové Jehovovi si zakládají na čtení Bible. Jenže studují a nutí lidem svůj překroucený překlad Bible, zcestné a manipulativní časopisy Probuďte se, Strážná věž a další jejich materiály. Pojďme se podívat na jejich zcestné učení a výklad bible pod drobnohledem:
    Jehovisti nepovažují Ježíše Krista za Boha. Neuznávají to, že Ježíš Kristus je Boží syn, který nás vykoupil svou smrtí na kříži.
    Zcestně věří, že Duch svatý je síla (Duch svatý je osoba).
    Jehovisti odmítají vládní moc, vojenskou službu, politickou scénu, státní symboly, apod. A to je velice zcestné, Bible o tom jasně říká:
    Římanům 13,1–4: „Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.“
    Svědkové Jehovovi odmítají tranfúzi krve. Jejich zákaz transfúze je ale velice zcestný. Bible o tom říká:
    Skutky 15: „Proto já soudím, abychom nedělali potíže pohanům, kteří se obracejí k Bohu, ale jen jim napsali, aby se vyhýbali všemu, co přišlo do styku s pohanskou bohoslužbou, aby nežili ve smilstvu, aby nejedli maso zvířat, která nebyla zbavena krve, a aby nepožívali krev.“
    Ježíš dokonce káže o požívání krve… Matouš 26: „Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.“
    Svědkové Jehovovi si myslí, že pouze oni přežijí konec světa, což je pochopitelně nesmysl. Myslí si, že po Amgedonu jich 144.000 (těch nejvěrnějších) zůstane s Kristem v nebi, a ti ostatní budou mít věčný život na dokonalé zemi. Zde je nutno dodat, že neuznávají skutečné peklo, dokonce ani duši člověka.
    Odmítají slavit vánoce, velikonoce, narozeniny…
    Jehovisti neuznávají křesťany, křestanská společenství. Nesmí nesmí navštěvovat křesťanská společenství, číst cizí křesťanskou literaturu.
    Nesmí nijak kritizovat to své učení, které je zcestně považováno za to jediné pravdivé.
    Svědkové Jehovovi často hovoří o konci světa. Mám takový pocit, že si přejí brzký konec světa. Již v roce 1914 došlo z jejich strany k předpovědi, že přijde konec světa. Poté v letech 1925, 1975… Nic se nevyplnilo.

    Svědkové Jehovovi a manipulace

    Svědkové Jehovovi verbují všechny lidi do jejich diktátorského systému, který je založen na tom, že pouze oni přežijí konec světa. Jak známo, každý diktátorský systém, je založen na manipulaci a lži (podobně jako komunismus, fašismus…). Svědkové Jehovovi na svých setkáních si cvičí, jak přemlovat lidi a jak jim argumentovat, např. jak se nedat odbýt a vetřít se do domácnosti. Všimněte si, že když u vás zazvoní jehovisti – ženy, tak chtějí hovořit pouze s mužem (protože ten je jen tak neodmítne). Také vám zpočátku neřeknou, že jsou Jehovisti, začnou např. jak se zdražuje, jak je těžké vychovávat děti… Na setkáních si přímo zkoušejí scénky, jak člověka zmanipulovat a „ubýt“ ho jejich argumenty, apod. Jejich verbování lidí je povinné. Vždy chodí po dvou (hlídají se navzájem). Zpravidla je jeden zkušený a druhý se teprve učí. O všem musí vést písemné záznamy a ty následně předkládám „nadřízeným“. Kladou velký důraz na obrázky v jejich časopisech. To je totiž součást jejich manipulace, ve které jsou mistři.

    Svědkové Jehovovi sekta

    Svědkové Jehovovi je totalitní systém a organizovaná sekta, která vychází z křesťanství. Ale pozor! Je to sekta, která vychází z křesťanství, není to křesťanská sekta. Svědkové Jehovovi nejsou křesťané. Jsou to lidi, kteří žijí za zdí reality, kde se pěstuje závislost a fanatismus. K tomuto (sektám) inklinují především lidé z rozvrácených rodin, lidi rodičů alkoholiků, zklamaní a neuznaní lidé, lidé autoritativních rodičů, citově chladní lidé, osamělý lidé, lidé kteří nereálně vnímají své okolí a svět… Pokud chce někdo od nich odejít, tak je na dotyčného vyvíjen velký tlak, aby tak nečil. Když někdo od nich odejde, tak se s ním ostatní nesmějí stýkat, a to ani v osobním životě.

    Neignorujte satana, jinak vás časem pohltí. Hlásejte pravdu o Jehovistech. Odmítejte satana hned, nedejte mu šanci říkat jeho lži. Odmítejte Svědkové Jehovovi, také i komerční sekty.

    • bílej kabát says:

      To je zkopírovaný článek od jednoho křesťana. Lze s ním souhlasit potud, než vás nazývá satanem. To je samozřejmě nesmysl, na bubáky jsem přestal věřit ve školním věku.

    • pozorovatelnik says:

      To, co tvrdí jeden pobožný o jehovistech, se dá tvrdit o všech ostatních pobožných. Mezidenominační půtky pobožnými jsou vždycky legrační. Jedni druhé označují za sektáře nebo heretiky, ale přitom všichni věří na ty stejné nadpřirozené bytosti, všichni se modlí ke stejným neviditelným bytostem a všichni si své představy vyrábějí ze stejné knihy – bible. Že si každý při četbě bible představuje něco jiného? A co jako? Všichni, co četli Vinnetoua, si taky představovali svého Vinnetoua a svého Old Shaterhanda. Jaké pak bylo zklamání, když se představa z knih konfrontovala z filmovým zpracováním, které je ovšem zase jen nějakou představou někoho, nebo týmu lidí.

      Ten traktát, co napsal jeden pobožný na jehovisty, by šlo napsat na kohokoli. On sám nenapsal, odkud je, asi věděl proč….

    • Chani says:

      Je to zmes poloprávd, lepšie je sa presvedčiť ako používať sprostredkované informácie
      Aspoň o transfúzii:
      Dnes je množstvo odborníkov, ktorí z nenáboženských dôvodov odmietajú transfúziu, v Čechách:
      http://www.tribune.cz/clanek/16900-spolecnost-bezkrevni-mediciny-nejsme-svedci-jehovovi
      http://www.csbm.cz/archiv.html Hlavne v americkej odbornej literatúre (mnohé stránky sú platené) sú už stovky klinických štúdií, ktoré sa prikláňajú k bezkrvnej medicíne. Je to len ochota skúmať.
      Pre verejnosť: https://www.jw.org/cs/publikace/videa/lecba-bez-krve-reseni/

  2. bílej kabát says:

    Chani:
    „A vy uvidíte (současníci) syna člověka sedět po pravici moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ Marek 14:62 To povedal svojím nepriateľom, ale nepriateľov mohol myslieť všeobecne, nie len súčastníkov. Dôkazom je kniha Zjavenie: „prichádza s oblakmi (nie fyzicky viditeľne – ako človek na zemi) a uvidí ho každé oko (každí to pocíti, aj keď nie doslovne okom) a tí ktorí ho prebodli“ Zj1:7. Ján to písal v čase, keď tí čo mali podiel na jeho prebodnutí už zrejme nežili. V Mat24:21 hovorí o súžení väčšom ako zničenie chrámu v roku 70nl (teda ide o vzdialené splnenie). a v 30.verši opäť o svojom neviditeľnom príchode. Biblia sa vysvetľuje bibliou. Jednotlivé texty by si vyžadovali viac priestoru, nechcem to už predlžovať.

    bílej kabát:
    Vím, že jsi tady skončil, protože úroveň našich příspěvků neodpovídá tvému géniu. Já jen, když sem ještě třeba nakoukneš, chci ti ukázat nesmyslnost tvých úvah:
    Po těch slovech byl před jejich ZRAKY vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně HLEDĚLI k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: „ Muži z Galileje, co tu stojíte a HLEDÍTE k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho VIDĚLI odcházet.“ Skutky apoštolů 1:9
    Žádné pocity, žádný neviditelný odchod, ale právě naopak. A stejně se má podle Bible odehrát i jeho druhý příchod. Tady jasně vidíš, že tvé úvahy jsou úplně mimo. Žádný neviditelný druhý příchod, ale jasně viditelný, který uvidí každé oko, jak přichází v oblacích. Jeden z mnoha příkladů, kdy SJ popírají Bibli. Jak už jsem psal dříve – vy to prostě musíte nějak „okecat“, protože vám nic jiného nezbývá. Jinak byste přiznaly nesmyslnost toho, čemu věříte!

  3. bílej kabát says:

    Oprava: ….přiznali nesmyslonost…. Omlouvám se.