V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.
1) Adorizace víry.
Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.
a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).
Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).
Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.
Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.
Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?
Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.
2) Postoj k pravdě.
Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)
Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)
Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“
Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.
3) Jistota.
V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.
Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.
4) Postoj k pochybnostem
Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)
Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.
Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.
Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…
5) Pocit morální nadřazenosti
Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.
Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.
Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.
6) Mentalita vyvoleného lidu
S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?
7) Nepokora, neskromnost, pýcha
Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.
Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…
8 ) Pokrytectví
Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.
Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.
Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“
Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:
Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.
Jinde Ježíš řekl:
Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“
Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.
9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím
Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.
Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“
Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.
Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.
Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.
10) Tento svět není náš
Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.
Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…
Pánové,
mám návrh: možná už je čas to ukončit.
Lejno, které protestant umístil do diskuse, je už dostatečně rozšlapáno – i mým přičiněním – a nic lepšího už z toho nevznikne.
Oprava: Překlep (Overgossip):
mělo se jednat o prožitek NDE a OBE.
neruda (February 27, 2014 at 2:29 pm) says:
Pánové,
mám návrh: možná už je čas to ukončit.
Souhlas, končím.
S.V.H.:
Na to jste reagoval citátem z rozhovoru s Pokorným, který s Finkelsteinem a Silbermanem polemizuje ohledně historicity Bible a některých postav.
protestant:
Znovu – Pokorný s nimi nepolemizuje. Ani je nezmiňuje. O těch dvou mluví pouze redaktorka.
treebeard says:
Nechápem teda to tvoje rozrušenie. OK, ty tvrdíš, že Exodus je len symbol. Ale tomu vyššie uvedené zistenia neprotirečia. Tebe sa len nepáči, že si niekto vôbec dovolí skúmať, či naozaj ide len o symbol alebo príbeh odráža nejakú skutočnú udalosť (napr. emigráciu nejakej menšej skupiny elity z Egypta).
protestant:
Mně jde o jediné. Abychom nehledali zda Shakespearův král Lear existoval či ne, ale abychom se zabývali tím, co tou hrou Shakespeare nám divákům říká….
protestant:
Znovu – Pokorný s nimi nepolemizuje. Ani je nezmiňuje. O těch dvou mluví pouze redaktorka.
S.V.H.:
Je pravda, že Pokorný jejich jména po redaktorce neopakuje. Ale to by snad nestačilo ani u soudu, aby ho z toho mazaný právník vyzul.
A taktéž souhlasím s Nerudou: opakovat totéž už mě také nebaví (a dokonce i chudák prof. Pokorný se tím dalším a dalším rozšlapáváním lejna jeví stále více a více… ehm).
“Abychom nehledali zda Shakespearův král Lear existoval či ne, ale abychom se zabývali tím, co tou hrou Shakespeare nám divákům říká…”
Biblia nie je divadelná hra, ale je to zbierka textov, ktoré boli z politických, ideologických alebo teologických dôvodov, viackrát upravované, kompilované, cenzurované a ich významy a funkcia sa v priebehu času menili a táto zbierka obsahuje aj popisy historických alebo pseudohistorických udalostí.
Medea says:
Biblia nie je divadelná hra, ale je to zbierka textov, ktoré boli z politických, ideologických alebo teologických dôvodov, viackrát upravované, kompilované, cenzurované a ich významy a funkcia sa v priebehu času menili a táto zbierka obsahuje aj popisy historických alebo pseudohistorických udalostí.
protestant:
Pošli příklad nějakého takového popisu historické události….
Napr.: 2.Kráľov17:1V dvanástom roku judského kráľa Ácháza stal sa kráľom nad Izraelom v Samárii Hóšéa, syn Élov. Panoval deväť rokov. 2Robil, čo sa nepáči Hospodinovi, len nie tak ako izraelskí králi pred ním. 3Proti nemu pritiahol asýrsky kráľ Šalmaneser. Hóšéa sa stal jeho poddaným a odvádzal mu poplatok. 4Potom asýrsky kráľ zistil pri Hóšéovi sprisahanie, že poslal poslov k egyptskému kráľovi Sóovi a asýrskemu kráľovi neodviedol každoročný poplatok. Preto ho dal asýrsky kráľ zatknúť a sputnať vo väzení.
5Potom asýrsky kráľ tiahol celou krajinou, pritiahol ku Samárii a tri roky ju obliehal. 6V deviatom roku Hóšéovom zaujal asýrsky kráľ Samáriu a odvliekol Izraelcov do Asýrie. Obsadil ich v Chalachu a pri Chabóre, rieke Gózánu, a v mestách médskych.
7Stalo sa tak preto, že Izraelci zhrešili proti Hospodinovi, svojmu Bohu, ktorý ich vyviedol z Egypta, z područia faraóna egyptského kráľa, že uctievali iných bohov 8a že chodili podľa zvyklostí národov, ktoré Hospodin zahnal spred Izraelcov, a konali podľa zvykov, ktoré zaviedli izraelskí králi. 9Izraelci si pokrytecky vymysleli veci, ktoré neobstoja pred ich Bohom, Hospodinom, nastavali si výšiny vo všetkých svojich mestách ako na strážnych vežiach tak aj v opevnených mestách. 10Vztýčili aj posvätné stĺpy a ašéry na každom vysokom kopci a pod každým zeleným stromom. 11Tam kadili na každej výšine ako národy, ktoré Hospodin odviedol spred nich, a robili zlé veci, aby popudzovali Hospodina. 12Slúžili modlám, o ktorých im Hospodin povedal: Nečiňte toto! …
V podstate ide o históriu, u týchto novších kráľov vcelku reálnu. Teda až na to, že to písali kňazi, takže ich optika je trochu pokrútená (počas rozmachu Asýrčanov šlo o iné veci, než o nejaké oltáre predkov na kopcoch). Izraelci potrebovali pragmatických vodcov schopných sa dohodnúť, kňazi namiesto toho videli príčinu v nedostatočnej zbožnosti, nedarilo sa im odnaučiť ľud od polyteizmu, čiže viery ich otcov.
Výsledkom kňazského štvania bolo, že Izrael bol nakoniec zničený a Judsko zdecimované. Čo síce pomohlo rozvoju monoteizmu (na menšom území sa ľahšie zavádzal), ale ľudia utrpeli strašné straty.
medea:
to je vidět, že jste byla tak maximálně na očním. Zkuste někdy třeba brigádně toxikologii, nebo protialkoholní léčebnu, tam opravdu zkušení lékaři vyhrožují tak vynalézavě a mistrovsky (ku prospěchu pacientů), že jsou proti tomu výhrůžky ve SZ multikulti růžová knihovna…
Petr, máte problém to pochopiť? Lekári sa môžu vyhrážať, že ak ich neposlúchnem, ochoriem. Ale nemôžu sa vyhrážať, že ak ich neposlúchnem, tak mi tú chorobu privodia oni. Nemôžu sa mi vyhrážať ani tým, že ak ich neposlúchnem, podajú na mňa žalobu. (Pokiaľ môžu, potom je to zákon.)
Desatoro a ďalšie stovky prikázaní sa, naproti tomu, vyhrážajú trestom buď od Boha, alebo od ním “poverených” ľudí. Niekde stanovuje priamo, aký má byť trest, inde necháva trest na kňazov a sudcov. A “case study” nám hovorí napr. o tom nešťastníkovi, čo zbieral drevo v sobou. A v tejto “case study” sa kňaz pýta Boha, čo robiť, a Boh odpovie, že kameňovať.
Preto platí, že “desatoro” a zvyšok “zákona” má charakter striktných príkazov a nie láskavých oznámení ako tvrdí Protestant.
treebeard: mám na mysli přesně ten druh vyhrožování o kterém mluvíte. Např. vím z hodnověrného zdroje – přímo od autora :-), že jeden proslulý a dnes již pro tento svět k velké újmě tohoto světa zesnulý psychiatr vyhrožoval léčeným toxikomanům, že si je venku najde a bez umrtvení jim provede kastraci 🙂 Samozřejmě, že dnes jsou tyto tvrdé, ale velmi efektivní metody nahrazovány multikulti sluníčkem. Všichni mají pocit, že když někdo drogami zničí sebe i své blízké, tak nejvíc pomůže, když si s ním o tom budeme povídat.
treebeard says:
V podstate ide o históriu, u týchto novších kráľov vcelku reálnu. Teda až na to, že to písali kňazi, takže ich optika je trochu pokrútená (počas rozmachu Asýrčanov šlo o iné veci, než o nejaké oltáre predkov na kopcoch).
protestant:
Musíte si vybrat. Buď jde o historii – a pak je to důkazem existence Hospodina, nebo nejde o historii a “historické” reálie jsou pouze kulisami pro vyprávění o Hospodinu.
Obávám se, že ten příběh byl svými autory myšlen jako historie, avšak mýlili se (i my máme o historii mnohdy mylné představy!) a skutečná historie byla poměrně výrazně jiná.
Objasnitel:
Podle mě, osobní bůh existující mimo čas je nonsens. Má-li být bůh osobou, a má-li tedy myslet, pak musí existovat v čase. Myšlení je přece děj, a jako takový musí probíhat v čase.
Podobně, má-li váš “manažer” něco řídit, a vzhledem k tomu, že řízení je děj, musí tak činit v čase. Bůh “supermanažer” existující mimo čas je podobný protimluv, jako kulatá krychle.
Michal says:
February 28, 2014 at 8:34 am
Obávám se, že ten příběh byl svými autory myšlen jako historie, avšak mýlili se (i my máme o historii mnohdy mylné představy!) a skutečná historie byla poměrně výrazně jiná.
protestant:
Obáváš se zbytečně Michale. Šlo o bohoslužebné texty, podobné jako dnešní kázání. V nich taky nejde o to jak co bylo, ale co máme udělat sami se sebou…. 🙂
Musíte si vybrat. Buď jde o historii – a pak je to důkazem existence Hospodina, nebo nejde o historii a “historické” reálie jsou pouze kulisami pro vyprávění o Hospodinu.
Nemusím si vybrať, pretože ide o kombináciu. Tí králi naozaj žili, Asýrska ríša ich naozaj porazila, aj časové údaje asi sedia. Problém je v tom, že ide o dejiny zapísané z pohľadu izraelských kňazov, ktorí mali nadpriemerne neobjektívny pohľad, nevedeli rozlíšiť podstatné od nepodstatného a tu a tam sa nehanbili klamať, takže niektoré svoje porážky označili za obrovské víťazstvá.
Ale dejiny to sú. Aj dnes sú dejiny písané vždy s nejakým cieľom a podľa toho autor mení uhol pohľadu. A iní autori majú právo sa ku kvalite ich diela vyjadriť. Presne to sa aj deje – je presne známe, aké boli politické a náboženské ciele autorov a redaktorov, je známe, čo chceli tvrdiť a aké s tým mali problémy. Pre kňazov bolo, samozrejme, všetko len kulisou k presadzovaniu ich náboženských cieľov. Pre ich zamestnávateľa zas bolo náboženstvo do istej miery kulisou k presadzovaniu jeho mocenských cieľov. Prečo by sme to nemali hodnotiť komplexne? Len preto, že to odkrýva ciele autorov a ich (ne)kvalitu?
Žádný Žid – tedy původní „vlastník“ Starého zákona – by netvrdil, že písma SZ jsou jen „bohoslužebné texty“. To tam vidí jen křesťané, kteří ovšem Starý zákon nahlížejí zaujatě a účelově z perspektivy Nového zákona, a snaží se v něm tedy vidět jakýsi předstupeň NZ a především předzvěst Krista. Nic takového tam ale není.
Tolik bych si přál, aby existoval Bůh! Aby nespravedlivý šéf měl nakonec svého šéfa jediného, který nám to všechno jednou spočítá. Aby lump, kterého nelze přistihnout byl jednou někdy “chycen za pačesy”, jak je psáno v Koránu. Aby nespravedlně odsouzený byl nakonec omilostněn a odškodněn tam… Aby člověk, který na tomto světě prožil celý život v bídě, se nakonec dočkal života věčného v samých slastech a radostech. Aby při hodnocení mých vlastních “bejkáren” byly zváženy i kladné pohnutky, jež mě k nim vedly. Aby můj organismus nebyl jenom obslužným aparátem jakési molekuly, která nemá jiný cíl, nežli se dále reprodukovat na úkor miliard jiných molekul se stejným cílem, kterým se to nepodaří. Aby moje existence sledodvala vyšší cíl, který mohu svou vírou naplnit. Nedivím se věřícím, že této phádce uvěřili a nehodlají od své víry ustoupit. Chápu je a neodsuzuji. Naopak doufám i v jejich pochopení v tomto smyslu. Vím, že u některých (opakuji a zdůrazňuji “u některých”) se se zlou potáži, ale takový už je život.
Po delší době jsem nahlédnul na Vaše stránky a dovoluji si vyjádřit svůj názor.
1. Adorizace víry. Kritizujete adorizaci křesťanské víry. Jenže zkuste prozkoumat svůj vlastní názor a způsb, jakým ho vyjadřujete. Názorně demonstrujete své hluboké přesvědčení (stejně jako nespočet věřících), že máte na své straně pravdu, že převažují argumenty na podporu Vašeho názoru, že na Vaší straně je věda a dokonce i morálka… Vždyť jste křesťany vykreslil vpodstatě nejen jako lidi žijící v bludu, ale i dokonce jako pyšné a amorální pokrytce.
2. Postoj k pravdě. Křesťané jsou přesvědčeni, že jim pravdu odhalil Bůh, Vy jste přesvědčen, že jste pravdu odhalil sám sobě. Vy snad nejste přesvědčen o tom, že Váš názor je pravdivý? Vždyť se o své pravdě snažíte čtenáře přesvědčit celým svým webem.
3. a 4. Jistota a postoj k pochybnostem. Pochybuji, že existuje křesťan, který by o své víře nikdy nezapochyboval. Celá Bible je doslova plná příběhů pochybujících lidí, kteří byli zároveň Bohu nejblíže. Vy o sobě píšete, že Vaše přesvědčení je silnější proto, že pochybnostmi prošlo a prochází. A jak byste tedy nazval Vaši snahu sdělit čtenářům, že Vaše převědčení je SILNĚJŠÍ?
5. Pocit morální nadřazenosti. Správný křesťan má na paměti Kristova slova, že “nikdo není dobrý, jen Bůh”, a především tato slova: “Ne každý, kdo mi říká pane, pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.” Je zřejmé, že mnozí takzvaní křesťané tato slova nerespektují, jenže to na naléhavosti těchto slov nic nemění a právě tato slova určují, co je křesťanství.
6 a 7. Mentalita vyvoleného lidu. Nepokora, neskromnost pýcha. Mohu Vás jen ujistit, že být přítelem Boha, je skvělé. Ale že bych se cítil nadřazený? Tím, že jsem se přihlásil k Bohu, jsem si nezajistil, že Bůh bude k mým hříchům tolerantnější, právě naopak. Když budu vědomě konat nějaké zlo, musím počítat s tím, že nejenom konám zlo, ale ještě tím provokuji Boha. Mluvíte o jistotě křesťanů jako o “šokující pýše”. Myslíte si snad, že Vaše drtivě tvrdé hodnocení křesťanů není šokující? Jsou Vaše slova důkazem toho, že se cítíte být horší, než křesťané, nebo lepší, než křesťané?
8. Pokrytectví. V tomto odstavci citujete Ježíše a kritizujete křesťany, že se Ježíšových slov nedrží, že je bagatelizují nebo dokonce svým životem popírají. Nepochybuji o tom, že je mnoho takových “křesťanů”. Jenže to pravdivost a prospěšnost Ježíšových slov neumenšuje. Sám Ježíšova slova citujete jako morální vzor. Kristus také řekl: “Mnozí mi řeknou v onen den: Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů? A tehdy jim prohlásím: Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.” Kritizujete hříšné křesťany, ale řekněte sám: považujete se za lepšího, než jsou křesťané? Když citujete Ježíše, chcete Jeho slovy soudit lidi, které považujete za “nepokorné, neskromné, pyšné a pokrytecké”? Proč ne. Pak ale věříte Ježíšovým slovům víc, než sobě. Můžete to o sobě říci?
9. Neznalosti a lži věřících. Bez ohledu na nespočet výzkumů teologie, biblistiky, religionistiky, archeologie, lingvistiky a dalších oborů, zůstává Bible naprosto jedinečným unikátem v historii písemnictví – svým charakterem, vznikem i šířením. Všechny ty vědní obory se Biblí stále zabývají právě proto, že Bible je takovým unikátem. Stále podněcuje vědce, filozofy i umělce, stále je předmětem polemik. Přiznejte si, že i Vás tato kniha provokuje.
10. Toto není náš svět. Kdyby většina křesťanů uvažovala Vámi uvedeným způsobem, nebylo by například mezi dobrovolníky tolik křesťanů. Považujete se za lepšího člověka, protože jste schopen upozornit na tři sta tisíc lidí, kteří zahynuli při tsunami? Myslíte si, že křesťané to nepovažují za tragédii, narozdíl od Vás? Také Vy sám nepochybně hledáte smysl svého života a jsem přesvědčen, že Vás to stojí životní úsilí. Doslova. Ostatně – jako každého. Vy si patrně myslíte, že tsunami byla aktem slepé přírodní náhody, statistické katastrofy, která sebrala život těm, kdo se momentálně vyskytovali ve špatnou chvíli na špatném místě. Je Váš názor lepší a morálnější a obsahuje více naděje, než názor křesťanů?