Co mi vadí na křesťanství


V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

4,104 Responses to Co mi vadí na křesťanství

  1. protestant says:

    neruda says:
    February 27, 2014 at 10:01 am
    Protestante,
    Vy jste jako zaseknutý gramofon.
    To, co tu stále dokola citujete ze zápisků studentky Nidlové

    protestant:
    To nejsou zápisky Nidlové, ale skutečná skripta Prof. ThDr. Jana Hellera

  2. protestant says:

    neruda says:
    Mezi starozákoníky neexistuje žádná shoda v tom, jak Starému zákonu rozumět,

    protestant: právě že shoda existuje.

  3. neruda says:

    Protestante,
    z toho zdroje, na který Vy odkazujete, to není nijak jisté.
    Ale především: nic to nemění na tom, že jde jen a pouze o Hellerovu domněnku, nic víc.

    Shoda mezi starozákoníky? Skutečně? Jako se se Heller shoduje s Hellerem? 🙂

  4. protestant says:

    Tu shodu ukazuje třeba to, že Heller učil SZ i na Katolické teologické fakultě….

  5. protestant says:

    neruda says:
    February 27, 2014 at 10:10 am
    Protestante,
    z toho zdroje, na který Vy odkazujete, to není nijak jisté.

    protestant:
    Máte to v úvodu:
    Jan Heller

    PŘEHLED STARÉHO ZÁKONA

    Druhé opravené vydání cvičebnice “Praktická znalost Písma, 1. díl Starý zákon”
    Přehlédli a doplnili Martin Prudký a Petr Sláma.
    Praha 1997

  6. neruda says:

    Protestante,
    já vím, že Nidlová to tam takhle nadepsala. Ale znamená to, že to, co následuje, je skutečně právě a jen Hellerův text?
    Ale připusťme, že ano: takže Heller se prostě domníval, že SZ nejsou dějiny, ale teologie. Co s tím? Jiní si to nemyslí.
    A že Hellera nechali nějakou dobu učit na KTF? To je podle Vás důkaz shody mezi starozákoníky? Že Vy jste zase snídal vtipnou kaši?

  7. Michal says:

    Protestante, já právě čtu velmi zajímavou knihu 50 Voices of Disbelief, a včera mě v ní zaujala následující myšlenka:

    Existuje víra prvního a druhého řádu. Víra prvního řádu znamená věřit nějakému konkrétnímu tvrzení (třeba že Země je kulatá). Víra druhého řádu je pak vztažena k příslušné víře prvního řádu. Věřící v tomto případě věří (CHCE věřit), že má víru, a k víře jako takové se pak upíná. Tento druhý případ nastává u dnešních teistů velice často (podle mě např. konkrétně u Tebe 😉 ) a projevuje se mimo jiné tak, že samotná předmětná primární víra může být silně rozplizlá, neurčitá, velice vágně definovaná. Podstatná (a součástí jejich identity) je u těchto teistů víra, že mají víru… Klíčové je u nich chápání sama sebe jako věřících…

    Co si o tom myslíš?

  8. S.V.H. says:

    Ještě jednou:
    Tvrdil jste, že k exodu došlo. Že je to tedy historická událost (i když k ní došlo trochu jinak, než je to popsáno v Bibli). Myslíte, že k tomu se archeologie nemá co vyjadřovat?
    Dával jste odkaz na rozhovor s prof. Pokorným – ten Finkelsteina a Silbermana nekritizuje proto, že by archeologií vykládali Bibli, ale domnívá se (nebo chce, aby si to veřejnost myslela), že Finkelstein a Silberman zpochybňují existenci Davida.

    protestant says:
    Všimněte si, že se Pokorný vůbec Finkesteinem a Silbermanem nezabývá. Vůbec je nezmiňuje.
    Odpověděl přesně na to co se jej redaktorka zeptala. Tedy na názor na ty “kteří poukazují na to, že například vůbec neexistoval David nebo Šalamoun”….

    protestant says:
    Ale týká. Nepovažuje je za solidní biblisty….

    S.V.H.:
    Když se Pokorný Finkesteinem a Silbermanem vůbec nezabývá, jak jste z toho vydedukoval, že je nepovažuje za solidní biblisty?

    Ale jinak jste, zdá se pro můj bod (2). Pokorný se na rozhovor příliš nesoustředí, ví, že se od něj nečekají žádné odborné analýzy, ale spíše běžné fráze, a proto věcnou správnost až tak neřeší. Těžko pak ale tento rozhovor můžete použít pro nějakou argumentaci.

    S.V.H. says:
    Při diskusi o tom, zda exodus proběhl či ne (případně jak a kdy), je archeologie poměrně klíčová.
    protestant says:
    Vůbec ne.

    S.V.H.:
    Takže archeologie není důležitá při posuzování, zda se nějaká událost v historii stala či nikoli? No potěš koště…

  9. treebeard says:

    Protestant, archeológovia sa nesnažia Bibliu vysvetľovať, oni len overujú jej historickú spoľahlivosť. Zistili, že je malá. To je všetko.

    Kresťanstiev máme tisíc. Niektorým toto zistenie vadí, iným nevadí.

    Nejde o nijaké vykladanie. Mal by si byť radi, že o výsledkoch archeológov vieš. Teba vari nezaujíma, čo z Biblie sa stalo naozaj, čo sa nestalo, a čo sa stalo, ale inak? Vďaka archeológii to vieš.

  10. protestant says:

    @ Michal:

    Myslím si Michale, že autor této teorii víru nezažil. Že se ji snaží zanalyzovat zvenku – jako člověk snažící se popsat les, který v lese nikdy nebyl.
    Sám za sebe bych spíše řekl, že své víře moc nevěřím…. 🙂

  11. protestant says:

    S.V.H.:
    Takže archeologie není důležitá při posuzování, zda se nějaká událost v historii stala či nikoli? No potěš koště…

    protestant:
    Jenže zde nejde o to zda se tato událost stala či ne. Diskutujeme Bibli, ne kroniku…. 🙂

  12. Cestmir Berka says:

    Tipnul bych si, že pro stovky milionů křesťanů je Bible popis toho, co se skutečně odehrálo. Někteří si pak hrají s hady… jiní nalézají na Araratu trosky Archy…další si nechají prodlužovat Ježíšem končetiny. Tak, jako věří Protestant u nás věří odhadem zanedbatelné procento věřících. Stačí srovnat ty, co sem napsali- Bo, Pelagius, človíček, TvojOponent, pan hrábě….
    Myslím, že mnozí katolíci, co čtou Protestantovy výroky u toho trpí víc, než ateisté

  13. protestant says:

    S.V.H.:
    Když se Pokorný Finkesteinem a Silbermanem vůbec nezabývá, jak jste z toho vydedukoval, že je nepovažuje za solidní biblisty?

    protestant:
    Protože biblisty oni opravdu nejsou…

  14. neruda says:

    Čestmíre,
    trpí u toho i někteří protestanti. Ale když jim vysvětlím, že “náš” protestant se hlásí k ČCE, tak sice trpí dál, ale už se nediví.

  15. protestant says:

    S.V.H. says:
    February 27, 2014 at 10:30 am
    Ještě jednou:
    Tvrdil jste, že k exodu došlo.

    protestant:
    Nejen došlo. Ono k němu i dochází. Zrovna uprostřed jednoho takového exodu jsme my dnes v ČR. Odešli jsem v roce 1989 ze země otroků a teď procházíme pouští se všemi těmi nářky a reptáním jako měli tehdy izraelité…. A ještě velký kus cesty máme před sebou.

  16. S.V.H. says:

    protestant:
    Jenže zde nejde o to zda se tato událost stala či ne. Diskutujeme Bibli, ne kroniku…. 🙂

    S.V.H.:
    Ale vždyť zde diskutujeme, zda se ta událost stala. Vy jste tvrdil, že ano. Finkelstein, Silberman, Medea, moje maličkost a další, že pravděpodobně nikoli. Pokorný se k tomu v citovaném rozhovoru nevyjádřil – odkaz na něj jste sem dával patrně proto, abyste ukázal, že je nepovažuje za “solidní biblisty” (i když teď už zase tvrdíte, že se k nim nevyjadřuje).

  17. protestant says:

    treebeard says:
    Teba vari nezaujíma, čo z Biblie sa stalo naozaj, čo sa nestalo, a čo sa stalo, ale inak? Vďaka archeológii to vieš.

    protestant:

    Prof. Jan Heller ThDr.:
    Ke Genezi: lidé, kteří ve starověku psali i četli Genesi, neměli naše představy o historické pravdivosti. Mysleli v jiných kategoriích. Tyto kategorie musíme zkoumat a vstoupit do nich, než začneme překládat jejich výpovědi do souřadnic předmětného přírodovědného myšlení dneška. V řadě biblických příběhů opravdu jde o polemiku s mýtem, a nikoliv o vysvětlování přírodovědných, či historických událostí. I my musíme do těchto příběhů vnitřně vstoupit, a nikoliv je chtít vnějškově ověřovat, jestliže k nám mají aktuálně promluvit.

    http://www.vira.cz/Texty/Online-rozhovory/Take-mate-problemy-s-Bibli.html

  18. protestant says:

    S.V.H.:
    Ale vždyť zde diskutujeme, zda se ta událost stala. Vy jste tvrdil, že ano. Finkelstein, Silberman, Medea, moje maličkost a další, že pravděpodobně nikoli.

    protestant:
    Co znamená to vaše NIKOLI. Můžete to nějako dovysvětlit?

  19. S.V.H. says:

    protestant:
    Protože biblisty oni opravdu nejsou…

    S.V.H.:
    Pokorný přece netvrdí, že biblisty jsou nebo že jsou nesolidními biblisty. Jak jste přišel na to, že si to myslí?

  20. S.V.H. says:

    protestant:
    Nejen došlo. Ono k němu i dochází. Zrovna uprostřed jednoho takového exodu jsme my dnes v ČR. Odešli jsem v roce 1989 ze země otroků a teď procházíme pouští se všemi těmi nářky a reptáním jako měli tehdy izraelité…. A ještě velký kus cesty máme před sebou.

    S.V.H.:
    Tak pokud berete exodus symbolicky či alegoricky, proč řešíte Finkelsteina a Silbermana? Oni přece z tohoto pohledu exodus neřeší. Proč sem taháte rozhovor s Pokorným, který se vyjadřuje k historicitě Davida a Šalamouna?