Co mi vadí na křesťanství


V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

4,104 Responses to Co mi vadí na křesťanství

  1. S.V.H. says:

    Tak zkouším svůj první registrovaný komentář. 🙂

    Dočetl jsem publikaci Svědků Jehovových “Life – How did it get here? By evolution or by creation?” (autor či autoři nejsou uvedení) a má to vážně grády. Prakticky celá argumentace proti evoluční teorii je vedena pomocí vět vytrhaných z kontextu (někdy i velice brutálně v půli věty) různých vědců případně pomocí citátů lidí, kteří jsou za vědce bezostyšně vydáváni (např. F. Hitching). Chápu, že kniha vyšla v roce 1985, takže autor mohl počítat s horší dostupností zdrojů pro čtenáře než v současné době Internetu – ale vybudovat v podstatě veškerou argumentaci jen na tom, že si čtenář není schopen nebo ochoten zdroje ověřit, mi přijde příliš i na sektu náboženských prdloušů.
    Poslední kapitoly jsou už v podstatě jen náborová akce ve stylu “den D se blíží, dej se k nám, čeká tě nekonečné štěstí”.

    Co mě asi nejvíc rozesmálo je tato pasáž ze strany 37:
    The science of mathematical probability offers striking proof that the Genesis creation account must have come from a source with knowledge of the events. The account lists 10 major stages in this order: (1) a beginning; (2) a primitive earth in darkness and enshrouded in heavy gases and water; (3) light; (4) an expanse or atmosphere; (5) large areas of dry land; (6) land plants; (7) sun, moon and stars discernible in the expanse, and seasons beginning; (8) sea monsters and flying creatures; (9) wild and tame beasts, mammals; (10) man. Science agrees that these stages occurred in this general order. What are the chances that the writer of Genesis just guessed this order? The same as if you picked at random the numbers 1 to 10 from a box, and drew them in consecutive order. The chances of doing this on your first try are 1 in 3,628,800! So, to say the writer just happened to list the foregoing events in the right order without getting the facts from somewhere is not realistic.

    Nejenže Genesis toto netvrdí (autor musí stvoření světla interpretovat jako pronikání světla na zemský povrch, stvoření Slunce a Měsíce jako jejich pozorovatelnost ze Země), nejenže toto věda nepotvrzuje (atmosféra, souš, ptáci dříve než suchozemští živočichové, suchozemské rostliny dříve než mořští živočichové), ale předstírat, že k zázračně inspirovanému “správnému” seřazení těchto bodů existuje jako jediná alternativa pouze šťastná náhoda, mě vážně dostalo. Asi každý člověk aspoň s nějakou zkušeností s přírodou by intuitivně seřadil body země-rostliny-živočichové-člověk. A snad i zanedbané dítě by “počátek” umístilo na začátek. 🙂

  2. antitheista says:

    martiXXX se mstil za to, že za něj někdo psal, a protože podezřívá mě, tak psal za mě a z ostatní taky. Vždycky se to objevilo ve chvíli, kdy byl naštvanej, že za něj někdo píše, je to náhoda? Ne, je to msta! Na nevinných… Ostatně on si myslí, že jsem Foxy, ten člověk není normální.

    Tvoje kvantová duše je vyvrácená vědou – třeba Mark Tegmark, duševní funkce (mozkové funkce) se pohybují úplně v jiné časové relaci než ty kvantové jevy. Mozek/duše je záležitost střední velikosti a ne mikrovesmíru. Když pošleš mozek proti zdi, tak neudělá to co částice vystřelená v urychlovači, ale rozprskne se jako bláto, žádná dualita nevznikne ani se za stěnou nespojí v jeden celek 🙂

    Foxy (čili já), Michal:
    Přitom dobrej sex je pouze ten předmanželský, čili neví, o co přichází, pan Joch, viděli jste někdy jeho ženu? Byla v Hyde Parku a mluvila o potratech (vraždění dětí), no prostě manželka “mladého” konzervativce no … 😀

  3. antitheista says:

    Já jsem pro Michale, konečně tu budeme v REGISTROVANÉM PARTNERSTVÍ !

  4. S.V.H. says:

    Michal says:
    Co si myslíte o tom uzavření diskuze pro neregistrované? Já myslím, že vzhledem k vývoji posledních dní to bylo nutné – a že méně příspěvků, které by byly raději kvalitnější, by této diskuzi také prospělo…

    S.V.H.:
    Já to docela vítám. Poslední dobou byla diskuse totálně zaplevelená a smysluplné komentáře se v tom ztrácely. Na druhou stranu může registrace odradit potencionální nové diskutující (i když to ten plevel nejspíš také).

  5. antitheista says:

    SVH: “Chápu, že kniha vyšla v roce 1985, takže autor mohl počítat s horší dostupností zdrojů pro čtenáře než v současné době Internetu – ale vybudovat v podstatě veškerou argumentaci jen na tom, že si čtenář není schopen nebo ochoten zdroje ověřit, mi přijde příliš i na sektu náboženských prdloušů.”

    Problém internetu je, si na něm může kdokoliv “ověřit” cokoliv, protože když si budete své teorie “ověřovat” na těch “správných” webech, tak se ještě více utvrdíte v původním předsudku, místo abyste změnili svůj názor…

  6. protestant says:

    Možná by pomohla nejen nutnost zaregistrování, ale i omezení možného počtu příspěvků za den od jednoho zaregistrovaného….. 🙂

  7. S.V.H. says:

    antitheista says:
    Problém internetu je, si na něm může kdokoliv “ověřit” cokoliv, protože když si budete své teorie “ověřovat” na těch “správných” webech, tak se ještě více utvrdíte v původním předsudku, místo abyste změnili svůj názor…

    S.V.H.:
    To je určitě pravda, ale tady ani tak nešlo o ověřování pravdivosti předkládaných údajů, ale o ověřování toho, zda citovaný odborní řekl (napsal), to co je mu vkládáno do úst, zda to řekl v té souvislosti, v jaké je to citováno, a zda to myslel tak, jak to autor interpretuje. Jinými slovy, zda daný výrok nebyl vytržen z kontextu.

  8. antitheista says:

    To by bylo dobré protestante, hodně by to omezilo tvoje a martiho příspěvky 🙂

  9. Michal says:

    Protestant: souhlas, to ale WordPress asi neumí automaticky, a navíc by to automaticky asi ani nebylo moc vhodné – dám na to pozor osobně 🙂

    S případnými spammery se po vhodném varování rozloučíme.

  10. Foxy says:

    Ad: Co si myslíte o tom uzavření diskuze pro neregistrované?
    Souhlasím. Regisrace nebolí a funguje, jak jsem si hned taky ověřil.

  11. treebeard says:

    Nie som fanúšikom registrácií, ale asi nebolo iné riešenie. Mňa ešte napadla možnosť zakladať osobitné fóra (resp. vlákna) pre zaujímavé otázky a z nich nemilosrdne mazať všetko, čo nesúvisí s témou. Ale moderovať takéto niečo musí byť dosť namáhavé.

  12. Michal says:

    Takové fórum mám,
    http://www.i-ateismus.cz/forum
    ale nikdo tam moc už docela dlouho nechodí. Bylo by fajn, kdyby tam někdo nějaké zajímavé téma nadhodil! 🙂

  13. protestant says:

    Michal says:
    February 11, 2014 at 11:02 am
    Protestant: souhlas, to ale WordPress asi neumí automaticky, a navíc by to automaticky asi ani nebylo moc vhodné – dám na to pozor osobně 🙂

    S případnými spammery se po vhodném varování rozloučíme.

    protestant:
    A nějaká vlastnost anti-spamového filtru?

  14. TvojOponent says:

    V tomto príspevku http://www.i-ateismus.cz/2013/12/co-mi-vadi-na-krestanstvi/comment-page-145/#comment-91994 som použil myšlienku, ktorá tu u viacerých zarezonovala spôsobom, ktorému som sa počudoval.

    Najprv ten text, citujem teda sám seba:
    Z pohľadu ateistu je jedno, či veriaci verí v Boha alebo verí v Boha plus Snehulienku. On môže,lebo jeho zaradenie alebo vyradenie z kategórie veriacich to neovplyvní.
    Môže ale ateista veriť v Snehulienku – čo by rozprávkovú bytosť? Striktne skepticky a materialisticky nemôže.
    ****************************************
    Viacerí ste sa tu pozastavili nad týmto výrokom. Vraj ateista nemôže veriť v bohov, ale v rozprávkové bytosti ano. Doteraz som však čítal, že Biblia je len kniha rozprávok. Tak ako to je? Môžu českí ateisti veriť na rozprávky?
    Otázka smeruje predovšetkým na týchto pánov:
    treebearda: http://www.i-ateismus.cz/2013/12/co-mi-vadi-na-krestanstvi/comment-page-145/#comment-92004
    samain: http://www.i-ateismus.cz/2013/12/co-mi-vadi-na-krestanstvi/comment-page-146/#comment-92028

    ale samozrejme ma zaujíma názor aj iných.
    Môže byť ateistom ten, kto verí v existenciu rozprávkových bytostí, ale aj horoskopom, homeopatii, vešteniu z kadečoho a pod. ?

  15. treebeard says:

    TvojOponent, ateista, čisto teoreticky, môže veriť na rozprávky, len nijakej rozprávkovej postave nesmie pripisovať božské vlastnosti. Je to teda otázka definície boha – určite aj bytosť o hodne nižšia ako všemohúci Boh je ešte na ateistu príliš. Pointa bude v tom, že tie rozprávkové bytosti, v ktoré verí, musia mať ďaleko od Boha a ich schopnosti musia byť vysvetliteľné nejako “pavedecky”.

    Ale je to len také prázdne špekulovanie, v reálnom živote asi ateista veriaci v existenciu napr. elfov asi nehrozí. Veriť na rozprávky sa zdráha aj mnoho teistov – práve to je dôvod, pre ktorý neradi upresňujú, v čo z Biblie vlastne veria a v čo nie.

    Pokiaľ ide o vieru v horoskopy, homeopatiu a p., to je viera v pseudovedu a nájde sa aj u ateistov – nejde o vieru v nadprirodzeno, ale o vieru v nepodložené teórie (napr. že hviezdy majú na nás vplyv). Osobne mám však skúsenosť, že v toto veria skôr teisti alebo “niečisti”. Kresťania celkom bežne, napriek tomu, že to majú zakázané (sú skrátka náchylnejší, preto sú aj kresťanmi).

  16. Foxy says:

    Môže byť ateistom ten, kto verí v existenciu rozprávkových bytostí, ale aj horoskopom, homeopatii, vešteniu z kadečoho a pod.?
    Striktně bráno ano. A-theos, tedy bez boha. Pouze pokud by pohádkové bytosti byly brány za bytosti božské, víra v ně by se už nedala zařadit pod nálepku “atheista”.

    Skutečnost je taková, že atheista je obvykle krajně skeptický i v otázce existence nadpřirozena jako takového. To pak postihuje i pohádkové bytosti a přidružené nadpřirozeno.
    Takový atheista ovšem stále může předpokládat (nikoliv věřit!), že např. homeopatie má nějaký racionální základ, zatímco jeho věřící (věřící v náboženském slova smyslu) kolega, povoláním lékař, bude ke stejné homeopatii krajně skeptický, pokud jí přímo neoznačí za blbost.

    Můžu být agnostikem, který má krajně skeptický názor na reálnou existenci nadpřirozena a tedy i boha/bohů a z obecně skeptického přístupu vyplývající názor i na onu homeopatii – jsem tedy atheista nebo ne? Asi ano, protože v existenci boha nevěřím – neshledávám důvody předpokládat jeho reálnou existenci.
    – – –
    BTW, homeopatie, víte, jak připravit homeopatický slepičí vývar?
    Oškubanou, vyvrženou a dobře opláchnutou slepici zavěsíme za jasného slunečného dne do otevřeného okna tak, aby její stín dopadal do nádoby s 6,33 litry vroucí vody, stejnoměrně na její hladinu, po dobu 38minut
    Vzniklý vývar je ředěn (pardon, potencován) 1:10000 a podáván coby univesální roborans.

    Tož asi tak.

  17. Foxy says:

    Ježto se toto diskusní vlákno zabývá (aspoň podle názvu) křesťanstvím, dovolím si zde pastnout něco z příbuzné (totálně zvlčilé) diskuse, probíhající jinde:

    7.2.2014 15:42 – http://diskuse.doktorka.cz/katolici-jsou-normalni/archiv/1290/

    Otázkou je, jesti JK vůbec byl ke kříži hřeby přibitý.
    Nebyly tenkrát železárny, železo jako strategický materiál bylo nepředstavitelně drahé a vzácné. To, že by se jím plýtvalo na jakousi bezvýznamnou popravu kdesi v zastrčené provincii je témšř nemyslitelné.

    Jestli JK vůbec existoval a fakt ho ukřižovali, pak byl nejspíš k patibulu za roztažené ruce jen přivázán, to na pozvolné udušení docela stačilo.
    Zavěšení za paže znemožňuje řádné dýchání, zejména je li tělu odepřena podpora nohou (nepřekonatelná únava nebo “zpřerážení hnátů”). Blokována je zejména možnost výdechu, kdy veškerá jeho námaha je soustředěna do malé, nezvyklou námahou přetížené skupiny mezižeberních svalů. JK nejspíš zemřel poté, co jeho výdech zprostředkující interkostální svaly zachvátila nezvladatelná křeč, a to na kombinaci hypoxie a hyperkapnie.
    Zemřel taky nejspíš nahatý, protože Římané s nějakou tou nahotou neměli problém. Čumilové tak měli s vysokou pravděpodobností možnost mimo jiné sledovat během agonie jeho božskou erekci a následnou ejakulaci, což bývá při dušení obvyklým průvodním jevem. Středověká pověra pravila, že tam, kam na popravišti dopadne semeno oběšeného, vyroste mandragora. Obávám se, že na suché a pusté Golgotě z jeho božského semene nevyrostlo nic.

    Takže to svět zahlcující zobrazení na kříži relaxujícího atleta s decentní rouškou kolem beder je zcela jistě skrz naskrz falešné.
    Legrační je, když si vírou postižení autosugescí vyvolají stigmata na dlaních, kde, i kdyby byl JK skutečně na kříž přibit, by se nikdy nemohla vyskytnout (hřeby by při ukřižování musely vést na zápěstí, mezi os radialis a os ulnearis).

  18. martiXXX says:

    Foxy, myslím, že tak to může být (příklad homeopatie). Já se tak deklaruji, že si nechávám otevřenou mysl, ale třeba antiteista a jiní by s tebou nesouhlasili.

  19. martiXXX says:

    Ale houby antiteisto – Makroobjekt se skládá z kvantových objektů, tedy vědomí může být v tom kvantovém objektu, třeba ve všech. Myšlení, pocity, tělo, paměť, duševní funkce, mozkové funkce jsou samozřejmě likvidovány likvidací makroobjektu. Mluvím o čistém vědomí bez mozku, bez paměti, bez myšlení, bez prostoru a bez času

    Antiteista
    Tvoje kvantová duše je vyvrácená vědou – třeba Mark Tegmark, duševní funkce (mozkové funkce) se pohybují úplně v jiné časové relaci než ty kvantové jevy. Mozek/duše je záležitost střední velikosti a ne mikrovesmíru. Když pošleš mozek proti zdi, tak neudělá to co částice vystřelená v urychlovači, ale rozprskne se jako bláto, žádná dualita nevznikne ani se za stěnou nespojí v jeden celek 🙂

  20. antitheista says:

    Foxy: Já si třeba ponechávám vždy malou možnosti, pár procentní, že se nějaký základ objeví, pro uznání daného oboru a jeho věrohodnosti, ale dokud to tak není a dokud vše svědčí proti tomu, tak na účinky nevěřím a jsem buď pro A) další testování (dvojité slepé testy) nebo za B) pro odsunutí dané hypotézy v případě, že už testů bylo hodně a nic se nenašlo. Stejně tak v případě boha a náboženství.

    U náboženství ještě přibyl fakt, že je historicky nebezpečné, proto jsem také kromě agnostika a ateisti i anti-theista 😀

    Tož tak 😀