V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.
1) Adorizace víry.
Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.
a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).
Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).
Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.
Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.
Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?
Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.
2) Postoj k pravdě.
Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)
Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)
Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“
Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.
3) Jistota.
V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.
Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.
4) Postoj k pochybnostem
Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)
Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.
Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.
Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…
5) Pocit morální nadřazenosti
Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.
Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.
Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.
6) Mentalita vyvoleného lidu
S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?
7) Nepokora, neskromnost, pýcha
Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.
Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…
8 ) Pokrytectví
Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.
Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.
Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“
Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:
Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.
Jinde Ježíš řekl:
Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“
Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.
9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím
Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.
Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“
Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.
Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.
Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.
10) Tento svět není náš
Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.
Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…
Povolíte církve a hned je tu bezpráví, taková hrůza, viď, oponente? 🙁
Používám jen tvojí logiku…
Antík: že by byl nějaký Franco potřeba
No Tvoju ponuku rád prijímam a nájdi mi moje výroky o Frankovi. 🙂
Jen aby jsi v hanbě nezůstal. 😀
Antík:takhle to začíná: povílíte církve a takhle to končí 🙁
http://www.novinky.cz/krimi/327168-duchovni-z-havlickova-brodu-byl-obvinen-ze-znasilneni-a-pohlavniho-zneuzivani.html
Ako to skončilo? Pýtam sa. Bol odsúdený?
Aha, ako to nekončí: http://www.pedofilie-info.cz/historicky-poprve-jsme-se-jako-pedofilove-zucastnili-prague-pride/
Budu to hledat pěkně dlouho, protože je to starý, ale zkusim to 🙂
– bylo to buď na OSACR nebo tady nebo na nějakym christ-webu – jdu pátrat, jinak jsem sem dal jinou ukázku tvojí práce, jak zrovnoprávnění homosexuálů vede k zoofílii a genocidě, což je zajímavé, protože Hitler udělal genocidu bez zrovnoprávnění homosexuálů, ba naopak…
Takže když bude odsouzený, co na to řekneš? Nebyl by první ani poslední násilník z církve…
S.V.H.:
Pro svou existenci mám docela dost důkazů.
Takže sme na začiatku. Veríte v existenciu. Ako vznikla?
Ateista neexistuje preto, lebo ide len o termín z oboru filozofie. Rovnako ako neexsituje modrá farba alebo červená. Zaiste budete oponovať. Poznáte modrá to a červené ono. Lenže názvy farieb sú len termíny z teorie farieb, resp. z teorie svetla a keď si niečo modré alebo červené odforíte a otvoríte to iba v Skicári, zistíte, že každý modrý či červený pixel je zložený z viacerých farieb.
Rovnako tak neexistuje ateista. Pretože aj ateista niečo hľadá. Jeho deklarovanie sa k ateizmu je na úrovni určenia nejakého modrého či červeného predmetu. Povrchné určenie. V dôsledkoch nepravdivé.
Nie nadarmo sa vaša najateistickejšia krajina sveta označuje aj za najpoverčivejšiu. Lebo odkedy ľudia prestali veriť v Boha, veria akejkoľvek hlúposti.
Ktosi múdrejší napísal, že najrozumnejšia forma ateizmu je agnosticizmus.
antík: Takže když bude odsouzený, co na to řekneš? Nebyl by první ani poslední násilník z církve…
Cirkev je spoločenstvom hriešnych ľudí, nie terminátorov. Nefunguje to tak, že sa pokrstíš a máš morálku, pudy a trestný zákon v malíčku.
Pedofilné zločiny si zasluhujú odsúdenie. Len nerozumiem, prečo ateisti podporujú správu Lunacsek, ktorá dáva zelenú praktikám, ktoré doteraz boli považované za zhovadilosť (vyučovanie k masturbácii detí vo veku 0-4 roky)
Rovnako ako Geobels zaútočil na RKC cez pedofíliu, rovnako si tento fígeľ osvojili aj sekhumanisti. Prečo? Lebo RKC prekážala Goebelsovi rovnako ako dnes prekáža tým, ktorí pretláčajú marxizmus v ľúbivom šate ľudských nadpráv.
Anti…zbytočne to budeš hľadať. Franka som neglorifikoval a ani Tisa. Zjavne si niečo pletieš. Tak ale daj si do gúgla môj nick (alebo UvazovateL na sme.sk) a Franko.
😀 Možno si našiel na nete moju pochvalu chorvátskeho čaju značky Franck 😀
Foxy:Ty totality samozřejmě bohy měly. Bohem byl Hitler, bohem byl i Stalin. Žádná novinka, bohy byli i (někteří) římští císaři.
To je pravda. Ateizmus vedie prirodzene do kultov osobností. Hitler nebol ani falošným bohom, túto kategóriu ateista používať nesmie. Hitler zneužil kresťanstvo, rovnako ako to robí pred prezidentskými voľbami Fico, na upevnenie moci.
Argumentácia Hitlerom https://sites.google.com/site/tvojoponent/cirkev-a-dejiny/kategoria-dejin/cirkev-a-vojna-v-zoznamoch-clankov/cirkev-a-vojna/bol-nacizmus-krestansky-alebo-ateisticky
TvojOponent says:
Ateista prehlási o sebe, že je ateista a potom sa čuduje, že je naňho hádzaná všetká skrivodlivosť nacistov a stalinistov.
S.V.H.:
To si pište, že se diví. Člověk, který má knír, by se také asi divil, kdyby na něj někdo házel všechny hříchy Hitlera či Mao Ce-tunga. 🙂
TvojOponent says:
Ateisti totiž nemajú morálku vychádzajúcu z ateizmu – starý konflikt terminológie. Poradím: Zorganizujte konečne svetovú konferenciu a vyjasnite si tie pojmy. Žiadny ateista nie je len ateista. A je to dobre. Lebo ateista má tiež morálku, zväčša biblickú. Nie ateistickú.
S.V.H.:
Nevidím žádný problém, že má morálka nevychází z ateismu jako takového (i když třeba z ateismu může vycházet vědomí, že to, co pro ostatní neudělám v tomto životě, neudělám pro ně nikdy – věřící může věřit, že to pro ostatní udělá někdy v posmrtné existenci, nebo že to pro ně udělá Bůh).
Odmítám ovšem, že bych měl morálku “biblickou”. Těch několik málo z morálního hlediska pozitivních a použitelných věcí v Bibli (ztracených mezi nánosy těch negativních a nepoužitelných), je předbiblických. Věřící může věřit, že nám dal morálku Bůh, ale těžko může věřit, že právě skrze Bibli.
No, vyskákalo mi asi milion odkazů i ze slovenska, kam jsem jeden čas taky psal na křesťanský weby, ale tehdy ještě ne jako antitheista, to bude hnus se v tom hnoji probírat, ale dám se do toho…
NO vidíš, spolek ateistů je taky plný hříšných lidí, sme na tom stejně…
Ty si odsuzovat i homosexualitu, to není to samé co pedofílie a nevede ke genocidám…
Genocidy dělali hlavně věřící, kteří v historii převažovali nad ateisty
Ještě než se do toho pustim, jaký máš názor na Hlinku a Tisa ? Nebo Franca? Nebo ustašovce, po pravdě…
Michal píše: Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.
TO: Toto je zase premietanie predsudkov.
Kresťania nemajú istotu. Ako tu ktosi raz vtipne poznamenal, že boh nie je taký, ako si ho predstavujú ateisti. A našťastie nie je ani taký, ako si ho predstavujú kresťania.
Čím sa človek snaží viac spoznať boha, tým sa mu viac vzďaluje a keď rezignuje, zase sa mu priblíži. Kresťanstvo nie nauka o parametroch boha. Jeho posolstvo spočíva práve v pestovaní morálneho správania.
Ak by si dokázal pochopiť boha vlastným rozumom, boh by to nebol.
Michal však neuvádza žiadne “istoty”, ktorých sa jeho výhrada týka.
Takže pfúúúúúúú… a tretia výhrada Michala letí pod stôl ako pierko…tralalááá 😀
Lidé, co věří v Boha v hlouposti nevěří? Ale ale…sice by neměli, ale křesťané a jiní věřící pověrčiví jsou. A o katolících se často mezi jinými křesťany mluví jako o “modlářích”.
Odkazy na novinové články bych sem nedával ….
“V některých definicích je pedofilie zúžena jen na reaktivitu vůči osobám s dosud nevyvinutými druhotnými pohlavními znaky. Podle jiných definic a pojetí (například i v Krafft-Ebingově definici) pedofilní reaktivita obvykle (typicky) zahrnuje kromě předpubertálních dětí i děti v rané pubertě a nezřídka i ty dospívající a mladé dospělé (postpubescentní adolescenty[13]), jejichž vzhled či jiné projevy si zachovaly dětské rysy. Dospívající tak obvykle jsou velmi přitažliví jak pro pedofily, tak pro lidi s převažujícím zaměřením teleiofilním („na dospělé“).
Výlučnost nebo převaha[editovat | editovat zdroj]
Obvykle se za pedofilii označuje jen výhradní nebo převažující reaktivita vůči dětem. Obdobná schopnost zamilovat se do dítěte, být jím citově přitahován, popřípadě reagovat na ně genitálním vzrušením je však v jisté (nedominantní) míře vlastní značné části populace, pravděpodobně většině. (!) …takže brzděte s tím označováním toho obviněného za “pedofila”, koneckonců se na něj prý přišlo po obvinění ze “znásilnění” které se měl dopustit na dospělé ženě.
TvojOponent says:
Takže sme na začiatku. Veríte v existenciu. Ako vznikla?
S.V.H.:
Existence je vlastnost. Ptát se na to, jak vznikla, má smysl jen ve vztahu k nějaké entitě/jevu – tedy jak vznikla nějaká existující entita.
Já mám dosti důkazů o tom, že mám vlastnost “existence” – tj. že existuji.
Ustašovci: https://sites.google.com/site/tvojoponent/cirkev-a-dejiny/kategoria-dejin/cirkev-a-vojna-v-zoznamoch-clankov/cirkev-a-vojna/koncentracny-tabor-jasenovac-a-ustasovci
Tiso? Myslím si, že bol silne ovplyvnený modernou ideológiu národného socializmu, podobne ako väčšina tu vás je ovplyvnená ideológiou liberalizmu. Sú to sestreské ideológie.
Druhý moment, ktorý treba mať na pamäti, je hrozba komunizmu, ktoré vtedy bolo hrozbou. Toto si napr. vedel? http://tvojoponent.blogspot.sk/2012/12/sovietsky-dekret-o-emancipacii-zien-z.html
Tiso urobil chybu, že neodstúpil. Mohol si zachovať tvár aj povesť. No udalosti by to nezmenilo – boli by len iné figúrky.
Za pozitívne hodnotím snahu Tisa vyhnúť sa vojne s Mmaďarskom a to bolo mierové vzdanie sa južného SK Maďarsku.
Ďaľší moment,ktorý je pozitívny, bolo zastavenie deportácií židov, akonáhle sa prevalilo, že nie je niečo v poriadku s ich repatriáciou. Pred v podstate týždňami sa konečne podarilo v archíve nájsť tento dokument, ktorý to potvrdzuje (doteraz jeho existencia bola spochybňovaná ako demagógia cirkvi). SŠ tuším ako prvý zastavil tieto deportácie.
Poprava Tisa bola v duchu boľševickej propagandy, ktorá následne vtrhla do ČSR.
Dokonca aj židovský portál UŽO (?) vystríha pred glorifikáciu na jednej strane aj demonizáciou na strane druhej.
Tiso nesie zákonite politickú zodpovednosť. No ukazuje sa, že démonizácia Tisa je účelovou propagandou toho istého druhu ako mediálna kampaň pre ojedinelé prípady pedofílie v RKC. Stigmatizácia Cirkvi bola nevyhnutná pre ľahší nástup novej marxistickej totality, ktorého sme svedkami
Názor na Hlinku nemám. Nie som historik.
Dúfam, že nepovažujete Hlinkove gardy za dielo Hlinku.
S.V.H.:
Existence je vlastnost. Ptát se na to, jak vznikla, má smysl jen ve vztahu k nějaké entitě/jevu – tedy jak vznikla nějaká existující entita.
Já mám dosti důkazů o tom, že mám vlastnost “existence” – tj. že existuji.
TO: Existencia nie je vlastnosť, ale realita a je charakterizovaná veličinou – časom.
Môžme ísť teda do zrozumiteľnejšej otázky: Ako vznikol čas?
Nie,neschopnosť zodpovedať túto otázku nedokazuje tvrdiť, že ateizmus je mylný. Je to nateraz zaujímavá filozofická i vedecká hádanka.
Kresťan túžiaci po pravde i ateista hľadajúci pravdu sú na spoločnej ceste túto záhadu vyriešiť. No je nelogické, aby si na tejto ceste podrážali navzájom nohy.
Problém nie je kresťanstvo a ani ateizmus.Problém je v tom, že ktosi cielene vyvolal kultúrnu vojnu medzi ateistami a kresťanmi s cieľom pretlačiť novú totalitu – totalitu liberalizmu.
“Věřit = přijmout bez důkazů jako fakt.”
To je Foxyho definícia “veriť” 🙂
Moja obvyklá definícia (alebo explikácia) je: “Veriť” = “považovať za pravdivé” 😉
Berka, citujem Vás: Lidé, co věří v Boha v hlouposti nevěří? Ale ale…sice by neměli, ale křesťané a jiní věřící pověrčiví jsou. A o katolících se často mezi jinými křesťany mluví jako o “modlářích”.
Z pohľadu ateistu je jedno, či veriaci verí v Boha alebo verí v Boha plus Snehulienku. On môže,lebo jeho zaradenie alebo vyradenie z kategórie veriacich to neovplyvní.
Môže ale ateista veriť v Snehulienku – čo by rozprávkovú bytosť? Striktne skepticky a materialisticky nemôže. Lebo ho to knokautuje z kategŕie ateista.
ste ste počuli o tom, že Česko je najateistickejšia krajina na svete. A iste sa stretli s tým, že práve úroveň ateizmu tam je často dávaná za príklad hodný nasledovania. Samozrejme s doporučením sekulárnych humanistov.
Štatistické výskumy však odhaľujú zdrvujúcu pravdu. Odkresťančení Češi sa vrhli na povery a ezoteriku, dopady ktorých na logické myslenie je však o to fatálnejší.
Počet vykladačov budúcnosti z tarotových kariet a numerológov sa odhaduje na takmer desaťtisíc.
Až 60% obyvateľstva verí na tieto bludy, hoci sa otvorene hlásia k ateizmu.
Česko patrí zrejme na špičku v rebríčku krajín, ktorých obyvatelia denno-denne čítajú horoskopy.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10119576319-fenomen-dnes/207452801370041/
Mýtus o ateistickom Česku sa len potvrdzuje.V „ateistickom“ Česku registrujú cirkví ako na páse
http://www.voltaire.netkosice.sk/index2.html
“Tiso? Myslím si, že bol silne ovplyvnený modernou ideológiu národného socializmu, podobne ako väčšina tu vás je ovplyvnená ideológiou liberalizmu. Sú to sestreské ideológie.”
To je legrace? Křesťanství je taky jen ideologie, jako komunismus či nacismus, ale dávat rovnítko mezi národní socialismus a liberalismus, když tolik liberálů zemřelo v táborech a “liberální” Západ musel porazit Hitlera, to je fakt hnus 🙁