Co mi vadí na křesťanství


V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

4,104 Responses to Co mi vadí na křesťanství

  1. protestant says:

    Foxy says:
    February 9, 2014 at 10:03 am
    Ten Heller (cvičebnice “Praktická znalost Písma, 1. díl Starý zákon” ), co se na něj protestant odvolává, hned v 1,1 uvádí: “Písmo je základem vší evangelické theologie, měřítkem víry i života a jedinečným svědectvím Božího slova.”
    Je to roztomilé, protože to vše stojí na víře, že se skutečně jedná o slovo boží (a že vůbec nějaký bůh reálně existuje). Což věřící pokládá za samozřejmost, kterou netřeba dokazovat a agnostik/atheista tuto představu jako východisko svých úvah odmítá přijmout bez řádných (nezávislých) důkazu.
    Výsledná diskuse, ať je jakkoliv jiskřivá, pak už je jen neustálé míjení se.

    protestant:
    Pár oprav, ale jinak celkem správný postřeh.

    1. Zaměnit slova “netřeba dokazovat” za “nejde dokázat”
    2. Zaměnit slova “že se skutečně jedná o slovo boží” za “že se skutečně jedná o svědectví života s Bohem”
    3. Zaměnit slova “Což věřící pokládá za samozřejmost” za ” V což věřící doufá”

  2. Foxy says:

    Pokud otázka zní, proč Bůh vůbec stvořil člověka, dala by se změnit i na otázku “proč člověk vůbec stvořil Boha”.

    Místo úvah o tom, co vyplývá z vlastností entity, kterou si lidé právě s těmi vlastnostmi sami navrhli, by mohla být nastolena otázka typu co vede lidstvo k tomu, aby konstruovali bohy či nadpřirozeno obecně.

  3. protestant says:

    treebeard says:
    February 9, 2014 at 11:22 am
    S.V.H., je dosť pravdepodobné, že príbeh o prázdnom hrobe pochádza od Marka (u Pavla sa nedá doložiť, že by ho poznal), teoreticky môže byť aj od nejakého neznámeho autora z Markovej doby, ktorý mohol dokonca tvrdiť, že ho má z prvej ruky.

    Každopádne je zaujímavé, že Marek bol ešte pomerne zdržanlivý a tvrdil, že ženy “nikomu nič nepovedali, lebo sa báli”. Toto jednoznačne pôsobí ako potreba obhájiť, prečo sa ten príbeh nezačal rozprávať ihneď.

    Ale Protestant sa nám k tomuto nevyjadrí.

    protestant:
    Prázdný hrob sám o sobě mnoho neznamená. Prázdný hrob sám o sobě žádnou víru a radost a naději nevzbuzuje. Proto evangelisté nechávají zaznít slovo – slovo vysvětlení, slovo poslání. Jednou je to muž v bílém rouchu, podruhé jsou ti muži dva a nakonec je to přímo anděl, kdo zmateným ženám říká: Není tady. Předejde vás do Galileje. Řekněte to dál.
    Prázdný hrob sám o sobě mnoho neznamená. Apoštol Pavel zřejmě o prázdném hrobu nikdy neslyšel – alespoň se o tom nezmiňuje, jako ostatně o ničem, co se týká života a smrti Ježíše z Nazaretu. Pro Pavla bylo důležité jedině to setkání se Vzkříšeným před branami Damašku – tehdy poznal, že ten popravený kazatel blízkosti Božího království je i jeho Pánem a Mesiášem. Je tedy živý a on Pavel se stal jeho nad jiné horlivým služebníkem. Ježíš vstal do života Saule z Tarsu a proměnil ho – dokonale a od základů – tak, že se ze Šavla stal Pavel, jiný nový člověk.
    Takže nejde o to být očitými svědky té nezachytitelné události. To ostatně nebyli ani apoštolé, ani Marie z Magdaly, která svého Mistra milovala, nikdo. Znamená to, že jsme povoláni svým způsobem života dosvědčit, že Kristus je živý. A zase – nejde o to, odříkávat theologické teorie a formulace o tom, co znamená „vzkříšení“ jako takové. Zmrtvýchvstání i vzkříšení – obě tato slova jsou metaforou pro tajemství. Když říkáme vzkříšení, máme na mysli Boží čin – Otec se přiznal ke svému Synu, kterého svět zavrhl. Bůh, který se v temnotě Velkého pátku zdál být Bohem převelmi vzdáleným a nepřítomným, tento Bůh říká ANO k cestě svého Syna – k té cestě, která vedla až na kříž. Na tomto Božím Ano, řečeném Ježíšovi, stavíme i my své životní Ano ke Kristu. To je jinými slovy vyjádřena naše víra ve vzkříšení.
    http://brno1.evangnet.cz/node/181

  4. Antitheista says:

    Aaaa, protestant už ustupuje, už netvrdí, že bůh je, ale že doufá, že je, už netvrdí, že Ježíš nás spasí, ale že v to doufá a nemá důkaz. To se mi líbí – konečně, taková víra mi nevadí

  5. protestant says:

    Foxy says:
    February 10, 2014 at 8:49 am
    Pokud otázka zní, proč Bůh vůbec stvořil člověka, dala by se změnit i na otázku “proč člověk vůbec stvořil Boha”.

    Místo úvah o tom, co vyplývá z vlastností entity, kterou si lidé právě s těmi vlastnostmi sami navrhli, by mohla být nastolena otázka typu co vede lidstvo k tomu, aby konstruovali bohy či nadpřirozeno obecně.

    protestant:
    A co otázka : Konstruuje bohy? Co když je jen neuměle popisuje?

  6. Antitheista says:

    Popisuje něco, v co není žádný důkaz a pouze v to doufáš ? 🙁

    To není popis, leda popis fantazie 😀

  7. protestant says:

    Antitheista says:
    February 10, 2014 at 9:09 am
    Aaaa, protestant už ustupuje, už netvrdí, že bůh je, ale že doufá, že je, už netvrdí, že Ježíš nás spasí, ale že v to doufá a nemá důkaz. To se mi líbí – konečně, taková víra mi nevadí

    protestant:
    Od toho je odvozeno slovo věřící. Kdybych tvrdil a tedy věděl, pak bych byl vědoucí a ne věřící… 🙂

  8. Antitheista says:

    Pak to nemůžeš považovat za “velkou pravdu” či “slovo boží”, ale pouze v to doufat, ale velebení slepé víry? Doufání není slepá víra. Ta je fanatismem, přesvědčením o pravdě tam, kde chybí důkaz.

    Není víra jako víra

  9. TvojOponent says:

    Michal, citujem Vás: jop. Geoid je “placka” jak vyšitá, a ty uvozovky oprávněnost placky ospravedlňují. Výborně!

    Tiež tam mám úvodzovky. Neviete prečo?

    Takú slabú oponentúru od vás som nečakal. Poprosím, dajte si studenú sprchu a znovu sa vráťte k reakcii.
    Mimochodom názor, že zem je ako doska, bol na svoju dobu prevratný a bol výsledkom racionáleho, ako to vy nazývate, skeptického myslenia. Ano, rozum je nástroj na spoznávanie, no jeho výstupy nemusia zodpovedať skutočnosti. Ako napríklad v názore na tvar Zeme. Kým na jednej strane rozumové spoznávanie sveta preceňujete, na druhej strane sa vysmievate tým, ktorý sa ním riadia.
    Ak sa teda vysmievate svojim pokrvným predkom pre názor na tvar Zeme, povedzte nám, aký tvar má Vesmír? Ste pri tejto otázke na porovnateľnej rozumovej úrovni.

  10. TvojOponent says:

    Antiteista.
    Ateisti v podstate nie sú. Lebo veria. Veria prinajmenšom zmyslom a rozumu. A koľkože to nájdeme na tejto Zemi tých, ktorí veria vlastnému rozumu a nazývajú sa Napoleon Bonaparte? Prípadne veria tomu, že homosexulita je orientácia?

  11. Antitheista says:

    Hvězda s malým množstvím železa

    Složení nově objevené hvězdy ukázalo, že se utvořila v hvězdném pravěku z prvotní hvězdy, která měla hmotu šedesátkrát větší než Slunce.

    http://www.novinky.cz/veda-skoly/327162-astronomove-objevili-nejstarsi-hvezdu.html

    A PAK ŽE HMOTA NEEXISTUJE 😀

  12. Antitheista says:

    Ateisté věří, ale mají víru podepřenou důkazy a logikou, což je jiná váha víry a jiná míra prověřenosti než u spekulativní a pouze intuitivní víry

    bayesiánská pravděpodobnost

  13. Antitheista says:

    důkazy nejsou stoprocentní, ale jsou exaktní a precizní a mají svou váhu, to vy nemáte

  14. Foxy says:

    protestant:
    A co otázka : Konstruuje (lidstvo) bohy? Co když je jen neuměle popisuje?

    Pak by bylo dobré zjistit, na základě čeho je popisuje.

  15. S.V.H. says:

    protestant:
    Pár oprav, ale jinak celkem správný postřeh.

    1. Zaměnit slova “netřeba dokazovat” za “nejde dokázat”
    2. Zaměnit slova “že se skutečně jedná o slovo boží” za “že se skutečně jedná o svědectví života s Bohem”
    3. Zaměnit slova “Což věřící pokládá za samozřejmost” za ” V což věřící doufá”

    S.V.H.:
    S tím, že Bible je jen “svědectvím života s Bohem”, tedy vyznáním věřících lidí, bych souhlasil. Takových textů máme habaděj.

  16. TvojOponent says:

    Michal píše:
    Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

    Nestretol som sa ešte s tvrdením, že kresťania sú majitelia Pravdy (môžete to dokázať linkom?) Alebo ste si skôr niečo vymysleli a s pompéznosťou to vyvraciate? Hm?
    Pravdivosť alebo pravdovravnosť je čnosť, ktorá spočíva v tom, že sa človek prejavuje pravdivý vo svojich skutkoch a svojimi slovami hovorí pravdu, pričom sa vystríha dvojtvárnosti, pretvárky a pokrytectva.
    Kresťan sa necíti byť bohom ani jedným ani viacerými súčasnými.

    Citujem Vás:
    Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

    TO: Problém tohot tvrdenia je zase v premietaní predsudkov Vašich na konanie kresťanov. Už viackrát som na rôznych ateistických fŕoch zdôraznil, že kresťanstvo (ožno ako jediné náboženstvo) dáva svoju filozofiu na verejný pranier a nabáda veriacich, aby v súlade s hladaním pravdy skúmali všetky aspekty kresťanstva. Princíp pravdy je pilierom kresťanstva až tak významný, že ak sa ukáže omyl kresťanstva, túžba po pravde povedie k humánnemu ateizmu.
    Kým váš ateizmus, ktorí tu mnohí ateisti predvádzajú/te, je len znôškou projekcie vlastných predsudkov na kresťanstvo a ich následné hlasité vyvracanie

    Takže si to zhrňme: Bod číslo dva – o pravde – som vám zmietol zo stola a robí spoločnosť bodu jedna.
    Viem, viem, som borec 😀

  17. S.V.H. says:

    TvojOponent says:
    Ateisti v podstate nie sú. Lebo veria. Veria prinajmenšom zmyslom a rozumu. A koľkože to nájdeme na tejto Zemi tých, ktorí veria vlastnému rozumu a nazývajú sa Napoleon Bonaparte? Prípadne veria tomu, že homosexulita je orientácia?

    S.V.H.:
    Ateista != člověk, který nevěří ničemu

  18. TvojOponent says:

    Antitheista says:

    Ateisté věří, ale mají víru podepřenou důkazy a logikou, což je jiná váha víry a jiná míra prověřenosti než u spekulativní a pouze intuitivní víry

    Kresťanstvo presahuje vieru ateistov, ankoľko nemá problém prijať dôakzy o čomkoľvek. Neostýchame sa priznať, že sme neporozumeli niektorým častiam Zákona, ak sa ukáže, že by boli v rozpore s poznanou pravdou.

    Ak je vaša viera podložená dôkazmi a logikou, prezraďte mi, ako vznikla existencia a na základe akých dôkazov tvrdíte, že boh neexistuje?

  19. TvojOponent says:

    S.V.H.:Ateista != člověk, který nevěří ničemu
    Antitheista says:Ateisté věří, ale mají víru podepřenou důkazy a logikou

    Čo ateista, to iný ateizmus. Nuž ťažko s vami…

  20. S.V.H. says:

    TvojOponent says:
    Čo ateista, to iný ateizmus. Nuž ťažko s vami…

    S.V.H.:
    Patrně došlo k nepochopení, tak raději slovy:
    Ateista NEROVNÁ SE člověk, který nevěří ničemu