Jak funguje víra?

Říká se, že dlouhé články nikdo nečte. Proto se dnes pokusím psát krátce a stručně. Chtěl bych velmi poprosit naše věřící přátele, aby si následující odstavce pozorně přečetli, a upřímně odpověděli,
1) zda mohou prohlásit, že u nich to takto nefunguje,
2) případně co to podle nich znamená, pokud se nemýlím, a jejich víra opravdu funguje nějak takto.

– především, ačkoliv náš mozek má v sobě zadrátováno, jak jsme chytří a jedineční a vůbec, NEJSME takoví. Náš mozek v netriviálních otázkách nefunguje příliš dobře. Jsme náchylní ke kognitivním biasům atd., a i velká většina dnešních ateistů NEMÁ své postoje promyšlené. Nevěří proto, že se narodili do společnosti nevěřících. Jejich iracionalita se realizuje v pověrách, víře v horoskopy, v UFO, konspirační teorie, městské legendy, atd. Ateisté nejsou o nic chytřejší než věřící (i když v průměru možná lehce ano 🙂 ), jen měli to štěstí, že z důvodu prostředí do kterého se narodili, mají v otázce boha zrovna pravděpodobně pravdu. Chceme-li se přiblížit k poznání pravdy v nějaké netriviální otázce, je třeba přemýšlet a shánět si informace velice pečlivě, je třeba brát na vědomí, které kognitivní postupy jsou spolehlivější a které méně spolehlivé, je třeba osvojit si zásady racionálního a kritického myšlení – a toto většina věřících ani ateistů nečiní.

– náboženství je integrováno do osobnosti věřícího jedince. Je součástí jeho identity. Opuštění víry by vnímal jako narušení své osobní integrity. Rituály, návštěvy kostela, modlitby, hovory o víře s přáteli, náboženské symboly a další VYPLŇUJÍ nemalé místo v jeho životě. To snižuje jeho motivaci byť jen uvažovat o cestě, která by MOHLA vést k opuštění toho všeho.

– Víra také tvoří vysvětlující rámec pro jeho světonázor. Typický věřící si tak neumí ani představit, že by víru opustil. Nic by najednou nedávalo smysl, v jeho životě by zůstalo prázdno.

– Navíc je si vědom, že by to narušilo vztahy s jeho blízkými, a proto je jeho ochota kriticky svou víru promyslet blízká nule. Nikoliv náhodou je ve společnosti věřících přítomen mem, že odpadnutí od víry je selhání, litují takového člověka, dokud ještě neodpadl, “doufají” že to zvládne, atd. Kdo by riskoval, že takto dopadne? Muslimové toto mají ošetřeno dokonce právem šaríja. (odpadnutí od víry se u Muslimů trestá smrtí)

– Daniel C. Dennett velmi trefně píše o tzv. doxastické dělbě práce. Velká část věřících o své víře nepřemýšlí, spoléhá se na to, že ji mají promyšlenou teologové a další vůdčí osobnosti v církvi, a jim stačí jen se k tomu přihlásit, vyznat víru, “podepsat to”. Smutnou skutečností však je, že teologové to nijak uspokojivě promyšlené nemají. Navíc co teolog to jiný názor. Kromě toho, kdyby běžní věřící tušili, kam vedou snahy teologů to celé promyslet, tak by v tom často svou víru příliš nepoznali…

– Velmi důležitým faktorem je, že věřící často cítí JISTOTU, že mají pravdu. Netuší, jak ošemetný je jistota pocit. Často ani netuší, ŽE jistota je jen pocit, a nepřipouštějí si, jak často může pocit jistoty klamat. Naivně soudí: VÍM, že mám Pravdu, TEDY mám pravdu.

– víra “funguje”. S Ježíšem mají osobní vztah, denně s ním “mluví”, mají pocit jistoty, že je s nimi. Když se jim něco povede, způsobil to Ježíš, óó děkuji. Když se něco nepovede, pán Ježíš mi tím dává lekci, chce mě něco naučit, a je to jen pro moje dobro. Ó děkuji Pane. Funguje to perfektně, a “přesvědčují” se o tom mnohokrát denně.

– víra řeší konečnost lidské existence, tedy něco, co nás hluboce zneklidňuje (máme to opět zadrátované v mozku).

– k metodě cukru přidává metodu biče = peklo

– mimořádně důležitá rekvizita je “aktivní ďábel”: my ateisté jsme jeho nástrojem, proto se nám nesmí naslouchat. Televize je ďábelská, cokoliv co by mohlo odvést od víry je ďábelský úklad, ateistické weby jsou ďábelské, naše otázky jsou ďábelské… je třeba držet se od ďábla co nejdál!

Je otázka, zda se víra šíří jako memplex, ale rozhodně je-li už někdo vírou “nakažen”, jsou součástí víry nepomenutelné a velice silné “imunizační” memy, které zejména jako celek tvoří prakticky neproniknutelnou překážku:

– víra jako taková je dobrá, je to ctnost. Jsme rádi, že ji máme.
– pochybnosti jsou špatné, jsou projevem slabosti a selhání. Nikdo se jim sice neubrání, ale je třeba se snažit.
– nevíra je nemorální, a kdo by chtěl být nemorální? Kdyby ateisté žili ve vlastním státě, jistě by se vraždili, znásilňovali a okrádali na potkání.
– nevěřící jsou nemorální, jsou z rozvrácených rodin, otcové je nemilovali, mají sklon k vraždám a krádežím atd., nevěří proto že chtějí smilnit, … kdo by chtěl mezi takové patřit?
– víra dává životu smysl. Musí být hrozné žít život, který nemá smysl…
– víra vysvětluje proč tu jsme. Nevěřící na tyto otázky nemají odpověď, věří, že jsme tu “náhodou”. Blázni…
– my věřící máme Pravdu
– víra je dar, dar poznání Pravdy. Tohoto daru si vážíme. Zlí a škodolibí nevěřící nám ho chtějí vzít. Tomu musíme zabránit, nejlépe tak, že se s nimi vůbec nebudeme bavit. K čemu taky?
– bez víry není morálka
– NDE ukazují, že posmrtný život existuje.
– ateisté pyšně věří svému rozumu, zatímco my věříme Bohu
– nevěřící se chtějí považovat za rovného bohu, dělají z člověka Boha, staví člověka na Jeho úroveň… pošetilci.
– nevěřící NENÁVIDÍ boha
– víra v boha na člověka klade vysoké nároky, a my věřící jsme schopni jim dostát. Nevěřící nevěří proto, že těmto nárokům dostát nejsou ochotni. Místo toho se chtějí věnovat pozemským radovánkám, nákupům, chipsům před TV, atd. Jak je převyšujeme, óóó my se máme.

Toto vše vytváří takřka dokonalý mentální black-box, ve kterém je mysl věřícího uzavřena, a sama dobrovolně TOUŽÍ v něm setrvat, NECHCE ani nahlédnout ven, natož aby se ven chtěla dostat.

Otázka na závěr pro naše věřící přátele: uvědomujete si, že podobný blackbox by DOKÁZAL konzervovat lež? Připouštíte, že toto se MOHLO stát vám? Připouštíte, že velice podobně fungují ostatní náboženství, případně “pomýlené” proudy v křesťanství? (Kreacionisté Mladé Země, svědkové Jehovovi, liberálové, moderní křesťané…) CHTĚLI byste poznat, KDYBY byla lživá i vaše víra, a mnou popsaný mentální blackbox by vám bránil to odhalit?

This entry was posted in O víře, Postřehy k náboženství. Bookmark the permalink.

1,961 Responses to Jak funguje víra?

  1. Michal says:

    A vůbec, nepotřebuji čekat, až vymyslíš nějaké slovo, raději se tě zeptám opisem:

    co je podle tebe, jako křesťana, pravděpodobně pravda?
    1) vstal Ježíš z mrtvých?
    2) byl Ježíš Bůh?
    3) vedl Biblické autory při jejich psaní Bůh, tak, aby psali to co On chtěl? (nemluvím o diktátu)

  2. Michal says:

    Určitě se s Médeou shodneme, že nejen že tomu odůvodněně věříme, ale ten stupeň odůvodněnosti je dokonce tak vysoký, že cítíme jistotu, že to tak je – což ovšem neznamená, že se teoreticky nemůžeme mýlit.

    Nicméně cítit jistotu je zcela legitimní, a my ji v těchto otázkách bezpochyby cítíme 🙂

  3. Medea says:

    Samozrejme, istý prekryv (slovníkových) významov u “veriť” a “dúfať” existuje, ale od “veriaceho”, by som čakala, že bude viac, než len “dúfať” v existenciu Boha, vzkriesenie, Ježiša, … 🙂

  4. Cestmír Berka says:

    Pár křesťanů odkázalo na tohle video: https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=Lh9WaRaoD0Y#at=18
    Takže není co řešit!

  5. transformer says:

    Podle toho co jsem četl o vizích a “zjeveních” pana Krále bych jen poznamenal, že se to naprosto liší od představy boha, jak ho popisují křesťané. Nerozumím tedy jak to mohou křesťané používat ve formě argumentu.

  6. Michal, protestant, Medea:
    Doufat je to samé co věřit, ne? Pochopitelně je tam určitý významový rozdíl, ale denotát je stejný, řekl bych. Dokonce se dá pevně doufat a pevně věřit.

    Myslím, že celý problém tkví v tom, že existence teistického Boha, případně Ježíše Krista apod. je ze své podstaty neprokazatelná a člověk tomu prostě musí věřit. Jak již bylo na tomhle blogu řečeno, Bible jakožto soubor svědectví o izraelském, židovském, případně křesťanském Bohu mohla být pádným důkazem od starověku do počátků moderní vědy, protože v sobě obsahuje i určité penzum tehdejšího rozumového poznání.
    Ovšem dnes, kdy je lidské poznání mnohem obsáhlejší než kdykoliv v historii, Bible jakožto doklad Boží existence ztrácí na účinnosti.
    Já nevím, jestli Bůh existuje, myslím si, že to neví nikdo a že to nemůže nikdo vědět a církve vlastně ani neusilují o dosažení nějakého vědění o Bohu, pouze o víru. Netvrdím, že Bůh neexistuje, pouze odmítám tezi o existenci Boha, protože o ní nejsem přesvědčen. Kdybych žil třeba v 13. století ve střední Evropě, byl bych jistě věřící a vzhledem k rozsahu lidského poznání té doby by mi víra v Boha a její role ve feudální společnosti přišla jako samozřejmost. Jenomže od té doby se toho dost změnilo.

    Když o něčem nejsem přesvědčen, nemohu na to spoléhat. Nebo snad ano?

  7. Michal says:

    Podle mě je v normálním jazyku mezi slovy doufat a věřit významný rozdíl. Uvažme např. větu:

    Doufám, že Kometa Brno letos vyhraje titul, ale moc tomu nevěřím…

    Myslím, že je evidentní, co tím chci říct, a že to dává smysl. Chtěl bych, aby vyhráli, ale mám za to, že se to nestane. Kdyby ta slova měla stejný význam, pak by to byl nonsens. Jenže on není.

  8. Michal says:

    Já o zjeveních pana Krále nic moc nevím. Proč myslíš, že není křesťanem? Jaké zastává nekřesťanské názory?

  9. transformer says:

    Jeho knihu jsem zatím nečetl. Vycházím tedy z informací, které uvádí na svém webu. Docent Král nazývá výrazem “bůh” tzv. “Vědomou pamět celého jsoucna” případně “Boží spirituální paměť kosmu.” Také píše, že žádný, sebevíc vyspělý, člověk se bohem stát nemůže. Může jen přijmout osvícení. Z toho vyvozuji, že tam nepasuje případný Ježíš. Do svých konstrukcí má zabudovanou Jungovu hlubinnou psychologii a sílu nevědomí. Nic co by odkazovalo na křesťanství.

  10. Ten rozhovor s doc. Králem se nedá poslouchat. Nejde o něj, jde o ty rušivé mystické kecy Igora Chauna. To se nedá.

  11. Medea says:

    František Řeka: “Doufat je to samé co věřit, ne?”

    František, porovnajte si napr. tieto vety:

    “VERÍM, že na Marse nie je život.”
    “DÚFAM, že na Marse nie je život.”

    “VERÍM, že jadro uhlíka obsahuje 6 protónov.”
    “DÚFAM, že jadro uhlíka obsahuje 6 protónov.”

  12. Medea says:

    František, alebo tieto dve:

    “VERÍM, že moje deti zomrú ešte v 21. storočí.”
    “DÚFAM, že moje deti zomrú ešte v 21. storočí.”

    😀

  13. Michal says:

    To že ta slova mají jiný význam musí být jasné snad každému.

  14. Michal says:

    Ale jak jsem psal Protestantovi, za účelem debaty s ním slovo víra můžeme klidně předefinovat, a používat ho ve významu “doufání” – jenže tím nic nezíská, prostě stačí položit otázku jinak.

  15. Medea says:

    Prvá veta (v mojom predošlom príspevku) znie vecne, ale tá druhá môže pôsobiť bezcitne, ako by ju vyslovila nejaká “krkavčia mater”.

  16. jack says:

    Michal says:
    July 9, 2013 at 5:59 pm

    Podle mě je v normálním jazyku mezi slovy doufat a věřit významný rozdíl. Uvažme např. větu:

    Doufám, že Kometa Brno letos vyhraje titul, ale moc tomu nevěřím…

    Myslím, že je evidentní, co tím chci říct, a že to dává smysl. Chtěl bych, aby vyhráli, ale mám za to, že se to nestane. Kdyby ta slova měla stejný význam, pak by to byl nonsens. Jenže on není.

    jack:
    Přesně tak!
    Já jsem už dávál jiný příklad,ale se stejným významem.
    Doufám,že jednou vyhraji jackpot a proto hraji,ale moc tomu nevěřím. Z mého pohledu existuje malá pravděpodobnost,že se tak stane.

  17. martiXXX says:

    Krishnamurti říká jasně, náboženství člověka omezují. Jediná cesta jak zjistit, zda existuje něco vyššího je individuální sepoznání…jenže lidi jsou podmíněni geny, evolucí, společností…takže se svého podmínění nechtějí vzdát..je to obrobvská zátěž, dědictví, které se těžko překonává

  18. Medea says:

    Ja používam slovo “veriť” tak, ako je to bežné v analytickej filozofii, teda na vyjadrenie nejakého propozičného postoja subjektu:

    Nech S je poznávajúci subjekt, P je propozícia:
    S verí propozícii P práve vtedy, keď S považuje P za pravdivú.

    ***
    Samozrejme, samotné viery (ich stupeň), by sa dali psychologicky, ale aj epistemicky (napr. Bayesian Epystemology) odstupňovať, teda mohli by sme zaviesť jemnejšiu škálu než len verím/neverím .

    Belief: http://plato.stanford.edu/entries/belief/
    Bayesian Epistemology: http://plato.stanford.edu/entries/epistemology-bayesian/

  19. Cestmír Berka says:

    K tomu Královi- není důležité, že to není křesťanské ! Důležité je, že bývalý vášnivý ateista a VĚDEC DOKÁZAL existenci Boha. Takže jsou ateisti poraženi na hlavu…

  20. Medea says:

    A ktovie, možno v blízkej budúcnosti (keď pokročí neuroveda a skenovacie technológie mozgu), budeme mať k dispozícii aj nejaké merače subjektívneho presvedčenia subjektu, ktoré objektívne zmerajú stupeň presvedčenia subjektu 😉 Také merače, by mohli byť zaujímavé aj pre kňazov 🙂

    Budeme si číst myšlenky: http://www.osel.cz/index.php?clanek=6129
    Brain Machine Interface: http://en.wikipedia.org/wiki/Brain-machine_interface