Jak funguje víra?

Říká se, že dlouhé články nikdo nečte. Proto se dnes pokusím psát krátce a stručně. Chtěl bych velmi poprosit naše věřící přátele, aby si následující odstavce pozorně přečetli, a upřímně odpověděli,
1) zda mohou prohlásit, že u nich to takto nefunguje,
2) případně co to podle nich znamená, pokud se nemýlím, a jejich víra opravdu funguje nějak takto.

– především, ačkoliv náš mozek má v sobě zadrátováno, jak jsme chytří a jedineční a vůbec, NEJSME takoví. Náš mozek v netriviálních otázkách nefunguje příliš dobře. Jsme náchylní ke kognitivním biasům atd., a i velká většina dnešních ateistů NEMÁ své postoje promyšlené. Nevěří proto, že se narodili do společnosti nevěřících. Jejich iracionalita se realizuje v pověrách, víře v horoskopy, v UFO, konspirační teorie, městské legendy, atd. Ateisté nejsou o nic chytřejší než věřící (i když v průměru možná lehce ano 🙂 ), jen měli to štěstí, že z důvodu prostředí do kterého se narodili, mají v otázce boha zrovna pravděpodobně pravdu. Chceme-li se přiblížit k poznání pravdy v nějaké netriviální otázce, je třeba přemýšlet a shánět si informace velice pečlivě, je třeba brát na vědomí, které kognitivní postupy jsou spolehlivější a které méně spolehlivé, je třeba osvojit si zásady racionálního a kritického myšlení – a toto většina věřících ani ateistů nečiní.

– náboženství je integrováno do osobnosti věřícího jedince. Je součástí jeho identity. Opuštění víry by vnímal jako narušení své osobní integrity. Rituály, návštěvy kostela, modlitby, hovory o víře s přáteli, náboženské symboly a další VYPLŇUJÍ nemalé místo v jeho životě. To snižuje jeho motivaci byť jen uvažovat o cestě, která by MOHLA vést k opuštění toho všeho.

– Víra také tvoří vysvětlující rámec pro jeho světonázor. Typický věřící si tak neumí ani představit, že by víru opustil. Nic by najednou nedávalo smysl, v jeho životě by zůstalo prázdno.

– Navíc je si vědom, že by to narušilo vztahy s jeho blízkými, a proto je jeho ochota kriticky svou víru promyslet blízká nule. Nikoliv náhodou je ve společnosti věřících přítomen mem, že odpadnutí od víry je selhání, litují takového člověka, dokud ještě neodpadl, “doufají” že to zvládne, atd. Kdo by riskoval, že takto dopadne? Muslimové toto mají ošetřeno dokonce právem šaríja. (odpadnutí od víry se u Muslimů trestá smrtí)

– Daniel C. Dennett velmi trefně píše o tzv. doxastické dělbě práce. Velká část věřících o své víře nepřemýšlí, spoléhá se na to, že ji mají promyšlenou teologové a další vůdčí osobnosti v církvi, a jim stačí jen se k tomu přihlásit, vyznat víru, “podepsat to”. Smutnou skutečností však je, že teologové to nijak uspokojivě promyšlené nemají. Navíc co teolog to jiný názor. Kromě toho, kdyby běžní věřící tušili, kam vedou snahy teologů to celé promyslet, tak by v tom často svou víru příliš nepoznali…

– Velmi důležitým faktorem je, že věřící často cítí JISTOTU, že mají pravdu. Netuší, jak ošemetný je jistota pocit. Často ani netuší, ŽE jistota je jen pocit, a nepřipouštějí si, jak často může pocit jistoty klamat. Naivně soudí: VÍM, že mám Pravdu, TEDY mám pravdu.

– víra “funguje”. S Ježíšem mají osobní vztah, denně s ním “mluví”, mají pocit jistoty, že je s nimi. Když se jim něco povede, způsobil to Ježíš, óó děkuji. Když se něco nepovede, pán Ježíš mi tím dává lekci, chce mě něco naučit, a je to jen pro moje dobro. Ó děkuji Pane. Funguje to perfektně, a “přesvědčují” se o tom mnohokrát denně.

– víra řeší konečnost lidské existence, tedy něco, co nás hluboce zneklidňuje (máme to opět zadrátované v mozku).

– k metodě cukru přidává metodu biče = peklo

– mimořádně důležitá rekvizita je “aktivní ďábel”: my ateisté jsme jeho nástrojem, proto se nám nesmí naslouchat. Televize je ďábelská, cokoliv co by mohlo odvést od víry je ďábelský úklad, ateistické weby jsou ďábelské, naše otázky jsou ďábelské… je třeba držet se od ďábla co nejdál!

Je otázka, zda se víra šíří jako memplex, ale rozhodně je-li už někdo vírou “nakažen”, jsou součástí víry nepomenutelné a velice silné “imunizační” memy, které zejména jako celek tvoří prakticky neproniknutelnou překážku:

– víra jako taková je dobrá, je to ctnost. Jsme rádi, že ji máme.
– pochybnosti jsou špatné, jsou projevem slabosti a selhání. Nikdo se jim sice neubrání, ale je třeba se snažit.
– nevíra je nemorální, a kdo by chtěl být nemorální? Kdyby ateisté žili ve vlastním státě, jistě by se vraždili, znásilňovali a okrádali na potkání.
– nevěřící jsou nemorální, jsou z rozvrácených rodin, otcové je nemilovali, mají sklon k vraždám a krádežím atd., nevěří proto že chtějí smilnit, … kdo by chtěl mezi takové patřit?
– víra dává životu smysl. Musí být hrozné žít život, který nemá smysl…
– víra vysvětluje proč tu jsme. Nevěřící na tyto otázky nemají odpověď, věří, že jsme tu “náhodou”. Blázni…
– my věřící máme Pravdu
– víra je dar, dar poznání Pravdy. Tohoto daru si vážíme. Zlí a škodolibí nevěřící nám ho chtějí vzít. Tomu musíme zabránit, nejlépe tak, že se s nimi vůbec nebudeme bavit. K čemu taky?
– bez víry není morálka
– NDE ukazují, že posmrtný život existuje.
– ateisté pyšně věří svému rozumu, zatímco my věříme Bohu
– nevěřící se chtějí považovat za rovného bohu, dělají z člověka Boha, staví člověka na Jeho úroveň… pošetilci.
– nevěřící NENÁVIDÍ boha
– víra v boha na člověka klade vysoké nároky, a my věřící jsme schopni jim dostát. Nevěřící nevěří proto, že těmto nárokům dostát nejsou ochotni. Místo toho se chtějí věnovat pozemským radovánkám, nákupům, chipsům před TV, atd. Jak je převyšujeme, óóó my se máme.

Toto vše vytváří takřka dokonalý mentální black-box, ve kterém je mysl věřícího uzavřena, a sama dobrovolně TOUŽÍ v něm setrvat, NECHCE ani nahlédnout ven, natož aby se ven chtěla dostat.

Otázka na závěr pro naše věřící přátele: uvědomujete si, že podobný blackbox by DOKÁZAL konzervovat lež? Připouštíte, že toto se MOHLO stát vám? Připouštíte, že velice podobně fungují ostatní náboženství, případně “pomýlené” proudy v křesťanství? (Kreacionisté Mladé Země, svědkové Jehovovi, liberálové, moderní křesťané…) CHTĚLI byste poznat, KDYBY byla lživá i vaše víra, a mnou popsaný mentální blackbox by vám bránil to odhalit?

This entry was posted in O víře, Postřehy k náboženství. Bookmark the permalink.

1,961 Responses to Jak funguje víra?

  1. Michal says:

    Jak říkám, já pocházím z poměrně dosti náboženského městečka. Volby u nás pravidelně vyhrávali Lidovci. Vím o čem mluvím.

  2. Čestmír Berka says:

    Herme, přeci se všechny názory nevztahují na VŠECHNY věřící. Michal netvrdí, že KAŽDÝ tvrdí všechny zde uvedené názory. Někdo zastává třeba jen jediný z těch vypsaných názorů. A křesťané sem chodí- jenže málo.

  3. transformer says:

    Víru v boha apod. vnímám jako popření reálných zákonů fyziky vesmíru. Popření reality světa, v němž existujeme.

    Z této strany hodnotím víru jako nedostatek informací, jejich nepochopení, upnutí se k bludu za těžké životní situace, případně nějakou variantu duševní poruchy.
    Nepamatuji si případ, že se na víru obrátil člověk, který je spokojený, ve stabilní materiální i duševní situaci. Obrácení se k víře v Boha v moderní společnosti bývá spojeno s nějakým životním zlomem zapřičiněným zvenčí nebo zevnitř (podle mých pozorování).

    Zkusím to obráceně. Co by udělalo důkazné prokázání exitence boha se mnou.

    Jak již bylo v článku zmíněno, důležitou složkou je světonázor. Jakási “jistota”, která lidské vědomí ukotvuje v realitě prostoru, který prožíváme. To ostatní jsou nástroje jak tento světonázor udržet ve vytyčených kolejích. Vycházím z přesvědčení, že smysl mé existence určuji s jistými omezeními já. Že vesmír kolem nás vznikl nějakým způsobem, řídí se nějakými zákony, které se stabilizovaly v určitém okamžiku. Že život, tak jak jej známe, je pouze výsledkem těchto fyzikálních zákonů působících ve vhodném prostředí.

    Pokud bude toto mé přesvědčení konfrontováno s >hypotetickou< realitou, že existuje jakási vyšší entita, která to vše včetně mne vytvořila, naplánovala atd. – jak se s tím vyrovnám? Především, na základě důkazu bude nezvratně nutné přijmout existenci boha. Dojde k přehodnocení nejen budoucnosti, ale i minulosti. Myslím, že marnost, beznadějnost, bezúčelnost, smutek, pocit podvedení a ztráty smyslu vlastního bytí jsou následné pocity. Začnou se objevovat pojmy jako otroctví, nesvoboda, šmírování…atd. Nechuť k takovému životu. Takový život nevnímám jako dar, ale jako krutou hru s vědomými bytostmi. O "spasení" a věčném životě s něčím takovým ani nemluvě. Ukončení existence by bylo lepší volbou.

    Nemyslím si, že by někdo z věřících na svou víru takto nahlížel. Pokud ano, musel by se jí zříci. Je tedy možné, že víra věřícího chrání před obdobnými emocemi, jen z druhé strany? Nerozumím velikosti a původu toho strachu, který k něčemu jako je víra v boha vede.

  4. Michal says:

    Protestante, ty o skutečných věřících nic nevíš, nebo vědět nechceš.

  5. Napsal jsem k tomu celkem dost obsáhlý koment, ale nikde ho tu nevidím. Asi nebyl do st dobrý. No tak nic.

  6. Čestmír Berka says:

    http://www.youtube.com/watch?v=3XjUtRX45fU i v TV Noe se může objevit leccos, co některý věřící vyhodnotí jako závadné

  7. Michal says:

    Vezmi si třeba jen Bohouše. Ten zde dnes napsal, že existence Boha je každému křesťanovi evidentní, že vůbec není potřeba se o tom bavit. Co to znamená jiného, než že cítí JISTOTU, že existuje? No a právě tohle jsi zde před chvílí popřel! Tvrdil jsi, že je HLOUPOST, že to výrazná část křesťanů takto chápe.

  8. transformer says:

    k nevěřícím a TV

    my nemáme doma televizi

  9. Michal says:

    @František Řeka: nesmysl, je zde jen hloupě nastavený antispamový filtr, a já jsem se bohužel zatím nedokopal k tomu, abych ho spravil :/
    Ty komentáře jsem samozřejmě ze spamu vylovil.

  10. protestant says:

    Michal says:
    July 9, 2013 at 1:22 pm
    Já znám dokonce z reálného života rodinu, která se tím s tou ďábelskou televizí řídí. Jsou to normální věřící křesťané, kteří žijí na stejné ulici, pár baráků od místa, kde jsem 20 let vyrůstal. Jejich dcera chodila s mou sestrou do školy, a tak VÍM, že měla televizi zakázanou, protože (nikoliv ta televize, ale pořady v ní) byly pod vlivem Satana. Počínaje tehdy frčící hitparádou Eso s Terezou Pergnerovou, až po nevím co.

    protestant:
    Z jedné rodiny děláš statistiku?

  11. protestant says:

    Michal says:
    July 9, 2013 at 1:31 pm
    Protestante, ty o skutečných věřících nic nevíš, nebo vědět nechceš.

    protestant:

    Myslím, že naopak ty o SKUTEČNÝCH věřících nic nevíš.
    A nechceš, protože skuteční věřící nejsou tak snadno harpunovatelní.
    Oni otiž nejsou zase až tak vidět. O jednom svém spolužákovi ze střední i vysoké jsem se to, že byl a je věřící dozvěděl až asi před deseti lety – tedy dvacet let po promoci. A to jsme spou denně chodili do školy.

  12. transformer says:

    to protestant:

    Mám otázky:
    Podle čeho se pozná skutečný věřící? Jak se “skutečnost” víry měří nebo hodnotí? Věří-li někdo zcela upřímně a tobě jeho forma víry nevyhovuje, nepozdává se – je automaticky označen za neskutečného-falešného nebo nesprávně věřícího?

  13. Michal says:

    Protestante, každý křesťan si o sobě myslí, že on je ten “skutečný”. Ve skutečnosti jsou ale “skuteční” všichni – jenom křesťanství jako takové je neuvěřitelně diverzifikované. Mnohem víc, než jsi ochoten veřejně přiznat.

    A co se týká té harpunovatelnosti, tak ty jsi “harpunovatelný” velice snadno – jen ne tak, že bys to ty sám uznal. Vidí to ale všichni kolem. Můžeme si to ostatně klidně vyzkoušet, pokud mi odpovíš na pár krátkých otázek.

  14. Cestmír Berka says:

    Protestante, a ty víš, že tvůj spolužák tedy nezastává žádný z těch názorů, které jsou v článku vypsány?

  15. Michal says:

    Protestante, odpověz prosím na dvě prostinké otázky:
    1) čemu jako křesťan věříš?
    2) proč tomu věříš? (= proč jsi křesťan?)

  16. Michal says:

    Čestmíre, já bych se vsadil, že i Protestant do té škatulky vytyčené tím článkem velmi dobře spadá. Jen by musel být ochoten se o tom chvíli bavit, a odpovídat korektně a věcně. Nemlžit.

  17. protestant says:

    Nejprve se domluvme na významu slova věřím.
    Pro mne je to totéž co doufat.

  18. Michal says:

    Proč ne, klidně si definujme, že slovo “věřit” znamená “doufat”. Pak ale potřebujeme nějak označit to, co se slovem “věřit” míní normálně – totiž “akceptovat jako pravdivé” nebo “pravděpodobně pravdivé”. Takže jaké slovo navrhuješ pro tento původní význam použít, protestante?

    PS. nebylo by lepší ponechat těm slovům jejich standardní a zavedený význam? 🙂

  19. Medea says:

    Protestant: “Nejprve se domluvme na významu slova věřím. Pro mne je to totéž co doufat.”

    Teda Protestantov stav, by sa dal vyjadriť vyhláseniami:

    “Dúfam, že existuje Boh.”
    “Dúfam, že Ježiš vstal z mŕtvych.”
    “Dúfam, že existuje spása.”

    Mmm, zaujímavé. Protestant, prečo sa radšej nenazývaš “dúfajúci”? 🙂

  20. Medea says:

    No, tak ja zase nedúfam, že Zem je (s uspokojivou presnosťou) guľatá, π je iracionálne číslo, jadro uhlíka má 6 protónov, … ja tomu verím (odôvodnene) 😀