Jak funguje víra?

Říká se, že dlouhé články nikdo nečte. Proto se dnes pokusím psát krátce a stručně. Chtěl bych velmi poprosit naše věřící přátele, aby si následující odstavce pozorně přečetli, a upřímně odpověděli,
1) zda mohou prohlásit, že u nich to takto nefunguje,
2) případně co to podle nich znamená, pokud se nemýlím, a jejich víra opravdu funguje nějak takto.

– především, ačkoliv náš mozek má v sobě zadrátováno, jak jsme chytří a jedineční a vůbec, NEJSME takoví. Náš mozek v netriviálních otázkách nefunguje příliš dobře. Jsme náchylní ke kognitivním biasům atd., a i velká většina dnešních ateistů NEMÁ své postoje promyšlené. Nevěří proto, že se narodili do společnosti nevěřících. Jejich iracionalita se realizuje v pověrách, víře v horoskopy, v UFO, konspirační teorie, městské legendy, atd. Ateisté nejsou o nic chytřejší než věřící (i když v průměru možná lehce ano 🙂 ), jen měli to štěstí, že z důvodu prostředí do kterého se narodili, mají v otázce boha zrovna pravděpodobně pravdu. Chceme-li se přiblížit k poznání pravdy v nějaké netriviální otázce, je třeba přemýšlet a shánět si informace velice pečlivě, je třeba brát na vědomí, které kognitivní postupy jsou spolehlivější a které méně spolehlivé, je třeba osvojit si zásady racionálního a kritického myšlení – a toto většina věřících ani ateistů nečiní.

– náboženství je integrováno do osobnosti věřícího jedince. Je součástí jeho identity. Opuštění víry by vnímal jako narušení své osobní integrity. Rituály, návštěvy kostela, modlitby, hovory o víře s přáteli, náboženské symboly a další VYPLŇUJÍ nemalé místo v jeho životě. To snižuje jeho motivaci byť jen uvažovat o cestě, která by MOHLA vést k opuštění toho všeho.

– Víra také tvoří vysvětlující rámec pro jeho světonázor. Typický věřící si tak neumí ani představit, že by víru opustil. Nic by najednou nedávalo smysl, v jeho životě by zůstalo prázdno.

– Navíc je si vědom, že by to narušilo vztahy s jeho blízkými, a proto je jeho ochota kriticky svou víru promyslet blízká nule. Nikoliv náhodou je ve společnosti věřících přítomen mem, že odpadnutí od víry je selhání, litují takového člověka, dokud ještě neodpadl, “doufají” že to zvládne, atd. Kdo by riskoval, že takto dopadne? Muslimové toto mají ošetřeno dokonce právem šaríja. (odpadnutí od víry se u Muslimů trestá smrtí)

– Daniel C. Dennett velmi trefně píše o tzv. doxastické dělbě práce. Velká část věřících o své víře nepřemýšlí, spoléhá se na to, že ji mají promyšlenou teologové a další vůdčí osobnosti v církvi, a jim stačí jen se k tomu přihlásit, vyznat víru, “podepsat to”. Smutnou skutečností však je, že teologové to nijak uspokojivě promyšlené nemají. Navíc co teolog to jiný názor. Kromě toho, kdyby běžní věřící tušili, kam vedou snahy teologů to celé promyslet, tak by v tom často svou víru příliš nepoznali…

– Velmi důležitým faktorem je, že věřící často cítí JISTOTU, že mají pravdu. Netuší, jak ošemetný je jistota pocit. Často ani netuší, ŽE jistota je jen pocit, a nepřipouštějí si, jak často může pocit jistoty klamat. Naivně soudí: VÍM, že mám Pravdu, TEDY mám pravdu.

– víra “funguje”. S Ježíšem mají osobní vztah, denně s ním “mluví”, mají pocit jistoty, že je s nimi. Když se jim něco povede, způsobil to Ježíš, óó děkuji. Když se něco nepovede, pán Ježíš mi tím dává lekci, chce mě něco naučit, a je to jen pro moje dobro. Ó děkuji Pane. Funguje to perfektně, a “přesvědčují” se o tom mnohokrát denně.

– víra řeší konečnost lidské existence, tedy něco, co nás hluboce zneklidňuje (máme to opět zadrátované v mozku).

– k metodě cukru přidává metodu biče = peklo

– mimořádně důležitá rekvizita je “aktivní ďábel”: my ateisté jsme jeho nástrojem, proto se nám nesmí naslouchat. Televize je ďábelská, cokoliv co by mohlo odvést od víry je ďábelský úklad, ateistické weby jsou ďábelské, naše otázky jsou ďábelské… je třeba držet se od ďábla co nejdál!

Je otázka, zda se víra šíří jako memplex, ale rozhodně je-li už někdo vírou “nakažen”, jsou součástí víry nepomenutelné a velice silné “imunizační” memy, které zejména jako celek tvoří prakticky neproniknutelnou překážku:

– víra jako taková je dobrá, je to ctnost. Jsme rádi, že ji máme.
– pochybnosti jsou špatné, jsou projevem slabosti a selhání. Nikdo se jim sice neubrání, ale je třeba se snažit.
– nevíra je nemorální, a kdo by chtěl být nemorální? Kdyby ateisté žili ve vlastním státě, jistě by se vraždili, znásilňovali a okrádali na potkání.
– nevěřící jsou nemorální, jsou z rozvrácených rodin, otcové je nemilovali, mají sklon k vraždám a krádežím atd., nevěří proto že chtějí smilnit, … kdo by chtěl mezi takové patřit?
– víra dává životu smysl. Musí být hrozné žít život, který nemá smysl…
– víra vysvětluje proč tu jsme. Nevěřící na tyto otázky nemají odpověď, věří, že jsme tu “náhodou”. Blázni…
– my věřící máme Pravdu
– víra je dar, dar poznání Pravdy. Tohoto daru si vážíme. Zlí a škodolibí nevěřící nám ho chtějí vzít. Tomu musíme zabránit, nejlépe tak, že se s nimi vůbec nebudeme bavit. K čemu taky?
– bez víry není morálka
– NDE ukazují, že posmrtný život existuje.
– ateisté pyšně věří svému rozumu, zatímco my věříme Bohu
– nevěřící se chtějí považovat za rovného bohu, dělají z člověka Boha, staví člověka na Jeho úroveň… pošetilci.
– nevěřící NENÁVIDÍ boha
– víra v boha na člověka klade vysoké nároky, a my věřící jsme schopni jim dostát. Nevěřící nevěří proto, že těmto nárokům dostát nejsou ochotni. Místo toho se chtějí věnovat pozemským radovánkám, nákupům, chipsům před TV, atd. Jak je převyšujeme, óóó my se máme.

Toto vše vytváří takřka dokonalý mentální black-box, ve kterém je mysl věřícího uzavřena, a sama dobrovolně TOUŽÍ v něm setrvat, NECHCE ani nahlédnout ven, natož aby se ven chtěla dostat.

Otázka na závěr pro naše věřící přátele: uvědomujete si, že podobný blackbox by DOKÁZAL konzervovat lež? Připouštíte, že toto se MOHLO stát vám? Připouštíte, že velice podobně fungují ostatní náboženství, případně “pomýlené” proudy v křesťanství? (Kreacionisté Mladé Země, svědkové Jehovovi, liberálové, moderní křesťané…) CHTĚLI byste poznat, KDYBY byla lživá i vaše víra, a mnou popsaný mentální blackbox by vám bránil to odhalit?

This entry was posted in O víře, Postřehy k náboženství. Bookmark the permalink.

1,961 Responses to Jak funguje víra?

  1. Podle mé zkušenosti, být věřící je tak trochu jako být závislý na drogách. Nemůžete bez toho být, bez víry umřete, ale s vírou zemřete taky. Na každého to funguje jinak.

    Fanatici jsou na víře jako na kokainu, taky většinou mají na náboženské obce rozkladný vliv. Jsou to ti lidé, co když uvěří, tak celkem rychle přejdou od víry v boha k jistotné znalosti boha. Ti ví všechno. Vkládají ruce na ostatní lidi a žehnají jim a všelijak možně jinak čarují. Slovem Ježíš si doslova vyplachujou hubu, všechno zlé jim udělal ďábel, všechny chtějí zachránit před ďáblem, každému říkají, že ho Ježíš miluje. Mají potřebu manipulovat jiné lidi, rozdělovat je, vytvářet konflikty těch dobrých, proti těm zlým. Byl jsem svědkem destrukce jednoho venkovského evangelického sboru právě v důsledku působení jednoho takového fanatika. Za pár let fanatik zpravidla vyhoří jak rachejtle a stane se z něj zatrpklý podivín. Většinou stihne během té doby rozkmotřit pár dobrých přátel, rozvrátit několik rodin, v extrémních případech může způsobit věci typu kauza týraných chlapců z Kuřimi. Nezapomínejme, že v tomto ohyzdném činu hrál významnou roli náboženský fanatismus vytažený ad absurdum.

    Pak jsou věřící, kteří se praktikováním své víry opíjejí. Skutečně, je to jako dát si pár panáků tvrdého na uvolnění, aby bylo veselo. Modlitby, čtení z bible, rozhovory s ostatními věřícími, účast na bohoslužbách, zpěv náboženských písní, obklopování se náboženskými symboly, uměním s náboženskou tématikou atd. to vše účinkuje jako zdroj útěchy, že život není marný, že se není čeho bát, že je tady náš milující otec, který nás nikdy neopustí, že všechno dobře dopadne, stačí jen věřit. Tihle lidé mají asi nejblíž k významu “běžný věřící” a podobně jako jsou různí lidé různě závislí na alkoholu, tak jsou i různě závislí na tomto druhu víry. Víra je pro ně především lék na existenční úzkost. Na rozdíl od fanatiků, tihle věřící neřeknou “já vím že Bůh je” “já vím že Ježíš mě miluje a že budu mít věčný život”, ale využívají možnosti hodit všechno na někoho jiného – od toho je tady náš pan farář/pastor/náboženský filozof/teolog, ti tyhle věci vědí a zabývají se jimi, já nevím, tak věřím. Je to něco podobného jako když rezignovaná žena středního věku chronicky nasává aby vydržela s manželem, kterého nemá ráda, či jako se bezdomovec potěší krabicí patoku, aby nemusel myslet na to, že je úplně na dně. Je to věc, která zahání existenční úzkost, člověk nemusí přemýšlet o tom, co bude po smrti, je útěchou ve těžkých životních situacích, kdy člověku dává naději že bude lépe a že ještě není tak zle a především, že jsou věci které člověk nechápe a nemá se je snažit chápat, protože Bůh je člověkem neuchopitelný, je třeba přijmout to, co bylo na člověka vrženo, smířit se s tím a dojít tak klidu. Což je někdy hodně obtížné, například, když někomu zahyne celá rodina v koncentráku.

    No, a třetí skupinou závislosti, ke které bych víru přirovnal, je kouření cigaret. To se týká hlavně starších lidí. Člověk to prostě dělá, i když z toho nic moc nemá, i když ho to vlastně spíš otravuje, i když by mu bez toho bylo líp. Síla návyku je tak velká, že se ho prostě nemůže zbavit. Tohle bych řekl je taková víra-nevíra. Lidé, kterým je v podstatě jedno, jak to s Bohem je, prostě chodí do kostela, protože tam chodí celý svůj život a chodili tam jejich rodiče, kteří je naučili se pomodlit před jídlem, takže se taky modlí před jídlem. Vlastně je ani nezajímá význam slov, která z kazatelny zazní, hlavně že se něco děje, že tam někdo mluví a něco dělá, vždyť samotná přítomnost v chrámu je sama o sobě dobrá, i když je to často nuda. Tito lidé jsou vázáni integrační schopností náboženství. Často chodí do kostela prostě proto, že “se to sluší”, aby je sousedi nepomluvili. Po bohoslužbách se dá pohovořit s ostatními, poptat se, co je nového a podobně. To je často pro tyhle lidi důležitější než samotné bohoslužby. V těchhle případech často nejde ani tak o víru jako spíš o zaběhnutý stereotyp činnosti, na jehož počátku nějaká víra nejspíš byla, podobně jako když se člověku zamotá hlava po první cigaretě, ale po té tisící už je to jenom zvyk, rutina, dělám to, protože to dělám.

  2. Michal says:

    Zdá se mi, že někteří věřící tento článek pochopili tak, že tvrdím, že u každého z nich platí všechny tyto body. Tak jsem to ale nemyslel a ani myslet nemohl: vím třeba, že řada křesťanů nevěří v ďábla, a podobně i u dalších věcí. Myslel jsem to tak, že každý věřící by se v tomto schématu měl poznat. Měla by pro něj alespoň část platit.

    A nemyslím to ani jako tvrzení, spíš jako hozenou rukavici. Názor s výzvou: Myslím, že to takto je, a hledám věřícího, který se v tom nenajde, a bude ochoten se s námi o tom pobavit. Hledám věřícího, který je přesvědčen, že jeho víra stojí na jiných základech, a funguje jinak, než jsem zde popsal, a bude ochoten nám to vysvětlit.

  3. Slávek says:

    Michale, na FB dobrá připomínka. Víra jako vztah k imaginárnímu příteli tam podle mě skutečně chybí.

  4. Michal says:

    No, tohle jsem myslel že je pokryto tím odstavcem začínajícím “víra “funguje””. Tam mluvím o vztahu s Ježíšem, o každodenní “komunikaci” s ním, o tom jak se mu připisuje odpovědnost za to dobré co se nám stalo i za to zdánlivě špatné… Samozřejmě to šlo víc rozvést.

    Ale ono mi toho tam chybí víc, já se to snažil maximálně zestručnit. Co mě teďka nejvíc štve, že jsem tam trochu víc nerozvedl tu neochotu k diskuzi a vlastně ignoraci celého tématu ze strany křesťanů. Já to psal jako téma k zamyšlení pro věřící, ale ve finále píšu hlavně pro ateisty, protože věřícím je to úplně putna. Nezájem. V nejlepším případě se nám dostane nějaké shovívavé mimoběžné poznámky, typu že Halík má tohle zmáknuté, a nebo jestli mě miluje můj pes… Chtělo to větší důraz na tenhle tristní stav.

    Dej sem Slávku prosím odkaz na ten FB příspěvek, já na to jdu kouknout…

  5. S.V.H. says:

    – víra v boha na člověka klade vysoké nároky, a my věřící jsme schopni jim dostát. Nevěřící nevěří proto, že těmto nárokům dostát nejsou ochotni. Místo toho se chtějí věnovat pozemským radovánkám, nákupům, chipsům před TV, atd. Jak je převyšujeme, óóó my se máme.

    S.V.H.:
    S tímhle bizarním argumentem jsem se setkal snad ve všech knihách, které propagují náboženství a kritizují ateismus (D’Souza, Zacharias atd.). Náboženská víra klade na věřícího značné nároky, kterým se někteří lidé nejsou ochotni (nebo schopni) podřídit, A PROTO si volí ateismus.

  6. Michal says:

    SVH, jojo, tenhle argument je naprosto šílený, a přitom ho používají i velmi respektované osobnosti. Použil ho myslím i (bývalý) poradce (bývalého) premiéra Nečase, Roman Joch…

    D’Souza o tom mluvil samozřejmě taky.

  7. Slávek says:

    Náboženská víra klade velmi vysoké nároky na schopnost odstínit rozum.

  8. protestant says:

    Omlouvám se Michale, ale na takovou snůšku hloupostí se prakticky nedá reagovat.
    Jestli ti takto představuješ víru očima věřícího, pak se nedivím, že jsi ateistou.

  9. Pozor, evangelium je bláznovství pro ty, kteří jdou do záhuby. Proto z pohledu ateisty, každý věřící je blázen.
    Teprve když člověk pozná rozdíl mezi vnitřní radosti a například radosti z úspěchu, pokoj převyšující každé pomyšlení, jistotu záchrany a pomoci – když jsi v kitu, vysvobození ze závislostí, odstraněni strachu, manželka ti nezahýbá, ………
    Pak se člověk nemusí rozhodovat a raději bude bláznem v očích ateisty. Stojí to za to.
    Nejhůř ze všech jsou na tom ti lidé, kteří si jenom hrají na věřící – ten ať je raději ateista.

  10. Michal says:

    Ahoj Protestante, copak přesně je hloupost?

  11. Michal says:

    Bohouši, já nic o bláznovství nepsal. Respektive vlastně psal – psal jsem, že mnozí z vás si O NÁS, o ateistech, myslí, že jsme tak trochu blázni (protože např. “věříme, že vše je tu náhodou”)…

  12. Michal says:

    Evangelium pro mě není bláznovství. Dává mi smysl, není to žádné nesmyslné plácání. Rozumím mu, ale prostě mu ani zdaleka nevěřím. Důvody, proč evangeliu nevěřit, podle mě daleko a zásadně převyšují důvody, proč mu věřit. O tohle tu běží.

    No a pak je tu skupina lidí, kteří na nějaké důvody nedají, a věří bez ohledu na ně – a o nich je právě můj článek 🙂 Ani o nich neříkám, že jsou blázni. Jen říkám, že jejich mysl je prostě – dobrovolně uzavřená a polapená v tom, čemu říkám “mentální blackbox”.

  13. Hermes says:

    Tak to je fakt krátký článek. Po dlouhé době jsem něco tady dočetl do konce.

  14. Čestmír Berka says:

    V mém bezprostředním okolí křesťané nejsou, ale jsou v něm lidé, co věří v jiné věci- esoteričky a konspirátor. Funguje to podobně – my je nemůžem prý pochopit, oni vidí to, co my ne, jsme zaslepení… oni jsou dále, výše, ušlechtilí, idealisté a my přízemní a požitkáři. Esoteričky cítí “energii”, “vibrace”, komunikují s anděly ( tak, jako křesťané s Ježíšem). My bychom se měli o ty tajemné věci zajímat, meditovat, přečíst si ty správné knihy a pak by to přišlo- otevřelo by se třetí oko a my bychom uviděli souvislosti…

  15. Michal says:

    Čestmíre, to je velice dobrá poznámka, děkuji!

    Škoda že tu fakt není žádný věřící, který by byl ochoten se o těch věcech pobavit… 🙁

  16. protestant says:

    Michal says:
    July 9, 2013 at 12:31 pm
    Ahoj Protestante, copak přesně je hloupost?

    protestant:
    Tyhle:
    “…Opuštění víry by vnímal jako narušení své osobní integrity. Rituály, návštěvy kostela, modlitby, hovory o víře s přáteli, náboženské symboly a další VYPLŇUJÍ nemalé místo v jeho životě. To snižuje jeho motivaci byť jen uvažovat o cestě, která by MOHLA vést k opuštění toho všeho…”

    “…Typický věřící si tak neumí ani představit, že by víru opustil. Nic by najednou nedávalo smysl, v jeho životě by zůstalo prázdno…..”

    “….Velká část věřících o své víře nepřemýšlí, spoléhá se na to, že ji mají promyšlenou teologové a další vůdčí osobnosti v církvi, a jim stačí jen se k tomu přihlásit, vyznat víru, “podepsat to”. ….”

    “….Velmi důležitým faktorem je, že věřící často cítí JISTOTU, že mají pravdu…..”

    “….Když se jim něco povede, způsobil to Ježíš, óó děkuji. Když se něco nepovede, pán Ježíš mi tím dává lekci, chce mě něco naučit, a je to jen pro moje dobro. ….”

    “….mimořádně důležitá rekvizita je “aktivní ďábel”: my ateisté jsme jeho nástrojem, proto se nám nesmí naslouchat. Televize je ďábelská, ….”

    To jen tak jako příklad. Poslední citace už není jen hloupost, to je fantasmagorie. VĚTŠINA věřících v místech kde na to mají VLASTNÍ televizi. 🙂

  17. Čestmír Berka says:

    Protestante, já se podobnými tvzeními ale mnohokrát setkal- to nejsou ateistické představy o věřících a jejich názorech, ale téměř citace ( včetně té ďábelské televize)

  18. Hermes says:

    Michal si myslí, že my si myslíme, že ateistické weby jsou ďábelské, a zároveň se diví, že sem nepřicházejí žádní věřící. Michale, cvak. Buď konzistentní.

  19. protestant says:

    Čestmír Berka says:
    July 9, 2013 at 1:13 pm
    Protestante, já se podobnými tvzeními ale mnohokrát setkal- to nejsou ateistické představy o věřících a jejich názorech, ale téměř citace ( včetně té ďábelské televize)

    protestant:
    Kolik jsi poznal věřících bez televizoru? 🙂

  20. Michal says:

    Já znám dokonce z reálného života rodinu, která se tím s tou ďábelskou televizí řídí. Jsou to normální věřící křesťané, kteří žijí na stejné ulici, pár baráků od místa, kde jsem 20 let vyrůstal. Jejich dcera chodila s mou sestrou do školy, a tak VÍM, že měla televizi zakázanou, protože (nikoliv ta televize, ale pořady v ní) byly pod vlivem Satana. Počínaje tehdy frčící hitparádou Eso s Terezou Pergnerovou, až po nevím co.