Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
Jarda:
Jak rozlišuješ víru od pověry?
To je zajímavá otázka. Podle mě pověra souvisí s magií – s představou, že nějakým způsobem si mohu “získat přízeň nebes”, či něco podobného. Prostě představa, že s Bohem mohu nějak manipulovat.
Víra, to je něco jiného – to je určitý postoj ke světu. Asi bych to popsal tak, jak to řekl filozof Ludwig Wittgenstein – “Věřit v Boha znamená věřit, že život má smysl”.
Medea says:
July 7, 2013 at 3:00 pm
Pelagius: “Samozřejmě, ateistický badatel (jako třeba Funda nebo zesnulý Milan Machovec) to bude vysvětlovat nějakou kolektivní halucinací nebo něčím podobným.”
No, nejaká “kolektívna halucinácia” vzkrieseného Ježiša, sa mi javí ako veľmi nepravdepodobná možnosť (a neviem ani o tom, že by sa O. Funda prikláňal práve k takejto možnosti). Skôr si vznik viery v Ježišovo vzkriesenie predstavujem tak, že najvernejší Ježišovi stúpenci po jeho smrti napäto očakávali skorý príchod Božieho kráľovstva (s Ježišom, SZ prorokmi a anjelmi). Niektoré osoby v Ježišovej skupine boli náchylné k halucinačným alebo extatickým stavom (Ježiš vraj “vyháňal” z ľudí démonov a takýto vyliečený mohli byť súčasťou jeho skupiny, napr. Mária Magdaléna) a nejaká takto “postihnutá” osoba (alebo viaceré osoby), vystavená stresu zo straty Majstra a napäto očakávajúca príchod Kráľovstva, upadla do halucinačného alebo extatického stavu, ktorý interpretovala ako “stretnutie” so vzkrieseným Majstrom . Okrem toho, mala Ježišova skupina charakter charizmatickej sekty (NZ zmienky o pôsobení Ducha Svätého, hovorení jazykmi, prorokovaní, …) a jej členovia sa mohli zámerne uvádzať do tranzu a svoje extatické zážitky interpretovať ako “stretnutia s Pánom”. A správy o takýchto “stretnutiach” s Ježišom sa stali základom, na ktorom postupne vyrástol mýtus o Ježišovom vzkriesení.
Jarda:
Viz třebas přesvědčení Svědků Jehovových, že JK přišel na zem (přesně podle proroctví!) v r. 1914 a založil zde svoje Království; zatím ovšem neviditelně, zveřejní je, až uzná za vhodné.
Je, myslím, také vhodné vzít do úvahy, že Ježíš na kříži nezemřel, že byl uzdraven, ukázal se svým věrným – jen jim, aby jej náhodou státní moc nepopravila důkladněji – a odešel do Indie, kde dodnes přetrvává víra v jeho tamnější pobyt a je tam jeho hrobka.
jack:
S tím mohu souhlasit. Teď jste konečně napsal něco,co můžu označit jako fakt.
Ta ústřední myšlenka opravdu existuje.
Ale ne to jsem se neptal. Ptal jsem se vás,jestli je stejně prabděpodobné zavraždění knížete Václava a to,že nějaký Ježíš z Nazareta vstal z mrtvých??
Tak vy jste to tady jednou charakterizoval pravděpodobností 0 procent. A proč 0? Proč ne třeba 1 ku miliardě? Nebo 1 ku tisíci? Jak byste chtěl určit pravděpodobnost něčeho takového? Tímhle způsobem se podle mě uvažovat nedá, respektive takovéhle uvažování k ničemu nevede.
Pelagius says:
July 7, 2013 at 3:07 pm
Jarda:
Jak rozlišuješ víru od pověry?
To je zajímavá otázka. Podle mě pověra souvisí s magií – s představou, že nějakým způsobem si mohu “získat přízeň nebes”, či něco podobného. Prostě představa, že s Bohem mohu nějak manipulovat.
Víra, to je něco jiného – to je určitý postoj ke světu. Asi bych to popsal tak, jak to řekl filozof Ludwig Wittgenstein – “Věřit v Boha znamená věřit, že život má smysl”.
Jarda:
A co taková přeměna chleba a vína v tělo a krev Kristovo pomocí posvátných slov, a následné požívání toho trassubstantiovaného Boha?
jack:
Mám tomu snad rozumět tak,že vaše představa hledání skutečného stavu věcí,je omezena pouze na studium křesťanství??? Takto se podle vás hledá objektivní pravda???
Tak rámcově jsem se zabýval i jinými náboženstvími, ale žádné z nich mě nepřesvědčilo o tom, že je třeba se jím zabývat hlouběji. Mimochodem, vy tady také polemizujete s křesťanstvím, nikoli s islámem, judaismem, zoroastrismem, apod. Proč?
Pelagius, a čo Božia nepriazeň? Môže človek získať konaním nevhodných skutkov (krádež, vražda, genocída, …) Božiu nepriazeň? Ak áno, prečo nie je potom aj viera v možnosť vyvolania Božej nepriazne (alebo hnevu) rovnako magická (alebo poverečná), ako viera v možnosť získania Božej priazne?
Jarda:
A co taková přeměna chleba a vína v tělo a krev Kristovo pomocí posvátných slov, a následné požívání toho trassubstantiovaného Boha?
Tak v to nevěřím.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Transsubstanciace
Medea says:
July 7, 2013 at 3:22 pm
Pelagius, a čo Božia nepriazeň? Môže človek získať konaním nevhodných skutkov (krádež, vražda, genocída, …) Božiu nepriazeň? Ak áno, prečo nie je potom aj viera v možnosť vyvolania Božej nepriazne (alebo hnevu) rovnako magická (alebo poverečná), ako viera v možnosť získania Božej priazne?
Jak už jsem tu opakovaně psal, Bůh podle mě do fyzického běhu světa nijak zasahovat nemůže. To, jak je člověk ve svém pozemském životě úspěšný či neúspěšný o boží přízni či nepřízni nevypovídá vůbec nic.
Jarda: “Je, myslím, také vhodné vzít do úvahy, že Ježíš na kříži nezemřel, že byl uzdraven, ukázal se svým věrným – jen jim, aby jej náhodou státní moc nepopravila důkladněji – a odešel do Indie, kde dodnes přetrvává víra v jeho tamnější pobyt a je tam jeho hrobka.”
Jarda, možností je bezpočet. Mohlo dôjsť k obyčajnému podvodu alebo k zámene osôb alebo k tomu o čom píšeš Ty alebo k tomu o čom som písala ja alebo … . Dôležité je, že existujú úplne prirodzené vysvetlenia vzniku viery v Ježišovo vzkriesenie. Ako presne táto viera vznikala sa už (z nám známych zdrojov) nedozvieme. Mne sa moja predstava (subjektívne) javí ako dostatočne jednoduché a pravdepodobné vysvetlenie, ale nie som jasnovidka, možno sa mýlim a Ježiša uniesli mimozemšťania 😀
Pelagius: “Jak už jsem tu opakovaně psal, Bůh podle mě do fyzického běhu světa nijak zasahovat nemůže.”
No, tak to si protirečíte. Vzkriesenie Ježiša (i keď je podľa Vás “len” duchovné) a jeho zjavenie apoštolom, to je podľa mňa nezanedbateĺné zasahovanie do “fyzického běhu světa”. Aj informačné pôsobenie DS je zasahovaním do “fyzického běhu světa”. Nejaké subtílne zasahovanie Boha vo svete, by ste teda mali uznať (pokiaľ sa nechcete vzdať toho “vzkriesenia” a pôsobenia DS na kresťanov) 🙂
Pelagius says:
July 7, 2013 at 3:07 pm
Víra, to je něco jiného – to je určitý postoj ke světu. Asi bych to popsal tak, jak to řekl filozof Ludwig Wittgenstein – “Věřit v Boha znamená věřit, že život má smysl”.
jack:
To je dost smutné,když někdo nedokáže dát sám smysl svému životu a potřebuje k tomu nějakou bytost!!!
Pelagius says:
Já v tom rozpor nevidím. Copak se vám nikdy nestalo, že jste se rozhodoval mezi několika různými alternativami, a pro jednu z nich jste se pak na základě nějakého svého vnitřního pocitu rozhodl? Nebo jste potom na základě něčeho své rozhodnutí změnil.
S.V.H.:
Jistě, a pokud je ten vnitřní pocit způsoben působením DS, tak jednoznačně ovlivnil mé rozhodnutí. Tedy jednoznačně zasáhl do tohoto světa.
Pelagius says:
July 7, 2013 at 3:12 pm
Tak vy jste to tady jednou charakterizoval pravděpodobností 0 procent. A proč 0? Proč ne třeba 1 ku miliardě? Nebo 1 ku tisíci? Jak byste chtěl určit pravděpodobnost něčeho takového? Tímhle způsobem se podle mě uvažovat nedá, respektive takovéhle uvažování k ničemu nevede.
jack:
??? A jakým způsobem tedy chcete o věcech uvažovat vy,když ne logicky a racionálně. Chcete se pouze utěšovat,jako se to dělá u malých dětí? Nejste schopen unést pravu? Mě zemřel dědeček,kterého jsem měl moc rád. Jakou mám podle vás pravděpodobnost,že ještě vstane z mrtvých?? Mám podle vás doufat a utěšovat se tím? 🙁
Pelagius says:
To je zajímavá otázka. Podle mě pověra souvisí s magií – s představou, že nějakým způsobem si mohu “získat přízeň nebes”, či něco podobného. Prostě představa, že s Bohem mohu nějak manipulovat.
Víra, to je něco jiného – to je určitý postoj ke světu. Asi bych to popsal tak, jak to řekl filozof Ludwig Wittgenstein – “Věřit v Boha znamená věřit, že život má smysl”.
Pelagius says:
Myslím, že jsem tady psal, že peklo ani ďábel neexistuje. Pokud se člověk DS vést nenechá, tak ale nebude šťastný a mine se se svým životním určením.
S.V.H.:
Takže představa, že si nějakým způsobem mohu “získat přízeň nebes”, je pověra, kdežto představa, že když se nechám vést DS, tak budu šťastný a neminu se se svým životem určení, je víra.
Pelagius says:
July 7, 2013 at 3:16 pm
Tak rámcově jsem se zabýval i jinými náboženstvími, ale žádné z nich mě nepřesvědčilo o tom, že je třeba se jím zabývat hlouběji. Mimochodem, vy tady také polemizujete s křesťanstvím, nikoli s islámem, judaismem, zoroastrismem, apod. Proč?
jack:
Polemizuji s těmi kdo jsou tady. Podle vás je tu nějaký muslim,žid či zoroastrista?? 🙁
Ale hlavně se podle mě dá hledat pravda pouze systematickým způsobem racionálního poznávání se zaměřením na spolehlivost výsledků možností aplikace a predikce.
Neznám žádné náboženství,které by splňovalo tyto základní parametry.
Domnívám se tedy,že vy nehledáte pravdu,ale pouze uspokojení,jak už bylo několikrát napsáno. Já v tom vidím zásadní rozdíl,vy asi ne!!
Pelagius says:
July 7, 2013 at 3:25 pm
To, jak je člověk ve svém pozemském životě úspěšný či neúspěšný o boží přízni či nepřízni nevypovídá vůbec nic.
jack:
Pořád dokola!!! Takže když vyslechnu nabídku DS,rozhodnu se podle jeho nabídky a toto rozhodnutí mě udělá úspěšným,tak to pořád není působení Boha? Taková úspěšnost tedy nebyla zapříčiněna Bohem, i když jsem přijal jeho nabídku?? Už jste s tím vážně trapný!!
Medea says:
July 7, 2013 at 3:31 pm
Mne sa moja predstava (subjektívne) javí ako dostatočne jednoduché a pravdepodobné vysvetlenie, ale nie som jasnovidka, možno sa mýlim a Ježiša uniesli mimozemšťania 😀
jack:
Podle principu Pelágiuse je klidně možné,aby vznikla víra,že Ježíše unesli mimozemšťani.
Dokazovat se totiž nic nemusí,stačí pouze PŘIJMOUT možnost,že se tak stalo! 🙂
Zlepšujúci návrh Pelagiovi:
Pelagius, keby Boh pri stvorení sveta zabudoval do jeho základov nejaký neznámy mechanizmus, umožujúci duchovné vzkriesenie a posmrtné zjavovanie osobám, ktoré získali status “Syn Boží” a okrem toho, by tento mechanizmus aj telepaticky tlmočil ľuďom posolstvo Ducha Svätého, tak potom, by vzkriesenie Ježiša a pôsobenia DS mohlo byť zrealizovateľné aj bez priameho zasahovania Boha vo svete 😉
Medea says:
July 7, 2013 at 3:43 pm
Pelagius: “Jak už jsem tu opakovaně psal, Bůh podle mě do fyzického běhu světa nijak zasahovat nemůže.”
No, tak to si protirečíte. Vzkriesenie Ježiša (i keď je podľa Vás “len” duchovné) a jeho zjavenie apoštolom, to je podľa mňa nezanedbateĺné zasahovanie do “fyzického běhu světa”. Aj informačné pôsobenie DS je zasahovaním do “fyzického běhu světa”. Nejaké subtílne zasahovanie Boha vo svete, by ste teda mali uznať (pokiaľ sa nechcete vzdať toho “vzkriesenia” a pôsobenia DS na kresťanov)
Nemám pocit, že si protiřečím. Ale psal jsem o zasahování do fyzického běhu světa. A taky jsem zdůrazňoval, že DS se objevuje jako nabídka – kterou lze přijmout nebo odmítnout.
Medea says:
July 7, 2013 at 3:31 pm
Jarda: “Je, myslím, také vhodné vzít do úvahy, že Ježíš na kříži nezemřel, že byl uzdraven, ukázal se svým věrným – jen jim, aby jej náhodou státní moc nepopravila důkladněji – a odešel do Indie, kde dodnes přetrvává víra v jeho tamnější pobyt a je tam jeho hrobka.”
Jarda, možností je bezpočet. Mohlo dôjsť k obyčajnému podvodu alebo k zámene osôb alebo k tomu o čom píšeš Ty alebo k tomu o čom som písala ja alebo … . Dôležité je, že existujú úplne prirodzené vysvetlenia vzniku viery v Ježišovo vzkriesenie. Ako presne táto viera vznikala sa už (z nám známych zdrojov) nedozvieme. Mne sa moja predstava (subjektívne) javí ako dostatočne jednoduché a pravdepodobné vysvetlenie, ale nie som jasnovidka, možno sa mýlim a Ježiša uniesli mimozemšťania
Anebo se stalo to, o čem píšu já.