Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
Jarda, to “prebrali”, by bolo asi lepšie nahradiť “zdedili” 🙂
Pelagius says:
July 6, 2013 at 7:21 am
Ano, ale to není nějaký akt násilí – je to nabídka – a je na člověku, zda ji přijme nebo odmítne.
jack:
Boží prostoto,jenom nám neklesněte na úroveň Protestanta.
Pokud vím,tak jsme neřešili,jestli jde o zásah násilný,ale pouze jde-li vůbec o zásah.
Vy jste si v tom prostě ještě neudělal jasno. Píšete,že Bůh nezasahuje do tohoto světa a přitom DS podle vás ovlivňuje rozhodování lidí.
Přemýšlejte prosím vás,než začnete psát.
Pelagius says:
July 6, 2013 at 7:23 am
Tak nějak. Ale spíš jsem si na základě svého studia utvořil jakousi představu, a pak jsem hledal církev, do které bych se s ní vešel.
jack:
Na základě studia? A co jste studoval? Nechápu,když studuji a hledám skutečný stav věcí,tedy pravdu,proč bych se musel na konci takového hledání vejít se svým poznáním do NĚJAKÉ CÍRKVE??
Pelagius says:
July 6, 2013 at 7:28 am
Myslím, že jste to nepochopil. Pokorný tím chtěl říct, že vědecká teologie neustále zkoumá základy víry (to, k čemu se víra vztahuje), a brání tak tomu, aby víra zdegenerovala v pověru.
jack:
Brání? Vždyť každá náboženská víra už dávno pověrou je!! 🙁
S.V.H.:
Jak píše Jack, i nabídka je pochopitelně zásahem do tohoto světa. Pokud jí člověk odmítne, tak ok (tedy i zde by se o tom dalo diskutovat, ale nešť), ale pokud jí přijme, tak změní svůj názor, rozhodnutí, chování apod., což je samozřejmě zásah do tohoto světa setsakramentsky výrazný.
Nevidím jiné východisko, než buď opustit tezi o nezasahování Boha do tohoto světa, nebo o působení DS. Jsou jednoduše v rozporu.
Já v tom rozpor nevidím. Copak se vám nikdy nestalo, že jste se rozhodoval mezi několika různými alternativami, a pro jednu z nich jste se pak na základě nějakého svého vnitřního pocitu rozhodl? Nebo jste potom na základě něčeho své rozhodnutí změnil.
Jarda:
Nehledě na to, že zprávu o Ježíši zaznamenala a zachovala katolická církev a všech ty ostatní křesťanské církve ji od ní v průběhu staletí přebraly.
Katolická církev v současné podobě vznikla až v 16. století na Tridentském koncilu. A až do schismatu v 11. století byli křesťané vnímáni jako jeden celek. Takže uvažovat o “katolické církvi” v dnešním slova smyslu před těmito daty je nesmyslné.
Jarda:
A když “nabídku” DS odmítne, přijde do pekla. Tak co si má chudák počít?
Myslím, že jsem tady psal, že peklo ani ďábel neexistuje. Pokud se člověk DS vést nenechá, tak ale nebude šťastný a mine se se svým životním určením.
Jarda:
Myslím, že jsi to vyjádřil přesně. Ačkoliv pocházíš z ateistického prostředí, chtěl jsi se nějak ujistit, že tvůj život má vůbec nějaký smysl. A tu odpověď¨, a “jistotu”, nabízí náboženství. Tak jsi studoval, učinil sis nějakou představu a nejvíce jí vyhovoval “vzkříšený” Ježíš Kristus. Samozřejmě jsi nepřijal kompletní katolické či pravoslavné učení, v nich je mnoho archaických prvků, ale vytvořil sis náboženství svoje. Což nyní není neobvyklé.
A jak již bylo (několikrát) řečeno, tobě nejde o pravdu, o to, zda Ježíš vskutku vstal z mrtvých (vlastní mocí, nebo jej Bůh vzkřísil? Teologové se v názoru rozcházejí) a tím by dokázal, že vskutku je Bůh, třebaže, z jiné strany, před skeptickým a vzdělaným obecenstvem něco takového odmítl prokázat.
Prof. Pokorný názorně dokládá, že od samého počátku byly mezi křesťany spory a neshody, byla sepsána spousta “svědectví”, ale nositelé vítězných názorů se postarali o to, aby ty odlišné co nejlépe zničili. Kdož ví, co všechno bylo v prvotních dobách o Ježíši sepsáno.
Jen troška z toho, co se zachovalo: Když si Ježíšek hrál s clapci a uplácali si z bláta “ptáčky”, tak jedině Ježíškovi odletěli. Když jej jeden darebák zmlátil, Ježíšek mu nechal uschnout ruku. Když později, jako mladík, pomáhal sv. Josefu v dílně, a měli krátký trám, Ježíš ho prodloužil.
Tyto “zázraky” byly odvrženy jako falešné, jiné, které známe z NZ, jsou “pravé”? Přitom málokdo si uvědomí, že když Ježíš vzkřísil Lazara a v evangeliu je popis, jak Lazar vyšel z hrobu, že to je nesmysl, neboť nebožtík byl těsně omotán pruhy plátna, takže nejen že by se ani neposadil natož postavil, a samozřejmě by vůbec nemohl z hrobu vyjít.
Je to velmi podobné jako “zázračný otisk” na Turínském plátnu. Všechny evangelia píší, že Ježíš byl do pláten zabalen. Tak ale obraz nemohl vzniknout. Tak se vymyslelo, že na plátně ležel a druhou polovinou byl přikryt. Ale ani tak obraz nemohl vzniknout. Tatové detaily věřícím ovšem nevadí. Opět ocituji onu dívku z KT č. 22/2012: “Důkaz, jaký důkaz? Já věřím; a víra žádný důkaz nepotřebuje!”
Podobný “zázrak” máme i u nás – svatého Jana Nepomuckého. Když jej asi po 250 letech exhumovali, našli kousek tkáně, který tehdejší lékaři prohlásili za jazyk. A teologové museli najít nějaké vysvětlení, proč Pán Bůh ráčil Janův jazyk zachovat. A tak se vymyslela historka, tehdy, uznávám, “logická”, že Jan asi byl zpovědníkem královny. Sice na to není žádný doklad, ale jak jinak ten zázrak vysvětlit, že?
Jiří Šotola sice napsal knihu Svatý na mostě, kde Jana z Pomuku popisuje úplně jinak než zbožná tradice, a také jiný důvod ke královu vzteku, ale kdo by bral do úvahy nějaký heretický názor.
Pokud zde mluvíme o důkazu, uvědom si, že v podstatě nepochybujeme, že (nějaký) Ježíš, “prorok”, klidně v tu dobu existovat mohl. Konec konců, Ježíš prý bylo docela běžné jméno – a zase rozpor s Izajášem, který měl Ježíše prorokovat, a žádnému věřícímu to nevadí – “Hle panna počne a porodí syna, a dá mu jméno Emmanuel!” Důkaz o kterém mluvíme je o tom, zda Ježíš byl vskutku Bohem. Ty jsi z toho vyklouzl docela elegantně když tvrdíš, že Bůh do dění ve světě nezasahuje – takže ho vlastně nelze detekovat. O to zajímavější je bádání, co o jeho božství přesvědčilo tebe.
Pelagius:
Tak to, co bylo o Ježíšovi napsáno a nedostalo se do kanonických evangelií, si můžeš klidně přečíst – vyšlo to v českém překladu a vydal to právě P. Pokorný.
http://www.ivysehrad.cz/kniha/novozakonni-apokryfy-i-neznama-evangelia/
Jinak mě zajímá, jestli Ježíš opravdu vstal z mrtvých – ale všechno, co jsem zatím zjistil mě přesvědčuje, že se tak stalo. Ale jak už jsem tady opakovaně konstatoval, je marné o tom diskutovat s někým, kdo prohlašuje, že se to nestalo, protože se to stát nemohlo.
jack:
1. Nevím co máte pořád s tím nápisem na Měsíci. Já jsem nikdy nic podobného nepožadoval,s tím jste přišel a je to tedy pouze váš výmysl!
2. Psal jste,že jste historik. Měl by jste tedy vědět co to je objektivní vyhodnocování historických informací.
Já například věřím,že existoval král Karel IV a nepotřebuji k tomu žádný nápis na Měsíci.
Vy neustále požadujete “objektivní důkaz” – a já se vás ptám, co si pod tím pojmem představujete? A z vašich komentářů mám pocit, že požadujete něco toho typu, co tady uvádím jako příklad důkazu, jaký určitě nedostanete.
jack says:
July 6, 2013 at 4:52 pm
Pelagius says:
July 6, 2013 at 7:16 am
Tak historicita Ježíše je minimálně stejně doložená jako sv. Václava!
jack:
A to si dovolíte opravdu tvrdit jako historik??
Znamená to tedy podle vás,že například zavraždění knížete Václava má stejnou pravděpodobnost,jako to,že Ježíš byl mrtev,ale zase vstal z mrtvých?
Mají tyto dvě události opravdu stejnou pravděpodobnost?
Znovu opakuji: Žádný seriozní badatel (křesťan či ateista) dnes nepochybuje o tom, že existoval Ježíš z Nazareta, který vystupoval s určitým učením, a že jeho následovníci po jeho popravě uvedli do pohybu hnutí, jehož ústřední myšlenkou bylo, že se s popraveným Ježíšem znovu setkali jako s živým. Samozřejmě, ateistický badatel (jako třeba Funda nebo zesnulý Milan Machovec) to bude vysvětlovat nějakou kolektivní halucinací nebo něčím podobným.
jack:
Na základě studia? A co jste studoval? Nechápu,když studuji a hledám skutečný stav věcí,tedy pravdu,proč bych se musel na konci takového hledání vejít se svým poznáním do NĚJAKÉ CÍRKVE??
Tak hledal jsem církev, která nejvíce odpovídá mému chápání křesťanství
jack:
Brání? Vždyť každá náboženská víra už dávno pověrou je!!
Ano, jak už jsem několikrát konstatoval, to je právě ten přístup, který jakoukoli debatu čini marnou a zbytečnou.
jack:
🙂 Absurdní je pouze to,že já jsem nikdy nic takového nepožadoval a vy mi to pořád předhazujete!! 🙂
Je mi líto,ale z pohledu historické objektivnosti prostě není nijak doloženo,že by Ježíš vstal z mrtvých,to je prostě fakt. Že vy tomu věříte už každý pochopil,ale také každý pochopil proč tomu věříte. Nikoliv proto,protože by to bylo prokázáno,ale proto,protože tomu věřit chcete!!
Ale buďte klidný,stejnou nepodloženou vírou se vyznačují všechna náboženství,nejste v tom tedy se svým křesťanstvím sám,akorát každý věří jiné náboženské historce!
Jarda:
Opět zopakuji: Ježíš zcela kategoricky prohlásil, a evangelista to zapsal jako přímou řeč, že kdokoliv bude jeho Otce prosit, že to (od Boha Otce) dostane. Kolik křesťanů má takovou zkušenost? Já naopak mám zkušenost, že křesťané (sebe i nás) všelijakými nesmyslnými způsoby přesvědčují, že ta slova (samotného Boha) nesmíme brát doslova a vážně.
Pelagius says:
Myslím, že jsem tady psal, že peklo ani ďábel neexistuje. Pokud se člověk DS vést nenechá, tak ale nebude šťastný a mine se se svým životním určením.
Jarda:
Když peklo ani ďáblové neexistují, proč konat dobro, proč vyznávat nějaké náboženství, proč být členem nějaké (spasitelné) církve, když nakonec všichni skončíme v (nějakém) nebi?
Když se člověk DS vést nenechá, tak o tom vůbec nebude vědět a vůbec tedy nebude vědět, že by měl být nějak jinak šťastný.
Nedávno jsem četl rozhovor s nějakým argentinským knězem. Katolickým, tedy. Přiznal, že všichni jeho spolužáci ze semináře odešli z kněžské služby a jsou ženatí. Takže když vyhověli volání DS a stali se kněžími, nakonec viděli větší štěstí v rodině. Osobně bych spíše řekl, vzhledem k současné propagaci sexu, viděli to větší štěstí v možnosti legalizovaného souložení.
Pelagius says:
July 7, 2013 at 10:53 am
jack:
Brání? Vždyť každá náboženská víra už dávno pověrou je!!
Ano, jak už jsem několikrát konstatoval, to je právě ten přístup, který jakoukoli debatu čini marnou a zbytečnou.
Jarda:
Jak rozlišuješ víru od pověry?
Pelagius says:
July 7, 2013 at 10:49 am
Znovu opakuji: Žádný seriozní badatel (křesťan či ateista) dnes nepochybuje o tom, že existoval Ježíš z Nazareta, který vystupoval s určitým učením, a že jeho následovníci po jeho popravě uvedli do pohybu hnutí, jehož ústřední myšlenkou bylo, že se s popraveným Ježíšem znovu setkali jako s živým.
jack:
S tím mohu souhlasit. Teď jste konečně napsal něco,co můžu označit jako fakt.
Ta ústřední myšlenka opravdu existuje.
Ale ne to jsem se neptal. Ptal jsem se vás,jestli je stejně prabděpodobné zavraždění knížete Václava a to,že nějaký Ježíš z Nazareta vstal z mrtvých??
Pelagius says:
July 7, 2013 at 10:51 am
jack:
Na základě studia? A co jste studoval? Nechápu,když studuji a hledám skutečný stav věcí,tedy pravdu,proč bych se musel na konci takového hledání vejít se svým poznáním do NĚJAKÉ CÍRKVE??
Tak hledal jsem církev, která nejvíce odpovídá mému chápání křesťanství
jack:
Mám tomu snad rozumět tak,že vaše představa hledání skutečného stavu věcí,je omezena pouze na studium křesťanství??? Takto se podle vás hledá objektivní pravda??? 🙁
Pelagius says:
July 7, 2013 at 10:53 am
jack:
Brání? Vždyť každá náboženská víra už dávno pověrou je!!
Ano, jak už jsem několikrát konstatoval, to je právě ten přístup, který jakoukoli debatu čini marnou a zbytečnou.
jack:
Nezlobte se na mě,ale z významu slova “pověra” je každé náboženství z principu pověrou! A jestli ani toto nejste schopen pochopit,tak vám dávám za pravdu, v takovém případě je každá debata s vámi marná a zbytečná!
Jarda:
Když peklo ani ďáblové neexistují, proč konat dobro, proč vyznávat nějaké náboženství, proč být členem nějaké (spasitelné) církve, když nakonec všichni skončíme v (nějakém) nebi?
Když se člověk DS vést nenechá, tak o tom vůbec nebude vědět a vůbec tedy nebude vědět, že by měl být nějak jinak šťastný.
Nedávno jsem četl rozhovor s nějakým argentinským knězem. Katolickým, tedy. Přiznal, že všichni jeho spolužáci ze semináře odešli z kněžské služby a jsou ženatí. Takže když vyhověli volání DS a stali se kněžími, nakonec viděli větší štěstí v rodině. Osobně bych spíše řekl, vzhledem k současné propagaci sexu, viděli to větší štěstí v možnosti legalizovaného souložení.
Tak to je právě ta otázka, kdo všechno skončíme v nebi. Ale jde právě o to, že cestu ke spáse svým životem vyznačil Ježíš, takže je rozumné sledovat tuto životní cestu. A jinak, každý člověk (i ty, i když to třeba popíráš a nejsi si toho vědom), se rozhoduje o tom, zda se nechá nebo nenechá vést DS. Pokud jde o ty argentinské duchovní, na rozdíl od tebe jim do hlavy nevidím, takže nevím, co je k jejich rozhodnutí vedlo. Ale je možné, že pro řadu lidí i jejich okolí bude lepší, pokud se duchovními nestanou a normálně založí rodinu, takže je možné, že je v jejich rozhodnutí nestat se duchovními vedl DS.
Pelagius: “Samozřejmě, ateistický badatel (jako třeba Funda nebo zesnulý Milan Machovec) to bude vysvětlovat nějakou kolektivní halucinací nebo něčím podobným.”
No, nejaká “kolektívna halucinácia” vzkrieseného Ježiša, sa mi javí ako veľmi nepravdepodobná možnosť (a neviem ani o tom, že by sa O. Funda prikláňal práve k takejto možnosti). Skôr si vznik viery v Ježišovo vzkriesenie predstavujem tak, že najvernejší Ježišovi stúpenci po jeho smrti napäto očakávali skorý príchod Božieho kráľovstva (s Ježišom, SZ prorokmi a anjelmi). Niektoré osoby v Ježišovej skupine boli náchylné k halucinačným alebo extatickým stavom (Ježiš vraj “vyháňal” z ľudí démonov a takýto vyliečený mohli byť súčasťou jeho skupiny, napr. Mária Magdaléna) a nejaká takto “postihnutá” osoba (alebo viaceré osoby), vystavená stresu zo straty Majstra a napäto očakávajúca príchod Kráľovstva, upadla do halucinačného alebo extatického stavu, ktorý interpretovala ako “stretnutie” so vzkrieseným Majstrom . Okrem toho, mala Ježišova skupina charakter charizmatickej sekty (NZ zmienky o pôsobení Ducha Svätého, hovorení jazykmi, prorokovaní, …) a jej členovia sa mohli zámerne uvádzať do tranzu a svoje extatické zážitky interpretovať ako “stretnutia s Pánom”. A správy o takýchto “stretnutiach” s Ježišom sa stali základom, na ktorom postupne vyrástol mýtus o Ježišovom vzkriesení.