Ježíšovo vzkříšení

Máme za sebou Velikonoce, svátky vzkříšení. Vzkříšení je přitom naprosto centrálním prvkem křesťanské víry. Nikoliv existence Boha, nikoliv Ježíšovo kázání, ale vzkříšení, a jeho teologické implikace, to je to, oč v křesťanství jde. Podívejme se tedy, jak silná je evidence, že ke vzkříšení Ježíše Krista opravdu došlo. Na základě čeho tomu vlastně křesťané věří?

Často je nám podsouváno, že vzkříšení odmítáme na základě nepodloženého předpokladu naturalismu (tedy že nic ve světě nemá nadpřirozené příčiny). To ale není pravda. V dalším předpokládejme, že bůh existuje, a že může do světa zasáhnout kdy chce. Předpokládejme tedy, že vzkříšení MOHLO nastat.

Přesto empirická evidence jasně ukazuje, že lidé z mrtvých prostě nevstávají. Mimo Ježíše neexistuje ŽÁDNÝ doložený případ, že by někdy někdo vstal z mrtvých. Otázka tedy je, zda existuje dostatečná evidence, abychom uvěřili, že Ježíš byl jedinou výjimkou v historii.

Někdo by mohl namítnout, že ale Ježíš byl přece Boží Syn. Ne každý je Boží Syn, a u Božího Syna je jaksi přirozené, že mu Otec pomůže. Jenže jak víme, že byl Ježíš Boží Syn? No, protože byl vzkříšen. Právě vzkříšením podle křesťanů Bůh definitivně prokázal identitu svého Syna. Jedná se tedy o argumentaci v kruhu. Chceme-li se zamyslet nad evidencí pro Ježíšovo vzkříšení, nemůžeme vycházet z předpokladu, že Ježíš byl Bůh na zemi. To zatím nevíme. Musíme předpokládat, že Ježíš byl obyčejný člověk, a až ukáže-li se, že je důvodné usoudit, že byl opravdu vzkříšen, můžeme teoreticky začít spekulovat o tom, zda byl opravdu Božím Synem.

***

Evidenci pro vzkříšení uvažme postupně, tak jak se historicky objevovala. Náš nejstarší křesťanský autor je Pavel. Pavel píše, že byl Ježíš vzkříšen, prakticky neustále. Jemu samotnému se vzkříšený Kristus zjevil ve vidění. (Skutky 9:3, 1 Kor 15:8). Pavel píše, že tak jako jemu (tedy ve vidění, označuje to v Řečtině stejným slovem) se Kristus zjevil i dalším: Petrovi, Dvanácti, více než 500 bratřím najednou (!!!), Jakubovi, potom všem apoštolům, a nakonec tedy jemu samotnému.

Pavel nikde nepíše nic o prázdném hrobě. Nepíše nic o mladíku v bílém rouše, ani o andělech, kteří tam měli být. Nepíše nic o žádném očitém svědkovi tělesně vzkříšeného Ježíše. Nepíše o Tomášovi, který si mohl sáhnout do Ježíšových ran. Nepíše ani o tom, jak (podle Lukáše) vzkříšený Ježíš pojedl s učedníky rybu. Pavel nenaznačuje nic o tom, že by se Ježíš komukoliv zjevil jinak, než právě ve vidění.
Když se Pavel v 1. Kor 15 ptá, jak mohou někteří z Korintských popírat zmrtvýchvstání, neodkáže je na zázrak prázdného hrobu. Nenapíše nic o ženách, které jej našly. Nepřipomene jim žádné z v předchozím odstavci zmíněných fyzických zjeveních Ježíše, nepřipomene Tomáše, sahajícího vzkříšenému Ježíši do ran.

Pavel místo toho argumentuje takto:

Jestliže není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu! Z nás se pak stávají falešní Boží svědkové, protože jsme o Bohu tvrdili, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil – pokud totiž mrtví nemohou být vzkříšeni. Jestliže mrtví nemohou být vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších. Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli. Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.

Zvláštní… 😉

O očitých svědcích vzkříšeného Krista nepíše nic ani nikdo z ostatních autorů epištol: pseudoepigrafických dopisů Pavlových, autor dopisu Židům, ani žádný z autorů 1. a 2. dopisu Petrova, žádného ze tří Janových dopisů, ani autor Judova dopisu.

Vidění jsou běžná snad ve všech náboženstvích, počínajících přírodními náboženstvími, šamanismem, atd., mají je Muslimové, Hinduisté, vidění měl i zakladatel Mormonismu Joseph Smith, a stejně jako na základě vidění nebudu usuzovat na pravdivost Mormonismu, existenci bohů Šivy a Višnua, a nebo třeba boha pralesa, stejně tak mi vidění nestačí, abych uvěřil že někdo vstal z mrtvých.
http://en.wikipedia.org/wiki/Vision_(spirituality)

Navíc, Pavel o svém “zjevení Krista” neříká nic bližšího, a např. mě napadlo, že souslovím “zjevil se mi Kristus” Pavel klidně mohl metaforicky označit své náhlé prozření, pochopení nějakých souvislostí s Písmem a jinými věcmi, a následný akt akceptování Krista, stejně jako u všech ostatních osob, které jmenoval.

Důležité také je, že nemáme svědectví těch dalších osob, které měly údajně vidění, které Pavel jmenuje. Ony samy by to třeba popsaly jinými slovy, a Pavel nám nic bližšího o tom, co tyto další osoby viděly nebo cítily, neříká.

***

Zbývají nám čtyři evangelia. Zopakujme, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti. Nejstarší, Markovo, cca 40 let po Ježíšově smrti, a nejmladší, Janovo, dost možná až 70 ale i více let po jeho smrti. Evangelia jsou anonymní spisy, nevíme, kdo jsou jejich autoři. Nikdo z autorů evangelií nebyl očitým svědkem, a ani to nikdo z nich netvrdí. Nikdo z nich ani netvrdí, že by nějakého očitého svědka znal. Všechna evangelia byla napsána v Řečtině, zatímco Ježíš i jemu blízcí mluvili Aramejsky.

Evangelia nejsou nezávislá. Matouš a Lukáš použili, a z velké části opsali a mírně modifikovali, zejména ale masivně vyšli z Markova evangelia.

Marek píše, že Ježíš byl pohřben v hrobu, vytesaném ve skále, s kamenem přivaleným ke vchodu. Nepíše nic o strážích, které měly hrob hlídat. K hrobu šly podle něj tři ženy: Marie Magdalena, Marie Jakubova, a Salomé. Obávaly se, jak odvalí kámen, ale neměly strach jak se dostanou přes stráže – protože podle Marka tam žádné nebyly. Kámen však už byl odvalen. V hrobě byl mladík oblečený v bílém rouchu. Mladík jim řekl, že Ježíš vstal, a předchází Petra a další učedníky do Galilee, kde se jim ukáže, jak slíbil. Ženy utekly od hrobu strachy bez sebe, a nikomu nic neřekly, protože se bály. (!!!)
Zde Markovo evangelium končí; verše 9-19 jsou pozdější dodatek. Znovu opakuji: Marek NEPÍŠE o žádných fyzických zjevení Ježíše.

***

I Podle Matouše byl Ježíš pohřben do hrobu vytesaného ve skále, a zavaleného kamenem. Matouš, který znal Markovo evangelium, ale doplnil, že Pilát dal hrob střežit strážemi. Třetí den k hrobu přišly Marie Magdaléna a “druhá Marie”. O Salomé Matouš nic nepíše. Když dvě ženy přišly k hrobu, nastalo velké zemětřesení (Marek o tom nic nepraví). Z nebe sestoupil anděl, a před nimi odvalil kámen (podle Marka už byl odvalen). Strážci se z něj strachem roztřásli a zůstali mrtví. Anděl ženám řekl to co podle Marka, a ty s nesmírnou radostí (nikoliv strachy bez sebe, jako podle Marka) utíkaly domů. Cestou se s nimi potkal Ježíš.

Zajímavý detail je v samém závěru, když se Ježíš zjevil na hoře jedenácti učedníkům, kteří, když ho spatřili, tak se mu klaněli, “i když někteří pochybovali”. Pozoruhodné.

***

Lukáš píše, že Ježíš byl pochován do vytesané hrobky. K hrobu šly “ženy, ke kterým se pak přidaly další ženy” – tedy byly nejméně čtyři. Lukáš nepíše nic o strážích, ani zemětřesení, ani andělu sestoupivším z nebe a odvalivším kámen. Kámen už byl podle Lukáše odvalen (respektoval Marka). V hrobě byli dva muži, nikoliv v bílém, ale v zářících rouchách. Muži jim řekli něco jiného, než co cituje Marek i Matouš. Lukáš neříká nic o tom, že by se jim na cestě domů Ježíš ukázal, jako to tvrdí Matouš.

Učedníkům se Ježíš podle Lukáše neukázal na hoře v Galilei, ale cestou do Emauz. Učedníci ho však “nepoznali”. Poznali ho až po rozhovoru, a poté, co jim lámal chleba dle rituálu poslední večeře. Jakmile ho poznali, Ježíš jim “zmizel” (byl tedy opravdu v těle?).

Později se jim zjevil podruhé, a pojedl s nimi rybu. Nic z toho nezmiňuje ani Marek, ani Matouš. Lukáš své vyprávění dojemně končí tím, jak byl Ježíš “unášen vzhůru do nebe” (Lk 24:51). To vypadá velmi věrohodně.

***

Podle Jana byl Ježíš pochován v hrobu v zahradě. Po třech dnech šla k hrobu Marie Magdalena (jednotné číslo, tedy sama). Kámen byl odvalen (tedy žádné zemětřesení, žádný anděl, který slétnul z nebe a kámen odvalil, žádné stráže, atd.) Marie se vrátila pro Šimona Petra (o ničem takovém zbylí tři evangelisté nemluví) a “spolu s tím druhým učedníkem” vyrazili k hrobu. Uvnitř našli jen ležící plátna a roušku, ale uvnitř nebyl nikdo. Ani mladík v bílém rouchu, ani dva mladíci ve svítících rouchách, ani anděl. Druhý učedník uvěřil, když viděl prázdný hrob, a s Petrem se pak vrátili domů. Marie ještě chvíli zůstala, a plakala před hrobem. Když se pak naklonila dovnitř, uviděla dva anděly (!!!) v bílých rouchách. Po pár slovech s nimi se obrátila, a tam stál Ježíš (uff, tahle verze tu ještě nebyla). Marie ho nepoznala (neslyšeli jsme tohle už někde?!) a spletla si ho se zahradníkem (!!!).

Poté se Ježíš v intervalu týdnů zjevoval opakovaně, s učedníky dokonce chytal ryby, přičemž ti ho zpočátku opět nepoznali (!), posnídal s nimi rybu, nechal Tomáše sáhnout do svých ran, atd. Ani slovo o cestě do Emauz.

***

Pro naše účely uvažme dvě možná vysvětlení všeho výše uvedeného:

1) ve spisech Nového Zákona můžeme porovnáním různých textů takřka na vlastní oči sledovat vznikající, a v průběhu desítek let se nádherně košatící strom legend. Od spirituálních vidění Pavla, přes strohé líčení Markovo, nezmiňující žádné fyzické zjevení Ježíše, přes přibývající avšak vzájemně neslučitelné detaily u Matouše a Lukáše, až po opakovaná zjevení a nevěřícího Tomáše sahajícího Ježíšovi do ran u Jana.

Přitom je zjevné, že každým tím detailem chtěl každý z evangelistů něco říct, sdělit: Matouš chtěl svou historkou o strážích ukázat, že učedníci nemohli Ježíšovo tělo ukrást, Lukáš chtěl Ježíšem, který jedl rybu, ukázat, že měl fyzické tělo a nebyl tedy jen imateriální zjevení, Jan Tomášem zdůrazňoval, že byli tací, co pochybovali, avšak na vlastní oči se přesvědčili, a pak uvěřili (což je Janův explicitně deklarovaný cíl:

“Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.” (Jan 20:31)

Nikoliv tedy zprostředkovat to, co se stalo, ale docílit toho, aby čtenář uvěřil). Nastrčit do příběhu někoho, kdo pochybuje, ale pak je slavně přesvědčen, je ostatně velmi pochopitelný a jak je vidět i účinný literární nástroj. Opakované motivy učedníků nepoznávajících Ježíše, kteří později prozřeli, nese zase zjevný teologický vzkaz čtenáři: něco podobného se ti může stát taky. Třeba Krista jenom nepoznáváš, ale on je s tebou, tak vytrvej – a on se ti později “ukáže”… Celkově, evangelia jsou literární a filozoficko-teologická díla svých autorů, a nikoliv práce historiků. Jejich cílem bylo, aby čtenář uvěřil teologickým vzkazům a pointám AUTORŮ těch prací, a JEJICH porozumění Ježíše, a nikoliv aby se dozvěděl, co se opravdu stalo. Neexistují žádní svědkové Ježíšova fyzického zmrtvýchvstání – všechno jsou to jen literární postavy v dílech svých autorů.

Veškerá evidence, kterou máme, jsou
a) fakt, že několik lidí začalo být přesvědčeno, že se jim “zjevil Kristus”, přičemž je otázkou, co tím přesně mínili
b) čtyři anonymní a nikoliv nezávislá teologická literární díla zaujatých autorů, sepsaná desítky let po událostech, k nimž se vztahují, jejichž cílem bylo přesvědčit své čtenáře, o svých vlastních teologických náhledech a pointách, za kterýmžto účelem si čile vymýšleli a přizpůsobovali (dost možná nejen) detaily v už tak nespolehlivé orální tradici.
c) evidence, daná faktem, že nevelký počet lidí jimi zapsaným a vytvarovaným legendám opravdu uvěřil (přičemž daleko větší počet lidí jim NEuvěřil), a, ano, mnozí z nich byli pro svou novou víru ochotni i zemřít – stejně jako jsou k témuž ochotni například Muslimští sebevražední atentátníci.
Žádná další evidence mě nenapadá.

2) Ježíš opravdu vstal z mrtvých. Dřívější autoři opomínají později se objevující detaily proto, že je prostě nezaujaly, nebo jim nepřipadly důležité (co je důležitého na andělu, slétajícím z nebe za mohutného zemětřesení, který sám odvalí kámen u Ježíšova hrobu… kdo by se o tom zmiňoval, že…) a upřímnou snahou všech autorů spisů NZ nebylo nic než zaznamenat a nezaujatě předat dál Pravdu s velkým P, tak jak se opravdu stala. Na tom, že Jan zmiňuje jen jednu ženu ze čtyř (přičemž samozřejmě ví o všech čtyřech, ale mluví jen o jedné z nich) netřeba hledat cokoliv divného. Ani na Ježíši vznášejícím se do nebe není nic divného ani obtížně uvěřitelného. Máme 500+ absolutně spolehlivých svědků Ježíšova fyzického zmrtvýchvstání, jenom je trochu škoda, že si k tomu číslu Pavel nepřidal ještě pět nul. Mohlo to být celé ještě mnohem věrohodnější.

Které vysvětlení akceptujeme, záleží zřejmě už jen na vkusu váženého čtenáře…

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

1,595 Responses to Ježíšovo vzkříšení

  1. Michal says:

    Médeo, já jsem se tu včera na něco ptal, a nikdo mi doposud neodpověděl. Nechceš to zkusit? Ty bys na to nepochybně měla!

    Zkus vlastními slovy shrnout Markovo evangelium! Co nám to Marek vlastně říká?

  2. bílej kabát says:

    Michal says:
    April 26, 2013 at 8:31 pm
    Médeo, já jsem se tu včera na něco ptal, a nikdo mi doposud neodpověděl. Nechceš to zkusit? Ty bys na to nepochybně měla!

    Zkus vlastními slovy shrnout Markovo evangelium! Co nám to Marek vlastně říká?

    bílej kabát:
    …říká, že se Ježíš vyučil tesařem, práce mu moc nevoněla, tak se začal poflakovat po okolí, cestou pouští mu hráblo a z toho otvoru pod čenichem mu začaly lítat bludy, kterým dneska věří víc než miliarda lidí. A islámskej satan se chechtá,co dušiček nalákal na křesťanskej lep…

  3. Cestmír Berka says:

    Kdyby byl Satan co k čemu, tak našeptá Pilátovi, ať Ježíše osvobodí, nebo pošle na druhý konec říše do vyhnanství. Spása by se nekonala, protože Bůh nic lepšího, než se nechat obětovat pro svoji slávu neumí.Nebo by ze sebe Satan mohl udělat dokonalého dvojníka buď Ježíše, nebo Piláta ( Piláta by mohl ožrat a někam zamknout a pak místo něj rozkázat, aby Ježíše pustili, že má jeho ochranu). Nebo by Satan mohl rozhlásit, že je Ježíš provokatér v římským žoldu…

  4. jack says:

    protestant:

    Ježíš to uslyšel a řekl jim: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.”
    Marek 2:17

    jack:
    Píšete,že Ježíš řekl,ale přitom na konci máte podepsaného Marka! 🙂
    Podle mě vy vůbec nevíte co za svého života Ježíš řekl. Samozřejmě z historického hlediska,jiné mě ani nezajímá.

  5. jack says:

    protestant:
    Že by druhý jack?
    Vidím, že arogance ateistů nezná mezí…. 🙁

    jack:
    Pardon,zdejší ateisté zapomněli,že pouze vy víte nejlépe co Ježíš řekl a co tím myslel! 🙂
    Pravděpodobně proto,protože je neustéle mezi vámi a vašimi bratry. 🙂

  6. jack says:

    protestant:
    Tohle Michale:
    …….a hlavně o tom málo přemýšlíte……

    A jestli tohle jako aroganci necítíš, tak pak je to podle mne ještě horší.

    jack:
    Je to opravdu ještě horší,ale s vámi. Takže když mi můj profesor mnohdy řekl,že jsem určitému zadanému problému věnoval málo času a málo jsem nad tím přemýšlel,tak se vlastně (tedy podle vás) choval arogantně! 🙂 🙂

  7. jack says:

    Jarda:
    Ale Bůh tam přece působil. Ovšem v podobě Manitoua, u Aztéků v podobě opeřeného hada, u Mayů jako Kukulkan, u Inků jako XXX, a u pralesních indiánů jako komplex duchů.

    jack:
    Problém je zase v tom,že Aztékové či Máyové neměli tyto jediné bohy,ale k tomu měli ještě desítky dalších.

  8. jack says:

    protestant says:
    April 26, 2013 at 12:09 pm
    Bible je božím slovem v tom smyslu, že se nám stává živým oslovením, že k nám skrze ni mluví Bůh, a to tehdy, když rozpoznáme, že se nás týká. Zkušenost, kterou mají křesťané s Biblí, je pradávná a jinak nevysvětlitelná.

    jack:
    To je zase “logické” vyvozování. Takže skrze Bibli ke mě mluví Bůh,ALE pouze tehdy,když rozpoznám,že se mě text týká? Nekecáte zase náhodou. Když je pod textem podepsán Matouš,tak ke mě asi “promlouvá” Matouš,ne? 🙂
    Už vím,Matouš ke mě promlouvá pokud nerozpoznám,že se mě text týká! 🙂 🙂 🙂

    Vy toho máte ve své víře vůbec nějak moc toho nevysvětlitelného. Ale vám to evidentně nevadí.
    Já mám například zkušenost s Biblí vysvětlitelnou a to takovou,že je to kniha plná rozporů. Tak se ptám,že by Bůh nebyl schopen napsat či inspirovat k logicky konzistentnímu textu? Když nás stvořil,tak musí přece vědět,jak přemýšlíme a že v této formě kriticky myslící lidé textu prostě neuvěří. I obyčejní lidé dokáží napsat text,který je dobře pochopitelný i pro děti. A Bůh to nedokáže?

  9. jack says:

    protestant says:
    April 26, 2013 at 12:12 pm
    Četl jsi Marka tak, že by tě uvedl na duchovní cestu do rozhovoru s Bohem?

    jack:
    Vy dokážete rozmlouvat s Bohem??? 🙂

  10. jack says:

    protestant:
    Hlavně s pokorou a bez myšlenek, že já jsem ten první, který to čte správně … 🙂

    jack:
    🙂 To je všechno? A potom ke mě začne promlouvat sám Bůh?? 🙂 🙂
    Protestante,že vy nás taháte za nos! 🙂

  11. jack says:

    protestant says:
    April 26, 2013 at 3:03 pm

    Jarda:
    Prof. Heller ovšem byl evangelík, takže až do II. Vaticana heretik, který nemohl věřícím sdělovat tu pravou pravdu!

    protestant: pleteš si slova “věřící” a “římský katolík”.

    jack:
    Věřící je i scientolog,ale že by mu byla k něčemu rada pana Hellera silně pochybuji! 🙂

  12. jack says:

    protestant says:
    April 26, 2013 at 3:07 pm

    to S.V.H

    A proto jej čtu stále znovu…. 🙂

    jack:
    A je to na vás vidět!! 🙂

  13. protestant says:

    Michal says:
    April 26, 2013 at 7:59 pm
    Nic, Protestante. Nic. Nikoho nikdy nic jiného než Bible k bohu nepřivedlo.

    protestant:
    Kde jsem psal o druhých? Ty si Michale začínáš vymýšlet…. 🙂 .

  14. Michal says:

    Já si přece vymýšlím od začátku, pořád a o všem 🙂

    Ale víš co, neštvu tím jenom tebe. Teď v poslední době si třeba často a rád vymýšlím o historickém Ježíši, a tím štvu pro změnu Médeu.

    No jo no, co se mnou naděláte, jsem už holt takovej 🙂 Vymýšlivej 🙂

  15. neruda says:

    Michale,
    vymýšlíš si zdatně, ale ve srovnání s autory evangelií jsi přízemní suchar. To byli větší pohádkáři!

  16. Michal says:

    Já se na druhé straně nedivím, že vás štvu. Máte své víry podložené hromadami evidence, a já, hnidopich jeden hnusný, dělám že mi to nestačí.

    Vy, věřící v Božského Krista, ho vidíte všude kolem sebe. Když jsou dva spolu, On je mezi vámi. Navíc bez boha by přece neměl život smysl, neexistovala by morálka, a kromě toho svět musí mít prvotní příčinu. A k tomu všemu tu máme ten prázdný hrob. Musím být úplný trotl, že mi tohle všechno a ještě mnohem víc nestačí.

    No a Médea a spol., věřící v historického Ježíše, mají také haldy evidence. Vždyť Ježíš měl přece bratra, který vedl sektu Ježíšových příznivců v Jeruzalémě. Máme jasnou evidenci, že to byl opravdu pokrevní bratr pozemského Ježíše, což dokumenty té sekty mnohokrát výslovně zmiňují. Dále přesně víme, čemu ta sekta v které době věřila, zejména že se jasně a zdokumentovaně od samého počátku hlásili k odkazu pozemského Ježíše. Za těchto okolností může o pozemském Ježíši pochybovat zase jenom trotl 🙂

    Za ještě mnohem většího trotla mě považují kreacionisté. Pro ty jsem dokonce ztělesněný ďábel, jak mě sdělil sám pan Kábrt. A nebo naprostý debil. Protože jenom ten si může myslet, že když budu polévat kamení vodou, vznikne tím život.

    Mám to prostě jasné, ze všech stran 🙂

  17. neruda says:

    Za ještě mnohem většího trotla mě považují kreacionisté. Pro ty jsem dokonce ztělesněný ďábel, jak mě sdělil sám pan Kábrt.

    Michale,
    to je ale velká pochvala! Toho by sis měl vážit, když si to o Tobě myslí někdo, kdo se stal křesťanem “tak nějak přes rozumové argumenty”.
    Což abys to přidal někam do svého profilu? 🙂

  18. Skeptik says:

    Michal: A k tomu všemu tu máme ten prázdný hrob.

    teď mně napadlo – jaký je rozdíl mezi prázdným hrobem Ježíše a pany Marie? Vždyť i u ní nastalo “vzkříšení” přesně podle významu Pelagia. Zajímalo by mně jestli si taky myslí že je to práce boha. Marie je matkou boha ne?

  19. S.V.H. says:

    Michal says:
    SVH: děkuji za odpověď!

    Já se ale ani tak neptal na takové obecné věci, jako že na Markovi je pravdivé že byl Ježíš pokřtěn, že měl učedníky, že v neposlední řadě Ježíš vůbec existoval, že byl souzen a ukřižován. Jde mi spíš o to, která konkrétní historka může být (nebo je pravděpodobně) pravdivá, tak jak byla podána!

    Je asi zřejmé, že Ježíšův křest se, tak jak Marek popisuje, nepochybně neodehrál.
    Ani nábor Ježíšových učedníků jistě neprobíhal tak, jak Marek líčí.
    U léčení nemocných se ptám, který konkrétní příběh myslíte, že může být pravdivý? Uzdravoval Ježíš chromé? Od narození slepé? Vyháněl z lidí démony?
    A k procesu s Ježíšem: Byl osobně předveden před Piláta? Žádaly davy jeho smrt? Nechtěl ho Pilát popravit? Dostaly davy na výběr propustit Barabáše versus Ježíše, a vybraly si Barabáše? Byl Ježíš ukřižován tak, že to čirou náhodou pasuje na Žalm 22? A byl vůbec ukřižován – když trestem za rouhačství bylo ukamenování?

    Kázání o Božím království zatím beru.

    S.V.H.:
    Jestli zní otázka takto, tedy která historka se odehrála tak, jak je popsána v Markovi, odpověď nejspíš bude: asi žádná. Z nánosu mýtů a alegorií můžeme jakžtakž vypreparovat, co má pravděpodobně pravdivé jádro, ale těžko rozhodneme, jak to konkrétně probíhalo.
    Vezmu-li třeba to léčení – nevíme do jaké míry byl Ježíš schopný felčar, který dokázal narovnat zlomeninu nebo srazit horečku, do jaké míry “léčil” obdobným způsobem jako charismatici zfanatizované ovečky, do jaké míry to bylo o tom, že přesvědčil slepce o příchodu Božího království a že bude všechno v pořádku, a slepec odešel spokojen. O vyhánění démonů ani nemluvě – to byla asi celkem běžná praxe. Můj závěr by byl tedy takovýto: Je pravděpodobné, že Ježíš “léčil nemocné”, tj. přicházeli k němu lidé s různými problémy a odcházeli s pocitem (nejspíše nikoli všichni), že jim bylo pomoženo.

  20. Michal says:

    SVH: já nevím jestli bych řekl, že je to pravděpodobné; řekl bych, že je to dobře možné. Pokud Ježíš existoval, a přitahoval k sobě pozornost, pak je bezpochyby možné, že tak činil i uzdravováním lidí. Ovšem myslím, že pravděpodobnost toho nijak výrazně nezvyšuje to, co píše Marek. To je myslím klíčové.