Ježíšovo vzkříšení

Máme za sebou Velikonoce, svátky vzkříšení. Vzkříšení je přitom naprosto centrálním prvkem křesťanské víry. Nikoliv existence Boha, nikoliv Ježíšovo kázání, ale vzkříšení, a jeho teologické implikace, to je to, oč v křesťanství jde. Podívejme se tedy, jak silná je evidence, že ke vzkříšení Ježíše Krista opravdu došlo. Na základě čeho tomu vlastně křesťané věří?

Často je nám podsouváno, že vzkříšení odmítáme na základě nepodloženého předpokladu naturalismu (tedy že nic ve světě nemá nadpřirozené příčiny). To ale není pravda. V dalším předpokládejme, že bůh existuje, a že může do světa zasáhnout kdy chce. Předpokládejme tedy, že vzkříšení MOHLO nastat.

Přesto empirická evidence jasně ukazuje, že lidé z mrtvých prostě nevstávají. Mimo Ježíše neexistuje ŽÁDNÝ doložený případ, že by někdy někdo vstal z mrtvých. Otázka tedy je, zda existuje dostatečná evidence, abychom uvěřili, že Ježíš byl jedinou výjimkou v historii.

Někdo by mohl namítnout, že ale Ježíš byl přece Boží Syn. Ne každý je Boží Syn, a u Božího Syna je jaksi přirozené, že mu Otec pomůže. Jenže jak víme, že byl Ježíš Boží Syn? No, protože byl vzkříšen. Právě vzkříšením podle křesťanů Bůh definitivně prokázal identitu svého Syna. Jedná se tedy o argumentaci v kruhu. Chceme-li se zamyslet nad evidencí pro Ježíšovo vzkříšení, nemůžeme vycházet z předpokladu, že Ježíš byl Bůh na zemi. To zatím nevíme. Musíme předpokládat, že Ježíš byl obyčejný člověk, a až ukáže-li se, že je důvodné usoudit, že byl opravdu vzkříšen, můžeme teoreticky začít spekulovat o tom, zda byl opravdu Božím Synem.

***

Evidenci pro vzkříšení uvažme postupně, tak jak se historicky objevovala. Náš nejstarší křesťanský autor je Pavel. Pavel píše, že byl Ježíš vzkříšen, prakticky neustále. Jemu samotnému se vzkříšený Kristus zjevil ve vidění. (Skutky 9:3, 1 Kor 15:8). Pavel píše, že tak jako jemu (tedy ve vidění, označuje to v Řečtině stejným slovem) se Kristus zjevil i dalším: Petrovi, Dvanácti, více než 500 bratřím najednou (!!!), Jakubovi, potom všem apoštolům, a nakonec tedy jemu samotnému.

Pavel nikde nepíše nic o prázdném hrobě. Nepíše nic o mladíku v bílém rouše, ani o andělech, kteří tam měli být. Nepíše nic o žádném očitém svědkovi tělesně vzkříšeného Ježíše. Nepíše o Tomášovi, který si mohl sáhnout do Ježíšových ran. Nepíše ani o tom, jak (podle Lukáše) vzkříšený Ježíš pojedl s učedníky rybu. Pavel nenaznačuje nic o tom, že by se Ježíš komukoliv zjevil jinak, než právě ve vidění.
Když se Pavel v 1. Kor 15 ptá, jak mohou někteří z Korintských popírat zmrtvýchvstání, neodkáže je na zázrak prázdného hrobu. Nenapíše nic o ženách, které jej našly. Nepřipomene jim žádné z v předchozím odstavci zmíněných fyzických zjeveních Ježíše, nepřipomene Tomáše, sahajícího vzkříšenému Ježíši do ran.

Pavel místo toho argumentuje takto:

Jestliže není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu! Z nás se pak stávají falešní Boží svědkové, protože jsme o Bohu tvrdili, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil – pokud totiž mrtví nemohou být vzkříšeni. Jestliže mrtví nemohou být vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších. Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli. Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.

Zvláštní… 😉

O očitých svědcích vzkříšeného Krista nepíše nic ani nikdo z ostatních autorů epištol: pseudoepigrafických dopisů Pavlových, autor dopisu Židům, ani žádný z autorů 1. a 2. dopisu Petrova, žádného ze tří Janových dopisů, ani autor Judova dopisu.

Vidění jsou běžná snad ve všech náboženstvích, počínajících přírodními náboženstvími, šamanismem, atd., mají je Muslimové, Hinduisté, vidění měl i zakladatel Mormonismu Joseph Smith, a stejně jako na základě vidění nebudu usuzovat na pravdivost Mormonismu, existenci bohů Šivy a Višnua, a nebo třeba boha pralesa, stejně tak mi vidění nestačí, abych uvěřil že někdo vstal z mrtvých.
http://en.wikipedia.org/wiki/Vision_(spirituality)

Navíc, Pavel o svém “zjevení Krista” neříká nic bližšího, a např. mě napadlo, že souslovím “zjevil se mi Kristus” Pavel klidně mohl metaforicky označit své náhlé prozření, pochopení nějakých souvislostí s Písmem a jinými věcmi, a následný akt akceptování Krista, stejně jako u všech ostatních osob, které jmenoval.

Důležité také je, že nemáme svědectví těch dalších osob, které měly údajně vidění, které Pavel jmenuje. Ony samy by to třeba popsaly jinými slovy, a Pavel nám nic bližšího o tom, co tyto další osoby viděly nebo cítily, neříká.

***

Zbývají nám čtyři evangelia. Zopakujme, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti. Nejstarší, Markovo, cca 40 let po Ježíšově smrti, a nejmladší, Janovo, dost možná až 70 ale i více let po jeho smrti. Evangelia jsou anonymní spisy, nevíme, kdo jsou jejich autoři. Nikdo z autorů evangelií nebyl očitým svědkem, a ani to nikdo z nich netvrdí. Nikdo z nich ani netvrdí, že by nějakého očitého svědka znal. Všechna evangelia byla napsána v Řečtině, zatímco Ježíš i jemu blízcí mluvili Aramejsky.

Evangelia nejsou nezávislá. Matouš a Lukáš použili, a z velké části opsali a mírně modifikovali, zejména ale masivně vyšli z Markova evangelia.

Marek píše, že Ježíš byl pohřben v hrobu, vytesaném ve skále, s kamenem přivaleným ke vchodu. Nepíše nic o strážích, které měly hrob hlídat. K hrobu šly podle něj tři ženy: Marie Magdalena, Marie Jakubova, a Salomé. Obávaly se, jak odvalí kámen, ale neměly strach jak se dostanou přes stráže – protože podle Marka tam žádné nebyly. Kámen však už byl odvalen. V hrobě byl mladík oblečený v bílém rouchu. Mladík jim řekl, že Ježíš vstal, a předchází Petra a další učedníky do Galilee, kde se jim ukáže, jak slíbil. Ženy utekly od hrobu strachy bez sebe, a nikomu nic neřekly, protože se bály. (!!!)
Zde Markovo evangelium končí; verše 9-19 jsou pozdější dodatek. Znovu opakuji: Marek NEPÍŠE o žádných fyzických zjevení Ježíše.

***

I Podle Matouše byl Ježíš pohřben do hrobu vytesaného ve skále, a zavaleného kamenem. Matouš, který znal Markovo evangelium, ale doplnil, že Pilát dal hrob střežit strážemi. Třetí den k hrobu přišly Marie Magdaléna a “druhá Marie”. O Salomé Matouš nic nepíše. Když dvě ženy přišly k hrobu, nastalo velké zemětřesení (Marek o tom nic nepraví). Z nebe sestoupil anděl, a před nimi odvalil kámen (podle Marka už byl odvalen). Strážci se z něj strachem roztřásli a zůstali mrtví. Anděl ženám řekl to co podle Marka, a ty s nesmírnou radostí (nikoliv strachy bez sebe, jako podle Marka) utíkaly domů. Cestou se s nimi potkal Ježíš.

Zajímavý detail je v samém závěru, když se Ježíš zjevil na hoře jedenácti učedníkům, kteří, když ho spatřili, tak se mu klaněli, “i když někteří pochybovali”. Pozoruhodné.

***

Lukáš píše, že Ježíš byl pochován do vytesané hrobky. K hrobu šly “ženy, ke kterým se pak přidaly další ženy” – tedy byly nejméně čtyři. Lukáš nepíše nic o strážích, ani zemětřesení, ani andělu sestoupivším z nebe a odvalivším kámen. Kámen už byl podle Lukáše odvalen (respektoval Marka). V hrobě byli dva muži, nikoliv v bílém, ale v zářících rouchách. Muži jim řekli něco jiného, než co cituje Marek i Matouš. Lukáš neříká nic o tom, že by se jim na cestě domů Ježíš ukázal, jako to tvrdí Matouš.

Učedníkům se Ježíš podle Lukáše neukázal na hoře v Galilei, ale cestou do Emauz. Učedníci ho však “nepoznali”. Poznali ho až po rozhovoru, a poté, co jim lámal chleba dle rituálu poslední večeře. Jakmile ho poznali, Ježíš jim “zmizel” (byl tedy opravdu v těle?).

Později se jim zjevil podruhé, a pojedl s nimi rybu. Nic z toho nezmiňuje ani Marek, ani Matouš. Lukáš své vyprávění dojemně končí tím, jak byl Ježíš “unášen vzhůru do nebe” (Lk 24:51). To vypadá velmi věrohodně.

***

Podle Jana byl Ježíš pochován v hrobu v zahradě. Po třech dnech šla k hrobu Marie Magdalena (jednotné číslo, tedy sama). Kámen byl odvalen (tedy žádné zemětřesení, žádný anděl, který slétnul z nebe a kámen odvalil, žádné stráže, atd.) Marie se vrátila pro Šimona Petra (o ničem takovém zbylí tři evangelisté nemluví) a “spolu s tím druhým učedníkem” vyrazili k hrobu. Uvnitř našli jen ležící plátna a roušku, ale uvnitř nebyl nikdo. Ani mladík v bílém rouchu, ani dva mladíci ve svítících rouchách, ani anděl. Druhý učedník uvěřil, když viděl prázdný hrob, a s Petrem se pak vrátili domů. Marie ještě chvíli zůstala, a plakala před hrobem. Když se pak naklonila dovnitř, uviděla dva anděly (!!!) v bílých rouchách. Po pár slovech s nimi se obrátila, a tam stál Ježíš (uff, tahle verze tu ještě nebyla). Marie ho nepoznala (neslyšeli jsme tohle už někde?!) a spletla si ho se zahradníkem (!!!).

Poté se Ježíš v intervalu týdnů zjevoval opakovaně, s učedníky dokonce chytal ryby, přičemž ti ho zpočátku opět nepoznali (!), posnídal s nimi rybu, nechal Tomáše sáhnout do svých ran, atd. Ani slovo o cestě do Emauz.

***

Pro naše účely uvažme dvě možná vysvětlení všeho výše uvedeného:

1) ve spisech Nového Zákona můžeme porovnáním různých textů takřka na vlastní oči sledovat vznikající, a v průběhu desítek let se nádherně košatící strom legend. Od spirituálních vidění Pavla, přes strohé líčení Markovo, nezmiňující žádné fyzické zjevení Ježíše, přes přibývající avšak vzájemně neslučitelné detaily u Matouše a Lukáše, až po opakovaná zjevení a nevěřícího Tomáše sahajícího Ježíšovi do ran u Jana.

Přitom je zjevné, že každým tím detailem chtěl každý z evangelistů něco říct, sdělit: Matouš chtěl svou historkou o strážích ukázat, že učedníci nemohli Ježíšovo tělo ukrást, Lukáš chtěl Ježíšem, který jedl rybu, ukázat, že měl fyzické tělo a nebyl tedy jen imateriální zjevení, Jan Tomášem zdůrazňoval, že byli tací, co pochybovali, avšak na vlastní oči se přesvědčili, a pak uvěřili (což je Janův explicitně deklarovaný cíl:

“Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.” (Jan 20:31)

Nikoliv tedy zprostředkovat to, co se stalo, ale docílit toho, aby čtenář uvěřil). Nastrčit do příběhu někoho, kdo pochybuje, ale pak je slavně přesvědčen, je ostatně velmi pochopitelný a jak je vidět i účinný literární nástroj. Opakované motivy učedníků nepoznávajících Ježíše, kteří později prozřeli, nese zase zjevný teologický vzkaz čtenáři: něco podobného se ti může stát taky. Třeba Krista jenom nepoznáváš, ale on je s tebou, tak vytrvej – a on se ti později “ukáže”… Celkově, evangelia jsou literární a filozoficko-teologická díla svých autorů, a nikoliv práce historiků. Jejich cílem bylo, aby čtenář uvěřil teologickým vzkazům a pointám AUTORŮ těch prací, a JEJICH porozumění Ježíše, a nikoliv aby se dozvěděl, co se opravdu stalo. Neexistují žádní svědkové Ježíšova fyzického zmrtvýchvstání – všechno jsou to jen literární postavy v dílech svých autorů.

Veškerá evidence, kterou máme, jsou
a) fakt, že několik lidí začalo být přesvědčeno, že se jim “zjevil Kristus”, přičemž je otázkou, co tím přesně mínili
b) čtyři anonymní a nikoliv nezávislá teologická literární díla zaujatých autorů, sepsaná desítky let po událostech, k nimž se vztahují, jejichž cílem bylo přesvědčit své čtenáře, o svých vlastních teologických náhledech a pointách, za kterýmžto účelem si čile vymýšleli a přizpůsobovali (dost možná nejen) detaily v už tak nespolehlivé orální tradici.
c) evidence, daná faktem, že nevelký počet lidí jimi zapsaným a vytvarovaným legendám opravdu uvěřil (přičemž daleko větší počet lidí jim NEuvěřil), a, ano, mnozí z nich byli pro svou novou víru ochotni i zemřít – stejně jako jsou k témuž ochotni například Muslimští sebevražední atentátníci.
Žádná další evidence mě nenapadá.

2) Ježíš opravdu vstal z mrtvých. Dřívější autoři opomínají později se objevující detaily proto, že je prostě nezaujaly, nebo jim nepřipadly důležité (co je důležitého na andělu, slétajícím z nebe za mohutného zemětřesení, který sám odvalí kámen u Ježíšova hrobu… kdo by se o tom zmiňoval, že…) a upřímnou snahou všech autorů spisů NZ nebylo nic než zaznamenat a nezaujatě předat dál Pravdu s velkým P, tak jak se opravdu stala. Na tom, že Jan zmiňuje jen jednu ženu ze čtyř (přičemž samozřejmě ví o všech čtyřech, ale mluví jen o jedné z nich) netřeba hledat cokoliv divného. Ani na Ježíši vznášejícím se do nebe není nic divného ani obtížně uvěřitelného. Máme 500+ absolutně spolehlivých svědků Ježíšova fyzického zmrtvýchvstání, jenom je trochu škoda, že si k tomu číslu Pavel nepřidal ještě pět nul. Mohlo to být celé ještě mnohem věrohodnější.

Které vysvětlení akceptujeme, záleží zřejmě už jen na vkusu váženého čtenáře…

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

1,595 Responses to Ježíšovo vzkříšení

  1. Michal says:

    Protestant: A jestli tohle jako aroganci necítíš, tak pak je to podle mne ještě horší.

    Ne, opravdu to jako aroganci necítím 🙂 Evidentně je to se mnou teda opravdu hrozné. Ale stojím si za tím co jsem napsal: o své víře, jakož i o Bibli, Novém Zákoně, i speciálně Markově evangeliu, nedostatečně přemýšlíte, a nedostatečně to studujete. To jsem ale arogantní svině, že?

  2. Michal says:

    Co se týká Pokorného, tak ten má nějaký názor, a jiní odborníci zas mají o trochu jiné názory, a jiní mají ještě o hodně jiné názory.

    To, že nechceš napsat, co ty konkrétně vnímáš v Markově popisu Ježíšova života jako pro tebe důležitá přikázání, ospravedlňující výrok, že “Ježíšův život je podle Markova evangelia jedním velkým přikázáním”, jenom potvrzuje, že mám se svým názorem vyjádřeným v minulém příspěvku pravdu. Kdo ví, jestli jsi toho Marka vůbec kdy alespoň pořádně přečetl.

  3. Jarda says:

    jack:
    Tak jsem se rozhlédl. A zjistil jsem,že Kristus nepůsobil NIKDY tam,kde ještě neznali křesťanskou historku a tedy nevěděli o tom,že by nějaký Kristus měl působit.

    Jarda:
    Nejedná se primárně o Krista, ale o Jahveho. Jak to, že si vybral jen jeden bezvýznamný nomácký kmen a na ostatní lidi, často mnohem vyspělejší (takže jim také žehnal v práci?) kašlal, a nechával je vyvražďovat. Vždyť ti “pohané” byli také jeho, vždyť jim tvořil dušičky, aby mohli žít! Proč tvoří dušičky zygotám heretiků, ateistů, komunistů, ba i bolševiků, když se mu tak “eklují”?
    Žádný věřící, žádný kněz mně dosud na tuto otázku neodpověděl.

  4. Jarda says:

    jack:
    A proš nenapíšete konkrétně kde jsem udělal historickou chybu?
    Snad v tom,že do objevení ameriky (1492) neznal na tomto kontinentu NIKDO JEŽÍŠE KRISTA? Protestant tvrdí,že Kristus působí pořád,tedy od svého vzkříšení do dnešních dnů,ale evidentně KECÁ,protože jak je vidět,tak na americkém kontinentu nepůsobil do roku 1492 ANI U JEDNOHO JEDINÉ ČLOVĚKA ze všech miliónů tamějších obyvatel. Ale co na tom,ne? Přece nad tím nebudeme přemýšlet a něco vyvozovat

    Jarda:
    Ale Bůh tam přece působil. Ovšem v podobě Manitoua, u Aztéků v podobě opeřeného hada, u Mayů jako Kukulkan, u Inků jako XXX, a u pralesních indiánů jako komplex duchů.

  5. Jarda says:

    jack:
    Přesně tak! Jednoho mexického drogového barona zatkli v kostele,právě když byl na mši.

    protestant:

    Ježíš to uslyšel a řekl jim: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.”
    Marek 2:17

    Jarda:
    Přesně tak. Salvatorského arcibiskupa, který se zastával chudáků proti boháčům a místní mafii, zastřelili přímo u oltáře. Katolíci! I když jsou známí, dodnes nebyli souzeni. Vatikán má také problém vyslyšet žádosti věřících a arcibiskupa alespoň beatifikovat, protože nebojoval proti “komunismu”, ale proti vykořisťování chudáků, nebyl zavražděn “komunisty”, ale katolíky, takže nemůže být mučedníkem pro víru.
    Ti vrahové se nepochybně už dávno vyzpovídali a dobrotivý Pán Bůh jim zajisté odpustil.

  6. Colombo says:

    Jarda: A co Tetzkatlipoca?

    Btw. japato, že bůh působící jinde žádá něco jiného a často i vyvraždění těch, kteří v něj věří jinak?

  7. Jarda says:

    Toto by rozhodně nemělo zapadnout!
    “Jestlipak víte co se onehdá stalo v americkém Wisconsinu?” začíná psychiatr otázkou. “Chytili a před soud přivedli “černokněžníka” s vousy až po pás, který léčil lidi jako poustevník v dlouhé kápi. V lesní jeskyni – poustevně měl vyloženě čarodějnické prostředí. Před soudce ho přivedli jako šarlatána, který ohrožuje zdraví lidí a přitom předstírá, že je léčí. Jenomže poustevník vytáhl před soudcem diplom z Harvardu. Pane doktore, proč ten tyátr?! optal se ohromený soudce. A poustevník řekl: Slavný soude, neprozraďte, prosím, lidem, že mám lékařský diplom. Jako poustevník – léčitel mám mnohem větší úspěch než v ordinaci. A přitom léčím lidi úplně stejně. Jakmile by se dozvěděli, že jim předepisuji běžné léky, přestali by mně věřit.

    je tu obrovská poptávka po nových lécích a objevech medicíny. Jenomže medicína neumí na poptávku správně odpovědět. Přetížení lékaři se pacientům málo věnují. Nemají vždy čas se věnovat vážně nemocným lidem, jimž zbývá jen rok či dva života. Nemohou jim tudíž pomoci nalézt smysl jejich dohořívajícího života… alespoň na ten rok či dva. A konečně neumí zatím přesunout dominantu jejich bolesti do něčeho, co bude mít význam pro ně, ale i pro ostatní. Třeba se láskyplně věnovat svým dětem či vnoučatům, aby si je zapamatovala. No a tento „neobsazený prostor” zaplňují podvodníci s živou vodou.
    Zástupné problémy lidí se běžně řešily s knězem ve zpovědnici. A většinou to fungovalo. Fandím pacientům, kteří mi řeknou, že o určitém problému se mnou hovořit nechtějí, protože to sdělí jen svému zpovědníkovi.
    http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=777388

  8. Jarda says:

    Zase jsem si vyměnil dopis s panem Špiříkem, už se na mě přestává zlobit:

    Vážený pane Jaroslave,

    je to sice trochu unavující, psát Vám stále znovu totéž, ale musíme být trpěliví.

    Jestli si dobře pamatuji, tak jsem nepsal “všichni historici”, ale “většina historiků”. Samozřejmě jich znám jen velice málo.

    Co se týká toho, že o Ježíšovi nejsou žádné historické zprávy (kromě jeho jména), tak to jste na omylu. Apoštol Lukáš je považován za docela dobrého historika na svoji dobu, rozhodně o třídu lepší, než jiní historici té doby.

    Co se týká vodníků, tak se na mne nezlobte, ale hodnověrnost svědectví o nich je nulová. A Vaše důvody pro jejich vyhynutí odporují vědeckým principům. Nemá smyslu se jimi vůbec zabývat.

    Co se týká logiky, myslím, že ze seminaristů blbce dělat nemusíte. Už jsem vám psal, že problém je ve Vašem myšlení. Jen tak na okraj, dříve než jsem se stal knězem, tak jsem vystudoval VUT Brno, obor umělá inteligence, kde jaksi logika byla na denním pořádku. Kromě toho jsem byl v mládí mistrem ČR v šachu, a tam jaksi se taky vyžaduje logické myšlení. Takže nevím, snad mi ho trochu ještě zůstalo…

    Slunečné dny pro logiku přeje a

    žehná P. Jiří

    Vážený pane Špiříku (zase po nějakém čase)

    Srdečně zdravím.

    Víte, pochybuji, že znáte naprostou většinu odborníku z historie. Já určitě ne. Takže těžko říci, zda jejich naprostá většina nepochybuje o existenci Krista. Chápu, že vaším uším to (možná) zní jako rouhání, ale já jsem, kromě souhlasných vyjádření, četl i závažně zdůvodněné pochybnosti. Těžko můžete popřít, ostatně je to přímo v evangeliích, že Ježíšovi sousedé z Nazareta mu příliš nevěřili a že před Veleradou odmítl nějaký zázrak předvést. Ale jestliže byl zároveň „vševědoucím Bohem“, je divné, že se rozči lo val nad nedůvěřivými posluchači. Měl by přece vědět, že pouhými řečmi bez důkazů, těžko někoho přesvědčí. Sám Ježíš tedy nepodal, v souladu se SZ, tedy podle Slova Božího, odpovídající důkazy že je Mesiáš. Navíc se prohlašoval Božím Synem (pokud to není pozdější interpretace), což v očích Židů bylo nepředstavitelné rouhání vůči Jedinému Bohu.

    Takže v případě otázky historičnosti Ježíše Krista se podívejme na fakta a pokusme se z nich něco logicky vyvodit. O Bibli se píše, že není kronika. Samozřejmě dokonce ani kronika není zárukou historických skutečností. To není pro historiky nic nového. Co se týče osoby Ježíše Nazaretského, tak faktem je, že o této osobě toho z historického hlediska nevíme prakticky nic. On sám po sobě nic písemného nezanechal a to co zaznamenali historici z jeho doby, je prakticky pouze jeho jméno.

    Představte si, že by k vám přišel nějaký kazatel a tvrdil, že byl „osvícen“ a že je zvlášť pověřený hlásat „pravou víru“ Nebudete po něm vyžadovat odpovídající důkazy? Nebo když vás někdo bude přesvědčovat, že existují vodníci, víly, trpaslíci …. Budete bez problémů věřit nebo budete vyžadovat adekvátní důkazy?

    Ti vodníci jsou zvlášť názorný příklad. Máme spoustu písemných svědectví o lidech, kteří se s vodníky setkali. Máme podrobné popisy, jak vodníci vypadají – jsou to malí mužíčci se zelenou kůží, nosí zelený šat a červené botky, žijí pod vodou, kde hrníčcích shromažďují dušičky utopenců, jsou velice silní, ale lýčený provaz je zmůže, a při měsíčku rádi sedávají po stromech kolem rybníku, nejvíce na vrbách. Chodili do hospody na pivo a rádi pomáhali při práci ve vodních mlýnech.

    V posledním století zprávy o vodnících takřka nejsou. Možná jejich výskyt ovlivnila racionalizace chovu ryb a zánik vodních mlýnů. Ale některá svědectví – viz např. filmový dokument Zánik vodníků v Čechách – dokládají, že se uměli přizpůsobit i modernímu životu a životu v běžných činžovních domech, byť preferovali ty vlhčí u vody. Bylo doloženo, že i v takových podmínkách si udrželi vodnické schopnosti, třebas pohyb pod vodou bez zásoby vzduchu a smočení civilního oděvu, či schopnost cestování i na velké vzdálenosti vodovodním potrubím.

    Nebezpečné okolnosti, např. neopatrné požití potravin s obsahem krve či neuvážený sex s běžnými občany, je jejich vodnických schopností zbavovaly a tak vodníci poznenáhlu degenerovali a splynuli většinovým obyvatelstvem. No řekněte – proč by ne?

    Zajisté nejste povinen dávat mně nějaké důkazy, jestliže ale katolická církev autoritativně tvrdí – viz Katechismus – domníval bych se, že, jako kněz, máte „při ruce“ jasné důkazy, které, a to zdůrazňuji, především přesvědčily vás. Nechtějte mně tvrdit, že vám někdy někdo něco napovídal, a vy, bez rozumového vyhodnocení, jste jeho názory převzal natolik, že jste se vrhnul na studium teologie.

    Vy jste mě odkázal na Katechismus, ale já si po přečtení Bible, náboženských spisů, Katechismu, utvořil názor na Boží existenci. Vy tvrdíte, že ten názor je chybný, ale když vás požádám o ten váš, správný, zase mně odkážete na Katechismus.. Nevím jak vy, ale já prostě nepřijímám názory druhých, aniž bych je podrobil svému kritickému posouzení.

    Naopak, již u seminaristů jsem si povšiml, že nejsou zvyklí na nějaké kritické posudky. Zřejmě se to v semináři nevyučuje. Jsou zvyklí, že kdekterá babička a tetička přijímá jejich názory nekriticky a to se zřejmě u vysvěcených kněží vystupňuje. Uvědomuji si to intenzivně, když čtu či poslouchám nějaké kázání – kněz něco autoritativně tvrdí, aniž by to tvrzení jakkoliv dokladoval.

    Já vás přece neviním ze lži, takže nepociťuji nutnost podávat vám nějaké důkazy, že se mýlíte. Přece vy naopak tvrdíte, že existuje nějaké mocná entita, která závažně ovlivňuje lidské osudy. A já se snažím o té entitě dozvědět co nejvíce, abych se podle toho mohl v životě zařídit. Jak jsem už psal, již v mládí jsem se snažil dopídit, zda modlení, zpověď, přijímání se nějak projevuje na mě či na jiných lidech. Nic jsem nepozoroval. Máte vy nějaké jiné výsledky?

    Přeji pěkné jarní dny.

  9. protestant says:

    Michal says:
    April 26, 2013 at 9:55 am
    Co se týká Pokorného, tak ten má nějaký názor, a jiní odborníci zas mají o trochu jiné názory, a jiní mají ještě o hodně jiné názory.

    To, že nechceš napsat, co ty konkrétně vnímáš v Markově popisu Ježíšova života jako pro tebe důležitá přikázání, ospravedlňující výrok, že “Ježíšův život je podle Markova evangelia jedním velkým přikázáním”, jenom potvrzuje, že mám se svým názorem vyjádřeným v minulém příspěvku pravdu. Kdo ví, jestli jsi toho Marka vůbec kdy alespoň pořádně přečetl.

    protestant:
    Nemusíš tu podobu s jackem zase tak dokazovat … 🙂

  10. protestant says:

    Michal says:
    ….kdo ví, jestli jsi toho Marka vůbec kdy alespoň pořádně přečetl.

    protestant:
    Mám Michale obavu, že ty jsi to ale pořádně nečetl:

    Bible je božím slovem v tom smyslu, že se nám stává živým oslovením, že k nám skrze ni mluví Bůh, a to tehdy, když rozpoznáme, že se nás týká. Zkušenost, kterou mají křesťané s Biblí, je pradávná a jinak nevysvětlitelná. Proto církev věří – a já s ní – že Bible je nástrojem – nikoliv konzervou – Ducha svatého.
    Prof. Jan Heller ThDr.

  11. protestant says:

    to Michal:

    ..K dlouhému citátu ze svých skript o problému inspirace Písma bych chtěl zde stručně říci jen tolik, že nesmíme zapomenout, že základním záměrem Písma je uvést nás na duchovní cestu a do rozhovoru s Bohem (Heller) ..

    Četl jsi Marka tak, že by tě uvedl na duchovní cestu do rozhovoru s Bohem? Pokud ne, pak jsi jej nečetl pořádně.

  12. protestant says:

    to Jarda:

    Máš svolení k zveřejňování korespondence P. Špiříka? Ví že to zde uveřejňuješ?

  13. Edo says:

    Ze bol apostol Lukas historik a dokonca historik o triedu lepsia ako ini historici tej doby, je pozoruhodna novinka, ktora bola dosial utajena nielen pred sirokou verejnostou, ale aj pred odbornikmi. Napriklad na katedre biblických věd Katolické teologické fakulty UK v Prahe ucia, ze;

    “Autor podle tradice (2. stol.): Lékař Lukáš, spolupracovník a průvodce sv. Pavla. S menší jistotou je doloženo, že pocházel z Antiochie.

    Autor podle textu evangelia: Vzdělaný, řecky mluvící, literárně na výši, znal židovské Písmo v řeckém překladu, nebyl očitým svědkem Ježíšova pozemského působení. Evangelium sepsal na základě Markova evangelia, sbírky Ježíšových výroků (Q) a dalších tradic – ústních či sepsaných, které měl k dispozici. Pravděpodobně nebyl židovského původu, ale možná před tím, než se stal křesťanem, konvertoval k židovství. Nepocházel z Palestiny.”

    Mnoho inych zdrojov vratane katolickej encyklopeddie tvrdi v podstate to iste. Vo svetle takychto informacii vyzera tvrdenie o vybornom historikovi Lukasovi prinajmensom bizarne.

  14. Michal says:

    To zda byl Lukáš historik, či zda PSAL JAKO historik, je zásadní otázka, a je myslím velice dobře doložitelné, že odpověď zní jasné NE. 🙂

    Podle mého názoru Lukáš dokonce ani netvrdí, že se pokouší o historický přístup. Ona známá větička z počátku jeho evangelia

    “I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal, abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.”

    netvrdí nic jiného, než že Lukáš deklaruje své odhodlání sepsat teologický spis, který má, lapidárně řečeno, ovečky co nejlépe a nejpevněji ubezpečit v tom, že uvěřili spolehlivé a správné věci.

    To, že Lukáš není historik a nepíše jako historik, lze dále doložit na MNOHA místech v jeho evangeliu, a možná o tom napíšu jeden z příštích článků.

  15. neruda says:

    Protestante,
    napsal jste “Četl jsi Marka tak, že by tě uvedl na duchovní cestu do rozhovoru s Bohem? Pokud ne, pak jsi jej nečetl pořádně.”

    Abych Vám rozuměl: můžete vysvětlit, jak se to dělá? Jak má člověk číst Marka tak, že by jej uvedl na duchovní cestu do rozhovoru s Bohem?

  16. Medea says:

    Jardov citát Špiříka: “Apoštol Lukáš je považován za docela dobrého historika na svoji dobu, rozhodně o třídu lepší, než jiní historici té doby.”

    Ten Špiřík bude asi nejaký humorista. Lukáš je historik a o triedu lepší než nejaký Strabón, Livius, Josephus Flavius, Tacitus, Suetonius, Plutarchos! 😀

  17. Jarda says:

    Colombo says:
    April 26, 2013 at 10:53 am

    Jarda: A co Tetzkatlipoca?

    Btw. japato, že bůh působící jinde žádá něco jiného a často i vyvraždění těch, kteří v něj věří jinak?

    Jarda:
    To se ptáš mě? To já nevím. Musíš se zeptat věřících. Já se mohu jen domnívat, že (katolický) Pán Bůh, jak je jeho dobrým zvykem, i zlo nějak promění v dobro.

  18. Medea says:

    Michal, v tom Markovi považujem za dôveryhodné zmienky o Jánovi Krstiteľovi, o tom, že pokrstil Ježiša (Ježiš bol podľa mňa silne ovplyvnený učením Jána Krstiteľa), o Ježišovom putovaní a kázaní v Galilei, o tom, že Ježiš robil “zázraky” a získal povesť divotovorcu, o jeho ukrižovaní a o zdesení a neistote, ktoré zavládli po Ježišovej smrti (Petrovo trojnásobné zapretie Krista).

  19. protestant says:

    neruda says:
    April 26, 2013 at 1:49 pm
    Protestante,
    napsal jste “Četl jsi Marka tak, že by tě uvedl na duchovní cestu do rozhovoru s Bohem? Pokud ne, pak jsi jej nečetl pořádně.”

    Abych Vám rozuměl: můžete vysvětlit, jak se to dělá? Jak má člověk číst Marka tak, že by jej uvedl na duchovní cestu do rozhovoru s Bohem?

    protestant:
    Hlavně s pokorou a bez myšlenek, že já jsem ten první, který to čte správně … 🙂

  20. Medea says:

    Teda prikláňam sa k tomu, že to čo som uviedla hore je nejaké historické jadro obalené legendami a Markovou teológiou.