Ježíšovo vzkříšení

Máme za sebou Velikonoce, svátky vzkříšení. Vzkříšení je přitom naprosto centrálním prvkem křesťanské víry. Nikoliv existence Boha, nikoliv Ježíšovo kázání, ale vzkříšení, a jeho teologické implikace, to je to, oč v křesťanství jde. Podívejme se tedy, jak silná je evidence, že ke vzkříšení Ježíše Krista opravdu došlo. Na základě čeho tomu vlastně křesťané věří?

Často je nám podsouváno, že vzkříšení odmítáme na základě nepodloženého předpokladu naturalismu (tedy že nic ve světě nemá nadpřirozené příčiny). To ale není pravda. V dalším předpokládejme, že bůh existuje, a že může do světa zasáhnout kdy chce. Předpokládejme tedy, že vzkříšení MOHLO nastat.

Přesto empirická evidence jasně ukazuje, že lidé z mrtvých prostě nevstávají. Mimo Ježíše neexistuje ŽÁDNÝ doložený případ, že by někdy někdo vstal z mrtvých. Otázka tedy je, zda existuje dostatečná evidence, abychom uvěřili, že Ježíš byl jedinou výjimkou v historii.

Někdo by mohl namítnout, že ale Ježíš byl přece Boží Syn. Ne každý je Boží Syn, a u Božího Syna je jaksi přirozené, že mu Otec pomůže. Jenže jak víme, že byl Ježíš Boží Syn? No, protože byl vzkříšen. Právě vzkříšením podle křesťanů Bůh definitivně prokázal identitu svého Syna. Jedná se tedy o argumentaci v kruhu. Chceme-li se zamyslet nad evidencí pro Ježíšovo vzkříšení, nemůžeme vycházet z předpokladu, že Ježíš byl Bůh na zemi. To zatím nevíme. Musíme předpokládat, že Ježíš byl obyčejný člověk, a až ukáže-li se, že je důvodné usoudit, že byl opravdu vzkříšen, můžeme teoreticky začít spekulovat o tom, zda byl opravdu Božím Synem.

***

Evidenci pro vzkříšení uvažme postupně, tak jak se historicky objevovala. Náš nejstarší křesťanský autor je Pavel. Pavel píše, že byl Ježíš vzkříšen, prakticky neustále. Jemu samotnému se vzkříšený Kristus zjevil ve vidění. (Skutky 9:3, 1 Kor 15:8). Pavel píše, že tak jako jemu (tedy ve vidění, označuje to v Řečtině stejným slovem) se Kristus zjevil i dalším: Petrovi, Dvanácti, více než 500 bratřím najednou (!!!), Jakubovi, potom všem apoštolům, a nakonec tedy jemu samotnému.

Pavel nikde nepíše nic o prázdném hrobě. Nepíše nic o mladíku v bílém rouše, ani o andělech, kteří tam měli být. Nepíše nic o žádném očitém svědkovi tělesně vzkříšeného Ježíše. Nepíše o Tomášovi, který si mohl sáhnout do Ježíšových ran. Nepíše ani o tom, jak (podle Lukáše) vzkříšený Ježíš pojedl s učedníky rybu. Pavel nenaznačuje nic o tom, že by se Ježíš komukoliv zjevil jinak, než právě ve vidění.
Když se Pavel v 1. Kor 15 ptá, jak mohou někteří z Korintských popírat zmrtvýchvstání, neodkáže je na zázrak prázdného hrobu. Nenapíše nic o ženách, které jej našly. Nepřipomene jim žádné z v předchozím odstavci zmíněných fyzických zjeveních Ježíše, nepřipomene Tomáše, sahajícího vzkříšenému Ježíši do ran.

Pavel místo toho argumentuje takto:

Jestliže není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu! Z nás se pak stávají falešní Boží svědkové, protože jsme o Bohu tvrdili, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil – pokud totiž mrtví nemohou být vzkříšeni. Jestliže mrtví nemohou být vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších. Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli. Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.

Zvláštní… 😉

O očitých svědcích vzkříšeného Krista nepíše nic ani nikdo z ostatních autorů epištol: pseudoepigrafických dopisů Pavlových, autor dopisu Židům, ani žádný z autorů 1. a 2. dopisu Petrova, žádného ze tří Janových dopisů, ani autor Judova dopisu.

Vidění jsou běžná snad ve všech náboženstvích, počínajících přírodními náboženstvími, šamanismem, atd., mají je Muslimové, Hinduisté, vidění měl i zakladatel Mormonismu Joseph Smith, a stejně jako na základě vidění nebudu usuzovat na pravdivost Mormonismu, existenci bohů Šivy a Višnua, a nebo třeba boha pralesa, stejně tak mi vidění nestačí, abych uvěřil že někdo vstal z mrtvých.
http://en.wikipedia.org/wiki/Vision_(spirituality)

Navíc, Pavel o svém “zjevení Krista” neříká nic bližšího, a např. mě napadlo, že souslovím “zjevil se mi Kristus” Pavel klidně mohl metaforicky označit své náhlé prozření, pochopení nějakých souvislostí s Písmem a jinými věcmi, a následný akt akceptování Krista, stejně jako u všech ostatních osob, které jmenoval.

Důležité také je, že nemáme svědectví těch dalších osob, které měly údajně vidění, které Pavel jmenuje. Ony samy by to třeba popsaly jinými slovy, a Pavel nám nic bližšího o tom, co tyto další osoby viděly nebo cítily, neříká.

***

Zbývají nám čtyři evangelia. Zopakujme, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti. Nejstarší, Markovo, cca 40 let po Ježíšově smrti, a nejmladší, Janovo, dost možná až 70 ale i více let po jeho smrti. Evangelia jsou anonymní spisy, nevíme, kdo jsou jejich autoři. Nikdo z autorů evangelií nebyl očitým svědkem, a ani to nikdo z nich netvrdí. Nikdo z nich ani netvrdí, že by nějakého očitého svědka znal. Všechna evangelia byla napsána v Řečtině, zatímco Ježíš i jemu blízcí mluvili Aramejsky.

Evangelia nejsou nezávislá. Matouš a Lukáš použili, a z velké části opsali a mírně modifikovali, zejména ale masivně vyšli z Markova evangelia.

Marek píše, že Ježíš byl pohřben v hrobu, vytesaném ve skále, s kamenem přivaleným ke vchodu. Nepíše nic o strážích, které měly hrob hlídat. K hrobu šly podle něj tři ženy: Marie Magdalena, Marie Jakubova, a Salomé. Obávaly se, jak odvalí kámen, ale neměly strach jak se dostanou přes stráže – protože podle Marka tam žádné nebyly. Kámen však už byl odvalen. V hrobě byl mladík oblečený v bílém rouchu. Mladík jim řekl, že Ježíš vstal, a předchází Petra a další učedníky do Galilee, kde se jim ukáže, jak slíbil. Ženy utekly od hrobu strachy bez sebe, a nikomu nic neřekly, protože se bály. (!!!)
Zde Markovo evangelium končí; verše 9-19 jsou pozdější dodatek. Znovu opakuji: Marek NEPÍŠE o žádných fyzických zjevení Ježíše.

***

I Podle Matouše byl Ježíš pohřben do hrobu vytesaného ve skále, a zavaleného kamenem. Matouš, který znal Markovo evangelium, ale doplnil, že Pilát dal hrob střežit strážemi. Třetí den k hrobu přišly Marie Magdaléna a “druhá Marie”. O Salomé Matouš nic nepíše. Když dvě ženy přišly k hrobu, nastalo velké zemětřesení (Marek o tom nic nepraví). Z nebe sestoupil anděl, a před nimi odvalil kámen (podle Marka už byl odvalen). Strážci se z něj strachem roztřásli a zůstali mrtví. Anděl ženám řekl to co podle Marka, a ty s nesmírnou radostí (nikoliv strachy bez sebe, jako podle Marka) utíkaly domů. Cestou se s nimi potkal Ježíš.

Zajímavý detail je v samém závěru, když se Ježíš zjevil na hoře jedenácti učedníkům, kteří, když ho spatřili, tak se mu klaněli, “i když někteří pochybovali”. Pozoruhodné.

***

Lukáš píše, že Ježíš byl pochován do vytesané hrobky. K hrobu šly “ženy, ke kterým se pak přidaly další ženy” – tedy byly nejméně čtyři. Lukáš nepíše nic o strážích, ani zemětřesení, ani andělu sestoupivším z nebe a odvalivším kámen. Kámen už byl podle Lukáše odvalen (respektoval Marka). V hrobě byli dva muži, nikoliv v bílém, ale v zářících rouchách. Muži jim řekli něco jiného, než co cituje Marek i Matouš. Lukáš neříká nic o tom, že by se jim na cestě domů Ježíš ukázal, jako to tvrdí Matouš.

Učedníkům se Ježíš podle Lukáše neukázal na hoře v Galilei, ale cestou do Emauz. Učedníci ho však “nepoznali”. Poznali ho až po rozhovoru, a poté, co jim lámal chleba dle rituálu poslední večeře. Jakmile ho poznali, Ježíš jim “zmizel” (byl tedy opravdu v těle?).

Později se jim zjevil podruhé, a pojedl s nimi rybu. Nic z toho nezmiňuje ani Marek, ani Matouš. Lukáš své vyprávění dojemně končí tím, jak byl Ježíš “unášen vzhůru do nebe” (Lk 24:51). To vypadá velmi věrohodně.

***

Podle Jana byl Ježíš pochován v hrobu v zahradě. Po třech dnech šla k hrobu Marie Magdalena (jednotné číslo, tedy sama). Kámen byl odvalen (tedy žádné zemětřesení, žádný anděl, který slétnul z nebe a kámen odvalil, žádné stráže, atd.) Marie se vrátila pro Šimona Petra (o ničem takovém zbylí tři evangelisté nemluví) a “spolu s tím druhým učedníkem” vyrazili k hrobu. Uvnitř našli jen ležící plátna a roušku, ale uvnitř nebyl nikdo. Ani mladík v bílém rouchu, ani dva mladíci ve svítících rouchách, ani anděl. Druhý učedník uvěřil, když viděl prázdný hrob, a s Petrem se pak vrátili domů. Marie ještě chvíli zůstala, a plakala před hrobem. Když se pak naklonila dovnitř, uviděla dva anděly (!!!) v bílých rouchách. Po pár slovech s nimi se obrátila, a tam stál Ježíš (uff, tahle verze tu ještě nebyla). Marie ho nepoznala (neslyšeli jsme tohle už někde?!) a spletla si ho se zahradníkem (!!!).

Poté se Ježíš v intervalu týdnů zjevoval opakovaně, s učedníky dokonce chytal ryby, přičemž ti ho zpočátku opět nepoznali (!), posnídal s nimi rybu, nechal Tomáše sáhnout do svých ran, atd. Ani slovo o cestě do Emauz.

***

Pro naše účely uvažme dvě možná vysvětlení všeho výše uvedeného:

1) ve spisech Nového Zákona můžeme porovnáním různých textů takřka na vlastní oči sledovat vznikající, a v průběhu desítek let se nádherně košatící strom legend. Od spirituálních vidění Pavla, přes strohé líčení Markovo, nezmiňující žádné fyzické zjevení Ježíše, přes přibývající avšak vzájemně neslučitelné detaily u Matouše a Lukáše, až po opakovaná zjevení a nevěřícího Tomáše sahajícího Ježíšovi do ran u Jana.

Přitom je zjevné, že každým tím detailem chtěl každý z evangelistů něco říct, sdělit: Matouš chtěl svou historkou o strážích ukázat, že učedníci nemohli Ježíšovo tělo ukrást, Lukáš chtěl Ježíšem, který jedl rybu, ukázat, že měl fyzické tělo a nebyl tedy jen imateriální zjevení, Jan Tomášem zdůrazňoval, že byli tací, co pochybovali, avšak na vlastní oči se přesvědčili, a pak uvěřili (což je Janův explicitně deklarovaný cíl:

“Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.” (Jan 20:31)

Nikoliv tedy zprostředkovat to, co se stalo, ale docílit toho, aby čtenář uvěřil). Nastrčit do příběhu někoho, kdo pochybuje, ale pak je slavně přesvědčen, je ostatně velmi pochopitelný a jak je vidět i účinný literární nástroj. Opakované motivy učedníků nepoznávajících Ježíše, kteří později prozřeli, nese zase zjevný teologický vzkaz čtenáři: něco podobného se ti může stát taky. Třeba Krista jenom nepoznáváš, ale on je s tebou, tak vytrvej – a on se ti později “ukáže”… Celkově, evangelia jsou literární a filozoficko-teologická díla svých autorů, a nikoliv práce historiků. Jejich cílem bylo, aby čtenář uvěřil teologickým vzkazům a pointám AUTORŮ těch prací, a JEJICH porozumění Ježíše, a nikoliv aby se dozvěděl, co se opravdu stalo. Neexistují žádní svědkové Ježíšova fyzického zmrtvýchvstání – všechno jsou to jen literární postavy v dílech svých autorů.

Veškerá evidence, kterou máme, jsou
a) fakt, že několik lidí začalo být přesvědčeno, že se jim “zjevil Kristus”, přičemž je otázkou, co tím přesně mínili
b) čtyři anonymní a nikoliv nezávislá teologická literární díla zaujatých autorů, sepsaná desítky let po událostech, k nimž se vztahují, jejichž cílem bylo přesvědčit své čtenáře, o svých vlastních teologických náhledech a pointách, za kterýmžto účelem si čile vymýšleli a přizpůsobovali (dost možná nejen) detaily v už tak nespolehlivé orální tradici.
c) evidence, daná faktem, že nevelký počet lidí jimi zapsaným a vytvarovaným legendám opravdu uvěřil (přičemž daleko větší počet lidí jim NEuvěřil), a, ano, mnozí z nich byli pro svou novou víru ochotni i zemřít – stejně jako jsou k témuž ochotni například Muslimští sebevražední atentátníci.
Žádná další evidence mě nenapadá.

2) Ježíš opravdu vstal z mrtvých. Dřívější autoři opomínají později se objevující detaily proto, že je prostě nezaujaly, nebo jim nepřipadly důležité (co je důležitého na andělu, slétajícím z nebe za mohutného zemětřesení, který sám odvalí kámen u Ježíšova hrobu… kdo by se o tom zmiňoval, že…) a upřímnou snahou všech autorů spisů NZ nebylo nic než zaznamenat a nezaujatě předat dál Pravdu s velkým P, tak jak se opravdu stala. Na tom, že Jan zmiňuje jen jednu ženu ze čtyř (přičemž samozřejmě ví o všech čtyřech, ale mluví jen o jedné z nich) netřeba hledat cokoliv divného. Ani na Ježíši vznášejícím se do nebe není nic divného ani obtížně uvěřitelného. Máme 500+ absolutně spolehlivých svědků Ježíšova fyzického zmrtvýchvstání, jenom je trochu škoda, že si k tomu číslu Pavel nepřidal ještě pět nul. Mohlo to být celé ještě mnohem věrohodnější.

Které vysvětlení akceptujeme, záleží zřejmě už jen na vkusu váženého čtenáře…

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

1,595 Responses to Ježíšovo vzkříšení

  1. S.V.H. says:

    protestant says:
    Protože v tom případě Kristus působí dále. I dnes. Není třeba rekonstruovat co řekl před 2000 lety.

    S.V.H.:
    Jak píše Skeptik – Pelagiovým postojem je Bůh, který od stvoření do světa nezasahuje. S jednou jedinou výjimkou – vzkříšení Ježíše. Vy zde nyní postulujete nějaké další působení Boha/Krista.
    Druhá otázka: Mám tomu rozumět tak, že rekonstrukce Ježíšova učení pod působením Krista je odlišná od rekonstrukce Ježíšova učení vědeckými metodami?

  2. Pelagius says:

    jack says:
    April 24, 2013 at 10:48 pm
    Pelagius says:
    April 24, 2013 at 7:29 pm

    Já jsem nikdy rozšíření křesťanství nepoužíval jako argument ve prospěch jeho pravosti. Ale i kdyby křesťanství třeba někdy v 1. století zaniklo, nic to nevypovídá o tom, jestli je vzkříšení reálná událost nebo ne.

    jack:
    Panebože! Kdyby křesťanství zaniklo,tak budete dnes možná buddhista a žádný Ježíš by vás nezajímal. Natož nějaké stupidní vzkříšení!
    Vy prostě nemáte VŮBEC NIC z čeho by se dalo vyvodit,že nějaký ukřižovaný Ježíš byl vskříšen nějakým bohem!

    Máte možná pravdu, že pokud by šel vývoj jiným směrem, křesťanství by nevzniklo v té podobě, jak existuje dnes, a je docela možné, že by dnes v Evropě převládalo jiné náboženství (třeba islám). Ale i kdyby se tohle stalo, tak to nic nevypovídá o tom, zda je vzkříšení reálná událost. A že je vzkříšení “stupidní”? No, tak si na to vzpomeňte, až vás klepne pepka! A o vzkříšení svědectví máme – kdybychom ho neměli, žádné (ani jakkoli odlišné) křesťanství by neexistovalo. Že vy tomu svědectví nevěříte, to je vaše věc.

  3. Pelagius says:

    Má teze je následující:
    Obsah Ježíšova učení se nám daří rekonstruovat jen částečně. Ježíš s největší pravděpodobností hlásal brzký příchod Božího království. Pravděpodobně v rámci tohoto pohledu na svět hlásal, že by lidé měli zanechat sporů, zbavit se veškerého majetku, zpřetrhat rodinné vazby, milovat se navzájem, nepracovat a očekávat den D. Tato filozofie (můžeme klidně přihodit milování nepřátel, nastavování druhých tváří apod.) je smysluplná jen v případě, že Boží království přijde každou chvíli. Dlouhodobě je ve společnosti neudržitelná. Proto je velmi nepravděpodobné, že by si Bůh vybral právě tohoto člověka a “vzkříšením” doložil, že právě jeho učení je to pravé. Proč by nám měl “vnucovat” učení, podle kterého nemůže lidská společnost dlouhodobě fungovat?

    Tak řekl bych, že Ježíšovo učení je adresováno primárně jednotlivci. Ale i společnost lze na základě těchto proncipů do jisté míry organizovat. Příkladem jsou právě církve – právě tam jsou lidé posuzování na základě jiných kritérií, než mimo ně. V církvích si lidé nelžou, neokrádají se, nepodvádějí a důvěřují si. Myslím, že pokud by se podobnými principy řídila celá společnost, tak by to vůbec nebylo špatné. Samozřejmě, jiná je situace, kdy je oficiálně křesťanská celá společnost, jako to bylo ve středověku.

  4. Skeptik says:

    Pelagius: V církvích si lidé nelžou, neokrádají se, nepodvádějí a důvěřují si.

    Já myslím že je to spíše velikostí jednotky – tam kde se lidé osobně znají tak tam jsou tyto věci méně časté (např.: svépomocné ekologické komunity) a tam kde je organizace velká (např.: Katolická církev) tam se lže okrádá povádí a nedůvěřuje ostošest.

  5. Michal says:

    Ježíšovo učení … ach jo, to člověk neví, jestli se má pouštět do polemik, nebo ne… co vy víte, Pelágie, o Ježíšově učení!

    Co teda podle vás učil? Zkuste uvést nějaké jeho stěžejní myšlenky! Zkuste jeho učení nějak shrnout svými slovy…

  6. Michal says:

    Pelágie, zajímalo by mě, jestli souhlasíte s následujícím:

    Každý jeden z autorů Nového Zákona mluvil a psal sám za sebe. Vyjadřoval svoje názory na Ježíše, psal podle svého teologického pohledu na Ježíše, snažil se své čtenáře přesvědčit o teologických pravdách, kterým on věřil, atd.

    Zejména, Marek nepsal s tím, že zbytek za něj dořekne Lukáš. Lukáš nepsal s tím, že co on opomene, jistě dodá Matouš. Matouše ani nenapadlo, že o deset a více let později bude psát o tomtéž Jan, a případně leccos uvede na “pravou míru”.

    A stejně tak, když psal Pavel své dopisy, tak ty sice neměly informovat primárně o Ježíši, ale bezpochyby silně odrážely Pavlovu teologii. Zejména tedy odrážely to, co Pavel považoval ohledně Ježíše za důležité, a není v nich to, co za důležité nepovažoval. Zejména Pavel nevynechával (pro něj) důležité věci s tím, že je o 20 let později sepíše Marek a další.

    Toto je základní předporozumění, se kterým tvrdím, že je třeba Nový Zákon studovat. Každý z těch autorů mluví vždy sám za sebe, a podává svoji a podle sebe úplnou (= vše podstatné obsahující) verzi příběhu.

    Souhlasíte?

  7. S.V.H. says:

    Pelagius says:
    Tak řekl bych, že Ježíšovo učení je adresováno primárně jednotlivci. Ale i společnost lze na základě těchto proncipů do jisté míry organizovat. Příkladem jsou právě církve – právě tam jsou lidé posuzování na základě jiných kritérií, než mimo ně. V církvích si lidé nelžou, neokrádají se, nepodvádějí a důvěřují si. Myslím, že pokud by se podobnými principy řídila celá společnost, tak by to vůbec nebylo špatné. Samozřejmě, jiná je situace, kdy je oficiálně křesťanská celá společnost, jako to bylo ve středověku.

    S.V.H.:
    1) Nelhat, neokrádat se, nepodvádět, důvěřovat si – tak to jste to Ježíšovo učení rychle modifikoval oproti těm dvěma původním bodům. 🙂
    2) Už jsme to tu probírali tuším s Jirkou. Pokud je společnost složena ze samých “dokonalých altruistů”, kteří si důvěřují, nepodvádějí se atd., může nám to připadat skvělé, ale není to dlouhodobě udržitelné. Strategie “dokonalého altruisty” je, jak dokazuje teorie her, nestabilní, a proto je postupně vytlačena strategií stabilní. Proč by se Bůh “přiznával” k nefunkční strategii?
    3) Nevím, jestli zrovna církve jsou nejlepším příkladem. Nemám sice informace zevnitř, ale skandály, které čas od času prosáknou svědčí o tom, že lhaní, podvádění, okrádání atd. je přítomno i tam. Navíc vyšší míra altruismu uvnitř církví je vyvážena nižší mírou altruismu vůči okolí (viz Norenzayan, Shariff: The Origin and Evolution of Religious Prosociality).

  8. Michal says:

    SVH: Navíc vyšší míra altruismu uvnitř církví je vyvážena nižší mírou altruismu vůči okolí

    Přesně. Když člověk zavítá do skupiny věřících na facebooku, tak se tam na něj dívají jak na zločince. Jedna křesťanka se mě dokonce tázala, jaké jsem měl dětství, zda mě otec týral (když jsem teď ten ateista), jestli kradu, atd. Mazec. A nakonec mě “ocenila” termínem “nevykouřenec”. Do dnes nevím, co to mělo znamenat, ale v jejích očích to jistě moc pozitivní nebylo 🙂

  9. S.V.H. says:

    😀
    “Nevykouřenec” ve mě sice vzbuzuje jisté asociace, ale nezdá se mi, že by v této souvislosti tohoto označení použila ctnostná křesťanka vůči zkaženému ateistovi. 🙂
    Nesouvisí to nějak s použitím kadidla při nějakých magických rituálech?

  10. Michal says:

    No ve mě taky 😀 Mohlo by to znamenat, že pochybuje, že jsem měl v životě ženskou, a to zřejmě speciálně na orální sex – ale zas, že by křesťanka v tomto spatřovala nějakou speciální hodnotu? 😀

    Já to nijak nekomentoval, dotýká se mě to asi stejně, jako kdyby mě obvinila, že jsem úplně blbej 🙂

  11. Medea says:

    Michal, mohla to byť aj nejaká zbožná kresťanská prostitútka.

    Však aj zlodeji, vrahovia, prostitútky, … môžu byť silne veriaci 🙂

  12. Michal says:

    hehe, no to je fakt 😀 To by ji určitě potěšilo, kdybych před ní něco podobného odtušil 🙂

  13. Pelagius says:

    Michal says:
    April 25, 2013 at 12:46 pm
    Pelágie, zajímalo by mě, jestli souhlasíte s následujícím:

    Každý jeden z autorů Nového Zákona mluvil a psal sám za sebe. Vyjadřoval svoje názory na Ježíše, psal podle svého teologického pohledu na Ježíše, snažil se své čtenáře přesvědčit o teologických pravdách, kterým on věřil, atd.

    Zejména, Marek nepsal s tím, že zbytek za něj dořekne Lukáš. Lukáš nepsal s tím, že co on opomene, jistě dodá Matouš. Matouše ani nenapadlo, že o deset a více let později bude psát o tomtéž Jan, a případně leccos uvede na “pravou míru”.

    A stejně tak, když psal Pavel své dopisy, tak ty sice neměly informovat primárně o Ježíši, ale bezpochyby silně odrážely Pavlovu teologii. Zejména tedy odrážely to, co Pavel považoval ohledně Ježíše za důležité, a není v nich to, co za důležité nepovažoval. Zejména Pavel nevynechával (pro něj) důležité věci s tím, že je o 20 let později sepíše Marek a další.

    Toto je základní předporozumění, se kterým tvrdím, že je třeba Nový Zákon studovat. Každý z těch autorů mluví vždy sám za sebe, a podává svoji a podle sebe úplnou (= vše podstatné obsahující) verzi příběhu.

    Souhlasíte?

    Tak jistě souhlasím s tím, že různá evangelia se od sebe liší, a souhlasím určitě i s tím, že různí evangelisté akcentovali to, co se jim na Ježíšově příběhu zdálo důležité. Nejsem si jistý, jestli si autoři evangelií mysleli, že píší nějakou “úplnou a definitivní” verzi Ježíšova příběhu.

  14. Pelagius says:

    Už jsme to tu probírali tuším s Jirkou. Pokud je společnost složena ze samých “dokonalých altruistů”, kteří si důvěřují, nepodvádějí se atd., může nám to připadat skvělé, ale není to dlouhodobě udržitelné. Strategie “dokonalého altruisty” je, jak dokazuje teorie her, nestabilní, a proto je postupně vytlačena strategií stabilní. Proč by se Bůh “přiznával” k nefunkční strategii?

    Pokud považujete nelhát, nekrást a nepodvádět za dlouhodobě neudržitelné, tak to o vás cosi vypovídá.

  15. Colombo says:

    Pelagius Pokud považujete nelhát, nekrást a nepodvádět za dlouhodobě neudržitelné, tak to o vás cosi vypovídá.

    Ty si ale vůl.

    Načti si co to je:
    1. Altruismus
    2. evolučně stabilní strategie
    3. teorie her

    Protože vzhledem ke komentu, nemáš vůbec páru co to je.
    A až si to všechno načteš a pochopíš, přečti si ještě jednou ten komentář.

  16. Pelagius says:

    Michal says:
    April 25, 2013 at 12:27 pm
    Ježíšovo učení … ach jo, to člověk neví, jestli se má pouštět do polemik, nebo ne… co vy víte, Pelágie, o Ježíšově učení!

    Co teda podle vás učil? Zkuste uvést nějaké jeho stěžejní myšlenky! Zkuste jeho učení nějak shrnout svými slovy…

    Když řeknu, že Ježíšovi šlo o život v pravdě, o autentickou existenci, chápete, o čem mluvím? Ježíšovo učení není soubor příkazů a zákazů. Dá se říct, že celé Ježíšovo vystoupení je jedno velké přikázání. I když lepší výraz by byl příklad. Vy pořád chcete nějaké jasné příkazy a zákazy, ale to je právě ta tupá poslušnost předpisů, kterou Ježíš kritizoval.

  17. Michal says:

    No já samozřejmě nesouhlasím: to, že Ježíšův život bylo jedno velké přikázání je podle mě očividná blbost. Projikujete si do Ježíše svoje vlastní představy, Pelágie, a málo čtete, co Marek skutečně napsal, a hlavně o tom málo přemýšlíte.

    Já jsem se to právě pokoušel sepsat, a velice mě to zaujalo, žel, Blue Screen of Death to v jediném okamžiku tiše uvedl do binární nicoty (chudák můj notebook, má už svoje nejlepší zjevně za sebou), takže to napíšu ještě jednou. Zatím chci ale vyzvat ostatní: zkuste shrnout Markovo evangelium svými slovy! O čem to vlastně Marek píše? Je to velice zajímavé cvičení, opravdu!

    Je to podle mě natolik zásadní, že uvažuji, že na toto téma napíšu článek. Zdá se mi, že jsem až do teď přehlížel docela závažnou věc.

  18. bílej kabát says:

    Proč asteroidy křižují vesmír a kdykoliv mohou lidstvo zničit (dinosauři)?
    Proč se pohybují světadíly, způsobující tím zemětřesení, která zabila miliony lidí?
    Proč lev zabije mláďata lvice, která jsou jiného samce, aby si ji podrobil?
    Proč existuje hmyz, který klade vajíčka do útrob housenek. Vylíhnuté larvy poté housenku vyžírají zevnitř tak, že se vyhnou životně důležitým orgánům, aby jim ta živá spižírna vydržela co nejdéle? Zrůdné.
    Proč malé nevinné děti, které ani nechápou chod tohoto světa, umírají na rakovinu?
    A tak bych se mohl ptát dál. Věda odpovědi zná, ale ptám se křesťanů. Za tím vším stojí dobrotivý, milující bůh lásky? Křesťané říkají, že svědomí je spojení s bohem. A kde je jeho svědomí? Teď mi to docvaklo s těmi dětmi (už to tady zaznělo v předchozích diskuzích). Bůh je asi zabije dřív, než se zkazí hříchem a zajistí jim tak život věčný. Skvělé. Nebo, že by to všechno dělal satan? Ale ten je malý pán na to, aby žongloval s asteroidem a hejbal se světadílem. Když se nad tím člověk zamyslí bez předsudků, musí přece vidět tu absurditu křesťanského smýšlení.
    Pokud existuje něco jako bůh, asi bych ho přirovnal k přírodě. Krásně tvořivá, okouzlující, úchvatná ale zároveň krutá, nemilosrdná, zničující. Sakra,teď jsem si to pěkně zavařil. Já malý bezvýznamný červíček popsal nepopsatelné.

  19. Michal says:

    Napadla mě druhá zajímavá věc o evangeliu Marka.

    Otázka pro zdejší ateisty: už jsme zde mluvili o nanejvýš pozoruhodném faktu, že Pavel nepsal o Ježíšově pozemském životě prakticky nic. To samé lze říct i o ostatních autorech epištol. O pozemském životě Ježíše mluví obsáhle až evangelisté… ale opravdu?

    Kardinální otázka: co říká o pozemském životě Ježíše Marek? Která z Markových historek se podle vás opravdu stala?