Ježíšovo vzkříšení

Máme za sebou Velikonoce, svátky vzkříšení. Vzkříšení je přitom naprosto centrálním prvkem křesťanské víry. Nikoliv existence Boha, nikoliv Ježíšovo kázání, ale vzkříšení, a jeho teologické implikace, to je to, oč v křesťanství jde. Podívejme se tedy, jak silná je evidence, že ke vzkříšení Ježíše Krista opravdu došlo. Na základě čeho tomu vlastně křesťané věří?

Často je nám podsouváno, že vzkříšení odmítáme na základě nepodloženého předpokladu naturalismu (tedy že nic ve světě nemá nadpřirozené příčiny). To ale není pravda. V dalším předpokládejme, že bůh existuje, a že může do světa zasáhnout kdy chce. Předpokládejme tedy, že vzkříšení MOHLO nastat.

Přesto empirická evidence jasně ukazuje, že lidé z mrtvých prostě nevstávají. Mimo Ježíše neexistuje ŽÁDNÝ doložený případ, že by někdy někdo vstal z mrtvých. Otázka tedy je, zda existuje dostatečná evidence, abychom uvěřili, že Ježíš byl jedinou výjimkou v historii.

Někdo by mohl namítnout, že ale Ježíš byl přece Boží Syn. Ne každý je Boží Syn, a u Božího Syna je jaksi přirozené, že mu Otec pomůže. Jenže jak víme, že byl Ježíš Boží Syn? No, protože byl vzkříšen. Právě vzkříšením podle křesťanů Bůh definitivně prokázal identitu svého Syna. Jedná se tedy o argumentaci v kruhu. Chceme-li se zamyslet nad evidencí pro Ježíšovo vzkříšení, nemůžeme vycházet z předpokladu, že Ježíš byl Bůh na zemi. To zatím nevíme. Musíme předpokládat, že Ježíš byl obyčejný člověk, a až ukáže-li se, že je důvodné usoudit, že byl opravdu vzkříšen, můžeme teoreticky začít spekulovat o tom, zda byl opravdu Božím Synem.

***

Evidenci pro vzkříšení uvažme postupně, tak jak se historicky objevovala. Náš nejstarší křesťanský autor je Pavel. Pavel píše, že byl Ježíš vzkříšen, prakticky neustále. Jemu samotnému se vzkříšený Kristus zjevil ve vidění. (Skutky 9:3, 1 Kor 15:8). Pavel píše, že tak jako jemu (tedy ve vidění, označuje to v Řečtině stejným slovem) se Kristus zjevil i dalším: Petrovi, Dvanácti, více než 500 bratřím najednou (!!!), Jakubovi, potom všem apoštolům, a nakonec tedy jemu samotnému.

Pavel nikde nepíše nic o prázdném hrobě. Nepíše nic o mladíku v bílém rouše, ani o andělech, kteří tam měli být. Nepíše nic o žádném očitém svědkovi tělesně vzkříšeného Ježíše. Nepíše o Tomášovi, který si mohl sáhnout do Ježíšových ran. Nepíše ani o tom, jak (podle Lukáše) vzkříšený Ježíš pojedl s učedníky rybu. Pavel nenaznačuje nic o tom, že by se Ježíš komukoliv zjevil jinak, než právě ve vidění.
Když se Pavel v 1. Kor 15 ptá, jak mohou někteří z Korintských popírat zmrtvýchvstání, neodkáže je na zázrak prázdného hrobu. Nenapíše nic o ženách, které jej našly. Nepřipomene jim žádné z v předchozím odstavci zmíněných fyzických zjeveních Ježíše, nepřipomene Tomáše, sahajícího vzkříšenému Ježíši do ran.

Pavel místo toho argumentuje takto:

Jestliže není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu! Z nás se pak stávají falešní Boží svědkové, protože jsme o Bohu tvrdili, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil – pokud totiž mrtví nemohou být vzkříšeni. Jestliže mrtví nemohou být vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších. Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli. Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.

Zvláštní… 😉

O očitých svědcích vzkříšeného Krista nepíše nic ani nikdo z ostatních autorů epištol: pseudoepigrafických dopisů Pavlových, autor dopisu Židům, ani žádný z autorů 1. a 2. dopisu Petrova, žádného ze tří Janových dopisů, ani autor Judova dopisu.

Vidění jsou běžná snad ve všech náboženstvích, počínajících přírodními náboženstvími, šamanismem, atd., mají je Muslimové, Hinduisté, vidění měl i zakladatel Mormonismu Joseph Smith, a stejně jako na základě vidění nebudu usuzovat na pravdivost Mormonismu, existenci bohů Šivy a Višnua, a nebo třeba boha pralesa, stejně tak mi vidění nestačí, abych uvěřil že někdo vstal z mrtvých.
http://en.wikipedia.org/wiki/Vision_(spirituality)

Navíc, Pavel o svém “zjevení Krista” neříká nic bližšího, a např. mě napadlo, že souslovím “zjevil se mi Kristus” Pavel klidně mohl metaforicky označit své náhlé prozření, pochopení nějakých souvislostí s Písmem a jinými věcmi, a následný akt akceptování Krista, stejně jako u všech ostatních osob, které jmenoval.

Důležité také je, že nemáme svědectví těch dalších osob, které měly údajně vidění, které Pavel jmenuje. Ony samy by to třeba popsaly jinými slovy, a Pavel nám nic bližšího o tom, co tyto další osoby viděly nebo cítily, neříká.

***

Zbývají nám čtyři evangelia. Zopakujme, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti. Nejstarší, Markovo, cca 40 let po Ježíšově smrti, a nejmladší, Janovo, dost možná až 70 ale i více let po jeho smrti. Evangelia jsou anonymní spisy, nevíme, kdo jsou jejich autoři. Nikdo z autorů evangelií nebyl očitým svědkem, a ani to nikdo z nich netvrdí. Nikdo z nich ani netvrdí, že by nějakého očitého svědka znal. Všechna evangelia byla napsána v Řečtině, zatímco Ježíš i jemu blízcí mluvili Aramejsky.

Evangelia nejsou nezávislá. Matouš a Lukáš použili, a z velké části opsali a mírně modifikovali, zejména ale masivně vyšli z Markova evangelia.

Marek píše, že Ježíš byl pohřben v hrobu, vytesaném ve skále, s kamenem přivaleným ke vchodu. Nepíše nic o strážích, které měly hrob hlídat. K hrobu šly podle něj tři ženy: Marie Magdalena, Marie Jakubova, a Salomé. Obávaly se, jak odvalí kámen, ale neměly strach jak se dostanou přes stráže – protože podle Marka tam žádné nebyly. Kámen však už byl odvalen. V hrobě byl mladík oblečený v bílém rouchu. Mladík jim řekl, že Ježíš vstal, a předchází Petra a další učedníky do Galilee, kde se jim ukáže, jak slíbil. Ženy utekly od hrobu strachy bez sebe, a nikomu nic neřekly, protože se bály. (!!!)
Zde Markovo evangelium končí; verše 9-19 jsou pozdější dodatek. Znovu opakuji: Marek NEPÍŠE o žádných fyzických zjevení Ježíše.

***

I Podle Matouše byl Ježíš pohřben do hrobu vytesaného ve skále, a zavaleného kamenem. Matouš, který znal Markovo evangelium, ale doplnil, že Pilát dal hrob střežit strážemi. Třetí den k hrobu přišly Marie Magdaléna a “druhá Marie”. O Salomé Matouš nic nepíše. Když dvě ženy přišly k hrobu, nastalo velké zemětřesení (Marek o tom nic nepraví). Z nebe sestoupil anděl, a před nimi odvalil kámen (podle Marka už byl odvalen). Strážci se z něj strachem roztřásli a zůstali mrtví. Anděl ženám řekl to co podle Marka, a ty s nesmírnou radostí (nikoliv strachy bez sebe, jako podle Marka) utíkaly domů. Cestou se s nimi potkal Ježíš.

Zajímavý detail je v samém závěru, když se Ježíš zjevil na hoře jedenácti učedníkům, kteří, když ho spatřili, tak se mu klaněli, “i když někteří pochybovali”. Pozoruhodné.

***

Lukáš píše, že Ježíš byl pochován do vytesané hrobky. K hrobu šly “ženy, ke kterým se pak přidaly další ženy” – tedy byly nejméně čtyři. Lukáš nepíše nic o strážích, ani zemětřesení, ani andělu sestoupivším z nebe a odvalivším kámen. Kámen už byl podle Lukáše odvalen (respektoval Marka). V hrobě byli dva muži, nikoliv v bílém, ale v zářících rouchách. Muži jim řekli něco jiného, než co cituje Marek i Matouš. Lukáš neříká nic o tom, že by se jim na cestě domů Ježíš ukázal, jako to tvrdí Matouš.

Učedníkům se Ježíš podle Lukáše neukázal na hoře v Galilei, ale cestou do Emauz. Učedníci ho však “nepoznali”. Poznali ho až po rozhovoru, a poté, co jim lámal chleba dle rituálu poslední večeře. Jakmile ho poznali, Ježíš jim “zmizel” (byl tedy opravdu v těle?).

Později se jim zjevil podruhé, a pojedl s nimi rybu. Nic z toho nezmiňuje ani Marek, ani Matouš. Lukáš své vyprávění dojemně končí tím, jak byl Ježíš “unášen vzhůru do nebe” (Lk 24:51). To vypadá velmi věrohodně.

***

Podle Jana byl Ježíš pochován v hrobu v zahradě. Po třech dnech šla k hrobu Marie Magdalena (jednotné číslo, tedy sama). Kámen byl odvalen (tedy žádné zemětřesení, žádný anděl, který slétnul z nebe a kámen odvalil, žádné stráže, atd.) Marie se vrátila pro Šimona Petra (o ničem takovém zbylí tři evangelisté nemluví) a “spolu s tím druhým učedníkem” vyrazili k hrobu. Uvnitř našli jen ležící plátna a roušku, ale uvnitř nebyl nikdo. Ani mladík v bílém rouchu, ani dva mladíci ve svítících rouchách, ani anděl. Druhý učedník uvěřil, když viděl prázdný hrob, a s Petrem se pak vrátili domů. Marie ještě chvíli zůstala, a plakala před hrobem. Když se pak naklonila dovnitř, uviděla dva anděly (!!!) v bílých rouchách. Po pár slovech s nimi se obrátila, a tam stál Ježíš (uff, tahle verze tu ještě nebyla). Marie ho nepoznala (neslyšeli jsme tohle už někde?!) a spletla si ho se zahradníkem (!!!).

Poté se Ježíš v intervalu týdnů zjevoval opakovaně, s učedníky dokonce chytal ryby, přičemž ti ho zpočátku opět nepoznali (!), posnídal s nimi rybu, nechal Tomáše sáhnout do svých ran, atd. Ani slovo o cestě do Emauz.

***

Pro naše účely uvažme dvě možná vysvětlení všeho výše uvedeného:

1) ve spisech Nového Zákona můžeme porovnáním různých textů takřka na vlastní oči sledovat vznikající, a v průběhu desítek let se nádherně košatící strom legend. Od spirituálních vidění Pavla, přes strohé líčení Markovo, nezmiňující žádné fyzické zjevení Ježíše, přes přibývající avšak vzájemně neslučitelné detaily u Matouše a Lukáše, až po opakovaná zjevení a nevěřícího Tomáše sahajícího Ježíšovi do ran u Jana.

Přitom je zjevné, že každým tím detailem chtěl každý z evangelistů něco říct, sdělit: Matouš chtěl svou historkou o strážích ukázat, že učedníci nemohli Ježíšovo tělo ukrást, Lukáš chtěl Ježíšem, který jedl rybu, ukázat, že měl fyzické tělo a nebyl tedy jen imateriální zjevení, Jan Tomášem zdůrazňoval, že byli tací, co pochybovali, avšak na vlastní oči se přesvědčili, a pak uvěřili (což je Janův explicitně deklarovaný cíl:

“Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.” (Jan 20:31)

Nikoliv tedy zprostředkovat to, co se stalo, ale docílit toho, aby čtenář uvěřil). Nastrčit do příběhu někoho, kdo pochybuje, ale pak je slavně přesvědčen, je ostatně velmi pochopitelný a jak je vidět i účinný literární nástroj. Opakované motivy učedníků nepoznávajících Ježíše, kteří později prozřeli, nese zase zjevný teologický vzkaz čtenáři: něco podobného se ti může stát taky. Třeba Krista jenom nepoznáváš, ale on je s tebou, tak vytrvej – a on se ti později “ukáže”… Celkově, evangelia jsou literární a filozoficko-teologická díla svých autorů, a nikoliv práce historiků. Jejich cílem bylo, aby čtenář uvěřil teologickým vzkazům a pointám AUTORŮ těch prací, a JEJICH porozumění Ježíše, a nikoliv aby se dozvěděl, co se opravdu stalo. Neexistují žádní svědkové Ježíšova fyzického zmrtvýchvstání – všechno jsou to jen literární postavy v dílech svých autorů.

Veškerá evidence, kterou máme, jsou
a) fakt, že několik lidí začalo být přesvědčeno, že se jim “zjevil Kristus”, přičemž je otázkou, co tím přesně mínili
b) čtyři anonymní a nikoliv nezávislá teologická literární díla zaujatých autorů, sepsaná desítky let po událostech, k nimž se vztahují, jejichž cílem bylo přesvědčit své čtenáře, o svých vlastních teologických náhledech a pointách, za kterýmžto účelem si čile vymýšleli a přizpůsobovali (dost možná nejen) detaily v už tak nespolehlivé orální tradici.
c) evidence, daná faktem, že nevelký počet lidí jimi zapsaným a vytvarovaným legendám opravdu uvěřil (přičemž daleko větší počet lidí jim NEuvěřil), a, ano, mnozí z nich byli pro svou novou víru ochotni i zemřít – stejně jako jsou k témuž ochotni například Muslimští sebevražední atentátníci.
Žádná další evidence mě nenapadá.

2) Ježíš opravdu vstal z mrtvých. Dřívější autoři opomínají později se objevující detaily proto, že je prostě nezaujaly, nebo jim nepřipadly důležité (co je důležitého na andělu, slétajícím z nebe za mohutného zemětřesení, který sám odvalí kámen u Ježíšova hrobu… kdo by se o tom zmiňoval, že…) a upřímnou snahou všech autorů spisů NZ nebylo nic než zaznamenat a nezaujatě předat dál Pravdu s velkým P, tak jak se opravdu stala. Na tom, že Jan zmiňuje jen jednu ženu ze čtyř (přičemž samozřejmě ví o všech čtyřech, ale mluví jen o jedné z nich) netřeba hledat cokoliv divného. Ani na Ježíši vznášejícím se do nebe není nic divného ani obtížně uvěřitelného. Máme 500+ absolutně spolehlivých svědků Ježíšova fyzického zmrtvýchvstání, jenom je trochu škoda, že si k tomu číslu Pavel nepřidal ještě pět nul. Mohlo to být celé ještě mnohem věrohodnější.

Které vysvětlení akceptujeme, záleží zřejmě už jen na vkusu váženého čtenáře…

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

1,595 Responses to Ježíšovo vzkříšení

  1. Jarda says:

    A něco od katolíků:
    Proti ctnosti víry jsou hříchy proti víře. Ty uvádí Katechismus katolické církve: dobrovolné pochybování o víře (bod 2088), nevěra, blud, odpad (bod 2089), pověra (bod 2111), modloslužba (body 2112 až 2114), zapření víry (bod 2471), rouhání (bod 2148). Některé z těchto a podobných hříchů jsou zároveň i proti dalším ctnostem jako stydění se za víru je proti statečnosti a provádění pověrečných úkonů odporuje nábožnosti.
    http://cirkev.wordpress.com/2013/04/23/vira-11-hrichy-proti-vire-zaver/

  2. Jarda says:

    A ještě něco odtamtéž:
    Ten, kdo víru jednou přijal a od ní odpadl a neplní svůj křestní závazek, hřeší tíže než ten, kdo víru nikdy nepřijal. S ohledem na to bludaři, kteří přijali evangelium, hřeší více než židé, kteří víru v evangelium nikdy nepřijali. Protože však židé přijali ve Starém zákoně předobraz křesťanské víry a Starý zákon špatně vykládají, je jejich nevěra těžší hřích než nevěra pohanů, kteří žádným způsobem nepřijali víru v evangelium. (srv. STh II-II q. 10 a. 6)

  3. protestant says:

    jack:
    Panebože! Kdyby křesťanství zaniklo,tak budete dnes možná buddhista a žádný Ježíš by vás nezajímal. Natož nějaké stupidní vzkříšení!
    Vy prostě nemáte VŮBEC NIC z čeho by se dalo vyvodit,že nějaký ukřižovaný Ježíš byl vskříšen nějakým bohem!

    protestant:

    Pelagius objektivně má něco co ukazuje, že Ježíš byl vzkříšen a že je s ním v kontaktu. Má slušnost, úctu k druhým, empatii, vstřícnost, pokoru, tedy vlastnosti, které jackovi chybí.
    Na Pelagiovi je vidět to následování Krista v milování bližních i nepřátel. Tedy to co na jackovi ani zdaleka vidět není.
    Myslím, že nezaujatý pozorovatel právě na porovnání těchto dvou osob musí poznat vliv Ducha Svatého u jedné a absenci tohoto vlivu u druhé.

  4. Skeptik says:

    -protestant: Na Pelagiovi je vidět to následování Krista v milování bližních i nepřátel.

    to bych se přel – na internetu nelze poznat milování bližních i nepřátel – někteří mají plnou hubu lásky a skutek utek a opačný příklad byl taky popsán – angličané měli za války plnou hubu nenávisti vůči němcům ale když tam havaroval německý pilot tak mu pomohli se zraněním i jídlem

  5. protestant says:

    to Skeptik:

    I hovor, argumentace, vyjadřování apod jsou součástí naší osobnosti. Jsme konsistentní. Není možné některé oblasti oddělovat.
    Například není možné tvrdit, že politik, který v soukromém životě podvádí a lže, stále se rozvádí a nestará se o své děti bude ve svém zaměstnání dobrým politikem.
    Člověka poznáš už z komunikace.

  6. Skeptik says:

    protestant: Člověka poznáš už z komunikace.

    ne – nepoznáš – znám lidi co mají plnou hubu dobré vůle a lásky – ale jen na hubě

  7. S.V.H. says:

    Pelagius says:
    Vaše přirovnání s Hitlerem a KKK kulhá na všechny čtyři nohy. Kromě toho, že je naprosto odporné, tak je také absurdní. Hitler byl mimořádně prolhaný člověk, o “životě v pravdě” se v tomto případě absolutně nedá hovořit. “Život v pravdě” pak také znamená adekvátní pohled na sebe samého – což u toho šíleného megalomana také chybí. A totéž platí u KKK. Jinak konkrétní příklady o tom, co je dobré a co špatné, jsou z Ježíšových podobenství také dostatečně zřejmé (a každý, kdo to chce vidět, to vidí). Trochu vážněji lze brát ten váš poslední argument – ale asi jde o to, jak Ježíš chápal pojem víra. Myslím, že nešlo o víru “v něco”, ale víru v obecném smyslu – jako jakéhosi přesvědčení o smyslu toho o něco se pokoušet a snažit. K tomu posílám odkaz na jeden článek

    http://www.souvislosti.cz/archiv/hejdanek4-90.htm

    S.V.H.:
    Podívám-li se na mnohé Hitlerovy výroky, tak mi přijdou velmi upřímné a v souladu s jeho činy. Byl přesvědčen, že to, co činí je správné, a měl odvahu za tím jít. Ale uznávám, že z počátku některé aspekty svého přesvědčení skrýval, porušoval nejrůznější smlouvy apod., takže asi nebyl nejlepším příkladem (poznámka o “adekvátním pohledu na sebe samého” dodatečně přidává další podrobnosti k původní “definici”, aby byl účelově vyloučen nepohodlný prvek – kdo určí “adekvátní pohled”? existuje člověk, který by měl sám na sebe stejný pohled jako ten “adekvátní”?) Zapomeňme na Hitlera i na KKK (i když nevím, co se Vám v této souvislosti nelíbí na nich – částečné skrývání přesvědčení?) a vezměme si fiktivního neonacistu, který své přesvědčení neskrývá, otevřeně se hlásí k rasismu, je přesvědčen o správnosti svých názorů a má odvahu za nimi jít. Jednoznačně splňuje bod (1) Ježíšova učení. Pokud navíc věří v příchod Božího království a “vítězství dobra”, splňuje i bod (2).
    Ad konkrétní příklady toho, co je dobré a špatně. Autenticita těchto podobenství a výroků je velmi sporná. Nevíme, zda byly součástí Ježíšova učení, nebo jsou to později přidané detaily. Pokud bychom měli brát v úvahu jen pasáže, o kterých si myslíme, že jsou se slušnou pravděpodobností autentické, jsme v oblasti rozlišování toho, co je dobré a co špatné, značně na vodě.
    Ad Ježíšovo chápání pojmu víra – opět jsme na vodě.

    Má teze je následující:
    Obsah Ježíšova učení se nám daří rekonstruovat jen částečně. Ježíš s největší pravděpodobností hlásal brzký příchod Božího království. Pravděpodobně v rámci tohoto pohledu na svět hlásal, že by lidé měli zanechat sporů, zbavit se veškerého majetku, zpřetrhat rodinné vazby, milovat se navzájem, nepracovat a očekávat den D. Tato filozofie (můžeme klidně přihodit milování nepřátel, nastavování druhých tváří apod.) je smysluplná jen v případě, že Boží království přijde každou chvíli. Dlouhodobě je ve společnosti neudržitelná. Proto je velmi nepravděpodobné, že by si Bůh vybral právě tohoto člověka a “vzkříšením” doložil, že právě jeho učení je to pravé. Proč by nám měl “vnucovat” učení, podle kterého nemůže lidská společnost dlouhodobě fungovat?

  8. protestant says:

    S.V.H.:
    Obsah Ježíšova učení se nám daří rekonstruovat jen částečně.

    protestant:
    To by platilo pouze v případě, že Ježíš nebyl vzkříšen a zůstal pouze historickou postavou.

  9. protestant says:

    Skeptik says:
    April 25, 2013 at 7:03 am
    protestant: Člověka poznáš už z komunikace.

    ne – nepoznáš – znám lidi co mají plnou hubu dobré vůle a lásky – ale jen na hubě

    protestant:
    Ale i ta huba je součást člověka. I ta mluva je čin.

  10. S.V.H. says:

    protestant:
    To by platilo pouze v případě, že Ježíš nebyl vzkříšen a zůstal pouze historickou postavou.

    S.V.H.:
    Zajímavý myšlenkový postup. Snažíme se argumentovat, zda došlo k Ježíšovu vzkříšení. Já předložím argument, že ke vzkříšení nedošlo. Následně je argument zpochybněn s poukazem, že pokud ke vzkříšení došlo, tak je neplatný. 🙂

    Nicméně – proč by měl být rekonstruovaný obsah Ježíšova učení jiný v případě, že ke vzkříšení došlo?

  11. protestant says:

    to S.V.H

    Protože v tom případě Kristus působí dále. I dnes. Není třeba rekonstruovat co řekl před 2000 lety.

  12. Skeptik says:

    protestant: Protože v tom případě Kristus působí dále. I dnes. Není třeba rekonstruovat co řekl před 2000 lety.

    to ovšem je v rozporu s názorem Pelagia – ten tvrdí že “vzkříšení” byla jedinečná událost která znamená to že to současníci Ježíše po jeho smrti nezabalili

  13. protestant says:

    to Skeptik:
    Já v tom žádný rozpor nevidím.
    Vzkříšení skutečně byla jedinečná událost.
    A nezabalili to nejen jeho současníci, ale i jejich následovníci po 2000 letech.
    Což je známka toho, že Kristus působí dodnes….

  14. Skeptik says:

    takže Budha, Mohamed a další taky působí dodnes…

  15. Skeptik says:

    už tedy chápu co znamená Ježíš je Mesiáš – to je že působí dodnes – tak to Budha je Osvícený a Probuzený. Mohamed je Pečeť proroků – žádné BYL ale JE 🙂

  16. Skeptik says:

    A Krišna JE nejvyšší bůh 🙂

  17. protestant says:

    Skeptik says:
    April 25, 2013 at 9:49 am
    takže Budha, Mohamed a další taky působí dodnes…

    protestant:

    Rozhlédni se kolem (po celém světě) a odpově´d najdeš sám

  18. Pelagius says:

    jack says:
    April 24, 2013 at 10:08 pm
    Pelagius says:
    April 24, 2013 at 4:32 pm
    Nepochybně proto, že ty “nadpřirozené hovadiny” se po jeho popravě podle mého přesvědčení skutečně udály. A pokud by se neudály, považuji za jisté, že by dnes o žádném Ježíšovy z Nazareta nikdo nic nevěděl a žádné křesťanství by neexistovalo.

    jack:
    Na historika dost amatérský,neobjektivní a z historie nevycházející závěr.
    Z historického hlediska nepozorujeme,že by se toho v oblasti křesťanství příliš dělo.
    Většina lidí historce o vzkříšení nevěřila a že neskončilo křesťanství v propadlišti dějin
    je pravděpodobně zásluha císaře Konstantina Velikého.

    Tak s tím bych nesouhlasil – mnohem spíše je to zásluha apoštola Pavla, který prosadil, že přijetí křesťanství není spojeno s nutností přijmout obřízku a Mojžíšův zákon. V době císaře Konstantina už bylo křesťanství natolik silné, že ho nebylo možné potlačit násilím (o to se na přelomu 3. a 4. století pokusil císař Dioklecián, a neuspěl) – tak se ho Konstantin pokusil využít. Otázka je, zda právě tato dohoda se státní mocí nebylo to, co svedlo křesťanství na scestí…

  19. Pelagius says:

    jack says:
    April 24, 2013 at 10:12 pm
    jack says:
    April 24, 2013 at 4:50 pm
    Pokud nevěříte,víte taky proč nevěříte??

    jack:
    Samozřejmě?
    Ale dočkám se konečně odůvodnění od vás??

    Tak mě zkuste přesvědčit, proč bych v antické božstva věřit měl. Já od vás taky nečekám, že mě budete přesvědčovat o pravdivosti křesťanství.

  20. Pelagius says:

    jack says:
    April 24, 2013 at 10:39 pm
    Pelagius says:
    April 24, 2013 at 7:21 pm
    Já antické bohy (jejich existenci) rozhodně za pravděpodobné nepovažuji. A nevěřím v ně jednak proto, že až dosud se mě o jejich realitě nikdo nepokoušel přesvědčit, jednak proto, že řekněme, že mám o Bohu poněkud větší mínění, a nebyl bych ochoten vzít na vědomí, že by Bůh mohl být něco tak ubohého a trapného, jako byly figury antických božstev. Kromě toho, pro mě pojem Bůh je spíše filozofická kategorie.

    jack:
    No vidíte,už se zase dostáváme k principu vzniku konkrétního náboženství.
    Vypadá to,že to nebude žádný dar od Boha a že nevzniká v žádném případě ani působením Ducha svatého či vzkříšeného Krista,který se například Protestantovi zjevuje,když se sejdou dva.
    Vy věříte v křesťanského Boha,protože vás o existenci jiných nikdo nepřesvědčoval a pochybuji,že jste se o ně sám zajímal.
    A přesně ze stejného důvodu nevěřil NIKDO na křesťanského Boha a Ježíše Krista na americkém kontinentu,dokud je o křesťanství nepřesvědčili první kolonizátoři. Často i mečem.
    Krásně “objektivní” je taky další vaše vyjádření,že totiž vyhodnocení toho,jestli někteří bohové opravdu existují,záleží na tom,jak se vám líbí. Když to jsou trapné a ubohé figury,tak prostě podle vás neexistují.
    Myslím,že jste nám všem jasně ukázal jak hlubokého myšlení jste schopen!

    Mám pocit, že tahle debata nikam nevede. Ale vy svými argumenty prokazujete také úroveň svých znalostí z oblasti historie, která pravda není himalájská.