Ježíšovo vzkříšení

Máme za sebou Velikonoce, svátky vzkříšení. Vzkříšení je přitom naprosto centrálním prvkem křesťanské víry. Nikoliv existence Boha, nikoliv Ježíšovo kázání, ale vzkříšení, a jeho teologické implikace, to je to, oč v křesťanství jde. Podívejme se tedy, jak silná je evidence, že ke vzkříšení Ježíše Krista opravdu došlo. Na základě čeho tomu vlastně křesťané věří?

Často je nám podsouváno, že vzkříšení odmítáme na základě nepodloženého předpokladu naturalismu (tedy že nic ve světě nemá nadpřirozené příčiny). To ale není pravda. V dalším předpokládejme, že bůh existuje, a že může do světa zasáhnout kdy chce. Předpokládejme tedy, že vzkříšení MOHLO nastat.

Přesto empirická evidence jasně ukazuje, že lidé z mrtvých prostě nevstávají. Mimo Ježíše neexistuje ŽÁDNÝ doložený případ, že by někdy někdo vstal z mrtvých. Otázka tedy je, zda existuje dostatečná evidence, abychom uvěřili, že Ježíš byl jedinou výjimkou v historii.

Někdo by mohl namítnout, že ale Ježíš byl přece Boží Syn. Ne každý je Boží Syn, a u Božího Syna je jaksi přirozené, že mu Otec pomůže. Jenže jak víme, že byl Ježíš Boží Syn? No, protože byl vzkříšen. Právě vzkříšením podle křesťanů Bůh definitivně prokázal identitu svého Syna. Jedná se tedy o argumentaci v kruhu. Chceme-li se zamyslet nad evidencí pro Ježíšovo vzkříšení, nemůžeme vycházet z předpokladu, že Ježíš byl Bůh na zemi. To zatím nevíme. Musíme předpokládat, že Ježíš byl obyčejný člověk, a až ukáže-li se, že je důvodné usoudit, že byl opravdu vzkříšen, můžeme teoreticky začít spekulovat o tom, zda byl opravdu Božím Synem.

***

Evidenci pro vzkříšení uvažme postupně, tak jak se historicky objevovala. Náš nejstarší křesťanský autor je Pavel. Pavel píše, že byl Ježíš vzkříšen, prakticky neustále. Jemu samotnému se vzkříšený Kristus zjevil ve vidění. (Skutky 9:3, 1 Kor 15:8). Pavel píše, že tak jako jemu (tedy ve vidění, označuje to v Řečtině stejným slovem) se Kristus zjevil i dalším: Petrovi, Dvanácti, více než 500 bratřím najednou (!!!), Jakubovi, potom všem apoštolům, a nakonec tedy jemu samotnému.

Pavel nikde nepíše nic o prázdném hrobě. Nepíše nic o mladíku v bílém rouše, ani o andělech, kteří tam měli být. Nepíše nic o žádném očitém svědkovi tělesně vzkříšeného Ježíše. Nepíše o Tomášovi, který si mohl sáhnout do Ježíšových ran. Nepíše ani o tom, jak (podle Lukáše) vzkříšený Ježíš pojedl s učedníky rybu. Pavel nenaznačuje nic o tom, že by se Ježíš komukoliv zjevil jinak, než právě ve vidění.
Když se Pavel v 1. Kor 15 ptá, jak mohou někteří z Korintských popírat zmrtvýchvstání, neodkáže je na zázrak prázdného hrobu. Nenapíše nic o ženách, které jej našly. Nepřipomene jim žádné z v předchozím odstavci zmíněných fyzických zjeveních Ježíše, nepřipomene Tomáše, sahajícího vzkříšenému Ježíši do ran.

Pavel místo toho argumentuje takto:

Jestliže není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu! Z nás se pak stávají falešní Boží svědkové, protože jsme o Bohu tvrdili, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil – pokud totiž mrtví nemohou být vzkříšeni. Jestliže mrtví nemohou být vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších. Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli. Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.

Zvláštní… 😉

O očitých svědcích vzkříšeného Krista nepíše nic ani nikdo z ostatních autorů epištol: pseudoepigrafických dopisů Pavlových, autor dopisu Židům, ani žádný z autorů 1. a 2. dopisu Petrova, žádného ze tří Janových dopisů, ani autor Judova dopisu.

Vidění jsou běžná snad ve všech náboženstvích, počínajících přírodními náboženstvími, šamanismem, atd., mají je Muslimové, Hinduisté, vidění měl i zakladatel Mormonismu Joseph Smith, a stejně jako na základě vidění nebudu usuzovat na pravdivost Mormonismu, existenci bohů Šivy a Višnua, a nebo třeba boha pralesa, stejně tak mi vidění nestačí, abych uvěřil že někdo vstal z mrtvých.
http://en.wikipedia.org/wiki/Vision_(spirituality)

Navíc, Pavel o svém “zjevení Krista” neříká nic bližšího, a např. mě napadlo, že souslovím “zjevil se mi Kristus” Pavel klidně mohl metaforicky označit své náhlé prozření, pochopení nějakých souvislostí s Písmem a jinými věcmi, a následný akt akceptování Krista, stejně jako u všech ostatních osob, které jmenoval.

Důležité také je, že nemáme svědectví těch dalších osob, které měly údajně vidění, které Pavel jmenuje. Ony samy by to třeba popsaly jinými slovy, a Pavel nám nic bližšího o tom, co tyto další osoby viděly nebo cítily, neříká.

***

Zbývají nám čtyři evangelia. Zopakujme, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti. Nejstarší, Markovo, cca 40 let po Ježíšově smrti, a nejmladší, Janovo, dost možná až 70 ale i více let po jeho smrti. Evangelia jsou anonymní spisy, nevíme, kdo jsou jejich autoři. Nikdo z autorů evangelií nebyl očitým svědkem, a ani to nikdo z nich netvrdí. Nikdo z nich ani netvrdí, že by nějakého očitého svědka znal. Všechna evangelia byla napsána v Řečtině, zatímco Ježíš i jemu blízcí mluvili Aramejsky.

Evangelia nejsou nezávislá. Matouš a Lukáš použili, a z velké části opsali a mírně modifikovali, zejména ale masivně vyšli z Markova evangelia.

Marek píše, že Ježíš byl pohřben v hrobu, vytesaném ve skále, s kamenem přivaleným ke vchodu. Nepíše nic o strážích, které měly hrob hlídat. K hrobu šly podle něj tři ženy: Marie Magdalena, Marie Jakubova, a Salomé. Obávaly se, jak odvalí kámen, ale neměly strach jak se dostanou přes stráže – protože podle Marka tam žádné nebyly. Kámen však už byl odvalen. V hrobě byl mladík oblečený v bílém rouchu. Mladík jim řekl, že Ježíš vstal, a předchází Petra a další učedníky do Galilee, kde se jim ukáže, jak slíbil. Ženy utekly od hrobu strachy bez sebe, a nikomu nic neřekly, protože se bály. (!!!)
Zde Markovo evangelium končí; verše 9-19 jsou pozdější dodatek. Znovu opakuji: Marek NEPÍŠE o žádných fyzických zjevení Ježíše.

***

I Podle Matouše byl Ježíš pohřben do hrobu vytesaného ve skále, a zavaleného kamenem. Matouš, který znal Markovo evangelium, ale doplnil, že Pilát dal hrob střežit strážemi. Třetí den k hrobu přišly Marie Magdaléna a “druhá Marie”. O Salomé Matouš nic nepíše. Když dvě ženy přišly k hrobu, nastalo velké zemětřesení (Marek o tom nic nepraví). Z nebe sestoupil anděl, a před nimi odvalil kámen (podle Marka už byl odvalen). Strážci se z něj strachem roztřásli a zůstali mrtví. Anděl ženám řekl to co podle Marka, a ty s nesmírnou radostí (nikoliv strachy bez sebe, jako podle Marka) utíkaly domů. Cestou se s nimi potkal Ježíš.

Zajímavý detail je v samém závěru, když se Ježíš zjevil na hoře jedenácti učedníkům, kteří, když ho spatřili, tak se mu klaněli, “i když někteří pochybovali”. Pozoruhodné.

***

Lukáš píše, že Ježíš byl pochován do vytesané hrobky. K hrobu šly “ženy, ke kterým se pak přidaly další ženy” – tedy byly nejméně čtyři. Lukáš nepíše nic o strážích, ani zemětřesení, ani andělu sestoupivším z nebe a odvalivším kámen. Kámen už byl podle Lukáše odvalen (respektoval Marka). V hrobě byli dva muži, nikoliv v bílém, ale v zářících rouchách. Muži jim řekli něco jiného, než co cituje Marek i Matouš. Lukáš neříká nic o tom, že by se jim na cestě domů Ježíš ukázal, jako to tvrdí Matouš.

Učedníkům se Ježíš podle Lukáše neukázal na hoře v Galilei, ale cestou do Emauz. Učedníci ho však “nepoznali”. Poznali ho až po rozhovoru, a poté, co jim lámal chleba dle rituálu poslední večeře. Jakmile ho poznali, Ježíš jim “zmizel” (byl tedy opravdu v těle?).

Později se jim zjevil podruhé, a pojedl s nimi rybu. Nic z toho nezmiňuje ani Marek, ani Matouš. Lukáš své vyprávění dojemně končí tím, jak byl Ježíš “unášen vzhůru do nebe” (Lk 24:51). To vypadá velmi věrohodně.

***

Podle Jana byl Ježíš pochován v hrobu v zahradě. Po třech dnech šla k hrobu Marie Magdalena (jednotné číslo, tedy sama). Kámen byl odvalen (tedy žádné zemětřesení, žádný anděl, který slétnul z nebe a kámen odvalil, žádné stráže, atd.) Marie se vrátila pro Šimona Petra (o ničem takovém zbylí tři evangelisté nemluví) a “spolu s tím druhým učedníkem” vyrazili k hrobu. Uvnitř našli jen ležící plátna a roušku, ale uvnitř nebyl nikdo. Ani mladík v bílém rouchu, ani dva mladíci ve svítících rouchách, ani anděl. Druhý učedník uvěřil, když viděl prázdný hrob, a s Petrem se pak vrátili domů. Marie ještě chvíli zůstala, a plakala před hrobem. Když se pak naklonila dovnitř, uviděla dva anděly (!!!) v bílých rouchách. Po pár slovech s nimi se obrátila, a tam stál Ježíš (uff, tahle verze tu ještě nebyla). Marie ho nepoznala (neslyšeli jsme tohle už někde?!) a spletla si ho se zahradníkem (!!!).

Poté se Ježíš v intervalu týdnů zjevoval opakovaně, s učedníky dokonce chytal ryby, přičemž ti ho zpočátku opět nepoznali (!), posnídal s nimi rybu, nechal Tomáše sáhnout do svých ran, atd. Ani slovo o cestě do Emauz.

***

Pro naše účely uvažme dvě možná vysvětlení všeho výše uvedeného:

1) ve spisech Nového Zákona můžeme porovnáním různých textů takřka na vlastní oči sledovat vznikající, a v průběhu desítek let se nádherně košatící strom legend. Od spirituálních vidění Pavla, přes strohé líčení Markovo, nezmiňující žádné fyzické zjevení Ježíše, přes přibývající avšak vzájemně neslučitelné detaily u Matouše a Lukáše, až po opakovaná zjevení a nevěřícího Tomáše sahajícího Ježíšovi do ran u Jana.

Přitom je zjevné, že každým tím detailem chtěl každý z evangelistů něco říct, sdělit: Matouš chtěl svou historkou o strážích ukázat, že učedníci nemohli Ježíšovo tělo ukrást, Lukáš chtěl Ježíšem, který jedl rybu, ukázat, že měl fyzické tělo a nebyl tedy jen imateriální zjevení, Jan Tomášem zdůrazňoval, že byli tací, co pochybovali, avšak na vlastní oči se přesvědčili, a pak uvěřili (což je Janův explicitně deklarovaný cíl:

“Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.” (Jan 20:31)

Nikoliv tedy zprostředkovat to, co se stalo, ale docílit toho, aby čtenář uvěřil). Nastrčit do příběhu někoho, kdo pochybuje, ale pak je slavně přesvědčen, je ostatně velmi pochopitelný a jak je vidět i účinný literární nástroj. Opakované motivy učedníků nepoznávajících Ježíše, kteří později prozřeli, nese zase zjevný teologický vzkaz čtenáři: něco podobného se ti může stát taky. Třeba Krista jenom nepoznáváš, ale on je s tebou, tak vytrvej – a on se ti později “ukáže”… Celkově, evangelia jsou literární a filozoficko-teologická díla svých autorů, a nikoliv práce historiků. Jejich cílem bylo, aby čtenář uvěřil teologickým vzkazům a pointám AUTORŮ těch prací, a JEJICH porozumění Ježíše, a nikoliv aby se dozvěděl, co se opravdu stalo. Neexistují žádní svědkové Ježíšova fyzického zmrtvýchvstání – všechno jsou to jen literární postavy v dílech svých autorů.

Veškerá evidence, kterou máme, jsou
a) fakt, že několik lidí začalo být přesvědčeno, že se jim “zjevil Kristus”, přičemž je otázkou, co tím přesně mínili
b) čtyři anonymní a nikoliv nezávislá teologická literární díla zaujatých autorů, sepsaná desítky let po událostech, k nimž se vztahují, jejichž cílem bylo přesvědčit své čtenáře, o svých vlastních teologických náhledech a pointách, za kterýmžto účelem si čile vymýšleli a přizpůsobovali (dost možná nejen) detaily v už tak nespolehlivé orální tradici.
c) evidence, daná faktem, že nevelký počet lidí jimi zapsaným a vytvarovaným legendám opravdu uvěřil (přičemž daleko větší počet lidí jim NEuvěřil), a, ano, mnozí z nich byli pro svou novou víru ochotni i zemřít – stejně jako jsou k témuž ochotni například Muslimští sebevražední atentátníci.
Žádná další evidence mě nenapadá.

2) Ježíš opravdu vstal z mrtvých. Dřívější autoři opomínají později se objevující detaily proto, že je prostě nezaujaly, nebo jim nepřipadly důležité (co je důležitého na andělu, slétajícím z nebe za mohutného zemětřesení, který sám odvalí kámen u Ježíšova hrobu… kdo by se o tom zmiňoval, že…) a upřímnou snahou všech autorů spisů NZ nebylo nic než zaznamenat a nezaujatě předat dál Pravdu s velkým P, tak jak se opravdu stala. Na tom, že Jan zmiňuje jen jednu ženu ze čtyř (přičemž samozřejmě ví o všech čtyřech, ale mluví jen o jedné z nich) netřeba hledat cokoliv divného. Ani na Ježíši vznášejícím se do nebe není nic divného ani obtížně uvěřitelného. Máme 500+ absolutně spolehlivých svědků Ježíšova fyzického zmrtvýchvstání, jenom je trochu škoda, že si k tomu číslu Pavel nepřidal ještě pět nul. Mohlo to být celé ještě mnohem věrohodnější.

Které vysvětlení akceptujeme, záleží zřejmě už jen na vkusu váženého čtenáře…

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

1,595 Responses to Ježíšovo vzkříšení

  1. Slavek says:

    Jen bych dodal, že pokud mám mluvit za liberální křesťany, tak ten článek nijak nepolemizuje s mou vírou ve vzkříšeného Krista. Dovedu si představit, že je to přesně tak, jak píše Michal.

  2. S.V.H. says:

    V na těchto stránkách už zmíněné knize “Více než tesař” Joshe McDowella se autor důkazy vzkříšení zabývá. Kromě klasických “důkazů” – že se to píše v Bibli a že se kvůli tomu nechalo spousta lidí zabít – tam má celou podkapitolu “Důkazy vzkříšení”. V ní nejprve cituje řadu autorit, které jedním sborem (i když v různých obměnách) kategoricky prohlašují, že v dějinách lidstva neexistuje více doložená historická událost, než vzkříšení Krista (myšleno fyzické). Když je čtenář takto pěkně nažhaven a očekává lavinu zdrcujících důkazů, tak … kapitola končí. A autor považuje vzkříšení Krista za doložené. To mě dostalo. 🙂

  3. Skeptik says:

    S.V.H.: ještě něco k božímu ted: má to ovšem výhodu o které jsem nevěděl než jsem se o ní dočetl na katolických stránkách – můžeš se modlit za svou prapraprapraprababičku a bůh na základě té modlitby zasáhne ještě v jejím životě…

  4. Skeptik says:

    omlouvám se – předchozí příspěvek byl určen do jiné diskuse

    S.V.H.: co říkáš tomu že ve “Více než tesař” je důkazem boha existence lidského svcědomí? Ten člověk toho asi málo přečetl – např. “Původ ctnosti”.

  5. Cestmír Berka says:

    můžeš se modlit za svou prapraprapraprababičku a bůh na základě té modlitby zasáhne ještě v jejím životě…
    a mormoni ti tu babičku klidně pokřtí- oni křtí i cizí mrtvé..a ti se nebouří…jelikož “Mrtvý prd ví”

  6. martiXXX says:

    duchovno není o zázracích; ty mohou být a nemusí……

  7. martiXXX says:

    vzkříšení může být jasná alegorická, symbolická záležitost…nedívejte se na prst ale na to, kam ukazuje…

  8. Michal says:

    Martine, ani nevíš jak s tebou souhlasím! Úplně vážně.

  9. Michal says:

    Skeptiku, spolu se určitě shodneme, že koná-li bůh, pak pro něj musí plynout čas. Neplyne-li pro boha čas (klidně nějaký jeho, oddělený od našeho vesmíru), pak je bůh totožný s Martinovou Prapodstatou, Tvůrčím principem, Pramenem bytí, či co já vím – ale je prostě statický. Nemůže ani myslet, ani konat, ani tvořit.

    Teď si ale říkám, že plyne-li pro boha čas, musí být bůh i v prostoru (zase klidně svém, odděleném od našeho vesmíru). Navíc, čas neexistuje bez hmoty. Jeden novinář se prý ptal Einsteina, jestli by mohl svoji teorii shrnout jednou větou. A Einstein řekl: “Lidé si vždycky mysleli, že když z Vesmíru odstraním všechnu hmotu, tak zbyde jen prostor a čas. Já jsem přišel na to, že prostor i čas zmizí spolu s hmotou…” Prostě, aby mělo smysl mluvit o čase, potřebuji nějaký periodický děj, tedy hmotu, pohybující se v prostoru. Vůbec mi není jasné, jaký by mohl mít význam čas bez hmoty a bez prostoru…

    Podle mě je fakt samotný koncept boha velice sporný.

  10. S.V.H. says:

    Skeptik says:
    S.V.H.: ještě něco k božímu ted: má to ovšem výhodu o které jsem nevěděl než jsem se o ní dočetl na katolických stránkách – můžeš se modlit za svou prapraprapraprababičku a bůh na základě té modlitby zasáhne ještě v jejím životě…

    S.V.H.:
    Poznámka viz
    http://www.i-ateismus.cz/2013/03/jezisovo-vteleni/comment-page-97/#comment-64575

  11. S.V.H. says:

    Skeptik says:
    S.V.H.: co říkáš tomu že ve “Více než tesař” je důkazem boha existence lidského svcědomí? Ten člověk toho asi málo přečetl – např. “Původ ctnosti”.

    S.V.H.:
    Ta kniha má vůbec grády. Moc se mi tam líbilo, jak se autor odvážně vypořádává s protiargumenty. Například, když dokládá, že Ježíš je opravdu Syn Boží (nebo Bůh, už přesně nevím), tím, že se v Ježíši naplnila ta spousta starozákonních proroctví. Na to lze dle McDowella namítnout:
    1) Stalo se to náhodou. Zde autor zcela správně vypočítává, jak astronomicky malá pravděpodobnost náhodného naplnění těch několika set proroctví je.
    2) Ježíš mohl o naplnění těchto proroctví sám usilovat. Zde autor zcela správně namítá, že mnohá proroctví sám Ježíš ovlivnit nemohl – kde se narodil, kdy se narodil, komu se narodil, z jakého byl rodu atd.
    Tím McDowell rozcupoval všechny myslitelné námitky a prokázal tedy, že Ježíš musí být Syn boží (Bůh nebo něco takového). Q.E.D.

  12. Michal says:

    😀 koukám že ohromná legrace, asi si tu knihu koupím taky 🙂

    Samozřejmě to, že by mohly s ohledem na SZ proroctví vznikat právě ty legendy o Ježíšovi, zapsané o desítky let později do evangelií – to neééé, rozhodně NE, to nás nesmí ani napadnout 🙂

  13. Michal says:

    Když už jsme ale u toho: podle mě, je dost pravděpodobné šokující tvrzení: že totiž podle SZ pasáží vznikl i samotný pašijový příběh… (konkrétně zejména Žalm 22, Izaiáš 53, a pár dalších míst).

  14. Stefan says:

    Myslim, ze Kristus ´prerazil´ preto lebo robil zazraky. V dobe svojho posobenia bol svojimi neprajnikmi, ktori ho odmietali uznat opakovane obvinovany z ciernej magie. Lenze aj samotny materialny svet, v ktorom zijeme je zazrak. Ked sa niekto zacne zaoberat fyzikou al. biologiou, musi urcite dojst do bodu, kedy zacne rozmyslat ako je mozne, ze vsetko tak dokonale funguje, drzi to po kope atd. ,ze kazdy vitamin v tele si najde svoje miesto a pod. Preco je to tak? Ateisti na to maju lahke vysvetlenie, mozu za to geny, ktore sa potrebuju sirit. Ale geny snad myslia? Stretavaju sa na nejakych mitingoch, kde planuju strategiu, pre nasledujuce tisicrocia? Mne je jasne, ze stavebnica z lega sa sama neposklada, preco by nas svet mal byt legom, ktory sa sklada sam?

  15. Cestmír Berka says:

    Zázraky uměl před Ježíšem kde kdo a za jeho života taky a po jeho smrti též. Třeba trik s hady, žábami, kobylkami uměli egyptští kouzelníci taky. Po egypťanech zůstaly pyramidy a po Ježíšovi kus překříženého dřeva a prázdná díra…

  16. protestant says:

    Dalo by se také napsat, že po egypťanech zbyly nesmyslné hromady kamení….

  17. Skeptik says:

    Náhodou Egyptská civilizace je nejdéle existující civilizace na této planetě vůbec – mimo jiné jsem to říkal jednomu člověku co věřil na doslovnou existenci celosvětové Noemovy potopy podle datace dané Biblí – problém je v tom že Egyptská civilizace existovala před potopou i po potopě a žádné potopy si nevšimli 🙂

  18. Cestmír Berka says:

    Možná to měl Aron zkoušet na faraona jinak- zbourat mu pyramidy..jenže asi měli Izraelští nějaký špatný zrak a pyramid si vůbec nevšimli