Jak začalo křesťanství?

Dnešní článek je určen primárně pro ateisty, křesťanům doporučuji raději ho nečíst 🙂 Jeho cílem není polemizovat s náboženstvím, polemizovat s vírou. K pravdivosti víry nemá žádné implikace. Hodlám si jím ukojit svou soukromou obsesi problémem, kterak začalo křesťanství. Chci předestřít jistý nestandardní model počátků křesťanství, a vás, moje vážené čtenáře, chci poprosit o jeho kritiku. Ten model je podle mého názoru velice zajímavý a řeší řadu neduhů, kterými podle mého trpí modely standardní. Má ovšem jeden „nedostatek“, který je pro mnohé zcela zásadní a diskreditující: model, který vám dnes představím, neobsahuje člověka Ježíše Krista. To samozřejmě vůbec neznamená, že syn tesaře z Galiliee, Ježíš, který byl ve 30. letech ukřižován Pilátem Ponským, neexistoval – ať si existoval, klidně ať existoval tucet ukřižovaných Ježíšů. Já ale dnes budu hájit model, který na takové postavě nezávisí. Neobsahuje ji, nepotřebuje ji, obejde se bez ní.

Podle mého modelu se křesťanství vyvinulo pravděpodobně už nějakou dobu před rokem 30 z některého z mysteriózních kultů. Nikdo si ho nevymyslel, nikdo ho nezkonstruoval – vzniklo přirozenou syntézou religiozních i jiných ideí, které ve Středomořském prostoru v té době existovaly. Křesťanství nevzniklo na žádném konkrétním místě, ty myšlenky spojující už existující ideje se objevovaly a klíčily a navzájem se ovlivňovaly a připadaly mnoha lidem zajímavé a inspirující na mnoha místech současně. Proto je také křesťanství od samého počátku velmi diverzifikované, jak ideově tak geograficky, a není ani nejmenší evidence o tom, že by vůbec kdy existovalo něco jako jednolité křesťanství, stojící na odkazu člověka Ježíše Krista.

Křesťanství vzniklo mimo jiné z těchto v daném prostoru už existujících ideí:
1) Židovství, Tóra, a zejména pasáže kolem „trpícího služebníka“ v Žalmu 22 a Isaiáši 53
2) Mesianistická očekávání
3) apokalypticismus, očekávání brzkého konce světa
4) idea božské bytosti, tvořící spirituální kanál mezi člověkem a „vysokým Bohem“
5) koncept umírajících a zmrtvýchvstalých božstev http://en.wikipedia.org/wiki/Dying-and-rising_god
6) gnosticismus, idea tajemství, které bylo po věčné časy skryto, ale nyní je odhaleno, ovšem jen „povolaným“
7) Řecká idea personifikovaného zbožštělého „Slova“, „Logos“
8 ) idea „spasitelských aktů“ božských bytostí, které měly důsledky pro spásu lidí

Protože křesťanství nemělo žádný jasný počátek v čase, ale vznikalo postupně, nemá smysl se ptát, jak se vlastně stalo, že křesťané uvěřili, a čemu přesně „na začátku“ (který nebyl) věřili. Nemusí nás to trápit: stejně tak nevíme, jak se stalo, že „uvěřili“ členové jiných mysteriózních kultů, a nevíme ani, čemu přesně věřili. Přesto víme, že tyto kulty a sekty existovaly.

Můžeme ale poměrně spolehlivě rekonstruovat, čemu věřil náš nejstarší křesťanský autor, Pavel. Něčemu podobnému (nikoliv ovšem nutně stejnému) pak věřili i ostatní autoři epištol. Mluvme tedy o víře křesťanů v Pavlově době.

Křesťané v Pavlově době věřili v Božskou bytost Kosmického významu, Ježíše Krista. (Ježíš = z aramejského „Bůh je spása“, Kristus = Mesiáš). Kristus byl spirituálním kanálem, spojujícím vysokého Boha s lidmi. Křesťané ho chápali jako prostředníka k Bohu Otci. Skrze Krista dostávali zjevení i přímé informace (Pavel: ne od lidí, ale od Pána mám následující: … 1 Kor 7:10).

Kristus podle prvních křesťanů existoval od věků. Skrze něj bylo všechno stvořeno, on byl prvorozený všeho stvoření. Kristus je obrazem neviditelného Boha, vše v nebi i na Zemi bylo stvořeno jím, vše co se vidí, i co se nevidí. Trůny i panství, vlády i mocnosti. Skrze něj a pro něj bylo vše stvořeno, a on je přede vším, a jím všechno stojí. (Koloským 1:15-17). Jeho existence a identita byla po věčné časy skryta, ale nyní, v časech před koncem světa, byla lidem zjevena skrze prorocká Písma (Římanům 16:25) a skrze vidění.

Protože byl ale Kristus spirituálním kanálem mezi Bohem a člověkem, sdílel kromě své Božské podstaty i jisté lidské prvky. Mysticky pocházel z ženy (Galatským 4:4) – což Pavel jistě nezdůrazňuje náhodou, u bytosti tohoto druhu se takové věci nerozumí samy sebou. Byl zrozen pod zákonem – byla to tedy Izraelská spirituální bytost, stvořená Izraelským Bohem, nikoliv nějaký Řecký Poseidon či božstva Egypťanů nebo něco podobného. Navíc mysticky pocházel speciálně z Davidovy královské linie – což si vyžaduje obecně uznávaná Mesianistická předpověď v Písmu.

Centrem víry křesťanů Pavlovy doby však byl mysticky chápaný spasitelský akt, který Kristus podstoupil. Na začátku celého Kosmického dramatu “se Kristus vzdal sám sebe, a přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle, jako člověk.” (Filipským 2:6-8)

Kristus byl pak vydán při takzvané Večeři Páně. Jeho tělo se vydávalo za věřící, na památku čehož měli věřící při stejnojmenném posvátném rituálu přijímat chleba, symbolizující Kristovo tělo. Jeho prolitá božská krev symbolizovala Novou Smlouvu (Starou smlouvu uzavřel Bůh s Mojžíšem, a Židé ji měli stvrzovat dodržováním Zákona). Když první křesťané pili při posvátném jídle “Večeře Páně” víno, symbolizoval tento nápoj právě Pánovu prolitou krev a Novou Smlouvu. Všechny tyto informace měli křesťané přímo od Pána (1 Kor 11:23).

Kristus pak zemřel za naše hříchy podle Písem (pravděpodobně přímo v nebi, v kosmických sférách) na dřevěném kříži (kde trpěl, Římanům 8:17), byl pohřben, a třetí den byl vzkříšen. (1 Kor 15:3) Kristus byl vzkříšen jako první ze všech zesnulých. Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí (1 Kor 15:22). Každý však ve svém pořadí. Nejdříve sám Kristus, a při jeho příchodu (nikoliv návratu!) pak všichni, kdo jsou Kristovi. Potom přijde konec: až Kristus přemůže veškerou vládu, vrchnost a moc (Kosmických zlých sil, ovládajících dnes (= v Pavlově době) tento svět), předá Kristus království Bohu a Otci. Poslední nepřítel, jenž bude přemožen, bude smrt. (1 Kor 15:26)

Kristův příchod se odehraje takto: “Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky.” (1 Tes 4:16-17)

Pavlova teologie je podle mě překvapivě kompaktní, a dává pěkně smysl. Myslím, že chápu, že v Pavlově době tomuto mohla řada lidí uvěřit, a ty myšlenky jim mohly přijít přitažlivé. Na světě je plno zla, bezbožní Římané vítězí nad spravedlivými Izraelci a dlouhodobě je drží v porobě, což svědčí o tom – toto, a spousta dalších věcí svědčí o tom, že svět je pod nadvládou Mocností Zla. Tento stav ale nebude trvat dlouho. Bůh ve prospěch svého lidu co nevidět zasáhne, prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista. Předtím je ale potřeba vypořádat se s hříchem. Všichni jsme hříšní, a zasloužíme smrt (trestem za hřích je smrt!), a Bůh ho nám lidem nemůže a ani nechce prominout. Bůh nás však všechny miluje, a tak nám nabídl novou Smlouvu, a to všem, Židům i Pohanům, smlouvu v krvi svého Syna. Bůh obětuje svého prvorozeného a jednorozeného Syna – oběť nejvyšší! – za hříchy nás všech. Kristus může nést trest za naše hříchy – protože je sám Člověk. Jeho krev je dostatečně cenná, aby naše hříchy splatila – protože je Božské podstaty, je to bytost nesmírného, Kosmického významu. Přijetím našich hříchů se z Krista stal zločinec, ten nejtěžší zločinec – a pro zločince je trest smrti na kříži. Proto kříž. Kristovým vzkříšením (přičemž my budeme vzkříšeni s ním) se řeší problém smrti, Kristus se pak vypořádá se zlými mocnostmi a předá vládu Otci, a my pak budeme s Bohem navždy, a to je konec pohádky. Jak to všechno víme? Z Písma (Žalm 22, Isaiáš 53 a další) a ze zjevení. Proč si toho doposud nikdo nevšiml, resp. nikdo ty pasáže tak nechápal? Inu, bylo to Tajemství, které je po věčné časy skryto, a nyní je zjeveno. Co musíme udělat, abychom byli spaseni? Stačí přijmout Kristovu oběť, a to uděláme tak, že v Něj uvěříme. V Krista lze ostatně jedině věřit, vždyť ho nikdo z nás nikdy neviděl (1 Petr 1:8)!!!

***

Krista kázali Apoštolové. Ti dnes známí jsou Pavel, Petr, Jakub, Apollo. Různí Apoštolové někdy kázali (více či méně) jiného Krista (2 Kor 11:4) a vzájemně si konkurovali. Všichni vycházeli, tak jako Pavel, z Písma a ze Zjevení, a nebyla žádná autorita odkazu pozemského Ježíše, která by mezi nimi mohla soudit. Nevím o žádné indícii z epištol, že by kterýkoliv Apoštol požíval vyšší autority kvůli osobní znalosti a následnictví pozemského Ježíše. Křesťanství tvořila mozaika sekt, vyznávajících Krista, a rozesetých po celé Římské říši.

Pravděpodobně v 70. letech sepsal jistý vzdělaný křesťan, neobeznámený příliš s poměry v Izraeli, vycházející z Řeckého překladu Bible, pozoruhodný alegorický příběh. Bylo to “evangelium o Ježíši Kristu, Božím Synu”. (Mk 1:1) Dnes tohoto anonymního autora známe jako evangelistu Marka. Evangelium = šťastná zpráva, Marek tedy svým čtenářům sděluje šťastnou zprávu o Ježíši Kristu, Božím Synu.

Marek se rozhodl ukázat na alegoricky chápaném a fiktivním příběhu o člověku Ježíši, midrashicky působícím na pozadí Písma, důležité teologické aspekty a pravdy o “skutečném” Kristu. Markův příběh ale až tak úplně fikcí nebyl. Skutečný Kristus přece byl Člověk, komunikuje s věřícími, byl ukřižován a vzkříšen – no a Marek to celé prostě zasadil do reálných kulis, konkrétní doby a konkrétních historických míst.

Stejně jako skutečný Kristus byl i Markův Ježíš Synem Božím, který se inkarnoval do lidského těla. Stejně jako skutečný Kristus měl i Markův Ježíš od počátku velkou Moc. Když oslovil lidi, ti ho bez řečí následovali – tak jako by měli následovat skuteční věřící skutečného Krista. Vzhledem ke Kosmickému významu skutečného Krista Ježíše poslouchalo i moře a vlny (Mk 4:41) Skutečný Kristus bude centrální postavou Apokalypsy, i Markův Ježíš o sobě mluví jako o Synu Člověka. Skutečný Kristus zvítězí nad Zlými Mocnostmi, a Markův Ježíš už na Zemi ukazuje svoji Moc nad zlými duchy. Skutečný Kristus zvítězí i nad smrtí – a Markův Ježíš křísí Jairovu dceru. Skutečný Kristus nastolí Boží království, v němž nebude nemocí – a Markův Ježíš uzdravuje nemocné. (případně “léčí nemocné hříchem”?)

Skutečný Kristus otvírá lidem oči – a Markův Ježíš uzdravuje slepé. Skutečný Kristus je spravedlivý a bez hříchu (Isa 53:9b) (musí být, aby jeho oběť zafungovala), což je i Markův Ježíš. Má úctu k Zákonu, učí podnětným etickým maximám, atd.

Skutečný Kristus je tajemstvím, které bylo po věčné časy skryto, a nyní je odhaleno – a Markův Ježíš je samé tajemství. Učí v podobenstvích, přímo za účelem, “aby lidé hleděli, a hleděli, ale nechápali, poslouchali a slyšeli, ale nerozuměli, aby se snad neobrátili, a nebylo jim odpuštěno”. (Mk 4:12). Navíc Markův Ježíš neustále zdůrazňuje, aby lidé o jeho mocných činech nikomu neříkali – a dokonce i celý příběh končí šokujícím způsobem, že “ženy nikomu nic neřekly!”. Dost možná, že i Marek svůj spis mínil jako meta-podobenství! Totiž jako podobenství o Kristu na fiktivním příkladu pozemského Ježíše…

Ostatně, celý základní plot Markova příběhu je o Kristově tajemství a jeho postupném odhalování. Ze začátku nikdo nechápal, kdo Ježíš je, a odkud bere svou Moc. V polovině příběhu (cca 8. kapitola) začal Ježíš uzdravovat slepé – a Petr začíná pomalu chápat (Ty jsi Mesiáš! Mk 8:29b). Dojde k transfiguraci na hoře, a Ježíš odhalí své kosmické konexe a tím dále poodhalí svoji identitu. První, kdo chápe víc (Ježíš je Mesiáš, který musí trpět, a pak ZEMŘÍT, a v tom vlastně spočívá jeho mise!) je žena, která ho pomazala mastí z pravého nardu (Mk 14). Až do samého konce evangelia vlastně vůbec nikdo v úplnosti nepochopí, kdo Ježíš byl. První to vyzná, je Římský voják, tedy POHAN! (Ten člověk byl opravdu Boží Syn… Mk 15:39)

Značnou část Ježíšových promluv v Markovi lze chápat jako vzkaz (současným, v Markově době žijícím!) věřícím od skutečného Krista. Markův Ježíš věřící nabádá, aby v něj měli víru (Mk 4:40 i jinde). Petrovo zapírání Ježíše je vzkaz věřícím, aby se za svého Pána nestyděli, a nepodlehli podobnému pokušení. Ježíš opakovaně Markovými ústy říká, že následovat ho bude znamenat bolest a utrpení – zřejmě aktuální situace v Markově době. V Božím království pak ale přijde odškodnění.

„Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání.” (Mk 8:34,35) je další z mnoha takových pasáží.

Celý pašiový příběh je třeba číst ve světle Starého Zákona, tedy pramene, odkud, jak známo, máme informace o Kristu. Ježíš přijel do Jeruzaléma na oslu, protože Zechariáš 9:9 to tak říká.

Římané neměli žádný zvyk pouštět zločince, ale uvědomíme-li si, že Barabáš je nápadně podobné Aramejskému Bar-Abbas, tedy Syn Otce, máme tu najednou dva Syny Otce: spravedlivého Ježíše, a zločince Barabáše (to jsme my všichni.) Zločinec je propuštěn na svobodu, a spravedlivý Ježíš bude trpět… celé je to alegorie.

Ježíš byl opovržený a opuštěný lidmi (Isa 53:3). Byl ukřižován se zločinci, protože Izaiáš 53:9 říká, že měl být pohřben se zločinci. Byl zadržen a souzen (Isaiáš 53:8), nikdy se nedopustil žádné křivdy, a v ústech neměl žádnou lež (Isa 53:9b). Byl bičován, abychom my všichni byli uzdraveni jeho ranami (Isa 53:5b). Hospodin na něj uvalil provinění nás všech (Isa 53:6b). Na smrt byl veden jako beránek, byl zmučen, a přestože trpěl, ústa neotevřel (Isa 53:7). Nelidsky byl zohaven, už ani člověku nebyl podoben (Isa 52:14, Mel Gibson, Utrpení Ježíše Krista 🙂 ).

Na kříži Ježíš volal, Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? (Žalm 22:2). Když byl na kříži, lidé se mu posmívali a pošklebovali (Žalm 22:8, Mk 5:29). Vyzývali ho, ať tedy sleze z kříže, když je ten Mesiáš (Žalm 22:9). Vojáci losovali o jeho šaty (Žalm 22:19). Na kříži měl probodené ruce i nohy (Žalm 22:17). Měl vyschlo v ústech, a tak mu vojáci dávali napít z houby namočené v octě. (Žalm 22:16). atd.

***

Marek i jeho čtenáři jistě věděli, jak Marek svůj text myslel, a tak ho i chápali. Jenže křesťanství tehdy tvořily poměrně uzavřené sekty, a jistě i Markova byla jedna z nich. Později se ovšem Markův spisek dostal mimo kontext, ve kterém byl sepsán. Lidem přišel velmi zajímavý, zajímavým a hlubokým způsobem reflektoval Krista, ve kterého věřili, a tvořil nevšední pohled na Něj…

Markův úspěch inspiroval nezávisle na sobě Matouše a Lukáše, který jeho příběh, každý svým způsobem “vylepšili”. Přidali víc příznaků Ježíšovy moci, víc zázraků a mocnější zázraky, víc nebeských znamení, zázračné narození, oba “prokázali” původ Ježíše ke králi Davidovi, jejich Ježíš byl otevřeněji Božský…

Celý příběh pak úplně reinterpretoval a přepracoval Jan, který přidal ideu Řeckého Logu, … podle mě ještě i v té době lidé chápali celou story tak jak byla původně míněna, tedy jako alegorii. Ale přístup historizovaného Ježíše se stal velmi moderní. Představuji si to, jako dnešní situaci okolo Járy Cimrmana. Každý “potichu” víme, že jde jen umělecký produkt, ale přesto se o něm na veřejnosti naprosto běžně mluví, jako že reálně žil. Má svoje muzeum, je spousta artefaktů z jeho života, dětství, přehršel jeho vynálezů, a všichni o tom mluvíme jako že se to vše “skutečně stalo”, i když víme, že “ve skutečnosti” to bylo trochu jinak.

V takové situaci se pak mohl otevřít prostor pro změnu paradigmatu. Klidně se mohla začít šířit idea, že, nakonec – to všechno opravdu BYLA realita! Že i když se to nebere vážně, tak Kristus se v Ježíši opravdu inkarnoval, tak jak evangelia popisují. To, že řekl vše co mu evangelia připisují, tomu věřil pravděpodobně už sám Marek, stejně jako Pavel věřil, že výroky které mu Pán “spirituálně sdělil” od něj reálně pocházejí. Odtud už je jen krůček k myšlence, že to řekl i fyzicky, ve svém reálně existujícím lidském těle.

Ještě v polovině druhého století evangelia nikdo necitoval, tedy je asi ještě tehdy lidé nebrali příliš vážně. Ovšem nedlouho poté začala nabývat myšlenka historicity na významu. Irenaeus je už kolem roku 180 bere prokazatelně vážně. Vytvořil pro evangelia jasné spojení s Apoštoly, známým způsobem – a zbytek už je poměrně dobře dokumentován.

***

Uvědomme si nyní dvě věci: Tento scénář je velmi dobře možný. Neobsahuje žádný zvlášť nepravděpodobný krok, nic, nad čím stojí otazník, jak tomu lidé mohli uvěřit. NAVÍC tvrdím, že v tomto kontextu dávají všechny spisy NZ lepší smysl, než za předpokladu historického Ježíše. Pavlovými dopisy počínaje, a evangelii konče.

Uvažme např.

1) absenci Ježíšova učení prakticky ve všech epištolách
2) fakt, že Pavel Ježíši nepřipisuje ani žádný ze svých apokalyptických názorů, které přitom měly být jádrem Ježíšova pozemského učení
3) fakt, že Pavel Ježíši nepřipisuje ani morální maximy, které měly od Ježíše pocházet (miluj bližního svého…)
4) Pavlovo evangelium je úplně jiné, než Ježíšovo, a Pavel vůbec nezmiňuje, že by Ježíš nějaké měl. Nemluví o tom, že by nějaké měl, a nezdůvodňuje, proč ten posun.
5) Jediný výrok, kdy Pavel Ježíše evidentně cituje, je Večeře Páně (1 Kor 11:23-26) , což je asi podle nás všech zrovna výjev, který se jen těžko stal. Nevím, jak byste vysvětlili, že Ježíš lámal chleba a nabádal své učedníky, ať ho jedí jako jeho tělo, které se dává za něj…
6) způsob, jakým Pavel (ne)mluví o Jakubovi a Petrovi.
7) způsob, jakým Pavel mluví o své návštěvě Jeruzaléma, a fakt, že ho ani nenapadne, že by mohl navštívit místo, kde byl Ježíš ukřižován, zahradu Getsemane, prázdný hrob, atd., a pak o tom napsat svým čtenářům…
8 ) vysokou Kristologii u Pavla. Jak se v tak krátké době stala z tesaře bytost Božské podstaty?
9) proč vůbec Pavel v listu Galatským zdůrazňuje, že Kristus byl z ženy? U tesaře by to jeden tak nějak čekal, proč o tom vůbec mluvit? No ale u Božské bytosti … je asi docela vhodné takovouto její nečekanou vlastnost zdůraznit.
10) V kapitole Římanům 13 Pavel říká, že vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale pro ty, kdo konají zlo. Konej dobro, a vláda tě pochválí. Konáš-li ale zlo, boj se. Vláda je Božím služebníkem, a pachatele zle po zásluze trestá. VELMI podivné, pokud by Pavel věděl, co se stalo Ježíši…
11) fakt, že Pavel (i ostatní autoři epištol!) zcela mlčí o tom, že by Ježíš měl vůbec nějaké učedníky. Jedinkrát mluví o Dvanácti, aniž vysvětlí co to je, a nezahrnuje do toho ani Petra, ani ostatní Apoštoly.
atd.
12) absence jakékoliv jiné evidence o učednících. Autor Petrova dopisu netvrdí ani nenaznačuje, že by byl Ježíšovým učedníkem. Autor Jakubova dopisu vůbec nezmiňuje svůj údajný pokrevní příbuzenský vztah s Ježíšem! Pavel se při svém soupeření s Petrem nijak nesnaží vypořádat s jeho údajným mnohem bližším vztahem k pozemskému Ježíši.
13) za co byl vlastně Ježíš ukřižován? Ukřižování je trest pro těžké zločince, ale pro rouhače je trest ukamenování…
14) jak moc je pravděpodobné, že tesaře předvedli osobně před Piláta Ponského?
15) Příjmení Jidáše Iškariotského je zábavná hra se slovy: Aramejské Ish-Karijá znamená “lhář”, a nebo “ten falešný”…
16) Josef z Arimatee má také zajímavé příjmení: žádné město Arimatea nebylo nikdy nalezeno, ale znamená to “Best disciple Town”, tedy “město nejlepšího učedníka”
17) ani město Nazaret nebylo nikdy nalezeno, a neexistují o něm žádné dobové dokumenty. Zato evangelium sv. Filipa naznačuje, co to znamená: Ježíš z Nazaretu znamená podle Filipa “Ježíš z Pravdy”…
18) Římané nechávali popravené na křížích viset mnoho dní. Sejmout někoho hned po smrti, a dát ho do hrobu – to je nevídané. Kdyby ale bylo s Ježíšem nakládáno tak jak bylo s popravenými nakládáno běžně, těžko by mohl Marek svoji historku dokončit. Kdyby Římané Ježíše nechali viset na kříži, jak to bylo běžné, těžko by také jeho učedníky mohlo napadnout něco o vzkříšení.
19) Jak vůbec učedníky napadla absurdní teze, že ten, s kým chodili měsíce po zemi, nosil úplně normální šaty, boty, jedl, vyměšoval se – a zemřel – tak sestoupí na konci světa z nebe a on to bude, kdo skoncuje s Kosmickými zlými mocnostmi?
20) co bylo TO v Ježíšově učení nebo životě, co způsobilo Ježíšův ohromný respekt v očích jeho učedníků, o němž navíc tak snadno přesvědčovali další napříč celým Římským impériem?
21) a proč se o TÉ-ÚŽASNÉ-VĚCI nikdy nezmiňuje žádný z autorů epištol?
22) jak došel Pavel k pozoruhodné tezi, že chudý tesař z Galilee zemřel za hříchy všech lidí, a ti kdo tomu uvěří, budou svou vírou spaseni?!
23) jaký smysl dávalo Pavlovi a dalším pojídání chleba symbolizující maso tesaře, a pití vína symbolizující jeho krev?

Závěr:

Zajímají mě:
1) konkrétní důvody, proč je tento scénář nepravděpodobný
2) konkrétní důvody, proč je standardní scénář s historickým Kristem pravděpodobnější. Co v počátcích křesťanství vysvětluje předpoklad historického Krista lépe, než výše popsaný scénář?

This entry was posted in Postřehy k náboženství, Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

214 Responses to Jak začalo křesťanství?

  1. Borius says:

    Michale, mně se Tvůj rozbor líbí, je kompaktní, jde do hloubky, všímá si detailů (nic ve stylu „krista si vymysleli faráři pro ovládání lidí“). V zásadě s ním souhlasím i jako neateista. Víš, on ten Tvůj obraz Kosmického Krista není až tak úplně nový. Už v ranných začátcích křesťanství vedle sebe koexistovaly obě verze nově vznikající víry. Pro jedny (známe je jako gnostiky) byl pvořadý onen Kosmický Kristus, někteří dokonce ho brali až natolik spirituálním způsobem, že Ježíš pro ně nepředstavoval člověka, přesněji řečeno nepřišel v těle. Ta víra se mohla úspěšně šířit impériem, protože byla v souladu s mystérii, jak je chápali Řekové, Římané, ale i jiné pohanské kultury. Ty evangelia i dost značným způsobem ovlivnily – narození z Panny, vymítání démonů, uzdravování vírou, večeře Páně atd.; nic z toho nemá kořeny v judaismu, ale mezi pohany šlo o známé scénáře. To jen k bližšímu pochopení faktu, proč se mohlo křesťanství tak úspěšně šířit. Inu, vždyť to bylo oživení jejich vlastních mystérií, byť pod hlavičkou jiného náboženství.
    Podle mne mohla být tato gnostická prvokřesťanská vize úspěšnější než ta, která prvoplánově vycházela z Ježíše člověka, v němž spatřovala božího syna (a později přímo samotného Boha, ale to už jsme jinde). Počátky křesťanství představoval zápas o to, které pojetí nakonec zvítězí. No jako silnější se nakonec ukázala ta druhá (více lidové víry, člověčí, ježíšské, méně spirituality) a gnostici nakonec skončili s nálepkou heretiků. Ovšem důležité je to, že její vliv zanechal nesmazatelné stopy, které nešly jednoduše zahladit. Proto pozdější (tzn. i dnešní) křesťanství, které se opírá o Bibli jako zdroj, nutně představuje jakýsi konglomerát obou kristologických směrů, které v počátcích byly neslučitelné. Jak sám správně pozoruješ, všude v Bibli lze dost dobře vypozorovat pozůstatky po Kosmickém Kristu. Nevšiml jsem si, jestli jsi tak udělal, ale klidně k nim můžeš přiřadit i Janovo evangelium a Janovo Zjevení (pozor, nemusí jít o stejného autora).
    Je jasné, že pro klasické pojetí křesťanství je Tvá teze nepřijatelná. Na druhou stranu, musí se nějakým způsobem poprat s indiciemi, které na ni poukazují. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že snad každý křesťan je nějakým způsobem vnímá. Proto muselo vzniknout tolik podivuhodných konstukcí a dogmat, které by alespoň do nějaké míry dokázaly sloučit oba rozdílné pohledy na Krista.
    Takže, Tvůj názor (představa Krista vycházející ze spirituáně nahlíženého kosmu, bez ohledu na historičnost zakladatele) považuji za oprávněný a správný, nikoli však výlučně správný. Proto má Thel Akira také dostatek argumentačních nástrojů na vyvracení Kosmického Krista. Svým způsobem pravdu máte oba (pokud jde o historičnost vzniku křesťanství). Vznik křesťanství vůbec nebyl jednolitý, homogenní proces.

  2. Michal says:

    Boriusi, děkuji za pochvalu! Jsem moc rád, že tyhle moje úvahy neodsuzujete jako úplné blbosti. Podle mě to prostě poměrně dobře připadá v úvahu, to je asi všechno co říkám.

    Spěchám, dnes tu celý den nebudu, tak se omlouvám za stručnost 🙂

  3. Medea says:

    Michal napísal:

    Marek se rozhodl ukázat na alegoricky chápaném a fiktivním příběhu o člověku Ježíši, midrashicky působícím na pozadí Písma, důležité teologické aspekty a pravdy o “skutečném” Kristu.

    Všichni víme, jak moc je Janovo evangelium odlišné od Synoptických. A bereme to tak jak to je. Ale možná bychom se měli ptát, jak je to vůbec možné? Není to vlastně strašně divné? Jak se mohla vyvinout až tak divergentní tradice? A nebo si to Janova komunita “nadrzo” celé převyprávěla, kompletně změnila teologii Ježíšova učení – a vůbec to tam nikomu nevadilo? Hypotéza Kosmického Krista na to poskytuje elegantní odpověď: Jan klidně mohl být obeznámen se všemi doposud existujícími evangelii – ale prostě se rozhodl napsat svou verzi toho příběhu… Nikdy se to nestalo, tak o co jde? Samozřejmě ta základní kostra, tedy právě to, co se stalo Kosmickému Kristu, tedy ukřižování a vzkříšení, zůstalo zachováno. Jan byl inspirován myšlenkou zasadit křesťanský Kosmický příběh do reálných kulis, ale chtěl to prostě z teologických důvodů udělat jinak než jeho předchůdci. Nemusel mít žádné výčitky svědomí z nějakého falšování, a také mu nikdo nemohl nic vytýkat…

    Michal, ak by prví pisatelia evanjelií boli skutočne len uctievači Kozmického Krista (KK), píšúci len alegorické príbehy zasadené do pozemských kulís, tak z tohoto hľadiska sa mi javí vznik SYNOPTICKÝCH evanjelií ako dosť nepravdepodobný. Ak sú to len alegórie, prečo tak výrazne konvergujú k jednému pseudohistorickému príbehu?

    Prečo sa v evanjeliách-alegóriách objavujú rovnaké postavy? Prečo by sa mala pozemská metafora KK volať vo všetkých evanjeliách Ježiš, prečo by sa v nejakom evanjeliu nevolala táto postava Emanuel, prečo by sa matka pozemskej metafory KK nemohla volať v Matúšovi Mária a v Lukášovi Alžbeta 🙂 preč by sa manžel matky vtelenia KK nemohol volať v niektorých evanjeliách Juda a v iných Matúš, prečo … ? Prečo bolo Ježišovo ukrižovanie vo všetkých evanjeliách zasadené do čias Tibéria a nie napr. Caligulu? Prečo bol Ježiš “z Nazaretu” a nie “z Hebronu”?

    Pokiaľ by evanjelisti písali len alegorické príbehy (zasadzujúce spasiteľské pôsobenie Kozmického Krista do pozemských kulís), tak by som také výrazné konvergencie u evanjelií (a to aj u viacerých nekanonických) nečakala, skôr by som očakávala nejaké gnostické spasiteľské mýty a príbehy typu Hymnus o perle 🙂

    Ak evanjeliá začali ako neskrývané alegórie, tak ako vznikla v 2. storočí v ranej Cirkvi tá zapálená snaha určiť ich ortodoxnosť a kanonickosť?

  4. Skeptik says:

    to-co-psal Jack o Hitlerovi – myslím že taková postava v historii existuje – je to první čínský císař – jsou ji přisuzovány silné magické a záporné vlstnosti a riziko druhého příchodu který bude znamenat velkou destrukci – ovšem nevím jak moc to dnešní číňané berou vážně
    co se týče Járy Cimrmana – opravdu chci vidět jak za 2000 let budou historikové spekulovat o jeho životě 🙂 – přece je tolik indicií o tom že žil 🙂
    co se týče Kosmického Krista – mrkněte na fíkovník – v Markovi to trvalo několik hodin než uschnul – v Matoušovi uschnul ihned – uschnutí fíkovníku za několik hodin – to nevypadá na dílo Kosmického Krista

  5. Skeptik says:

    co se týče boje gnostiků a negnostiků – negnostikové měli lepší organizační strukturu – gnostikové byli spíše individualisté – negnostikové byli masovější protože to byla lehčí teologie co se až později zahušťovala a to navíc jen pro vrchní části organizace – tak není moc divu že vyhráli negnostikové – nic to samozřejmě neříká o tom co bylo primární
    Gnostikové klidně mohli být starší než křesťané a přesto mohl být Ježíš historickou postavou 🙂

  6. Medea says:

    Skeptik: “Gnostikové klidně mohli být starší než křesťané a přesto mohl být Ježíš historickou postavou :-)”

    Gnostici sú starší (samozrejme, závisí to od definície gnosticizmu) a verím, že značne ovplyvnili kresťanstvo.

    Mne sa kresťanstvo javí jednoducho ako “firma” vybudovaná okolo charizmatického vodcu. Ježiš vložil svoj vstupný “kapitál” (sľuby o skorom príchode Kráľovstva, o vzkriesení mŕtvych, o Súde) a vytvoril aj know how (kazateľské turné, robenie “zázrakov”, komunita vyvolených čakajúcich na príchod Kráľovstva, rituál večere). Ježišovský biznis pod vedením viac alebo menej schopných manažérov si postupne vytvoril svoje filiálky najprv Judei a Galilei, potom v Sýrii, Malej Ázii, Grécku, v Ríme, v Egypte, … . Hlavnou komoditou boli zprvu sľuby o skorom príchode Kráľovstva a Ježiš bol uvádzaný ako exemplárny príklad prvého vzkrieseného.

  7. Medea says:

    Tým nechcem povedať, že apoštoli boli podvodníci. Oni sami brali Ježišove sľuby veľmi vážne.

  8. Borius says:

    Skeptik:
    „co se týče boje gnostiků a negnostiků – negnostikové měli lepší organizační strukturu – gnostikové byli spíše individualisté – negnostikové byli masovější protože to byla lehčí teologie co se až později zahušťovala a to navíc jen pro vrchní části organizace – tak není moc divu že vyhráli negnostikové – nic to samozřejmě neříká o tom co bylo primární
    Gnostikové klidně mohli být starší než křesťané a přesto mohl být Ježíš historickou postavou.“
    Borius:
    Děkuji za doplnění. Gnostikové skutečně nepředstavovali organizované náboženství, takže není divu, že byli nakonec převálcováni konkurencí, která se dokázala lépe organizačně formovat a jasně formulovat články víry, dogmata.
    Starší než samotné křesťanství vskutku byli, vyskytovali se i uprostřed jiných náboženství, řecké nevyjímaje. Samozřejmě, že to nic nevypovídá o historičnosti Ježíše. 🙂

  9. jack says:

    Borius says:
    May 1, 2013 at 4:48 pm
    Samozřejmě, že to nic nevypovídá o historičnosti Ježíše. 🙂

    jack:
    Ovšem určité informace v souvislosti s Ježíšem máme a dokonce je můžeme považovat za fakta. Už jsem o tom psal. NIKDY a NIKDE na světě neměl na lidi vliv žádný vzkříšený “živý” Ježíš,POKUD o něm do té doby lidé neslyšeli. To vyvrací tvrzení některých věřících,že Ježíš i po své smrti osobně (jako vzkříšený) působí mezi lidmi. Napřed se lidé museli s historkou o Ježíši seznámit,potom této historce uvěřit a teprve potom (jaká záhada) byl Ježíš mezi nimi,když se sešli,jak si o tom krásně vymýšlí Protestant.

  10. Borius says:

    Jacku,
    1) pokud ten prožitek, katarzi, znovuzrození, či jak to nazvat, identifikuje jako setkání s Kristem, pak nevidím důvod, aby nemohl říct: „Kristus změnil můj život.“
    2) Pokud se sejdou a rozjímají nad životem a učením Ježíše, opět nevidím problém v tom, že mohou prohlásit „Ježíš je uprostřed nás.“

    Z hlediska vnějšího pozorovatele může být takové prohlášení jen chybnou interpretací vnitřního prožívání, ale z pohledu zúčastněného aktéra jde o nepochybnou skutečnost. Pokud si někdo aplikuje LSD a setká se s bílými myškami, pak – byly ty myšky v jeho vnitřním světě skutečné? Ne, nechci tím snižovat náboženský prožitek na úroveň drogových halucinací; spíše se pozastavuji nad tím, že vnitřní svět se může lišit od vnějšího. Ale to už by nejspíš byla otázka pro fundovaného psychologa nebo neurologa.

    Jiným problémem je, nakolik je podstatná a důležitá shoda s Ježíšovým učením, aby se stále dalo mluvit o společenství s Kristem (ať už se tím míní cokoli). Řekněme, že by se nějakým způsobem podařilo zjistit, v čem vlastně jeho učení spočívalo. Ono to totiž tak jednoznačné není, vzhledem k tomu, že mluvil v metaforách. Výkladů je spoustu a další můžeme přidávat, záleží jak konkrétně kdo čemu porozumí a jak si kterou metaforu vyloží. Jeden příklad za všechny: věřil v peklo tak, jak bývá v cíkvích prezentováno, nebo šlo pouze o kulisu vni jeho metafory? Nebo: za koho se sám považoval? Ani na takovou principiální otázku nelze dát jednoznačnou odpověď, a to ani na bázi evangelií.

  11. jack says:

    Borius says:
    May 1, 2013 at 11:42 pm

    Jacku,
    1) pokud ten prožitek, katarzi, znovuzrození, či jak to nazvat, identifikuje jako setkání s Kristem, pak nevidím důvod, aby nemohl říct: „Kristus změnil můj život.“
    2) Pokud se sejdou a rozjímají nad životem a učením Ježíše, opět nevidím problém v tom, že mohou prohlásit „Ježíš je uprostřed nás.“

    Z hlediska vnějšího pozorovatele může být takové prohlášení jen chybnou interpretací vnitřního prožívání, ale z pohledu zúčastněného aktéra jde o nepochybnou skutečnost. Pokud si někdo aplikuje LSD a setká se s bílými myškami, pak – byly ty myšky v jeho vnitřním světě skutečné? Ne, nechci tím snižovat náboženský prožitek na úroveň drogových halucinací; spíše se pozastavuji nad tím, že vnitřní svět se může lišit od vnějšího. Ale to už by nejspíš byla otázka pro fundovaného psychologa nebo neurologa.

    jack:
    Samozřejmě,to máte pravdu,ale o tom má myšlenka nebyla.
    Když to převedu na váš příklad s bílými myškami. Tak píši o tom,že žádný člověk po zážitku s LSD nevypráví o zvláštních bílých zvířátkách,která do té doby neviděl.
    Mluví o bílých myškách,tedy o něčem,s čím se už někdy před tím seznámil.
    Mluvím tedy o tom,že miliony lidí na neznámém kontinentu,neznámém pro lidi,kteří začali mluvit o Kristu a křesťanském Bohu,lidé stvoření tímto Bohem (samozřejmě podle věřících) a kteří by měli (nebo alespoň někteří z nich) mít dříve či později duchovní zkušenost s Kristem a přes něj i s tímto Bohem,jak o tom věřící a Bible informuje,tak tisíce let z těchto miliónů lidí NEMÁ nikdo vůbec žádné zkušenosti s Kristem a záhadně je začnou mít až tehdy,když křesťané jejich kontinent objeví a o Kristu je informují.
    Asi tak,jako když jsem byl já malým dítětem,tak jsem věděl,že vánoční dárky nosí tzv. Ježíšek a vždy k nám chodil zásadně oknem. Ale později jsem se dozvěděl,že vánoční dárky nosí Santa Claus a že chodí krbem. Krb jsme měli,tak vážně nechápu,proč nepřišel. 🙂

  12. Borius says:

    Jacku,
    aha, takto! Máte určitě pravdu, že náboženské prožitky (ať už evokované nebo „nenadále“ přišlé) se dějí jen prostřednictvím víry, kterou věřící vyznává. A jen ve vymezeném rámci daného paradigmatu. Tedy protestant neuvidí Pannu Marii, muslim neprožije setkání s Kristem, katolík nepocítí závan nirvány atd. Tomu rozumím a plně souhlasím. Ovšem přesně nerozumím, kam tím míříte. Mám za to, že křesťané právě s tímto vědomím šíří své poselství, totiž aby mohlo dojít k onomu „setkání“. Nevidím rozpor mezi tímto faktem a křesťanstvím. Řekl bych, že si jsou toho dobře vědomi. Tedy, nesetkal jsem se ještě s tvrzením, že by zkušenost s Kristem mohla nebo měla „fungovat“ ještě před příchodem křesťanství. Sice si dovedu představit situaci, kdy by někdo zpětně, retrospektivně analyzoval svůj religiozní prožitek ještě před seznámením s křesťanství, jako kristologický, ale to určitě nemáte na mysli.

  13. Richard Zatloukal says:

    O jaké zdroje se opíráte? Nechci vás kritizovat z křesťanského hlediska, je jasné, že v Novém Zákoně popisované události události jsou spíše legendární. Ale Váš výklad je naprosto absurdní, a naprosto se vylučuje s tím, co o počátcích křesťansví víme.

  14. Michal says:

    Pane Zatloukale, já hledám někoho, kdo mi můj model vyvrátí. Pokud jste vy takovým člověkem, pak super. Co přesně víme, co vylučuje můj model, a odkud? Buďte prosím konkrétní!

    Jinak, pokud se mě ptáte na zdroje, tak Vás odkazuji na článek na wiki: http://en.wikipedia.org/wiki/Christ_myth_theory
    V jeho druhé části (History of The Concept) máte seznam odborníků, kteří se k té teorii (ne úplně přesně v té podobě, jak jsem ji já formuloval) hlásí. Jistě, je jich rozhodně výrazná menšina ze všech Biblistů, ale jsou takoví, a není jich zas až tak úplně málo.

  15. Stefan says:

    Biele mysi su charakteristicke pre alkoholicke delirium. Ked sa niekto prepije az tam – ten toho musel hrdlom preliat naozaj vela.

  16. Borius says:

    Jardo,
    ten projekt „Škola hrou“ se mi docela zamlouvá, rozhodně bych v tom neviděl žádnou indoktrinaci, jak je v článku dotyčná forma výuky zkritizována. Jde jen o učení mytologii zábavnou formou, kdy je současně rozvíjena tvořivost a fantazie, kdy si zapamatují z učiva více a dlouhodoběji, než když je jim látka nadiktována a děcka se jí musí nabiflovat. Je to stejné, jako když si v hodinách zoologie zahrají na nějaké zvířátko.
    Spíš se mi nelíbí způsob kritiky, který na výuku nahlíží jako na ohrožení „konkurencí“. A co už se mi nelíbí absolutně vůbec, je způsob, jakým jsou komentáře moderovány.

  17. Jarda says:

    Standa says:
    Když už se popouští úzda fantazii:

    Trochu podobné jako mluvení o neexistující postavě jako kdyby opravdu existovala, je mluvení o sice existující známé osobnosti ale přisouzení ji nějakého mystického smyslu, někdy úplně opačného. Nevím jak přesně bych to vyjádřil. Asi to nebude dobrý příklad. Ale jako děti školou povinné jsme se třeba strašili povídačkama o vyvolávání duchů a že prý duch Boženy Němcové je nebezpečný, zlý. Absolutně nevím kde se taková blbost vzala.

    Jarda:
    Zde bych opět odkázal na velikonoční dvojdílný TV film Ježíš a jeho rodina. Snad se někde z archivu dá vyšťourat.

  18. Jarda says:

    Borius says:
    Tedy, nesetkal jsem se ještě s tvrzením, že by zkušenost s Kristem mohla nebo měla „fungovat“ ještě před příchodem křesťanství. Sice si dovedu představit situaci, kdy by někdo zpětně, retrospektivně analyzoval svůj religiozní prožitek ještě před seznámením s křesťanství, jako kristologický, ale to určitě nemáte na mysli.

    Jarda:
    No jo; jak ale ty miliony lidí, kteří nepoznali Krista, byli spaseni? Nebo všichni přišli, jako pohané, do pekla? Vždyť všichni nějaké ty bohy uctívali a ten jediný pravý, katolický, který lidi tak “šíleně” miluje, pro jejich spasení nic neudělal.

  19. Jarda says:

    Thel Akira says:
    Proč by podstupovali takové oběti kvůli věci, o níž by věděli, že je založena na lži? Odpověď zní, že by to nedělali. Byli ochotni trpět a umírat za věc, o níž věděli, že je založena na pravdě.

    Jarda:
    Dovolil bych si podotknout, že i čarodějnice byly ochotné zemřít za svoji pravdu, a nejen ony, ale i heretici, komunisté i bolševici.