Ježíšovo vtělení

Dnes se zamyslíme nad Ježíšovým vtělením. Budeme předpokládat, že Bůh existuje, že může konat zázraky, chce-li (tedy např. zmrtvýchvstání není principiální problém), a rozebereme, jak za těchto předpokladů nahlížet na tvrzení křesťanů, že Ježíš byl Bohem. Uvážíme také některé další konsekvence, které by měl pobyt Boha v lidském těle.

***

Jaký lze vůbec dát tvrzení, že Ježíš byl Bohem, význam?

Asi nejpřirozenější interpretací by bylo, že Bůh si prostě na Zemi “vyčaroval” (nechal narodit) Ježíšovo tělo, a ustanovil ho svým “avatarem”. Bůh JEDNAL skrze Ježíše. Toto vše by Bůh nade vší pochybnost mohl udělat, žel, je to zcela nekompatibilní s křesťanstvím. Takový Ježíš by byl boží loutkou, a nikoliv Bohem samotným. Nemohl by tedy říct “Já a Otec jedno jsme”. Rovněž tak by nemohl říct “Dříve než Abraham, já jsem”.

Bůh mohl do Ježíše také “vplynout”, jako “duch” (skoro se mi chce napsat – poltergeist), což je ovšem představa, která je pro naše účely podobná jako “avatar”.

Křesťané tvrdí něco jiného. Křesťané tvrdí, že Ježíš BYL Bohem, a nikoliv loutkou Boha, ovládanou ať už z mimoprostoru “všudypřítomným” Bohem, a nebo zevnitř “Bohem-poltergeistem”. Tvrdí, že Bůh se STAL lidským tělem. Ježíš měl podle nich dvojí podstatu: Boží, i lidskou. Byl současně úplným Bohem, a současně úplným člověkem. Co to znamená?

Co vůbec znamená v tomto kontextu slovo “podstata”? Jakou podstatu má hrnek na kafe? Jakou podstatu má pes? A jakou kámen? Může mít jakékoliv jsoucno na světě, kromě Krista, více než jednu podstatu? Může být kámen mravencem? Může být osel zrnkem písku? Pokud ne, pak tvrzení, že Kristus je jediná výjimka, je podle mě bezobsažné: může mi snad někdo vysvětlit, co to tvrzení, že Ježíš Kristus měl “dvě podstaty” ZNAMENÁ?

Křesťané věří, že Ježíš byl úplným Bohem, a současně úplným člověkem. Jenže být Bohem znamená NEBÝT člověkem, a být člověkem znamená NEBÝT Bohem. Člověk je konečný, a Bůh je nekonečný. Je-li nějaké jsoucno konečné, pak to není Bůh, a je-li nějaké jsoucno nekonečné, pak to není člověk. Podobně i v dalších atributech. Být Bohem a zároveň člověkem je proto protimluv.

Čím vším se Bůh vůbec může stát? Mohl se stát např. ženou? Znamená něco, že Ježíš byl muž? Může se Bůh stát třeba psem? Řekli bychom pak, že daný pes je současně úplným psem, a současně úplným Bohem? Může se Bůh stát kamenem? Řekli bychom pak, že tento kámen je současně pravým a skutečným kamenem, a současně úplným Bohem? Může se stát mravencem, virem, baktérií? Zrnkem písku? Měli bychom pak zrno písku – Boha? Odpověď na všechny tyto otázky by jistě měla být kladná – vždyť Bůh je všemohoucí! – a ukazuje to, jak je představa soupodstatného vtělení absurdní, ať už znamená cokoliv.

Problém s prostorem

Bůh jistě NĚKDE je. Může být všude, může být i mimo náš prostor a čas. Může být všude a zároveň (navíc) mimo náš prostor a čas (říká se tomu myslím přesažnost?). Pokud se ovšem Bůh STAL Ježíšem, znamená to pak, že přestal být tam, kde byl do té doby, a stal se prostorově omezeným lidským tělem? Pokud Bůh zůstal tam kde byl před Ježíšovým narozením, pak jsme ovšem u té už zmíněné představy “avatara”. A pokud platí, že Bůh přestal být rozprostřen v celém Vesmíru (případně i mimo náš prostor), a “vcucnul se” do Ježíšova těla – pak není tento scénář dostatečně absurdní sám o sobě?

Ježíšova DNA

Jako každý člověk, měl i Ježíš nepochybně DNA. Jako u každého člověka, musela polovina jeho DNA pocházet od otce, a polovina od matky. Pokud by CELÁ jeho DNA pocházela od matky, pak by Ježíš byl klonem své matky – tedy zejména byl by ženou. Bůh tedy Ježíšovi musel “vyčarovat” polovinu DNA. Položme si otázku, jestli tato DNA byla v nějakém smyslu JEHO, tedy Boha – a nebo jestli si ji Bůh prostě vymyslel, přičemž si ji klidně mohl vymyslet i jakkoliv jinak. Boží být nemohla, protože Bůh, jakožto duch, bezpochyby DNA nemá. Musela tedy být vymyšlená – a i když mohla být “super”, mohla obsahovat nějaké vynikající a přínosné varianty genů, a činit tak z Ježíše dokonalejšího člověka než ostatní lidé, tak pořád byla arbitrární, a pořád to byla jen sekvence nukleotidů. Křesťané ovšem zdůrazňují, že Ježíš byl člověk jako my, nebyl to tedy superman se superDNA, měl to být člověk se všemi našimi slabostmi.

Ježíšova fyzická podoba

I Ježíšova fyzická podoba (kódovaná a určená jeho DNA) nebyla jistě předem daná, ale byla libovolná. Bůh si mohl svoje lidské tělo zvolit jakkoliv jinak. To není nic proti ničemu, jen je dobré si to uvědomit.

Ježíšův embryonální vývoj

Od kdy byl vlastně Ježíš Bohem? Byl Bohem už jako plod? Jako embryo? Jako jednobuněčné oplozené vajíčko? Mariino vajíčko, předtím, než v něm Bůh vyčaroval DNA nějakého (libovolného) muže a tím jej oplodnil, existovalo už předtím – existovalo vlastně od Mariina narození, od jejího vlastního prenatálního vývoje. Muselo se tedy v nějakém okamžiku STÁT Bohem. To je ovšem velice zvláštní: pochopil bych, kdyby do něj Bůh nějak “vplynul”. Tím by se ovšem nestalo Bohem – jen by mělo Boha v sobě (jako ducha, nebo spíš mikro-ducha 🙂 ). Toto je ovšem představa, kterou teologové odmítají. Měl-li se Bůh STÁT Ježíšem, pak by se v našem případě musel STÁT něčím, co už předtím existovalo – a to je IMHO ještě větší nonsens, než “Bůh který se stal buňkou”. Křesťané musí věřit tomu, že se Bůh stal buňkou, která už přitom předtím existovala.

Ježíšova smrt

Pokud Ježíš zemřel, a Ježíš přitom BYL Bohem, pak musel zemřít Bůh. To je ale nonsens, Bůh je nesmrtelný, a jistě ho nemůže ohrozit a tím méně “zabít” pár Římských vojáků s hřebíky a kladivem. Pokud ovšem zemřelo jen Ježíšovo tělo, a Bůh přitom zůstal “živý”, pak tím přece padá teorie dvojí podstaty. Pak to znamená, že Ježíš nemohl BÝT Bohem (ale mohl mít max. v sobě Božího ducha, který se pak v klidu “odpojil”).

Navíc měl Ježíš stejně “zemřít” jen na tři dny, pak měl být vzkříšen, a tato jeho smrt měla být ohromnou OBĚTÍ. Co je to ale za “smrt” na tři dny? Smrt je proto smrtí, že je definitivní (alespoň z hlediska tohoto světa). Kdo se po třech dnech vzbudí, ten nezemřel. Takovou “smrt na tři dny” bych si kdykoliv střihnul sám. To není žádná oběť.

Navíc, co to bylo za oběť, když Bůh obětoval jen tělo, které si může kdykoliv vytvořit znovu? Co víc, může si jich vytvořit kolik chce najednou, může je nechat libovolně trpět, umírat, a pak klidně křísit – ale v čem tedy spočívá ta oběť?

Když obětuje svůj život člověk, pak je to jasná věc: pozemský život je pro něj smrtí navždy ztracen. To je oběť. Kdyby se CHTĚL na Zemi vrátit, nemůže. Vše co je mu na Zemi drahé, zde musí zanechat, vše je pro něj nadobro ztraceno. Toto přece vůbec neplatí pro Boha. Kde je tedy jaká oběť?

Ježíšovo utrpení

Setkal jsem se s výkladem, že obětí nebyla Ježíšova smrt (protože opravdu o smrt jíti nemohlo), ale jeho utrpení. Bůh v těle Ježíše měl zcela lidské vnímání bolesti, a proto na kříži nezměrně trpěl – trpěl za nás, a v tom spočívala jeho oběť. I toto je však problematický pohled.

Fyzická bolest je způsob, jakým náš mozek vnímá informaci, která se k němu dostává nervy, že je tělo poškozováno. Silně negativní pocit bolesti, generovaný podvědomím, pak nutí vědomou část našeho mozku, učinit všechny kroky, abychom se bolesti co nejdříve zbavili, a tím zabránili dalšímu poškozování těla. Pocit bolesti je tedy výhradně projevem toho, jak naše tělo funguje, a je dědictvím naší evoluční historie. V neposlední řadě souvisí bolest s naší slabostí a (fyzickou) velikostí. Nám způsobí hřebík do ruky asi větší bolest, než řekněme nosorožci, a nosorožci možná způsobí větší bolest, než třeba plejtvákovi. Jakou bolest asi může způsobit “hřebík do ruky” Bohu? Aby Bůh vnímal bolest jako člověk, musel by sebe sama nekonečně omezit: musel by se učinit z nekonečně silného tak slabým, jako je člověk. Může ale toto Bůh udělat?

Standardní řešení prastaré otázky, zda může Bůh stvořit tak těžký kámen, aby ho neuzvednul, je, že nemůže. Bůh se nemůže udělat slabým. Stejně tak se Bůh např. nemůže “zabít”, nemůže “způsobit, aby přestal existovat”. IMHO zcela analogicky nemůže způsobit, aby ho “nesnesitelně bolel” obyčejný železný hřebík, což je zážitek který snese kdejaký zfanatizovaný Filipínec, který si jej navíc nechá zatlouct do rukou zcela dobrovolně.

Fyzické vnímání bolesti je ostatně silně závislé na psychickém stavu člověka. (nejen) vojáci speciálních jednotek jsou cvičeni k tomu, aby byli do značné míry schopni vůlí překonat bolest. Navíc, jinak vnímá bolest vyděšený člověk, který nechce zemřít, netuší co ho čeká, nechce trpět, atd., a jinak vnímá bolest psychicky silný a odhodlaný jedinec, který ví proč je jeho utrpení zapotřebí, proč je potřeba aby to snesl, a navíc ví jak to celé skončí. Ježíš ale podle křesťanského příběhu přece moc dobře věděl, proč musí trpět, ŽE musí trpět, věděl že bude vzkříšen (!!!), že tedy všechno dobře dopadne.

Na bolesti je hrozné to, když jí člověk nemůže uniknout. Ježíš ale MOHL uniknout. Kdykoliv se mu zachtělo. Bůh v Ježíšově těle trpěl podle křesťanů výhradně proto, že “trpět-netrpět” chtěl, a “trpěl” přesně tak dlouho, jak chtěl – protože kdo rozhodl o tom, kdy “zdánlivě zemřel”? Zase jen on sám!

***

Dvě poslední poznámky:

Co se vlastně stalo s Ježíšovým tělem po “nanebevzetí”? Evangelia jasně říkají, že Ježíš “byl vzat do nebe”. Za nebe můžeme považovat místo “mimo náš prostor”. Jenže k čemu je tam Ježíši jeho fyzické, hmotné tělo? Nebo snad zůstalo někde na Zemi? To by ovšem bylo nepochybně mrtvé – takže Ježíšovo fyzické vzkříšení (vzkříšení TĚLA) bylo jen na pár dní?

A poslední poznámka: koncept aférek Bohů s pozemšťankami je prastarý, a vidíme ho krásně např. ve starých Řeckých bájích a pověstech, počínaje Herkulem, přes Persea až k Dionýsovi. Všechny tyto historky existovaly stovky let před křesťanstvím. Proč bychom si proboha měli jen na sekundu myslet, že “tentokrát tu už bylo skutečně”? Není mnohem pravděpodobnější výklad, že křesťané se prostě inspirovali dávno existující mytologií, a chtěli pro svého spasitele podobně božský původ, jako měli hrdinové Řeků a dalších?

***

Závěr:

Jistě, všechny dnes popsané problémy a paradoxy se dají, zavřeme-li obě oči a vypneme mozek, nějak překlenout. Můžeme si říct – jistě, Bůh se prostě z celovesmírné působnosti a z mimoprostoru “scvrknul” na velikost lidského těla – no a co. Z dimenzí, které přesahují náš prostor, se najednou stal regulérním objektem našeho prostoru – no a co. Co na tom, že krychli do roviny nenacpu. Stal se tím, co už předtím existovalo – no a co. Byl současně Bůh, a současně Bůh nebyl (jelikož byl člověk, a člověk není Bůh) – no a co. Jeho tělo bylo vzato na nebe a tečka, na kříži trpěl jako ten nejslabší a nejvyděšenější z nás, nevěděl co ho čeká, najednou zapomněl že má být vzkříšen, myslel si, že ho otec (totiž on sám sebe?) opustil – a přesto můžeme věřit každému jeho slovu, které máme v evangeliích zaznamenané. Hlavně o tom nepřemýšlet.

Kardinální otázka nyní je, jak silná je evidence, která by nás měla k závěru, že je tohle všechno pravda, přimět. A už dříve jsem ukázal, že ta evidence je extrémně slabá, prakticky nulová: prostě taková, že pár lidí této historce před dvěma tisíci lety uvěřilo. Přesně těch lidí, kteří současně věřili, že nemoci jsou způsobovány démony, Země je stará pár tisíc let, první lidé byli Adam s Evou, a Ježíš si při léčení pomáhal potíráním očí blátem (Jan 9:6).

Konečné zamyšlení nad tím vším ponechávám na váženém čtenáři.

1,978 thoughts on “Ježíšovo vtělení

  1. Čestmír Berka

    Aha, takže to, že je Bůh Láska a Pravda jsou jen naše představy? A že poslal svého Syna kvůli naší spáse jsou také naše představy? A že stvořil svět jsou taky naše představy? A že po nás chce… taky představy?

  2. Michal Post author

    Protestant není křesťan, bavit se s ním znamená bavit se se zástupcem skupiny věřících o jediném členu 🙂 Jako, proč ne, ale je pošetilé jakýkoliv jeho názor vztahovat na křesťany… 🙂

  3. protestant

    Čestmír Berka says:
    April 5, 2013 at 7:48 am
    Aha, takže to, že je Bůh Láska a Pravda jsou jen naše představy? A že poslal svého Syna kvůli naší spáse jsou také naše představy? A že stvořil svět jsou taky naše představy? A že po nás chce… taky představy?

    protestant:

    Ty tvrdíš, že to nejsou jen naše představy? Opravdu to tvrdíš? Taková slova bych od ateisty nečekal… 🙂

  4. S.V.H.

    Čestmír Berka says:
    Aha, takže to, že je Bůh Láska a Pravda jsou jen naše představy? A že poslal svého Syna kvůli naší spáse jsou také naše představy? A že stvořil svět jsou taky naše představy? A že po nás chce… taky představy?

    S.V.H.:
    Přesně. Význam protestantem zmíněného “základního dvojpřikázání lásky” je jen naše představa. Může to znamenat lásku k bližním, může to znamenat sekání ručiček novorozencům, může to znamenat dloubání se v nose. Prostě netušíme. Všechny možnosti jsou stejně pravděpodobné.
    Bůh je v tomto pohledu jen slovo, o kterém nevíme, co znamená.

  5. Michal Post author

    Čestmír protestante tvrdí, že křesťané si to nemyslí. Křesťané si nemyslí, že jsou to jen jejich představy.

    Ty, protože nejsi křesťan, si to myslíš – čímž se dostáváme k tomu co už jsem tu psal v minulém příspěvku 🙂

  6. Michal Post author

    Mimochodem, napadá mě: pokud nelze o bohu nic smysluplného říct, pak nejen že klidně Alexandr Makedonský může být bůh, A Julius César mohl být bůh, a Egyptští faraonové mohli být bohové, a existuje i pralesní bůh deště, bůh řeky a bůh hor, ale navíc mohu být bůh klidně já, a nebo můj hrnek na kafe. Jak víme že ne, když o bohu nelze nic smysluplného říct?

  7. Michal Post author

    SVH.: Bůh je v tomto pohledu jen slovo, o kterém nevíme, co znamená.

    Ano, přesně. A proto také navrhuji, používat místo boha jiné slovo, které v sobě nenese ten význam, který každý z nás vidíme za slovem bůh. Např. fňpžbž.

    Protestant tedy tvrdí: Věřím, že fňpžbž existuje. Netuším sice, co to znamená, myslím že nic smysluplného o fňpžbž nelze říct, ale věřím, že existuje.

    Snad je na tom vidět, jak je tento postoj “smysluplný”.

  8. protestant

    Michal says:
    April 5, 2013 at 9:14 am
    Mimochodem, napadá mě: pokud nelze o bohu nic smysluplného říct, pak nejen že klidně Alexandr Makedonský může být bůh, A Julius César mohl být bůh, a Egyptští faraonové mohli být bohové, a existuje i pralesní bůh deště, bůh řeky a bůh hor, ale navíc mohu být bůh klidně já, a nebo můj hrnek na kafe. Jak víme že ne, když o bohu nelze nic smysluplného říct?

    protestant:
    Určitě byli lidé pro které by Alexandr Makedonský bohem. Určitě byli lidé, pro které byl bohem faraon. Proč ne. Pro někoho může být bohem i ten hrnek.
    Pro křesťany ale zmínění bohem nebyli. Ani pro židy a muslimy ne.

  9. protestant

    Michal says:
    April 5, 2013 at 8:55 am
    Čestmír protestante tvrdí, že křesťané si to nemyslí. Křesťané si nemyslí, že jsou to jen jejich představy.

    protestant:
    Proč odpovídáš za Čestmíra?

  10. Michal Post author

    No, skvěle si notujeme 🙂

    Teď se ještě shodnout na tom, že bohové podléhají evoluci 🙂 Tedy současný trojjediný křesťanský bůh, a Muslimský Alláh, mají možná společného předka (míněno obrazně) Yahweho, ale dnes jde o různé bohy. Jeden je trojjediný, druhý ne, jeden má syna, druhý ne, jeden se zjevil skrze Korán, druhý ne, jeden má hlavního a nejvýznamnějšího proroka Mohammeda, druhý ne, atd.

  11. Čestmír Berka

    “Aha, takže to, že je Bůh Láska a Pravda jsou jen naše představy? A že poslal svého Syna kvůli naší spáse jsou také naše představy? A že stvořil svět jsou taky naše představy? A že po nás chce… taky představy?

    protestant:

    Ty tvrdíš, že to nejsou jen naše představy? Opravdu to tvrdíš? Taková slova bych od ateisty nečekal… ”

    Samozřejmě, že tvrdím, že jsou to představy křesťanů- to že Bůh je Láska a Pravda a že lidi miluje a že se seslal v podobě židovského mladíka, aby nás spasil pro nepopsatelného Boha jediným možným způsobem- a to utrpením, krví, smrtí své 1/3 . Tento Bůh je jen představa křesťanů. Modlí se ke své představě, obětovali své představě, předpokládali ,že ta představa má ráda prvotřídní skopové ( ale teď už ho nesnáší) a předpokládají, že ta představa s nimi bude v nebi, které si představují, že bude příjemné …

  12. protestant

    Michal says:
    April 5, 2013 at 9:32 am
    No, skvěle si notujeme

    Teď se ještě shodnout na tom, že bohové podléhají evoluci

    protestant:
    Ne bohové, ale naše představy o nich…. 🙂

  13. Skeptik

    Čestmíre: Možná časem zmizí představa, že nás Bůh miluje- tak, jako zmizela představa, že se spokojí s dobrou pečínkou

    To si nemyslím – je to jedna z hlavních motivací věřících proč věří – že je někdo miluje – bůh co by je nemiloval by pro ně nebyl moc atraktivní – proto třeba Martinova Prapodstata nebude nikdy mainstream. Jirka tu třeba psal že bůh který by nekřísil mrtvé (včetně jeho) by pro něj nebyl bohem. Ne teoretická možnost kříšení mrtvých ale praktické kříšení (či věčný život) pravě jich je to co věřící zajímá… Stejně tak ne vysvětlení vzniku vesmíru, ale vztah boha k nim je to co věřící zajímá (tedy většinu).

  14. Skeptik

    Ano – muslimové si nemyslí že je bůh miluje (v křesťanském smyslu), ale taky je tu ten vztah: ty budeš dělat co ti nařizuji a já ti zařídím nebe. Již jsem tu jednou psal – teoreticky teismus (definice teismu) neimplikuje žádné výnosy pro věřícího, ale všechna praktická náboženství co znám ty výnosy slibují – to ti taková Prapodstata neslibuje – tedy tato idea bude mnohem méně úspěšná v šíření…

  15. Čestmír Berka

    Jednou byla diskuse na osacr.cz na téma, jestli se věřící Boha bojí ( slovo: bohabojný je příznačné). Někteří napsali, že se ho bojí, i když je ON miluje..

  16. Skeptik

    už jsem zde v minulosti dával větu z křesťanského webu zněla nějak takto: “Boha se bojme, milujme ho” – já nevím jak vy ale já nedokážu se jedné a téže entity bát a zároveň ji milovat.

  17. Čestmír Berka

    bát se někoho a milovat ho? Možná je to možné 😀 . Ale tvrdit, že Bůh lidi miluje tak, že seslal svoji 1/3 na zem a nechal ji ukřižovat a dokonce i největší hromadný vrah má naději, že skončí v nebi a zároveň se takhle nevýslovně milosrdné a obětující se entity bát? To je trochu divný.

Comments are closed.