Ježíšovo vtělení

Dnes se zamyslíme nad Ježíšovým vtělením. Budeme předpokládat, že Bůh existuje, že může konat zázraky, chce-li (tedy např. zmrtvýchvstání není principiální problém), a rozebereme, jak za těchto předpokladů nahlížet na tvrzení křesťanů, že Ježíš byl Bohem. Uvážíme také některé další konsekvence, které by měl pobyt Boha v lidském těle.

***

Jaký lze vůbec dát tvrzení, že Ježíš byl Bohem, význam?

Asi nejpřirozenější interpretací by bylo, že Bůh si prostě na Zemi “vyčaroval” (nechal narodit) Ježíšovo tělo, a ustanovil ho svým “avatarem”. Bůh JEDNAL skrze Ježíše. Toto vše by Bůh nade vší pochybnost mohl udělat, žel, je to zcela nekompatibilní s křesťanstvím. Takový Ježíš by byl boží loutkou, a nikoliv Bohem samotným. Nemohl by tedy říct “Já a Otec jedno jsme”. Rovněž tak by nemohl říct “Dříve než Abraham, já jsem”.

Bůh mohl do Ježíše také “vplynout”, jako “duch” (skoro se mi chce napsat – poltergeist), což je ovšem představa, která je pro naše účely podobná jako “avatar”.

Křesťané tvrdí něco jiného. Křesťané tvrdí, že Ježíš BYL Bohem, a nikoliv loutkou Boha, ovládanou ať už z mimoprostoru “všudypřítomným” Bohem, a nebo zevnitř “Bohem-poltergeistem”. Tvrdí, že Bůh se STAL lidským tělem. Ježíš měl podle nich dvojí podstatu: Boží, i lidskou. Byl současně úplným Bohem, a současně úplným člověkem. Co to znamená?

Co vůbec znamená v tomto kontextu slovo “podstata”? Jakou podstatu má hrnek na kafe? Jakou podstatu má pes? A jakou kámen? Může mít jakékoliv jsoucno na světě, kromě Krista, více než jednu podstatu? Může být kámen mravencem? Může být osel zrnkem písku? Pokud ne, pak tvrzení, že Kristus je jediná výjimka, je podle mě bezobsažné: může mi snad někdo vysvětlit, co to tvrzení, že Ježíš Kristus měl “dvě podstaty” ZNAMENÁ?

Křesťané věří, že Ježíš byl úplným Bohem, a současně úplným člověkem. Jenže být Bohem znamená NEBÝT člověkem, a být člověkem znamená NEBÝT Bohem. Člověk je konečný, a Bůh je nekonečný. Je-li nějaké jsoucno konečné, pak to není Bůh, a je-li nějaké jsoucno nekonečné, pak to není člověk. Podobně i v dalších atributech. Být Bohem a zároveň člověkem je proto protimluv.

Čím vším se Bůh vůbec může stát? Mohl se stát např. ženou? Znamená něco, že Ježíš byl muž? Může se Bůh stát třeba psem? Řekli bychom pak, že daný pes je současně úplným psem, a současně úplným Bohem? Může se Bůh stát kamenem? Řekli bychom pak, že tento kámen je současně pravým a skutečným kamenem, a současně úplným Bohem? Může se stát mravencem, virem, baktérií? Zrnkem písku? Měli bychom pak zrno písku – Boha? Odpověď na všechny tyto otázky by jistě měla být kladná – vždyť Bůh je všemohoucí! – a ukazuje to, jak je představa soupodstatného vtělení absurdní, ať už znamená cokoliv.

Problém s prostorem

Bůh jistě NĚKDE je. Může být všude, může být i mimo náš prostor a čas. Může být všude a zároveň (navíc) mimo náš prostor a čas (říká se tomu myslím přesažnost?). Pokud se ovšem Bůh STAL Ježíšem, znamená to pak, že přestal být tam, kde byl do té doby, a stal se prostorově omezeným lidským tělem? Pokud Bůh zůstal tam kde byl před Ježíšovým narozením, pak jsme ovšem u té už zmíněné představy “avatara”. A pokud platí, že Bůh přestal být rozprostřen v celém Vesmíru (případně i mimo náš prostor), a “vcucnul se” do Ježíšova těla – pak není tento scénář dostatečně absurdní sám o sobě?

Ježíšova DNA

Jako každý člověk, měl i Ježíš nepochybně DNA. Jako u každého člověka, musela polovina jeho DNA pocházet od otce, a polovina od matky. Pokud by CELÁ jeho DNA pocházela od matky, pak by Ježíš byl klonem své matky – tedy zejména byl by ženou. Bůh tedy Ježíšovi musel “vyčarovat” polovinu DNA. Položme si otázku, jestli tato DNA byla v nějakém smyslu JEHO, tedy Boha – a nebo jestli si ji Bůh prostě vymyslel, přičemž si ji klidně mohl vymyslet i jakkoliv jinak. Boží být nemohla, protože Bůh, jakožto duch, bezpochyby DNA nemá. Musela tedy být vymyšlená – a i když mohla být “super”, mohla obsahovat nějaké vynikající a přínosné varianty genů, a činit tak z Ježíše dokonalejšího člověka než ostatní lidé, tak pořád byla arbitrární, a pořád to byla jen sekvence nukleotidů. Křesťané ovšem zdůrazňují, že Ježíš byl člověk jako my, nebyl to tedy superman se superDNA, měl to být člověk se všemi našimi slabostmi.

Ježíšova fyzická podoba

I Ježíšova fyzická podoba (kódovaná a určená jeho DNA) nebyla jistě předem daná, ale byla libovolná. Bůh si mohl svoje lidské tělo zvolit jakkoliv jinak. To není nic proti ničemu, jen je dobré si to uvědomit.

Ježíšův embryonální vývoj

Od kdy byl vlastně Ježíš Bohem? Byl Bohem už jako plod? Jako embryo? Jako jednobuněčné oplozené vajíčko? Mariino vajíčko, předtím, než v něm Bůh vyčaroval DNA nějakého (libovolného) muže a tím jej oplodnil, existovalo už předtím – existovalo vlastně od Mariina narození, od jejího vlastního prenatálního vývoje. Muselo se tedy v nějakém okamžiku STÁT Bohem. To je ovšem velice zvláštní: pochopil bych, kdyby do něj Bůh nějak “vplynul”. Tím by se ovšem nestalo Bohem – jen by mělo Boha v sobě (jako ducha, nebo spíš mikro-ducha 🙂 ). Toto je ovšem představa, kterou teologové odmítají. Měl-li se Bůh STÁT Ježíšem, pak by se v našem případě musel STÁT něčím, co už předtím existovalo – a to je IMHO ještě větší nonsens, než “Bůh který se stal buňkou”. Křesťané musí věřit tomu, že se Bůh stal buňkou, která už přitom předtím existovala.

Ježíšova smrt

Pokud Ježíš zemřel, a Ježíš přitom BYL Bohem, pak musel zemřít Bůh. To je ale nonsens, Bůh je nesmrtelný, a jistě ho nemůže ohrozit a tím méně “zabít” pár Římských vojáků s hřebíky a kladivem. Pokud ovšem zemřelo jen Ježíšovo tělo, a Bůh přitom zůstal “živý”, pak tím přece padá teorie dvojí podstaty. Pak to znamená, že Ježíš nemohl BÝT Bohem (ale mohl mít max. v sobě Božího ducha, který se pak v klidu “odpojil”).

Navíc měl Ježíš stejně “zemřít” jen na tři dny, pak měl být vzkříšen, a tato jeho smrt měla být ohromnou OBĚTÍ. Co je to ale za “smrt” na tři dny? Smrt je proto smrtí, že je definitivní (alespoň z hlediska tohoto světa). Kdo se po třech dnech vzbudí, ten nezemřel. Takovou “smrt na tři dny” bych si kdykoliv střihnul sám. To není žádná oběť.

Navíc, co to bylo za oběť, když Bůh obětoval jen tělo, které si může kdykoliv vytvořit znovu? Co víc, může si jich vytvořit kolik chce najednou, může je nechat libovolně trpět, umírat, a pak klidně křísit – ale v čem tedy spočívá ta oběť?

Když obětuje svůj život člověk, pak je to jasná věc: pozemský život je pro něj smrtí navždy ztracen. To je oběť. Kdyby se CHTĚL na Zemi vrátit, nemůže. Vše co je mu na Zemi drahé, zde musí zanechat, vše je pro něj nadobro ztraceno. Toto přece vůbec neplatí pro Boha. Kde je tedy jaká oběť?

Ježíšovo utrpení

Setkal jsem se s výkladem, že obětí nebyla Ježíšova smrt (protože opravdu o smrt jíti nemohlo), ale jeho utrpení. Bůh v těle Ježíše měl zcela lidské vnímání bolesti, a proto na kříži nezměrně trpěl – trpěl za nás, a v tom spočívala jeho oběť. I toto je však problematický pohled.

Fyzická bolest je způsob, jakým náš mozek vnímá informaci, která se k němu dostává nervy, že je tělo poškozováno. Silně negativní pocit bolesti, generovaný podvědomím, pak nutí vědomou část našeho mozku, učinit všechny kroky, abychom se bolesti co nejdříve zbavili, a tím zabránili dalšímu poškozování těla. Pocit bolesti je tedy výhradně projevem toho, jak naše tělo funguje, a je dědictvím naší evoluční historie. V neposlední řadě souvisí bolest s naší slabostí a (fyzickou) velikostí. Nám způsobí hřebík do ruky asi větší bolest, než řekněme nosorožci, a nosorožci možná způsobí větší bolest, než třeba plejtvákovi. Jakou bolest asi může způsobit “hřebík do ruky” Bohu? Aby Bůh vnímal bolest jako člověk, musel by sebe sama nekonečně omezit: musel by se učinit z nekonečně silného tak slabým, jako je člověk. Může ale toto Bůh udělat?

Standardní řešení prastaré otázky, zda může Bůh stvořit tak těžký kámen, aby ho neuzvednul, je, že nemůže. Bůh se nemůže udělat slabým. Stejně tak se Bůh např. nemůže “zabít”, nemůže “způsobit, aby přestal existovat”. IMHO zcela analogicky nemůže způsobit, aby ho “nesnesitelně bolel” obyčejný železný hřebík, což je zážitek který snese kdejaký zfanatizovaný Filipínec, který si jej navíc nechá zatlouct do rukou zcela dobrovolně.

Fyzické vnímání bolesti je ostatně silně závislé na psychickém stavu člověka. (nejen) vojáci speciálních jednotek jsou cvičeni k tomu, aby byli do značné míry schopni vůlí překonat bolest. Navíc, jinak vnímá bolest vyděšený člověk, který nechce zemřít, netuší co ho čeká, nechce trpět, atd., a jinak vnímá bolest psychicky silný a odhodlaný jedinec, který ví proč je jeho utrpení zapotřebí, proč je potřeba aby to snesl, a navíc ví jak to celé skončí. Ježíš ale podle křesťanského příběhu přece moc dobře věděl, proč musí trpět, ŽE musí trpět, věděl že bude vzkříšen (!!!), že tedy všechno dobře dopadne.

Na bolesti je hrozné to, když jí člověk nemůže uniknout. Ježíš ale MOHL uniknout. Kdykoliv se mu zachtělo. Bůh v Ježíšově těle trpěl podle křesťanů výhradně proto, že “trpět-netrpět” chtěl, a “trpěl” přesně tak dlouho, jak chtěl – protože kdo rozhodl o tom, kdy “zdánlivě zemřel”? Zase jen on sám!

***

Dvě poslední poznámky:

Co se vlastně stalo s Ježíšovým tělem po “nanebevzetí”? Evangelia jasně říkají, že Ježíš “byl vzat do nebe”. Za nebe můžeme považovat místo “mimo náš prostor”. Jenže k čemu je tam Ježíši jeho fyzické, hmotné tělo? Nebo snad zůstalo někde na Zemi? To by ovšem bylo nepochybně mrtvé – takže Ježíšovo fyzické vzkříšení (vzkříšení TĚLA) bylo jen na pár dní?

A poslední poznámka: koncept aférek Bohů s pozemšťankami je prastarý, a vidíme ho krásně např. ve starých Řeckých bájích a pověstech, počínaje Herkulem, přes Persea až k Dionýsovi. Všechny tyto historky existovaly stovky let před křesťanstvím. Proč bychom si proboha měli jen na sekundu myslet, že “tentokrát tu už bylo skutečně”? Není mnohem pravděpodobnější výklad, že křesťané se prostě inspirovali dávno existující mytologií, a chtěli pro svého spasitele podobně božský původ, jako měli hrdinové Řeků a dalších?

***

Závěr:

Jistě, všechny dnes popsané problémy a paradoxy se dají, zavřeme-li obě oči a vypneme mozek, nějak překlenout. Můžeme si říct – jistě, Bůh se prostě z celovesmírné působnosti a z mimoprostoru “scvrknul” na velikost lidského těla – no a co. Z dimenzí, které přesahují náš prostor, se najednou stal regulérním objektem našeho prostoru – no a co. Co na tom, že krychli do roviny nenacpu. Stal se tím, co už předtím existovalo – no a co. Byl současně Bůh, a současně Bůh nebyl (jelikož byl člověk, a člověk není Bůh) – no a co. Jeho tělo bylo vzato na nebe a tečka, na kříži trpěl jako ten nejslabší a nejvyděšenější z nás, nevěděl co ho čeká, najednou zapomněl že má být vzkříšen, myslel si, že ho otec (totiž on sám sebe?) opustil – a přesto můžeme věřit každému jeho slovu, které máme v evangeliích zaznamenané. Hlavně o tom nepřemýšlet.

Kardinální otázka nyní je, jak silná je evidence, která by nás měla k závěru, že je tohle všechno pravda, přimět. A už dříve jsem ukázal, že ta evidence je extrémně slabá, prakticky nulová: prostě taková, že pár lidí této historce před dvěma tisíci lety uvěřilo. Přesně těch lidí, kteří současně věřili, že nemoci jsou způsobovány démony, Země je stará pár tisíc let, první lidé byli Adam s Evou, a Ježíš si při léčení pomáhal potíráním očí blátem (Jan 9:6).

Konečné zamyšlení nad tím vším ponechávám na váženém čtenáři.

This entry was posted in Křesťanské argumenty, Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

1,978 Responses to Ježíšovo vtělení

  1. Skeptik says:

    protestante: Takže u tebe to nebylo svobodné rozhodnutí věřit v boha? Mně totiž křesťani říkali, že se mám svobodně rozhodnout pro víru v boha – udělali něco špatně?

  2. Skeptik says:

    -protestante: Takže u tebe to nebylo svobodné rozhodnutí věřit v boha? Mně totiž křesťani říkali, že se mám svobodně rozhodnout pro víru v boha – udělali něco špatně?

  3. neruda says:

    Skeptiku,
    máte to marné: protestant z pozice zdejšího Nejvyššího Arbitra rozhodl, že otázka je hloupá, a tak je hloupá a basta :).
    Takhle kdyby Vás zajímal třeba nárys, půdorys a bokorys, zejména v hudbě J. S. Bacha, to by bylo něco jiného.

  4. Jarda says:

    “Bůh dal člověku svobodu a nevede nás jako loutky!” Tož si to trochu rozeberme: Církev učí, že Všemohoucí Bůh (ten katolický, samozřejmě) již od věků ví o každém člověku. Lidem dal výsadu, že se spolu s ním podílejí na novém pokolení. Ta “spolupráce” spočívá v tom, že rodiče, při milostném aktu, samozřejmě výhradně v církví posvěceném manželství, dodají hmotný základ, “mrtvou” hmotu, vajíčko a spermii, které splynutím vytvoří zygotu, kterou Bůh honem honem oživí vložením duše, kterou individuálně tvoří pro každého člověka (otázky jako vznik jednovaječných dvojčat, či naopak chimér, či zánik zygoty pár dní po jejím vzniku, zde pominu). Tato (božská) duše je, podle učení církve, nositelem nejen životního principu v těle, ale i intelektu, nadání, schopností, atd., atd., tedy všech “duševních” vlastností člověka, tedy i jeho “svobodné” vůle. Takže de facto, “svobodná” vůle člověka je natolik “svobodná” nakolik ji Pán Bůh v té duši stvořil. Je tedy zřejmé, že to, zda se člověk “svobodně” rozhodne milovat Pána Boha a poslouchat jej, je už do duše od Pána Boha vloženo. Je dále nezbytné zdůraznit, že církev učí, že víra v Pána Boha je nezaslouženým darem téhož Pána Boha člověku.
    Ergo kladívko: Vševědoucí a Všemohoucí Pán Bůh již “od věků” rozhodl jakou duši, jak schopnou, konkrétnímu člověku stvoří a zároveň (se) rozhodl, zda jej ještě nezaslouženě obdaruje vírou v sebe sama. A zároveň “od věků” ví, jak vše dopadne, zda jej člověk bude milovat – pochopitelně, vždyť Vševědoucně a Všemohoucně o tom již “od věků” rozhodl – a tudíž jej bude moci vzít k sobě do nebe, nebo že mu udělá duši nevěřící, neobdaruje jej nezaslouženým darem víry a tudíž jej člověk nebude milovat a šoupne jej do pekla. Samozřejmě, vždyť je Vševědoucí a Všemohoucí.
    Takže jak vidno, “svoboda” člověka spočívá v tom, že Dobrotivý Pán Bůh již “od věků” rozhodl, zda konkrétní člověk skončí v nebi či v pekle.
    Není to nic nového, už daááávno na to přišli jacísi kalvinisté.
    Před čtyřmi roky kardinál Vlk v TV na otázku, co mají dělat nevěřící, které Pán Bůh vírou neobdaroval odpověděl, že mají prosit Pána Boha, aby jim víru daroval. Otázku, proč by nevěřící vůbec měli o nějakou víru prosit a když by už, tak kterého Boha z těch možných, moderátor, hmotožel, nepoložil.
    A na závěr kontrolní otázka: Může Vševědoucí Pán Bůh, který ví, co bude dělat za hodinu, zítra, za rok, za milion let, své rozhodnutí změnit a jako Všemohoucí dělat něco naprosto jiného než k čemu se před miliony let rozhodl?

  5. Jarda says:

    protestant:
    Nikdy jsi ta slova jako svědectví o Bohu nebral, tedy je nemůžeš jeko svědectví o Bohu odmítnout.
    Ateista nemůže Boha ani svědectví o něm odmítnout, protože pro něj Bůh neexistuje. A odmítnou to co neexistuje nejde.

    Jarda:
    Já samozřejmě svědectví o existenci trpaslíků či víl odmítám a nevěřím v jejich existenci. Ale kdyby milá paní Skořepová, která se v lese za chalupou s vílami a trpaslíky setkává a povídá si tam s nimi, jich pár přivedla do diskuze v TV, vůbec bych neměl problém takové svědectví přijmout a existenci víl a trpaslíků akceptovat. Klidně bych jim pak v lese za mojí chalupou pomohl postavit nějaké domečky.

  6. S.V.H. says:

    protestant says:
    to Jarda:
    Zamýšlení se nad tím znamená jen projektování svých lidských představ do osoby Boha.

    S.V.H.:
    Tudíž je zamýšlení se nad tím nežádoucí?
    To by ovšem mnohé vysvětlovalo…

  7. S.V.H. says:

    protestant:
    Nikdy jsi ta slova jako svědectví o Bohu nebral, tedy je nemůžeš jeko svědectví o Bohu odmítnout.
    Ateista nemůže Boha ani svědectví o něm odmítnout, protože pro něj Bůh neexistuje. A odmítnou to co neexistuje nejde.

    S.V.H.:
    Tak už tu máme tři kategorie lidí. (1) Ti, kteří přijali svědectví o Bohu, (2) ti, kteří ho odmítli, a (3) ateisté. Můžete nějak rozvinout, jaký je rozdíl třeba mezi kategorií (2) a (3)?

  8. S.V.H. says:

    Jarda says:

    A na závěr kontrolní otázka: Může Vševědoucí Pán Bůh, který ví, co bude dělat za hodinu, zítra, za rok, za milion let, své rozhodnutí změnit a jako Všemohoucí dělat něco naprosto jiného než k čemu se před miliony let rozhodl?

    S.V.H.:
    Klasický příklad rozpornosti všemohoucnosti a vševědoucnosti Boha. Ještě jsem nikdy nenarazil na smysluplné vysvětlení, takže se obávám, že kontrolní otázka zůstane nezodpovězena.

  9. Slavek says:

    k tomu vsevedoucimu a vsemohoucimu Bohu. Samozrejme, ze muze. Proc by nemohl? Hledate problem, tam kde neni.

  10. Slavek says:

    Jardo, tady jsi zase s tim svedectvim vedle. Kdyz protestant mluvi o svedectvi mysli tim neco jineho nez ty. Podle nej svedectvi funguje tak, ze jej bud vnimas nebo nevnimas. Pokud jej nevnimas, neslysis, nemuzes jej ani odmitnout. Problem nastane ve chvili, kdy jej uslysis a odmitnes. Je to stejne, jako bys videl ty trpasliky v Tv debate, ale odmitl jim postavit ty domecky.

    Stejne tak muzes slyset toho ducha, ale odmitnes mu pristup do domecku sveho srdce. V tu chvili se rouhas.

    Tak nejak to chape protestant.

  11. S.V.H. says:

    Slavek says:
    k tomu vsevedoucimu a vsemohoucimu Bohu. Samozrejme, ze muze. Proc by nemohl? Hledate problem, tam kde neni.

    S.V.H.:
    To je právě vysvětlení, které mě příliš neuspokojuje:
    Může to Bůh udělat?
    Samozřejmě, že může.
    Ale pak už přece nebude vševědoucí.
    Samozřejmě, že bude.
    🙂

  12. Jarda says:

    Slavek says:
    April 4, 2013 at 3:27 pm

    Jardo, tady jsi zase s tim svedectvim vedle. Kdyz protestant mluvi o svedectvi mysli tim neco jineho nez ty. Podle nej svedectvi funguje tak, ze jej bud vnimas nebo nevnimas. Pokud jej nevnimas, neslysis, nemuzes jej ani odmitnout. Problem nastane ve chvili, kdy jej uslysis a odmitnes. Je to stejne, jako bys videl ty trpasliky v Tv debate, ale odmitl jim postavit ty domecky.

    Stejne tak muzes slyset toho ducha, ale odmitnes mu pristup do domecku sveho srdce. V tu chvili se rouhas.

    Tak nejak to chape protestant.

    Jarda:
    Když jsem slyšel v Tv povídat paní Skořepovou o trpaslících a vílách, pěkně se to poslouchalo, ale nepřesvědčilo mě to. Kdyby je ale do studia přivedla?!?! Chápeš ten rozdíl?

    Když Protestant vykládá o svědectví o Pánu Bohu, porovnávám jeho svědectví se svědectvím Svědků, Tradičních katolíků, metodistů, mormonů ….. muslimů, hinduistů, budhistů ……. a rozvažuji, kdo má “větší” pravdu. Problém spočívá v tom, že žádný z těch prezentovaných Bohů ke mě nepromluvil. To bych rozhodně poznal. Vždy mluvil jen nějaký člověk. A pokud tvrdil, že nějakého Pána Boha zastupuje, žádal jsem odpovídající důkaz. Stejně jako žádala Velerada po Ježíši.
    Už se to zde probíralo několikrát – uvěříš komukoliv na ulici? Jak víš, podle čeho soudíš, že třebas právě ti Svědci Jehovovi nepochopili Písmo Svaté správně a zda ty náhodou nestojíš na straně těch odsouzených farizeů, saducejů, zákoníků —– kteří se co nejvěrněji snažili dodržovat zákony zjevené jim samotným Bohem ve SZ ?

  13. Slavek says:

    co konkretne ti prijde spatne?

  14. Slavek says:

    Jardo, ja to chapu. To je duvod, proc nehresis. Protestant ti svedectvi sice dava, ty jej ale ty jej neslysis a nemuzes jej tedy odmitnout. Stejne jako ti neprivedli ty trpasliky.

    O sobe si uz tak jisty nejsem. Svedectvi slysim, chapu a prozivam a presto jsem ducha poslal doprdele.

  15. S.V.H. says:

    Slavek says:
    co konkretne ti prijde spatne?

    S.V.H.:
    Jen ten logický rozpor (jak psal Jarda): Bůh ví, jakožto vševědoucí, že za dva roky uzdraví svou mocí konkrétní dítě, ale za ty dva roky by měl, jakožto všemohoucí, mít možnost ho neuzdravit. Buď to dítě musí uzdravit a není tedy všemohoucí, nebo ho uzdravit nemusí, ale pak by se přede dvěma lety mýlil a nebyl tudíž vševědoucí.

  16. Skeptik says:

    -S.V.H.-: s tím časem na boha nechoď – bůh žije mimo čas – četl jsem vysvětlení – tak jako my vidíme celou úsečku najednou tak bůh vidí celý čas (úsečku) najednou – my jsme jako ty body na úsečce (času) co se pohybují dopředu – chápeš?

  17. Skeptik says:

    -Jardo-: co se týče toho daru víry v boha jen některým – slyšel jsem od křesťanů to i to:
    1) dar víry v boha je dán jen některým
    2) dar víry v boha je dán všem ale někteří ho odmítají
    ad 1) shodnem se že je to nespravedlivé – někdo by mohl namítnout že taky nemusíte každému dát dar automobilu – ale jistě by bylo divné kdyby jste ty, kterým jste ten automobil nedal perzekuoval, že ve vašem automobilu k vám nepřijeli
    ad 2) já si rozhodně nejsem vědom toho, že by mi někdo dal dar víry v boha – přirovnával jsem to k tomu (už se to tu probíralo) jako kdyby mi někdo dal dar a umístil ho na nádraží v Berlíně ve schránce a neřekl mi o tom a nedal mi k té schránce klíč

  18. Skeptik says:

    –Slávek-píše: O sobe si uz tak jisty nejsem. Svedectvi slysim, chapu a prozivam a presto jsem ducha poslal doprdele.

    Já můžu říct že svědectví slyším (četl jsem Bibli a mluvil s křesťany), chápu (chápu co je tím myšleno – samozřejmě je někdy problém dekódovat význam běžných slov řečených křesťany, protože jim dávají neběžný význam odlišný od běžného – i tady na webu je to vidět) ale neprožívám. Jak se to u tebe Slávku projevuje že to prožíváš?

  19. S.V.H. says:

    Skeptik says:
    -S.V.H.-: s tím časem na boha nechoď – bůh žije mimo čas – četl jsem vysvětlení – tak jako my vidíme celou úsečku najednou tak bůh vidí celý čas (úsečku) najednou – my jsme jako ty body na úsečce (času) co se pohybují dopředu – chápeš?

    S.V.H.:
    No jo, pro Boha je ustavičné teď. 😉

  20. protestant says:

    Skeptik says:
    April 4, 2013 at 1:44 pm
    protestante: Takže u tebe to nebylo svobodné rozhodnutí věřit v boha? Mně totiž křesťani říkali, že se mám svobodně rozhodnout pro víru v boha – udělali něco špatně?

    protestant:
    Jinak než svobodně to nejde. Proto je ta otázka hloupá.