Ježíšovo vtělení

Dnes se zamyslíme nad Ježíšovým vtělením. Budeme předpokládat, že Bůh existuje, že může konat zázraky, chce-li (tedy např. zmrtvýchvstání není principiální problém), a rozebereme, jak za těchto předpokladů nahlížet na tvrzení křesťanů, že Ježíš byl Bohem. Uvážíme také některé další konsekvence, které by měl pobyt Boha v lidském těle.

***

Jaký lze vůbec dát tvrzení, že Ježíš byl Bohem, význam?

Asi nejpřirozenější interpretací by bylo, že Bůh si prostě na Zemi “vyčaroval” (nechal narodit) Ježíšovo tělo, a ustanovil ho svým “avatarem”. Bůh JEDNAL skrze Ježíše. Toto vše by Bůh nade vší pochybnost mohl udělat, žel, je to zcela nekompatibilní s křesťanstvím. Takový Ježíš by byl boží loutkou, a nikoliv Bohem samotným. Nemohl by tedy říct “Já a Otec jedno jsme”. Rovněž tak by nemohl říct “Dříve než Abraham, já jsem”.

Bůh mohl do Ježíše také “vplynout”, jako “duch” (skoro se mi chce napsat – poltergeist), což je ovšem představa, která je pro naše účely podobná jako “avatar”.

Křesťané tvrdí něco jiného. Křesťané tvrdí, že Ježíš BYL Bohem, a nikoliv loutkou Boha, ovládanou ať už z mimoprostoru “všudypřítomným” Bohem, a nebo zevnitř “Bohem-poltergeistem”. Tvrdí, že Bůh se STAL lidským tělem. Ježíš měl podle nich dvojí podstatu: Boží, i lidskou. Byl současně úplným Bohem, a současně úplným člověkem. Co to znamená?

Co vůbec znamená v tomto kontextu slovo “podstata”? Jakou podstatu má hrnek na kafe? Jakou podstatu má pes? A jakou kámen? Může mít jakékoliv jsoucno na světě, kromě Krista, více než jednu podstatu? Může být kámen mravencem? Může být osel zrnkem písku? Pokud ne, pak tvrzení, že Kristus je jediná výjimka, je podle mě bezobsažné: může mi snad někdo vysvětlit, co to tvrzení, že Ježíš Kristus měl “dvě podstaty” ZNAMENÁ?

Křesťané věří, že Ježíš byl úplným Bohem, a současně úplným člověkem. Jenže být Bohem znamená NEBÝT člověkem, a být člověkem znamená NEBÝT Bohem. Člověk je konečný, a Bůh je nekonečný. Je-li nějaké jsoucno konečné, pak to není Bůh, a je-li nějaké jsoucno nekonečné, pak to není člověk. Podobně i v dalších atributech. Být Bohem a zároveň člověkem je proto protimluv.

Čím vším se Bůh vůbec může stát? Mohl se stát např. ženou? Znamená něco, že Ježíš byl muž? Může se Bůh stát třeba psem? Řekli bychom pak, že daný pes je současně úplným psem, a současně úplným Bohem? Může se Bůh stát kamenem? Řekli bychom pak, že tento kámen je současně pravým a skutečným kamenem, a současně úplným Bohem? Může se stát mravencem, virem, baktérií? Zrnkem písku? Měli bychom pak zrno písku – Boha? Odpověď na všechny tyto otázky by jistě měla být kladná – vždyť Bůh je všemohoucí! – a ukazuje to, jak je představa soupodstatného vtělení absurdní, ať už znamená cokoliv.

Problém s prostorem

Bůh jistě NĚKDE je. Může být všude, může být i mimo náš prostor a čas. Může být všude a zároveň (navíc) mimo náš prostor a čas (říká se tomu myslím přesažnost?). Pokud se ovšem Bůh STAL Ježíšem, znamená to pak, že přestal být tam, kde byl do té doby, a stal se prostorově omezeným lidským tělem? Pokud Bůh zůstal tam kde byl před Ježíšovým narozením, pak jsme ovšem u té už zmíněné představy “avatara”. A pokud platí, že Bůh přestal být rozprostřen v celém Vesmíru (případně i mimo náš prostor), a “vcucnul se” do Ježíšova těla – pak není tento scénář dostatečně absurdní sám o sobě?

Ježíšova DNA

Jako každý člověk, měl i Ježíš nepochybně DNA. Jako u každého člověka, musela polovina jeho DNA pocházet od otce, a polovina od matky. Pokud by CELÁ jeho DNA pocházela od matky, pak by Ježíš byl klonem své matky – tedy zejména byl by ženou. Bůh tedy Ježíšovi musel “vyčarovat” polovinu DNA. Položme si otázku, jestli tato DNA byla v nějakém smyslu JEHO, tedy Boha – a nebo jestli si ji Bůh prostě vymyslel, přičemž si ji klidně mohl vymyslet i jakkoliv jinak. Boží být nemohla, protože Bůh, jakožto duch, bezpochyby DNA nemá. Musela tedy být vymyšlená – a i když mohla být “super”, mohla obsahovat nějaké vynikající a přínosné varianty genů, a činit tak z Ježíše dokonalejšího člověka než ostatní lidé, tak pořád byla arbitrární, a pořád to byla jen sekvence nukleotidů. Křesťané ovšem zdůrazňují, že Ježíš byl člověk jako my, nebyl to tedy superman se superDNA, měl to být člověk se všemi našimi slabostmi.

Ježíšova fyzická podoba

I Ježíšova fyzická podoba (kódovaná a určená jeho DNA) nebyla jistě předem daná, ale byla libovolná. Bůh si mohl svoje lidské tělo zvolit jakkoliv jinak. To není nic proti ničemu, jen je dobré si to uvědomit.

Ježíšův embryonální vývoj

Od kdy byl vlastně Ježíš Bohem? Byl Bohem už jako plod? Jako embryo? Jako jednobuněčné oplozené vajíčko? Mariino vajíčko, předtím, než v něm Bůh vyčaroval DNA nějakého (libovolného) muže a tím jej oplodnil, existovalo už předtím – existovalo vlastně od Mariina narození, od jejího vlastního prenatálního vývoje. Muselo se tedy v nějakém okamžiku STÁT Bohem. To je ovšem velice zvláštní: pochopil bych, kdyby do něj Bůh nějak “vplynul”. Tím by se ovšem nestalo Bohem – jen by mělo Boha v sobě (jako ducha, nebo spíš mikro-ducha 🙂 ). Toto je ovšem představa, kterou teologové odmítají. Měl-li se Bůh STÁT Ježíšem, pak by se v našem případě musel STÁT něčím, co už předtím existovalo – a to je IMHO ještě větší nonsens, než “Bůh který se stal buňkou”. Křesťané musí věřit tomu, že se Bůh stal buňkou, která už přitom předtím existovala.

Ježíšova smrt

Pokud Ježíš zemřel, a Ježíš přitom BYL Bohem, pak musel zemřít Bůh. To je ale nonsens, Bůh je nesmrtelný, a jistě ho nemůže ohrozit a tím méně “zabít” pár Římských vojáků s hřebíky a kladivem. Pokud ovšem zemřelo jen Ježíšovo tělo, a Bůh přitom zůstal “živý”, pak tím přece padá teorie dvojí podstaty. Pak to znamená, že Ježíš nemohl BÝT Bohem (ale mohl mít max. v sobě Božího ducha, který se pak v klidu “odpojil”).

Navíc měl Ježíš stejně “zemřít” jen na tři dny, pak měl být vzkříšen, a tato jeho smrt měla být ohromnou OBĚTÍ. Co je to ale za “smrt” na tři dny? Smrt je proto smrtí, že je definitivní (alespoň z hlediska tohoto světa). Kdo se po třech dnech vzbudí, ten nezemřel. Takovou “smrt na tři dny” bych si kdykoliv střihnul sám. To není žádná oběť.

Navíc, co to bylo za oběť, když Bůh obětoval jen tělo, které si může kdykoliv vytvořit znovu? Co víc, může si jich vytvořit kolik chce najednou, může je nechat libovolně trpět, umírat, a pak klidně křísit – ale v čem tedy spočívá ta oběť?

Když obětuje svůj život člověk, pak je to jasná věc: pozemský život je pro něj smrtí navždy ztracen. To je oběť. Kdyby se CHTĚL na Zemi vrátit, nemůže. Vše co je mu na Zemi drahé, zde musí zanechat, vše je pro něj nadobro ztraceno. Toto přece vůbec neplatí pro Boha. Kde je tedy jaká oběť?

Ježíšovo utrpení

Setkal jsem se s výkladem, že obětí nebyla Ježíšova smrt (protože opravdu o smrt jíti nemohlo), ale jeho utrpení. Bůh v těle Ježíše měl zcela lidské vnímání bolesti, a proto na kříži nezměrně trpěl – trpěl za nás, a v tom spočívala jeho oběť. I toto je však problematický pohled.

Fyzická bolest je způsob, jakým náš mozek vnímá informaci, která se k němu dostává nervy, že je tělo poškozováno. Silně negativní pocit bolesti, generovaný podvědomím, pak nutí vědomou část našeho mozku, učinit všechny kroky, abychom se bolesti co nejdříve zbavili, a tím zabránili dalšímu poškozování těla. Pocit bolesti je tedy výhradně projevem toho, jak naše tělo funguje, a je dědictvím naší evoluční historie. V neposlední řadě souvisí bolest s naší slabostí a (fyzickou) velikostí. Nám způsobí hřebík do ruky asi větší bolest, než řekněme nosorožci, a nosorožci možná způsobí větší bolest, než třeba plejtvákovi. Jakou bolest asi může způsobit “hřebík do ruky” Bohu? Aby Bůh vnímal bolest jako člověk, musel by sebe sama nekonečně omezit: musel by se učinit z nekonečně silného tak slabým, jako je člověk. Může ale toto Bůh udělat?

Standardní řešení prastaré otázky, zda může Bůh stvořit tak těžký kámen, aby ho neuzvednul, je, že nemůže. Bůh se nemůže udělat slabým. Stejně tak se Bůh např. nemůže “zabít”, nemůže “způsobit, aby přestal existovat”. IMHO zcela analogicky nemůže způsobit, aby ho “nesnesitelně bolel” obyčejný železný hřebík, což je zážitek který snese kdejaký zfanatizovaný Filipínec, který si jej navíc nechá zatlouct do rukou zcela dobrovolně.

Fyzické vnímání bolesti je ostatně silně závislé na psychickém stavu člověka. (nejen) vojáci speciálních jednotek jsou cvičeni k tomu, aby byli do značné míry schopni vůlí překonat bolest. Navíc, jinak vnímá bolest vyděšený člověk, který nechce zemřít, netuší co ho čeká, nechce trpět, atd., a jinak vnímá bolest psychicky silný a odhodlaný jedinec, který ví proč je jeho utrpení zapotřebí, proč je potřeba aby to snesl, a navíc ví jak to celé skončí. Ježíš ale podle křesťanského příběhu přece moc dobře věděl, proč musí trpět, ŽE musí trpět, věděl že bude vzkříšen (!!!), že tedy všechno dobře dopadne.

Na bolesti je hrozné to, když jí člověk nemůže uniknout. Ježíš ale MOHL uniknout. Kdykoliv se mu zachtělo. Bůh v Ježíšově těle trpěl podle křesťanů výhradně proto, že “trpět-netrpět” chtěl, a “trpěl” přesně tak dlouho, jak chtěl – protože kdo rozhodl o tom, kdy “zdánlivě zemřel”? Zase jen on sám!

***

Dvě poslední poznámky:

Co se vlastně stalo s Ježíšovým tělem po “nanebevzetí”? Evangelia jasně říkají, že Ježíš “byl vzat do nebe”. Za nebe můžeme považovat místo “mimo náš prostor”. Jenže k čemu je tam Ježíši jeho fyzické, hmotné tělo? Nebo snad zůstalo někde na Zemi? To by ovšem bylo nepochybně mrtvé – takže Ježíšovo fyzické vzkříšení (vzkříšení TĚLA) bylo jen na pár dní?

A poslední poznámka: koncept aférek Bohů s pozemšťankami je prastarý, a vidíme ho krásně např. ve starých Řeckých bájích a pověstech, počínaje Herkulem, přes Persea až k Dionýsovi. Všechny tyto historky existovaly stovky let před křesťanstvím. Proč bychom si proboha měli jen na sekundu myslet, že “tentokrát tu už bylo skutečně”? Není mnohem pravděpodobnější výklad, že křesťané se prostě inspirovali dávno existující mytologií, a chtěli pro svého spasitele podobně božský původ, jako měli hrdinové Řeků a dalších?

***

Závěr:

Jistě, všechny dnes popsané problémy a paradoxy se dají, zavřeme-li obě oči a vypneme mozek, nějak překlenout. Můžeme si říct – jistě, Bůh se prostě z celovesmírné působnosti a z mimoprostoru “scvrknul” na velikost lidského těla – no a co. Z dimenzí, které přesahují náš prostor, se najednou stal regulérním objektem našeho prostoru – no a co. Co na tom, že krychli do roviny nenacpu. Stal se tím, co už předtím existovalo – no a co. Byl současně Bůh, a současně Bůh nebyl (jelikož byl člověk, a člověk není Bůh) – no a co. Jeho tělo bylo vzato na nebe a tečka, na kříži trpěl jako ten nejslabší a nejvyděšenější z nás, nevěděl co ho čeká, najednou zapomněl že má být vzkříšen, myslel si, že ho otec (totiž on sám sebe?) opustil – a přesto můžeme věřit každému jeho slovu, které máme v evangeliích zaznamenané. Hlavně o tom nepřemýšlet.

Kardinální otázka nyní je, jak silná je evidence, která by nás měla k závěru, že je tohle všechno pravda, přimět. A už dříve jsem ukázal, že ta evidence je extrémně slabá, prakticky nulová: prostě taková, že pár lidí této historce před dvěma tisíci lety uvěřilo. Přesně těch lidí, kteří současně věřili, že nemoci jsou způsobovány démony, Země je stará pár tisíc let, první lidé byli Adam s Evou, a Ježíš si při léčení pomáhal potíráním očí blátem (Jan 9:6).

Konečné zamyšlení nad tím vším ponechávám na váženém čtenáři.

1,978 thoughts on “Ježíšovo vtělení

  1. Skeptik

    Čestmíre – dá se na to dívat i z jiné strany – jestliže pro boha není problém zmučit a zabít svou 1/3 a má pro to (podle něj) dobrý důvod tak určitě nebude mít problém tohle udělat i s člověkem (či jeho duší). Taky sice nemá problém pustit Hitlera do nebe (aspoň to říkají křesťani – i protestant se takhle vyjádřil) ale třeba taky říká:
    Zjevení Janovo 21:8 Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.

    a dají se najít i jiné pasáže

  2. Cestmír Berka

    Skeptiku, Bůh je přece Pravda a Láska ( doufám, že na to nemá Václav copyright) a přes to vlak nejede! Jak tu psal v létě nick “človíček” – on “doslova řve bolestí”, když člověk něco provede. Že by takhle citlivá entita strčila někoho do vohně? Tomu nevěřím!

  3. jack

    protestant:
    Ale my o NĚM nediskutujeme. My diskutujeme o našich představách o NĚM…. 🙂

    jack:
    Přemýšlejte! Jak můžete diskutovat o představách něčeho,co je nepředstavitelné.

  4. Skeptik

    Čestmíre – už jsem to někde psal – podle mně má křesťanský bůh shizofrenii – napovídá tomu i roztrojení osobnosti – proto může zároveň “řvát bolestí” i cpát lidi do ohně…

  5. František Řeka

    ten problém s dvojí podstatou Ježíše je fakt skvěle popsaný. Je to vlastně část většího problému týkajícího se trojjedinosti křesťanského Boha. ale ani tak inteligentní člověk jako je autor tohoto článku to prostě nerozlouskne. Protože to rozlousknout prostě nejde. Ale aspoň jsem se u toho dobře nasmál, v souladu s výrokem Thomase Jeffersona, že “jedinou účinnou zbraní proti nesrozumitelným tvrzením je výsměch.” 😀

  6. kkkkkkk

    Také zkušenost s “křesťanem”- ve vesnici s hradem na Šumavě podniká jeden křesťan. Letos si pořídil razičku mincí, kterou nám dal téměř pod okna. A to vlastní v dané lokalitě 2 domy. Takže posloucháme mlácení kovu o kov. Jak si toto bezohledné chování zdůvodní před Bohem? Snadno -vícekrát se pomodlí a je mu odpuštěno to, co dělá druhým. Hlavně že má ústa plní PÁNA BOHA a v reálu se chová takto. A to je zářná ukázka téměř všech pomodlenců.

  7. Bára

    kkkkkkk: chci jen podotknout, že to nemusíš vidět tak černě, asi těžko vám dal tu razničku pod okna naschvál, prostě tam měl nejlepší místo a nemusel si to uvědomit z vašeho pohledu. Co kdybyste ho zkusil slušně požádat, aby si ji přestěhoval jinam, že vás ruší – myslím, že když to bude možné, bez problému vám vyhoví. Píšete – vícekrát se pomodlí a je mu odpuštěno to, co dělá druhým – chci namítnout, že Bůh nám neodpouší proto, že se pomodlíme, to je blbost, On odpouští proto, že své děti miluje – a stejně tak jeho i vás. 🙂

  8. Michal Post author

    tohle bych tu neřešil, máme přece zajímavější témata… 😉
    Mě by ani nenapadlo odsuzovat křesťanství kvůli tomu, že nějací konkrétní křesťané nejsou dobří lidé.

  9. protestant

    z kkkkkkk si Michale vezmi příklad. Ten potkal jednoho křesťana a má jasno. Nemusí se trápit žádnými otázkami, o ničem přemýšlet. Pro něj je to jasné a prosté. Ty se namáháš s články, otázkami, provozem webu atd. Ten jeh ateismus je mnohem úspornější a efektivnější. 🙂

  10. S.V.H.

    protestant says:
    z kkkkkkk si Michale vezmi příklad. Ten potkal jednoho křesťana a má jasno. Nemusí se trápit žádnými otázkami, o ničem přemýšlet. Pro něj je to jasné a prosté. Ty se namáháš s články, otázkami, provozem webu atd. Ten jeh ateismus je mnohem úspornější a efektivnější. 🙂

    S.V.H.:
    A věřící by si měli brát příklad z Protestanta. Ten od kkkkkkk slyší jeden příklad a má jasno, na čem je jeho ateismus založen. 😉

  11. protestant

    S.V.H. says:

    A věřící by si měli brát příklad z Protestanta. Ten od kkkkkkk slyší jeden příklad a má jasno, na čem je jeho ateismus založen. 😉

    protestant:
    Já nemusím poslouchat kkkkkk, protože většinu svého života jsem byl sám ateistou… 🙂

  12. S.V.H.

    protestant:
    Já nemusím poslouchat kkkkkk, protože většinu svého života jsem byl sám ateistou… 🙂

    S.V.H.:
    Když tedy hodnotíte vnitřní pohnutky nějakého člověka, tak ho “nemusíte poslouchat”? Nečekal bych, že na klasické “podle sebe soudím tebe” narazím v tak krystalické formě.

  13. Chani

    Som presvedčený, že zaoberať sa tým, že Ježiš bol vtelený Boh a je súčasťou Trojice, je zbytočné. Sú to tvrdenia, ktoré kresťania v prvom storočí nepoznali. Asi najkomplexnejšiu odpoveď možno nájsť: http://jedinyboh.webnode.sk/clanky/ Odpoveď je výlučne na základe biblie a tá nedáva šancu na viac odpovedí. V tom vidieť, že biblia nie je písaná náhodne, je konzistentná.
    Zaujímavejšie je zamyslieť sa nad tým, ako mohol vykúpiť ľudí? Samozrejme vysvetlenie je možné, len ak použijeme čistú bibliu, bez pohanského nánosu, ktorý sa snažia implementovať intelektuálni teológovia. Trojjedinosť znejasňuje výkupné, už nejde o tímovú prácu, lebo Boh aj Syn je nejako tajomne ten istý. Taktiež náuka o evolúcii (mám na mysli tú náuku, ktorá sa učí na školách, to znamená, že je to 100% naturalistická hypotéza, ktorá stojí na dvoch pilieroch a to je náhoda a bezcieľnosť) tiež nedáva zmysel pre výkupné. Prečo niekto, kto je na 99% človekom nepotrebuje byť vykúpený, ale nemá nárok na večný život? Ak k tomu pridáme, že človek má nesmrteľnú dušu, situácia sa ešte viac komplikuje. V akom štádiu vývoja, človek dostal dušu? Boh povedal prvým ľuďom že zomrú ak sa rozhodnú byť mravne nezávislí od Neho. Skoro všetky náboženstvá tvrdia, že ľudia aj po smrti musia ďalej povinne žiť ako nejaké nesmrteľné duše a povinne večne trpieť. Lenže život je dar, ktorý v opravenej podobe, vďaka výkupnému môže každý získať, za podmienky, že sa človek stotožní s mravnými zásadami od Boha.
    Aj tak výkupné je náročná náuka, ale pokúsim sa opísať túto náuku z viacerých strán.
    Pretože Boh chce dodržiavať svoje zásady, nebolo možné nevšímať si hriech prvých ľudí. Podobne ako otec, keď vidí že dieťa porušuje jeho príkaz, musí sa s tým zaoberať. Predstavme si, že neposlušné dieťa napriek varovaniu od otca zničí nejakú hodnotnú vec. Podľa práva by sa malo očakávať, že túto vec nahradí dieťa, pretože ono spôsobilo škodu. Lenže to nie je možné. Nech by sa snažilo akokoľvek, nedokáže to. Nakoniec to musí aj tak napraviť poškodený otec. Pre otca to nie je žiadny technický problém, lenže musí to urobiť tak, aby pomohol deťom stať sa poslušnými a zároveň všetci, ktorí tento prípad pozorujú musia vidieť, že otcove nariadenia treba brať vážne a porušenie musí niekto zaplatiť. Láska nemôže bezbreho suplovať spravodlivosť, tak by sa zmenila na bezzásadovosť.
    V prípade prvých ľudí nešlo o malé nesvojprávne dieťa, išlo o dospelých dokonalých ľudí, ktorí znesvätili Boha, jeho povesť. Keby ich nenechal zomrieť, všetci by vedeli, že Božie sľuby a návod na život od Stvoriteľa netreba brať vážne. Biblia nijak nenaznačuje, že Boh hriech plánoval.
    Keď je povesť niekoho pošpinená – jeho meno, najlepšie môže povesť napraviť niekto iný ako samotná poškodená osoba, teda ďalšie osoby, ktoré zaujmú aktívny postoj k celému prípadu. O to sa úprimne usilovali mnohé kladné osoby v Biblii. Ale aby to malo právny význam v prípade vykúpenia – pokrytia poškodeného ľudstva – je potrebné urobiť viac. Ide o zásadu, duša za dušu, ktorá platí večne. (Samozrejme ide o biblickú dušu, to znamená, že duša nie je niečo v človeku, ale človek je duša.) Prví ľudia sa kvôli sebeckému postoju vzdali svojej dokonalej duši – dokonalého života, a tak zaťažili dlhom svojich potomkov. Na vykúpenie bolo potrebné aby sa svojho života dobrovoľne, nesebecky vzdal nejaký dokonalý človek. Jeden z dôsledkov je, že nasledovníci Krista už nemajú právo niekoho zabiť, súdiť, pretože za všetky duše zomrel Ježiš, patria jemu, nie nejakému ľudskému sudcovi.
    Ak niekto zdedí veľké dlhy po nezodpovedných rodičoch a nájde sa dobrodinec, ktorý obrovskú sumu zaplatí, je potrebné prejaviť mu vďačnosť. Mnohí ľudia nevedia, že sú „zadĺžení“, a považujú to za prirodzený stav, že po niekoľkých desaťročiach zomrú. Vďačnosť v tomto prípade znamená veľmi veľa, pretože už nepatríme sebe, ale tomu kto za nás zaplatil.
    Výkupné nemohol poskytnúť žiaden nedokonalý človek. Jehova zabezpečil výkupné tak, že obetoval Ježiša ako „zodpovedajúce výkupné za všetkých“ Zodpovedajúce výkupné v tomto prípade súvisí s bezhriešnym životom Ježiša Krista, teda opakom toho, čo robil Adam. Adam svojím správaním znesvätil Božie meno a tak uviedol do porušenosti celé ľudstvo. JK nebol napojený na tento nedokonalý zdroj. Jeho skutočným otcom je nebeský Jehova a svojím správaním ako bezhriešny, mal právo žiť večne. (To znamená, že keby nebol násilne zabitý, tak by žil v ideálnej kondícii aj dnes.) Tejto možnosti sa dobrovoľne vzdal a daroval túto možnosť v prospech ľudstva.
    Musel JK zomrieť krutou smrťou? Urobili to jeho nepriatelia – tým je vyjadrené nepriateľstvo Božích odporcov, ktorí takto konkrétne prejavili svoju nenávisť. A zároveň je tak poukázané na závažnosť prvého hriechu, kam dospeje zdanlivo nevinné nezávislé správanie prvých ľudí.

    Biblia, Žalm 49:7 jasne ukazuje, že výkupné bolo zaplatené „Bohu“
    I keď Boh výkupné aj dáva(v podobe inej osoby), aj prijíma, nie je to nejaká nezmyselná mechanická výmena. Je to právny akt, ktorého sa zúčastňujú dve slobodné vôle – Otca a Syna so všetkým utrpením, ktoré súvisí so smrťou Syna. Išlo o tímovú prácu. Skutočnosť, že Boh trval na zaplatení výkupného, potvrdzuje, že sa nemenne pridržiava spravodlivých zásad

    Prvoradé je posvätenia Božieho mena. Osobná spása človeka je druhoradá. Je to aj na prvom mieste modlitby Otčenáš.

    Kdo se po třech dnech vzbudí, ten nezemřel. Takovou “smrt na tři dny” bych si kdykoliv střihnul sám. To není žádná oběť.
    To či niekto bude vzkriesený za tri dni, alebo za 1000 rokov nie je dôležité, mŕtvy človek čas nevníma, pretože neexistuje (podľa biblie, nie podľa pohanských, teologických filozofií).
    Navíc, co to bylo za oběť, když Bůh obětoval jen tělo, které si může kdykoliv vytvořit znovu? Co víc, může si jich vytvořit kolik chce najednou, může je nechat libovolně trpět, umírat, a pak klidně křísit – ale v čem tedy spočívá ta oběť?
    Pre ateistu je takéto uvažovanie celkom prirodzené, pretože sa na biblickú osobu pozerá ako na neskutočnú, vzdialenú bežnému životu. Lenže je nejaký rozdiel medzi životom bežného obyčajného človeka a životom Ježiša Krista? Alebo dovolil by si niekto tvrdiť, že veriaci môže byť kľudne zabitý, pretože jemu to nevadí, veď on verí, že bude vzkriesený? Teisti by mali mať vieru, že môžu byť vzkriesení, ale nemali by zámerne vyhľadávať mučeníctvo. Mučeníctvo je pre normálnych ľudí vždy nepríjemné, ale kvôli tomu, že chcú byť verní Bohu, sú ochotní trpieť. Ich utrpenie sa tak stáva skutočným ako bolo aj utrpenie Krista a nie je medzi nimi žiadny rozdiel. Tvrdiť že Boh si môže kedykoľvek vytvoriť telo ako chce je pravda, ale vždy takéto telo je skutočný človek a nie mechanická hračka, so skutočnými pocitmi s emóciami a vnímaním bolesti. Ak by mal taký názor aj Boh, tak by bol neláskavý a krutý.
    Na bolesti je hrozné to, když jí člověk nemůže uniknout. Ježíš ale MOHL uniknout. Kdykoliv se mu zachtělo. Bůh v Ježíšově těle trpěl podle křesťanů výhradně proto, že “trpět-netrpět” chtěl, a “trpěl” přesně tak dlouho, jak chtěl – protože kdo rozhodl o tom, kdy “zdánlivě zemřel”? Zase jen on sám!
    Práveže v závere života Boh Ježiša úplne opustil – Mar15,34. Bola to spontánna, nikým neriadená, čiste násilná biologická smrť.

  14. pozorovatelnik

    Ty ale nemáš sebemenší důkaz, že Ježíš není jen literární postava…

  15. pozorovatelnik

    Proč se pobožní baví se všemi lidmi, jako by předpokládali pravdivost Bible? Já mám mnoho důvodů se domnívat, že Bible je fake.

    Stejně jako se máme bavit o biblických postavách, můžeme se bavit o Vinnetouovi, Old Shaterhandovi, Sandokanovi, Batmanovi, atd. Proč se pobožní dožadují všeobecného respektu zrovna k jejich literárním postavám?

  16. Chani

    Autor týchto stránok sa vyjadril:
    CHCI abyste (věřící) mé argumenty kritizovali, CHCI abyste v nich hledali a NAŠLI chyby a chci abyste zde o tom napsali. Opravdu velká škoda, že je ze strany věřících tak malá ochota do něčeho podobného se pustit.
    Preto nechápem, prečo ma vyháňaš? Alebo si debatu predstavuješ tak, že veriaci sa budú tváriť, že Biblia je fake?
    Samozrejme ak si admin bude priať aby som tu nepísal svoje názory, budem to rešpektovať.

Comments are closed.