Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Dá se dokonce ukázat, že vůbec nic v epištolách nesvědčí přímo o tom, že Kristus kdy chodil po Zemi.
Jaký to kontrast s evangelii! Když se podíváš třeba na Markovo evangelium, tak tam je jasné, že se mluví o člověku který chodí po zemi, hned z úplného začátku (9. verš), a pak na stovkách dalších míst.
Nepřijde Ti to zvláštní?
chápu kam tím míříš, i to tak vypadá, ale mám poněkud odlišný názor. Příchod ve smyslu příchodu ve slávě s mocí, tedy nikoliv příchod jen k některým tzn. nejbližším učedníkům, ale příchod se vším všudy. Ale proč to tak Bůh dělá to v skutku nevím. Proč nepřišel hned. Proč to nechal na tak chybujících učednících aby ho nesli dějinami. To je otázka na kterou bych sám měl rád odpověď. Ale na totéž se Ježíše ptá Juda: “Pane jak to, že se chceš dát poznat nám a světu ne?” Ježíš odpovídá: “kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova.” Ve výkladu k N.Z. je ” Ježíš na Judovu otázku odpovídá nepřímo: lidem kteří mě odmítají, “světu”, se neprojevím, protože nepřijímají to, co říkám.
Michal says:
February 1, 2013 at 1:36 pm
Dá se dokonce ukázat, že vůbec nic v epištolách nesvědčí přímo o tom, že Kristus kdy chodil po Zemi.
Jaký to kontrast s evangelii! Když se podíváš třeba na Markovo evangelium, tak tam je jasné, že se mluví o člověku který chodí po zemi, hned z úplného začátku (9. verš), a pak na stovkách dalších míst.
Nepřijde Ti to zvláštní?
Ani ne. Pavel přece Ježíše chodit po zemi neviděl.
Jirka: Ježíš na Judovu otázku odpovídá nepřímo: lidem kteří mě odmítají, “světu”, se neprojevím, protože nepřijímají to, co říkám.
Přemýšlel jste nad tím vůbec? Můžete nepříjmat to co někdo říká, když jste ho nikdy neslyšel?
Skeptik says:
February 1, 2013 at 2:29 pm
Jirka: Ježíš na Judovu otázku odpovídá nepřímo: lidem kteří mě odmítají, “světu”, se neprojevím, protože nepřijímají to, co říkám.
Přemýšlel jste nad tím vůbec? Můžete nepříjmat to co někdo říká, když jste ho nikdy neslyšel?
To je vytržené z kontextu, myslí se tím těm co nepřijímají to co Ježíš říká. A těch je dost, nakonec viz. evangelia.
Michal: “Dá se dokonce ukázat, že vůbec nic v epištolách nesvědčí přímo o tom, že Kristus kdy chodil po Zemi.”
Pavol, hovorí, že Ježiš bol pochovaný a spomína Ježišovho brata Jakuba, to je dosť pozemské 😉
Michal: “Jaký to kontrast s evangelii! Když se podíváš třeba na Markovo evangelium, tak tam je jasné, že se mluví o člověku který chodí po zemi, hned z úplného začátku (9. verš), a pak na stovkách dalších míst.”
Nemôžeš predsa porovnávať Pavlove listy s evanjeliami, listy mali inú funckiu ako evanjeliá. Pavlove listy reagovali na konkrétne problémy jednotlivých kresťanských obcí a evanjeliá už obsahujú prepracovanú mytológiu + múdroslovie + teológie prvých kresťanov.
Nemôžeš predsa porovnávať Pavlove listy s evanjeliami, listy mali inú funckiu ako evanjeliá. Pavlove listy reagovali na konkrétne problémy jednotlivých kresťanských obcí a evanjeliá už obsahujú prepracovanú mytológiu + múdroslovie + teológie prvých kresťanov.
Ovšem je dobře, že si všímá diference. Ne náhodou byly právě tyto vybrány do kánonu. diference je dobrá a v zásadě odporuje uniformitě, která je často církvi vytýkána. Tak nám celé evangelium poskytuje nikoliv nediferentní ale přesto ucelený obraz toho, kdo je Ježíš. Ovšem pouze Písmo je málo, písmo bez tradice je pouze mrtvá litera byť je Božím slovem. Pro výklad písma je zapotřebí znát církevní otce, což jsou privilegovaní svědkové apoštolské tradice, potom také něco ze scholastiky i té pozdní úpadkové. Manualistika také nebyla tak špatná, protože sice produkovala kvantitu, nicméně ti kteří manuály produkovali museli se velice zamýšlet nad tím jak dospět k tezi. Normou je vždy apoštolská tradice, Písmo, otcové a nakonec v neposlední řadě magisterium. Ano, je to složité, ale to je mnohost v jednotě a jednota v mnohosti.
Colombo says:
Stefan: opakuji. Jistě rád předložíte konkrétní důkazy.
Tak si vyskusaj toto: http://www.acld.mysteria.cz/
Stefan: pořád čekám na nějaký důkaz. Odkazy bez jakéhokoliv backgroundu umím dávat taky.
Zkus tohle: http://www.hubworld.com/my-little-pony/shows/friendship-is-magic
Pod zalozkou knihy na stranke mas viacero navodov ako na to. Vela stastia.
Pod záložkou Pony Videos máš taky spoustu návodů jak na to.
Takže, Stefane, buď tě důkazy nezajímají nebo nechceš diskutovat nebo nechápeš požadavek důkazů a co to má být důkaz. Ve všech případech bych tě poprosil, aby si opustil tento web a nezapleveloval diskuzi, jakkoliv nepodstatná se zdá býti.
Nebo změň svůj přístup a podej nějaký argument a důkaz.
Colombo – tak mi daj dokaz ty, ze po smrti nic neexistuje.
Stefan: dej mi důkaz, že na měsíci není Měsíční královna, nymfa co se každé léto koupe ve slunečním světle…
Stefan: “Colombo – tak mi daj dokaz ty, ze po smrti nic neexistuje.”
Empirické pozorovania poukazujú na závislosť mysle od mozgu – čím väčšie je poškodenie mozgu, tým viac je poškodená myseľ. Biologickou smrťou mozog zaniká, teda téza, že po smrti zaniká aj myseľ, je prirodzenou extrapoláciou empirických pozorovaní.
Stefan says:
January 31, 2013 at 11:37 pm
Dokonalost –
svet, v ktorom zijeme je Dokonalost. Co chcel Jezis povedat, ked hovoril: ´Ja a Otec sme jedno´?
jack:
Svět ve kterém žijeme je založen na principu zabij, aby jsi sám přežil. Je to velmi krutý a nemilosrdný princip. Vševědoucí a všemocný Bůh stvořil právě takový svět,jaký známe a jaký chtěl mít. Z jeho pohledu by tedy mohl být opravdu dokonalý,ale já mluvím o mém pohledu. A z mého pohledu bych neoznačil za dokonalý svět,který funguje na principech výše popsaných!
Jirka says:
February 1, 2013 at 9:42 am
jack:
Tak jste Jirko zase lhal. Udělal jsem co jste mi poradil a nikdo na mou kritiku nereagoval!!!
To je dobře, že jste to udělal. Reagovat bude, trpělivost.
jack:
Nevěřím vám,jste lhář a zase se pouze vymlouváte!!! Napsal jste,že ani váš Bůh nemusí existovat a teď píšete,že bude reagovat!
Váš Bůh prostě zklamal a tím se zařadil k ostatním bohům,kteří byli účelově vymyšleni lidmi! A nejlepší na tom je to,že váš (trojjediný) Bůh je ke všemu nejhloupěji vymyšleným bohem vůbec a tím je jeho existence naprosto nevěrohodná!
To už snad i scientologové mají lepší historku než vy křesťané! A ta je také pěkně “ujetá”.
Velikonoční aplikace ZDARMA snad přivede mnohé k zamyšlení o velikém Kristově spásném díle na Kříži.
Ke stažení zde: https://play.google.com/store/apps/details?id=com.iceace.passover
Tomáši, a jestlipak i ty jsi ochotný se nad věcmi zamýšlet? Jsi?
Neřekl bych, že křesťané o Bohu “mlží”. Křesťané toho o Bohu neví o nic víc než ateisté – na rozdíl od nich se však domnívají, že existuje. Pokud mám vyjádřit své osobní chápání Boha (za nikoho jiného než sebe sama mluvit nemohu), tak Boha chápu jako absolutní počátek, absolutní budoucnost a absolutní smysl všech věcí na světě. Na rozdíl od většiny křesťanů si nemyslím, že nezbytným atributem Boha je všemohoucnost. Posílám odkaz na jeden text, který s mou představou Boha celkem koresponduje. http://www.souvislosti.cz/archiv/jonas1-94.htm
Nechcete sa zapojiť do tejto diskusie?
Může být Bůh vědeckou teorií? http://www.osacr.cz/2013/08/06/muze-byt-buh-vedeckou-teorii/#comments 🙂