Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
jack:
To je opět nelogické!
Mluvíme-li o tom,jakým způsobem dochází ateisté ke svému názoru,tak jste měl napsat,že z malého vzorku ateistů na těchto stránkách nemůžeme dělat obecné závěry,platné pro všechny ateisty! To by mělo logiku!!!
protestant:
Nemáte v běžném životě problémy? Co třeba v masně,či u pekaře? 🙂
jack says:
January 13, 2013 at 8:31 pm
protestant:
V uměleckém díle se uplatňuje formální logika?
jack:
Asi jsem vás přecenil. Je opravdu hodně těžké vám něco vysvětlit.
Prostě a jednoduše. Logika se dá použít v nejrůznějších oborech a situacích,pokud se použije,je to pořád jedna a ta samá logika. Pořád nic?
protestant:
Opakuji otázku – protestant:
V uměleckém díle se uplatňuje formální logika?
Ano či ne? Můžete jednoduše odpovědět?
jack:
Doma asi ještě dlouho nebudem,protože něčemu VĚŘIT nemá vůbec nic společného například s MALOVÁNÍM obrazu,tedy s uměním.
protestant:
Proč ne?
Proč podle vás náboženská víra nemá nic společného s uměním. Z čeho to odvozujete?
Jirka says:
January 13, 2013 at 7:58 am
to Jack: Ale me nevadi,ze jsem iracionalni. Jeste mi tvrdte,ze ateista je vzdy racionalni! A budu v tom mit jasno. Jste racionalni napr. ve vztahu? Nikdy vas nenapadlo jestli neni neco nad nami? Asi ano jinak by jste tady nebyl, ze? Podle vas tedy co nejde videt, zvazit, zmerit atd. neexistuje? Jste vzdy racionalni, vedecky presny clovek? Ale ne, to je divne. Vite o cem mluvim?
jack:
Víte Jirko,chování lidí ovlivňuje spousta aspektů a racionalita je pouze jeden z nich.
Ale nedomnívám se,že jednat či přemýšlet iracionálně by mělo pozitivní dopad jak na konkrétní osobu,tak na společnost!
Myslíte si,že argumentujete,ale ze svých vyjádření přesto nevyvozujete logické závěry.
Nejen vašeho,ale žádného boha nejde vidět,zvážit či změřit a přesto netvrdíte,že všichni bohové,kteří jsou součástí různých náboženství, existují. Tvrdíte to pouze u toho svého!
Už toto vyvozování je v podstatě nelogické. I na vás je vidět,jaký negativní vliv má náboženství na myšlení lidí. Přiznávám,že méně než u Protestanta,ale to může být opravdu velmi malou útěchou!
Jirka says:
January 13, 2013 at 8:01 am
No, a kdyz tedy Buh neni, co je smyslem zivota?
jack:
Když není váš Bůh smyslem života,tak u některých lidí je jiný bůh smyslem života.
A zbytek lidí si uvědomuje,že žádný obecný smysl neexistuje. Délka lidského života je pouhým zábleskem z pohledu trvání vesmíru a z pohledu vesmíru,nemá lidský život vůbec žádný smysl. Vesmír tu byl miliardy let před námi a bude tu i miliardy let po nás. Smysl životu můžete dát pouze vy sám a to pouze svému životu. Třeba tím,že si stanovíte nějaké životní cíle!
Opravdu nechápu,z jakého důvodu by měli být bohové smyslem života lidí!!
Jirka says:
January 13, 2013 at 5:03 pm
to ČB: Tak to se mi nelíbí. Já se jako zvíře necítím a nevím co stím má co dělat nějaká transplantace. Můj názor je, že ateismus by měl něco nabízet. Takhle jenom bere. Sebere ti víru v Boha, ale čím ji nahradí? Nebo co ti dá místo ní? Zkrátka by měl něco nabízet. Pokud je ateismus pouze názor, pak lze říci, ano zajímavé, já mám jiný. A v pohodě, život jde dál. Rozumíte?
jack:
Jak si to vlastně Jirko představujete? Proč by vám měl někdo něco nabízet. Je to váš život,udělejte s ním co je ve vašich silách a možnostech!!
Jirka says:
January 13, 2013 at 7:59 pm
Tak já doufám, že ano. A těch 72 panen či co, to taky není marná představa. Ale vy riskujete taky, třeba Bůh je a co potom vy? Hledal jste jej poctivě?
jack:
Váš Bůh chce,abychom věřili pouze v něj a v žádného jiného.
Myslím,že lidé,kteří nevěří v žádného boha,to budou mít lepší,než ti co věřili v jiného.
protestant:
Nemáte v běžném životě problémy? Co třeba v masně,či u pekaře? 🙂
jack:
Zase nelogické!
Zpravidla má problémy v běžném životě ten,který má problémy s logickým vyvozováním. Nikoliv ten,který je nemá. Jak jste nám ve své reakci jasně ukázal,tak problémy z logickým vyvozováním máte vy,ne já!! 🙁
protestant:
Opakuji otázku – protestant:
V uměleckém díle se uplatňuje formální logika?
Ano či ne? Můžete jednoduše odpovědět?
jack:
Já nechápu, co máte pořád s tím uměním,když se bavíme o víře. Chápete? To je od slova věřit!
A pořád nechápete,že mluvíme o principu. To znamená,pokud se v oblasti umění objeví nějaké vyvozování,tak můžete zkoumat logiku tohoto vyvozování!!
V takovém případě je postup naprosto stejný,jako při zkoumání v matematice či fyzice! KAŽDÉ VYVOZOVÁNÍ MŮŽEME TEDY ZKOUMAT,JESTLI JE LOGICKÉ!
Je jedno jestli je to vyvozování z oblasti matematiky či umění!! Kapišto??
Jestliže v umění k žádnému vyvozování nedochází,tak nemáte co zkoumat,tedy z pohledu logiky vyvozování! Je to jasné??
Ale jestli chcete řešit konkrétní případy z oblasti umění,tak musíte být konkrétní.
Ale jestli v konkrétním případě dochází v umění k nějakému vyvozování,tak by jste to snad už mohl poznat sám. Jestli to nedokážete,tak se klidně ptejte!
Přesto nechápu,jaký to má mít význam,když zjistíme,že v tom a v tom případě,týkajícího se umění,došlo k vyvozování a proto můžeme zkoumat logiku tohoto vyvozování. To by jste mi mohl ještě před tím zdělit,jestli to tedy víte!!
protestant:
Proč ne?
Proč podle vás náboženská víra nemá nic společného s uměním. Z čeho to odvozujete?
jack:
To je tak protestante. Aby se lidé mohli spolu domluvit nebo dokonce diskutovat,tak musí mít společnou řeč. To znamená,že slova,která k domluvě používají,musí mít pro všechny STEJNÝ význam. Aby toto bylo zajištěno,tak lidé formulují definice,které mají význam slov vysvětlovat.
Pokud tedy já vyslovím slovo stůl a vy si pod tímto pojmem představíte kopu hnoje,tak spolu NIKDY nemůžeme diskutovat!
Víra:
Slovo víra a odpovídající sloveso věřit se používá ve dvou příbuzných a ne vždy přesně oddělitelných významech:
Epistemologický význam: přesvědčení, že něco je skutečné či pravdivé, například ve větě „Věřím, že se ta peněženka ještě najde.“ Toto přesvědčení může být jak pravdivé, tak mylné. Z toho hlediska bylo poznání některými filozofy definováno jako „odůvodněná pravdivá víra“.[1] Gramaticky tento význam obvykle odpovídá vazbám „věřit, že …,“ „věřit čemu“, v angličtině se vyjadřuje slovem belief. V běžném úzu se české slovo víra v tomto významu obvykle používá tehdy, není-li mluvčí úplně přesvědčen o realitě či pravdivosti předmětu víry, jinak by se mluvilo spíše o vědění a jistotě.
Psychologický a náboženský význam: celková důvěra v nějakou osobu, instituci nebo nauku. Můžeme také mluvit o důvěře např. v poznatky nebo vzpomínky, v to, že nás neklamou smysly, víra v sebe, nebo víra ve vlastní úsudek. Například „tomuto kandidátu věřím, a proto ho budu volit“ nebo „věřím v jednoho Boha“. Gramaticky tento význam obvykle odpovídá vazbám „věřit v co,“ „věřit komu“, v angličtině se vyjadřuje slovy faith a trust. V tomto významu se slovo víra obvykle používá k vyjádření vysokého stupně důvěry.
Umění:
Umění (od „uměti“) je součást lidské kultury, v širokém slova smyslu užitečná dovednost, kterou neovládá každý a které je případně třeba se naučit. Od renesance se však nejčastěji užívá v užším smyslu “krásných umění“, kde se klade důraz na tvořivost, originalitu a individualitu umělce.
Umění v tomto smyslu se od starověku dělí na umění výtvarná, která vytvářejí trvalá vizuální umělecká díla (například malířství, sochařství, architektura), a umění múzická či performativní, kde umělec sám vystupuje před publikem (například tanec, zpěv, hudba, divadlo).[1] Toto rozlišení se sice díky písmu, notovému záznamu a dalším záznamovým technikám do značné míry přežilo, přesto se stále užívá.
jack says:
January 13, 2013 at 11:57 pm
protestant:
Opakuji otázku – protestant:
V uměleckém díle se uplatňuje formální logika?
Ano či ne? Můžete jednoduše odpovědět?
jack:
Já nechápu, co máte pořád s tím uměním,když se bavíme o víře. Chápete? To je od slova věřit!
A pořád nechápete,že mluvíme o principu. To znamená,pokud se v oblasti umění objeví nějaké vyvozování,tak můžete zkoumat logiku tohoto vyvozování!!
V takovém případě je postup naprosto stejný,jako při zkoumání v matematice či fyzice! KAŽDÉ VYVOZOVÁNÍ MŮŽEME TEDY ZKOUMAT,JESTLI JE LOGICKÉ!
Je jedno jestli je to vyvozování z oblasti matematiky či umění!! Kapišto??
Jestliže v umění k žádnému vyvozování nedochází,tak nemáte co zkoumat,tedy z pohledu logiky vyvozování! Je to jasné??
Ale jestli chcete řešit konkrétní případy z oblasti umění,tak musíte být konkrétní.
Ale jestli v konkrétním případě dochází v umění k nějakému vyvozování,tak by jste to snad už mohl poznat sám. Jestli to nedokážete,tak se klidně ptejte!
protestant:
Ptám se opakovaně. A vy se vyhýbáte odpovědi. Tedy znovu:
V uměleckém díle se uplatňuje formální logika?
jack says:
January 14, 2013 at 12:13 am
protestant:
Proč ne?
Proč podle vás náboženská víra nemá nic společného s uměním. Z čeho to odvozujete?
jack:
To je tak protestante. Aby se lidé mohli spolu domluvit nebo dokonce diskutovat,tak musí mít společnou řeč. To znamená,že slova,která k domluvě používají,musí mít pro všechny STEJNÝ význam. Aby toto bylo zajištěno,tak lidé formulují definice,které mají význam slov vysvětlovat.
Pokud tedy já vyslovím slovo stůl a vy si pod tímto pojmem představíte kopu hnoje,tak spolu NIKDY nemůžeme diskutovat!
Víra:
Slovo víra a odpovídající sloveso věřit se používá ve dvou příbuzných a ne vždy přesně oddělitelných významech:
Epistemologický význam: přesvědčení, že něco je skutečné či pravdivé, například ve větě „Věřím, že se ta peněženka ještě najde.“ Toto přesvědčení může být jak pravdivé, tak mylné. Z toho hlediska bylo poznání některými filozofy definováno jako „odůvodněná pravdivá víra“.[1] Gramaticky tento význam obvykle odpovídá vazbám „věřit, že …,“ „věřit čemu“, v angličtině se vyjadřuje slovem belief. V běžném úzu se české slovo víra v tomto významu obvykle používá tehdy, není-li mluvčí úplně přesvědčen o realitě či pravdivosti předmětu víry, jinak by se mluvilo spíše o vědění a jistotě.
Psychologický a náboženský význam: celková důvěra v nějakou osobu, instituci nebo nauku. Můžeme také mluvit o důvěře např. v poznatky nebo vzpomínky, v to, že nás neklamou smysly, víra v sebe, nebo víra ve vlastní úsudek. Například „tomuto kandidátu věřím, a proto ho budu volit“ nebo „věřím v jednoho Boha“. Gramaticky tento význam obvykle odpovídá vazbám „věřit v co,“ „věřit komu“, v angličtině se vyjadřuje slovy faith a trust. V tomto významu se slovo víra obvykle používá k vyjádření vysokého stupně důvěry.
Umění:
Umění (od „uměti“) je součást lidské kultury, v širokém slova smyslu užitečná dovednost, kterou neovládá každý a které je případně třeba se naučit. Od renesance se však nejčastěji užívá v užším smyslu “krásných umění“, kde se klade důraz na tvořivost, originalitu a individualitu umělce.
Umění v tomto smyslu se od starověku dělí na umění výtvarná, která vytvářejí trvalá vizuální umělecká díla (například malířství, sochařství, architektura), a umění múzická či performativní, kde umělec sám vystupuje před publikem (například tanec, zpěv, hudba, divadlo).[1] Toto rozlišení se sice díky písmu, notovému záznamu a dalším záznamovým technikám do značné míry přežilo, přesto se stále užívá.
protestant:
Tedy i zde se ptám znovu:
Proč podle vás náboženská víra nemá nic společného s uměním. Z čeho to odvozujete?
Napovím pár drobností. Náboženská víra je spíše “hope” než “belief”
A trochu se zajímejte o smysl umění, ne jen o techniku s jakou se provádí.
to jack:
……Tři hosté, představující tři hrany pomyslné trojice způsobů lidského vnímání. Tři hosté, spojující vědu s uměním, umění s vírou i víru s vědou. Pokud by lidstvo mělo být na něco hrdé, byl by to právě triumvirát vědy, umění a víry s důrazem na jejich mystickou stránku (neboť i věda je svým způsobem tajemstvím, mystériem). Mystika je modlitbou, umění se modlitbou může stát a vědecký výzkum rovněž láká ke kontemplaci, přinejmenším ty, kdo jsou schopní nahlédnout pod jeho povrch. Věda, víra i umění jsou cestami do hlubin vesmíru i člověka, do lidské duše, onoho hradu v našem nitru.
Víra střeží pravdu, umění ji vyjadřuje a věda hledá, ale každá ta pravda je jiná. Věda se snaží objevit objektivní realitu; umění ale nic takového nezná. To ale neznamená, že by umělec jakousi pravdu o světě a o člověku nehledal. Podobně míjí objektivní realita mystika, který se ale přesto do Pravdy noří, hledá ji celou svou bytostí. Víra, věda, umění. Tři paprsky nasvěcující tutéž Skutečnost ze tří různých stran. Problémy ovšem nastávají vždycky, když si jedna z těchto tří oblastí nárokuje pravdu celou…..
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10266610725-tancici-skaly/310298380170016-dialog/
jack:
Zpravidla má problémy v běžném životě ten,který má problémy s logickým vyvozováním. Nikoliv ten,který je nemá.
protestant:
Můžete toto své tvrzení opřít o nějaká fakta?
Podle mne vycházíte z nesmyslného předpokladu, že lidé se chovají racionálně.
“protestant:
Můžete toto své tvrzení opřít o nějaká fakta?
Podle mne vycházíte z nesmyslného předpokladu, že lidé se chovají racionálně.”
Ale lidé se většinou chovají racionálně a jejich chování se dá většinou předvídat! Většina lidí by šla čekat na letadlo na letiště a ne na nádraží.
Když si někdo vymyslí nějaký text, aby zněl hezky a ušlechtile, tak je ho možné použít jako argument? Víra střeží pravdu? Copak existuje jen jedna víra? Obvyklá křesťanská nadutost- křesťané prostě “vlastní” Pravdu a basta! Jen se jim ta Pravda trochu staletími drobí a rozmnožuje do různých denominací a sekt 😀
to ČB:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Omezen%C3%A1_racionalita
to ČB:
http://www.vesmir.cz/clanek/teorie-her-a-jednani-lidi
Odkaz ve Wikipedii nepopírá to, že ve většině životních situací se lidé chovají racionálně. Jsme sice stále z velké části zvířata a zvířecí pudy ovlivňují lidské chování ( i když se to Jiřímu nezdá), ale ve většině denních situací se chováme racionálně. Rozhodně v lidském chování nevidím žádné působení Boha. Rozhodně nevidím, že by člověk získal schopnost rozlišit/určit dobro a zlo – ta schopnost není získaná při narození. Bude-li člověk vyrůstat mezi zvířaty, nebo zanedbáván, bude se jeho chování podobat spíš zvířecímu, než lidskému. Tvrzení o prvotním hříchu a schopnosti rozlišit/určit dobro a zlo je blbost.
CB: Clovek ma jiste mnoho spolecneho s prirodou, to jiste ano. Urcite bych netvrdil, ze clovek od narozeni rozlisuje dobro a zlo, to je totiz blbost jak lampa. Ostatne tohle jsem nikdy netvrdil. Dobro a zlo (rozlisovani) se ziskava samozrejme vychovou. Ale opravdu nemohu souhlasit s tim, ze jsme z velke casti zviratka. Toto nam totiz automaticky vyplyva z povahy ateismu. Poprenim Boha popirame nakonec cloveka…. Rekneme Buh neni a najednou bum a jsou z nas opice! Citite tam tu provazanost? Buh je-clovek ma dustojnost a je Bohem stvoreny jako vrchol tvorstva, ma dustojnost ale zaroven povinnosti. Buh neni-clovek je jen soucast prirody a vlastne takova lepsi opice. Diky moc, ale ja zustanu radeji clovekem s dustojnosti a vy, chcete-li, budte opickami.
to ČB:
Já tam čtu tohle:
“…Lidské rozhodování má tedy dle teorie omezené racionality spíše podobu hledání uspokojivého řešení pomocí různých heuristik, nežli hledání optimálního řešení, jak uvádí teorie racionální volby…. “