Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
protestant:
Trojjedinost není vlastnost Boha.
jack:
???? Takže níže vypsaná definice je lživá??
Trojjedinost je článek víry (dogma) většiny křesťanských církví, které tvrdí, že Bůh je jeden (monoteismus), a zároveň přitom v sobě spojuje tři božské osoby, kterými jsou:
Bůh Otec (Bůh, stvořitel světa)
Bůh Syn (Ježíš Kristus, vykupitel světa)
Duch Svatý (posvětitel světa)
protestant:
S takovými otázkami se obraťte na Boha.
jack:
Nechci vám zase dělat zmatek v logice,ale nebylo by logické,aby se na Boha obrátil ten,kdo se s ním střetává?? Já to tedy nejsem. Popřemýšlejte o tom,ale pěkně pomalu,aby se vám z toho neudělo špatně! 🙁
Můj názor na náboženství.
Nikdo nepopře, že tady bylo náboženství od úsvitu lidstva a v masovém měřítku. Vysvětlení strachem je velmi nedostatečné. Už jen z toho důvodu, že haldy nábožensky založených lidí nasazovali život ale i z dalších důvodů.
Podle mě existuje něco za lidským omezeným myšlením a vědomím; jakási inteligentní “prázdnota” jak říkají buddhisté či inteligentní energie; někdo to nazývá bůh. A lidé s tím přicházeli do styku. Dříve možná více protože nebyli ještě tolik zasaženi myšlením, které mělo být pouhý nástroj (který vyvinula evoluce) ale které zatím trpí mnoha dětskými nemocemi a vlastně zatemnilo to původní vědomí, takže si člověk dnes myslí, že je pouhým omezeným myšlením a omezeným historickým já. A toto myšlení vedlo ke vzniku různých náboženských proudů a jejich překroucení. lidé tušili něco za myslí ale mysl to překrucovala.
protestant:
Z ateistického pohledu je nelogická. To je logické…. 🙂
jack:
Ano,zase ta rozdílná logika nevěřících a věřících.
V tom případě by mě zajímala jedna věc. Mohou vůbec dělat věřící inteligenční testy?
Tyto testy jsou totiž zpravidla o logickém vyvozování! Tyto testy mají totiž jasně určené,které vyvozování je jediné správné. Nikdy jsem neslyšel o tom,že v případě testování věřícího platí jiné logické vyvozování a tím pádem jiný výsledek.
Už jste vy osobně někdy dělal IQ testy??
protestant:
Když se stane logika bohem…
jack:
Tak co??? Zase jste něco plácl a teď to ani nedokážete vysvětlit!
jack: vy si myslíte, že vesmír jako celek, tedy všechno co existuje je racionální a logické?
Nevím, jestli všichni ateisté, ale možná část z nich je podle mě ateisty z důvodu strachu před neznámem nebo z důvodu strachu před iracionalitou vesmíru; pak se uchylují k vzývání logiky, racionality a vysvětlitelnosti všeho; ideálně dle zdravého rozumu. Já tam vidím trošku kontradikci. Přisuzovat vesmíru logiku, racionalitu a vysvětlitelnost je docela zvláštní. Jako kdyby to byla nějaká racionální bytost.
Protestante, je podle tvé teistické logiky logické tvrzení, že při eucharistii se mění hostie a víno na maso a krev Kristovu? Nebo ti, co to tvrdí kecaj nesmysly? Použiješ logiku ateistů, evangelíků nebo římských katolíků?
martiXXX says:
January 12, 2013 at 1:15 pm
jack: vy si myslíte, že vesmír jako celek, tedy všechno co existuje je racionální a logické?
jack:
Marti,logika není vlastnost VĚCÍ.
Logika má více významů – v češtině se běžně používá ve smyslu myšlenková cesta, která vedla k daným závěrům. Logika je také formální věda, zkoumající právě onen způsob vyvozování závěrů.
Logika není empirickou vědou o myšlení; studuje objektivní podmínky správnosti, jinak řečeno je to disciplína studující relaci „vyplývání“. Logika také nezkoumá úplně obecně poznání – to je předmětem filosofické disciplíny epistemologie.
Pokud tedy logika je omezená myšlenková cesta a není vlastností věcí, proč chcete aby byl bůh logicky vysvětlitelný?
Ale všiml jsem si, že říkáte, že není vlastností věcí ale že studuje objektivní podmínky správnosti; tady vidím jistou kontradikci. Co myslíte pod pojmem “věc” např.
Všiml jsem si u některých vědců jisté věci; že velice rádi mluví o jasně definovaných věcech, apod.; když se ale začne mluvit o hranicích vědeckého poznání nebo o věcech, které jsou z interpretačního hlediska podivné……..pak couvají, mluví jen obecně; neradi se tomu věnují- paradoxy kvantovky a jejich interpretace; co “bylo” před naším vesmírem a spousta jiných věcí. Jenže mě nezajímá hluboké koryto jasného mainstreamu ale právě ty kraje, extrémy, hranice……
http://www.tlg.estranky.sk/
Lžou ti lidé? Je Jan Pavel II. v pekle? Jsou v Nebi hory ze zlata? Je v pekle i Buddha? LŽOU VŠICHNI TI LIDÉ, JEJICHŽ SVĚDECTVÍ JE ZDE ZAZNAMENÁNO?
Michale, víš, že máš “konkurenci”?
http://magnus-error.blogspot.cz/p/kontakt.html
Čestmír Berka says:
January 12, 2013 at 2:40 pm
http://www.tlg.estranky.sk/
Lžou ti lidé?
Lepšie je si vybrať to, o čom hovrí
Percy Collett po návrate z návštevy neba:
Obrázok „Keď som letel týmto nebeským vozom, leteli sme cez toto nádherné kryštálové more a zdiaľky to najprv vypadalo, akoby nad ním nastával východ niekoľkých tisíc sĺnk naraz a každé inej farby. Toto nieje to sklenené more, na ktorom sa tancuje, ale je to niečo iné. Pozdĺž brehov mora ste mohli vidieť žiarivo farebné hory. Len toto vidieť, bolo niečo tak veľkolepé a strhujúce! Ľudia tam plávali, šplhali po stromoch a skákali do vody, zatiaľčo iní odpočívali. A toto krištáľové more je plné rýb. Videl som tam veľryby, žraloky, barakudu, i praveké zvieratá. Ale žiadne z týchto zvierat nieje agresívne. Dobre teraz počúvajte, čo vám poviem; videl som, ako ku brehu priplával žralok, naložil na seba jedného chlapca a vozil ho po mori. Potom sa opäť s ním vrátil a vyložil ho späť pri brehu. Vo vzduchu som videl lietať čajky, ktoré krásne spievali. Veľryby priplávali k zátoke, nasadlo na ne asi deväť ľudí a vyšli spolu na more.
Jarda:
Při líčení těchto nebeských krás si pokládám otázku, proč to tak Pán Bůh nezařídil od prvopočátku. Proč lidi zkouší a týrá v tomto “slzavém údolí” když přece, jako Vševědoucí, ví, jak se kdo bude chovat. Ví to i proto, protože každému člověku individuálně tvoří duši a jak církev učí, naše schopnosti, povaha, inteligence …… je funkcí duše od Pána Boha, zatímco rodiče dodávají jen “mrtvou” hmotu (biologové by rozhodně protestovali).
martiXXX says:
January 12, 2013 at 12:53 pm
Zdejší ateisté střílejí vedle; jestli si myslí, že náboženství jsou nějaké mytologické doslovné příběhy, atd. nebo jestli si myslí, že náboženství reprezentují lidé, kteří jeho jménem vystupují
Jarda:
Už jsem to jednou psal, vidím, že je nutno neustále opakovat: Po 19 století křesťané “pevně” věřili, ne, byli pevně přesvědčeni, že to, co je v Bibli je pravda pravdoucí. Za nevíru v biblické pravdy církev posílala i na hranice.
Židé v pravdivost textů SZ věřili několik tisíciletí.
Moderní doba donutila církve, aby biblické texty začaly vykládat podle aktuálních vědeckých poznatků. A nyní se pravověrní věřící do krve bijí za “pravdu”, že biblické texty jsou mýty a “bájná vyprávění starců”.
martiXXX says:
January 12, 2013 at 1:30 pm
Pokud tedy logika je omezená myšlenková cesta a není vlastností věcí, proč chcete aby byl bůh logicky vysvětlitelný?
jack:
Tak za prvé. Logika je myšlenková cesta,nikoliv omezená myšlenková cesta.
Za druhé. Logika je vyvozování z výroků a logickým závěrem je také výrok.
To znamená,že nechci logicky vysvětlit Boha,ale nějaký výrok o Bohu. Například,že Bůh existuje. To že Bůh existuje,to chci logicky vysvětlit. Chci vědět z jakých premis (výroků) myšlenková cesta vychází a jestli je logická! Stačí to,jako vysvětlení?
Tím jsem i odpověděl na vaši druhou otázku!
Jirka nastínil,že hlavní je CHTÍT VĚŘIT…
no to je objev století! Tal to je snad jasné, že musím chtít. Tak si představ, že bych věřil kdybych nechtěl. To zní uhozeně, ne? Nebo, že by mě někdo nutil, to je ještě horší. Já myslel, že je od začátku jasné, že víra je věcí mé svobodné vůle. A indoktrinace v dětství v tom nehrála roli, jsem z rodiny ukázkových ateistů. Táta nesnáší církev velmi upřímně(kdysi ho kdosi cosi).
Jirko, to že chceš věřit je mi/nám jasné. Ony se tu témata dost opakují. Chtění brání objektivitě. Když něco chci, hledám na tom podvědomě, nebo i vědomě klady a zápory či nedostatky buď potlačuji, nebo dokonce úplně ignoruji. Chceš-li věřit, hledáš důvody, proč věřit a fakta a názory proti víře jsou v nevýhodě.
ČB: to všechno je mi jasné, ostatně to tak přirozeně je. Takže samá pravda. Ale bez chtění by to přece technicky vůbec nešlo. Když nechci studoavt tak mě taky nikdo nedonutí, že?
Chtění brání objektivitě-nechtění asi také?
to ČB. ale znáš to, jak v lásce. Prvotní zamilovanost přejde. A hyn sa hukáže, Lomikare jak to je s tó víró.