Pár poznámek k osobnímu bohu

Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.

Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.

***

Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).

Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.

Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?

Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.

Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.

***

Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.

Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.

POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?

***

Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.

Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.

Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.

Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.

Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.

Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?

***

Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.

Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.

O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.

Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.

***

Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.

Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.

Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.

***

Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.

I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.

3,150 thoughts on “Pár poznámek k osobnímu bohu

  1. Aniryba

    Zhruba tak. Vzdy jsem prekvapen, jak dokazi nekteri lide od sluvka buh, ktere argumenty nepoprete, prejit k buh si preje aby jste si rezali predkozku, pit krev atp. A strasidelne ze vseho nejvic je, jak slovo buh pouzivaji dnesni manipulatori v mediich a v politice. Uz ani nepotrebuji to stado kyvacu. Proste jen tvdi ze je maji.
    Znate? http://en.m.wikipedia.org/wiki/Milgram_experiment to taky na optimismu neprida 🙂
    (Omlouvam se za hacky a carky. Zarizeni neumi cesky 🙂 )

  2. martiXXX

    Tak můžeme třeba říci, že Vesmír či Existence je totožná s Bohem. Tedy Vesmír nás stvořil (o tom snad nikdo nepochybuje); vesmír existuje v čase ale musel i existovat mimo čas /viz popis vesmíru před Big Bangem (velmi vážná vědecká teorie). Vzhledem k výše uvedenému může existovat i mimo čas a zahrnuje vše (včetně nás, našeho myšlení atd.). A pak ta provázanost. Někde jsem četl o perfektním nastavení konstant snad na miliontiny. Kdyby tak nebyly nastaveny tak by třeba vůbec nevznikl vesmír, či by rychle zdegradova; či by vůbec nevznikly atomy; složitější prvky a mnoho jiných věcí. Argumentem může být tato provázanost, která umožňuje vznik života (antropický vesmír). Jistě, existuje teorie mnoha světů, ale řekl bych, že nemalá část fyziků, možná většina s ní nesouhlasí

  3. Michal Post author

    Martine víš co, s tímhle já nemám problém. Pokud Boha definuješ jako Vesmír, či jako Existenci, tak pak nemám problém s tím, že Bůh existuje. Jenže tím tomu slovu dáváme úplně jiný význam, než jak mu drtivá většina lidí rozumí.

    Zdá se mi to podobné, jako kdybych televizi ve svém pokoji pojmenoval “jednorožec”. Pak teda jednorožec existuje – jenže bude to úplně jiný jednorožec, než co se pod tím slovem běžně rozumí.

  4. martiXXX

    Colombo: nevím co to je podmíněná pravděpodobnost ale pravděpodobně je to super argument, který, když nepochopím, tak jsem blbý. Tak co to je?

  5. Colombo

    Podmíněná pravděpodobnost je… podmíněná pravděpodobnost, proto se jí říká… eee …. podmíněná pravděpodobnost.

    Vznik života je podmíněn tím, že vesmír má takové parametry, aby vesmír v prvních 5 sekundách nezkolaboval a dokonce takové parametry, že se život mohl vyvinout.

    Přemýšlet o “vyladěnosti” vesmíru je tak samo, jako přemýšlet, proč mi zrovna na kostce padla trojka a nic jiného, než trojka. Že nepadle šestka, pětka, čtyřka, dvojka ani jednička.
    Přemýšlíš už v momentě, kdy ti trojka padla. Takže celé přemýšlení o tom, proč padla, je kravina.

  6. Colombo

    “pak ovšem pravděpodobnost správného vesmíru je skoro nekonečno……”
    Můžeš mi vysvětlit, kde si k tomuhle číslu přišel? Je to naprostý nesmysl.

  7. martiXXX

    nepodmíněná pravděpodobnost mi vnuká myšlenku něčeho nebo někoho kdo hází kostkou; tedy nějaký podmínek umožnujících tento vesmír

  8. martiXXX

    paramerů vesmíru může být skoro nevyčerpatelné množství ; proč existují ty, co umožňují vznik života?

  9. Colombo

    Nevíme. My ani nevíme, jestli parametrů je skutečně nevyčerpatelné množství, jak říkáš. Ono to taky může být jedinná možná konstelace.

  10. slavek

    Michale, skvělý článek. Je pravda, že biblický Bůh je dnes srandovní. Nenapadlo mě ale, jak nesmyslná je dokonce myšlenka nějakého deistického Boha.

    Přesto tak nějak tuším, jakou odpověď budou mít třeba křesťané:

    Moji drazí přátelé. Hlavně se ničeho nebojte. Strach z ničeho nemějte. Strach od Pána Boha odděluje – a tak je to to poslední, co byste právě potřebovali. Pán Bůh miluje každé své dítě, každé své stvoření, úplně stejně, a to nesmírnou láskou. Nemáte se tak čeho obávat. Pán Bůh miluje právě tebe.

    Modlím se a modlit se za vás budu stále, nesmírně se raduji z vašeho rozhodnutí…A jak se pak musí radovat samé nebe! Pán Bůh je Láska. Na to nikdy nezapomeňte.

    Jediný skutečný a pravý život, stejně jako lidská svoboda, je s Ním a v Něm.

  11. martiXXX

    Jediná možná konstelace, která ale zahrnuje podmínky pro vznik života může být i argument teistů….ateisti přeci říkají že život je náhoda, porucha. Ale líbí se mi ta odpověď :nevíme

  12. martiXXX

    já neříkám, že je život náhoda. Jen říkám, že kdyby kterákoliv konstanta byla nastavena o miliontinu jinak, tak by svět existoval, ale bez života. Ale , že je život náhoda je častý argument ateistů. Život se zatím nepodařilo vytvořit a zázrak evoluce je velice zvláštní, proč měl svět parametry pro evoluci?

  13. martiXXX

    neumíme nalézt či příčinu nemá..jakou cenu mají pak vaše argumenty, že Bůh nutně potřebuje příčinu, něco před ním; a neumíme nalézt je přiznání nevědomosti, kde se mohou uplatnit různé hypotézy; nic jiného kromě některých hypotéz v ruce nemáme

Comments are closed.