Spirituální zážitky

Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.

Dva příklady:

William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:

A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.

Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.

Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.

***

Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.

Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.

Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.

***

William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.

Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?

Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.

***

Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?

Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…

Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.

A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.

***

Spirituální kontakt by přitom bez problémů mohl být takového druhu, že by se naturalistické vysvětlení hledalo jen obtížně. Bůh by např. dotyčné osobě mohl telepaticky zjevit nějaké ověřitelné informace. Mohl by jí sdělit, co se stane v dohledné budoucnosti. Přesně den a místo, kdy se zřítí letadlo, nebo vykolejí vlak, z příčin nezaviněných člověkem. Mohl by věřící osobě sdělit řešení nějakého matematiky za stovky let nevyřešeného problému. Mohl by více osobám najednou sdělit tu samou netriviální představu, a ty by si pak mohly své představy porovnat. Mohl by … vždyť si to pojďme vyzkoušet!

Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je

47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb

Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.

Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?

Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!

Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.

Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.

Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.

***

Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.

Závěr

Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.

Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.

Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.

Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).

1,159 thoughts on “Spirituální zážitky

  1. Jarda

    Bo : Jsa evangelikál, malou část svého prac. úvazku realizuji na katolické charitě. Věřil bys Slávku tomu, že vysokoškolsky vzdělaný člověk (nejedná se o mě) pracuje jako osobní asistent u celkově ochrnutého člověka, který žije sám doma za 80 Kč hrubého na hodinu…..Jsou to někdy absurdní výhody.

    Jarda:
    Moje přítelkyně je sice pokřtěná jako já, ale fakticky (také) nevěřící. Protože doma pečuje, spolu se svojí dcerou, o svoji 97 letou maminku, která nyní už ovšem jen leží, tak si k ní před pár lety, když se od ní mohla i vzdálit, přibrala ještě tři babči. Ty jí dávaly 15 Kč na hodinu a od sociálního odboru dostala dalších 40. Takže ne jen Charita a ne pouze věřící se podílejí na sociálních službách.

  2. Jarda

    jack:
    Nikdo z politiků nebojuje proti náboženství,protože berou náboženství jako součást kulturního folklóru,který ve finále stejně nemá význam.

    Jarda:
    Já myslím, že současní politici pochopili význam náboženství stejně dobře jako dříve feudálové a kapitalisté – pomáhá jim udržovat klid v “podhradí”. Podívej, jak si Klaus , i ostatní politici, najednou notují s Dukou a jak jim to Duka oplácí svojí ideovou podporou – jak kněží pravidelně vyhlašují modlitby, aby Pán Bůh dal politikům moudrost při vládnutí a ohledy k lidem.

  3. Jarda

    jack:
    Budete asi překvapen,ale někteří věřící opravdu tvrdí,že Bůh je v jejich srdci.
    Proto nechápu, proč vám tato otázka připadá pitomá.
    Dokážete odpovědět i přesto,že vám otázka připadá pitomá?

    Jarda:
    Nevím, jak to mají protestanté, ale katolíci si vskutku, po příjímání, odnášejí Ježíše v srdci. Na náboženství nám to říkával pan děkan Macek, že si Ježíška neseme v srdéčku domů.
    Když jsem byl už starší, začal jsem přemýšlet, proč lidé, a vlastně i já sám, když už si toho Ježíše nesou v srdci, se nějak nezmění – že nejsou chytřejší, moudřejší, nadanější, hezčí, hodnější; ba naopak, sledoval jsem opak – věřící, jdoucí domů “s Ježíšem v srdci”, byli stejně špatní jako když do kostela šli bez Ježíše.
    Poměrně nedávno jsem se ale dozvěděl, že Ježíš je v těle/srdci věřícího jen po tu dobu, kdy hostie má svoji hmotnou podobu. Jakmile ji začne měnit, což jak vím je fakticky okamžitě, Ježíš z těla/srdce mizí. Takže vlastně probíhají dva zázraky – Ježíš do srdce vstoupí a vzápětí vystoupí. Je to celkem logické, protože hmotná podstata hostie prochází úplně jinými tělesnými orgány než je srdce. A když si tak domyslíme kde fakticky končí, pak představa že by to byl stále “skutečný a pravý” Ježíš, je poněkud děsivá.

  4. protestant

    v srdci se nosí i jiné věci:

    http://forcabarca.sk/clanok/7721/symbol-ktory-nosi-v-srdci-kazdy-cule

    http://azcitaty.cz/ante-dukic/33276/

    http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zzz/_zprava/americane-nosi-tradicni-dinery-v-srdci–1107973

    http://www.topky.sk/cl/15/1256784/Dcera-Michaela-Jacksona–Svojho-otca-nosi-v-srdci-aj-na-tricku-

    http://isport.blesk.cz/clanek/hokej-khl-lev-praha/129752/v-srdci-i-na-srdci-tomas-rachunek-hraje-za-lva-se-vzpominkou-na-bratra.html

  5. jack

    protestant:

    Partitura pomáhá vyznat se v hudebním díle.

    jack:
    Obávám se,že se mýlíte,protože v takovém případě by bylo celkem logické,aby se právě na koncertech rozdávaly posluchačům partitury a dokonce by bylo logické,aby se partitury dodávaly i k CD-čkám,zvláště u klasické hudby. Pokud to tedy podle vás pomáhá vyznat se v hudebním díle.
    Já jsem za svůj život ještě ANI JEDEN takový případ nezažil!

    Konzultoval jsem svůj názor s jedním muzikantem a došli jsme k názoru,že partitura NENÍ cílovým produktem určeným pro “konzumenta” hudby. Jelikož je hudba systém zvuků,tak je určena pro POSLECH a proto se také “konzumenti” označují za posluchače.
    Bylo mi vysvětleno to, co jsem si dávno myslel. Partitura je pouze jakýsi návod na to,jak systém zvuků (hudbu) vytvořit. Určuje na jaký hudební nástroj se má hrát a určuje co se má hrát. Partitura je tedy primárně určena pro člověka,který vytváří systém zvuků(hudbu),nikoliv pro “konzumenta” (posluchače) dané hudby.

    Stejného názoru jsou bezesporu organizátoři koncertů,protože partitury nemají posluchači,ale členové symfonického orchestru.

    Je to něco podobného jako recept na svíčkovou. Svíčková se nekonzumuje čtením receptu na svíčkovou,ale vytvořenou svíčkovou podle receptu.
    Ze stejného důvodu,proč při koncertech nejsou posluchačům rozdávány partitury,nejsou v restauracích při objednání svíčkové,rozdávány recepty na svíčkovou! Recept je určen pro kuchaře a partitura pro členy orchestru.

    A to vůbec neřeším skutečnost,že partituru se člověk musí naučit číst,to není jako recept na svíčkovou. Proto si dovolím tvrdit,že váš způsob “konzumace” hudby NENÍ běžný. Nebál bych se napsat,že je dokonce v rozporu s úmyslem hudebních skladatelů!

  6. protestant

    to jack:

    Já netvrdím, že partitura je cílový produkt.
    Tvrdím pouze (ve shodě s odborníky) že:

    …Hudební dílo je dále odlišné od jeho jednotlivých provedení různými interprety…
    musicology.ff.cuni.cz/pdf/gabrielova/Ingarden_uvod.pdf

    a

    ….že hudební dílo a jeho jednotlivá provedení nejsou jedno a totéž…
    musicology.ff.cuni.cz/pdf/gabrielova/Ingarden_kap1.pdf

  7. protestant

    Každé konkrétní hudební dílo – například 9. symfonie L. van Beethovena – je na rozdíl od
    m n o h o s t i svých eventuálních provedení j e d n o j e d i n é . Již toto vylučuje, že
    by s nimi mohlo být identické. V důsledku toho jsou mu také cizí všechny rozdíly, jež se
    nutně objevují mezi jednotlivými provedeními. Anebo řečeno opačně: právě proto, že
    takovéto rozdíly nemohou vystupovat v samotném hudebním díle (že je absurdní samotné
    pomyšlení, že by tomu tak mohlo být), je naprosto zřejmé, že dílo není identické se svými
    provedeními a že je j e d n o , zatímco jeho provedení může být víceméně
    l i b o v o l n é m n o ž s t v í .
    http://musicology.ff.cuni.cz/pdf/gabrielova/Ingarden_kap1.pdf

  8. protestant

    V koncertním sále je prováděna Beethovenova Devátá symfonie. Je tu prováděno
    něco. Jenže co je to, to „něco“? Koncert skončil, Devátá přestala být hrána, nastalo ticho
    (resp. šum odcházejících posluchačů). Přestala nyní Beethovenova Devátá existovat?
    Odpověď „ano“ stěží odpovídá našim soudnějším intuicím. Je to to dnešní provedení
    Beethovenovy Deváté, ty konkrétní zvukové vlny vylouděné symfonickým orchestrem, co
    skončilo v čase. Beethovenova Devátá, to dílo, tu stále zůstává, byť ji nikdo právě nehraje.
    Devátá tu jistě zůstává, i když všechny její notové zápisy, partitury, spálíme, i když si ji nikdo
    nebude v hlavě představovat. Neboli ta Devátá, to „něco“, nezávisí na tom, co se děje
    v materiálním světě. Je vzhledem k tomu dění ve světě abstraktní, je od něj neodvislá.
    Abstraktní, jak je ten termín ve filosofii (zvláště analytické) zaveden, je chápáno jakožto být
    nezávislý na čemkoli. Tedy Devátá je abstraktní tím, že její existence (objektivní bytí) je
    nezávislá na tom, kdo si ji představuje, kdo ji hraje, že si ji někdo představuje, že ji někdo
    hraje, atd. Na druhou stranu provedení (či představa či zápis) hudebního díla („an sich“) je
    typicky konkrétní, tj. materiální a proto existenčně závislé na tom, kdo je způsobuje; apod.
    http://www.phil.muni.cz/~raclavsky/texty/ontologie_hudebniho_dila.pdf

  9. jack

    protestant:
    Hudba je předně určena k aktivnímu provozování, tedy ke čtení a hraní.

    jack:
    Jelikož hudba je definována jako organizovaný systém zvuků,tak by jste mohl pochopit,že hudbu můžeme vytvářet přístroji,které dokáží vytvářet zvuk,například klavír,či syntezátor a současně můžeme hudbu vnímat sluchem.
    Ale neznám nikoho,kromě vás,kdo vnímá zvuk zrakem!!:-)

    Myslím,že pomalu chápu,jak je možné,že nedovedete vysvětlit,jak jste se stal teistou.
    Nezlobte se,ale během naší diskuse o hudbě,jsem došel k závěru,že jste ztratil kontakt s realitou nejen v otázkách souvisejících s náboženstvím,ale i v otázkách jiných,vypadá to tedy,že jste pravděpodobně v nějakém období vašeho života jednoduše zblbnul!
    Jestliže někdo řekne,že hudba (forma zvuku) je ke čtení,tak nemám jiné hodnocení!

  10. jack

    protestant:
    Těžko můžete provozovat kvalitní hudbu bez čtení not.

    jack:
    Další dobrá hláška!!
    Čtením not se ale žádná hudba ( forma zvuku) nevytváří!!!

  11. jack

    jack:
    Čtení partitury je podle vás poslech??

    protestant:
    Zkuste si to přečíst ještě jednou a lépe.
    Upozorňuji zejména na slova PŘI POSLECHU.

    jack:
    Přečíst by jste si to měl především vy.
    Psal jsem,jestli na koncertě MÍSTO hraní hudby,rozdávají pouze partituru.
    Na to jste napsal toto:”Na koncertě to běžné není, ale při domácím poslechu to vyloučené není.” 🙁

  12. jack

    protestant says:
    December 12, 2012 at 9:30 pm

    Jasně. Ale my mluvili o Bachovi. A ten noty psát uměl …. 🙂

    jack:
    Asi nechápete,že to nevylučuje skutečnost o které diskutujeme,tedy že noty ke tvorbě a hlavně POSLECHU hudby (formy zvuku) nepotřebujete.

  13. jack

    Jarda:

    Je to celkem logické, protože hmotná podstata hostie prochází úplně jinými tělesnými orgány než je srdce. A když si tak domyslíme kde fakticky končí, pak představa že by to byl stále “skutečný a pravý” Ježíš, je poněkud děsivá.

    jack:
    Mě se ta představa docela líbí!

  14. jack

    Protestant:

    …Hudební dílo je dále odlišné od jeho jednotlivých provedení různými interprety…
    musicology.ff.cuni.cz/pdf/gabrielova/Ingarden_uvod.pdf

    jack:
    Právě jste potvrdil to,co tvrdím od začátku. Tedy,že provedení má vliv na hudební dílo,někdy je to vliv negativní a dílu škodí!!!

    Panebože,vy už jste úplně popletený!! 🙂

  15. jack

    protestant says:
    December 13, 2012 at 5:27 pm

    Každé konkrétní hudební dílo – například 9. symfonie L. van Beethovena – je na rozdíl od
    m n o h o s t i svých eventuálních provedení j e d n o j e d i n é . Již toto vylučuje, že
    by s nimi mohlo být identické. V důsledku toho jsou mu také cizí všechny rozdíly, jež se
    nutně objevují mezi jednotlivými provedeními. Anebo řečeno opačně: právě proto, že
    takovéto rozdíly nemohou vystupovat v samotném hudebním díle (že je absurdní samotné
    pomyšlení, že by tomu tak mohlo být), je naprosto zřejmé, že dílo není identické se svými
    provedeními a že je j e d n o , zatímco jeho provedení může být víceméně
    l i b o v o l n é m n o ž s t v í .

    jack:
    Panebože,co to zase melete. O tom nikdo nediskutuje. Diskutuji o tom,že právě špatné provedení škodí hudebnímu dílu,protože negativně ovlivňuje jeho hodnocení!!!
    Jděte se vyspat,to už není možné!!

  16. Čestmír Berka

    Podle Protestanta je hudba jen to, co někdo složil a zapsal do not. Když někdo improvizuje, už to není hudba. Když hraje slepej muzikant nádherné blues někde na ulici, není to hudba…

  17. protestant

    Čestmír Berka says:
    December 13, 2012 at 7:43 pm
    Podle Protestanta je hudba jen to, co někdo složil a zapsal do not.

    protestant:
    Kde tohle tvrdím?

Comments are closed.