Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
jack says:
A ještě jednu otázku. Existuje váš Bůh vně vašeho těla nebo snad je součástí vašeho těla?
Omlouvám se za tolik otázek,ale snažím se vás pochopit a neustále hledám ve vašich vyjádřeních něco logického a k tomu prostě potřebuji odpovědi!!
protestant:
Co je logického na Bachově Vánočním oratoriu? A přesto existuje a je to nádherná hudba.
Protestant: je zajímavé, jak teď mluvíš o existenci. Naštěstí existence Bachových děl je poměrně dobře doložitelná… Třeba Fuga a Tocata, moje oblíbená.
Mimo to, pokud vím, Bachova díla nepopírají fyzikální zákony.
S.V.H. says:
December 10, 2012 at 5:15 pm
Dle mého soudu se Protestant při tvrzení, že hudební dílo je nezávislé na “interpretaci” dopouští obdobného omylu jako přednášející z odkazu, který sem asi před týdnem dával Michal (http://www.youtube.com/watch?v=7FwtxA6Cz0k). Ten se domníval, že informace je nezávislá na hmotě.
Zkusme zničit všechny notové záznamy Bachovy hudby, vymazat jí ze všech možných paměťových medií, kde je zaznamenána, včetně lidských pamětí a myslí. Tím přestane Bachova hudba existovat.
protestant:
To je ale něco jiného než tvrdím.
Já tvrdím, že když na světě budou stovky muzikantů prznit hrozným provedením například Bachovy Janovy pašije, tak to nijak neublíží té skladbě jako takové. Ta zůstane geniálně krásná.
Colombo says:
December 10, 2012 at 10:50 pm
Protestant: je zajímavé, jak teď mluvíš o existenci. Naštěstí existence Bachových děl je poměrně dobře doložitelná… Třeba Fuga a Tocata, moje oblíbená.
Mimo to, pokud vím, Bachova díla nepopírají fyzikální zákony.
protestant:
Myslíš Toccatu a Fugu.
Toccata nemůže zaznít po Fuze. To je jako nabídnout po hlavním chodu předkrm.
http://www.lidovky.cz/rusky-knez-podporil-pussy-riot-uvrhli-na-nej-klatbu-f9f-/ln_zahranici.aspx?c=A121210_121205_ln_zahranici_mtr
Úctyhodný člověk, tenhle kněz. Ovšem církev, jako obvykle, “nezklamala” 🙁 Hanba!
to Michal:
Ten kněz je ale také církev. On zklamal?
Ne protestante. Ten kněz právě nezklamal.
protestant:
To je ale něco jiného než tvrdím.
Já tvrdím, že když na světě budou stovky muzikantů prznit hrozným provedením například Bachovy Janovy pašije, tak to nijak neublíží té skladbě jako takové. Ta zůstane geniálně krásná.
S.V.H.
To máte pravdu. Ale skladbě to neublíží jen proto, že ve stejné době bude existovat v nezprzněné formě v milionech opisů a v mozcích milionů hudebníků (a na hudebních nosičích atd.). Kdyby všechny tyto nezprzněné verze zmizely, zůstala by nám jen zprzněná skladba. Takže dílo JE závislé na interpretaci.
To S.V.H
Ano. kdyby všechny verze ze všech mozků, knihoven, soukromých sbírek notových , audio a vide archivů zmizely, pak by se dílo pro lidstvo ztratilo.
Michal says:
December 11, 2012 at 8:57 am
Ne protestante. Ten kněz právě nezklamal.
protestant:
Tedy ani církev nezklamala.
Kněz je v tomto případě méně než stomiliontina církve.
Jak víš, že takto uvažuje pouze on?
To já samozřejmě nevím, a ani si to nemyslím: jistě těch lidí, kteří jsou ochotni se vyslovit proti nepřijatelnému propojení ruské církve s mocí atd., je v Rusku víc, a to třeba i v samotné církvi; ale církev jako celek jde právě tím kritizovaným směrem.
Ano, Michale, to je přesně to, co by Tě mohlo vést alespoň k náznaku alespoň připuštění možnosti existence Boha. Církev vždycky produkovala a bude produkovat lidi, jako je tento kněz, a to přesně proto, že její podstata není z lidí, ale z Boha. Jakýsi Žid navštívil Vatikán v době jeho největšího bohatství, navštívil mši, kterou sloužil Papež, prostudoval historii křesťanství . Jeho komentář zněl takto:” Jestliže po tomhle všem ještě někdo věří v Boha, pak takový Bůh jistě musí existovat”. … Církev se snažil zničit kdekdo,(kde dnes jsou?) největší rány jí zasazují samotní křesťané, ona se však vždycky znovu obnoví,
Páč její existence nezávisí na tom lidském
Bo hohó 🙂 Silná slova.
Jj, jak jsme tak zakuklení každý v tom svém, tak to,co mě přijde logické, v tobě vyvolává pocit bláznivého a naopak. Navíc, jak já jsem byl po větší část života ateista , tak si myslim, že vám rozumim. Ale kdeže. Před časem jsem sem 2x vložil odkaz na jeden rozhovor, o kterém jsem si myslel, že by nějak mohl pomoci v šíři náhledu na hodnocení osobní víry (vztahu) k Bohu zvenku. …..Nikdo nereagoval. Mohl bych si myslet, že to je proto, že zde nikdo vlastně nechce změnit perspektivu náhledu, že by to mohlo ohrozit jistotu víry. Možná ale, že si toho jen nikdo nevšiml, tak jej dávám potřetí.
http://konzervativnilisty.cz/texty/rozhovory/655-naboenstvi-jako-utk-ped-bohem
Bo, pokud mohu mluvit za sebe, tak se zakuklený v systému necítím. Pro mě existence/neexistence Boha není příliš zajímavá otázka. Ten chlapík z rozhovoru mi přijde celkem zajímavý. Možná se tu snažíš nějak ukazovat, že víra není o institucích, o církvi. V tomto případě se v mém případě dobýváš do otevřených dveří.
V ČR je podle posledního sčítání, z těch co odpověděli na otázku, 1,4 mil lidí hlásících se k církvi a 0,7 mil věřících bez příslušnosti. To je obrovské číslo, se kterým je třeba nějak počítat, nějak s ním pracovat, pokud chceme pochopit realitu.
To je nakonec jeden z důvodů, proč se mi líbí, to co máme napsáno na webu, o těch důkazech. Tito lidé mají podle mě téměř shodné praktické zájmy, jako ateisté a jsou vůči organizovaným církvím v podobné pozici. Jsou to takové otevřené dveře ke spolupráci. Snažíme se tím říct: podívejte, stojíme na stejné lodi a pojďme se podívat na to, co nás spojuje. Pojďme se třeba podívat na to, že ve veřejnoprávních médiích mají monopol na náboženství organizované církve. Pojďme se podívat na to, že představitelé těchto církví dnes ve státě mají moc, která zdaleka neodpovídá jejich zastoupení ve společnosti a díky tomu mají organizovaný věřící absurdní výhody. Vždyť neorganizovaní věřící přispívají na “duchovní život” těm organizovaným stejně jako ateisté. Proč by Franta Vonásek, který “věří že něco je” měl platit káru, řidiče a palác Dukovi, který o něm obratem prohlásí, že je lůza?
Slávek: pokud mohu mluvit za sebe, tak se zakuklený v systému necítím. Pro mě existence/neexistence Boha není příliš zajímavá otázka.
Bo: čichám, čichám zakuklenost
S: 1,4 mil lidí hlásících se k církvi a 0,7 mil věřících bez příslušnosti. To je obrovské číslo, se kterým je třeba nějak počítat, nějak s ním pracovat, pokud chceme pochopit realitu.
Bo: přiznám se, že těmto číslům velkou váhu nepřikládám. Nemám rád “práci s masami”. Mě zajímá konkrétní člověk ve svém příběhu. Samozřejmě že každý život probíhá v širších reáliích. Zevšeobecňování je nutné k hlubšímu pochopení ale bez přítomnosti konkrétního příběhu samo o sobě nutně velmi zavádí, zkresluje a míjí realitu.
Vysvětlím hned na další Tvé poznámce.
S:Pojďme se podívat na to, že představitelé těchto církví dnes ve státě mají moc, která zdaleka neodpovídá jejich zastoupení ve společnosti a díky tomu mají organizovaný věřící absurdní výhody.
Bo : Jsa evangelikál, malou část svého prac. úvazku realizuji na katolické charitě. Věřil bys Slávku tomu, že vysokoškolsky vzdělaný člověk (nejedná se o mě) pracuje jako osobní asistent u celkově ochrnutého člověka, který žije sám doma za 80 Kč hrubého na hodinu…..Jsou to někdy absurdní výhody.
Bo, jestli chápeš zakuklenost jako situaci, kdy mě už debaty o existenci/neexistenci boha prostě příliš nezajímají a tedy asi nejsem vděčným objektem jakékoliv evangelizace, tak potom ano. Už jsem toho prostě slyšel tolik, že mě nikdo již drahnou dobu neoslovil s ničím novým. Prostě nuda.
Co mě naopak zajímá je přístup lidí k víře. Třeba i tvůj. Tam se ještě učím a občas objevím něco zajímavého, nějaký zajímavý přístup, postoj, praktiku.
Čísla. Použil jsem je jako ukázku potenciálu. Rychlý přehled, díky kterému neztrácím orientaci i když sestoupím na úroveň jednotlivých případů. To je třeba i případ katolické charity. Pro ni pracuje mnoho nekatolíků a nevěřících. Financována je potom převážně ze státního rozpočtu, poplatků klientů a darů sekulárních organizací. Až v poměrně malém (a chvályhodném procentu) se na jejím financování podílejí sami katolíci.
Díky těmto informacím si vážím tvého činu, věřím že tě k němu motivuje tvá víra a jsem tomu rád.
Jejda, Slávku, já jsem nepsal o sobě, já jen pomáhám s organizací toho projektu. Psal jsem o svém kamarádovi, který se takto obětuje ač má nabídky jít třeba učit za trojnásobný plat.
Z rozkladem financování s Tebou v jádru souhlasím s touto výhradou.Státní organizace jsou většinou dotovány silněji (alespoň v mém kraji z ji ných čísla nemám) za stejnou službu, sekulární organizace, přispívající na charitu mají velmi často věřící majitele, nebo sympatizanty.
A do třetice si troufnu říct, že minimálně v sociálních službách se na charitě snáze dostanou k vedoucím funkcím lidé, kterým jde o věc a jsou ochotni mnohé obětovat než lidé, kteří dotační politiku chtějí využít k vlastnímu obohacení.