Mohl bych uvěřit?

Mohl bych uvěřit v Boha?

Předně musím už asi po milionté zopakovat, že naprosto přirozeně bych uvěřil, kdyby (*) mi někdo ukázal, že v mých argumentech jsou zásadní chyby, a celková evidence ve skutečnosti ukazuje, že křesťanství je pravdivé a Ježíš byl opravdu Boží Syn, který zemřel za naše hříchy, atd. Pak bych se zcela logicky a nevyhnutelně stal křesťanem. Bylo by to zcela upřímné, správné, a nešlo by proti tomu nic namítnout.

Řekněme ale, že by se žádné nové argumenty neobjevily. Před nějakou dobou mi jeden diskutující na tomto webu řekl, že i já můžu uvěřit – stačí chtít. Opravdu? Moje subjektivní vnímání síly evidence, že křesťanský Bůh neexistuje, je srovnatelné s mou subjektivní jistotou, že Země je spíš kulatá než placatá. Copak si můžu jen tak říct, že budu od teď věřit, že Země je ve skutečnosti placatá?

Napadlo mě, že pokud bych měl MOTIVACI uvěřit, pokud bych CHTĚL – pak by to mohlo být docela zajímavé. Takovou motivací by mohl být např. život v zemi, kde věří drtivá většina obyvatel, a kde nevíra znamená společenský nebo i vážnější problém.

Vždycky bych například mohl tvrdit, že věřím. Mohl bych se chovat, jako kdybych věřil. Chodil bych do kostela, vykonával bych všechny rituály jak se patří, modlil bych se, na otázky bych odpovídal tak, jak odpovídají křesťané – s tím nemá průměrně inteligentní člověk, který se nějakou dobu do diskuzí s křesťany zapojuje, žádný problém.

Kdo by pak poznal, co si opravdu myslím? Bez hříchu není nikdo, já nehřeším nijak moc i když jsem ateista, tj. podle hříchů by se to nepoznalo – a do hlavy mi nikdo nevidí.

Alternativně bych se na spoustu těchhle “povinností” dokonce mohl vykašlat – vždyť kdo dnes chodí do kostela? Jak jsem se minule dozvěděl od moderních křesťanů, chození do kostela z vás nejen neudělá lepšího křesťana, ale zpochybňovali dokonce i jakýkoliv vztah mezi tím, jak vážně svou víru člověk bere, a jak často chodí do kostela. Hm, zřejmě sami do kostela nechodí…

Kdo se dnes na veřejnosti otevřeně hlásí ke své víře? Slabý výsledek pro křesťany ve Sčítání 2011 se vysvětluje právě tak, že co je komu do toho, čemu kdo věří? Nemusel bych tedy o své víře ani mluvit. Stačilo by říct, co je komu do toho.

Kolik “křesťanů” asi “věří” právě tímto způsobem?

***

Dobrá, co kdybych ale chtěl opravdu uvěřit? Není-li splněna podmínka (*), nemám o to sice zájem a tedy to ani nebudu zkoušet, ale říkám si, co kdybych zkusil následující kroky?

Premisou je, že bych měl motivaci uvěřit. Chtěl bych. Řekl bych si, že Bůh prostě existuje, protože design světa je tak očividný, velký třesk musel mít nějakou příčinu, a Bůh to vysvětluje velmi elegantně. Přemýšlel bych o Ježíšově příběhu – ale pozitivně, tj. neřešil bych co a proč se tak nemohlo stát, a jakou o tom máme evidenci. Představoval bych si, jak za nás trpěl na kříži, jak ušlechtilá to byla oběť, jak jsme všichni nenapravitelně hříšní, a zasloužíme si za to smrt, jak jsme Ježíše zradili – a že On je při tom všem naše jediná spása.

Začal bych k němu v duchu mluvit, říkal bych tomu “komunikovat s Kristem”. Vyprávěl bych mu o svých každodenních starostech i radostech, a to co nejčastěji. Jako čtyřleté dítě se svým virtuálním případně plyšovým kamarádem.

Cílevědomě bych potlačoval veškeré pochybnosti: o tom že hypotéza Boha ve skutečnosti vznik Vesmíru vůbec nevysvětluje, o tom že svět jeví znaky designu jen při velmi povrchním pohledu, o skutečné evidenci že příběh NZ je pravdivý, o jeho vnitřních inkonzistencích, o tom že ve skutečnosti mluvím jen já ke svému virtuálnímu kamarádovi, ale odezva nepřichází žádná.

Začal bych interpretovat běžné věci jako že jde o odpověď Krista. Něco se mi povedlo – super, Ježíš mi pomohl, protože mě tak moc miluje! Něco se mi nepovedlo? Určitě je za tím moudré vedení mého Pána, který mě na tom učí něco, čemu ještě plně nerozumím, ale určitě to dřív nebo později pochopím. Nebo taky ne, ale určitě to je celkově pro moje dobro.

Mohl bych zkusit použít i taktiku “proseb Boha aby mi pomohl uvěřit”. Jak by časem vzpomínek na mou dřívější nevíru a na příslušné argumenty přirozeně ubývalo, radostně bych to interpretoval, jako že mi Pán pomáhá. Kdyby jich teoreticky neubývalo, a stále se objevovaly pochybnosti, řekl bych si, že Pán přece není automat, a nemůžu čekat, že zareaguje hned jak si písknu.

Také bych se snažil do celé věci zaangažovat city. Dojímal bych se nad Pánovým osudem, nad jeho šlechetnou obětí. Snažil bych se představit si velikost jeho oběti, jeho utrpení na kříži, snažil bych se myslet na to, že to udělal pro nás, obdivoval bych ho za to – a později snad i miloval? Štítil bych se sám sebe za svoji hříšnost, a o to víc bych se upínal k Pánu, který je mou jedinou nadějí.

Rozhodně bych chodil na mše. Sborový zpěv a rituální praktiky při mši mají prokazatelný efekt na psychiku člověka (podobně jako rituální obřady domorodých kmenů atd.) a to bych interpretoval jako jasnou známku bezprostřední blízkosti Pána.

Život v komunitě věřících by byl vůbec důležitý. Snažil bych se věnovat maximum času kontaktu s věřícími přáteli a lidmi. Nic nenaladí mysl na patřičnou notu tak spolehlivě, jako když příslušné věci považují všichni okolo za samozřejmost. Minimum kontaktu s pochybovačnými myšlenkami = minimum vlastních pochybností.

Velmi efektivní by jistě bylo utužování skupiny ostentativním vymezováním se k jejímu vnějšku: radostí nad tím, že my máme to štěstí a věříme, zatímco ONI (nevěřící) mají smůlu, doufejme že jen dočasně, samozřejmě. Hovořili bychom spolu o pošetilosti ateistů, o tom jak je celá ta věc přece zřejmá, spekulovali bychom nad jejich nemorálností, pýchou – čímž bychom se automaticky “poplácávali” po ramenou, že my – díky Bohu! – pyšní a nemorální až tak nejsme, což je přece fajn, protože tak máme blíž k našemu Pánu Ježíši Kristu, a děláme mu tím radost, atd.

Mezi věřícími se často považuje za samozřejmost “být v kontaktu s živým Kristem”. Nikdo mi zatím nebyl schopen definovat, co se tím přesně myslí – ale když to nikdo není schopen definovat, tak to asi většina věřících sama neví, a proto bych to nepotřeboval vědět ani já. Stačilo by mi, abych si řekl, že s ním prostě v kontaktu jsem, a totéž abych s okázalou jistotou tvrdil i ostatním. Dle příkladu ostatních nepotřebuji umět vysvětlit, v čem ten kontakt spočívá, nebo jak sám poznám, že jej mám – stačí to tvrdit. Stačí tvrdit, že “to cítím”. Sám pro sebe bych si to mohl spojit třeba s příjemnými pocity ze sborového zpěvu v kostele, s pocity při soustředěné modlitbě, atd.

Dále, nemálo věřících deklaruje svou jistotu, že Bůh existuje. I já bych to třeba tvrdil. Dle předpokladu jsem v situaci, že chci věřit, svoji potlačenou nejistotu považuji za špatnou – tak co kdybych si prostě řekl, že mám jistotu? Pochybnosti mít nechci, tak jim jsem schopen vědomě nevěnovat pozornost (nejsem schopen zabránit tomu, aby mě pochybnost čas od času nepřišla na mysl, ale jsem schopen v té myšlence dál nepokračovat, a nerozvíjet ji. Vědomě ji potlačit.) – a tedy mám jistotu. A když ji mám, tak mohu totéž tvrdit i ostatním.

Co by mi tedy po nějakém čase zbylo? Zůstaly by stále méně často se objevující ojedinělé myšlenky na to, že jsem dřív měl nějakou evidenci, která svědčila o tom, že nemám pravdu – myšlenky, které bych se snažil vědomě utnout jakmile by se objevily. Navíc bych si v takovém případě vědomě “řekl”, že to prostě celé byla chyba. Byla to chyba, bylo to špatně, TEHDY jsem se mýlil. Tečka.

Závěrem připomínám, že v celém tom procesu nebyla potřebná sebemenší skutečná intervence Boha. Vše je jen o sebeobelhaní se, o nasazení si klapek na oči, o zakázání si přemýšlet o jistých věcech, o cílevědomé sebe-manipulaci s mou vlastní myslí.

A teď klíčové otázky:

1) Byl bych v takovém případě věřící?
2) Pokud ne, tak co by mi chybělo k tomu, abych byl “opravdu věřící”? Uvědomme si, že v reálném životě nám stačí k tomu, abychom někoho považovali za věřícího, jen to, aby to o sobě tvrdil. NĚKDO by snad mohl požadovat i to, aby se dotyčný choval jakž-takž morálně – ovšem obé bych splnil hned v tom úplně prvním kroku.
3) z mého současného pohledu je výše uvedený postup čistokrevná psychologická sebe-manipulace. Manipulace mě samotného. Nic jiného, než sebeobelhaní se. Je to pravda? Pokud ne, tak proč?
4) Je-li výše uvedené psychologická manipulace, obelhaní sama sebe, pak taková cesta k víře asi nebude úplně OK – a jistě se mi nikdo nemůže divit, že se jí NEHODLÁM pouštět. POKUD by ale byla splněna premisa, a já bych CHTĚL uvěřit (ovšem nikoliv za cenu výše popsaného sebeobelhávání se a zmanipulování sebe sama) – pak jakou jinou cestou mohu jít, než že mi někdo objasní problémy, které s křesťanstvím mám, a o kterých píšu v článcích zde na tomto webu?
5) vzhledem k tomu, že mi ty problémy za rok a půl nikdo nebyl schopen objasnit (a to jsem s jejich výčtem ani zdaleka neskončil), znamená to, že já prostě uvěřit nemohu, aniž bych podvedl sám sebe?

This entry was posted in O víře, Postřehy k náboženství. Bookmark the permalink.

1,217 Responses to Mohl bych uvěřit?

  1. Slavek says:

    http://www.osacr.cz/2012/10/16/fyzikove-objevili-dukaz-ze-nas-vesmir-muze-byt-simulace/

    To jen aktuální update k té simulaci. Třeba Petra zaujme, že se ta možnost nám ateistům dost líbí.

  2. jack says:

    petr says:
    October 23, 2012 at 2:34 pm
    Vůbec by netušili, že je sleduje nějaký programátor, který je i jejich svět vytvořil.
    No a co mě z toho vyšlo ?
    To je již asi zřejmé…..

    jack:
    Takhle dojdu spíše k Mr.Q,ale přesto zůstávám natolik soudným,že to považuji pouze za dobrý námět na sci-fi román.
    Směšné na této historce je fakt,že se lidem jako vám,vždycky vybaví bytost,která je nejbližší jejich kultuře a o které už se někdo zmínil. Nejsou schopni si ani vymyslet bytost vlastní,což je dost podezřelé, při tak obrovské míře fantazie! 🙂

  3. Tom says:

    Mohl bych uvěřit v Boha?
    Mohl bych uvěřit v evoluci? resp. Dobře nevěříš v Boha OK V co tedy věříš? V postupný vývoj z ničeho? Já nevidím žádný rozdíl mezi tvojí “nevírou” v Boha jako nevírou muslima v křesťanského Boha. Úplně stejně jako tady argumentuješ, může v Boha věřící člověk argumentovat o své nevíře v evoluci… Tak jako ty nevidíš důkazy boží existence ve věcech kolem nás tak věřící člověk nevidí důkazy o postupném vývoji v evolučí TEORII 🙂

  4. Michal says:

    Ahoj Tome, jen pro pořádek: ty sám jsi věřící? A ty sám věříš, že život se vyvíjel evolucí?

  5. Čestmír Berka says:

    Tome, ale spousta věřících tvrdí, že evoluční teorie není v rozporu s jejich vírou a berou ji jako nepravděpodobnější vysvětlení života na Zemi 🙂

  6. jack says:

    Tom says:
    November 13, 2012 at 12:05 pm

    Mohl bych uvěřit v Boha?
    Mohl bych uvěřit v evoluci? resp. Dobře nevěříš v Boha OK V co tedy věříš? V postupný vývoj z ničeho? Já nevidím žádný rozdíl mezi tvojí “nevírou” v Boha jako nevírou muslima v křesťanského Boha. Úplně stejně jako tady argumentuješ, může v Boha věřící člověk argumentovat o své nevíře v evoluci… Tak jako ty nevidíš důkazy boží existence ve věcech kolem nás tak věřící člověk nevidí důkazy o postupném vývoji v evolučí TEORII 🙂

    jack:
    To už jsem napsal několikrát. Má nevíra ve vašeho Boha nemá nic společného s jinou vírou,třeba v evoluci. Můj postoj k vaší historce o Bohu ovlivňujete pouze vy,nikoliv nikdo jiný s jinou vírou.
    Vašemu tvrzení nevěřím,ale ne kvůli evoluční teorii,ale protože vaše tvrzení NEMÁ vůbec žádné logické odůvodnění,natož nějaké důkazy kolem nás. To vás nepřivede k zamyšlení ani fakt,že lidé vidí ve věcech kolem nás i jiné bohy než je ten váš!!
    Nedokážete z tohoto faktu vůbec nic logicky vyvodit??
    Kromě toho lidé,kteří věří v evoluční teorii se mnohem lépe snaží svou teorii logicky a hlavně systematicky doložit a mají ve většině případů konkrétní pozitivní výsledky.
    Vy jste nepředložili ještě VŮBEC NIC!!! Tak jaképak stejné argumentování!
    Evoluční teorie už své argumenty předložila a neustále předkládá další,ale co jste předložili vy jako argument?
    Napište nám pár těch nejpádnějších argumentů,které mají dokládat vaši historku o nadpřirozené bytosti! Uvidíme jestli jsou stejně hodnotné,jako argumenty evolucionistů.

    Tom:
    Mohl bych uvěřit v evoluci? resp. Dobře nevěříš v Boha OK V co tedy věříš? V postupný vývoj z ničeho?

    jack:
    Kladete si nelogické otázky a v tom je ten problém! To že nevěřím vašemu tvrzení,ještě neznamená,že musím věřit tvrzení jinému. Nemusím přece věřit žádnému tvrzení. Ale jak už jsem napsal,lidé s evoluční teorií jsou o dost přesvědčivější než vy s vaší nadpřirozenou bytostí,kterých mají lidé mimochodem desítky,ale odlišných od té vaší!

  7. Anonymous says:

    nemusíte to stále opakovat. všichni vás slyší, jen nerozumím proč by jste měl uvěřit ? máte potřebu něčemu všřit a někam patřit ? “závidíte” opakuji “závidíte” věřícím jejich boha ? už ve školce jste ostatním rozbíjel hračky protože jste jim nerozuměl a neuměl si s nimi hrát ? je zajímavé že vy považujete víru v boha za sebeobelhávání, ale život v “reálném světě bez boha” ne.

  8. anonymou ne ale jarda says:

    k předchozímu… napadla mě myšlenka jestli se “neživíte” myšlenkami. zapálenost pro věc a její neustálé řešení udržuje člověka při životě a tahle myšlenka typu “vejce a slepice” je k tomu jako stvořená. je zajímavé sledovat jak si komunita vyrobí vlastní svět založený na myšlence .. nechci zabřednou do diskuze a nechat se nasát atmosférou a bičovat argumenty. jen bych prosil pokračujte. tohle je lepší než “víra či nevíra”. člověka to posiluje a neustále ho to utvrzuje že na tom není zas tak zle.

  9. tlapka says:

    Věřit .. to je jako nic nevědět ale lze předpokládat určitou pravděpodobnost – třeba že existuje nějaký typ evoluce, oproti slepé víře ve Vyšší bytosti. Klidně by to mohli být mimozemšťané, to je taky pěkná teorie.

  10. protestant says:

    Mohl bys uvěřit Michale:

    …Moje stanovisko se začalo výrazně měnit v období definitivní dospělosti, ve věku zhruba 30 let, kdy jsem postupně ochopil, že život občas staví člověka do situací, v nichž nějaká „racionální“ individuální morálka může snadno selhat a rigorózní pravdy matematických rovnic jsou přitom ovšem k ničemu. Tak jsem někdy kolem r.1980 ke svému úžasu zjistil, že Starý Zákon i Nový Zákon jsou ve skutečnosti fascinujícím čtením pro dospělé – naštěstí jsem v té době už jasně chápal, že např. knihu Genesis není třeba považovat za alternativu k učebnici přírodopisu….

    Prof. RNDr. Jiří Hořejší, DrSc., (*1951) vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Na této fakultě je ředitelem Ústavu částicové a jaderné fyziky. Zabývá se fyzikou elementárních částic, zejména teorií elektroslabých interakcí.

    http://www-ucjf.troja.mff.cuni.cz/~horejsi/essays/brno.html

  11. protestant says:

    ….Na tomto místě mohu tedy zatím konstatovat, že moje křesťanská víra je podle definice zcela jistě “nevědecká”, přesně řečeno nemám pro ni žádnou “teorii”. Moc si z toho však nedělám, protože jsem pevně přesvědčen, že standardní věda (na kterou jinak nedám dopustit), je prostě použitelná jen na určitou omezenou oblast lidského bytí. …

    http://www-ucjf.troja.mff.cuni.cz/~horejsi/essays/brno.html

  12. Medea says:

    Veľa emócií a žiadne argumenty.
    Prof. Hořejší je peknou ukážkou doublethinku 🙂

  13. Michal says:

    Souhlas s Médeou 🙂 Hořejšího názory jsou podle mě docela naivní a chybné. Bez ohledu na to, že je vědec.

    Jiné téma:
    http://cestovani.lidovky.cz/islamiste-v-mali-opet-nici-vzacna-mauzolea-fje-/aktuality.aspx?c=A121224_094803_aktuality_ogo

    Islamisté ničí v Mali vzácné památky. Věří, že jsou symbolem modlářství, a proto je dobré je zničit.

    Protestante, podle Tebe je víra ryze věcí každého člověka, v zásadě si může věřit každý čemu chce, a tím že někdo něčemu věří, tak je ten předmět jeho víry jaksi automaticky ospravedlněn. Na stejné téma jsem se Tě ptal už dřív http://www.i-ateismus.cz/gotoid.php?id=47326

    Takže jak je to s tou vírou? Opravdu, když někdo něčemu věří, tak je to jaksi automaticky OK? Měli bychom se nebo neměli bychom se zamýšlet nad tím, čemu různí lidé věří, a případně jejich víry kritizovat?

  14. protestant says:

    Medea says:
    December 24, 2012 at 10:54 am
    Veľa emócií a žiadne argumenty.
    Prof. Hořejší je peknou ukážkou doublethinku

    protestant:
    Naopak pěkně ukazuje, že tahat vědu, vědecké argumenty a důkazy do víry je pitomost na které lpí pouze ti co vír nikdy nezažili..

  15. protestant says:

    Michal says:
    Islamisté ničí v Mali vzácné památky. Věří, že jsou symbolem modlářství, a proto je dobré je zničit.

    protestant:
    Mám ti spočítat kolik takových církevních památek zničili ateisté po francouzské revoluci ve Francii, po VŘSR v Rusku nebo po roce 1948 u nás?

  16. protestant says:

    Michal says:
    December 24, 2012 at 11:05 am
    Souhlas s Médeou Hořejšího názory jsou podle mě docela naivní a chybné.

    protestant: Podle mne jsou zcela naivní a chybné tvoje názory. Už t, že by se věda mohla aplikovat na ve je zcela mimo.

  17. protestant says:

    …Marek Orko Vácha působí jako molekulární biolog a zároveň i jako katolický kněz. Mezi oběma profesemi rozpor nevidí….
    ….„Na první pohled se to může zdát nekompatibilní, ale to jen proto, že se díváme z jednoho úhlu pohledu,“ …..
    http://zpravy.ihned.cz/cesko-skolstvi/c1-54723490-nabozenstvi-a-veda-jsou-jen-dva-ruzne-uhly-pohledu-mini-knez-a-biolog-v-jedne-osobe

  18. protestant says:

    Představu konfliktu mezi vědou a vírou považuji za jedno z prokletí moderní doby.

    Nejprve si pro rozstřel připomeňme co je to věda. Podle The Hutchinson Dictionary of Science je věda (science) každý systematický obor studia nebo soubor znalostí, jehož cílem je pomocí experimentu, pozorování a dedukce poskytnout spolehlivé vysvětlení jevů, které se týkají hmotného nebo fyzického světa. Jedná se tedy o jevy týkající se hmotného nebo fyzického světa. Nástrojem vědy se stane tzv. metodologický naturalismus – ve vědě se budeme zajímat jen o to, co je měřitelné povahy, lidově řečeno o to, co je „měřitelné a vážitelné“ a co nám nějak vychýlí ručičku přístroje. Ze světa venku za oknem, který je velmi komplikovaný, si věda abstrahuje, vytáhne, jen to co nějak mohu naměřit. Z toho velkého koláče, kterým je svět, se věda bude tedy zajímat jen o jeho úzký řez.

    Co se týče světa neměřitelna, věda ordinuje sama sobě tzv. metodologický agnosticismus, což znamená, že se k neměřitelným fenoménům nevyjadřuje. Věda tedy nebude nic schopna říct k existenci nebe, pekla, andělů, Boha nebo lidské duše, neboť všechny tyto fenomény jsou neměřitelné povahy. Pokud je Bůh mimo hmotu, prostor a čas, jak konstatují všechna velká monoteistická náboženství, pak mi při jeho hledání nepomůže ani mikroskop ani dalekohled. Věda nebude schopna provést ani jeden experiment, kterým by existence Boha byla prokázána a věda není schopna provést ani jeden experiment, kterým by existence Boha byla vyvrácena. A to právě proto, že věda pohlíží na skutečnost jen z jedné, měřitelné strany. Německý filosof Hans Jonas říká v tomto smyslu velmi přesně, že „přírodověda nám neříká o přírodě celou pravdu“. Metodologický naturalismus tak vykolíkuje vlastně jen limity vědy, nikoli její univerzalitu. Věda sama bude vždy ukryta ve světě hmoty a nemůže nic prohlašovat o světě „venku“.
    http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/marek-vacha.php?itemid=11006

  19. protestant says:

    ….. Z mého pohledu je křesťanství druhým pilířem poznání prostě tím, že hledá pravdu v jiné oblasti a tudíž i jinými prostředky. Moderní věda je úžasná svou hloubkou a úspěšností při objasňování jevů a zákonitostí materiálního světa, ale prakticky nijak se nedotýká jiných podstatných aspektů lidského života, které obecněji souvisí s hlubším smyslem lidské existence. Jde přitom o tak závažné věci, jako je morálka, problém viny a trestu atd. Myslím si, že moderní fyzika – zejména současná kosmologie – dnes umožňuje dojít až na samé rozhraní vědy a víry (viz např. příspěvek J.Langera na tomto semináři). Tradiční velké náboženské systémy však předpokládají víc – vyžadují pověstný “skok víry” do oblasti, do níž čistým rozumem nemůžeme proniknout…
    http://www-ucjf.troja.mff.cuni.cz/~horejsi/essays/brno.html

  20. Michal says:

    Protestant: Mám ti spočítat kolik takových církevních památek zničili ateisté po francouzské revoluci ve Francii, po VŘSR v Rusku nebo po roce 1948 u nás?

    No scvhálně, spočítej! Uveď pár příkladů. Ale i pokud bys jich pár našel – copak já proboha říkám, že to je správné? Jasně že je to špatné, úplně stejně jako u těch Muslimů. Ale pointa mé otázky byla jinde, byla v tom, jestli je předmět víry jaksi automaticky ospravedlněn tím, že mu někdo věří. Já tvrdím naprosto jednoznačně že NE. Předmět jakékoliv víry je potřeba kriticky zkoumat, a je potřeba ho promýšlet a případně být ochoten ho přehodnotit. Platí to jak u ničení památek Muslimy, tak u ženské obřízky, tak u Islámské víry, u práva Šaríja, u křesťanské víry, tak i u víry komunistické, a víry komunistů v to, že to co dělají je správné.

    A ty ses k tomuto jaksi nevyjádřil.