Víra není ctnost

Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn 🙂 Snad to teď už bude lepší.

Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?

Psaní článků se (pro mě) ukázalo jako výborná cesta, jak si utřídit a zformovat argumenty, a vytříbit pohled na věc. Bezpochyby v tom hodlám dál pokračovat. Do projektu i-ateismus.cz jsem šel s myšlenkou, že existují-li smysluplné odpovědi na moje argumenty, legitimizující víru, pak s nimi jistě někdo přijde. Žel, zatím se tak nestalo, a to u žádného z mých článků! Ani u jednoho z nich nemám pocit, že by mi kdokoliv z věřících ukázal, v čem je má argumentace chybná. Tato naprostá absence smysluplných reakcí na racionální argumenty ze strany věřících výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že pravda je na mé straně.

To ovšem jen posiluje můj údiv a touhu porozumět, co tedy vede i inteligentní lidi, že bez ohledu na argumenty se často velmi silně a oddaně identifikují s křesťanstvím?

John Loftus ve své knize Why I Became an Atheist velmi správně upozorňuje, že křesťanská víra (jakož zřejmě i jiné náboženské víry) jsou subjektivně často silně podporovány řadou “kontrolních přesvědčení”, jakýchsi “předporozumění”. Jedna z těchto velmi mocných “kontrolních věr” je přesvědčení o tom, že víra je ctnost.

Jak to funguje?

Inu, je-li víra ctnost, pak je dobré věřit, a špatné nevěřit. Věřit je dobré, morální, hodnotné a svým způsobem vznešené. Věřit je slušnost. Nevěřit pak vice versa: nevěřit je špatné, nemorální, neslušné.

Každý chceme být dobrým člověkem, a nikdo nechceme být špatným člověkem, v důsledku čehož mají věřící zřejmě více či méně podvědomý odpor k čemukoliv, co by jejich víru mohlo oslabit, či jim ji zcela “vzít”.

Toto bývá navíc podpořeno přesvědčením, že víra je (vzhledem k výše uvedenému cenný) dar od Boha. Z pohledu věřících by pak bylo jistě pošetilé pouštět se do jakýchkoliv akcí (např. přemýšlet o “nebezpečných” myšlenkách), které by mohly vést k tomu, že by o tento dar mohli přít a svou víru tak ztratit. Hazardovat s dary od Tvůrce Vesmíru je přece bláznovství. Navíc by takový hazard byl neuctivý a neslušný k Bohu. Asi podobně, jako když někomu dáte něco cenného, a on to zahodí.

Důsledkem všeho výše uvedeného v praxi je, že věřící člověk zhusta cítí nechuť zabývat se argumenty nevěřících. V prvé řadě je sám nevyhledává (čehož názornou demonstrací je i směšně malý počet věřících, kteří se rozhodli zareagovat na některý článek na tomto webu za celou dobu jeho provozu. Výjimka potvrzuje pravidlo.). Střetne-li se s nimi náhodou, nebo musí-li už si je nějakým nedopatřením poslechnout, rozhodně se jimi nehodlá zabývat a zamýšlet se nad nimi. Snaží se nepřipouštět si je. Jediná jeho starost je, jak je co nejrychleji shodit se stolu a zachovat si přitom tvář.

Tento přístup je v křesťanských komunitách dále upevňován přesvědčením, že pochybnosti jsou projevem slabosti, případně (mravního) pádu. Člověk, který se dostane na “šikmou plochu” pochybností vzbuzuje ve svých blízkých starosti, pocit smutku nad jeho potenciálním “pádem”. Ostatní členové komunity mu přejí (a (nejen) tím na něj vytvářejí větší či menší tlak), aby se s touto “mrzutou” situací co nejrychleji vypořádal, pochybností se zbavil, a získal zpět pevnou víru.

Je tedy víra ctnost nebo ne?

Zvažme následující fakta:

1) Víra i rozum jsou svého druhu způsoby poznávání.
2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
3) Nevím o žádném dobrém důvodu, proč by to u otázek týkajících se Boha mělo být jiné.
4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci. Jejich víra je jistě téměř bezmezná – je na tom ale cokoliv ctnostného? Mnozí věřící jejich kultury, kteří sami sebevražedné atentáty nepáchají, věří že ANO! (a náležitě je pak také oslavují, coby mučedníky.) Analogicky to platí o všech druzích pověr, pavěd, horoskopech, Woodoo, černé magii, atd. Když někdo věří, že fungují – pak je to tím dáno, a opravdu fungují, ne? Jistěže ne. Samotný fakt víry ze svého předmětu pravdu rozhodně nečiní, ani nikterak nezvyšuje pravděpodobnost téhož.
5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu chce, a tím končí diskuze. Vždyť přece věří. Tento závěr je zjevně absurdní, což je i důvodem proč nemůže být poznávání vírou Bohem ceněno.
7) zbývá možnost, že legitimní je jen křesťanská víra, a jen v jejím případě končí diskuze; ostatní věřící by se měli chytnout za nos, na svoji dosavadní víru použít rozum, v důsledku toho ji opustit, a pak, tentokrát už bez pochybností, přijmout křesťanství. I tato možnost je zjevně absurdní.
8 ) Zatímco vírou docházejí různí lidé nezávisle na sobě k rozdílným závěrům, viz (4), tak poznávání rozumem vede většinou různé lidi nezávisle na sobě ke stejným závěrům.
9) opakované používání rozumu, tedy kritické přehodnocování již akceptovaných pravd, vede zjevně a logicky k vyšší pravděpodobnosti odhalení případných chyb. Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?

Možné námitky

1) víra je důvěra Bohu.
Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.

Zmiňme ještě osobní spirituální zážitky: zde opět nejde o důvěru Bohu, ale o víru ve své vlastní pocity, ŽE původcem toho co jsem cítil je zrovna samotný Tvůrce Vesmíru. Zde si neodpustím přirovnání: Jeví se mi to podobně, jako kdyby uživatel LSD byl skálopevně přesvědčen o tom, že jeho zážitky z drogového opojení jsou způsobeny skutečnou a reálnou návštěvou jeho duše ve světech jiné dimenze…

2) každý přece něčemu věříme!
Toto tvrzení je matení pojmů. Jistěže každý věříme spoustě věcí ve smyslu, že je máme za pravdivé. Ale zdaleka ne každý máme nějaká tvrzení nebo koncepty, kterým věříme bez ohledu na argumenty, případně navzdory argumentům – přičemž přesně toto je případ náboženské víry.

Obdobně, zdaleka ne každý cítíme nechuť se o svých přesvědčeních bavit s názorovými oponenty, a zdaleka ne každý už dopředu víme, že se svých pravd nikdy nevzdáme. Já např. věřím tomu, čemu věřím, proto, že tím směrem ukazují argumenty, založené na faktech z reálného světa; a jsem rozhodně připraven své přesvědčení upravit, nebo změnit, pokud se ukáže, že argumenty ukazují ve skutečnosti jinam.

3) spoléhat se na lidský rozum je jen naše pýcha. Poctivý člověk se spolehne na Boha.
Analogicky jako v bodě (1). Věřící se nespoléhají na Boha, oni se spoléhají na tvrzení jiných lidí o Bohu, případně lidmi sepsaných dokumentů o Bohu. Mezi různými vzájemně nekompatibilními lidskými “pravdami” o Bohu se pak rozhodují opět buď vírou, nebo rozumem – ale každopádně se v tomto procesu nespoléhají na Boha.

Navíc uvažme, že i z hlediska křesťanství je rozum darem od Boha, protože ten nás přece stvořil. Co by tedy mělo být pyšného na tom, používat tento dar?

Závěr

Víru lze chápat jako ignorování rozumu, tedy Božího daru, a slepé spolehnutí se na to, co nás naučili rodiče, případně náboženské autority naší kultury. Používat rozum, hledat si evidenci, a přemýšlet o věcech, je náročné. Bolí to, trvá to, a může to vést k nepohodlným závěrům. S velkou pravděpodobností se tak ale přibližujeme k Pravdě.

Naproti tomu věřit je tak snadné a pohodlné: můžu si věřit čemu chci (případně jiným hotovým pravdám, které jsou mi naservírovány autoritami), tomu co mě činí šťastným, a ještě tím prý činím radost Bohu – a komu záleží na Pravdě? Alternativně si stačí jednoduše říct, že to čemu věřím JE pravda – a dál se tím nezabývat. Přesně takto věřící postupují.

Podle mého názoru na samotném předmětu mnohých proudů v křesťanství, jako např. umírněného křesťanství, není celkem nic špatného – až na adorizaci víry. Víra nejen že není ctnost, ale víra v náboženském smyslu (tedy bez ohledu na argumenty, často s dodatkem že čím méně důkazů, tím je víra silnější, a tedy lepší a hodnotnější!!!) je podle mého názoru vyloženě škodlivá a negativní.

739 thoughts on “Víra není ctnost

  1. Hermes

    nebo spíše, že by kouření korelovalo se zvýšením výskytu rakoviny (“vliv” je dosti metafyzický pojem).

  2. protestant

    Můžeš to zopakovat mnohokrát. To ale nic nemění na tom, že svět mluví jinak.

  3. Michal Post author

    Docela by mě zajímalo, nakolik je ten článek korektní. Je zde asi na místě (jako ostatně vždy) prvotní skepse.

    No nicméně pokud to pravda je, tak je teda nutno říct, že jsou ti indičtí katolíci asi úplně pitomí 🙂

  4. protestant

    Pochybuji, že křesťané, kteří mají v Indii kolem 2.5 procent by měli takový vliv.

  5. Slávek Černý

    Michale, článek je lehce neaktuální, ale vypadá korektně. Tady je můj zdroj:

    http://freethinker.co.uk/2012/04/14/dont-mess-with-the-miracle-mongers-for-they-shall-smite-thee-mightily-with-the-law/

    Tady je článek s videem: http://boingboing.net/2012/04/13/indian-skeptic-charged-with.html

    A dopis přímo od jeho obhajoby: http://stephenlaw.blogspot.co.uk/2012/04/letter-from-sanal-edamaruka-defence.html

    Protestante, zase zcela mimo. Ale neboj, my tě máme rádi i tak.

  6. protestant

    V jakém rozporu s tím co jsem napsal ty tvoje odkazy jsou? Já jen tvrdil, že ten člověk odsouzen nebude.

  7. Michal Post author

    Karle, já tedy ten Tvůj příběh na fórku uveřejním formou dalšího článku, OK?

  8. Michal Post author

    Slávku, nevíš jestli tedy Karel souhlasí s tím, abych ten jeho příběh uveřejnil jako další článek?

  9. Karel

    Michal: Karle, já tedy ten Tvůj příběh na fórku uveřejním formou dalšího článku, OK?
    Michal: Slávku, nevíš jestli tedy Karel souhlasí s tím, abych ten jeho příběh uveřejnil jako další článek?

    Karel: Ano, souhlasím.

  10. Anihilátor

    Pěkný článek, ten o tom, že víra není cnost (i já si to myslím). Takový hodně ateistický. A možná po pátém přepsaní bych k němu jako ateista neměl co dodat. Dovol mi však plivnout jedovatou slinu ta tuto jeho verzi.
    Pro pochopení, proč lidé věří a myslí si, že víra je cnost, potřebujeme především znát ty lidi, podívat se jim až do ledví a pak teprve začneme tušit.
    a) K tvojí větě: 2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
    Jen plácnutí do vody. Jistěže máš obecně pravdu, ale ta tvoje pravda u věřících platí jen částečně. A o věřící tady jde. Vždyť Židé to už mohli dávno vzdát, už při prvním zboření chrámu Nabuchodonozorem II., a vydrželi dosud.
    Také Koptové přes veškerý muslimský útisk, který z nich dělá druhořadé občany, částečně stále vzdorují.
    Protože úspěšnost je u věřících něco jiného než u tebe.
    b) K: 4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry.
    Ano, je to nebezpečné a škodlivé pro nevěřící, ne však pro věřící. Dokonce i toho sebevražedníka přesvědčili (jak to pytlíkoval už Stařec z hor), že zatímco jeho souvěrci budou dále trpět ve vezdejším slzavém údolí, on má v kapse jizdenku na expresní výtah do ráje. Atentáty naopak víře prospívají, protože se jimi udržuje kázeň a morálka ve vlastních řadách, a vydírají nevěřící.
    c) K: 5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
    Ale, ale… Jako bys nevěděl, že křesťané mají miliardu oveček. Tak asi našli nějakou platformu, na které se sjednotili. Konečně, za ty dva tisíce let jsou křesťané mistři v likvidaci odstředivých sil. Dokazují to dogmata, ústřední vláda (papež), encykliky – cihly, polír a malta. Co chceš více?
    d) K: 6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu…
    Jen plkání bez smyslu. Mrkni na reálie.
    e) K: Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
    Musím to označit za tupý přístup. Provozuješ stránky pro ateisty, věřící sem nechodí, a opakuješ jen to, co každý ateista ví. Jsem tady jen chvíli, a už slyším nudu bouchat na vrata.
    Abys pochopil věřící, musíš přece nahodit na vysoké obrátky svoji empatii, snažit se do nich vcítit, a ne jen z vysokého kočáru věnovat opovžlivý pohled tupcům podél cesty.
    Mohl bych podrobně zdůvodňovat zatvrzelou potřebu křesťanů uctívat bibli, která je gulášem pověstí, výmyslů, pravé historie, sfalšované historie a otrockého lizání pat neexistujícím bytostem, a obsahuje stovky protimluv a nelogičností, ale jen stručně – většina křesťanů je vedena k tomu věřit a nemyslet o tom, co slyší. A bible má neocenitelnou výhodu pro někoho, kdo o světě moc neví a chce mu rozumět hned a komplexně – tyto odpovědi mu je schopna dát. A nějaká údajná chybka? Na internetu najdeš teologické vysvětlení každého rozporu nebo nesmyslu v bibli. A většina věřících těmto vysvětlením věří, protože chtějí věřit.
    f) K 10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?
    Tím jsi korunoval zahleděnost do vlastního názoru, což je pro tvůj článek o víře, jako kdybys navrtal dno své chatrné světonázorové lodi, na které se plavíš. Poslal jsi obojí ke dnu.
    Už v bibli máš, že bůh lidi zkouší (Job). Ježíšovi noslehové navymýšleli, že v budoucnosti přijdou na lidstvo různé katastrofy, vládu převezme satan, že přijde apokalypsa, jakýsi drak atd. K tomu ti ale věda žádný výklad nepodá, “pravdu” o těchto věcech se dozvíš jen v kostele. A tak křesťané vykládají, že bůh je láska, ale je nepoznatelný a dá se poznat jen srdcem. (Co to je, nevím.) Prostě na mystično rozum neplatí.
    Křesťan podle sebe nevěří čemukoliv, ale bibli, prorokům a hlasům, které slyší. A to je rozdíl.

    Nuže na závěr si řekněme, že troubit do světa ateistické názor, že víra není cnost, tě nepřivede blíže k poznání, proč křesťané zmíněné frázi věří.
    Anihilátor praví: Ponoř se ve svém výzkumu až na dno a teprve až uvidíš andělíčky, možná pochopíš křesťana.

  11. Sam

    ———————————–1) víra je důvěra Bohu.
    Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.—————————
    Dobrý argument.
    A děkuji za pěkný článek.

Comments are closed.