Karlova dekonverze

Jsem si plně vědom toho, že nahlédnout absurdnost křesťanské víry zevnitř je velmi obtížné, zvlášť pro člověka, který ji bere vážně. Je to velmi obtížné, nikoliv však nemožné. Knihy inteligentních lidí, kterým se to povedlo, patří mezi mé nejoblíbenější. Godless Dana Barkera, Why I Believed Kennetha W. Danielse a Why I Became an Atheist Johna W. Loftuse. Jejich argumenty patří asi k tomu nejpádnějšímu a nejucelenějšímu, co jsem zatím četl.

Zejména Kenneth W. Daniels naprosto geniálně popsal své důvody, které mu bránily nahlédnout, co je každému mimo “stádo” jasné. (Slovo “stádo” jsem zda ani v nejmenším nepoužil v pejorativním významu: křesťané o sobě sami mluví jako o ovcích, o Kristu jako o pastýři, a o církvi jako o stádu. Odtud také název další knihy na výše uvedené téma, kterou jsem zatím nečetl, “Leaving the Fold”. Je to takové kouzlo nechtěného…)

Protože jsem si vědom všech těch důvodů, které věřícímu člověku zaslepují oči, ucpávají uši, a nastavují jeho motivační systém různými bizarními směry, o to víc si vážím lidí, které začalo znepokojovat, že by své životy mohli prožívat ve lži, a rozhodli se proto vydat se po v pravdě bohulibé cestě: nalézt Pravdu, a akceptovat ji, ať je jakákoliv. Hledání Pravdy je pak vedlo k opuštění bezpečného a pohodlného života ve Stádu a velkému kroku do neznáma králičí nory. No, a teď jsou na druhé straně, u nás. Víra je pryč. Jak už jsem dříve psal: nejsem si vůbec jist, že bych to já sám dokázal, kdybych někdy byl součástí Stáda.

Karel, který tu s námi už pěkných měsíců diskutuje, patří k těmto lidem. Patří mu za to můj upřímný obdiv. Poprosili jsme ho, zda by krátce nepovyprávěl svůj příběh. Karel souhlasil, takže mu tímto předávám slovo:

Byl jsem požádán, abych stručně popsal co mne vedlo k tomu, že jsem odstoupil od křesťanské víry.
Křesťanem jsem se stál vlastně dvakrát a pokaždé to co mne dostalo, byl stav, který nasleduje po tom, když uvěříte ( ten kdo neuvěřil toto těžko pochopi, snad pomůže připodobnění, velice hrubé: Máte nějaké problémy a dozvíte se, že přijíždí “tetička z Ameriky”, která vám tyto vaše problémy jede vyřešit. Pokud této zprávě uvěříte, i když tetičku nevidíte ani jste s ní nemluvili, nutně to ponese, ta víra, své ovoce).

Poprvé mi jako zapřisáhlému odpůrci náboženství (vycházelo to z mých zkreslených, povrchních představ) mluvil o Bohu bratr. Bylo to pro mne tak silné, vlastně zboural ty mé povrchní představy, že jsem uvěřil, přesněji bych řekl, víra se ve mně stala. Následoval, nebo to šlo ruku v ruce s uvěřením, úžasný pokoj. Představa o Bohu k Němuž mohu volat, na kterého se mohu spoléhat nemůže člověka nechat bez účinků. Zapojil jsem se do křesťanské církve, byl horlivým křesťanem. A hlavně, přijal jsem tézi, že Bible je Boží slovo. Tenkrát jsem příliš nepřemýšlel nad tím, co je vlastně základem pro toto přesvědčení. Víra prostě fungovala. Ale čím dál více jsem Bibli studoval, tím více se vynořovalo otázek. Myslím, že mne tenkrát dorazila kniha od M. Twaina – “Dopisy z planety země”, která mne donutila se zabývat otázkou po inspirovanosti Bible. Vedlo to až k tomu, že jsem toto přesvědčení zavrhl jako mylné a bylo otázkou času, kdy přestanu být křesťanem.

Jak je možné, že jsem se stál i přesto po 15-ti letech znovu křesťanem? Po tu dobu jsem byl s křesťanstvím srovnám, hledal jinde, buddhismus, hinduismus, advaita…., neuspokojen. Řekl bych, že my lide toužíme po klidu, po štěstí, po pevném bodě v tomto světě, což nás nutí hledat odpovědi na své otázky. Tento svět však tyto otázky neuspokojuje, aspoň mi se tak zdálo a zatím i zdá, neuspokojuje je tedy tak jak by se mi líbilo. Dalo by se říct, že jsem byl na dně a rozhodl jsem křesťanství znovu vyzkoušet, vyzkoušet Boha, Jeho zaslíbení. Vědomě jsem se rozhodl přijímat některé zaslíbení v Bibli jako pravdivé, to proto, že ti lide tam psali o pokoji, který svět nedává, psali o Otci, jenž se stará o své děti. Rozhodl jsem se tomu věřit i přesto, že Bibli jako takovou jsem jíž nepovažoval za inspirovanou, ale spíše jako svědectví lidi, kteří měli nějakou zkušenost s Bohem. A ta víra nesla své ovoce. Opět jsem zažíval to, co jsem kdysi zažíval při první konverzi, neskutečný pokoj, lásku, změnu chování k druhým lidem…. V podstatě jsem poznával, že to co oni zažívali, zažívám i já. Bylo to pro mne důkazem, že zpráva o Ježíši Kristu, tedy evangelium, je pravdivá. Vyznal jsem svou víru a byl opět křesťan. A myslel jsem si, že tomu tak bude navždy. Nebyla to pravda.

Mé druhé odpadnutí nebyl v podstatě dlouhý proces. Šlo o to, že jsem se začal kritický dívat na to, co je vlastně základem mé víry a zjistil jsem, že v podstatě vlastně nic. Písmo, jakožto zvěst o jediném Bohu a o Jeho Synu Ježíši Kristu mi začala být více a více nevěrohodnější, vlastně vše co jsem o Ježíši Kristu znal pramenilo z Písma. Kdybych měl své vědomosti o Bohu shrnout z toho co On sám mi řekl, musel bych říct – nic.

Pak tady byla moc víry, to co mne vlastně pokaždé dostalo. Uvědomil jsem si, že víra bude fungovat i když objekt víry nebude reálný. To znamená, všechen ten pokoj, láska…, který jsem zažíval, nepramenilo z Boha, ale z víry v Něj. Podtrženo a sečteno, neměl jsem důvod dále zůstávat křesťanem, důvod věřit, že evangelium mluví pravdu. Ano, evangelium je moc, která dovede změnit životy lidi, protože jím dá něco co nemají, naději, nový život…, ale tato změna není důkazem pravdivosti evangelia. Zároveň dodávám, k tomu, že víra má moc i kdyby objekt víry nebyl skutečný, že to není důkazem toho, že objekt víry je nereálný. Ano, může být reálný. Akorát je třeba hledat jiné důvody, proč věřit. Každý se musí se svou vírou srovnat sám. Já prostě jíž nemám důvod, proč bych měl věřit. Víra pro víru není nic pro mne. Raději půjdu do pustiny, kde nevím co mne čeká.

823 thoughts on “Karlova dekonverze

  1. protestant

    Michal says:
    June 23, 2012 at 11:18 am
    Kromě toho protestante, teď si uvědomuji: někdy ze začátku jsem psal článek o tom, jak je pro vás pro křesťany Bible důležitá, že z ní křesťanství vychází – a tys mě tehdy ujišťoval, že byste se klidně bez Bible klidně obešli, že Bible zas až tak důležitá není!

    Takže když píšeš: “v tom podle mne podstatném – co Bible znamená konkrétně dnes pro konkrétně mne (tebe) – se absolutně neshodneme. A to je podstatné.” tak CO pro tebe teda Bible znamená? Jaký je pro tebe její význam?

    protestant:
    Bible je důležitá. Ovšem ne pro křesťanství nezbytná.

  2. Karel

    protestant says: Zajímavý článek – najdete se tam někteří (Slávek, Karel)?

    http://www.ceskybratr.cz/?p=164

    Karel: A je to podstatné se v tam najít? Vždyť každý snad má nějaký důvod proč uvěří a věří, ať vědomý, tak podvědomý. Ty jsi jej protestante neměl a nemáš?
    1. uvěření – nepatřím do žádné vyjmenované kategorie. Důvod uvěření? Řekl bych podvědomý – uslyšel jsem o Bohu a tato informace o Něm si mne získala. Je to jako máš toho dost, jsi s tím spokojen a najednou ti někdo nabídne mnohém více a řekne ti, je to tvé.
    2. uvěření – snad duchovní hledač jenž poznal, že Boha nepozná. Následná pokora před Bohem, přijeti křesťanských zaslíbení o Bohu – naplnění Božím pokojem, Duchem svatým. Časem – vystřízlivěni.

    A jak to bylo u tebe, protestante?

  3. Karel

    protestant: Bible je důležitá. Ovšem ne pro křesťanství nezbytná.

    Karel: Kolik myslíš, že by jsi o Bohu věděl, kdyby jsi neměl Bibli, kdyby jsi neměl lidi, kteří ti o Bohu řekli a hádej odkud oni ty informace o Bohu vzali?
    Zpravidla to je tak, že když člověk uvěří, začne chodit do sboru, hádej co jej tam začnou vyučovat a odkud to učení berou? Jak se jmenuji ty stránky tvého sboru? Kouknu na to, kolik citaci a znalosti o Bohu tam najdu a položím si otázku: Odkud to ten pisatel všechno ví? Že by mu to řekl Bůh? 😀

  4. protestant

    to Karel:
    člověk sám sebe těžko posuzuje. Jen vím, že mohu u sebe vyloučit tyto skupiny:

    „Spolčoví“ křesťané
    „Tandemoví“ křesťané
    Hledači východiska

  5. Colombo

    Já typ jedna právě s tou východní oklikou, jenže tím jsem zjistil, že to jsou všechno jedna tupá pakáž, která si vymýšlí svůj vlastní svět, protože se jim nelíbí ten, ve kterém žijí.

    Já to sice dělám taky, jenže my tomu říkáme fantasy a sci-fi a nemusíme si namlouvat, že by to mělo být reálné.

  6. slavek

    Urcite ne, tu epizodku s krestanstvim jsem mel na vysce, jeste pred tim, nez jsem zenu poznal. s ni uz jsem byl ateista, ktery byl ochoten se nechat pokrtit, abych ji dostal pod cepec. Nakonec to nebylo treba. Byl jsem ale ochoten. Bral bych to tak, ze bych cestu ke krestanstvi hledal. Bylo to jes

  7. Michal Post author

    Protestante, kde jsi mi odpověděl na tu otázku, co bys konkrétně dělal jinak, nemít Bibli?

    Byl to ten citát z listu Efezským ohledně hněvu? Já moc nechápu, co na jeho základě děláš, co bys jinak nedělal – můžeš to prosím napsat jasně a srozumitelně, celými větami? Nikoliv jen náznaky?

  8. Hermes

    Michale, ta otázka je něco podobného, jako kdybych se ptal já vás, nad čím byste s námi polemizovali, kdyby nebylo křesťanství.

  9. protestant

    to Michal:

    Myslel jsem že je jasné. Od jisté doby se řídím podle toho. Je to výborná strategie.

  10. Hermes

    A k http://www.ceskybratr.cz/?p=164 bych za sebe hádal, že jsem asi všechno, – chápu-li své křesťanství jako stále nehotovou a pokračující konverzi. Byly to různé životní fáze. Dokonce si myslím, že to snad ani nelze oddělit. Intelektuální studium (Intelektuální hledači), individuální prožívání (Hledači východiska), setkávání se “staršími” („Tandemoví“ křesťané) – jedno bez druhého není podle mne kompletní cesta. Nejméně jsem asi “spolčový”, myslíme-li “spolčem” specificky mládežnické společenství.

  11. Michal Post author

    Protestante, k tomu hněvu: nevím jak ty, ale mě je jasné že hněv v sobě nemá cenu živit, z prostého důvodu, že hněvat se ti bere energii na užitečnější věci (např. na přemýšlení, co se s problémem dá reálně dělat) a ničemu to nepomůže. Pokud ty potřebuješ Bibli, aby ses to tam dočetl, pak je mi tě teda upřímně líto.

    PS. tímto jsi opět na nule s výčtem reálných věcí, které děláš proto že ses to dozvěděl v Bibli, a jinak bys je nedělal. Resp. pokud sem chceš opravdu započítat ten citát s hněvem, pak bych musel začít pochybovat o tvé mentální úrovni.

  12. Hermes

    Michale, a co Řím 2,13–15? Nevysvětluje to, že kdyby byla bývala nebyla bible, žili by ti, kdo by byli bývali jinak křesťany podle zákona svého svědomí? Morální předpisy bible nemají čistě morální přínos. Člověk prostě na řadu z nich přijde i bez bible pomocí zlatého pravidla a postupnou korekcí svých maxim na základě negativních zkušeností (pokud tyto zkušenosti přežije). Biblické zákonodárství má spíše teologický smysl, než že by něco extra zjevovalo.

    Mimochodem – protestant promine katolickou vsuvku 🙂 – současný papež ve svém loňském projevu před německými zákonodárci v Bundestagu (věnoval se otázce původu práva, tvorbě práva a zdůvodnění právních norem) vyslovil tezi, možná trochu kontroverzní, ale z úst papeže tím pozoruhodnější, že křesťanství je mezi ostatními náboženstvími charakteristické tím, že nezná žádný Bohem sankcionovaný právní systém.

  13. Michal Post author

    Protestant -> Michal: No vidím, že to s tebou nemá smysl ….

    Protestante a to říkáš zrovna TY?! 🙂 Ty, pověstný svým nejtrollingovatělším trollingem, otráveně říkáš, že diskuze SE MNOU nemá smysl?! Chápu to správně, že tím snad vůbec poprvé uznáváš, že jsi v koncích? 🙂

    Jinak, věcně – já opravdu ale opravdu nevidím, jak lze z mého tvrzení

    T: hněv je negativní emoce, která člověka jen odvádí od hledání skutečného reálného řešení, zatímco její přínos v jiných ohledech je nulový, a proto je třeba neživit ji v sobě nad dobu která je nezbytně nutná. Abych toto poznal, nepotřebuji k tomu Bibli, ale špetku zdravého rozumu. Pokud někdo tvrdí, že bez Bible by o této skutečnosti nevěděl, sám by na to nebyl schopen přijít, tak je to … prazvláštní, eufemisticky řečeno.

    Jak lze z T vyvodit, že se mnou nemá diskuze smysl, proboha?!

  14. protestant

    to Michal:

    Nikde jsem nenapsal, že je to tvoje chyba, ale je evidentní fakt, že ta komunikace prostě nefunguje.

Comments are closed.