Částečné výsledky sčítání obyvatel 2011 se mi zdají velmi pozoruhodné, jako asi každému, kdo se o náboženství zajímá. Dovolím si pár krátkých postřehů.
Zde je stručný přehled výsledků:
Existence skupiny 4,77 milionu lidí, kteří se rozhodli nesdělit svůj postoj k víře, je velmi mrzutá a celé výsledky výrazně zkresluje. Srovnání s minulým sčítáním rovněž komplikuje nová kategorie “věřících bez církve”, která je nadto docela početná.
I tak ty výsledky ale o lecčem vypovídají. Předně, neumím si moc představit věřícího člověka, pro kterého je víra v životě důležitá, a přitom necítí potřebu hrdě se k ní přihlásit. Takového člověka bych v kolonce “neuvedeno” neočekával. To samé platí i o nevěřících. Kdo má jasně definovaný názor, nemá důvod dělat s ním drahoty. Lidi s jasně definovaným názorem, a se zájmem o celou problematiku navíc určitě zajímá, jaká je situace ohledně religiozity v Česku – a proto Sčítání v prvé řadě sami správně vyplnili.
Proto hádám, že těch 4,77 milionu lidí jsou lidé bez zájmu o problematiku. Jsou to lidé, pro které víra či nevíra v Boha není téma. Jsou to lidé nábožensky chladní. Od posledního sčítání tato skupina nábožensky chladných lidí navíc dramaticky narostla, víc než pětinásobně!
Na místě je otázka, proč církve nejsou schopny tyto lidi oslovit. Proč se v Česku míjí nabídka s poptávkou na trhu religiozních ideí?
Podle mého názoru je jedním z důvodů i to, že naše církve jsou uzavřeny do své ulity. Náboženské pořady v televizi, v rádiu atd. jsou PRO VĚŘÍCÍ. Věřící se nesnaží upoutat ty “nerozhodnuté”, “chladné”, nabídnout jim něco co hledají, naopak, žijí si ve svém vlastním světě. Když zavítá na nějaký křesťanský web člověk, který už v době víru nemá, musí ho to jen utvrdit v tom, že tohle není nic pro něj.
Dále si myslím, že křesťané žijí v iluzi, že věřit v Boha se v našich končinách celkem automaticky rovná věřit v JEJICH Boha. Nedostatečně si připouštějí, že někdo může věřit, že existuje cosi jako Bůh, ale myšlenka že tento Bůh před 2000 lety sestoupil na Zemi v lidském těle, aby je pak svou smrtí spasil, mu přijde jako očividný nesmysl. Co dělají věřící, aby ukázali takovým lidem, že to nesmysl není? Co pro to aktivně dělají?
Co dělají věřící proto, aby pochopili důvody lidí, kteří v jejich Boha nevěří?
Podle toho co vidím denodenně ve svém každodenním životě – tak nedělají nic. Jen sedí ve své ulitě, poslouchají svá rádia, modlí se spolu ve svých kostelech, a o své víře se snaží veřejně nemluvit, a chraň Bůh aby se ji snad snažili nějak obhajovat!
Pokud církve nedokážou přesvědčit Českou veřejnost v prvé řadě o tom, že víra v Boha JE TÉMA, a to z konkrétních důvodů, a navíc že realitou je zrovna křesťanský Bůh a ne jiný, a pokud se s tímto nebudou sami snažit proniknout do veřejného prostoru, a nepřestanou se o tom ujišťovat jen sami mezi sebou – pak budou zaslouženě následovat osud politické strany KDU-ČSL.
Nechci malovat čerta na zeď, ale mám za to, že jejich Bůh jim s tímto nepomůže.
pwb: Výlev plný lásky k bližnímu od křesťánka. No děkuji pěkně. Srovnejte sám sebe s tímto člověkem. Nesaháte mu myšlenkově ani po kolena. A kolik nadávek od kdejakého blbečka musím vyslechnout i ze sdělovacích prostředků na téma nejateističtější úpadková postkomunistická společnost. Ale ono je to poněkud jinak. Zachovat si vlastní svobodné myšlení, být sám sebou a neplazit se před fiktivním idolem je důležité. Vy se oháníte jen pseudoargumenty, logickými fauly a nakonec můžete vyrukovat jen s čímsi pofidérním mimo logiku, čemu říkáte víra z Ducha sv.
Jirka: Hitchens není můj bližní. Přečti si evangelia, ve kterých stojí, kdo je bližní. Na základě čeho Ty soudíš, že mu myšlenkově nesahám po kolena? Jinak Ty si myslíš, že láska je naivní a neumí se bránit?
Jirka: Hitchens není můj bližní. Přečti si evangelia, ve kterých stojí, kdo je bližní. Na základě čeho Ty soudíš, že mu myšlenkově nesahám po kolena? Jinak Ty si myslíš, že láska je naivní a neumí se bránit?
Aha, takže bližní je výběrová záležitost. To si tedy přečti pořádně evangelia sám. Pokud jde o Hitchense, přečti si od něho něco, nebo se spokoj s Wikipedií. Je tam toho dost. A napiš, kde si přečtu o tobě a tvé činnosti.
pwb: Aha, takže bližní je výběrová záležitost. To si tedy přečti pořádně evangelia sám. Pokud jde o Hitchense, přečti si od něho něco, nebo se spokoj s Wikipedií. Je tam toho dost. A napiš, kde si přečtu o tobě a tvé činnosti.
Jirka: O Hitchensovi toho vím málo, pravda. Něco si o něm přečtu.
Co se týče bližního mého: Je to záležitost srdce. Můj bližní je člověk, který mně prokáže milosrdenství, někdo, kdo pro mne nezištně něco udělá. Těžko bude můj bližní někdo, kdo mě uráží, pomlouvá, lže, krade či vraždí.
Jirka:Co se týče bližního mého: Je to záležitost srdce. Můj bližní je člověk, který mně prokáže milosrdenství, někdo, kdo pro mne nezištně něco udělá. Těžko bude můj bližní někdo, kdo mě uráží, pomlouvá, lže, krade či vraždí.
pwb: A co toto?
A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?” Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?” On odpověděl: „Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe.” „Správně jsi odpověděl,” řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.” On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?” Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli. Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem. Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj. Když druhý den odcházel, vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ,Postarej se o něj, a cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.’ Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?” „Ten, který mu prokázal milosrdenství,” odpověděl znalec Zákona. „Jdi a jednej tak i ty,” řekl mu Ježíš. (Lk 10:25-37)
to pwb: Tobě pointa pořád uniká, přitom odpověď zde máš černé na bílém.
…”Ten, který mu prokázal milosrdenství”…
“Jdi a jednej tak i ty”….. takto by se měl chovat křesťan – pomáhat druhým, kteří jsou v nouzi, chovat se milosrdně, dávat, aniž by očekával protihodnotu, tzn. projevovat nesobeckou lásku…
to pwb: Tobě pointa pořád uniká, přitom odpověď zde máš černé na bílém
Jirko, neuniká, pokud jsi ty křesťan, tak je to divné, ale argumentuješ jako ateista. O to mi šlo. Jinak souhlas, řídit se máme rozumem a ne lidovým vyprávěním plným bajek a hloupých zázraků. Pokud jsi ale křesťan, tak uvažuješ špatně, protože ty máš být podle nich bližním komukoliv. Tak to oni tvrdí, ale samozřejmě se tím nikdo neřídí. Jen o tom mluví a zpívají v kostelíčku. V praxi je to jinak.
http://dolezite.sk/Zomrel_ateisticky_ucenec_filozof_a_spisovatel_Christoph_43.html
Mohl by mi někdo vysvětlit termín RADIKÁLNÍ HUMANISMUS?
pwb: Jirko, neuniká, pokud jsi ty křesťan, tak je to divné, ale argumentuješ jako ateista. O to mi šlo. Jinak souhlas, řídit se máme rozumem a ne lidovým vyprávěním plným bajek a hloupých zázraků. Pokud jsi ale křesťan, tak uvažuješ špatně, protože ty máš být podle nich bližním komukoliv. Tak to oni tvrdí, ale samozřejmě se tím nikdo neřídí. Jen o tom mluví a zpívají v kostelíčku. V praxi je to jinak.
Jirka: Takhle – křesťanství není v rozporu s rozumem. Avšak samotný rozum k pochopení křesťanství nestačí, je třeba i to srdce, které tady tak zatracujete. Žádné bajky a hloupé zázraky. Ty přece nemůžeš jakkoliv vyvrátit, vědecké metody na ověření historie selhávají.
Rozdíl je ale mezi tím, kdo je mým bližním a komu jsem bližní já. On mým bližním není, to však neznamená, že já se k němu mám chovat tak, jak on se chová ke mně. Jinak myslím, že máš trochu zkreslenou představu, co znamená chovat se ke každému milosrdně, křesťansky. Myslíš, že když někdo dělá unáhlené závěry a myslí si, jaký je to borec, tak mu mám pochlebovat? Skutečná láska přece není naivní. Kdybych dělal unáhlené závěry, byl bych rád, kdyby se mnou někdo diskutoval a řekl mně svůj názor.
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/daniel-raus-scitani-lidu-a-laska-cechu-k-institucim–991233
Jirko, dále v diskusi pokračovat nebudu. Tvoje tvrzení týkající se křesťanství není v rozporu s rozumem znamená, že pod pojmem rozum, rozumné… si představujeme každý něco jiného. Pokud považuješ za rozumné ty směšné zázraky v bibli, tak já nikoliv. Nevěřím na chůzi po vodě, nasycení davu kouskem jídla, ani na vzříšení z mrtvých. Vše to se dá nanejvýš vysvětlit jinak než hrubě materialisticky, jak tomu věříte. No, užívej si své víry podle libosti.
pwb: Jirko, dále v diskusi pokračovat nebudu. Tvoje tvrzení týkající se křesťanství není v rozporu s rozumem znamená, že pod pojmem rozum, rozumné… si představujeme každý něco jiného. Pokud považuješ za rozumné ty směšné zázraky v bibli, tak já nikoliv. Nevěřím na chůzi po vodě, nasycení davu kouskem jídla, ani na vzříšení z mrtvých. Vše to se dá nanejvýš vysvětlit jinak než hrubě materialisticky, jak tomu věříte. No, užívej si své víry podle libosti.
Jirka: Řekni mně – jsi schopen tyto zázraky rozumově vyvrátit, u někoho, kdo sebe označoval za Boha?
Jirko, je to věc literárního vysvětlení. Například ve společenství je někdo potrestán zavržením – rituálním, tři dny je považován za mrtvého, nikdo s ním nesmí mluvit či stýkat se, pak je vzkříšen, rituálním vyhlášením. Po tisíci letech se to pojme doslovně. Tak lze pokračovat. Něco jsou jen bajky. Na zázraky nevěřím.
IMHO se velmi jasně a logicky k tomu kolik věřících se skrývá za těmi co patřičný údaj nevyplnili vyjádřil Filip Tvrdý. K tomu není co dodat mluví mi z duše.
http://massive-error.blogspot.com/2011/12/vyjadreni-k-vysledkum-scitani-lidu-domu.html
Indián says:
December 25, 2011 at 8:50 pm
IMHO se velmi jasně a logicky k tomu kolik věřících se skrývá za těmi co patřičný údaj nevyplnili vyjádřil Filip Tvrdý. K tomu není co dodat mluví mi z duše.
http://massive-error.blogspot.com/2011/12/vyjadreni-k-vysledkum-scitani-lidu-domu.html
protestant:
Filip Tvrdý zapomněl ale na biblické:
Řekl jim: “Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.”
Lukáš 20:25
Tedy přeloženo do dnešní řeči – státu je houby po tom v co věřím a co vyznávám
César Augustus, byl zástuocem světské moci (byl to císař). Ano, té samé moci kterou dbes zastupuje stát. Tak nějak nevím, ale jistě pomocí bible lze dokázat cokoli, vždy najdu nějaký verš, který odporuje tomnu druhému, proto mě to nebaví.
Bůh o tom zda věřím či ne stejně musí vědět tak jako tak (když je teda všemohoucí), k čemu by mu potom bylo sčítání? Bible navíc jasně ukazuje, že sčítání patří světské moci.
Podle mne spadal pod titul Augustus i titul nejvyššího pontifika, a to již od vlády Octaviána (pontifik maximus). Až Gratianus se pod vlivem biskupa Damasa vzdal titulu nejvyššího pontifika, který se napříště stal součástí titulatury římských papežů.
Český ekumenický překlad:
Lukáš 2:1
Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.
Povšimněme si prosím pěkně “císaře Augusta” nikoli “pontifika Augusta” či případně “císaře pontifika Augusta”. Proč se domnívat, že Augustus sčítání lidu svolal z pozice pontifika nikoli z pozice císaře?
I kdyby odpověď na předchozí nakrásně zněla ano (samozřejmě s udáním důvodu, jinak neberu), pak je v Tvrdého článku stále bod dva, který lze považovat za důležitější kdyby pro nic jiného tak proto, že bible jej zmiňuje na dvou místech Marek 14:66-72 zmíněné v odkázaném článku, a také Matouš 26:34-75 zmíněné v komentářích.
Světská moc nesvětská moc a vůbec moc nemoc, okolnosti neokolnosti, křesťan by v duchu onoho morálního ponaučení z příběhu o Petrovi neměl NIKDY zapřít svou víru, když už se křesťané tak rádi ohánějí absolutní božskou morálkou obsaženou v tisíce let starých textech.
A to se ani nenamáhám polemizovat s “pod titul Augustus i titul nejvyššího pontifika”, z čehož může snadno plynout, že Augustus je titul.
Ono je snad vcelku pochopitelné, proč se u císaře užíval titul císař, a ne titul nejvyšší pontifik. Sčítání prostě nařídil skrze moc jemu danou. Augustus je skutečně titul, který Octavianus obdržel od senátu. Titul Augustus ( = vznešený) se stal jeho osobním jménem a později součástí titulatury všech jeho následovníků (viz. více in Burian “Římské impérium”).
Žádná povinnost vyplnit kolonku vyznání pochopitelně nikomu nevzniká. Víra může být velmi osobní a zatahovat tyto věci do statistik, kde by se stala jen číslem v tabulce, prostě nemusí všem vyhovovat, a to ani lidem, kteří svou víru nijak nezatajují.
Bo: Souhlasím s Kay Indiáne. Znám křesťany, mladé rodiny s dětmi, kteří, ačkoli svoji víru nikterak netají, nemají vůbec potřebu být tak vedení v nějakých státních databankách. Vzhledem k tomu, že křesťané jsou dnes považováni za nejpronásledovanější menšinu na světě a někteří prognostici prorokují, že křesťané budou Židy 21. století, tak to považuji za legální. Ostatně Evropa se svými protikřesťansky naladěnými „elitami“ a demograficky muslimskou budoucností nemusí brzy být pro křesťany bezpečnou. Vzpomeňme na již výše zmíněné Židy před 2.WW.
K tomu Petrovi a zapření víry. Petr se chvástal svoji láskou až za hrob (a upřímě tomu věřil), i když mu Ježíš říkal, že to dopadne jinak .Když pak selhal, hořce zaplakal nad svou slabostí. Ježíš mu bez výčitek odpustil. Když se jej po vzkříšení ptal, zda – li je Petrem milován, Petr už zdaleka tak nemachroval. Moje morální poučení z toho všeho je, že se nemám chvástat, jak moc dobrý jsem věřící ale spíš naslouchat tomu, co říká Pán.
Nicméně souhlasím s Tebou, Indiáne, v souladu s Písmem, když už se tak oháním absolutní božskou morálkou, že křesťan by měl kdykoli, jakkoli, komukoli a kdekoli vydat svědectví o naději, kterou má v Bohu, pokud o to někdo bude stát.
S tím zapíráním víry, vím jen tohle. „Kdo mě (ne víru, ale Ježíše)zapře před lidmi, toho já zapřu před mým Otcem.“ ale také: Je -li kdo nevěrný, On zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe………
To: Kay
Ono je snad vcelku pochopitelné, proč se u císaře užíval titul císař, a ne titul nejvyšší pontifik. Sčítání prostě nařídil skrze moc jemu danou. Augustus je skutečně titul, který Octavianus obdržel od senátu. Titul Augustus ( = vznešený) se stal jeho osobním jménem a později součástí titulatury všech jeho následovníků (viz. více in Burian “Římské impérium”).
Pochopitelně, pochopitelné, pochopitel… je moc prima slovo, pochopitelně, že se za něj schová libovolná spekulace. Já nevím, je zcela běžné, že se zdůrazňuje funkce daného člověka (má-li jich víc) z jejíhož titulu zrovna jedná. Očekával bych, že Bible (má-li to být kniha knih psaná s božskou inspirací) by měla být, zvláště v takto choulostivých záležitostech, přesná. Každopádně, cokoli nad rámec Biblí řečeného je obyčejná spekulace.
Augustus je pouze jakýsi přívlastek k titulu, sám o sobě nic neznamená, přesně tak jak píšete “součást titulatury”, proto jsem psal co jsem psal. Nemyslím, že je to teď důležité, proto jsem to jen letmo připomněl.
Žádná povinnost vyplnit kolonku vyznání pochopitelně nikomu nevzniká. Víra může být velmi osobní a zatahovat tyto věci do statistik, kde by se stala jen číslem v tabulce, prostě nemusí všem vyhovovat, a to ani lidem, kteří svou víru nijak nezatajují.
Ano opět “pochopitelně”, bez jakéhokoli bližšího vysvětlení, jak příznačné.
—-
To: Bo
Znám křesťany, mladé rodiny s dětmi, kteří, ačkoli svoji víru nikterak netají, nemají vůbec potřebu být tak vedení v nějakých státních databankách.
A víme nějak, že to tak je OK? Aby bylo jasno, dle mě je víra opravdu soukromá věc. Ale o náboženství už to platit nemusí, jak to je si určuje každé náboženství samo. V křesťanství je určující bible v níž mnozí vidí opak toho co tu prezentujete. Co kdyby se sami křesťané konečně dohodli jak, že se věci mají?
Vzhledem k tomu, že křesťané jsou dnes považováni za nejpronásledovanější menšinu na světě a někteří prognostici prorokují, že křesťané budou Židy 21. století, tak to považuji za legální.
Křesťané to o sobě pouze rádi prohlašují. I zde na tomto blogu byl mnohokrát řečen a doložen opak. Každopádně sekulární ČR je bezpečná více než dost.
Ostatně Evropa se svými protikřesťansky naladěnými „elitami“ a demograficky muslimskou budoucností nemusí brzy být pro křesťany bezpečnou. Vzpomeňme na již výše zmíněné Židy před 2.WW.
Evropa se svými protikřesťansky naladěnými „elitami“? Bylo by lze nějaké jmenovat?
Mohl bych si na chvíli půjčit tu křišťálovou kouli co máte na stole?
Pokud by Evropa opravdu měla nalajnovanou muslimskou budoucnost, myslíte, že pro nábožensky vlažné, či dokonce pro ateisty je to bezpečná varianta?
Petrův příběh mnohým říká to co prezentuje tvrdý, Vaši interpretaci vidím prvně.
Kdo mě (ne víru, ale Ježíše)zapře před lidmi, toho já zapřu před mým Otcem.“ ale také: Je -li kdo nevěrný, On zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe
Takže křesťan zapírající Krista není křesťanem před bohem když ho tam Kristus zapře, je tak ve stejné pozici jako křovák s rituálním chrastítkem – má sice víru, ale ta víra není křesťanská (což nakonec IMHO není špatně, ale bavíme se o pohledu křesťanské víry).