Kosmologický argument

Kosmologický důkaz existence Boha je modernější interpretací důkazů Boží existence Tomáše Aquinského, a objevuje se ve dvou modifikacích. Obě jsou postaveny na stejné myšlence (argument nemožností nekonečného regresu z pozic “selského rozumu”), přičemž první využívá vzájemnou “závislost” jsoucen, druhá jejich vzájemnou zapříčiněnost. Uveďme první z těchto dvou variant:

1) Každá událost musí mít nějakou příčinu
2) Řetězec vzájemně zapříčiněných událostí nemůže jít nekonečně hluboko do minulosti
3) Existuje tedy nějaká prvotní, ničím nezapříčiněná příčina, která existuje sama o sobě
4) Tuto příčinu nazýváme Bohem

O Kosmologickém argumentu jsem původně vůbec neměl v úmyslu psát, protože jsem byl přesvědčen, že jeho problematičnost je zřejmá na první pohled snad každému. Nicméně evidentně jsem se mýlil, protože věřící kosmologickému argumentu přikládají velkou důležitost. Píše o něm Dinesh D’ Souza ve své knize Křesťanství a ateismus úplně jinak, a věnují mu rozsáhlou pozornost na VŠECH webech, které deklarují svoji ambici obhájit křesťanství z pozic racionality. Jmenujme pro příklad http://www.rozumnavira.cz/ nebo http://www.rozhovor.cz/existuje/index.php.

***

Moje první a IMHO nejzásadnější námitka zní: Klidně pro začátek uznejme argument jako platný. Jediné, co je jím dokázáno, je jakási prvotní, ničím nezapříčiněná a na ničem nezávislá Příčina. Věřící věnují spoustu času tomu, aby podrobně (a přesto chybně) dokazovali její existenci, a přitom se takto neúspěšně škrábou jen na “první schůdek schodiště”. Těm “dalším schodům” však věnují pozornost naprosto minimální, ne-li žádnou.

I pokud by Prvotní, ničím již nezapříčiněné jsoucno existovalo, může přece jít o jakousi neosobní “věčnou tvořivou Sílu”, “univerzální Princip”, Universum tvořící “jeviště” všeho, apod.

Věřící tedy musí ukázat, že

1) Prvotní příčina je osoba. Má myšlenky, cíle, city (lásku k lidem), pocity (smutek z hříšníků, zlost dle SZ, …) atd.
2) že je všemocná. K tomuto není zjevný důvod. Stačí, aby byla právě tak “mocná”, aby zapříčinila vznik Vesmíru. Záměrně neříkám “stvořila jej”.
3) že je vševědoucí – zde důvod vůbec netuším, proč by taková měla být
4) že je Dobrá. Pojem “být dobrý” má přitom smysl jen ve vztahu k člověku. Připisovat tuto vlastnost Bohu je podle mě značně problematické.
5) že má z celého Stvoření speciální vztah k Člověku
6) zejména že tato prvotní příčina člověka miluje
7) je s lidmi v “přímém kontaktu”, ví, co si myslíme
8 ) když chce, může nám pomoct
9) má ráda, když Ji uctíváme
10) naopak nesnáší, když Ji neposloucháme = hřešíme
11) svoje instrukce nám předala v knize jménem Bible prostřednictvím jednoho z mnoha národů ve starověku
12) rozhoduje o lidské “spáse”
13) a o zatracení hříšníků
14) tato Prvotní Příčina má Syna
15) kterého seslala na Zemi
16) aby zde zemřel
17) a aby byli skrze jeho smrt lidé spaseni
atd.

Věřící všechny tyto body obchází nádherným “oslím můstkem”. Řeknou: náš Bůh má vlastnost “býti prvotní příčinnou”, a proto prvotní příčina je naším Bohem, a voilá – ten tedy existuje, a všechny výše uvedené body jaksi automaticky platí! 🙂

***

Mou druhou námitkou je, že bod (2) Kosmologického argumentu neplatí. Není důvod, proč by příčiny jevů v našem světě nemohly tvořit nekonečný regres. Jako protipříklad uvažme třeba model odjakživa existujícího cyklického Vesmíru, přičemž každý cyklus začíná svým “velkým třeskem”, následnou expanzí, která po desítkách miliard let přejde ve smršťování, končící Velkým Křachem, plynule přecházejícím v nový Velký Třesk.

Věřící nemožnost nekonečného regresu většinou nezdůvodňují, jako by nebylo nic samozřejmějšího, než že náš svět takto nemůže vypadat. Jeden z mála pokusů o zdůvodnění, který jsem kdy slyšel, vycházel z naprostého nepochopení základů teorie množin. Vypadal nějak takto:

Kdyby trvala minulost nekonečně dlouhou dobu, pak by např. počet uplynulých dní (nekonečně mnoho) byl ROVEN počtu uplynulých let (též nekonečně mnoho), což je absurdní. Proto od “začátku” muselo uplynout jen konečně mnoho času.

Jinde jsem viděl analogickou úvahu se sudými versus všemi čísly. Sudých by měla být polovina ze všech, jenže v případě nekonečného počtu je jich “stejně”, což je absurdní, a proto nekonečně mnoho času nemohlo uplynout.

Obě úvahy jsou triviálně chybné: Nelze totiž jen tak zobecnit, že to co platí pro každé přirozené číslo (tedy, že jeho dvojnásobek je vždy větší, než ono samo) platí jaksi automaticky i pro nekonečno. Ve skutečnosti to samozřejmě neplatí, protože nekonečno předně vůbec není přirozené ani reálné číslo, a proto s ním nemohu dělat aritmetické operace, jako například násobit ho nebo dělit 365 nebo dvěma nebo z něj “udělat polovinu”. Při korektním užití pojmu nekonečna nevzniká žádný spor, a není nejmenší důvod, proč by prostor nebo čas nemohly být nekonečné tím či oním směrem.

Setkal jsem se ještě s jednou námitkou proti nekonečnému regresu. Ta říká, že i kdyby Vesmír existoval věčně, pak by stejně musela existovat nějaká příčina, která by mu existenci umožnila, a na které by tak Vesmír závisel.

Tato námitka je však logicky chybným argumentem (logical falacy) třídy Non sequitur, čili “neplatná implikace”. Existuje-li Vesmír věčně, a sám od sebe, tak fakt nemusí být nic dalšího, na čem by musel být závislý. Pokud někdo tvrdí, že musí, pak musí korektně zdůvodnit proč.

Kromě toho, model věčně existujícího a na ničem nezávislého Vesmíru je logicky úspornější než model věčně existujícího a na ničem nezávislého Boha, který teprve dal vzniknout našemu Vesmíru. Racionální postoj v souladu s Occamovou břitvou tedy je, přijmout logicky úspornější model, do doby, dokud se neobjeví důvod proč přijmout ten složitější. O žádném takovém ale nevím.

***

Moje třetí námitka zní, že kosmologický argument v obou interpretacích používá nejasně definované pojmy, a stojí na dost naivním chápání fyziky.

Tak například, kvantová teorie, která dává naprosto neuvěřitelně přesné předpovědi, a je to jedna ze dvou klíčových teorií fyziky 20. století, dává výsledky v pravděpodobnostním tvaru. Lze tedy např. určit velmi přesně pravděpodobnost, že se dané atomové jádro rozpadne v čase delta t, ale rozhodně nelze určit přesný okamžik toho rozpadu. Zdá se navíc, že toto omezení je dost principiální. POKUD by existovalo cosi jako fundamentální náhoda, pak je tvrzení (1) kosmologického důkazu nepravdivé. Existovaly by události, které se dějí ryze náhodně, a NEMAJÍ tedy příčinu. My nevíme, zda fundamentální náhoda existuje nebo ne, ale bod (1) kosmologického argumentu se tváří, jako kdyby jistě neexistovala.

Navíc, i když pomineme kvantovou teorii, má náš svět silně nelineární povahu, a řešení diferenciálních rovnic popisujících dokonce snad většinu fyzikálních dějů, je nestabilní. To znamená, že dva extrémně podobné výchozí stavy (lišící se klidně polohou třeba i jen jediného atomu!) mohou vést po ne příliš dlouhém čase k diametrálně odlišným výsledkům. Klasickým příkladem je počasí, a populární “efekt motýlího křídla”. Ten popisuje zcela reálnou situaci, kdy mávnutí motýlího křídla má “za následek” tornádo na druhém konci světa za pár týdnů, zatímco zcela stejný výchozí systém, lišící se jen tím, že by v něm dotyčný motýl křídly nemávnul, po stejných pár týdnech k tornádu na tom “druhém konci světa” nevede. Otázkou teď je, co je tedy příčinou toho tornáda?

Pro zastánce svobodné vůle tu mám ještě jeden oříšek: má každé lidské rozhodnutí svoji příčinu? Pokud ne, pak neplatí bod (1) kosmologického argumentu, pokud ano, pak člověk nemá svobodnou vůli.

Nakonec vidím dost zásadní problém v našem chápání času. Čas může plynout na různých místech různě rychle, dva pozorovatelé se nemusí být schopni shodnout, které události nastaly současně a které ne, čas se může za určitých fyzikálních okolností dokonce zastavit (navždy?), např. v černé díře. Čas se nepochybně “chová” jinak než bychom čekali i v extrémních podmínkách prvních mikrosekund po velkém třesku. Důsledkem těchto nejasností a “podivností” je další “rozmlžení” pojmů “příčina” a “následek”. V extrémních podmínkách (třeba v černé díře) tyto pojmy MOHOU přestat mít smysl.

***

V této souvislosti se chci zmínit o přesvědčení některých věřících, že okamžikem, k němuž směřuje kosmologický argument, je Velký Třesk – a vidí za ním tvůčí akt Boha. Velký třesk je tak pro mnohé svého druhu důkazem Boha.

Ve skutečnosti je “Bůh velkého třesku” klasickým Bohem mezer. Musíme zcela korektně říct, že naše modely v prvních okamžicích po Velkém Třesku selhávají, a že tedy nevíme, co se v těchto prvních okamžicích stalo. Fyzikální rovnice předpovídají v čase t=0 singularitu, která je definována tím, že v ní fyzikální veličiny (hustota, teplota) nabývají nekonečných hodnot. Tento neduh je ovšem jen známkou toho, že rovnice selhaly – naše teorie prostě v extrémních podmínkách Počátku selhávají a nám se snad časem podaří nahradit je teoriemi lepšími.

Klíčové ovšem je, že zřejmě většina vědců se shoduje, že žádná skutečná singularita v čase t=0 s největší pravděpodobností nenastala. A nebyla-li singularita, pak nedošlo ani ke “vzniku času”.

V současné době je na stole několik modelů, spekulujících o tom, co se mohlo stát “před” velkým třeskem, a odkud náš Vesmír může pocházet. A ano – zařaďme mezi ně klidně i hypotézu o Velkém Třesku coby kreativním aktu Boha. Zde opět záleží na tom, jak Boha definujeme. Míníme-li Bohem “tvořivou sílu” kvantových fluktuací, pak klidně podepíšu, že Bůh docela pravděpodobně stál za vznikem našeho Vesmíru. Ovšem míníme-li Bohem myslící, věčně a samu od sebe existující Bytost, … pak se spokojme s konstatováním, že naše znalosti podobnému závěru v žádném případě nenasvědčují, a tím méně je takový závěr dokázaný.

***

Věřící někdy namítají, že “existovat věčně a sám od sebe” je definiční vlastnost Boha. Že tedy Bůh existuje “sám od sebe” a “na ničem nezávisle” z definice, a proto splňuje požadované vlastnosti prvotní příčiny jaksi automaticky a elegantně. Elegantněji, než kdybychom uvažovali o Vesmíru, který existuje “sám od sebe”, protože u Vesmíru o tom musíme “jen spekulovat”, zatímco Bůh tyto vlastnosti “prostě má”.

S věřícími se lze jistě shodnout na tom, že něco existuje samo od sebe, nezávisle na ničem jiném a existuje to věčně. Podle ateistů to je Vesmír, případně Vesmír v širším smyslu (Multiversum). Podle věřících to je Bůh, který teprve Vesmír, případně Multiversum stvořil.

Problém je, že věřící tvrdí, že jedině Bůh může existovat sám od sebe, a Vesmír nikoliv. A proč? Jedině proto, že ONI si tak Boha definovali. Podle jejich příběhu je prostě Bůh tou od věčnosti existující samozapříčiněnou příčinou, a Vesmír jí přece být nemůže, když podle nich je jí Bůh.

Celé je to vlastně o korektním používání definic, a následném korektním dokazování vlastností definovaných entit. Definujeme-li, že Bohem rozumíme na ničem nezávislé a věčně existující jsoucno, pak je přinejmenším možné, že Bůh by pak nebyl ani všemohoucí, ani vševědoucí, zejména proto, že by vůbec nebyl osoba (ale byl by např. totožný s Universem/Multiversem, nebo třeba s časoprostorem v širším pojetí).

To, že Bůh z předchozího odstavce musí mít atributy všemohoucnosti, vševědoucnosti, dobroty, lásky a spol., pokud je mi známo nikdo nikdy nezdůvodnil. Věřící se přesto tváří, jako by nebylo nic zřejmějšího.

***

Závěr:

Kosmologický argument v žádném případě nevypovídá nic o vlastnostech “dokazované” Prvotní Příčiny, a neexistuje ani žádné “pokračování” tohoto argumentu, které by se jejími vlastnostmi zabývalo. Věřící ke svému “křesťanskému Bohu” přeskakují od rádoby dokázané Prvotní Příčiny zvonivým oslím můstkem.
Kosmologický argument ve verzi s řetězcem příčin nefunguje vůbec, protože se pokazí na možnosti nekonečného regresu. Kosmologický argument ve verzi s řetězcem “závislých entit” je tak trochu žonglování se slovíčky, a přinejlepším může vést k “Univerzálnímu dějišti” resp. “multiversu”.
Obě verze kosmologického argumentu dále trpí příliš filozofickým a tedy vágním zacházením s pojmy, a naivním vztahem k fyzice.
Okamžikem, ke kterému směřuje Kosmologický argument, s velkou pravděpodobností není Velký Třesk, protože je přinejmenším dost možné, že existovala minulost i před ním. Tak jako tak, mezera v našem poznání nesvědčí nic o Bohu.

Z těchto důvodů považuji kosmologický argument za vyvrácený.

1,452 thoughts on “Kosmologický argument

  1. pwb

    Spekulace o existenci bohů odmítali již starověcí filosofové Demokritos, Epikuros, Lukrecius a další. Stejně tak pozdější Bacon, Spinoza, Hume… na všechny logické rozpory a nedostatky tzv. důkazů boží existence poukázali skuteční myslitelé tedy už dávno. Velmi přispěl pak i Im. Kant: Kritika čistého rozumu, kde poukázal na neudržitelnost ontologického, kosmologického a teologického důkazu. I když jinde hájil důkaz morální. – Křesťanům zbývá víra bez důkazů, podepřená pouze důkazy náboženské zkušenosti. Tady samozřejmě končí diskuse, mohou si o tom povídat jen mezi sebou.

  2. Machi

    Výborný článek, kosmologický argument je prostě jen další argument z neznalosti, čemuž se ovšem u lidí jako je Dinesh D’Souza vůbec nedivím. 🙂

  3. protestant

    ….Okamžikem, ke kterému směřuje Kosmologický argument, s velkou pravděpodobností není Velký Třesk, protože je přinejmenším dost možné, že existovala minulost i před ním. Tak jako tak, mezera v našem poznání nesvědčí nic o Bohu.

    Z těchto důvodů považuji kosmologický argument za vyvrácený….

    Protestant: Trochu mi to připomíná “vědeckou” argumentaci Bouvard a Pécuchet v seriálu Byli jednou dva písaři…

    Tato argumentace

  4. Michal Post author

    Hm, zábavná metafora, ale trochu věcněji by to nešlo? 🙂

    Kosmologický argument je prezentován jako DŮKAZ existence Boha. Ponechává-li tento DŮKAZ reálnou možnost, že to mohlo být taky úplně jinak, pak samozřejmě není důkazem, a je tedy jako důkaz vyvrácen. To samozřejmě neznamená, že je tímto dokázán opak, tedy že Bůh neexistuje – ale nic takového jsem přece nenapsal.

    Takže nechápu co s tím máš za problém.

  5. Jirka

    Michal: Kosmologický argument je prezentován jako DŮKAZ existence Boha. Ponechává-li tento DŮKAZ reálnou možnost, že to mohlo být taky úplně jinak, pak samozřejmě není důkazem, a je tedy vyvrácen.

    to Michal: Jasně že DŮKAZ, aby byl důkazem, musí být ze své podstaty nevyvratitelný. Kosmologický argument je argument, že by to mohlo být tak a ne jinak, tzn. mohu poukázat, ale ne dokázat. S tím prostě nemám problém.

  6. Karel

    Michale, souhlasím s tebou, kosmologický argument není důkazem Boží existence. Myslím, že se shodném i na tom, že něco musí být bez počátku a bez konce. My věřící věříme, že je to Bůh, z něhož pochází naše jsoucno. Ateisté mají zase něco jako cyklický vesmír, nebo jakási vesmírná pěna, z něhož vybublávají různé vesmíry, nebo….. Ani jedno se nedá vyvrátit. Na pomoc si bereš Occamovou břitvu. Ale ta snad platí ve vědě, tzn. že si nebudu na pomoc k vysvětlení něčeho povolávat něco dalšího, složitějšího, tzn. že nebudu věc komplikovat, případně problém odsouvat jinam, do míst nevysvětlitelných.
    Já nevěřím v Boha proto, abych si něco vysvětlil. Mrzí mne, když se někteří snaží dokázat Boha na nějakém chybějícím článku v poznání a časem je tento článek vysvětlen a Bůh je vytlačen. Řekl bych, že Bohu dělají medvědi službu. Zajímavé je, že ani Písmo se Boha nesnaží dokazovat, Písmo Boha konstantuje a předkládá k věření. Je na každém člověku, jak se k věci postaví.

  7. Slávek Černý

    Pěkný článek Michale a díky za pěknou reakci Karle.

    Off topic: měl jsem dnes zajímavý rozhovor s katolíkem, kterému jsem věnoval Boží blud od Dawkinse. Knihu mi vrátil, protože se urazil na 3 straně před předmluvy. Ještě že jsem mu věnoval i Dineshe, který se mu líbil.

  8. neruda

    Slávku,
    to se mi ulevilo. Ve chvíli, kdy se Dawkinsův Boží blud začne líbit katolíkům, budu vědět, že konec světa se blíží a začnu se rozhlížet, zda spatřím “Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou slávou a mocí.” Nerad bych to představení zmeškal.

  9. neruda

    Máte pravdu, já jsem si mezitím tu předmluvu prošel a nic tak hrozného jsem tam nenašel. V dalších kapitolách by to bylo horší.
    A podstatně větší sodu by jako katolík dostal na jakémkoliv nekatolickém křesťanském webu, třeba na http://www.granosalis.cz.
    Tam se dnes objevil článek, jehož autor se ptá, proč někteří křesťané přestupují ke katolictví, a končí tímto zamyšlením, plným Lásky:
    “Tento článek určitě ani zdaleka nepostihuje všechny faktory, kterým katolické náboženství odvádí člověka od Boha a činí z křestanů a lidí, kteří měli velkou naději na obrácení-znovuzrození a proměnění v nové stvoření s novým srdcem – náboženské lidi, kteří si libují v rituálech a tradicích vymyšlených člověkem, namísto skutečného uctívání a vztahu s jediným opravdovým Bohem…
    Modleme se a přimlouvejme se k našemu Pánu za jejich vysvobození a opravdové obrácení…”

  10. Slávek Černý

    to neruda: ona je to předmluva k předmluvě z paperbacku. K předmluvě se právě vůbec nedostal 🙂 Ale i tak tam není vůbec nic urážlivého, co si dovedu představit. On mi dokonce řekl, že si teď dokáže líp představit, jak se cítili muslimové, když vyšli karikatury Mohameda. Dost silná reakce, IMHO. A snažil se mi to vysvětlit, že se cítí být božím dítětem, atd… prostě jsem to nepochopil.

  11. Michal Post author

    Slávku mě by ale zajímalo, na čem KONKRÉTNĚ se ten člověk urazil. Minule jsme o tom mluvili s nerudou. Domluvili jsme se, že si každý znovu přečeteme Boží blud s cílem najít pasáže, které by se mohly jevit křesťanům jako urážlivé. Žádnou takovou jsme nenašli!

    Tak by mě fakt ohromně zajímalo, co jsme teda přehlédli.

    PS. to s těmi karikaturami mě fakt dostalo. Co je ten křesťan proboha za člověka?

  12. protestant

    Jediné, co mi na té knize vadilo byl ten ztracený čas. Ve srovnání s jeho Hodinářem, či Sobeckým genem, které byly pro mne plné zajímavých myšlenek, toto dílko je útokem na víru, kterou podle mne zastává jen taková hrstka křesťanů, že takové ani neznám. Těšil jsem se na nabourání a znejistění v mém křesťanském myšlení, ale celé to šlo mimo mne. Jako by Dawkins mluvil o nějakém úplně jiném křesťanství.

  13. protestant

    ..a k těm karikaturám..
    Já s nimi také nesouhlasím. Je to podle mne podobné, jako by se v nějakých novinách objevily karikatury židů v koncentračních táborech. Svoboda slova by se měla zastavit na hranici úcty k člověku. Svoboda slova prostě podle mne není to, že je dovoleno vše.

  14. Michal Post author

    Podle mě to přirovnání k hypotetické karikatuře židů v koncentračních táborech vůbec nesedí:

    To, co udělal Hitler za WWII byla šílená lidská tragédie a zvěrstvo. Není mi jasné, jak by sis Protestante karikaturu tohoto vůbec představoval. Co by bylo jejím cílem?

    Naproti tomu, ty karikatury Mohammeda mají jasnou pointu: poukázat na jasnou souvislost mezi terorismem a Islámem. Protestante, v Islámských zemích se dělají velké demonstrace kdykoliv v důsledku zásahu Izraele zahynou nějací Palestinci atd. Řekni mi, kdy byla nějaká demonstrace v Muslimských zemích, odsuzující atentáty z 11. září! Proč asi Muslimy neranilo, co udělali “ti zlí teroristé” jménem jejich náboženství? Proč Muslimové davově neprostestovali proti tomu, aby s takovým jednáním byli spojováni?

    Na TOHLE ty karikatury poukazovaly. S tím souvisí i zjevný fakt, že neexistuje ani jeden jediný sebevražedný atentátník, který by se odpálil s výbušninou na těle s cílem zabít co nejvíc lidí, který by nebyl Muslim. Je to tak?

    Proč by mělo být nevhodné na toto poukázat formou karikatury? A na co by měly ukazovat ty karikatury z koncentráků, které navrhuješ?

    Navíc, přinejmenším spousta lidí si myslí, že Islám představuje v budoucnu nebezpečí pro naši společnost. O to legitimnější jsou podle mého ty karikatury, které ukazují na to, s čím je spojen.

  15. protestant

    nesouhlasím s tebou Michale.
    Křesťanství i ateismus zahubili mnohem více lidí než muslimové. Neměli bychom jim dávat lekce z morálky.
    A není pravda, že atentátníci jsou jen muslimové.
    Jde podle mne o to, zda se tito lidé za islám jen neschovávají, podobně jako vojska v 30. leté válce za víru.

  16. Michal Post author

    Tak atentátníci jistě nejsou jen muslimové, třeba Baskická ETA jsou političtí teroristé a ti páchají (spíš páchali) bombové atentáty.

    Já ale mluvil o sebevražedných atentátnících s výbušninou na těle. Tohle je podle mě specialita Muslimů. Uveď mi prosím sebevražedného atentátníka s výbušninou na těle (tedy který PLÁNOVAL při atentátu sám zemřít) a který nebyl Muslim!

  17. Michal Post author

    Protestant: Jde podle mne o to, zda se tito lidé za islám jen neschovávají, podobně jako vojska v 30. leté válce za víru.

    No jasně, a k tomuto přece směřovala ta moje námitka: Pokud tomu tak je, tak kde jsou ty protestující davy Muslimů, kteří s takovým jednáním (sebevražednými teroristickými atentáty) nechtějí být spojováni?! Kde jsou demonstrace Muslimů, kteří se od těch atentátů distancují? Jak si Protestante vysvětluješ, že proti těmto činům svých bratří Muslimové nedemonstrují, zatímco proti spoustě jiných věcí demonstrovat neváhají?

    Zdalipak to není tím, že velká část z nich s tímto jednáním tiše souhlasí a sympatizuje? A nebo je ty atentáty alespoň nepobuřují?

  18. protestant

    Jak už jsem napsal – Evropa se svojí historií křesťanských pogromů na židy, válkami a počty mrtvých stejně tak USA s likvidací indiánů a ateisté s gulagy – my nemáme právo učit někoho morálce.
    Muslimové nerozpoutali dvě světové války. Muslimové nezlikvidovali miliony mrtvých v koncentračních táborech, gulazích apod.

Comments are closed.