Už asi tři týdny chci sepsat pár postřehů k Novému Zákonu. To je ovšem téma značně obsáhlé a nelehké, a pojmout ho korektně se mi jeví dost nesnadné. Od začátku se mi protiví jen lacině poukazovat na rozpory v NZ. Mým cílem je pojmout to téma nějak šířeji, obecněji a robustněji. Snahou vymyslet optimální způsob, jak k tomu přistoupit, jsem ale už vyplýtval opravdu dost času, a myslím, že je nejvyšší čas alespoň nějak začít.
Rozhodl jsem se pro cestu několika samostatných článků, zabývajících se poněkud odlišnými okruhy NZ problémů.
Dnes se chci krátce zamyslet nad tím, proč je téma Nového Zákona vůbec důležité, chci uvést několik základních faktů o Novozákonních textech, a nakonec chci shrnout, čemu tedy křesťané ohledně NZ skutečně věří.
***
Za dobu existence tohoto webu jsem už definoval víru několika způsoby, avšak pro účely dnešního článku se mi hodí použít tuto velmi obecnou definici: Víra je subjektivní přesvědčení o pravdivosti daného tvrzení.
Každý tedy věříme opravdu mnoha věcem. Věříme tomu, že Země je kulatá, aniž bychom sami zkoumali, jaké jsou jednotlivé důkazy její kulatosti, že snímky z oběžné dráhy nejsou falza, atd. Věříme v existenci zemí, jejichž existenci jsme si osobně neověřovali. Věříme, že Měsíc je 384000 km daleko od Země, aniž bychom sami prováděli příslušná měření. Věříme v platnost teorie relativity, kvantové teorie. Věříme autoritám, a tomu “co každý ví”.
Naprosto klíčové ale je, že u všech těchto věcí může alespoň v principu každý jít, jednotlivé důkazy si nastudovat, velkou část z nich si může osobně ověřit (ačkoliv většina z nás asi Nový Zéland nikdy nenavštíví, každý to udělat může, bude-li chtít). U zbytku může alespoň prověřit, že dané tvrzení konzistentně zapadá do toho ostatního, co víme o světě. To vše se týká i historických tvrzení: v principu každý může jít do archivů, a nastudovat si dokumenty, které svědčí o existenci Karla IV, Caesara, průběhu třicetileté války, atd.
Prakticky celá dnešní i minulá křesťanská víra (tedy to, co křesťané považují/v minulosti považovali za pravdivé) vznikla dvoutisíciletým vývojem interpretací spisů Nového Zákona (a sekundárně celé Bible). Všechny ty tisíce a desítky tisíc křesťanských knih se zabývají primárně interpretací Novozákonních spisů, a jako podpůrné argumenty někdy používají názory významných církevních osobností (např. sv. Augustýna, nebo Tomáše Aquinského) – opět na Novozákonní texty, případně na texty Starého Zákona.
V souladu s předminulým odstavcem je celkem přirozené, že většina křesťanů “prostě věří” tomu čemu věří celá jejich komunita, věří tomu, o čem mezi nimi platí, “že to každý ví”. Zásadní ale je, zda i v tomto případě se každý může podívat na ty primární prameny (spisy NZ, resp. celou Bibli), a sám se přesvědčit, zda opravdu svědčí o tom, čemu křesťané věří.
Zásadní je, zda si v principu každý může projít ten řetězec argumentů až ke kořenům, a sám se přesvědčit, že ty kořeny nejsou ztrouchnivělé a zpuchřelé, a že celá křesťanská víra jenom tak “nevisí ve vzduchoprázdnu”. I sami křesťané se samozřejmě tváří, a chtějí tvářit, že jejich víra stojí na čemsi pevnějším, než JEN na víře v pravdivost toho, čemu “se věří” a věřilo v jejich komunitě.
***
Uveďme teď několik obecných faktů o spisech Nového Zákona:
Nový Zákon má 27 knih. Prakticky úplně všechno, co víme o Ježíšově životě, víme jen ze čtyř evangelií. O Ježíšově zázračném početí a narození, o okolnostech které jeho narození provázely, o Janu Křtiteli a Ježíšově křtu, všechno co Ježíš řekl, co učil, co předpověděl, jaké zázraky a skutky udělal a proč je udělal, co prohlašoval o svém původu, všechno o Jidášově zradě, o procesu s Ježíšem, o Pilátovi, Herodovi, o ukřižování, o prázdném hrobě, o svědcích kteří ho fyzicky (!) viděli – to vše víme jedině z evangelií. (více než 500 svědků o kterých píše Pavel v listu Korintským ho viděli jako Pavel – tj. jako zjevení, nikoliv “z masa a krve”.)
Ačkoliv jsou evangelia připisována apoštolům Matoušovi, Markovi, Lukášovi a Janovi, ve skutečnosti jde o anonymní spisy. Nadpisy indikující jejich autorství byly přidány církevními otci desítky let po jejich sepsání. Dochovaly se dokonce nejstarší verze evangelií bez těchto nadpisů. Na rozdíl např. od Pavlových epištol nic v samotných evangeliích (bez nadpisů) neindikuje, kdo byl jejich autorem.
Všechna evangelia jsou psána ve třetí osobě, jako vyprávění. Nikdo z jejich (anonymních) autorů ani netvrdí, že by byl svědkem kterékoliv z událostí, o nichž vypráví, neřku-li že by snad byl jedním z Dvanácti. Nikdo z evangelistů se ani nezmiňuje o tom, že by se sám setkal s jakýmkoliv svědkem fyzického Ježíše. S výjimkou (anonymního) autora Lukášova evangelia dokonce ani nikdo z evangelistů netvrdí, že by se pokoušel popsat historické události.
Nejstarší evangelium, připisované Markovi, bylo sepsáno pravděpodobně kolem roku 70 n.l., tedy cca 40 let po Ježíšově ukřižování. Janovo evangelium pak bylo sepsáno až v 90. letech, tedy 60 let po Ježíšově smrti.
Všechna evangelia jsou psána v Řečtině, zatímco Ježíšovi učedníci i Ježíš sám, i lidé kterým kázal, byli Židé – což je dalším důvodem, proč není příliš racionální tvrdit, že byly sepsány očitými svědky, a že jsou tedy vůbec svědectvím.
Evangelia nejsou nezávislá, ale autoři Lukáše i Matouše měli k dispozici starší Markovo evangelium, které ve své práci z větší části použili (opsali), přičemž zdůraznili, doplnili z jiných zdrojů nebo změnili, co považovali za důležité z hlediska svých vlastních teologických záměrů (které měl každý z nich jiné).
Kromě toho, že minimálně tři evangelia (Matouš, Lukáš a Jan) pocházejí z více pramenů (písemných i ústně tradovaných), tak i po svém sepsání resp. shromáždění a úpravě pramenů procházela všechna evangelia poměrně extenzivní redakcí. Byla doplňována (závěr Marka, dost možná i kapitola 21 Jana, příběh s cizoložnou ženou v Janovi, a další), měněna, a nikdo dnes nemůže tušit, jak vypadala “původně”. Jisté je jen to, že důvodem, motivem všech těchto změn byly teologické cíle a záměry jejich anonymních autorů a anonymních redaktorů, to co ONI chtěli říct nebo zdůraznit, a čím chtěli (misijně?) oslovit své čtenáře, NIKOLIV prezentace historických faktů o Ježíšovi, případně jeho reálných výroků.
***
Vše výše uvedené je jen lehké “naťuknutí” celé problematiky. Skutečně zajímavé věci plynou až z pečlivého studia obsahu Nového Zákona, kterým se však chci zabývat až v několika příštích článcích.
I z toho co jsem ale doposud uvedl, považuji za zřejmé, že evangelia jsou krajně nespolehlivým zdrojem. Nelze z nich usuzovat nic o “svědcích” prázdného hrobu, o tom co komu řekli nebo neřekli, nic o tom, komu se Ježíš (fyzicky) zjevil po smrti (znovu zdůrazňuji, že Pavlovo svědectví je jiný případ, a tím se budu zabývat později!), nic o Ježíšových výrocích, o tom co kterým výrokem myslel, o tom zda řekl nebo neřekl že je Bohem, o jeho Mesiášství, o jeho zázračném narození, o zázracích které udělal, atd.
Evangelia jsou krajně nespolehlivým zdrojem – pokud ovšem člověk nemá víru, že jejich autoři byli při psaní vedeni Duchem Svatým – a tím směřuji k pointě dnešního článku.
Křesťané vyznávají svoji víru v Ježíše, a přitom ve skutečnosti věří daleko spíš v pravdivost své představy o Ježíšovi (kterou mají navíc každý trochu, a často i více, odlišnou). Křesťané se snaží použít spisy Nového Zákona jako argument, jako pramen své víry (víry v to, co Ježíš řekl, co udělal, co se mu stalo, a jaký to všechno mělo význam) – a přitom jejich náboženská víra je zásadním předpokladem, aby z evangelií šlo cokoliv o Ježíšovi vyvozovat. Na rozdíl od víry v “běžné” věci, o které jsem psal v úvodu, je tato víra ale už nepřezkoumatelná, nesdělitelná, a zejména se tedy zdá, že jsou nesdělitelné její skutečné důvody.
Šli jsme ke kořenům křesťanství, a nenalezli jsme tam osobu Ježíše a “prázdný hrob”, a jeho výroky o Otci s nímže “jedno jsme” – ale nalezli jsme jen čtyři anonymní texty psané formou vyprávění o tom co se stalo v blíže nespecifikované minulosti (Marek a Jan), texty které nejsou svědectvími a ani se tak netváří, a které vyprávějí že se tohle všechno před desítkami let stalo. Texty, které nejsou nezávislé, ale druhý a třetí vycházejí z prvního, a první a čtvrtý se diametrálně obsahově liší.
Aby toho nebylo málo, tak křesťanům nestačí jen víra v to, že autoři evangelií byli vedeni Duchem Svatým (a že tedy jejich díla jsou spolehlivá). Oni navíc často věří, že oni sami jsou vedeni při studiu Nového Zákona Duchem Svatým, a že jejich vlastní interpretace je tedy správná! Bez ohledu na zjevný empirický fakt, že různí křesťané docházejí i v podstatných otázkách (!) ohledně obsahu evangelií k různým závěrům. Každý z nich ale úplně upřímně věří, že zrovna jeho přitom vedl Duch Svatý, a že tedy zrovna on má pravdu…
Můj závěr ze všeho výše uvedeného je, že křesťanská víra, stejně jako každá jiná z desítek s stovek náboženských systémů na Zemi, je vírou jaksi esenciálně. Tváří se, a chce se tvářit, že stojí na pevných základech, a že má kořeny – a opravdu je má, jenže ty visí ve vzduchu, respektive zásadním a fundamentálním způsobem záleží zase jenom na tom samém druhu víry, který měly “podpírat”.
Docela by mě zajímalo, kolik křesťanů si je tohoto vědomo, a kolik křesťanů je naopak přesvědčeno o tom, že jejich víra MÁ pevné základy, dané historickou osobou Ježíše Krista, s doloženými výroky a zázraky a významem, spoléhaje se při tom na předpoklad (který v reálném životě při “běžných” životních přesvědčeních funguje!), že pevnost těch kořenů byla v historii opakovaně prověřena, a že jejich pevnost byla potvrzena.
Jenže gnostické tendence byly naprosto zjevné už u Pavla, Slávku. A gnostikové dost možná existovali už před Ježíšem, pokud si to správně pamatuji z Ehrmana!
Slávku který článek teda nejvíc svědčí o mém zatemněném úsudku? Jistě uznáš že tohle se mě docela dotýká…
Gnostikové jsou i vIslámu. O čem to svědčí?
Michal: Slávku který článek teda nejvíc svědčí o mém zatemněném úsudku? Jistě uznáš že tohle se mě docela dotýká…
Slávek: Myslím, že tvé články jsou fakt dobré se stoupající tendencí. Možná se neshodneme na některých detailech a konkrétních interpretacích, ale v tomto s Joudou absolutně nesouhlasím.
Ufff, to jsem si oddechl. Vážně. Nechci aby sis o mě zrovna Ty myslel, že jsem zarytý ateista se zatemněným úsudkem 🙁
Navrhuji pokračování později, přítelkyně už po mě poněkud nevrle kouká, páč u toho sedím celé sobotní dopo 🙂
Existence/ neexistence Nazaretu počátkem našeho letopočtu – možnosti vysvětlení:
Bezvýznamná vesnice – evangelia se mýlí.
Město – kde je sepsán výčet všech měst? Starý zákon o něm mlčí – nic divného, jmenuje SZ snad všechny města Izraele? Talmud, Flavius, šlo by sem hodit nějaký odkaz na ty seznamy? Jde o to, jestli šlo o podrobný soupis. nešlo jen o vyjmenování tehdy významných měst a vesnic?
Neexistoval – omyl evangelistu pramenící z přizviská Ježíše. Nazara = pravda? Zajímavé. O tom slyším poprvé. Odkud to máš? A co Ha Nocri. Nocri, má nějakou spojitost s Nazara?
Laurence Gardner: Strážkyně Grálu, překl., str. 79:
Na začátku Ježíšova příběhu se v Matoušově evangeliu, 2:23, tvrdí, že Ježíš byl Nazorejský, ovšem uvádí se, že to bylo proto, že jeho rodiče pocházeli z Nazaretu. ve skutečnosti neexistuje žádný doklad, že by v té době Nazaret existoval. Není o něm zmínky v hebrejském Talmudu ani v žádném z dopisů apoštola Pavla. Tento název chybí i v římském archivu i ve všech historických knihách Josephových. Nazaret ve skutečnosti nelze nalézt v žádné knize, na žádné mapě, v žádné kronice ani vojenském záznamu té doby, aspoň pokud je doposud známe.
V praxi neměli nazorejští či nazírové evangelijní doby nic společného s městem zvaným Nazaret, které bylo založeno a takto pojmenováno nejspíš až později. Nazorejci byli esejská podsekta a jejich sektářský charakter je popsán ve Skutcích apoštolů 24:5 (… ) Kromě překladatelské chyby v Novém zákoně žádný Ježíš z Nazareta nikdy neexistoval. Byl to totiž Ježíš Nazorejský.
Pardon, to jsem poslal já.
Jaký je váš názor (všech!) na Mesianistické tajemství v Markovi?
Pro ty kdo neví o co jde: na mnoha místech v Markovu evangeliu Ježíš po vykonání nějakého zázraku, vyhnání démonů, odhalení části své identity – žádá, aby ten kdo o tom ví, o tom neříkal dál! Aby to uchoval v tajemství. Tím ostatně evangelium i končí (16:8) (pomineme-li zjevný a všeobecně uznávaný pozdější ne-Markovský dodatek 16:9-20).
Co tím Marek myslel? Když o mlčení žádá Markův Ježíš tolikrát, MUSÍ to mít nějaký smysl, a to jak pro Marka, tak i pro jeho čtenáře (Marek tím chce čtenáři něco sdělit, a očekává, že to čtenář bude schopen pochopit!)
Copak to asi je? 😉
to Michal:
Podle toho, co jsem o tom slyšel a četl se jedná o zdůraznění vlastnosti Mesiáše kterou tehdejší židé nečekali. Oni očekávali vojevůdce, bojovníka, člověka známého, který osvobodí židy od nadvlády Římanů. Ale přišel nenápadný rabi, který nechce lidi přesvědčovat zázraky, je nenápadný a nabízí velmi úzkou cestu ke spáse. V evangeliu je poukazování na zákaz mluvení o zázracích dokladem, že máme věřit bez zázraků a znamení.
Možná, … OK, a proč ta výzva k mlčení v polovině evangelia, když Petr konečně pochopí, že Ježíš je Mesiáš? Proč by měl o tomto mlčet?
A proč evangelium končí tak, že mlčely ty ženy, které našly prázdný hrob? Proč ty nikomu nic neřekly? A proč Marek nám to říká? (takže najednou nevadí, že už to víme)?
to Michal:
http://ceskybratr.evangnet.cz/index.php?act=detail&menuid=2&podmenuid=147&idTXT=1761
Michale,
Marek se snažil pochopit a vysvětlit skutečnost, že Židé, kterým primárně byla Ježíšova mise určena, Ježíše odmítli. Přitom už z Ježíšových zázraků a jiných mocných činů měli všichni rozpoznat, že je Mesiášem a Synem Božím. Přesto Ježíšovo mesiášství bylo rozpoznáno až po jeho zmrtvýchvstání. Aby to vysvětlil, vylíčil to Marek tak, že Ježíš zakázal, aby se o jeho zázracích a mocných činech veřejně mluvilo. Zakázal to jak uzdraveným (Mk 1:43, 44 a 8:26), tak i démonům, které vyhnal z lidí (1:34) a konec konců i učedníkům (8:30).
Autorovi článku.
Četl jsem článek o víře ve víru. Pro úplnost v něm schází zmínit se o nevíře ve víru. Jinak pojem víra se dá rozdělit na přesvědčení a víru. Víra(jakákoliv, třeba materialistická) se prezentuje jako vztah ověřený osobní životní zkušeností. Oproti tomu náboženské přesvědčení je vírou v přesvědčení někoho jiného.
Nevěřit v něco je tedy stejné jako být o něčem mylně přesvědčený!
Buď vím a nebo nevím. Stále je toho co nevíme více než toho co víme.
Pravda je tedy buď poznaná a nebo nepoznaná.
Víra- nevíra v Boha se dá rozdělit na tři části.
1) víra v existenci založená na poznání pravdy.(víra v pravdu)
2)víra v existenci a paradoxně neexistenci, založená na náboženském přesvědčení.(víra ve víru)
3)víra v neexistenci založená na absenci poznání pravdy.(nevíra ve víru)
Hodně zmatku způsobuje spojování víry postavené na poznání a víry postavené na přesvědčení.
A nyní se dostávám k Vašemu pojednání o NZ. Jistě. NZ byl sepsán tak jak píšete. Dlouho po Kristově smrti. Hodnota NZ však je v tom, že navazuje na proroctví SZ.
Starozákonní knihy jsou plná proroctví která se naplnila. SZ nepochází od jednoho autora. Napsali ji povětšinou lidé, proroci kteří měli víru postavenou na bodu 1.
1) víra v existenci založená na poznání pravdy.(víra v pravdu, víra proroků)
Tento fakt, že se v SZ i NZ naplnila mnohá proroctví SZ proroků nelze historicky popřít a při objektivním posuzování Bible nejde opomenout.
Nevěří snad ateisté v pravdu když říkají: věřím jen v to co vidím a co mohu svým intelektem v pravdě poznat?
Nutí se nyní otázka co je to pravda?
Je to neustálé hledání a poznávání věcí skutečných tak skutečných jako jsme skuteční my. V tomto hledání pravdy se pak staví jedno poznání pravdy na druhém.
A v tom je princip moudrosti. Nestavět pravdu na lži.
Bronislave, já bych vás zde chtěl nejdřív přivítat. Chodí mi sem opravdu málo křesťanů, je to škoda, a jsem rád za každého nového, kterého moje články přimějí k tomu, aby na ně NĚJAK zareagoval.
Je mimochodem snad ještě větší škoda, že téměř pravidlem je, že zde křesťané zanechají jen jeden dva příspěvky – a pak už tu o nich nikdy neuslyšíme. Snad to nebude i váš případ.
Mě ve vašem příspěvku zaujalo, že mluvíte o Pravdě, jako o něčem o co vám jde. To je velmi dobré východisko k diskuzi! Zdá se, že o poznání pravdy tedy jde nám oběma. Ale … uvážil jste to skutečně dobře? Co když je pravda jiná, než si myslíte? Co když je pravda ohledně Boha a Ježíše někde trochu jinde, než kde ji vidíte teď? Co když je ÚPLNĚ jinde? Chtěl byste tu Pravdu znát i pak?
Takže, myslím že to co jste nadhodil, je dost zásadní otázka: SKUTEČNĚ vám jde o HLEDÁNÍ Pravdy? Skutečně vám jde o to, nestavět Pravdu na lži, jak jste napsal?
Bronislav: zajímavý logický kotrmelec. Co kotrmelec. Nepřemýšlel jste, že půjdete do cirkusu? Jestli dokážete ohýbat svoje tělo tak, jako logiku, pak máte jisté místo hadího muže a prvotřídního atleta.
Třeba tenhle totální žvást:
“Nevěřit v něco je tedy stejné jako být o něčem mylně přesvědčený!”
Co to kurva je?!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Kde se to tu vzalo? Jak se to tu přišlo? To je to samé, jako kdybych říkal:
Uvážíme-li gravitační zrychlení podle Einsteinovy rovnice, která se sice nyní kvůli pokusu s neutriny trošku otřásá, ale stále není vyvrácena. Pak by se měla galaksie beta-589 vzdalovat rychleji, než pozorujeme. Z toho by měla vyplynout existence neznámého nepozorovaného tělesa, jež způsobuje gravitační zpomalení.
Tedy pistáciová zmrzlina je nejlepší.
Jelikož zbytek kydů z tohoto vychází a je založený spíše na racionalizaci, podle jednoho z náboženských způsobů prosazování své pravdy (buď ohnu logiku nebo důkazy), nemá smysl na něj odpovídat.
Bronislave, já jsem schopen a ochoten kdykoliv jednoznačně učinit toto prohlášení (činím ho konkrétně teď):
Jde mi o poznání pravdy, ať je jakákoliv. Tedy zejména jednoznačně prohlašuji, že jsem ochoten uznat, že jsem se mýlil, a že pravdu měla a má protistrana (věřící), a začít se podle toho v dalším životě chovat – POKUD se ukáže, že pravdivosti takového závěru nasvědčují okolnosti. Navíc vyjadřuji odhodlání Pravdu aktivně hledat – zejména např. diskuzí a nasloucháním lidem, kteří mají opačný názor.
Jste schopen a ochoten prohlásit to samé?
Z toho, jak zoufale málo zde diskutuje křesťanů, vyvozuji, že jich tento postoj má naprosté minimum. Jste výjimkou?
Colombo nedělej prosím ostudu! 🙁 Slušný člověk se z těch tvých “kurev” a “kydů” musí osypat, a fakt se nedivím že už sem pak nepáchne 🙁
Michal: Jde mi o poznání pravdy, ať je jakákoliv.
Jirka: Jakým způsobem hledáš pravdu o tom, jestli je křesťanství pravdivé nebo ne? Psal jsem Ti už několikrát, že objektivně pouze za pomocí logiky nic nevysleduješ. Pointa křesťanství Ti zůstane navždy skryta.
Je třeba začít s hledáním u sebe, pročítat si evangelia a jít na to “srdcem”. Pokud Ti jde o poznání pravdy, nemáš přece co ztratit.