Už asi tři týdny chci sepsat pár postřehů k Novému Zákonu. To je ovšem téma značně obsáhlé a nelehké, a pojmout ho korektně se mi jeví dost nesnadné. Od začátku se mi protiví jen lacině poukazovat na rozpory v NZ. Mým cílem je pojmout to téma nějak šířeji, obecněji a robustněji. Snahou vymyslet optimální způsob, jak k tomu přistoupit, jsem ale už vyplýtval opravdu dost času, a myslím, že je nejvyšší čas alespoň nějak začít.
Rozhodl jsem se pro cestu několika samostatných článků, zabývajících se poněkud odlišnými okruhy NZ problémů.
Dnes se chci krátce zamyslet nad tím, proč je téma Nového Zákona vůbec důležité, chci uvést několik základních faktů o Novozákonních textech, a nakonec chci shrnout, čemu tedy křesťané ohledně NZ skutečně věří.
***
Za dobu existence tohoto webu jsem už definoval víru několika způsoby, avšak pro účely dnešního článku se mi hodí použít tuto velmi obecnou definici: Víra je subjektivní přesvědčení o pravdivosti daného tvrzení.
Každý tedy věříme opravdu mnoha věcem. Věříme tomu, že Země je kulatá, aniž bychom sami zkoumali, jaké jsou jednotlivé důkazy její kulatosti, že snímky z oběžné dráhy nejsou falza, atd. Věříme v existenci zemí, jejichž existenci jsme si osobně neověřovali. Věříme, že Měsíc je 384000 km daleko od Země, aniž bychom sami prováděli příslušná měření. Věříme v platnost teorie relativity, kvantové teorie. Věříme autoritám, a tomu “co každý ví”.
Naprosto klíčové ale je, že u všech těchto věcí může alespoň v principu každý jít, jednotlivé důkazy si nastudovat, velkou část z nich si může osobně ověřit (ačkoliv většina z nás asi Nový Zéland nikdy nenavštíví, každý to udělat může, bude-li chtít). U zbytku může alespoň prověřit, že dané tvrzení konzistentně zapadá do toho ostatního, co víme o světě. To vše se týká i historických tvrzení: v principu každý může jít do archivů, a nastudovat si dokumenty, které svědčí o existenci Karla IV, Caesara, průběhu třicetileté války, atd.
Prakticky celá dnešní i minulá křesťanská víra (tedy to, co křesťané považují/v minulosti považovali za pravdivé) vznikla dvoutisíciletým vývojem interpretací spisů Nového Zákona (a sekundárně celé Bible). Všechny ty tisíce a desítky tisíc křesťanských knih se zabývají primárně interpretací Novozákonních spisů, a jako podpůrné argumenty někdy používají názory významných církevních osobností (např. sv. Augustýna, nebo Tomáše Aquinského) – opět na Novozákonní texty, případně na texty Starého Zákona.
V souladu s předminulým odstavcem je celkem přirozené, že většina křesťanů “prostě věří” tomu čemu věří celá jejich komunita, věří tomu, o čem mezi nimi platí, “že to každý ví”. Zásadní ale je, zda i v tomto případě se každý může podívat na ty primární prameny (spisy NZ, resp. celou Bibli), a sám se přesvědčit, zda opravdu svědčí o tom, čemu křesťané věří.
Zásadní je, zda si v principu každý může projít ten řetězec argumentů až ke kořenům, a sám se přesvědčit, že ty kořeny nejsou ztrouchnivělé a zpuchřelé, a že celá křesťanská víra jenom tak “nevisí ve vzduchoprázdnu”. I sami křesťané se samozřejmě tváří, a chtějí tvářit, že jejich víra stojí na čemsi pevnějším, než JEN na víře v pravdivost toho, čemu “se věří” a věřilo v jejich komunitě.
***
Uveďme teď několik obecných faktů o spisech Nového Zákona:
Nový Zákon má 27 knih. Prakticky úplně všechno, co víme o Ježíšově životě, víme jen ze čtyř evangelií. O Ježíšově zázračném početí a narození, o okolnostech které jeho narození provázely, o Janu Křtiteli a Ježíšově křtu, všechno co Ježíš řekl, co učil, co předpověděl, jaké zázraky a skutky udělal a proč je udělal, co prohlašoval o svém původu, všechno o Jidášově zradě, o procesu s Ježíšem, o Pilátovi, Herodovi, o ukřižování, o prázdném hrobě, o svědcích kteří ho fyzicky (!) viděli – to vše víme jedině z evangelií. (více než 500 svědků o kterých píše Pavel v listu Korintským ho viděli jako Pavel – tj. jako zjevení, nikoliv “z masa a krve”.)
Ačkoliv jsou evangelia připisována apoštolům Matoušovi, Markovi, Lukášovi a Janovi, ve skutečnosti jde o anonymní spisy. Nadpisy indikující jejich autorství byly přidány církevními otci desítky let po jejich sepsání. Dochovaly se dokonce nejstarší verze evangelií bez těchto nadpisů. Na rozdíl např. od Pavlových epištol nic v samotných evangeliích (bez nadpisů) neindikuje, kdo byl jejich autorem.
Všechna evangelia jsou psána ve třetí osobě, jako vyprávění. Nikdo z jejich (anonymních) autorů ani netvrdí, že by byl svědkem kterékoliv z událostí, o nichž vypráví, neřku-li že by snad byl jedním z Dvanácti. Nikdo z evangelistů se ani nezmiňuje o tom, že by se sám setkal s jakýmkoliv svědkem fyzického Ježíše. S výjimkou (anonymního) autora Lukášova evangelia dokonce ani nikdo z evangelistů netvrdí, že by se pokoušel popsat historické události.
Nejstarší evangelium, připisované Markovi, bylo sepsáno pravděpodobně kolem roku 70 n.l., tedy cca 40 let po Ježíšově ukřižování. Janovo evangelium pak bylo sepsáno až v 90. letech, tedy 60 let po Ježíšově smrti.
Všechna evangelia jsou psána v Řečtině, zatímco Ježíšovi učedníci i Ježíš sám, i lidé kterým kázal, byli Židé – což je dalším důvodem, proč není příliš racionální tvrdit, že byly sepsány očitými svědky, a že jsou tedy vůbec svědectvím.
Evangelia nejsou nezávislá, ale autoři Lukáše i Matouše měli k dispozici starší Markovo evangelium, které ve své práci z větší části použili (opsali), přičemž zdůraznili, doplnili z jiných zdrojů nebo změnili, co považovali za důležité z hlediska svých vlastních teologických záměrů (které měl každý z nich jiné).
Kromě toho, že minimálně tři evangelia (Matouš, Lukáš a Jan) pocházejí z více pramenů (písemných i ústně tradovaných), tak i po svém sepsání resp. shromáždění a úpravě pramenů procházela všechna evangelia poměrně extenzivní redakcí. Byla doplňována (závěr Marka, dost možná i kapitola 21 Jana, příběh s cizoložnou ženou v Janovi, a další), měněna, a nikdo dnes nemůže tušit, jak vypadala “původně”. Jisté je jen to, že důvodem, motivem všech těchto změn byly teologické cíle a záměry jejich anonymních autorů a anonymních redaktorů, to co ONI chtěli říct nebo zdůraznit, a čím chtěli (misijně?) oslovit své čtenáře, NIKOLIV prezentace historických faktů o Ježíšovi, případně jeho reálných výroků.
***
Vše výše uvedené je jen lehké “naťuknutí” celé problematiky. Skutečně zajímavé věci plynou až z pečlivého studia obsahu Nového Zákona, kterým se však chci zabývat až v několika příštích článcích.
I z toho co jsem ale doposud uvedl, považuji za zřejmé, že evangelia jsou krajně nespolehlivým zdrojem. Nelze z nich usuzovat nic o “svědcích” prázdného hrobu, o tom co komu řekli nebo neřekli, nic o tom, komu se Ježíš (fyzicky) zjevil po smrti (znovu zdůrazňuji, že Pavlovo svědectví je jiný případ, a tím se budu zabývat později!), nic o Ježíšových výrocích, o tom co kterým výrokem myslel, o tom zda řekl nebo neřekl že je Bohem, o jeho Mesiášství, o jeho zázračném narození, o zázracích které udělal, atd.
Evangelia jsou krajně nespolehlivým zdrojem – pokud ovšem člověk nemá víru, že jejich autoři byli při psaní vedeni Duchem Svatým – a tím směřuji k pointě dnešního článku.
Křesťané vyznávají svoji víru v Ježíše, a přitom ve skutečnosti věří daleko spíš v pravdivost své představy o Ježíšovi (kterou mají navíc každý trochu, a často i více, odlišnou). Křesťané se snaží použít spisy Nového Zákona jako argument, jako pramen své víry (víry v to, co Ježíš řekl, co udělal, co se mu stalo, a jaký to všechno mělo význam) – a přitom jejich náboženská víra je zásadním předpokladem, aby z evangelií šlo cokoliv o Ježíšovi vyvozovat. Na rozdíl od víry v “běžné” věci, o které jsem psal v úvodu, je tato víra ale už nepřezkoumatelná, nesdělitelná, a zejména se tedy zdá, že jsou nesdělitelné její skutečné důvody.
Šli jsme ke kořenům křesťanství, a nenalezli jsme tam osobu Ježíše a “prázdný hrob”, a jeho výroky o Otci s nímže “jedno jsme” – ale nalezli jsme jen čtyři anonymní texty psané formou vyprávění o tom co se stalo v blíže nespecifikované minulosti (Marek a Jan), texty které nejsou svědectvími a ani se tak netváří, a které vyprávějí že se tohle všechno před desítkami let stalo. Texty, které nejsou nezávislé, ale druhý a třetí vycházejí z prvního, a první a čtvrtý se diametrálně obsahově liší.
Aby toho nebylo málo, tak křesťanům nestačí jen víra v to, že autoři evangelií byli vedeni Duchem Svatým (a že tedy jejich díla jsou spolehlivá). Oni navíc často věří, že oni sami jsou vedeni při studiu Nového Zákona Duchem Svatým, a že jejich vlastní interpretace je tedy správná! Bez ohledu na zjevný empirický fakt, že různí křesťané docházejí i v podstatných otázkách (!) ohledně obsahu evangelií k různým závěrům. Každý z nich ale úplně upřímně věří, že zrovna jeho přitom vedl Duch Svatý, a že tedy zrovna on má pravdu…
Můj závěr ze všeho výše uvedeného je, že křesťanská víra, stejně jako každá jiná z desítek s stovek náboženských systémů na Zemi, je vírou jaksi esenciálně. Tváří se, a chce se tvářit, že stojí na pevných základech, a že má kořeny – a opravdu je má, jenže ty visí ve vzduchu, respektive zásadním a fundamentálním způsobem záleží zase jenom na tom samém druhu víry, který měly “podpírat”.
Docela by mě zajímalo, kolik křesťanů si je tohoto vědomo, a kolik křesťanů je naopak přesvědčeno o tom, že jejich víra MÁ pevné základy, dané historickou osobou Ježíše Krista, s doloženými výroky a zázraky a významem, spoléhaje se při tom na předpoklad (který v reálném životě při “běžných” životních přesvědčeních funguje!), že pevnost těch kořenů byla v historii opakovaně prověřena, a že jejich pevnost byla potvrzena.
to Ianvs:
“bohové na druhé straně jsou jen sedativa a opiáty, které pomáhají snášet realitu těm, kdo se s ní neumí vyrovnat jejím přijetím;”
Tím jste si jist, nebo platí i pro tuto větu vaše věta:
“nezapomínaje, že si nemohu být ničím jist”?
Protestante, přešli do vaší církve, založili Církev československou. A spousta zůstala bez vyznání. Kolik členů zůstalo vám a těm čechoslovákům? Ti měli 700 000! Kdepak jsou? Kolik jste měli vy? Kdepak jsou? Jen si ještě počkejte na výsledky sčítání lidu.
Karle, špatný argument. Logicky – když něco přináší zlo, tak je to zlé. I když to není jednoduché, černo-bílé, lze to pochopit. Ovšem spousta církevních oveček se rochní blahem ve své nevědomosti. Budiž jim to přáno.
pwb says:
December 7, 2011 at 10:03 am
Protestante, přešli do vaší církve, založili Církev československou.
protestant:
Takže církev vlastně neopustili, jak jsi psal.
to Ianvs:
“bohové na druhé straně jsou jen sedativa a opiáty, které pomáhají snášet realitu těm, kdo se s ní neumí vyrovnat jejím přijetím;”
protestant:
Tím jste si jist, nebo platí i pro tuto větu vaše věta:
“nezapomínaje, že si nemohu být ničím jist”?
i pro tuto mou větu, jakož i všechny ostatní, platí 😉 tento poznatek je součástí aktuálně nejméně rozporného modelu reality, který přijímám (nebo mu věřím, chcete-li). samozřejmě, o ničem nemohu s jistotou tvrdit, že to je či to není. svůj život/poznání jsem položil jen na jedné základní volené a tudíž kvazi-jistotě -objektivizmu, tj. nezávislosti existence reality na mém vědomí. vše ostatní je podrobováno pochybám.
před 25 lety jsem byl věřícím křesťanem, dnes nejsem. nebo jsem jím nebyl již tehdy a jen jsem si to myslel? to je žel kámen úrazu a jedním z důvodů, proč jím dnes nejsem.
to Ianvs:
Děkuji za velmi pěknou odpověď.
Protestante, umíte číst? Proč odpovídáte, dá-li se to jako odpověď nazvat, na první půlku. Druhou jste neviděl? Tak zajděte někam do optiky.
to pwb:
Můžete to rozvést? Kterou půlku jsem nezahrnul do odpovědi?
Protestantovi: Kolik členů zůstalo vám a těm čechoslovákům? Ti měli 700 000! Kdepak jsou? Kolik jste měli vy? Kdepak jsou?
Machi says: Jak vás přitáhl?
Karel: Slyšel jsem o Něm a uvěřil.
Karel says:
December 7, 2011 at 3:08 pm
Machi says: Jak vás přitáhl?
Karel: Slyšel jsem o Něm a uvěřil.
jack: A to je přesně ten princip rovnocenosti všech “bohů”. Někdo jiný zase uslyšel o jiném “bohu” a také uvěřil. Chápete?
Vy nechcete věřit proto, že nemůžete snést Ježíšovo slovo. Prostě vás to slovo drtí od základů.
Jan 8,43
Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.
Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte. Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte? Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, protože z Boha nejste.
Prostě bohužel nevíte, že svými hříchy jste se nevědomky oddali ďáblovi a on vás ovládá, vaše srdce. O ty hříchy by ani nešlo, ty má bohužel díky velké síle ďábla každý. Jde o vaše JÁ, vaše nejhlubší nitro srdce, které MUSÍ připustit, že hříchy udělalo a uvědomit si, že SÁM SEBE NIKDY NIKAM NEDOVEDU, že potřebuji někoho, kdo sejme mé břemeno mého hříchu (udělal to za nás Ježíš Kristus) a ujme se nadvlády nad mým životem. Jestli zlé, nebo dobré, je na každém z nás, můžeme si o tom rozhodnout v hloubi srdce (své podstaty duše)
Jak si můžete proboha myslet, že sami něco dokážete? Probuďte se a pokorně uznejte bez narážek, že jste tvrdošíjní egoisté, kteří uvěří jen tehdy, když se něco ukáže, zjeví apod. Možná ani potom by někteří neuvěřili (to byl přelud, se mi jenom zdálo, to nemůže být pravda).. Víte proč? Protože ďábel na obalu vašeho srdce vám nepřipustí pravdu do nitra. On vám vždy to ostří pravdy značně ztupí, nějak zpracuje dle svého. Proto pravdu nemůžete pochopit takovou, jaká je.
Jakmile dospějete k tomu, že všechno stvořil náš nebeský Otec, dokonce i samotného ďábla, budete hořet neutuchající láskou a oddaností jemu. Neboď jen ďábel láskou k němu nehořel…
Davide, to co píšete je známá křesťanská fráze, a samozřejmě je to úplný nesmysl.
Psal jsem o tom zde.
No vidíte Davide, ale nepřemýšlel jste o tom, že byste tyto svoje hluboké myšlenky zkombinoval? Ježíšovo slovo nás drtí – protože v sobě přece máme ďábla (my ateisté).
Tak, a máte to pohromadě. Už je vám to všechno jasné. Ne? 🙂
Michale: na Tvůj dotaz ohledně roztřídění fosilních nálezů si musím nastudovat, protože do takové hloubky jsem tuhle záležitost neprocházel. ono problém vězí v tom, co se najde a co se prezentuje, že se našlo. no a pak je samozřejmě problém dostat se k původním záznamům o nálezech.
znám několik zajímavostí. například že se našly na Araratu zbytky lodi, hodně staré lodi, ve výšce zhruba dvou kilometrů. určitě jsi o tom slyšel. ohledně potopy – nejsem si jist, že byla celosvětová. “svět” také mohl znamenat pisateli známý svět, takže například Eurasii.
jednu věc bych rád ale uvedl. já se spoustou záležitostí vycházejících z evoluce nemám problém (a myslím si, že ani jiní křesťané problém nemají). například hypotézy o fosilních nálezech. proč ne? jen netvrdím to, co tvrdí teorie evoluce, tj.že to vzniklo samo bez asistence vyšší inteligence. takže ve své argumentaci se zaměřuji na ty body, které zcela jasně vylučují inteligentního stvořitele. ty argumenty, které přímo tvůrce nevylučují, to nejsou sporné body pro kreacionismus. takže například strom druhů – nevím proč by nemohl být zrovna takový, jaký si ověřujeme že je, a proč by za tím současně nemohl být tvůrce?
sorry – to patří do jiného vlákna – prosím ignorovat 🙂
Náboženství, politika a všechny systémy co jsou postaveny na vládě (tento článek zaměřen spíše na náboženství) zneužilo jednu z nejnaivnějších a z nejzákladnějších vlastností lidstva a to víru. Tudíž pokud chceš vládnout či si jen z někoho udělat srandu nebo něco jiného musíš např. vytvořit víru v A a přimět co nejvíce lidí, aby lidé ve víru A věřili, pokud se objeví někdo, kdo by nechtěl věřit ve víru v A, využij další z nejnaivnějších lidských vlastností strach, v našem případě např. strach z B. Dalším úkolem je udělat či vytvořit co nejdůvěryhodnější A (malby , zákony, postavy, slavné lidi, slavnou postavu, modlu….atd.). Dále učinit z A pozitiva (např. endorfiny v podobě lásky, spravedlnosti, míru, dobra, naděje Pravdy- většina lidí hledá a kdo většinou najde, přestane dál hledat). A učinit ze strachu z B negativa (např. adrenalin v podobě válek, neštěstí, zla neboli opak A, zajímavé, že většinu lidí adrenalin povzbuzuje k nečekaným činům). Teď ohraničit a vymezit lidskou svobodu, její vznik a zánik, zaručit, že když budou věřit v A, budou se mít po smrti dobře budou v tzv. Pravdě. Určete si co chcete, co je pro vás výhodné, aby konzumenti věřili. Ideální oběti jsou ti co ztrácí víru v B,C,D…. (např. nemocní lidé, vězni, ci co jsou lehce ovladatelní, někteří rodiče si ani neuvědomují, jakou mají moc ovlivnovat). Takže ve víru v A se konzument musí převychovat pomocí nabízených endorfinů např. štěstí (dít jim to po čem touží, ale využít to ve vlastní prospěch). Dále pak jen řekněte, že pouze A má Pravdu a B,C,D nemá Pravdu, ale Lež. Pokud budete mít dost lidí či konzumentů, prosadíte téměř cokoliv. Pokud napíšete pomocí těchto konzumentů jen Jednu jedinou knihu, ve které je pouze Pravda, a ve které je jen napsáno, že nic než Pravda A nemůže existovat a ti co věří v B mají lež, a tudíž kdo věří B může např. pouze testovat jejich víru, tak máte naprosto nepopíratelnou a nezničitelnou organizaci či společenství, které nemůže být nikdy zničeno, pokud se najde minimálně jeden konzument co v to bude pořád věřit. Obdivuhodné však je jen to, odkud se vzala ta myšlenka vládnout. Vypadá to, že se zase vracíme k základním pudům člověka. Neboli termíny dominance a subdominance. V tomto článku sem se snažil napsat můj pohled na věc. Je to moje teorie, která může být zcela vyvrácena či popřena. Za každý názor děkuji, byl by ovšem rád s čím souhlasíte a s čím ne. V tomto článku popírám pouze náboženství, ne Boha mimo náboženství. Ovšem za vůj život jsem s jiným Bohem než takovým, jakým mi byl vnucován seznámen nebyl. Tudíž se předem omlouvám jestli jsem pochopil náboženství špatně, ale napsal jsem tento článek, jak ho po mnoha letech v katolickém společenstvím (ano, opravdu jsem byl katolík) vidím či jak se interpretuje. Přejí hezký den.
Josef Polwiecz: Tudíž se předem omlouvám jestli jsem pochopil náboženství špatně, ale napsal jsem tento článek, jak ho po mnoha letech v katolickém společenstvím (ano, opravdu jsem byl katolík) vidím či jak se interpretuje.
Jirka: Katolictví je katolictví, křesťanství je křesťanství. Křesťanství není náboženství, ale víra v pravdu v osobě Ježíše Krista.
Otevřete Bibli a čtěte. Pokud se Kristu vydáte, On se Vám dá poznat.
Josefe, v podstatě souhlasím. Jen to podle mě není tak jednoduché, vytvořit náboženství a už zdaleka není zaručen úspěch. Jinak super komentář, dík.
Jirka: Katolictví je katolictví, křesťanství je křesťanství. Křesťanství není náboženství, ale víra v pravdu v osobě Ježíše Krista. Otevřete Bibli a čtěte. Pokud se Kristu vydáte, On se Vám dá poznat.
Slávek: Katolictví je podle všech znaků křesťanství a je tak všeobecně uznáváno. Na druhou stranu s tou Biblí to není až tak špatný nápad, pokud si chce člověk potvrdit, to k čemu dospěl Josef. Nicméně předpokládám, že Bible nebude pro Josefa nic neznámého.
Je super, jak můžeme z různých východisek dospět ke stejnému řešení Jirko 🙂