Víra ve víru

Daniel Dennett přišel ve své knize Breaking The Spell s velmi zajímavou myšlenkou “víry ve víru”. Vírou ve víru míní přesvědčení, že je dobré, a potřebné věřit v Boha. Je to přesvědčení, že víra v Boha je ctnost. Stejně tak pro celou společnost je dobré, když je religiozní spíš více než méně.

Víra ve víru je pozoruhodně silným principem, který bývá mnohdy nevyslovenou premisou v různých zábavných zdůvodněních typu: Proč o sobě Bůh nedává vědět? No protože kdyby o sobě dal vědět, tak bychom věděli, a tím pádem by už nezbyl prostor pro víru v něj – a to by bylo samozřejmě špatně, protože, jak všichni víme, víra je dobrá, ctnostná, atd.

Dennett přichází s pozoruhodným tvrzením, že překvapivě mnoho lidí věří ve víru, aniž by ve skutečnosti věřilo v křesťanského Boha.

Lze uvažovat o několika skupinách lidí, kteří věří ve víru.

***

První skupinu tvoří lidé, kteří v Boha nevěří (tedy nevěřící, klidně ateisté), přiznávají to – ale přitom současně věří ve víru. Věří tedy, že je dobré věřit v Boha, je to i potřebné, ale jim prostě dar víry nebyl dán (což je možná docela škoda). Ty, kteří věří, je třeba ctít (na rozdíl od přívrženců jiných názorů, například politických, vědeckých, odborných, i jiných), a je potřeba chovat k nim maximální respekt. Současně je nemravné a nesprávné a neetické činit kroky, které by mohly věřícího o jeho víru připravit. Tyto postoje je třeba ve společnosti dále šířit.

Bohužel nevím o žádných sociologických průzkumech, které by se snažily zjistit zastoupení lidí s tímto názorem. Vzhledem k atmosféře ve společnosti mám ale pocit, že jich je pozoruhodné množství – vzhledem ke svým postojům plynoucím např. z jeho příspěvku ze sborníku Dawkins pod Mikroskopem sem např. zjevně patří biolog Jan Zrzavý. Lidé s těmito postoji mají takový vliv, že utvářejí převládající názor ve společnosti – protože převládající názor v naší (české) společnosti prostě JE takový, a přitom v ní převládají nevěřící.

Proč vlastně někteří nevěřící (pravděpodobně jejich značná část) věří ve víru? Z jakého DŮVODU věří, že je dobré věřit v Boha? Že víra v Boha je ctnost? Že je potřebné a etické přistupovat k věřícím v Boha s maximálním respektem? Rozhodně s větším respektem, než k zastáncům jiných názorů a věr? Netuším. Žádný důvod jsem nikdy neslyšel, a ani mě žádný možný důvod k těmto postojům nenapadá.

***

Druhou skupinou jsou lidé, kteří v Boha sice v nitru nevěří, avšak tuto skutečnost spíše tají (stydí se za ni?) a v reálu jednají, jako by věřili. Vyznávají, že věří, k víře se hlásí v dotaznících, výzkumech, nebo při sčítání lidu, v religiozně zaměřených zemích (třeba v sousedním Polsku) se mohou účastnit náboženského života, chodí na mše, atd.

V této souvislosti nelze nezmínit epizody z různých filmů nebo literárních děl, kde duchovní přizná, že svou víru ve skutečnosti už ztratil, případně dokonce cynicky prohlásí něco ve smyslu, že copak je blázen aby doopravdy věřil? Naposledy jsem podobnou scénu viděl tuším ve francouzském seriálu Markýz de Boidore. V dnešním zamyšlení ale mluvím spíš o lidech, kteří jsou na rozdíl od podobných duchovních upřímní, chtěli by věřit, protože jsou přesvědčeni, že to je dobré – jen jim dar víry prostě nebyl dán. Tudíž alespoň jednají a chovají se, jako kdyby věřili, maje přitom veskrze čestné a upřímné úmysly.

Jak je tato skupina početná? Naneštěstí je velmi obtížné, ne-li nemožné, učinit v tomto smyslu jakýkoliv odhad. Přímo se zeptat člověka, který o sobě deklaruje že je věřící, zda opravdu věří, by asi příliš účelné nebylo. Možná lze ale ledacos usoudit z nekonzistencí, které se projeví v různých názorech daného člověka…

Dušan Lužný z Ústavu religionistiky FF MU ve svém výzkumu Náboženství a sekularizace v České republice zjistil, že pouhých 18,1% křesťanů v ČR věří v existenci osobního Boha (!), 58,9% křesťanů v ČR věří spíš v existenci nějakého abstraktního ducha či životní síly, a 23% křesťanů nevěří ani jedné z předchozích možností!

Zopakujme: přinejmenším 23% křesťanů v ČR cítí potřebu přihlásit se ke křesťanství a k víře (víra je širší pojem než křesťanství: každý křesťan se hlásí k víře, ale zdaleka ne každý věřící je křesťan), ale současně nevěří v existenci osobního Boha, ani neosobního Boha ve formě životní síly či ducha. Tomáš Halík mluvil o Češích jako o něcistech. Češi totiž často říkají, že věří, že existuje něco nad nimi. Nevím jestli Halík tušil, že toto se týká i mnohých křesťanů, a že tedy existují i křesťanští něcisté, a že jich není zrovna málo.

Podle mého názoru jsou tyto postoje krystalicky čistým projevem víry ve víru, a to pravděpodobně aniž si to nositelé těchto názorů patřičně uvědomují. Víra v jejich pojetí je jakousi prázdnou schránou, z níž zmizel vlastní obsah, ale k ní samotné je přesto přistupováno tak, jako by tam ten obsah stále byl. “Dal jsem se cestou víry,” řekne třeba někdo, a význam který tomu tvrzení přikládá, lze dost možná přiléhavě označit přívlastkem magický.

***

Třetí skupinou která mi z celého zamyšlení vychází, jsou lidé, kteří věří ve víru, v křesťanství, a sami sebe přesvědčili, že věří i v Boha. Mají tedy vnitřní pocit, že věří. Sami “věří, že věří”. Co tohle znamená? Znamená to nutně, že v takovém případě skutečně v Boha věří? Vysvětlím, proč tahle implikace podle mého názoru kupodivu platit nemusí.

Zamysleme se nad následujícími dvěma významovými odstíny slůvka věřit:

1) mohu věřit tvrzení, jehož obsah chápu, ale neznám jeho skutečnou pravdivostní hodnotu. Věřím nicméně tomu, že je pravdivé. Např. věta “existuje mimozemský inteligentní život” je zcela jasné tvrzení. Nikdo neví, jestli je pravdivé; mohu mu věřit, nebo nemusím, ale je jasné, co to tvrzení znamená.

Mohu věřit nebo nevěřit, že existují vodníci. Každý máme jasnou představu o tom, jak by takový vodník mohl vypadat, a co by to znamenalo, kdyby existoval, a máme názor na to, zda opravdu existuje nebo ne.

Mohu také věřit tomu, že existuje Bůh “klasického křesťanství”. Skutečná Bytost, Osoba, která je na nebesích, miluje nás, leží mu na srdci osud jednoho každého z nás, má syna Ježíše, který byl současně člověkem, byl ukřižován, zemřel, a třetí den byl vzkříšen. Svou smrtí smazal naše hříchy, vyrovnal naše dluhy vůči Bohu, a přijmeme-li ho, budeme spaseni a budeme mít věčný život v nebi. O tom všem víme mimo jiné z nesmírně významné knihy, Božího Slova, Bible. Neomylné, dokonalé a perfektní knihy.

Tomu všemu můžeme věřit, nebo nevěřit, a není s tím žádný problém.

2) jak ale mohu věřit nebo nevěřit tvrzení (komplexu tvrzení), jehož obsah nechápu? Jak mohu věřit nebo nevěřit tvrzení, jehož obsah nechápe vůbec nikdo? Když např. deklaruji absolutní nepochopitelnost, záhadnost, nepoznatelnost a transcendentnost Boha – jak můžu říct, že v takového Boha věřím? Věřím, že existuje něco, a nevím co? Nikdo neví co?

Dále řeknu, že Ježíš není “skutečný” Boží syn, je jeho “syn v uvozovkách” přičemž nikdo neví, co tento vztah “synovství” vlastně znamená. “Syn” tak zůstane pouhým slovem, bez konkrétního významu. Co znamená, tomuto věřit?

Co znamená věřit v inspirovanost Písma, aniž bych byl schopen přisoudit tomu slůvku inspirovanost v daném kontextu jakýkoliv konkrétní význam?

Katolíci věří, že hostie se při svatém příjmání změní v ústech věřícího doslova na Ježíšovo tělo. Co to znamená, tomuto věřit? Neznamená to nic jiného, než tuto víru vyznat. Nic víc.

Co znamená dnes věřit tomu, že Ježíš šel po svém vzkříšení tělesně do nebe? Nic jiného, než tuto víru vyznat.

***

Celý tento druhý význam slůvka věřit je podle mého názoru velmi typický pro umírněné křesťany a není vlastně nepodobný odříkání magického zaklínadla. To, že si věřící zhusta neuvědomují, jak zásadně je význam (2) od významu (1) vzdálený, posunutý, přičítám právě jejich víře ve víru. Oni věří pro samotnou víru, protože věří že je potřeba věřit, bez nutnosti uvědomování si nějakého konkrétního a hlubšího obsahu té víry.

Oni zřejmě opravdu mnohdy věří že věří, aniž by skutečně věřili. (a aniž by byli ochotni to sami sobě, nebo komukoliv jinému přiznat)

Závěr:

Považuji za velmi důležité uvědomit si, že
* víra ve víru existuje a je do značné míry nezávislá na samotné víře v Boha
* jde o “skutečnou víru”, tedy často hluboké přesvědčení bez jakéhokoliv racionálního opodstatnění
* vysvětluje mnohé nepochopitelné postoje věřících (jsem křesťan, ale nevěřím v osobního Boha)

Nakonec kladu provokativní otázku, co to vůbec znamená věřit (deklarovat víru!) v různé nepochopitelné a smysl nedávající doktríny. Lze v těchto případech vůbec mluvit o víře v pravém smyslu? Ptám se, zda tato vyznání, a tyto deklarace (Bůh je trojjediný! Ať už to znamená cokoliv) nejsou opět spíše projevem víry ve víru. (nepotřebujete vědět, co to znamená! Stačí tomu věřit.)

414 thoughts on “Víra ve víru

  1. jack

    Jirka: to Jack: Opět jste mě nepochopil. Křesťan je člověk, který věří v dobro, spravedlnost, pravdu, lásku, podle toho smýšlí ve svém nitru a pak jedná ve svém životě. Tzn. správná víra, správné smýšlení a správné jednání. Nevím, jak blíže bych Vám to měl přiblížit. Když jedno z toho chybí, člověk není křesťanem.

    jack: Já už asi vím co jste chtěl vyjádřit,ale pořád jste mě mátl tím vyjádřením Bůh=láska. Jestli to tedy chápu správně,tak jde pouze o křesťanskou víru,protože ta( narozdíl od “Boha” ) určitě existuje,nikoliv o to co chce “Bůh”. Jestli jsem to pochopil správně,tak je ale chyba psát Bůh = láska,nýbrž katolická “víra” = láska.
    Nevím zda je to tentokrát správně,ale jestli ano,tak se musíte příště vyjadřovat logicky správně,jinak si nebudeme rozumět.
    Každopádně zůstává otázka k vašemu vyjádření :”Křesťan je člověk, který věří v dobro, spravedlnost, pravdu, lásku, podle toho smýšlí ve svém nitru a pak jedná ve svém životě.”
    Co když člověk,který věří v dobro, spravedlnost, pravdu, lásku, podle toho smýšlí ve svém nitru a pak jedná ve svém životě,je ateistou. To by znamenalo,že ani vaše výše napsané vyjádření není logicky pravdivé. Asi jste chtěl napsat,že křesťanem může být pouze člověk,který věří………………atd. Protože člověk s výše uvedenými vlastnostmi může být i buddhista nebo ateista. Rozumíme si?

  2. Samain

    Jirka: to Samain: Chování nestačí. Viz výše odpověď pro Jacka.
    Samain: No – vždyť to je to co tvrdím. Nemůžeš ateistu podezírat z toho že je teista jen na základě chování. Ateista je ten – kdo nevěří v boha. Punktum. Jak se chová je věc s tím zcela nesouvisející.

  3. protestant

    Samain: No – vždyť to je to co tvrdím. Nemůžeš ateistu podezírat z toho že je teista jen na základě chování. Ateista je ten – kdo nevěří v boha. Punktum. Jak se chová je věc s tím zcela nesouvisející.

    protestant:
    Kdo nevěří v Boha je nevěřící. Ateista je nekdo jiný, to je bezbožník.

  4. Samain

    protestant:
    Kdo nevěří v Boha je nevěřící. Ateista je nekdo jiný, to je bezbožník.

    Samain: Znova ti říkám – netroluj. Všichni tu dobře ví, že je zde slovo ateizmus používáno ve smyslu nevěřící – ostatně – podle tebe je bezbožník věřící? Nebo jak?

  5. Jirka

    to Jack: Já zde dám citovat jeden text, který vše snad objasní, jak jsem to myslel:

    práví se taková alegorie: Jeden člověk upadl do močálu, pomalu tonul a hrozila mu smrt. Bylo riskantní mu jít na pomoc. I šel kolem něj muslim a zarecitoval: “Alláh je veliký”, a šel dál. Pak šel kolem hinduista a řekl si jen tak pro sebe: je to jen májá, klam a přelud. Pak šel tudy buddhista a tomu člověku poradil: nežízni po životě, vyhasni, a budeš šťasten i v tomto stavu, a pak přejdeš do nirvány. Šla tu také skupina moderních filosofů a dokazovala tomu člověku, že veškeré jsoucno je závislé pouze od našeho subjektivního nazírání – tedy i bahno, tělo a smrt. Pokud si je člověk nemyslí, tak nejsou. A pak šel kolem Kristus a toho člověka vytáhl…!

    Pěkné, že? – pro křesťany!

    Takto se to říká – samozřejmě mezi křesťany, hinduisté nebo mohamedáni by tu historku určitě podali jinak. A komunisté také jinak. A katolíci také jinak. A…. také jinak.

    A já vám ji řeknu také jinak

  6. Jirka

    Takhle: šel kolem něj muslim a nechal ho tam, pak šel ale jiný muslim a vytáhl ho, šel kolem něj hinduista a nechal ho tam, pak šel jiný hinduista a vytáhl ho, šel kolem buddhista a nechal ho tam a šel jiný buddhista a vytáhl ho, šel tudy komunista a nechal ho tam a šel jiný komunista a vytáhl ho, šel tudy ateista a nechal ho tam a zas jiný ateista ho vytáhl. Jeden žid ho tam nechal a druhý ho vytáhl, šel tudy filosof, katolík, evangelík, charizmatik, mormon, jehovista, a nechali ho tam, a šel jiný filosof, jiný katolík, jiný evangelík, jiný charizmatik, jiný mormon, jiný jehovista a vytáhli ho. Šel tudy lupič a nechal ho tam a šel jiný lupič a vytáhl ho. Víte, co spojuje všechny ty, kteří tam toho člověka nechali?

    Nějaké náboženství. Možná východní, možná západní, nebo ateistické či agnosticismus, katolictví, evangelictví, humanistická filosofe či nějaké charizma. Možná je spojuje láska k přírodě, touha cestovat a poznávat cizí kraje či jen mít se dobře. Nebo vztah k hudbě, ke zvířátkům, rodině či vlastním dětem nebo k penězům. Možná je spojuje sport, nějaký spolek či nějaká církev. Možná ty, kteří tomu člověku nepomohli, spojuje křesťanské náboženství – tedy jakási křesťanská klubová záležitost.

    A víte, co spojuje všechny ty, kteří pro toho tonoucího nasadili svůj život? JEŽÍŠ KRISTUS ! Kdo tomu nyní porozuměl, pak už chápe jedinečnost a neotřelost onoho závěru: a šel tudy Kristus a vytáhl ho. V těch všech, kteří toho člověka vytáhli, šel Kristus, přestože někteří z nich ho nevyznávali.

    převzato z: http://www.memento.junweb.cz/jakse/omyl16.htm (nejsem kreacionista a neztotožňuji se se všemi názory dotyčného autora)

  7. Jirka

    Ježíš Kristus = dobro (ne zlo), spravedlnost (ne nespravedlnost), pravda (ne lež), láska (ne nenávist), milosrdenství (ne msta), …

  8. jack

    Jirka: převzato z: http://www.memento.junweb.cz/jakse/omyl16.htm (nejsem kreacionista a neztotožňuji se se všemi názory dotyčného autora)

    jack: Nevím kdo tuto bajku dal dohromady,ale moc chytrý člověk to nebude,protože nevyčerpal všechny možnosti a tím vše ztratilo logickou konzistenci. Zapoměl na variantu,Ježíš Kristus šel okolo a tonoucího nevytáhl. Ale jestli to byl kreacionista,tak se není čemu divit,ti velmi neradi přemýšlí.

    Jirka: Ježíš Kristus = dobro (ne zlo), spravedlnost (ne nespravedlnost), pravda (ne lež), láska (ne nenávist), milosrdenství (ne msta), …

    jack: Dokažte Jirko,že jste si to vy nebo někdo jiný pouze nevymyslel,potom to můžeme brát jako FAKT. Zatím je to pouze vaše povídačka.
    Mrkněte trochu do historie a napište svůj názor na to,proč byl vůbec Ježíš ukřižován.

  9. Jirka

    Jack: Zapoměl na variantu,Ježíš Kristus šel okolo a tonoucího nevytáhl.

    to Jack: Pokud to situace dovolí, taková varianta neexistuje, vylučuje se s láskou.

    jack: Dokažte Jirko,že jste si to vy nebo někdo jiný pouze nevymyslel,potom to můžeme brát jako FAKT. Zatím je to pouze vaše povídačka.

    to Jack: Vy nevidíte, k čemu nás evangelia směřují a jaké atributy reprezentuje osoba Ježíše Krista? léčení nemocných, dělení se s druhými, zachraňování lidí před ukamenováním, odpouštění hříchů, učení milovat druhé (i nepřátele), obětování svého života pro druhé, … tomu já říkám láska, dobro, milosrdenství, spravedlnost, …

    Jack: Mrkněte trochu do historie a napište svůj názor na to,proč byl vůbec Ježíš ukřižován.

    to Jack: Pokud mám být objektivní, nemohu říct, jestli Ježíš Kristus existoval či nikoliv. Mohu pouze říct, co Kristus reprezentoval, a v to věřím (viz výše). Víc nepotřebuji vědět.

  10. Kay

    Zdravím katolíku.
    Ohledně těch změn v křesťanství. Já mám na mysli ty dílčí změny např. zákazy adopce, rozvodů, opakovaných sňatků, vytvoření systému kmotrovství, podstatnou byla i změna ohledně předmanželského sexuálního soužití snoubenců, která nastala až mezi 16. a 18. stoletím, kdy došlo ke „zcírkevnění uzavírání sňatku“. Podle historika Dülmena ještě v 16. století nebyl v právní praxi nikterak problematizován pohlavní styk partnerů, k němuž docházelo v době ještě před církevním sňatkem, ale už po slibu manželství (klíčovým zde byl veřejný slib před Bohem a obcí, ne před církví). Podle mne je v těchto změnách zcela evidentní snaha církve o upevnění moci a tedy i zvyšování šance její budoucí existence. Snahu o existenci mají křesťanské církve pochopitelně i v současnosti. Otázkou tedy je, zda současné církevní názory ohledně sexuality jsou udržitelné, kolik věřících se jimi vlastně řídí a jaké důsledky z toho pro církev plynou. Podle mne k některým podstatným změnám v tomto ohledu skutečně dojde, je ale pravděpodobné, že katolictví zůstane beze změny. Tohle všechno jsou ovšem čistě mé spekulace, jsem si ale vědoma, že pro křesťanské církve je změna pohledu na antikoncepci v současné době nepřijatelná.

    Co se týče ještě toho zvyšování promiskuitního chování. Já nepopírám, že se promiskuita zvýšila s objevem antikoncepce, na druhou stranu je otázka, zda to náhodou nebyl důsledek napínání oné pomyslné tětivy katolickou církví. Ona je pravda, že sexuální omezení neplodí pouze poslušnost, ale časem i odpor vůči těmto omezením.

    Jinak se omlouvám, ale moje časová vytíženost mi nedovoluje internetové diskuze moc často. Tohle prosím vůbec neberte osobně.
    Přeji příjemný víkend.

    Jirko a Karle, děkuji za odpověď.

  11. Colombo

    “Co se týče ještě toho zvyšování promiskuitního chování. Já nepopírám, že se promiskuita zvýšila s objevem antikoncepce”

    Tady se dopouštíte omylu.
    1. Antikoncepce byla známá již od starověku. Nejspíš ještě déle. To, jestli daná antikoncepce skutečně fungovala nebo byla jen domnělá není důležité.
    2. Předpokládáte nějakou spojitost antikoncepcí s promiskuitou, ta ale nejen že není zřejmá, ona není ani nutná. Promiskuita nesouvisí ani tak se samotným sexem (a příjemnými pocity), jako spíše s jistými evolučními strategiemi získávání kvalitnějších potomků. Sex u nás není společenská záležitost tak, jako u bonobů. Sexujeme s těmi, s kterými i (podvědomně) chceme mít děti (byť třeba děcko a jdu dál, taky evoluční strategie)

  12. Arkande

    Promiskuita, že stoupla s objevem antikoncepce? Kriste pane! Takže když mám chuť se pomilovat se svou ženou může za to kondom s banánovou vůní? 🙂 Děti no tak.Květinky a včeličky necháme hezky spinkat a začneme se bavit jako dospělí lidé,což?

  13. Kay

    Colombo, jistě. Antikoncepce byla používaná již ve starověku, já jsem ale hovořila o období, kdy určitá tabu v sexuální oblasti začala polevovat ve všech vrstvách společnosti, jež byla velmi dlouho pod vlivem křesťanství. Možná jsem se unáhlila, ale podvědomě jsem zkrátka spojila kontroverzní Kinseyho výzkumy, latexový kondom a poviktoriánské období. Oním „napínáním tětivy“ jsem měla na mysli omezení, která se vázala ke křesťanským názorům. Společnost musela podle mého názoru projít zlomem v sexuální oblasti, když tato omezení ztrácela na síle. Antikoncepce je sice známá velmi dlouho, ale pohled na její užívání se v čase mění. Měla bych ale dotaz. Pokud někdo považuje za promiskuitu (časté střídání partnerů) i prostituci – promiskuitní chování je jedním z charakteristických rysů (u vydržované prostitutky jedním klientem to pochopitelně neplatí) – tak je otázkou, kolik žen by se této činnosti věnovalo, kdyby byl (kvalitní) kondom nedostatkovým zbožím. Zajímavé by také bylo zjistit, kolik mužů, kteří tímto způsobem ulevují svým promiskuitním tendencím, by pak využívalo jejich služeb. Zřejmě by došlo k prudkému nárůstu HIV nakažených, na druhou stranu má člověk stále ještě určitou sebezáchovu, která by ho v promiskuitním chování bez ochrany zkrátka brzdila. Mnohé z žen prostitutek by tuto činnost zřejmě opustilo, některé by si našly stálé klienty – v obou případech by ale promiskuitní chování kleslo jak u mužů, tak i u žen, ale jak říkám, na druhé straně by došlo k rapidnímu nárůstu HIV pozitivních, kteří se rozhodli riskovat. Zdůrazňuji, že mluvím o současnosti, o Evropě a tedy i široké informovanosti ohledně přenosu a nebezpečnosti pohlavních nemocí. Můžete mi říci, kde podle Vás dělám v této úvaze chybu (skutečně se nesnažím stáhnout kondomy z prodeje)?

  14. Arkande

    Kay to co zde píšete je předpoklad.Je to argument co by bylo kdyby…

    Stejně tak můžeme tvrdit, že pokud zavedeme trest smrti za jakkýkoliv trestný čin,snížíme tím zločinost.Historický důkaz:Mongolští nájezdníci za vlády Čingischána.

    Proti-argument Dickinsonovská Anglie(např.za krádež byla smrt).Kdy smrt jako odstrašující prostředek nezabránila lidem páchat trestné činy.

    Proto ani zákaz kondomů,ani riziko smrti nezabrání lidem v promiskuitním chování(tzn.častém střídání partnerů,volný sex atd.).Jediným výsledkem by zřejmě byl nárůst nakažených HIV a tím pádem i větší počet umírajících.

    Ke kondomům.Ochrana je 90% tzn.že existuje velmi vážné riziko nakažení/otěhotnění 1 ženy z 10.

  15. Slávek Černý

    Jirka: Ježíš Kristus = dobro (ne zlo), spravedlnost (ne nespravedlnost), pravda (ne lež), láska (ne nenávist), milosrdenství (ne msta), …

    Slávek: To že si Jirko personifikuješ věci jako je dobro, spravedlnost, pravda atd. do podoby Ježíška, je naprosto stejný případ, jako si dříve lidé personifikovali původce blesků do podoby Peruna. A má to i stejné následky, co se týče vypovídacích schopností takové personifikace. Je to prostě mýtický blábol, který nic nevysvětluje a spíš nás odvádí od vidění reality, než že by nám to v tomto směru jakkoliv pomáhalo. Pochválen buď Perun.

  16. Jirka

    Slávek: To že si Jirko personifikuješ věci jako je dobro, spravedlnost, pravda atd. do podoby Ježíška, je naprosto stejný případ, jako si dříve lidé personifikovali původce blesků do podoby Peruna. A má to i stejné následky, co se týče vypovídacích schopností takové personifikace. Je to prostě mýtický blábol, který nic nevysvětluje a spíš nás odvádí od vidění reality, než že by nám to v tomto směru jakkoliv pomáhalo. Pochválen buď Perun.

    to Slávek: Slávku, Kristus nás svým příkladem k těmto atributům přímo vede. Přečti si evangelia a podívej se na osobu Krista jako celek.
    O jakých následcích mluvíš? To by mě zajímalo, o co jsi tím teď přesně myslel. Proč by mě víra v Krista měla odvádět od vidění reality? Já ji vidím moc dobře, vidím, co se děje kolem mě, ale to neznamená, že se se vším okolo mě ztotožňuji a tak se i chovám.

  17. Slávek Černý

    To Jirka: Ano Perun nás k takovým vlastnostem také přímo vede. Jaké by proboha měl mít jiné vlastnosti, než ty, které potřebuje k tvoření blesku. Blesky přece každý zná a vidí, že jsou na zemi vrhány z oblohy, mohou zapálit les, mohou zabít člověka.

    A následky? Je jasné, že když blesky tvoří Perun a rozhoduje kde a kdy uhodí je zcela zbytečné pátrat po tom, jestli náhodou blesky nevznikají jinak. Analogicky si potom dosaď jednoho starověkého blouznivce a desperáta za pojmy jako je láska a spravedlnost. Určitě ti to pomůže objasnit spoustu věcí. Jako třeba proč Perun zabil starou Dvořáčkovou. Že by mu málo obětovala?

Comments are closed.