Asi před čtrnácti dny mi poslal pěknou úvahu na téma posmrtného života Vít Skalický. Vítkovi se omlouvám, že ji zveřejňuji až teď, a předávám mu slovo.
Jaký je Váš názor na posmrtný život? Věříte v něj?
Na posmrtný život existuje mnoho názorů. Někteří věří, že se po smrti narodí jako jiní lidé a budou žít jiný život, že se reinkarnují, někteří věří v nebe a peklo, či v nebe, peklo a očistec. Někteří věří, že po smrti budou žít šťastný život. A jiní tvrdí, že nemůžeme vědět, co nás po smrti čeká, jak bude posmrtný život vypadat.
Já osobně jsem ateista, tedy věřím, že smrtí život končí, že žádný posmrtný život neexistuje. Není to stoprocentně jisté, ale je to velmi pravděpodobné. Z hlediska vědy se problém nachází v tom, že si myslíme, že v nás – lidech – existují dvě složky – nazvěme to třeba tělo a duše – a ty se podle náboženství dají rozdělit- tělo zemře, ale duše bude žít navždy. Z hlediska vědy je však absurdní domnívat se, že naše mysl by mohla existovat bez těla. Tělo i mysl existují pouze najednou a společně umírají, protože neexistuje žádné tělo a mysl, existujeme jen my a my se už dále nedělíme. Náš mozek je součástí našeho těla a nedá od něj oddělit a ani jeho funkce myšlení. Tak to vidí věda a má k tomu důkazy.
Já se však v tomto článku nechci zabývat vědou, chci se zabývat otázkou: Opravdu chceme žít navždy? Jsou lidé opravdu šťastnější, pokud vědí, že jejich život neskončí?
Na první pohled tyto otázky působí nesmyslně. Lidé přece musí být šťastnější, pokud vědí, že doopravdy nezemřou. Vzpomínám si, jak nám učitelka ve škole- nevěřící- říkala, že věřící lidé se lépe vyrovnávají se stářím a s myšlenkami na smrt, protože věří v posmrtný život. I mnoho lidí – ať už jsou věřící nebo ateisté – by s tímto výrokem souhlasilo. Rovněž i já sám před několika lety. Uvědomil jsem si však, že tento názor je iluze, nesmysl. A pochopil jsem proč.
Jednou jsem četl příběh o zdravotní sestře, která pracovala ve velkém domově pro seniory. Žilo tam mnoho seniorů, a tak asi není překvapivé, že někdo z domova zemřel prakticky každý den – o to víc měli senioři smrt na očích. Tato zdravotní sestra si myslela, že logicky musí být věřící senioři šťastnější, a ateisté nešťastní. Jaké pro ni ale bylo překvapení, že ti, kdo se nejvíce báli smrti, byli věřící – báli se toho, co je po smrti čeká. Naopak ateisté byli veselí a užívali si svůj pobyt. Byli totiž přesvědčeni, že smrtí jejich život končí, smířili se se svou smrtelností a rozhodli se prožít zbytek svého života, jak nejlépe dovedli.
A v tom to je. Křesťanství učí, že ti jediní, kdo mají jistotu, že se dostanou rovnou do nebe, jsou svatí (kteří byli za svaté prohlášeni až po smrti), všichni ostatní si ničím nemohou být jisti, a většina lidí bude pravděpodobně hodně trpět v očistci nebo v pekle za všechno špatné, co udělali. Nevím přesně, jak je to u ostatních náboženství, ale princip zůstává. Každý, kdo respektuje názor, že smrtí jeho život nekončí, se vydává na milost a nemilost strachu. Strachu z neznámého, strachu z utrpení. Protože ohledně posmrtného života si nikdo nemůže být ničím jistý.
My ateisté se naopak nemáme čeho bát. Ateismus nás zbavuje strachu ze smrti. Protože pokud po smrti nic neexistuje, čeho bychom se měli bát? Můžeme být smutní z toho, že zemřeme, můžeme z toho mít i depresi, ale nikdy nebudeme cítit strach. Smrt nás však může velmi motivovat. Pokud si přiznáme, že jsme smrtelní, o kolik stoupne hodnota lidského života? Jak důležitý je každý okamžik života, protože se už nikdy nevrátí? Pokud se smíříme se svou smrtelností, nebude nás to motivovat k tomu, abychom prožili lepší a více naplněný život?
Lidský život nikdy nebude bezvýznamný. Všechno, co jsme udělali na tomto světě zůstane pevně součástí historie naší civilizace. I když zemřeme, to čím jsme byli, zůstane v těch, co nás znali, pro které jsme něco znamenali. To, že jsme je ovlivnili, znamená, že náš odkaz bude přežívat i po jejich smrti v dalších lidech. I když o většině z nás nebude za sto let nikdo nic vědět.
Jaká je průměrná délka lidského života? Kolika let se dožíváme? V České republice je to asi 77 let. V jiných státech se průměrná délka života pohybuje od 45 do 83 let. Většině z nás zbývá ještě mnoho let života.
Vzpomínám si, že jednou před několika lety vysílali ve zprávách zajímavou novinku – vědci objevili nové poznatky, díky kterým vědci budou jednou moci výrazně prodloužit lidský život. Třeba na dvě stě let i více. Novináři se potom ptali v domově seniorů, kdo by chtěl žít tak dlouho. Většina seniorů odpověděla rozhodně, že tak dlouho by žít nechtěli.
Ale představte si, že bychom většinu té doby byli mladí. Že bychom stárli třikrát pomaleji. Dovedli bychom žít dvě stě let? Asi ano. Představte si však, že bychom museli žít ne dvě stě, ale 10 000 let. Jak odporná a stereotypní by nám připadala každá činnost, kterou dnes milujeme, kdybychom ji měli dělat 10 000 let. Šíleli bychom z lidí, které dnes máme rádi. Samotný život by nám připadal jako povinnost, kterou nenávidíme. Není v lidské přirozenosti žít tak dlouho. Možná se jednou lidstvo dostane na úroveň, kdy to dokáže. Ale dnes by většina lidí pravděpodobně zešílela, kdyby musela žít tak dlouho.
A co teprve žít sto tisíc let, milion let, celou věčnost? Ne, rozhodně bychom nebyli šťastní, ukousali bychom se nudou, život by pro nás ztratil cenu, nebyl by nijak zajímavý.
Rovněž podle mého názoru existuje obrovská iluze ve štěstí. Sice všichni toužíme být šťastní, ale všichni tušíme, že to nejde. Pocity jsou duální. Abychom mohli být šťastní, musíme si prožít neštěstí, abychom byli veselí, musíme vědět, co to je smutek. Už dnes většina z nás nedokáže být dlouhodobě stejně šťastná. Zároveň však duálnost pocitů způsobuje, že život je zajímavý, že nás baví a že chceme žít. Představa, že bychom měli být věčně šťastní v ráji je v přímém rozporu s tím, že bychom byli lidé.
Ještě dnes mnoho lidí (a mnohem více v historii) přeje svým nepřátelům věčné zatracení, bolest a utrpení. A je na světě ještě stále dost lidí, kteří věří, že všichni, kdo nevyznávají stejnou víru jako oni, budou po smrti žít jako navždy nešťastní. Pokud však po smrti následuje buď nebe nebo peklo, jak poznáme kdo se kam dostane? Na světě přece nejsou jen zlí a jen dobří lidé. Každý v sobě máme dobro i zlo. Znamená to, že všichni budou v pekle a v nebi zároveň? Kde je ta hranice mezi člověkem, který bude věčně šťastný a tím, kdo bude věčně trpět v bolestech? Jak mizivé a krátké období je vlastně několik desítek let – skutečný život- ve srovnání s miliony let údajného posmrtného života. Jak by něco tak mizivého mohlo ovlivnit něco tak obrovského? Myslím, že tyto představy jsou velmi nespravedlivé, co víc, dokonce nekonečně nespravedlivé.
My ateisté nepřejeme nikomu nic tak zlého jako je strašná bolest v pekle. Věříme, že naši nepřátelé zemřou stejně jako my a stejně jako všichni, kdo ateisté nejsou. Smrt je spravedlivá pro všechny, protože všichni zemřeme. A po smrti už nic není, což platí také pro všechny lidi. Tato představa – neexistence posmrtného života – je mnohem mnohem spravedlivější než všechny představy posmrtného života, s kterými jsem se kdy setkal.
Věřím, že pokud se smíříme se svou smrtelností, pokud se vyrovnáme s tím, že jednou definitivně zemřeme, posilní nás to, udělá to z nás vyrovnanější a lidštější lidské bytosti. Já osobně si smrt představuji jako usnutí, jako ponoření se do bezesného spánku, ze kterého se už nikdy neprobudím. Se samotným okamžikem smrti není spojeno žádné utrpení a po ní už nic nenásleduje. Koneckonců vesmír existoval 15 miliard let předtím, než jsem se narodil a bude existovat ještě miliardy let po tom, co zemřu. Lidská civilizace fungovala beze mě tisíce let a doufám, že minimálně další tisíce let fungovat bude.
Nemyslím si, že na naší smrtelnosti je něco špatného, něco, s čím bychom se nedokázali smířit. Život je dost dlouhý na to, abychom prožili spoustu krásných chvil a zážitků. A je dost možné, že bychom jako lidé ani nedokázali žít několikanásobně déle než žijeme teď. A ruku na srdce, nezasloužíme si všichni po tom všem, co jsme si v životě prožili, se jednou na konci života ponořit do bezesného spánku, z něhož se už nikdy neprobudíme ?
— Vít Skalický
Epilog:-) Rozumím Vaší potřebě mě nebrat vážně , rozumím tomu, že skepse Vám velí, musí to být teplo, chápu, že tohle internetové anonymní prostředí je pro cokoli a kohokoli, neprůkazné atd. Prostorové rozmístění tepelného zdroje a jeho vzdálenosti od kolečka, jsou důležitými aspekty, ale tohle, vše jsem již hodnotil, vím kdy se kolečko při přiložení ruky točí , vím, že se točí i když dlaň napnete a prsty zatnete , zrušíte tak oblouk kolem kolečka a přesto se kolečko točí, někdy se točí i při natažené ruce úplně , někdy se točí když míříte jen prsty ke kolečku. Vím jakou vzdálenost musí mít ruka ke kolečku, tak aby byla rotace nejsilnější. Tohle vše mohu hodnotit při přikládání jiných tepelných zdrojů i těch velice podobných a výsledky znám a předkládám Vám je . Podstatné je pro mě, že ruka s ledem v rukavici kolečko roztočí, vliv tělesné teploty paže a těla neberu v potaz, protože se kolečko u předloktí, břicha, hrudi netočí, točení je schopen, jen loket, koleno a hlava s přiloženým kolečkem. A poslední věc, když vidím, že se kolečko netočí a působí na něj teplo, vím a pozoruji, protože se nic nehýbe, že žádné jiné proudy v místnosti nepůsobí, kolečko by se točilo. Vzdušné vlivy se dají lehce vypozorovat, hodnotit a stínit, zas tak tajemné, jak tvrdíte nejsou . Kolečko se někdy netočí ani u ruky , nebo u jedné ruky ano u druhé ne , pořád působí teplo a žádná reakce!
jane, podle me se kolecko tocit muze a nemusi. pod nadobou se tocit nebude, pokud ohlidas teplotu a vibrace.
jinak bych v tom fakt chtěl mít tak jasno jako ty, Jane. Až přijdeš na to co tím kolečkem teda točí, tak dej vědět. Určitě budeš mít stejně přesvědčivé důkazy, jako teď.
Slávku tohle budu vědět, až přiložím ke stěně teplou rukavici a pak ruku . Ty pořád hájíš teplo je to pochopitelné, je to předmět tvého vzdělání a částečně i práce , ale když se kolečko točí a ruka je v sáčku s ledem a nepůsobí žádné jiné vlivy , které si můžeš ohlídat a stínit je , je teplotní vliv velice nepravdě podobným vlivem přes skleněnou překážku. Kdyby jsi měl pravdu, každý by mohl lehce kolečkem točit v uzavřených nádobách a videi by bylo rázem nespočet. Video s Američanem a poklopem jsem také viděl a to co popisuješ tam nevidím. Nepatrnou a neviditelnou vibrací podložky nezpůsobíš setrvačnou rotaci, kolečko jen zavrávorá a po chvíli se zastaví. Nic takového se tam neděje.
Nikdo z Vás neřeší podstatné rozdíly v rotaci kolečka , každá ruka jednoho jedince způsobí jinou rychlost rotace, každý jedinec způsobí jinou rychlost rotace. Počáteční náběh rotace kolečka u vlivu ruky je pozvolný plynulý bez vlnění kolečka , přechod do větších otáček z prvotní pozvolné rotace u přístroje EW je náhlý a podstatný , tyto rychlosti jsou u každého jedince jiné , přestože podle Vás působí stejné podmínky, což je přiložení ruky podle návodu , prakticky stejné teploty, všech rukou rozdílných jedinců cca 34 – 36’C . Kdyby byl hlavním činitelem teplotní rozdíl , 2 žehličky by s tím točily, jak o život , 3 horké hrnečky, teplá voda 42’C a více v gumové rukavici ve stejném prostorovém vlivu, jako má ruka, nic takového se neděje , kolečko stojí. Jak by tedy mohl rozdíl teplot dvou rukou jednoho jedince i rozdílných jedinců o nepatrných pár stupňů způsobovat veliké rozdíly v rotaci. Větší teplo způsobuje větší víření vzduchu, ale na kolečko to neplatí.
Jediné co ti mohu Slávku ještě poradit je trpělivost s testováním , 3 hrnečky s teplou vodou cca 42’C ( bude chladnout cca do 10 minut o 6 C’, ale pořád to budou možné teploty ruky)nechej stát, kolečko zastav a opatrně odstup od stolu třeba na 2 metry , nehýbej se a měj roušku, zavřené okna, kolečko dej na něco, co nebude tvořit kolem něj plochu, z počátku se bude točit, hýbal jsi se , počkej několik minut až utichnou všechny ostatní proudy, tebou způsobené. Nic nenatáčej, jen pozoruj zpovzdálí , jestli se kolečko zastaví, pozoruj dál třeba dalších 5 minut , jestli se kolečko nebude točit budeš vědět, že říkám pravdu a změříš si po této chvíli klidové pozice kolečka vodu v hrncích , bude cca 36’C , když se točit bude a rotace bude stále a celých dalších 10 min setrvačná bez polevení rychlosti , něco mohu přehlížet. Ale, problém je ten, že já nevím, jak si ošéfovat v tvém domácím prostředí, vzdušné proudění. Dnes jsem testoval v uzavřené místnosti kolečko a nic neproudilo, kolečko stálo samo o sobě na stole , pak začalo rotovat když jsem přiložil ledovou rukavici , mělo by stát, už jsem to testoval jindy, všiml jsem si, že okno 2,5 m daleko je zavřené na mikroklima , zavřel jsem ho, a kolečko se u ledové rukavice ani nepohnulo po dlouhou dobu . Přiložení stěny z gumové rukavice ke kolečku na proti oknu, zapůsobilo jako odrazový a záchytný svod tohoto proudění z mikroklima, které bylo jinak bezmocné bez této hradby! Chtěl jsem zjistit jestli prohozené teploty ruka vs vzduch, jsou schopné kolečko roztočit a jestli led s rukou v sáčku roztáčí kolečko chladem , neroztáčí. V moment kdy se mi to točilo pod vlivem studené rukavice naplněné vody s ledem , dělalo to, pravě mnou, přehlédnuté mikroklima. Tímto ti naznačuji, že stačí opravdu malý vzdálený vzdušný proud o kterém nevíš a test je v háji.
Slávku , proto také tvé testy nemohou, prokazovat čistý tepelný vliv a jím způsobený vzdušný proud o který nám všem jde! Návrat rotace kolečka, po tvém usměrnění rukou na druhou stranu rotace, jen ukazuje, že proud, který tam již probíhal byl silnější než ten rukou způsobený a vyvolaný dotykem kolečka , ale kde vznikal a jak, video neukazuje. TEĎ KOUKÁM, ŽE UKÁZALO !!! Kolečko Ti u hrnků stálo, jeho rotaci způsobuješ v 0:06…. bereš za ten papír, strčíš do kolečka a posuneš ho papírem k sobě, a kolečko reaguje rotací!!! Že si myslíš, že jde o teplotní vliv si ověříš opravdu jen, až eliminuješ vše co jsem ti popsal, a HLAVNĚ tohle s tím papírem neuděláš!
Myslím si, že ty hrnky jsi mohl mít nastavené již před natáčením , kolečko by jsi tak zbytečně nestrkal. Cennější by bylo toto video , kdyby jsi tam nestrkal ty ruce a neuklízel. Tu klidovou pozici kolečka bych chtěl vidět dál, teplota s toho středního hrnku by k němu určitě stejně dorazila . Celkem mi teď příjde , že ty jsi si vědom, že se to netočí, 6 s videa je to vidět! Uspořádání hrnků je tvůj hlavní argument proti mému testování, že nedokážu najít polohu, tak aby se to točilo , proto je taky urovnáváš , vyhledáváš dobrou pozici středního hrnku , asi protože se ti to netočí , ale ta zase, tak špatná není, teplo již určitě působí v dostatečné vzdálenosti , a navíc ten hrnek mohl už být narovnán před natáčením . Proč to strčení do kolečka? To opravdu nemuselo být!!!! Mám pochybnosti a pocit, že by Ti nadále, kolečko stálo, tak jako mě. Že by jsi ho záměrně roztočil, to nevím, spíše mám pocit, že si to neuvědomuješ, i když jsem ti tisíckrát psal, že je třeba natáčet,reakci na teplo, z klidové pozice všech testovaných objektů, aby jsi mohl posoudit a sám hodnotit mé výsledky . Takhle je to na bodu O a na tvrzení proti tvrzení , tím se můžeme točit v kruhu donekonečna !
Jak píšeš, že mám přijít až budu vědět, vědět sice můžu , dokazovat taky, ale tam kde nebude dobrá vůle, obou stran k prověřování druhé strany , nebude nic. Já nehájím vitalitu neobjevil jsem ji a nemám ji co prokazovat, ty hájíš komínový efekt, protože musíš , je to tvá povinnost, vůči vědeckému poznání a veřejně tebou prezentovanému postoji v Hierarchii ve vědecké komunitě a ve smyslu tohoto webu. Nikdy nebude žádná vitalita prokázaná dokud bude dialog mezi dvěma lidmi nerovnocenný s pozice vzdělání, komunity a vyznaní a v podstatě tady o ni ani tak nejde, jde o hlavně o to kdo koho trumfne , protože pravdy stejně nikdo nedosáhne . Mé výsledky mohu doložit komukoliv i prakticky , kdokoliv si je může sám ověřit. V cuku letu mohu dostat na frak a bylo by po mém vypisování a nebo taky ne, sám nic nesvedu. Poto jsem taky sem za Vámi přišel . Jste ti nejlepší učitelé, vše co mi píšete, hodnotím prakticky a beru v potaz, sám bych na tohle vše nepřišel, termín komínový efekt, jsem tady slyšel od Slávka poprvé v životě 🙂 .
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10318730018-polosero/
ahojky ja jsi myslim ze ducove existuji . uz jsem se stim lecila proto ze jsem je videla vsude kolem sebe a rikali at jdu za nimi
ahoj Natalie, je super, pokud si myslis, ze jsi nasla neco, o cem si myslis, ze ti pomohlo v tezke situaci.
Já takhle třeba jednou našel ještě nevyžvýkanou žvýkačku nalepenou pod stolem! Byla jahodová!
Pane Víte Skalický, jsem už jaksi druhému břehu nadohled, což vy patrně ne, jak vyplývá z vaší úvahy. Žiji tady skoro 70 let a vůbec mě život nepřipadá nudný a dlouhý. Naopak. Takže představa, že budu žít věčně a nebudu se nudit (to záleží na tom co případně bude a v jakém stavu bych se vynacházela) je pro mě docela přijatelná. A potom ráda bych věděla, poznala, to co myslím je zajímavé, důvod, proč jsme se narodili do tak sofistikovaně utvořeného světa, jaký smysl tedy má náš život. (Smysl, který si dáme životu sami mě přijde k nekonečnosti a kráse vesmíru, málo). Bojím se umírání v bolestech- už jsem nějakou bolest zažila a viděla jsem umírat člověka na rakovinu, smrti se nebojím, snažím se žít tak, abych byla ta přijatelná částečka vesmíru, doufám v dobro Stvořitele. Ruku na srdce, kdo by nechtěl žít věčně, ve zdraví, radosti, potkat se -kontaktovat- se zemřelými před námi. Mě by to bavilo mít to jasné nazírání pravdy. Mě by bavil ideál. Zdravím Jitka T.
Jitko, děkuju za upřímný názor. Přiznám se, že jsem zatím taky spíš někde uprostřed života ( ale kdo nakonec ví, že?). Myšlenka na smrt určitě není nic příjemného. Obávám se ale, že skutečnost nehraje podle toho, co bychom chtěli, ale podle toho co skutečně je.
Osobně mi ani představa toho, že jednou umřu a už pro mě nic nebude existovat, nepřijde nijak strašná. Naopak to mému životu dává jistou vzácnost a výjimečnost. A nakonec mi to přijde i vrcholně spravedlivé. A v neposlední řadě to i celkem odpovídá našemu ´důležitému ´ postavení jaké v tom obrovském, nádherném a neosobním universu hrajeme.
Jinak chápu, že toto téma je pro vás asi osobnější než jiné a určitě vás nechci o ničem přesvědčovat. Nakonec je možné že máte pravdu a ten věčný život vám vyjde.
Dobrý den paní Jitko,
nejsem Vít Skalický přesto mám k vašemu příspěvku pár připomínek:
A potom ráda bych věděla, poznala, to co myslím je zajímavé, důvod, proč jsme se narodili do tak sofistikovaně utvořeného světa
Zatím vše nasvědčuje tomu, že jiný než sofistikovaný svět by nám neumožnil se vůbec narodit.
Nakonec nesvědčí tohle spíše proti existenci boha(ů)? Kdyby byl bůh všemocný, nemuseli bychom být tak “sofistikovaní” a tedy i závislí na specifickém prostředí. Zkuste dýchat třeba na Měsíci.
jaký smysl tedy má náš život
Pravděpodobně biblické “milujte se a množte se” či Dawkinsovsky řečeno – přežití genů.
Bojím se umírání v bolestech
To asi každý.
Ruku na srdce, kdo by nechtěl žít věčně, ve zdraví, radosti
Věčně asi nikdo (včetně těch, kteří to tvrdí). Mimochodem tohle mne vždy na takových názorech nejvíce zajímá. Pokud bychom připustili život věčný, v radosti a ve zdraví a s mrtvými, pak jak si osobně představujete:
a) Svůj osobní život? Je vám 20 a máte před sebou věčnost s většinou lidí. Co budete dělat? Co budete dělat s nudou?
b) Jak budete řešit mezigenerační konflikty? Často se neschodnou již dvě po sobě jdoucí generace. Jak byste se bavila s 1000 let starými lidmi?
c) Teď si nepamatuji, jestli to skutečně v Bibli stojí, možná si zde někdo vzpomene když tak kde, ale často jsem slyšel o představách ráje, jako věčných oslav Boha. Vážně je tohle pro vás to nejdůležitější v životě?
Mě by to bavilo mít to jasné nazírání pravdy. Mě by bavil ideál.
Mohla byste tuto pasáž prosím nějak blíže upřesnit?
Machi: ostatní lidi jsou mi někde, ale JÁ CHCI žít věčně!
Machi, návrhy možných odpovědí na vaše otázky:
a) Jaká nuda? Každý den až navěky nový 3D film.
b) Jaké mezigenerační konflikty? Vždyť budou mít všichni stejné datum vzkříšení.
c) Věčnost je něco, jako když vám pokaždé v noci vymažou paměť a vy se radujete ze všeho každý den znova, jako by to bylo poprvé.
Je to sranda, tyhle spekulace o tom, jak to bude. Nebýt ateistů, asi bych se k tomu nikdy nedostal. Chvála Pánu Bohu za Vás! Jdu rychle zapomenout na to, co jsem napsal 😀
pokračování-pro Machi od Jitky.
Ideál vidím v Bohu a připadá mě zajímavé Ho poznávat. Komunikaci s ostatními si představuji bez bariér, jazykových, časových a mentálních,atd. Zdravím. Jitka
je mě líto, ale dlouhá reakce na Machi, kterou jsme napsala se neukazuje. No nevím jak to obnovit.