Dnes se chci zamyslet nad následující vzájemně provázanou skupinou tvrzení, jejíž různé modifikace jsou pro věřící velmi typické.
T1) jedinou přirozenou morálkou ateistů je absolutní egoismus
T2) pro ateistu by mělo být naprosto přirozené kohokoliv zavraždit, kdykoliv se mu to hodí
T3) pokud ateista nevraždí na potkání, nečiní tak jedině proto, že ve skutečnosti (kvůli pozitivnímu vlivu okolních věřících?) nejedná tak, jak by vzhledem ke svému přesvědčení (ateismu) jednat měl
T4) neexistuje způsob, jak by ateista mohl (bez přihlédnutí k “objektivní” morálce věřících) poznat, zda zavraždit někoho (znásilnit, okrást) je správné, nebo ne
V následujícím ukážu, proč jsou tyto a podobné úvahy zkreslené, zmatečné až nepravdivé.
Primární motivace naší morálky
Ačkoliv se to mnohým jistě nemusí líbit, a ačkoliv by mnozí chtěli vidět Člověka v lepším světle, přesto platí:
Každý usilujeme primárně o své vlastní dobro, resp. z evolučního hlediska o dobro pro své geny.
Z tohoto pohledu je bod (1) dost možná pravdivý – opravdu jsme všichni primárně egoisté. Háček je ovšem v tom, jak lze pozorovat prakticky napříč celou živočišnou říší, že i primárně egoistická motivace může vést a velmi často také vede k reálně altruistickému chování.
U člověka, vzhledem k jeho schopnosti racionálního a abstraktního myšlení, vedl vývoj k mnohem nečekanějším výsledkům.
Kámen úrazu
Právě opomíjení lidského abstraktního myšlení, naší schopnosti “vidět dál” než “bezprostředně před sebe”, zřejmě stojí za všemi těmi námitkami (T1)-(T4). Věřícím, kterým připadají smysluplné, zřejmě nedochází, že člověk je na rozdíl od zvířat právě kvůli svému abstraktnímu myšlení schopen si uvědomit, že rozhodnutí které je pro něj bezprostředně výhodné TEĎ, může být velmi nevýhodné s výhledem do budoucna, a naopak rozhodnutí které je TEĎ nevýhodné, může vést k velmi výhodným důsledkům v budoucnu.
Mnozí křesťané zřejmě chtějí věřit, že když ateista (jako kdokoliv jiný) myslí primárně na svůj vlastní prospěch, tak při tom musí nutně hledět jen na jeden krok dopředu.
Proč je racionální nechovat se amorálně?
Amorální chování definujme jako takové, na jehož amoralitě se shodne výrazná většina společnosti. Chování X je tedy amorální, pokud se výrazná většina společnosti shodne na tom, že způsobem X by se člověk chovat neměl. Amorálnost X může být navíc různě závažná, a dostatečně závažná amorální jednání jsou pak na základě společenského konsensu trestána dle zákona.
Jaké tedy mohou být racionální, egoistické motivace nechovat se amorálně?
M1) člověk se může snažit chovat v souladu s (Bohem danou) morálkou proto, že věří že v důsledku toho (on!) obstojí při posledním soudu a půjde do Božího Království, a že chování v rozporu s těmito pravidly povedou naopak k věčnému zatracení, tedy ke krajně nepříjemné záležitosti
M2) člověk se může chovat v souladu s morálkou (morálka je z definice souhrn názorů na to, jaké chování je v dané společnosti považováno za správné) proto, že je pro něj prostě uspokojivé chovat se správně (činí ho to spokojeným, způsobuje mu to příjemné pocity) a naopak je mu nepříjemné, chovat se nesprávně, nemorálně
M3) součástí morálky bývá i morálnost (a tedy vhodnost, správnost) negativního pohledu na lidi, kteří se chovají amorálně; lidé se nechovají amorálně bezpochyby i proto, že by jim to působilo zcela reálné zhoršení společenského postavení, a tím i životní situace
M4) jednání, jehož amorálnost překračuje jistou mez, bývá v rozvinutějších společnostech ošetřeno zákony, a podle nich i trestáno. Poslední motivací, pro ty “nejotrlejší”, proč se chovat morálně, je tedy hmatatelné riziko potrestání podle zákona.
Racionální zdůvodnění základních morálních pravidel
Proč by ve společnosti měla platit vůbec nějaká morálka? Proč by si neměl každý stanovit morálku podle sebe? Vždyť žádná absolutní morálka neexistuje, viz. minulý článek!
Morálka je vždy soubor pravidel, platící pro danou společnost. Tento soubor pravidel se vyvíjí v čase v důsledku nejrůznějších vlivů, naznačených v minulém článku. Relativita morálky spočívá v tom, že existuje množství morálních otázek na něž se názory různých společností v různých dobách liší. To ale samozřejmě neznamená, že několik základních morálních pravidel není součástí téměř všech souborů morální pravidel (morálek).
A proč by vůbec nějaká morálka měla platit? No zjevně proto, že člověk je společenský tvor, a společnost je založena na spolupráci. Pokud by v dané společnosti nebylo považováno za krajně amorální např. zabít někoho např. za účelem jeho následného okradení, a v dané společnosti by takové chování bylo považováno za mravně indiferentní, pak by si nikdo v takové společnosti nemohl být jist svým životem, a tedy pro každého by bylo značné riziko v takové společnosti žít. Pro každého obyvatele takové lidské společnosti by bylo výhodnější žít mimo tuto společnost, co nejdál od ostatních – aby pro sebe minimalizoval riziko.
Tato společnost by se tedy nutně záhy rozpadla na jednotlivce, kteří by se snažili být co nejdál od sebe. Jenže žít ve společnosti přináší až extrémní výhody, plynoucí ze vzájemné spolupráce – vždyť všeho, čeho jsme jako civilizace až dodnes dosáhli, jsme dosáhli právě díky spolupráci!
Proto je maximálně racionální přijmout ve společnosti (v každé společnosti, tedy i ateistické!) taková pravidla (a postarat se o vynucování těch nejdůležitějších z nich), aby tato umožnila rozvoj společnosti a spokojený život jejich členů. Totéž lze vyslovit i v podobě mravního přikázání pro každého člena společnosti, čímž dostaneme tzv. zlaté mravní pravidlo: nečiň jiným to, co nechceš aby ostatní činili tobě.
Proč ve značné většině společností platí za nemravné krást? No protože věnuji-li na získání něčeho své úsilí, a bude-li platit za zcela morální pro kohokoliv ukradnout mi to, přivlastnit si to, pak nebude mít cenu vynakládat úsilí na získávání čehokoliv.
Stojí jistě za zmínku, že existují takové lidské společnosti, kde krást nemravné nebylo – a samozřejmě nikoliv náhodou jsou to právě různé historické společnosti “rajských ostrovů”, kde byl všeho dostatek a žádné nástroje atd., prostě nic “hodnotného” si lidé nevyráběli.
Proč je nemravné znásilňovat? Tentýž princip: kdyby nebylo znásilňování nemravné, hrozilo by každé ženě riziko, že počne dítě s někým koho nechce, přičemž navíc hrozí riziko tělesné újmy, a každému muži by hrozilo, že jeho žena otěhotní s cizím mužem aniž by tomu mohl zabránit, což je pro něj krajně nepříjemné z dobrých evolučních důvodů. (hrozí riziko, že bude muset vychovávat a investovat velké množství svých prostředků do výchovy nositele cizích genů).
Analogicky u dalších morálních otázek. Vždy je ale nutno mít na paměti to co jsem popsal v minulém článku, tedy zásadní důležitost vývoje lidské společnosti, zahrnující reflexi toho co se stalo v minulosti, a s tím spojeného vývoje morálky.
Morálka a náboženství
Všimněme si, že nikde ve výše popsaném odvození základních morálních principů jsme nepoužili náboženskou víru. Proto výše naznačené odvození platí jak pro věřící, tak pro ateisty. Věřící si jen přidávají pro vynucování své morálky (tedy těch morálních pravidel, skutečně potřebných pro fungování společnosti, navršené o hromadu dalších, zhusta nesmyslných pseudo-morálních pravidel, plynoucích z jejich víry) boží bič v podobě pravidla (M1).
Věřící dále často velice vehementně tvrdí, že i pro smysluplné definování morálky jsou zapotřebí zjevené informace od jejich Boha (viz. úvodní teze), což jsem výše uvedeným vyvrátil.
V této souvislosti si nelze nepoložit otázku: Co kdyby se ukázalo, že např. bůh sice existuje, ale na rozdíl od toho, čemu křesťané věří, ve skutečnosti nemá žádné požadavky ani preference ohledně lidského chování. Lidé jsou mu lhostejní. Znamenalo by to snad, že by se tím zhroutily základy morálky? Znamenalo by to, že věřící začnou tím okamžikem vraždit, kdykoliv to pro ně bude výhodné? Jistě že ne – právě proto, že nutnost dodržování základních pravidel jako “nezavraždíš” je zcela zřejmá i bez Boha, a tedy pro ateisty stejně jako pro věřící.
Závěr
Ukázali jsme, že hraní si s “egoistickou motivací” ateistů nemá valného smyslu, protože, striktně vzato, všichni se chováme primárně egoisticky, a není na tom nic špatného, bez ohledu na to, že mnozí by jako naši primární motivaci viděli rádi něco “vznešenějšího”.
Dále jsme ukázali, že základní morální pravidla (nezabiješ, nepokradeš, …) nutně vznikají v každé lidské společnosti (tedy i v ateistické), a že členové dané společnosti pak mají racionální motivaci ta pravidla dodržovat. Nic na tom nemění fakt, že v každé společnosti (tedy např. i ve společnosti s vysokou religiozitou) se najdou jedinci, kteří pravidla porušují a chovají se amorálně.
Tím jsme vyvrátili třídu argumentů věřících, založenou na tvrzení že ateisté principielně nejsou sami o sobě schopni poznat, co je dobré a co zlé.
Karel: Ale jaci bychom byli my, kdybychom vyrůstali v jejích době, na jejích místě?
To je úžasná logika: Co by bylo, kdyby bylo…a to je pravda pravdoucí. Jo, kdybych byl na místě Adolfa nebo perverzního kněze… asi bych byl ještě horší… Takto si propírat mozek můžete v kostelíčku. Nejsem a nebudu.
pwb says: To je úžasná logika: Co by bylo, kdyby bylo…a to je pravda pravdoucí. Jo, kdybych byl na místě Adolfa nebo perverzního kněze… asi bych byl ještě horší… Takto si propírat mozek můžete v kostelíčku. Nejsem a nebudu.
Já neříkám co by bylo, já říkám co JE. Jsme STEJNÍ jako oni. O NIC LEPŠÍ.
Co znamená to “Nejsem a nebudu.”?
to Michal:Nezapoměn že Němci trpěli v té době inflací a celkově špatnými ekonomickými podmínkami(děkujeme Francie za nekompromisní vyžadování válečných reparací).Lidé měli hlad neměli práci prostě bída.V té době kdy byl celý národ zlomený přišel Adolf a řekl:Za všechno mohou židé.Vy jste dobří pracující lidé ale to židé se spikli proti nám,ovládli Francii a Anglii atd. a chtějí ovládnout celý svět.Národ tak dostal nový cíl a to boj proti židům(stejně silná motivace jako :boj za království nebeské,boj proti buržoazii atd.) a tomuto cíli podřídili takřka všechno…později znárodnil “velký”průmysl,budoval další továrny a dal lidem práci a východisko.S propagandou že jsou Němci nejlepší ale velká nespravedlnost zavinila že se mají špatně…
Myslím si že zoufalí lidé věří takřka čemukoliv,jak se říká : nekousneš ruku která tě krmí(hladí),že? Stačí si vzpomenout jak se chovali po válce Češi a vlastně jakýkoliv národ se po válce chová jako čuně,lidé jsou opojeni vítězstvím či zlomeni prohrou v obou případech to jsou extrémy.
Jinak nezapomínejte že to byla doba kdy se začalo mluvit o “mezinárodním židovstvu” a celý svět žil tímto tématem.Lidé začali přemýšlet o Sionismu…Vycházeli knihy jako “Potokoly Sionských mudrců” atd.které popisují jak se židé pokoušejí ovládnout svět.A toho využil Adolf.Lépe si to skutečně načasovat nemohl.On sám tvrdil že děkuje Bohu že se narodil v této době a ne o dvacet let dříve či později.
Arkande: Téměř žádné válečné reparace se neplatily. Británie, jako jedna z diktujících stran, se snažila držet částku při zemi a neustále mít v evropě silného protihráče proti francii. Takže dohodnutá částka, která se měla platit, byla na samé dolní hranici uvažovaných částek, a to i prohrávající stranou. No a vzhledem ke krizi se částka ani nevymáhala. Takže ne, vítězné velmoci opravdu svým přístupem nezavinili druhou světovou. Němci si za to můžou sami.
Francie byla jako světový četník(něco jako dnešní USA) a Anglie se svou filozofií nevměšování,toho také moc nepořídila.Jinak Válečné reparace byly vyměřeny na více než 200 miliard zlatých marek to je více než 90 000 tun ZLATA a v přepočtu na dnešní dolary by to mělo být asi 390 miliard! A jestli tě to zajímá tak Němci spalitili válečné reparace z první světové války 3.října 2010.
Zde je o tom článek:http://zpravy.idnes.cz/prvni-svetova-valka-definitivne-konci-nemecko-splati-posledni-reparace-1ap-/zahranicni.aspx?c=A100930_134825_zahranicni_aha
Ovšem zajímalo by mne odkud jsi čerpal informace o nízkých reparacích?To že nebyly obnoveny Hitlerem je celkem jasné ale ještě před tím dokázali přivést Německou ekonomiku k totálnímu kolapsu(v roce 1930) a vybírány byly od roku 21.
Drobná zajímavost největší zásoby zlata na světě má podle Terezy Holanové… USA a to 8133 tun.To jen pro porovnání jaká pálka ty válečné reparace byly.
Zde ještě odkaz na ekonomickou situaci:http://trhy.mesec.cz/clanky/ceho-se-boji-nemci-a-ceho-by-se-meli-bat-americane-a-britove/
a
http://www.penize.cz/15896-hyperinflace-v-nemecku-1923
Ještě k Německu je dobré si připomenout že vztah Křesťanských církví(Ano tím myslím i Protestantských) k Židům byl vyloženě zrůdný.Čili nejenomže Nacistická propaganda bušila do Němců ze všech stran o špatnostech a světovládě židů, navíc i křesťané dostávali v kostelech hezký nářez v podobě židobolševických spiknutí,židů co jedí děti a čert ví co ještě.Takže Němci byli masírování po staletí křesťany a Hitler díky toho neměl zase tak těžkou práci.
Ještě k ekonomické situaci v Německu,protože tohle mne dostalo:
Červenec 1914 4,2 marky
Listopad 1923 4.200.000.000.000 marek
To je kurz JEDNOHO DOLARU vůči Marce.
Colombo:
Já v žádném případě nechci dělat advokáta Němců. To co se stalo za WWII byla hrůza, a Holokaust byla snad největší tragédie a otřesnost, co se v lidských dějinách stala. IMHO např. to co se dělo po válce u nás, tj. ty “excesy” při odsunu, byly celkem logickým důsledkem. A já bych se neodvážil tu atmosféru v té době vůbec nějak soudit.
Bez ohledu na to ale považuji za naprosto zřejmé, že Versailleský mír byla do nebe volající nespravedlnost. Němci nebyli rozhodně jediným viníkem WWI, a uložit jim zaplatit ekvivalent 99 tisíc tun zlata, což je pak přivedlo ke státnímu bankrotu a totálnímu rozvrácení ekonomiky (jak píše Arkande, dolar za 4 biliony marek…), bylo šílené selhání tvůrců Versailleského míru.
Podle mě, tvoje jednoduchoučká a rezolutní věta “Němci si za to mohli sami” je naprosto nepřijatelným zjednodušením. Jo, pro nás by bylo velmi pohodlné říct, že si za to “prostě” mohli sami, kolektivně se pomátli a začali chtít ZLO a dál o tom nemá cenu přemýšlet. Jenže, Colombo, podle mě se tímto ulehčováním si intelektuální situace koledujeme o to, abychom dřív nebo později prožili něco podobného.
Protože když neporozumíme tomu co se vlastně tehdy v Německu stalo (a nezlob se na mě, ale věta “prostě si za to mohli sami a velká TEČKA” mě k tomu porozumění neposouvá ani o milimetr) tak nebudeme schopni poznat, kdyby se v naší době začaly ve společnosti rozvíjet procesy, které by mohly vést k podobným věcem jako v Německu za/před WWII.
Z té diskuze co se tu rozvinula mám pocit, že máme (včetně věřících) ve věcech morálky trochu chaos 😀
IMHO v prvé řadě zjevně mícháme dva pojmy, což pak vede k nedorozuměním.
1) daná společnost v dané době má jistě soubor pravidel, názorů na to, co je správné a co ne. Já ta pravidla či názory nazývám “morálkou” té dané společnosti.
2) i MY máme takový soubor názorů, a ten nazvěme “naší” morálkou.
Z toho co zde někteří psali, mám pocit, že mají s označením (1) problém, že prostě morálku která je odlišná od naší jim nepřipadá vůbec vhodné nazvat “morálkou”. Takže toto si musíme ujasnit, a (1) případně nazvat jinak.
Pak bychom měli zvážit, jestli jedna morálka může být “lepší” než jiná. Podle mě samozřejmě ANO. Např. naše morálka je objektivně (objektivně?) lepší, než morálka Němců před WWII, kteří neměli problém s útočnou válkou a násilím proti Židům. Nebo naše morálka je lepší, než morálka etiopských černochů podle kterých je naprosto morální ženská obřízka. Naše morálka je i lepší, než morálka Arabů, podle kterých je žena podřízená muži, musí za ním chodit dva kroky, musí mít zahalenou tvář, a je podle nich správné barbarské právo Šaríja.
Za této situace si ale musíme dát pozor, jestli to něco neznamená, případně CO to znamená, když nám naše morálka vyjde jako ta nejlepší.
Vaše názory? 🙂
Koneckonců, my zde máme vlastně fajn testovací laboratoř 🙂 Věřící, vs. ateisté.
Morálka věřících JE odlišná od naší. Neshodujeme se např. v těchto otázkách:
1) je homosexualita amorální?
2) je amorální umožnit ženě potrat?
3) je morální věřit v Boha? Je Amorální nevěřit v Boha?
4) je amorální používat kondomy?
5) je amorální antikoncepce?
6) je amorální pornografie?
A teď: je morálka (českých) ateistů lepší, než morálka věřících? Je morálka věřících lepší než morálka českých ateistů? Proč?
IMHO každá z těch dvou morálek vychází z jiných premis, “maximalizuje” něco jiného.
Morálka ateistů se snaží přiblížit, nebo by se pravděpodobně CHTĚLA blížit ideálům humanismu: lidský život je nejvyšší hodnota, lidské utrpení je špatné, lidské štěstí je dobré, hodnoty jsou dobré, a ničení hodnot je proto špatné, lidé jsou si rovni ve svých právech, atd. atp.
Morálka křesťanů by se zřejmě chtěla blížit Kristovu učení, ovšem jak se jim to daří je na samostatný článek 🙂 (mluvím skutečně o morálce, tj. o tom co křesťané POVAŽUJÍ za správné resp. špatné (dnes!), versus co považoval za správné Ježíš. Nemluvím o tom, jak se skutečně chovají.)
Teď je ale otázka, jak rozsoudit mezi těmito dvěma fundamentálními východisky? A jak se vypořádat s faktem, že ateisté budou samozřejmě preferovat svoje východisko, a křesťané zase svoje? Jak najít nějaký objektivní pohled?
Michal says:
July 22, 2011 at 6:35 am
Koneckonců, my zde máme vlastně fajn testovací laboratoř Věřící, vs. ateisté.
Morálka věřících JE odlišná od naší. Neshodujeme se např. v těchto otázkách:
1) je homosexualita amorální?
2) je amorální umožnit ženě potrat?
3) je morální věřit v Boha? Je Amorální nevěřit v Boha?
4) je amorální používat kondomy?
5) je amorální antikoncepce?
6) je amorální pornografie?
protestant:
V kterém bodě se neshodujeme?
Michal says:
Teď je ale otázka, jak rozsoudit mezi těmito dvěma fundamentálními východisky? A jak se vypořádat s faktem, že ateisté budou samozřejmě preferovat svoje východisko, a křesťané zase svoje? Jak najít nějaký objektivní pohled?
protestant:
Objektivní pohled neexistuje. Vždy to bude pohled člověka. Tedy z principu subjektivní.
Michal says:
Morálka ateistů se snaží přiblížit, nebo by se pravděpodobně CHTĚLA blížit ideálům humanismu: lidský život je nejvyšší hodnota, lidské utrpení je špatné, lidské štěstí je dobré, hodnoty jsou dobré, a ničení hodnot je proto špatné, lidé jsou si rovni ve svých právech, atd. atp.
protestant:
To popisujete morálku křesťanskou.
Michal says:
Pak bychom měli zvážit, jestli jedna morálka může být “lepší” než jiná. Podle mě samozřejmě ANO. Např. naše morálka je objektivně (objektivně?) lepší, než morálka Němců před WWII, kteří neměli problém s útočnou válkou a násilím proti Židům. Nebo naše morálka je lepší, než morálka etiopských černochů podle kterých je naprosto morální ženská obřízka. Naše morálka je i lepší, než morálka Arabů, podle kterých je žena podřízená muži, musí za ním chodit dva kroky, musí mít zahalenou tvář, a je podle nich správné barbarské právo Šaríja.
protestant:
Já rád zpochybňuji a proto i s tímto bych velmi opatrný. Nemůžeme vědět, zda svým konáním v současnosti nezpůsovujeme teď či nezpůsobíme v budoucnosti více utrpení než zmíněné příklady.
Co když poškozujeme planetu tak, že příští generace budou trpět více než oběti zmíněních příkladů. Můžete naprosto spolehlivě vědět, že tomu tak není? Třeba se bude za 100 let říkat jak nemorálně se lidé před 100 lety chovali, když spotřebovali všechna fosilní paliva, zhoršili stav atmosféry atd…
Takže taková hodnocení bych nechal na budoucnost.
Protestant: V kterém bodě se neshodujeme?
No a to je další věc, že samozřejmě věřící se (pravděpodobně stejně jako ateisté) neshodnou ani sami mezi sebou.
Můžu odpovědět za sebe:
1) je homosexualita amorální? Ne, je mravně indiferentní.
2) je amorální umožnit ženě potrat? Je potřeba vážit okolnosti. V případě těhotenství v počátku to amorální není.
3) je morální věřit v Boha? Je Amorální nevěřit v Boha? Mravně indiferentní.
4) je amorální používat kondomy? Indiferentní.
5) je amorální antikoncepce? Indiferentní.
6) je amorální pornografie? Indiferentní.
S velkou částí křesťanů bych se neshodl na žádné z těch otázek. U vás, Protestante, si nejsem jist ničím – už dávno tuším, že jste vlastně skrytý ateista 😉
Michal says:
July 22, 2011 at 6:56 am
Protestant: V kterém bodě se neshodujeme?
No a to je další věc, že samozřejmě věřící se (pravděpodobně stejně jako ateisté) neshodnou ani sami mezi sebou.
Můžu odpovědět za sebe:
1) je homosexualita amorální? Ne, je mravně indiferentní.
2) je amorální umožnit ženě potrat? Je potřeba vážit okolnosti. V případě těhotenství v počátku to amorální není.
3) je morální věřit v Boha? Je Amorální nevěřit v Boha? Mravně indiferentní.
4) je amorální používat kondomy? Indiferentní.
5) je amorální antikoncepce? Indiferentní.
6) je amorální pornografie? Indiferentní.
protestant:Mám týž pohled. Jen bod 2 bych pro sebe zformuloval jinak:
V případě, že nejde o náhradu antikoncepce.
Michal says:
U vás, Protestante, si nejsem jist ničím – už dávno tuším, že jste vlastně skrytý ateista
protestant:
Ateistickou etapu už mám za sebou. Ale nic se nedá vyloučit. Víru lze samozřejmě ztratit. Není to žádní trvalá a jistá věc:
“Víra je právě proto vírou, že je spojena s pochybností a nejistotou. Lépe řečeno víra se z pochybností a otázek rodí. Křesťanská víra není setrvalý stav mysli, kdy člověk o ničem nepochybuje a jde neochvějně za svým cílem. Víra je krok do neznáma. Svým způsobem musíme každý den uvěřit znovu. Můžeme se přitom sice opřít o předchozí zkušenosti, ale v každé situaci je důvěra v Boha něčím novým, nesamozřejmým a nevyzkoušeným.”
http://brno1.evangnet.cz/node/334
ještě jeden odstavec ze zmíněné stránky (to k probíranému problému věřící vs. vědoucí):
“Především by si člověk neměl představovat, že křesťanská víra je stav naprostého a pevného přesvědčení, které se dá nazvat jistotou. Mnozí lidé, kteří se přišli podívat do kostela na bohoslužby, získali dojem, že lidem kolem nich musí být všechno jasné, o ničem nepochybují a všemu, co slyší, neochvějně věří. Tak tomu ale není. I po mnoha letech je křesťan svým způsobem stále na začátku a klade si řadu nepříjemných otázek. Kdyby si je nekladl, nebyla by to již víra, ale fanatismus.”
Michal:3) je morální věřit v Boha? Je Amorální nevěřit v Boha? Mravně indiferentní.
Arkande:Věřit v kterého z Bohů? 🙂 Nebo v kterého z trojice?
Teď jsem ještě přemýšlel nad seznamem morálních otázek…Přidal bych tam:
7,Je morální krýt a bagatelizovat zločiny své společnosti?
8,Je morální Cenzura?