Dnes se chci zamyslet nad následující vzájemně provázanou skupinou tvrzení, jejíž různé modifikace jsou pro věřící velmi typické.
T1) jedinou přirozenou morálkou ateistů je absolutní egoismus
T2) pro ateistu by mělo být naprosto přirozené kohokoliv zavraždit, kdykoliv se mu to hodí
T3) pokud ateista nevraždí na potkání, nečiní tak jedině proto, že ve skutečnosti (kvůli pozitivnímu vlivu okolních věřících?) nejedná tak, jak by vzhledem ke svému přesvědčení (ateismu) jednat měl
T4) neexistuje způsob, jak by ateista mohl (bez přihlédnutí k “objektivní” morálce věřících) poznat, zda zavraždit někoho (znásilnit, okrást) je správné, nebo ne
V následujícím ukážu, proč jsou tyto a podobné úvahy zkreslené, zmatečné až nepravdivé.
Primární motivace naší morálky
Ačkoliv se to mnohým jistě nemusí líbit, a ačkoliv by mnozí chtěli vidět Člověka v lepším světle, přesto platí:
Každý usilujeme primárně o své vlastní dobro, resp. z evolučního hlediska o dobro pro své geny.
Z tohoto pohledu je bod (1) dost možná pravdivý – opravdu jsme všichni primárně egoisté. Háček je ovšem v tom, jak lze pozorovat prakticky napříč celou živočišnou říší, že i primárně egoistická motivace může vést a velmi často také vede k reálně altruistickému chování.
U člověka, vzhledem k jeho schopnosti racionálního a abstraktního myšlení, vedl vývoj k mnohem nečekanějším výsledkům.
Kámen úrazu
Právě opomíjení lidského abstraktního myšlení, naší schopnosti “vidět dál” než “bezprostředně před sebe”, zřejmě stojí za všemi těmi námitkami (T1)-(T4). Věřícím, kterým připadají smysluplné, zřejmě nedochází, že člověk je na rozdíl od zvířat právě kvůli svému abstraktnímu myšlení schopen si uvědomit, že rozhodnutí které je pro něj bezprostředně výhodné TEĎ, může být velmi nevýhodné s výhledem do budoucna, a naopak rozhodnutí které je TEĎ nevýhodné, může vést k velmi výhodným důsledkům v budoucnu.
Mnozí křesťané zřejmě chtějí věřit, že když ateista (jako kdokoliv jiný) myslí primárně na svůj vlastní prospěch, tak při tom musí nutně hledět jen na jeden krok dopředu.
Proč je racionální nechovat se amorálně?
Amorální chování definujme jako takové, na jehož amoralitě se shodne výrazná většina společnosti. Chování X je tedy amorální, pokud se výrazná většina společnosti shodne na tom, že způsobem X by se člověk chovat neměl. Amorálnost X může být navíc různě závažná, a dostatečně závažná amorální jednání jsou pak na základě společenského konsensu trestána dle zákona.
Jaké tedy mohou být racionální, egoistické motivace nechovat se amorálně?
M1) člověk se může snažit chovat v souladu s (Bohem danou) morálkou proto, že věří že v důsledku toho (on!) obstojí při posledním soudu a půjde do Božího Království, a že chování v rozporu s těmito pravidly povedou naopak k věčnému zatracení, tedy ke krajně nepříjemné záležitosti
M2) člověk se může chovat v souladu s morálkou (morálka je z definice souhrn názorů na to, jaké chování je v dané společnosti považováno za správné) proto, že je pro něj prostě uspokojivé chovat se správně (činí ho to spokojeným, způsobuje mu to příjemné pocity) a naopak je mu nepříjemné, chovat se nesprávně, nemorálně
M3) součástí morálky bývá i morálnost (a tedy vhodnost, správnost) negativního pohledu na lidi, kteří se chovají amorálně; lidé se nechovají amorálně bezpochyby i proto, že by jim to působilo zcela reálné zhoršení společenského postavení, a tím i životní situace
M4) jednání, jehož amorálnost překračuje jistou mez, bývá v rozvinutějších společnostech ošetřeno zákony, a podle nich i trestáno. Poslední motivací, pro ty “nejotrlejší”, proč se chovat morálně, je tedy hmatatelné riziko potrestání podle zákona.
Racionální zdůvodnění základních morálních pravidel
Proč by ve společnosti měla platit vůbec nějaká morálka? Proč by si neměl každý stanovit morálku podle sebe? Vždyť žádná absolutní morálka neexistuje, viz. minulý článek!
Morálka je vždy soubor pravidel, platící pro danou společnost. Tento soubor pravidel se vyvíjí v čase v důsledku nejrůznějších vlivů, naznačených v minulém článku. Relativita morálky spočívá v tom, že existuje množství morálních otázek na něž se názory různých společností v různých dobách liší. To ale samozřejmě neznamená, že několik základních morálních pravidel není součástí téměř všech souborů morální pravidel (morálek).
A proč by vůbec nějaká morálka měla platit? No zjevně proto, že člověk je společenský tvor, a společnost je založena na spolupráci. Pokud by v dané společnosti nebylo považováno za krajně amorální např. zabít někoho např. za účelem jeho následného okradení, a v dané společnosti by takové chování bylo považováno za mravně indiferentní, pak by si nikdo v takové společnosti nemohl být jist svým životem, a tedy pro každého by bylo značné riziko v takové společnosti žít. Pro každého obyvatele takové lidské společnosti by bylo výhodnější žít mimo tuto společnost, co nejdál od ostatních – aby pro sebe minimalizoval riziko.
Tato společnost by se tedy nutně záhy rozpadla na jednotlivce, kteří by se snažili být co nejdál od sebe. Jenže žít ve společnosti přináší až extrémní výhody, plynoucí ze vzájemné spolupráce – vždyť všeho, čeho jsme jako civilizace až dodnes dosáhli, jsme dosáhli právě díky spolupráci!
Proto je maximálně racionální přijmout ve společnosti (v každé společnosti, tedy i ateistické!) taková pravidla (a postarat se o vynucování těch nejdůležitějších z nich), aby tato umožnila rozvoj společnosti a spokojený život jejich členů. Totéž lze vyslovit i v podobě mravního přikázání pro každého člena společnosti, čímž dostaneme tzv. zlaté mravní pravidlo: nečiň jiným to, co nechceš aby ostatní činili tobě.
Proč ve značné většině společností platí za nemravné krást? No protože věnuji-li na získání něčeho své úsilí, a bude-li platit za zcela morální pro kohokoliv ukradnout mi to, přivlastnit si to, pak nebude mít cenu vynakládat úsilí na získávání čehokoliv.
Stojí jistě za zmínku, že existují takové lidské společnosti, kde krást nemravné nebylo – a samozřejmě nikoliv náhodou jsou to právě různé historické společnosti “rajských ostrovů”, kde byl všeho dostatek a žádné nástroje atd., prostě nic “hodnotného” si lidé nevyráběli.
Proč je nemravné znásilňovat? Tentýž princip: kdyby nebylo znásilňování nemravné, hrozilo by každé ženě riziko, že počne dítě s někým koho nechce, přičemž navíc hrozí riziko tělesné újmy, a každému muži by hrozilo, že jeho žena otěhotní s cizím mužem aniž by tomu mohl zabránit, což je pro něj krajně nepříjemné z dobrých evolučních důvodů. (hrozí riziko, že bude muset vychovávat a investovat velké množství svých prostředků do výchovy nositele cizích genů).
Analogicky u dalších morálních otázek. Vždy je ale nutno mít na paměti to co jsem popsal v minulém článku, tedy zásadní důležitost vývoje lidské společnosti, zahrnující reflexi toho co se stalo v minulosti, a s tím spojeného vývoje morálky.
Morálka a náboženství
Všimněme si, že nikde ve výše popsaném odvození základních morálních principů jsme nepoužili náboženskou víru. Proto výše naznačené odvození platí jak pro věřící, tak pro ateisty. Věřící si jen přidávají pro vynucování své morálky (tedy těch morálních pravidel, skutečně potřebných pro fungování společnosti, navršené o hromadu dalších, zhusta nesmyslných pseudo-morálních pravidel, plynoucích z jejich víry) boží bič v podobě pravidla (M1).
Věřící dále často velice vehementně tvrdí, že i pro smysluplné definování morálky jsou zapotřebí zjevené informace od jejich Boha (viz. úvodní teze), což jsem výše uvedeným vyvrátil.
V této souvislosti si nelze nepoložit otázku: Co kdyby se ukázalo, že např. bůh sice existuje, ale na rozdíl od toho, čemu křesťané věří, ve skutečnosti nemá žádné požadavky ani preference ohledně lidského chování. Lidé jsou mu lhostejní. Znamenalo by to snad, že by se tím zhroutily základy morálky? Znamenalo by to, že věřící začnou tím okamžikem vraždit, kdykoliv to pro ně bude výhodné? Jistě že ne – právě proto, že nutnost dodržování základních pravidel jako “nezavraždíš” je zcela zřejmá i bez Boha, a tedy pro ateisty stejně jako pro věřící.
Závěr
Ukázali jsme, že hraní si s “egoistickou motivací” ateistů nemá valného smyslu, protože, striktně vzato, všichni se chováme primárně egoisticky, a není na tom nic špatného, bez ohledu na to, že mnozí by jako naši primární motivaci viděli rádi něco “vznešenějšího”.
Dále jsme ukázali, že základní morální pravidla (nezabiješ, nepokradeš, …) nutně vznikají v každé lidské společnosti (tedy i v ateistické), a že členové dané společnosti pak mají racionální motivaci ta pravidla dodržovat. Nic na tom nemění fakt, že v každé společnosti (tedy např. i ve společnosti s vysokou religiozitou) se najdou jedinci, kteří pravidla porušují a chovají se amorálně.
Tím jsme vyvrátili třídu argumentů věřících, založenou na tvrzení že ateisté principielně nejsou sami o sobě schopni poznat, co je dobré a co zlé.
Michal:
Do české wikipedie se dostávají zhusta paskvily. Anglická je na tom vzhledem k počtu svých přispěvatelů mnohem lépe, a nepřekvapivě, tamější definice racionality mě oslovuje mnohem víc:
jack:
Souhlasím, česká definice je naprosto mimo mísu a vůbec se netýká racionality.Ale i anglická verze mi přijde dost nekonkrétní.Nejpřesnější se mi zdá německá verze,která
svou definici rozdělila do čtyř základních parametrů.
Rationalität (von lat. rationalitas = Denkvermögen, von ratio = Vernunft) ist ein Begriff, der eine Vielzahl an Bedeutungen hat.
Ganz allgemein gesprochen hat der Begriff vier Bedeutungen:
– Erstens wird damit eine bestimmte Beziehung zwischen angestrebtem Zweck und den zu seiner Erreichung angewandten Mitteln angesprochen. Hierbei bedeutet Rationalität also die Fähigkeit zur Abschätzung einer Ursache-Wirkung-Kette. Dabei geht es um die Beantwortung der Fragen: „Welches Mittel wirkt – bzw. wie wirkt das gewählte Mittel – und wie hoch ist der Aufwand, um den angestrebten Zweck zu erreichen?“.
– Zweitens geht es um die Bewertung eines Zwecks als angemessen, und bedeutet dann „vernünftig“, „richtig“: Der Begriff der Rationalität wird also zur Rechtfertigung bestimmter normativer Grundsätze in Anspruch genommen.
-Drittens werden Muster der Bewertung und Muster von Entwicklungsvorgängen als „Rationalität“ (bisweilen auch als „Logik“) eines Prozesses bezeichnet.
– Viertens wird der Begriff Rationalität bzw. „rational“ als Erklärungsmuster für Handlungen verwendet. Eine i.d.S. „rationale Erklärung“ einer bestimmten Handlung versucht diese – durch Angabe der jeweils (handlungs-)situationsspezifischen Bedingungen – intersubjektiv verständlich, d. h. und für andere nachvollziehbar zu machen.
On to Protestant vystihl dobře – až na to že na konci nám ateistům zatrhnul diskusi o morálce :-D.
No je fakt, že psi nebo mravenci o morálce nediskutují – na druhou stranu, lidé mohou diskutovat o čemkoli. Nevšimla jsem si, že by někdo chlapům v hospodě zakazoval diskutovat o fotbalu nebo politice. Přesto že tyto diskuse na zmíněná odvětví nemají sebemenší vliv.
Tak sand Protestante, alespoň trošku té pokory a tolerance kterou to tvé náboženství hlásá by nebylo od věci.
Zdravím po kratší odmlce. Moji miláčkové shodili klec s ptáky a vylili napaječku do noťasu – takže musel vyschnout a kupodivu funguje :-D. Ta moje pakáž nemá o morálce ani šajn. alespoň že ty ptáky nezakousli.
PWB: Škoda, byl jsem nedávno na mši. Všelijaké obrázky a sošky pokroucených svatých, andělíčci s křidýlky. A ta mše sama, ty všelijaké výroky a výkřiky, nesmyslná slova písní, ty modlitby jako z jiné dimenze. Nic racionálního, úplná iracionalita ve všem. A tady v diskusích se chytají všelijakých jemných abstrakcí. To je zavádějící.
Slávek: co ti konkrétně přišlo na mši iracionální? Pokud vezmeš jako paradigma, že se scházejí věřící a nebudeš ho rozporovat, potom už samotnej proces mi přijde OK, ne?
Samain says:
July 21, 2011 at 1:41 pm
On to Protestant vystihl dobře – až na to že na konci nám ateistům zatrhnul diskusi o morálce
protestant:
Nic jsme nezatrhl. Jen nevím, jak morálku do té Dawkinsovy teorie dostat.
Protestant: Jen nevím, jak morálku do té Dawkinsovy teorie dostat.
Tak to je mi líto, že jste si můj článek nepřečetl… Jinak byste jistě neřekl, že nevíte jak morálku do Dawkinsovy teorie sobeckého genu dostat, ale řekl byste konkrétní důvody, proč můj návrh “jak ji tam dostat”, který je předmětem mého včerejšího článku, neobstojí.
k te racionalite,
mne se z ceske wiki libi Popperova definice:
“Karl Popper: Racionalita je kritizovatelnost, falzifikovatelnost: racionálně jsou pouze tyto druhy poznatků, které je možné falzifikovat teoretickou kritikou nebo experimentem.”
viz. take http://cs.wikipedia.org/wiki/Kritick%C3%BD_racionalismus
„Secular religion is a term used to describe ideas, theories or philosophies which involve no spiritual component yet possess qualities similar to those of a religion. Such qualities include such things as dogma, a system of indoctrination, the prescription of an absolute code of conduct, an ideologically tailored creation story and end-times narrative, designated enemies, and unquestioning devotion to a higher authority. The secular religion operates in a secular society by filling a role which would be satisfied by a church or another religious authority.
Social philosopher Raymond Aron notably uses the term to refer to Communism. Likewise, philosopher of science Michael Ruse has made use of the term in discussing evolution theory. Similarly Thomas Frank suggests that the free market has become a secular religion in the United States.“
http://en.wikipedia.org/wiki/Secular_religion
to Michal:
Já to samozřejmě četl. Jen mi přijde nazývat momentálně nejlepší strategii přežití skupiny vehiklů zvaných lidí slovem morálka divné.
K diskussi o rozumu: „Duše (heb. נפש, řec. ψυχή, lat. anima, angl. soul, fr. âme, něm. Seele) je individuální každému organismu. Je to čistě theologický koncept, který nemá žádný odraz v realitě. Naproti tomu duch/mysl (heb. רוח, řec. πνεῦμα/νοῦς, lat. spiritus/mens, angl. spirit/mind, fr. esprit, něm. Geist) vyjadřuje vědomí, tj. to, co přesahuje pouhé fysično. Není pochyb o jeho realitě, spor je toliko o dualism těla a mysli. Zatímco tradiční pojetí mezi nimi vidí bariéru, pro scientisty je mysl toliko funkcí těla. Pojem duch je vnímán jako zobecnění myslí. Je zajímavé, že zatímco duši a ducha odlišují všechny jazyky s abrahámovským náboženstvím, ducha a mysl francouzština a němčina odlišit nedokáže, leda členem.“
http://wikipedie.blogspot.com/2011/04/duchovni-exaktni-vedy.html
mala poznamka: moc nerozumim te kritice odpurcu ateismus, materialismu atp., kteri si mysli (nebo ne?), ze naturalisticke vysvetleni=neschopnost nebo dokonce neopravnenost pouzivat abstraktni pojmy.
priklad: i kdyz budu nakrasne definovat lasku jako zfetovani oxytocinem, nic mi nebrani pojem laska pouzivat, ja mu prece moc dobre rozumim, dokonce i umim hluboce a uprimne milovat. nemam ten pocit, ze by to melo negativni implikace.
Protestant:
Já to samozřejmě četl. Jen mi přijde nazývat momentálně nejlepší strategii přežití skupiny vehiklů zvaných lidí slovem morálka divné.
Slávek: pěkně vystiženo, myslím že jádro pudla je v tom, že si každý představujeme pod slovem morálka něco jiného. Já mám taky trochu problém se s Michalovým článkem ztotožnit.
Myslím, že slovo “morálka” chápeme trochu jinak, než je uvedeno v článku. Příklad: Jsem němec, který žije v Německu 1936. Nelíbí se mi že lidé pronásledují židy a tak se veřejně ozvu a snažím se židům pomáhat. Dle článku by mé chování bylo nemorální, zatímco pronásledování židů morální.
Shadowman: i kdyz budu nakrasne definovat lasku jako zfetovani oxytocinem, nic mi nebrani pojem laska pouzivat, ja mu prece moc dobre rozumim, dokonce i umim hluboce a uprimne milovat. nemam ten pocit, ze by to melo negativni implikace.
Slávek: Je ale potom potřeba uvádět, pokud to není zřejmé z kontextu, jak se na lásku díváš. Jestli o ní právě mluvíš jako o chemicko-biologickém procesu, nebo řešíš vztah mezi lidmi. Jsou to dva pohledy na jednu věc, ale mělo by být zřejmé, které paradigma právě používáme. Používat samozřejmě můžeme obě, vždy to, které je v dané chvíli užitečnější. Podobně třeba ve fyzice dualita vlna-částice.
@Slávek, ano, rozumime si. praveze se mi stava, ze jakmile nejaky takovy pojem redukuju na naturalisticky popis, hned to ze me v ocich vericiho oponenta v diskusi udela osobu naprosto neschopnou milovat, coz je ovsem samozrejme hloupost.
@Shadowman: ano, rozumime si. praveze se mi stava, ze jakmile nejaky takovy pojem redukuju na naturalisticky popis, hned to ze me v ocich vericiho oponenta v diskusi udela osobu naprosto neschopnou milovat, coz je ovsem samozrejme hloupost.
Slávek: asi tu možnost duality (nebo i multilaterity) pohledů nechtějí nebo neumí pochopit. Nebo jsme jim to třeba jasně nevysvětlili.
anekdoticky quinovsky myslenkovy experiment:
kdyby se ted prede mnou zjevil trimetrovy Jezis a hodinu se mnou diskutoval o moralce, hned pote, co bych se ujistil, ze to nebyl jen sen, sel bych 1. na neurologicke vysetreni (ze by nador? mrtvice? partial complex seizure?), 2. k psychologovi.
upustit od sve ontologicke site presvedceni je holt tezke, jelikoz je holisticka je to o to tezsi.
Co se věřícím ale musí nechat, tak jejich přesvědčení, že “oni už dávno vědí, protože bůh” ústí v celkem pěknej tlak na to, abychom nějak tu morálku líp prozkoumali. 🙂
to Slávek:
ale my přece nevíme. Jen věříme….
@protestant: huh
Můžete mně racionálně vysvětlit toto?
Věřím v Boha, Otce, všemohoucího stvořitele nebe i země.
Věřím i v Jezu Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie panny, trpěl pod Pontským Pilátem, ukřižován, umřel i pohřben jest, sstoupil do pekel, v třetí den vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha, Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živých i mrtvých.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.