Pod pojmem morálka rozumíme souhrn pravidel či představ o tom, jaké úmysly, chování či jednání ve společnosti je dobré, správné, a které je naopak špatné.
Pro křesťany je morálka velmi důležitým tématem. Křesťané věří, že existuje absolutní morálka, tedy souhrn pravidel co je dobré a co špatné, který je univerzálně platný. Věří, že tato absolutní morálka nám byla dána Bohem, a je obsažena v Božím slově, tedy v Bibli. Tyto morální maximy nemohou být zpochybňovány, nelze o nich kriticky diskutovat – jsou přece od Boha.
Křesťané dále často argumentují, že už samotný fakt, že tato absolutní morálka existuje, je důkazem existence jejich Boha.
Ateismus jako takový morálku nijak neřeší (ateismus je názorem na (ne)existenci Boha), ovšem ateisté na morálku většinou názor jistě mají. Pozicí ateistů je, že žádná absolutní morálka neexistuje. Morálka nebyla nijak stanovena, ani vymyšlena, Bohem ani nikým jiným. Vznikala postupným vývojem v průběhu stovek a tisíců let, v jednotlivých společnostech a civilizacích.
Jednotlivé morální zásady jsou více či naopak méně univerzální, přičemž ty které jsou univerzálnější (např. “nezavraždíš svého bližního”) jsou takové z dobrých a jasně formulovatelných důvodů. Obecně, nad každým morálním pravidlem je vhodné přemýšlet, a zvažovat proč vlastně platí, a proč je dobré, aby platilo.
My se dnes podíváme, který z těch dvou konceptů lépe odpovídá realitě.
Absolutní morálka, definovaná Bohem, by jistě mohla existovat (pokud by ovšem existoval osobní Bůh). Existuje ale opravdu? Pokud ano, tak jak vypadá? Cokoliv absolutního musí být z definice jednoznačně definované. Mělo by tedy být jasné, jaká mravní pravidla do té Bohem definované podmnožiny patří, a jaká nikoliv.
***
Základem křesťanské morálky je desatero. Patří tedy všechna přikázání do té Bohem stanovené absolutní morálky, o níž se nediskutuje?
Zopakujme si:
1) Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
1a) Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
2) Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
3) Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. … Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.
4) Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
5) Nezabiješ
6) Nesesmilníš
7) Nepokradeš
8 ) Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
9) Nebudeš dychtit po domě svého bližního.
10) Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
Vážně jsou tyto body základem absolutní morálky, definované Bohem? Vážně je základní mravní maximou, kterou si Bůh stanovil (!!!), že ho máme uctívat? Vážně je to pro něj tak důležité, že bližší specifikaci tohoto uctívání věnoval čtyři z deseti (jedenácti) přikázání?
Ateisté, kteří v Boha nevěří, jsou tedy zcela amorální lidé, a právem půjdou po smrti do pekla – v souladu s opakovaným potvrzeným téhož v Novém Zákoně Ježíšem… (kdo nevěří, byl již odsouzen)
Vážně má své místo mezi těmito mravními maximami zákaz práce v sobotu?
Opravdu je třeba ctít svého otce i matku za každou cenu? Co když je otec třeba alkoholik, který své děti týral a sexuálně zneužíval? Měly by ho i pak ctít? A když ho ctít nebudou, jsou proto amorální? Připomeňme, že morálka má být dle křesťanů absolutní, jasně definovaná v Písmu, a nepřipouštějící rozplizlost výkladu!
A co přikázání “nezabiješ”? V desateru je toto přikázání staveno bez jakéhokoliv upřesnění, avšak v dalších verších stejné kapitoly případů, kdy zabíjení nařídil přímo Bůh, spoustu (třeba Ex 21:23). Bez ohledu na to, co je napsáno v Bibli: je podle křesťanů nemorální zabíjet ve válce? Jak by se člověk (voják!) měl chovat, když už k válce dojde? Může člověk ve válce zabíjet nevinné? Může vraždit nepřátelské ženy a děti? Bible jasně říká, že ANO! (Numeri 31:15)
A co zabití útočníka v sebeobraně? Je toto amorální? Je povoleno popravit zločince? A je morální, aby obyčejný člověk (nikoliv popravčí) o své vůli ukamenoval člověka proto, že pracuje v sobotu? Bible jednoznačně říká, že ANO! Na základě čeho vědí křesťané, že to morální naopak není?
***
Snad ještě pozoruhodnější, než to co Bible (včetně Nového Zákona!) o morálce říká, je to co naopak neříká.
* Říká někde Bible, že je nemorální otroctví? Naopak, Bible o otroctví mluví jako o zcela normální věci (viz. třeba 10. přikázání)
* Mluví Bible o amorálnosti sexuálního zneužívání dětí?
* Říká Bible, že je amorální rasismus?
* Co říká Bible o amorálnosti mučení?
* Má Bible námitky proti genocidě?
* Mluví Bible o amorálnosti barbarských poprav? (upálení zaživa, kamenování)
* Namítá Bible byť jen slůvkem něco proti týrání dětí? (vzpomeňme si na případ zmučeného chlapce s připínáčky v botách)
* Jak na základě Bible zdůvodnit, že mučení a upalování čarodějnic inkvizicí bylo amorální? (porovnej Ex 22:17)
* Mluví Bible o amorálnosti násilí na ženách v rodině?
Jak může někdo mluvit o Bibli, jako o Zdroji vší morálky, když místo těchto velmi závažných věcí řeší raději záležitosti jako zákaz práce v sobotu pod trestem smrti umučením (ukamenováním), nebo aby knězi nebylo vidět pod sukni? (Ex 20:26)
***
Na výše uvedeném nic nemění fakt, že v Bibli jsou (i) některé hluboké morální koncepty, jako např. “zlaté pravidlo” (chovej se k lidem tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě). Problém je, že jsou na jedné hromadě s ostatním balastem, s výzvami ke genocidám, k obětování lidí, koneckonců i zvířat (i toto je jistě z dnešního hlediska nemorální!) atd., a že k rozlišení, co v Bibli je správné a co špatné, potřebujeme už existující (a rozhodně nikoliv nutně neměnnou) představu z vnějšku. To ale nutně znamená, že Bible nemůže být a není pramenem či nalezištěm oné absolutní morálky, která má podle křesťanů existovat.
Právě ta představa, která nám umožňuje odlišit, co je (v Bibli nebo kdekoliv jinde) dobré a co je špatné, a kterou máme nezávisle na Bibli, je z definice (viz. úvodní odstavec) samotnou morálkou.
V Bibli však nejsou z dnešního hlediska amorální věci jen tak. Jsou tam proto, že v době kdy byly jednotlivé Biblické knihy sepisovány, vypadala morálka právě tak, jak je tam zaznamenána! V Bibli není odsouzeno otroctví právě proto, že na něm tehdy nebylo shledáváno nic nemorálního! Bůh v Bibli Izraelce nabádá ke genocidám a k vybíjení žen a dětí právě proto, že tehdy lidé neviděli nic špatného na tom, vyvraždit nepřátele včetně žen a dětí! Naopak, tehdy do bylo vnímáno jako zcela přirozená a dokonce prospěšná věc (riziko, že děti by vyrostly v syny, odhodlané pomstít smrt svých otců, zde jistě reálně existovalo) a jaký tedy div, že tehdejší lidé přisoudili tyto úmysly i Bohu, kterého si vymysleli?
Jejich Bůh podle nich jednal právě tak, jak oni považovali za správné – ostatně kdo by nechtěl mít spravedlivého Boha?
Právě ten kontrast mezi tím co bylo tehdy považováno za spravedlivé a za morální a za Bohem posvěcené, a co je považováno za spravedlivé a morální dnes, svědčí naprosto jednoznačně proti existenci Bohem stanovené absolutní morálky.
***
Nový zákon byl sepsán o stovky let později než Starý Zákon, a vzhledem k výše uvedenému je naprosto přirozené a očekávatelné, že v průběhu těchto stovek let se pojetí morálky v Izraelské společnosti změnilo. K tomuto posunu by ovšem rozhodně nemělo dojít, pokud by měli pravdu křesťané, a existovala by “objektivní morálka”, obsažená v Božím Slově.
Starý Zákon je sice i v NZ nahlížen jako “bezvýhradná” autorita, a Ježíš se na něj odvolává při každé příležitosti a jeho platnost opakovaně potvrzuje, ale současně lehce naznačuje možnost kompromisu v některých otázkách, a jím popisovaná morálka v některých dalších otázkách je dokonce diametrálně odlišná od SZ.
Práce v sobotu je sice podle Ježíše stále hřích, ale “v rozumné míře” v sobotu pracovat povoluje. Porovnejme to se Starým Zákonem, kdy je potrestán barbarským trestem smrti ukamenováním i muž, který si v lese sbírá dřívka – a tehdy byl takový trest považován za morální (vždyť ten muž se vzepřel Bohu! Tak co s ním jiného?).
Zapudit manželku bylo dříve povoleno, zatímco Ježíš to považuje za nevhodné, a tento posun zdůvodňuje nic neříkající frází o “tvrdosti vašeho srdce”. (Matouš 19:7) (Zde se tedy jedná naopak o zpřísnění pravidel!)
Ježíš také docela zásadně mění starozákonní pravidlo “Oko za oko” o 180 stupňů na “Nastav druhou tvář”. U tohoto se na chvíli zastavme: Vážně je tohle morální? Vážně je dobré, abychom se takto chovali? Vážně je na fyzický útok dobré reagovat výzvou k dalšímu útoku? Je vůbec morální reagovat na útok pasivitou? Jak by asi vypadal svět, kdyby se tento model ve společnosti začal prosazovat? Hádám, že agresivnější jedinci by se zaradovali, a měli by posvícení. A to ani nemluvím o tom, k čemu by asi vedlo, kdybychom se pokusili aplikovat tuto zásadu na vztahy mezi státy. Takový stát, který by se v takové situaci rozhodl stát se agresorem, by se zanedlouho stal světovládcem.
Jistě není náhodou, že se Ježíšův model nikdy nijak významně neprosadil. Kdyby se prosadil, pak by ta skupinka která by ten model přijala, zanedlouho přestala existovat. Kdyby se křesťané chovali, jak Ježíš utopicky učil, pak by dnes žádní křesťané nebyli.
***
“Morální Zeitgeist”, který způsobil posun od Starozákonní morálky k té Novozákonní, samozřejmě působit nepřestal, a výsledky tohoto procesu jsou vskutku dramatické. Zmiňme jen vznik názoru na amorálnost mučení, amorálnost otroctví, amorálnost rasismu. Nic na tom nemění fakt, že mučí se i dnes (Al Ghraib), stejně jako nějací ti lidé s postavením otroka se najdou, a existují i rasisté. To oč běží, je změna názorů společnosti na tyto jevy.
Dnes nikdo nepochybuje o tom, že mučení je amorální, zatímco před 400 lety (a ani kdykoliv dřív) s jeho morálností drtivá většina společnosti neměla problém (a výjimeční jedinci s jasnozřivou myslí a opačným názorem, na tom nic nemění). Analogicky co se týká dalších jevů.
Jak dnes můžeme vědět, jaký posun morální Zeitgeist v příštích desetiletích způsobí? Jak dnes můžeme odhadnout, co z toho co dnes morální je, za nějaký čas morální nebude? A jak můžeme vědět, že něco z toho co dnes morální naopak není, nepřestane být po čase problematické?
Obloukem se vracíme k začátku: Kde je jaká objektivní, absolutní morálka? Dnes máme na morálku takové názory, jaké máme, z dobrých důvodů, stejně jako v minulosti měli lidé tehdejší morálku z (pro ně) dobrých důvodů. K posunu došlo, protože dnes víme, co jsme tehdy nevěděli, staly se věci, ke kterým do tehdy nedošlo (třeba Holokaust), a objevili se myslitelé, jejichž filosofie vrhla na mnohé věci nové světlo.
Tento proces samozřejmě kontinuálně a neustále pokračuje: dnes nevíme věci, které budeme vědět za pár desítek let, a naše názory na to co je morální a co ne, se mohou změnit (a také se změní). Stanou se věci, které naše názory posunou, objeví se myslitelé, kteří náš pohled pozmění.
Závěr: Objektivní a absolutní morálka je jen iluze lidí, kteří nejsou schopni překročit svůj stín. Vývoj morálky je kontinuálním procesem, a pojetí morálky v různých dobách se v konkrétní společnosti liší tím víc, čím jsou od sebe tyto doby vzdálenější. To, že některé zásady přetrvávají (např. “nebudeš svévolně vraždit své bližní”) svědčí jedině o tom, že platí z velmi dobrých důvodů, a nikoliv o tom, že existuje cosi jako objektivní morálka jako celek, a tím méně o tom, že by taková morálka byla dána Bohem a sdělena nám skrze Bibli.
To Karel – no já nevím, ale mezi slovy Bude souzen a je odsouzen je docela rozdíl.
Karel: Lež jako věž
Karel: Spoustu lidi nejsou schopni pro množství svých hříchu přijít k Boží milosti. Věc se má tak, že ty znásilnění, vraždy… mají svůj zdroj – zamilovali si zlo více než dobro. Tito to mají velice těžké přijmout odpuštění, ale nezlob se, i pro ně je.
Dále, víra v Ježíše tě neospravedlňuje k tomu aby jsi v hříchu pokračoval. Tím, že přijímáš Boží milost, jenž je v Ježíši Kristu, tím přijímáš Krista za svého Pána.
Tak si to Karle ujasněte.
Samain says: Pokud ale uvěříme, můžeme lhát, krást, smilnit co hrdlo ráčí – pak stačí uvěřit – třeba těsně před smrtí a máme to dobré
Každým hříchem se člověk zatvrzuje více a více, jako by kráčel hlouběji do propasti. Představa, že teď budu vesele hřešit a pak se natáhnu pro záchranou ruku je nesmysl, vaše podivné pochopení toho co je křesťanství. Ta záchrana ruka tam NEBUDE. Dnes je den záchrany, ne někdy v budoucnosti.
Samain says: Tak si to Karle ujasněte.
Co a kdo?
Samain says: To Karel – no já nevím, ale mezi slovy Bude souzen a je odsouzen je docela rozdíl.
To, že člověk je za své skutky jíž odsouzen to si většina nepřipouští. Bude mu tedy ukázáno za co je odsouzen – to je ten Soud.
to Karel:Možná jste již slyšel o posledním pomazání a odpuštění hříchů.V celkovém pohledu to je to co Vám píši já,Roman i Samain.Vraždy budou odpuštěny,znásilnění bude odpuštěno.Vše bude odpuštěno,stačí jenom hezky poprosit.Ve chvílích kdy člověk stojí před pekelnou propastí za své hříchy…stačí jenom říci:Ježíšku já v tebe věřím,promin mi.A jak praví Bible : těm co žádají, bude odpuštěno…
Samain:
“Díky za gratulaci …..napadlo mně úplně to samé. A vlastně je to tak – což potvrdil i Karel. Takže – chovejme se slušně , podle společenských norem, ale za jediný pohled na pěknou ženskou (chlapa) se budeme smažit. Pokud neuvěříme. Pokud ale uvěříme, můžeme lhát, krást, smilnit co hrdlo ráčí – pak stačí uvěřit – třeba těsně před smrtí a máme to dobré ”
Taky gratuluji k vítězství a taky k výbornému vystižení pokrytectví náboženských moralistů. 🙂
Machi:Taky gratuluji k vítězství a taky k výbornému vystižení pokrytectví náboženských moralistů. 🙂
Děkuji :-)…..ale to vystižení stejně nebude křesťany pochopeno 😀
Samain, ty jsi ale pěkné ranní ptáče! 🙂
Karel:Věc se má tak, že ty znásilnění, vraždy… mají svůj zdroj – zamilovali si zlo více než dobro. Tito to mají velice těžké přijmout odpuštění, ale nezlob se, i pro ně je.
Dále, víra v Ježíše tě neospravedlňuje k tomu aby jsi v hříchu pokračoval.
Samain:můžeme lhát, krást, smilnit co hrdlo ráčí – pak stačí uvěřit – třeba těsně před smrtí a máme to dobré 😀
Na to jste Karle napsal -Lež jako věž.-
Tak kde vidíte rozpor? Jestliže jsem doposud vraždila a loupila – teď po ránu se mi “rozsvítí”, uvěřím a poprosím za odpuštění -bude mi odpuštěno. A za půl hodiny mně může přejet autobus.
A jestli to není pravda – lhal tedy Ježíš lotrovi po pravici (nebo po levici, už si přesně nevzpomínám a hledat to nebudu)?
Karel: To, že člověk je za své skutky jíž odsouzen to si většina nepřipouští. Bude mu tedy ukázáno za co je odsouzen – to je ten Soud.
Toto je vskutku geniální šplecht :-D. Připomíná mi dialog z “vraždy v sloním coupé”
-Klidně mu tykejte Hlaváčku. Víte koho máte před sebou? Sprostého vraha.-
-No dovolte ?!?-
-Přinejmenším sprostého podezřelého.-
Michale – jsem. Obvykle vsrávám v 6, nakrmím koně a ovce a než to spucují, sedím na netu :-).
VsTávám 😀 😀
Samain: Tak dobré ráno! 😉
Ostatní: Kdyby se někomu chtělo, tak koukněte na knihovničku, uvítám připomínky 😉
To Karel:
Tak jsme Vám tu diskuzi znechutili, vidím.:-/Jestli tomu rozumím dobře, tak na základě toho, že evangelium je “dobrá zpráva” a “Bůh je dobrý”, tak tvrdíte:
1) Ten kdo skutečně uvěří, tak nebude souzen ať udělal jakýkoliv čin. Víra a lítost za hříchy ale musí být skutečná, proto nevidíte reálnou možnost, že “budu hřešit a pak uvěřím, budu se kát”. Podle Vás, kdo hřeší, zatvrzuje své srdce a již nebude schopen přijmout boha.
2) Ten kdo nevěří, nebo přestane věřit a potom půjde k soudu a bude souzen podle svých činů. Pokud jednal v dobré víře podle nějakého svého vnitřního nebo vnějšího kodexu , potom nebude odsouzen a bude na tom stejně jako křesťané.
3) Ten kdo nevěří a jedná špatně bude odsouzen k věčnému utrpení.
Problémy, které s tím mám, viz vaše citáty bible:
“Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. ” Marek, 16,16
Jasně napsáno, že bude ODSOUZEN. Ten kdo přijme křest, bude naopak spasen. (možná podmínečně, to zde není). Nicméně je to V PŘÍMÉM protikladu k tomu co píšete.
Karle, další věcí je, že ABSOLUTNĚ nechápete Bibli. Jdete po povrchu a nechápete souvislosti. Bibli čtete jako jednu knihu, napsanou za jediným účelem. Nic samozřejmě nemůže být dál od pravdy. Rozeberme si konkrétní příklad. Jako příklad uvedu Váš citát z Pavlova listu Římanům:
“Ř3.21 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. JEHO BŮH USTANOVIL za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve v čase Boží shovívavosti, a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy.”
Jedná se o pravděpodobně o jeden z nejstarších textů v NZ (spolu s dalšími 5 Pavlovými listy). Vědci si myslí, že jej psal skutečně sám Pavel. Komu tento dopis Pavel psal? Psal ho křesťanům v Římě ještě před tím, než je navštívil. Proč jim tento dopis psal? Aby si připravil půdu k vlastní první návštěvě. (proto taky zdraví na konci všechny, které zná – obnovuje kontakty). Další věcí, která je k pochopení hodně důležitá je, že se potýkal s drobným problémem. V těch nejranějších dobách, ještě za života Pavla (apoštola ne-židům) a Petra (apoštola židům) došlo mezi křesťany k roztržce. Spor spočíval v tom, jestli následovník Ježíše (křesťané si ještě neříkali) musí být nejdříve židem, protože nakonec i Ježíš byl žid a hlásal, že je třeba dodržovat Zákon (ten starý, nový ještě neexistoval). To by ale znamenalo, že by se každý křesťan musel nechat obřezat, přestoupit k Judaismu a dodržovat židovské zákony (kosher, atd.). Je to nakonec logické, Ježíš byl chápan jako židovský mesiáš. On nekonvertoval k jiné víře, on BYL naplněním Zákona (starého). Tento názor o nutné konverzi a dodržování zákona zastával Petr a s ním i mnoho prvních křesťanů.
Naopak Pavel byl zastáncem toho, že konverze ne-židů k židovství není nutná. Oni nemusí dodržovat Zákon (židů), jim stačí jen víra v Ježíše a křest.Pokud by totiž k božímu království nestačila jen Ježíšova oběť, ale lidé by museli ještě dodržovat další zvyky, potom by Ježíšova oběť nebyla dokonalá. V listu Římanům tedy vysvětluje svůj pohled na věc a připravuje již vzniklou křesťanskou komunitu na svůj příchod.
Jestliže si nyní s tímto vědomím přečtete kapitolku 3 a třeba 4. (kde k obhajobě své vize používá Abrahámův příběh), tak to celé najednou začne dávat smysl. Když Pavel mluví o zákonu, mluví o konkrétním Zákonu (starém), když mluví o Skutcích mluví o Skutcích ze SZ (“Akým zákonom? Skutkov? Ne, ale zákonem víry).
On tam prostě neřeší , jestli musíme nebo nemusíme věřit v Ježíše, on Pavlík řeší, jestli se musíme nebo nemusíme nechat obřezat.
A tak je to se vším. Nerozumíte, nechápete, ale ostatním tvrdíte, že jde Evangelium mimo ně. Amen 🙂
@Michal: knihovnička skvělá, na tvou radu jsem si koupil Ehrmana, ale jinýho. Přečetl jsem zatím jen toho o Pavlovi, Petrovi a Marii. Naprostá BOMBA. Člověk se pak na Bibli dívá úplně jinak. Najednou je to živá knížka, kde se ty divný řeči dají snést, protože jim najednou rozumím a nejsou divný. Viz třeba odpověď Karlovi.
http://www.amazon.com/Peter-Paul-Mary-Magdalene-Followers/dp/0195343506/ref=sr_1_16?s=books&ie=UTF8&qid=1310974943&sr=1-16
to Slávek:
Nemáte tak úplně pravdu. Problematika zda si může spásu člověk zasloužit skutky, nebo jen vírou byla tehdy živá a řešili ji ( viz Jakubova epištola). Tedy nejde jen o obřízku, ale i o ospravedlnění pouhou vírou (v tom navázal Luther) či skutky. Pavel zpochybňoval “zákonické” plnění Zákona a tím zasloužení si spásy.
@knihovnička: Ještě bych tam fakt přidal Kladivo na Čarodějnice, Malleus Maleficarum od Jakuba Kropiče a Jindry Kramáře (Jakob Sprenger a Heinrich Kramer). Celé je to psané čtivou formou FAQ (nejčastější otázky běžného inkvizitora). Kde jinde se neznalý ateista třeba dozví, “Jak mohou čarodějnice vytvořit iluzi, že se zdá, že mužský orgán byl úplně odstraněn a oddělen od těla?” 🙂
to Slávek:je to ale hodně pro silné žaludky.Já jsem možná přecitlivělý ale tak nějak se mi svírá žaludek když si uvědomím že ti dva kreténi to myslí vážně a že díky toho bylo zavražděno tolik neviných žen a dětí.Je to jako příručka najdi a umuč si svého žida(vydaná katolickou církví pod názvem Pugio Fidei – Dýka Víry).
Je sice pravda že knihu zrušil jeden z Papežů(mám okno) ale dále zůstavala v oběhu pod ochranou Bullou dřívějšího Panice (Inocenc VIII).Knihu ale později nahradila Diskuze magie a zakázaného sexu(Disguisitionum magicarum libri sex),kterou napsal Španělský jezuita Delírius (Delrius) a z které čerpal i náš Šumavský oblíbenec Bobík(Boblig).Kniha vyšla i v češtině ale v tomto případě je lepší ji číst v Angličtině,Latině či Polštině…překlad Lenkové je totiž neuvěřitelně pitomý.
PS:Doufám že Vám nevadí mnemotechnické poznámky.Ty mne naučil Derren Brown 🙂
Protestant: Nemáte tak úplně pravdu. Problematika zda si může spásu člověk zasloužit skutky, nebo jen vírou byla tehdy živá a řešili ji ( viz Jakubova epištola).
Slávek: Ano, byla živá a Jakubův list je pozdější polemikou s Pavlem (stačí jen víra). Byl psán o jednu nebo dvě generace po Pavlovi (asi, datování nejisté) a do NZ zařazen až později. Luther jej pro polemiku s Pavlem odmítl.
Protestant: Tedy nejde jen o obřízku, ale i o ospravedlnění pouhou vírou (v tom navázal Luther) či skutky. Pavel zpochybňoval “zákonické” plnění Zákona a tím zasloužení si spásy.
Slávek: Ano, Pavel když mluví o zákonu, tak myslí Zákon (starý) a zpochybňuje jeho platnost v celém znění. V podstatě ho pravděpodobně rozdělil na části, které byly určené jen židům, jako je třeba Deuteronomium a nechtěl po nežidech aby jej plnili. A na části obecné (přikázání). Které museli dodržovat i nežidé. V Jakubově Epištole se již projevuje, že slíbená Apokalypsa nepřišla a co mají dělat chudáci křesťané? No vyzývá je k trpělivosti: pánův příchod je blízko. Jakub byl navíc pravděpodobně zastáncem petrovy linie: je nutné dodržovat Zákon v celé jeho šíři.
BTW: povšimněme si, že používá Abrahámův příběh k obhajobě přesně opačného tvrzení než Pavel 🙂
@Arkande: Já na to nemám úplně vyhraněný názor. V tehdejší době (15 stol.) bylo mučení a spektakulární popravy naprosto běžné a lidé na tom neshledávali nic špatného. Netýkalo se to jen čarodějnic, ale i skutečných zločinců.
Vzhledem k tomu, že tehdy byli všichni křesťané a křesťanství bylo státní doktrína, tak holt použili stejné metody a nástroje, které už měli ve sklepě. Mrkněte se třeba na Berkův gang a další konkurzní mafie v současnosti.
Naopak to dokazuje, že křesťansví je prostě jen další ideologie, kterých je 12 do tuctu a která měla to štěstí, že si ji vzal za svou Římský císař. Tak jak byli zblblí a zapálení komunisti, tak jsou zblblí a zapálení křesťané. Díky tomu, že u nás už křesťané nemají takovou moc, tak je jich člověku skoro líto a věří, že většina to skutečně myslí upřímě dobře. Nedej bože, že by zase ale moc získali. V tu chvíli by se k nim nahrnuli všichni, kteří by ucítili moc a peníze. A křesťanství jim dává kurevsky hodně moci a peněz, když je u moci.