Křesťanství a morálka

Pod pojmem morálka rozumíme souhrn pravidel či představ o tom, jaké úmysly, chování či jednání ve společnosti je dobré, správné, a které je naopak špatné.

Pro křesťany je morálka velmi důležitým tématem. Křesťané věří, že existuje absolutní morálka, tedy souhrn pravidel co je dobré a co špatné, který je univerzálně platný. Věří, že tato absolutní morálka nám byla dána Bohem, a je obsažena v Božím slově, tedy v Bibli. Tyto morální maximy nemohou být zpochybňovány, nelze o nich kriticky diskutovat – jsou přece od Boha.

Křesťané dále často argumentují, že už samotný fakt, že tato absolutní morálka existuje, je důkazem existence jejich Boha.

Ateismus jako takový morálku nijak neřeší (ateismus je názorem na (ne)existenci Boha), ovšem ateisté na morálku většinou názor jistě mají. Pozicí ateistů je, že žádná absolutní morálka neexistuje. Morálka nebyla nijak stanovena, ani vymyšlena, Bohem ani nikým jiným. Vznikala postupným vývojem v průběhu stovek a tisíců let, v jednotlivých společnostech a civilizacích.

Jednotlivé morální zásady jsou více či naopak méně univerzální, přičemž ty které jsou univerzálnější (např. “nezavraždíš svého bližního”) jsou takové z dobrých a jasně formulovatelných důvodů. Obecně, nad každým morálním pravidlem je vhodné přemýšlet, a zvažovat proč vlastně platí, a proč je dobré, aby platilo.

My se dnes podíváme, který z těch dvou konceptů lépe odpovídá realitě.

Absolutní morálka, definovaná Bohem, by jistě mohla existovat (pokud by ovšem existoval osobní Bůh). Existuje ale opravdu? Pokud ano, tak jak vypadá? Cokoliv absolutního musí být z definice jednoznačně definované. Mělo by tedy být jasné, jaká mravní pravidla do té Bohem definované podmnožiny patří, a jaká nikoliv.

***

Základem křesťanské morálky je desatero. Patří tedy všechna přikázání do té Bohem stanovené absolutní morálky, o níž se nediskutuje?

Zopakujme si:

1) Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
1a) Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
2) Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
3) Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. … Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.
4) Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
5) Nezabiješ
6) Nesesmilníš
7) Nepokradeš
8 ) Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
9) Nebudeš dychtit po domě svého bližního.
10) Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

Vážně jsou tyto body základem absolutní morálky, definované Bohem? Vážně je základní mravní maximou, kterou si Bůh stanovil (!!!), že ho máme uctívat? Vážně je to pro něj tak důležité, že bližší specifikaci tohoto uctívání věnoval čtyři z deseti (jedenácti) přikázání?

Ateisté, kteří v Boha nevěří, jsou tedy zcela amorální lidé, a právem půjdou po smrti do pekla – v souladu s opakovaným potvrzeným téhož v Novém Zákoně Ježíšem… (kdo nevěří, byl již odsouzen)

Vážně má své místo mezi těmito mravními maximami zákaz práce v sobotu?

Opravdu je třeba ctít svého otce i matku za každou cenu? Co když je otec třeba alkoholik, který své děti týral a sexuálně zneužíval? Měly by ho i pak ctít? A když ho ctít nebudou, jsou proto amorální? Připomeňme, že morálka má být dle křesťanů absolutní, jasně definovaná v Písmu, a nepřipouštějící rozplizlost výkladu!

A co přikázání “nezabiješ”? V desateru je toto přikázání staveno bez jakéhokoliv upřesnění, avšak v dalších verších stejné kapitoly případů, kdy zabíjení nařídil přímo Bůh, spoustu (třeba Ex 21:23). Bez ohledu na to, co je napsáno v Bibli: je podle křesťanů nemorální zabíjet ve válce? Jak by se člověk (voják!) měl chovat, když už k válce dojde? Může člověk ve válce zabíjet nevinné? Může vraždit nepřátelské ženy a děti? Bible jasně říká, že ANO! (Numeri 31:15)

A co zabití útočníka v sebeobraně? Je toto amorální? Je povoleno popravit zločince? A je morální, aby obyčejný člověk (nikoliv popravčí) o své vůli ukamenoval člověka proto, že pracuje v sobotu? Bible jednoznačně říká, že ANO! Na základě čeho vědí křesťané, že to morální naopak není?

***

Snad ještě pozoruhodnější, než to co Bible (včetně Nového Zákona!) o morálce říká, je to co naopak neříká.

* Říká někde Bible, že je nemorální otroctví? Naopak, Bible o otroctví mluví jako o zcela normální věci (viz. třeba 10. přikázání)
* Mluví Bible o amorálnosti sexuálního zneužívání dětí?
* Říká Bible, že je amorální rasismus?
* Co říká Bible o amorálnosti mučení?
* Má Bible námitky proti genocidě?
* Mluví Bible o amorálnosti barbarských poprav? (upálení zaživa, kamenování)
* Namítá Bible byť jen slůvkem něco proti týrání dětí? (vzpomeňme si na případ zmučeného chlapce s připínáčky v botách)
* Jak na základě Bible zdůvodnit, že mučení a upalování čarodějnic inkvizicí bylo amorální?  (porovnej Ex 22:17)
* Mluví Bible o amorálnosti násilí na ženách v rodině?

Jak může někdo mluvit o Bibli, jako o Zdroji vší morálky, když místo těchto velmi závažných věcí řeší raději záležitosti jako zákaz práce v sobotu pod trestem smrti umučením (ukamenováním), nebo aby knězi nebylo vidět pod sukni? (Ex 20:26)

***

Na výše uvedeném nic nemění fakt, že v Bibli jsou (i) některé hluboké morální koncepty, jako např. “zlaté pravidlo” (chovej se k lidem tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě). Problém je, že jsou na jedné hromadě s ostatním balastem, s výzvami ke genocidám, k obětování lidí, koneckonců i zvířat (i toto je jistě z dnešního hlediska nemorální!) atd., a že k rozlišení, co v Bibli je správné a co špatné, potřebujeme už existující (a rozhodně nikoliv nutně neměnnou) představu z vnějšku. To ale nutně znamená, že Bible nemůže být a není pramenem či nalezištěm oné absolutní morálky, která má podle křesťanů existovat.

Právě ta představa, která nám umožňuje odlišit, co je (v Bibli nebo kdekoliv jinde) dobré a co je špatné, a kterou máme nezávisle na Bibli, je z definice (viz. úvodní odstavec) samotnou morálkou.

V Bibli však nejsou z dnešního hlediska amorální věci jen tak. Jsou tam proto, že v době kdy byly jednotlivé Biblické knihy sepisovány, vypadala morálka právě tak, jak je tam zaznamenána! V Bibli není odsouzeno otroctví právě proto, že na něm tehdy nebylo shledáváno nic nemorálního! Bůh v Bibli Izraelce nabádá ke genocidám a k vybíjení žen a dětí právě proto, že tehdy lidé neviděli nic špatného na tom, vyvraždit nepřátele včetně žen a dětí! Naopak, tehdy do bylo vnímáno jako zcela přirozená a dokonce prospěšná věc (riziko, že děti by vyrostly v syny, odhodlané pomstít smrt svých otců, zde jistě reálně existovalo) a jaký tedy div, že tehdejší lidé přisoudili tyto úmysly i Bohu, kterého si vymysleli?

Jejich Bůh podle nich jednal právě tak, jak oni považovali za správné – ostatně kdo by nechtěl mít spravedlivého Boha?

Právě ten kontrast mezi tím co bylo tehdy považováno za spravedlivé a za morální a za Bohem posvěcené, a co je považováno za spravedlivé a morální dnes, svědčí naprosto jednoznačně proti existenci Bohem stanovené absolutní morálky.

***

Nový zákon byl sepsán o stovky let později než Starý Zákon, a vzhledem k výše uvedenému je naprosto přirozené a očekávatelné, že v průběhu těchto stovek let se pojetí morálky v Izraelské společnosti změnilo. K tomuto posunu by ovšem rozhodně nemělo dojít, pokud by měli pravdu křesťané, a existovala by “objektivní morálka”, obsažená v Božím Slově.

Starý Zákon je sice i v NZ nahlížen jako “bezvýhradná” autorita, a Ježíš se na něj odvolává při každé příležitosti a jeho platnost opakovaně potvrzuje, ale současně lehce naznačuje možnost kompromisu v některých otázkách, a jím popisovaná morálka v některých dalších otázkách je dokonce diametrálně odlišná od SZ.

Práce v sobotu je sice podle Ježíše stále hřích, ale “v rozumné míře” v sobotu pracovat povoluje. Porovnejme to se Starým Zákonem, kdy je potrestán barbarským trestem smrti ukamenováním i muž, který si v lese sbírá dřívka – a tehdy byl takový trest považován za morální (vždyť ten muž se vzepřel Bohu! Tak co s ním jiného?).

Zapudit manželku bylo dříve povoleno, zatímco Ježíš to považuje za nevhodné, a tento posun zdůvodňuje nic neříkající frází o “tvrdosti vašeho srdce”. (Matouš 19:7) (Zde se tedy jedná naopak o zpřísnění pravidel!)

Ježíš také docela zásadně mění starozákonní pravidlo “Oko za oko” o 180 stupňů na “Nastav druhou tvář”. U tohoto se na chvíli zastavme: Vážně je tohle morální? Vážně je dobré, abychom se takto chovali? Vážně je na fyzický útok dobré reagovat výzvou k dalšímu útoku? Je vůbec morální reagovat na útok pasivitou? Jak by asi vypadal svět, kdyby se tento model ve společnosti začal prosazovat? Hádám, že agresivnější jedinci by se zaradovali, a měli by posvícení. A to ani nemluvím o tom, k čemu by asi vedlo, kdybychom se pokusili aplikovat tuto zásadu na vztahy mezi státy. Takový stát, který by se v takové situaci rozhodl stát se agresorem, by se zanedlouho stal světovládcem.

Jistě není náhodou, že se Ježíšův model nikdy nijak významně neprosadil. Kdyby se prosadil, pak by ta skupinka která by ten model přijala, zanedlouho přestala existovat. Kdyby se křesťané chovali, jak Ježíš utopicky učil, pak by dnes žádní křesťané nebyli.

***

“Morální Zeitgeist”, který způsobil posun od Starozákonní morálky k té Novozákonní, samozřejmě působit nepřestal, a výsledky tohoto procesu jsou vskutku dramatické. Zmiňme jen vznik názoru na amorálnost mučení, amorálnost otroctví, amorálnost rasismu. Nic na tom nemění fakt, že mučí se i dnes (Al Ghraib), stejně jako nějací ti lidé s postavením otroka se najdou, a existují i rasisté. To oč běží, je změna názorů společnosti na tyto jevy.

Dnes nikdo nepochybuje o tom, že mučení je amorální, zatímco před 400 lety (a ani kdykoliv dřív) s jeho morálností drtivá většina společnosti neměla problém (a výjimeční jedinci s jasnozřivou myslí a opačným názorem, na tom nic nemění). Analogicky co se týká dalších jevů.

Jak dnes můžeme vědět, jaký posun morální Zeitgeist v příštích desetiletích způsobí? Jak dnes můžeme odhadnout, co z toho co dnes morální je, za nějaký čas morální nebude? A jak můžeme vědět, že něco z toho co dnes morální naopak není, nepřestane být po čase problematické?

Obloukem se vracíme k začátku: Kde je jaká objektivní, absolutní morálka? Dnes máme na morálku takové názory, jaké máme, z dobrých důvodů, stejně jako v minulosti měli lidé tehdejší morálku z (pro ně) dobrých důvodů. K posunu došlo, protože dnes víme, co jsme tehdy nevěděli, staly se věci, ke kterým do tehdy nedošlo (třeba Holokaust), a objevili se myslitelé, jejichž filosofie vrhla na mnohé věci nové světlo.

Tento proces samozřejmě kontinuálně a neustále pokračuje: dnes nevíme věci, které budeme vědět za pár desítek let, a naše názory na to co je morální a co ne, se mohou změnit (a také se změní). Stanou se věci, které naše názory posunou, objeví se myslitelé, kteří náš pohled pozmění.

Závěr: Objektivní a absolutní morálka je jen iluze lidí, kteří nejsou schopni překročit svůj stín. Vývoj morálky je kontinuálním procesem, a pojetí morálky v různých dobách se v konkrétní společnosti liší tím víc, čím jsou od sebe tyto doby vzdálenější. To, že některé zásady přetrvávají (např. “nebudeš svévolně vraždit své bližní”) svědčí jedině o tom, že platí z velmi dobrých důvodů, a nikoliv o tom, že existuje cosi jako objektivní morálka jako celek, a tím méně o tom, že by taková morálka byla dána Bohem a sdělena nám skrze Bibli.

1,240 thoughts on “Křesťanství a morálka

  1. protestant

    to Slávek:

    Přesně tak Slávku. Z vědeckého hlediska je každý věřící v podstatě agnostik, protože vědecky je Bůh nepoznatelný.

  2. Slávek Černý

    Shadowman: ve stredu pri jedne velmi dlouhe diskusi s nejmenovanymi krestany, mi jeden z nich dokola prirovnaval boha k lahvi coca-coly. ach jo…

    Slávek 😀 Coca Cola Zero

  3. protestant

    jack says:
    ……V momentě kdy zmizí nezávislá náboženská “víra”,zmizí i ateismus…

    protestant:
    To se pravděpodobně nikdy nestane. Jak někde napsal Halík – člověk je nenapravitelně náboženský.
    I sociologové, kteří odhadovali konec náboženskosti lidstva opravují dnes své predikce.

  4. Slávek Černý

    Protestant: Přesně tak Slávku. Z vědeckého hlediska je každý věřící v podstatě agnostik, protože vědecky je Bůh nepoznatelný.

    Slávek: Kdepak, agnostik jste vy Protestante, ale třeba katolíci nejsou agnostici z definice. Jejich dogma tvrdí, že bůh je racionálně poznatelný, jak tu nedávno odkazoval Josef. Jinak je fajn, že jsme oba agnostici, vy agnostik theista, já agnostik atheista. Jinak tu moji poznámku s distinkcí víra/náboženství jste doufám pochopil?

  5. Slávek Černý

    Protestant: Znám několik římských katolíků. I oni jsou agnostiky.

    Slávek: Myslím, že než rozporovat co jsem napsal, byste se měl zamyslet nad tím, kolik znáte římských katolíků a nad vaším tvrzením, že každý věřící je agnostik 🙂 Jinak chápu jak to myslíte. Najít katolíka, který bere vážně dogmata katolické církve je dnes poměrně těžké 🙂

  6. Samain

    Arkande:Kde je Samain když ji člověk potřebuje?

    to Samain:nemohla by jste nám napsat co si myslíte o tom “výtahovém problému”?

    Samain si činčá pejska na zítřejší výstavu, protože je soutěživá a chce vyhrát :-D.

    A “Výtahový problém” – no já nemám ráda fanatizmus a militantnost v jakémkoli směru. a tak i když se řadím k feministkám, tak ne k militantním sufražetkám.
    Za prvé – někdy je doutník opravdu jen doutník jak pravil pan doktor Freud a někdy je pozvání na kávu skutečně jen pozvání na kávu……ze které se nakonec vyklube opravdu jen ta káva třeba proto, že dotyční zjistí že by si třeba v něčem jiném ( co eventuelně bylo skrytým podtextem pozvání) nerozuměli.

    A pokud jde o vyjádření pana Dawkinse k danému problému – má dle mého pravdu. Jsou na světě ženy, které mají opravdu větší problémy než sexual harasment někde ve výtahu.

  7. Machi

    “Děkuji,já věděl ,že žena nezklame! Ještěže Vás tu máme.”

    No já nevím, já mám kolem sebe žen několik a všechny mi potvrdily, že by byly ve výtahu asi dost nervózní. Chtělo by to zřejmě větší statistický vzorek.

    “Jsou na světě ženy, které mají opravdu větší problémy než sexual harasment někde ve výtahu.”

    To určitě, stejně jako mají jinde horší problémy s ekonomikou, s fanatismem, xenofóbií apod. Měli bychom tedy řešit naše problémy, když ve srovnání se světem jsou to prkotiny?

  8. jack

    Slávek: kam byste tedy ateismus, antikomunismus a antifašismus zařadil? Když jste ateista, tak musíte věřit, že bůh neexistuje, protože ani důkaz toho neexistuje. Není to jen spor o význam slov? Já tomu říkám víra, vy třeba přesvědčení?

    Dobrá otázka.
    Já vnímám ateismus jako pouhý negativní(záporný) postoj k názorům teistů.
    Tím netvrdím,že “Bůh” neexistuje.Já pouze tvrdím,že nevěřím teistům a jejich názorům.
    Kdyby teisté nikdy nevyslovili své názory,tak bych o “Boha” nikdy ani nezakopl.
    Já nemám naprosto žádnou potřebu prokazovat neexistenci “Boha”,”Bůh” mě totiž
    vůbec nazajímá,já pouze tvrdím,že mě věřící nepřesvědčili o jeho existenci.
    To je pouhé konstatování,žádná víra se za tím neskrývá.Kdyby byl ateismus “víra”,potom bych s ostatními ateisty diskutoval o neexistenci “Boha”.Ale to žádný ateista nedělá,ateisté diskutují pouze o názorech teistů,tedy o existenci “Boha”.
    To je to co Protestant stále nepochopil.

  9. protestant

    Slávek Černý says:
    Jinak chápu jak to myslíte. Najít katolíka, který bere vážně dogmata katolické církve je dnes poměrně těžké

    protestant: Ale ti katolíci – to je ta církev.

  10. Slávek Černý

    Jack: Kdyby byl ateismus “víra”,potom bych s ostatními ateisty diskutoval o neexistenci “Boha”. Ale to žádný ateista nedělá, ateisté diskutují pouze o názorech teistů, tedy o existenci “Boha”.

    Slávek: nevím, proč se tomu tak bráníte. U slova víra není nikde napsáno, že nemůže být něčím podmíněná. Já vás chápu, co chcete sdělit, ale myslím, že ateista také musí věřit, že neexistuje bůh. Co by bylo kdyby neexistovala víra v Boha je otázka čistě hypotetická. Navíc to co píšete není tak zcela pravda. Stačí se podívat kolem 🙂 Ukončeme tu debatu, já váš postoj chápu.

  11. Slávek Černý

    Slávek Černý says: Jinak chápu jak to myslíte. Najít katolíka, který bere vážně dogmata katolické církve je dnes poměrně těžké

    protestant: Ale ti katolíci – to je ta církev.

    Slávek: a ty dogmata to jsou oficiální stanoviska jejich církve k věroučným otázkám. A?

  12. Slávek Černý

    V teologické terminologii, užívané od 19. století po současnost, označuje dogma výrok, jenž církev prohlásila za zjevený Bohem tak, že jeho popírání je herezí. Dogma tedy je výslovně a definitivně vyhlášeno za zjevenou pravdu víry, a to mimořádným výrokem magisteria, tedy koncilní či papežskou definicí.

  13. Michal Post author

    Dočítám velice zajímavou knížku o utrpení ve světě v Biblických souvislostech. Opravdu velmi zajímavá.

    V souvislostech, které jsou tam popsány, mi začíná dávat moc pěkný smysl i spousta pasáží napříč Biblí, zejména v NZ, které jsem doposud příliš nechápal (ve smyslu, jak byly TEHDY svými autory myšleny, a proč považovali za vhodné o nich psát. Mimochodem, tyto úvahy by myslím mnohým křesťanům velmi prospěly…)

    Protestante, proč vůbec existuje na světě utrpení? Jaký je Vás názor?

Comments are closed.