Další postřehy k důvodům Víry

Dnes se zamyslíme nad několika postřehy, které mají vztah k šíření a udržování náboženské víry.

U mnoha skupin vyspělých živočichů se z dobrých evolučních důvodů vyvinula péče o mláďata. Týká se to některých plazů (např. krokodýlů), většiny ptáků, a všech savců. U savců je vztah mláděte s matkou obzvlášť hluboký a je dále posilován kojením. Savčí mláďata se od svých matek učí mnoha základním dovednostem nutným pro pozdější přežití. Logickým a nutným evolučním důsledkem je, že savčí mláďata mají vrozenou schopnost a ochotu se od svých matek učit, a přejímat jejich způsoby chování.

U lidí je tento vztah dále rozvinut schopností řečové komunikace a abstraktního myšlení. Děti v sobě mají hluboce zakořeněnu tendenci absorbovat to, čemu je jejich rodiče popř. starší jejich kmene učí, a brát to jako dannost. Pro dítě není žádný zásadní rozdíl mezi instrukcí “nebudeš jíst bobule z tamhle toho keře, jsou jedovaté a umřel bys!” a “Musíš věřit v Ježíše Krista, našeho Pána, jinak přijdeš do pekla!”.

U všech podobných tvrzení je pro dítě jedinou racionální volbou akceptovat co mu rodiče říkají. Škodlivost pochybování o tvrzení rodičů v dětském věku je dokonce tak silná, že vytvořila v minulosti evoluční tlak, jehož důsledkem je dnes pozorovaná vrozená (v mozku “zadrátovaná”) dispozice dětí hluboce si zapisovat do mozku to, na co kladou rodiče v dětství důraz a uchovávat si to po celý život.

Tento přirozený rys dětské psychiky z pochopitelných důvodů velmi usnadňuje šíření náboženství. Mezi náboženskou (ne)vírou rodičů a jejich dětí je silná pozitivní statistická korelace: Děti silně věřících rodičů (kteří je od mala vedou k víře, a kladou na to důraz, náboženství je pro ně alfou a omegou jejich života, chodí pravidelně do kostela, dodržují náboženské rituály, atd.) budou s velmi vysokou pravděpodobností opět věřící a budou vyznávat náboženství svých rodičů. Obdobně, děti nevěřících budou se značnou pravděpodobností také nevěřící.

Tohoto jsou si velmi dobře vědomi křesťanští misionáři, kteří při své misijní činnosti cílí se zvláštním důrazem právě na děti, přičemž své misijní úsilí kryjí různými bohulibými činnostmi, jako např. vzdělávání dětí (v křesťanském duchu, samozřejmě), charita, atd.

Možná slabším, avšak rozhodně ne zanedbatelným faktorem pro akceptování víry daným člověkem, může být, čemu věří jeho komunita, jeho přátelé, atd. Pokud si (zejména mladý) nevěřící člověk, který se s vírou doposud nesetkal, a nemá tedy svá stanoviska promyšlená, najde přátele mezi věřícími, pak je jistě nemalá pravděpodobnost že i on přijme (jejich, jak jinak) náboženskou víru.

Zřejmým a nutným důsledkem předchozích dvou faktorů je, že lidská společnost se na celém světě rozpadá do oblastí s různými náboženskými vírami zcela zřetelně podle společenských, geografických a příbuzenských vazeb. V Muslimských státech se lidé nestávají spontánně (např. na základě samostudia) Hinduisty nebo Buddhisty. Nestávají se samozřejmě ani Katolíky nebo Protestanty (pokud ovšem příslušnou víru nevyznávají jejich rodiče, popř. jejich subkomunita) – ačkoliv přesně toto bychom čekali, pokud by existoval křesťanský Bůh a Ježíš Kristus byl jeho Synem!

Obdobně, ani v katolickém Polsku nedocházejí lidé spontánně k přijetí např. evangelického vyznání (a tím méně např. Islámu).

V USA si můžeme vsadit na to, že děti 54% tamějších evangelikálů budou zase evangelikálové, a nebudou spontánně konvertovat ke Katolicismu, a opačně, děti těch 24% tam žijících katolíků budou zase Katolíci, a nebudou jen tak přecházet k Protestanství. Znovu zdůrazněme – toto je naprostý opak toho, co bychom očekávali, pokud by buď Katolíci nebo Protestanti měli správnější představu Boha. V takovém případě bychom oprávněně mohli očekávat, že Bůh těm, kteří v něj věří tím “méně správným” způsobem naznačí (skrze údajný “osobní kontakt” kteří s ním všichni mají) že pravda může být trochu jinde.

Posledním faktorem ovlivňujícím šíření a udržování náboženství ve společnosti, o kterém se chci dnes zmínit, je vazba náboženství na moc. Je-li dané náboženství ve společnosti preferované mocnými, nebo je-li dokonce mocnými jiná než preferovaná forma víry (popř. nevíra) penalizována, pak taková společenská situace logicky vytváří tlak na své členy, aby preferovanou víru také akceptovali.

Tento tlak přitom může, ale také nemusí být uskutečňován přímo mocenskými nástroji, jak tomu bylo např. v Evropě až do 19. století, nebo jak je tomu i dnes ve většině Islámských zemí. Ono stačí, když na člověka, o jehož zbožnosti popř. “pravosti jeho víry” panují pochybnosti, koukají ostatní “skrz prsty” a dávají mu to v každodenním kontaktu náležitě najevo. Tuto situaci lze naprosto zřetelně pozorovat ve Spojených státech, kde přihlásit se veřejně k ateismu je vnímáno jako ostudné a amorální, a je dnes prakticky vyloučeno že by se člověk, hlásící se k ateismu, mohl stát např. prezidentem USA.

Nelze si nevšimnout ani zřejmé oboustranné výhodnosti vazeb mezi náboženstvím a mocí. Např. slovo Islám přímo znamená pokoření se, podřízenost a poslušnost – což samozřejmě mocným velmi vyhovuje. Věřícím, podřízeným a poslušným obyvatelstvem se snadno manipuluje. Navíc Islám vyzdvihuje mučednictví, v ráji čeká na hrdiny, kteří položí za Alláha svůj život, 72 panen, atd. – výhodnost takové víry pro agresivně zaměřené Islámské režimy je asi zřejmá.

Křesťanství přitom nezůstává pozadu. Obdobně jako Islám nabádá k pokoře, poslušnosti, zná mučednictví a smrt ve jménu Boha (“není žádných ateistů v zákopech”). Navíc je součástí významných křesťanských denominací mem, že “patent na vykládání víry mají náboženské autority, a člověk sám není schopen dopátrat se správného pojetí víry”, který poskytuje náboženským autoritám velmi užitečný pružný manévrovací prostor, který může sloužit nejen k vyjití vstříc případné poptávce ze strany státní moci. Připomeňme v této souvislosti zábavnou “z prstu vycucanou” neomylnost Papeže Římskokatolické církve.

Výhody které plynou z vazeb na moc ve státě pro náboženství, jsou asi zřejmé.

Závěr: Už jen z pohledu na křesťanství jako na memplex (jistě by nebylo obtížné nahlédnout analogicky i na jiná náboženství) plyne jeho přítažlivost pro značnou část lidí. Vztahy nad kterými jsme se zamýšleli dnes, se s působením náboženství jako memplexu vzájemně zesilují, a dohromady tvoří velmi pevný komplex, který podle mě ve zcela dostatečné míře vysvětluje veliký význam náboženství v současném světě i v lidských dějinách, vysvětluje různost náboženských věr a jejich pokračující divergenci, jakož i značné množství dalších jevů s náboženstvím spojených.

Snad nejpodstatnější ale je, že nevím o existenci žádného alternativního vysvětlení! Zejména takovým vysvětlením triválně není teze, že kterékoliv (jedno) z mnoha světových náboženství má Pravdu a lidé v něj věří proto, že Osobní Bůh opravdu existuje a (tuto jednu) víru od lidí očekává.

205 thoughts on “Další postřehy k důvodům Víry

  1. protestant

    Mně vadí jediné. Používání obecného slova církev s tím, že automaticky myslím konkrétní církev.
    Podobně se používalo před rokem 89 slovo Strana.

  2. Arkande

    to protestant: Vzhledem k tomu že historie křesťanů je podobná historii komunistů zvláště pak její ideologií dovolující zabíjet bezbranné(Boj proti třídnímu nepřítelí vs.Kruciáta atd.)…tak je to celkem jedno,ne?

    Mimochodem na to co si představuji pod pojmem církev jste se mne již ptal a já Vám odpověděl.

  3. protestant

    to Arkande.

    Je to podobné jako když napíšete větu, že ptáci létají. Ano někteří létají, ale ne všichni.

  4. Adela

    Protestante, je to podobné, jako když napíšete, že komunismus způsobil ateismus.
    Možná v NDR, ale ne všude.

  5. protestant

    to Adela:
    Však jsem poukazoval na NDR. Tuto svoji úvahu jsem také uvedl příkladem z Německa.

  6. jack

    Josef:
    Však také podle křesťanského učení je víra v určitém smyslu lidským “výtvorem”, protože je ctností, tedy lidskou odpovědí na Boží volání a různí lidé odpovídají na toto volání různě dobře a různými kulturními prostředky. Ale každý člověk je stejně silně povolán k tomu, aby poctivě následoval za pomoci rozumu své svědomí a tak stále více postupoval na cestě k Bohu, bez ohledu na to, kde mu bylo dáno začít.

    Jack:
    Nejprve váš zvláštní výraz.Na Boží volání odpovídají lidé různě dobře a různými
    kulturními prostředky???
    Píšete že si máme pojmy definovat,aby jsme věděli o čem je řeč.Tedy prosím o definice,protože nevím o čem mluvíte.
    Co to je “Boží volání”.
    Co to znamená”odpovídat různě dobře”.
    Co to znamená”odpovídat různými kulturními prostředky”.

    Vy jste to opět nepochopil,nevím jak Michal,ale já mám na mysli také “víry” ve kterých se nevyskytuje křesťanský ani žádný jiný “Bůh”.O tom je řeč.Pokud nemáte
    dostatečné znalosti a nevíte jaké “víry” mám na mysli,mohu vás informovat nebo
    se o to můžete pokusit sám,to je na vás.
    Otázkou zůstává,jestli je pro vás takováto “víra” také “racionální”,jako ta vaše.
    A co když lidé vyznávající tuto “víru”,také tvrdí,že je jejich “víra”racionální,zrovna tak,
    jako to tvrdíte vy o té své.
    A nebo snad existují “víry” racionální,ale i iracionální?Ale kdo rozhodne,která je která?
    To je spousta otázek,znáte na ně odpovědi?
    Vy jste napsal,že vaše víra je racionální a proto je pravdivá.Ale pokud je
    racionální i “víra”,která se obejde bez “Boha”,která “víra” je potom pravdivá.
    Jistě uznáte,že (racionální úvahou) obojí být pravdou nemůže.
    Bílá koule nemůže být současně černým kvádrem.
    Můžete mi na všechny tyto otázky racionálně odpovědět?

  7. jack

    Všichni jsme svědky,že se někdy dlouhosáhle diskutuje o věcech,které nemají mnohdy
    přímý vztah k daným tématům.Protestant ve svých odpovědích kličkuje jako
    zajíc při mysliveckém honu a Josef sice píše velmi rozsáhle,ale bohužel co se týče
    rozumného obsahu,nám toho také moc nezdělil.Chápu že je těžké(spíše nemožné),
    vysvětlovat iracionální myšlenky racionálními argumenty.Pravděpodobně proto
    jsem ještě od Josefa žádné racionální argumenty neslyšel.
    Proto si myslím,že bychom mohli téma a myšlenky trochu “zkoncentrovat” a
    napsat si pár krátkých a výstižných myšlenek světových osobností.

    Víra a poznání jsou jako dvě misky vah,čím výše je jedna,tím níže je druhá.
    Artur Shopenhauer

    Když si uvědomíš proč nevěříš na všechny ostatní Bohy,pochopíš proč já nevěřím na toho tvého.
    Stephen Roberts

    Lidé hledají cestu do nebe z jednoduché příčiny-protože zabloudili na zemi.
    Plechanov

    Kdyby Ježíš existoval tady a teď, vím o jedné věci kterou by určitě nechtěl být…….křesťanem.
    Mark Twain.

    Nemůžeme milovat někoho koho se bojíme ani nikoho kdo se bojí nás.
    Cicero

    Všichni myslící lidé jsou ateisti.
    Ernest Hemingway

    Tvrzení,že věřící je šťastnější než skeptik,má argumentační význam jako to,že opilý člověk je šťastnější než střízlivý.
    G.B.Shaw

    Když jeden člověk trpí falešnými představami,mluvíme o duševní nemoci.Když falešnými představami trpí mnoho lidí mluvíme o náboženství.
    Pirsig

    S náboženstvím,nebo bez něho,dobří lidé mohou konat dobré skutky a zlý lidé páchat zlo,ale aby dobrý člověk páchal zlo,na to je potřeba náboženství.
    Weinberg

    Teologie je pokus člověka vysvětlit to co sám nechápe,přitom mu nejde o pravdu,ale o uspokojující odpověď.
    Hubbard

    Nebojím se smrti,už jsem byl mrtví biliony a biliony roků předtím než jsem se narodil a nebylo to nic hrozného.
    Mark Twain

  8. Arkande

    Samuel Clemens je prostě ,dle mého názoru, nejlepší. Nedávno jsem od něj četl sbírku povídek – Satanovy listy.Nádehra,kam se hrabou Bratři Karamazovi.

  9. Arkande

    A abych nezapomněl protože mám poněkud vyhraněný názor na Kněze-pedofily…

    Jaký je rozdíl mezi knězem a beďarem?
    Beďar počká do doby, až vám bude 13, než se vám udělá na obličeji.

    officiální zdroj,Irská ateistická stránka-Vydala mnoho citátů slavných osobností na protest proti zákonu o rouhání.

  10. Colombo

    Bible je úžasná kniha, i z křesťana dokáže udělat ateistu. – Isaac Asimov

    Jsem polyatheista, je spousta bohů, v které nevěřím.

    Víra sice hory nepřenáší, ale podívejte se, co dokáže s mrakodrapy.

  11. Josef

    Jack: Nejprve váš zvláštní výraz.Na Boží volání odpovídají lidé různě dobře a různými
    kulturními prostředky???
    Píšete že si máme pojmy definovat,aby jsme věděli o čem je řeč.Tedy prosím o definice,protože nevím o čem mluvíte.

    Josef: Děkuji, Jacku, za Vaše otázky a za to, že tím dáváte najevo ochotu číst si odpovědi a přemýšlet o nich. Jsem rád, že díky Vaší reakci mohu mnou obecně použité termíny blíže ujasnit.

    Jack: Co to je “Boží volání”.

    Josef: Člověk jako dítě zjišťuje, že se objevil na světě, který je odlišný od něj samotného, který je mu neznámý a jehož fungování se mu životní zkušeností stává každý den o něco více známějším a srozumitelnějším, ale jehož skutečnou podstatu stejně neumí prohlédnout; tento svět a život v něm musí prostě brát jako danost (dar). Zároveň si uvědomuje, že plně nerozumí ani fungování sebe sama, zpočátku netuší, že má třeba nějaké ledviny, a tak zjišťuje, že jeho vlastní existence je dána něčím vyšším, původnějším, než je on sám. Hledí třeba na strom a uvědomuje si, že ačkoli je strom něčím zřetelně jednodušším (nižším) než je on, tak přesto musí teprve poznat, jak strom funguje, neví to předem, je to tudíž něco opět daného tímtéž původnějším, vyšším principem, z kterého pochází on sám.
    K dospívání, zrání člověka pak dochází setkáváním se s problémy, stejně jako řidič se nestává skvělým řidičem na prázdné rovné dálnici. Tímto problémem je ve vztahu k člověku setkání se zlem, které je tak paradoxně nutné k pravé lidskosti a dříve nebo později vede v nějaké podobě k existenciální nejistotě tohoto člověka. Ať už je impulsem pro někoho setkání se smrtí, s bolestí nebo třeba i s nudou, položí si ve svém existenciálním pocitu otázku: co mám vlastně se svým životem dělat? Má to nějaký smysl? Jaký?
    Smysl čehokoli se dá odvodit z principu, díky kterému to existuje (ať už jde o tabuli, vypěstovanou ředkvičku nebo ptačí křídla). Má-li tedy člověk poctivě odpovědět otázku po svém smyslu, nemůže si ji zodpovídat v rozporu s principem, který ho utvořil, ale v souladu s ním. Ale tento princip stojí, jak shora řečeno, za mnou prožívaným světem. Tak se stává pro křesťana naprosto vše, co vidí na světě a na sobě, komunikací s Bohem, Božím voláním je každý jednotlivý prožitek, který mě potkává od rána do večera, Bůh mě volá i skrze to, co jste napsal Vy, Jacku. Od ranního probuzení je to jako běžící pás Božích darů/slov ke mně; křesťané tomuto “běžícímu pásu” říkají Boží Prozřetelnost.
    Jakým způsobem mohu toto volání číst? V samé podstatě poznávací schopnosti člověka je zabudována její triadická struktura. Stejně jako věda, má-li popsat skutečně veškeré poznání, využívá v principu tři základní metodologie, a stejně jako člověk s člověkem komunikuje třemi principiálními způsoby, tak i komunikace člověka s Bohem má trojí charakter, což křesťanství od počátku vyjadřuje svými dogmaty o Boží Trojici (která jsou nezbytná pro korektně racionální deskripci vesmíru, jak se dá ukázat nejen formálně matematicky, ale i z běžné praxe: proto třeba Islám, který si Boží Trojice nevšímá, má tendenci racionálně degenerovat v totalitu, a pravoslaví, u kterého Duch svatý vychází jen z Otce a ne ze Syna (“Filioque”), má částečně tytéž potíže – viz v tomto ohledu césaropapismus). Tato principiální trojitost tkví v samé podstatě existence a prolíná vším. Boží Prozřetelnost tedy mohu číst právě tímto trojím způsobem: z bytí všech věcí právě takových, jaké jsou (poznání Boha jako Otce – Stvořitele), dále z obsahu božské informace, která tuto materii využívá jako svůj nosič (Logos – Ježíš, Boží Syn – táž substance, jiná Persona) a z její pragmatické funkce (Duch svatý), bez níž nelze informaci racionálně uvažovat, jak to špičkově rozpracovali středověcí scholastici. To je princip našeho světa.

    Jack: Co to znamená”odpovídat různě dobře”.

    Josef: Jak jsem uvedl výše, předpokladem každého duchovního růstu k dobru je reálná existence zla, bez něhož by svoboda vůle byla pouze iluzí. Proto Boží volání prochází u člověka v zásadě dvojím filtrem: primárně externě danou kvalitou jeho racionality (scholastická kategorie Scientia) a primárně interně danou kvalitou jeho morální vůle (scholastická kategorie Sapientia). Ani jedno není u žádného člověka stoprocentní. Proto kvalita náboženství různých lidí se různě liší.

    Jack: Co to znamená”odpovídat různými kulturními prostředky”.

    Josef: Tohle je už myslím zřejmé. Lidská odpověď je vzhledem k omezenosti člověka jako subjektu lokálně diferencovaná, protože není a nemůže být vyjádřena primárním jazykem božství, ale je vyjádřena člověkem generovaným kódem, který je sice samozřejmě odrazem primární informace vesmíru, ale substanciálně se od ní liší. Tak třeba u nás v katolické církvi máme nejen římsko-katolický ritus, ale třeba i chaldejsko-katolický ritus a další. K dalším otázkám zatím jen stručněji:

    Jack: Vy jste to opět nepochopil,nevím jak Michal,ale já mám na mysli také “víry” ve kterých se nevyskytuje křesťanský ani žádný jiný “Bůh”.O tom je řeč.Pokud nemáte
    dostatečné znalosti a nevíte jaké “víry” mám na mysli,mohu vás informovat nebo
    se o to můžete pokusit sám,to je na vás.
    Otázkou zůstává,jestli je pro vás takováto “víra” také “racionální”,jako ta vaše.

    Josef: Samozřejmě že není. Racionalita víry, která ani není schopna rozpoznat Boha, je velmi slabá.

    Jack: A co když lidé vyznávající tuto “víru”,také tvrdí,že je jejich “víra”racionální,zrovna tak,
    jako to tvrdíte vy o té své.

    Josef: To je samozřejmé, že to tvrdí, stejně jako Vy tvrdíte o svém atheismu, že je “racionální”. Pokud někdo nahlédne, že jeho přesvědčení je iracionální, tak už se ho nadále nedrží.

    Jack: A nebo snad existují “víry” racionální,ale i iracionální?

    Josef: Samozřejmě, může existovat jen jedna dokonale racionální víra.

    Jack: Ale kdo rozhodne,která je která?

    Josef: Racionalita sama. Budeme-li se striktně držet racionality, můžeme racionální víru bezpečně identifikovat.

    Jack: To je spousta otázek,znáte na ně odpovědi?

    Josef: Odpovídám Vám na to velmi rád, klidně pokračujte.

    Jack: Vy jste napsal,že vaše víra je racionální a proto je pravdivá.Ale pokud je
    racionální i “víra”,která se obejde bez “Boha”,která “víra” je potom pravdivá.

    Josef: “Víra”, která se “obejde” bez Boha, není racionální a proto je nepravdivá.

    Jack: Jistě uznáte,že (racionální úvahou) obojí být pravdou nemůže.

    Josef: Ano, to nemůže.

    Jack: Bílá koule nemůže být současně černým kvádrem.

    Josef: Ano, to nemůže.

    Jack: Můžete mi na všechny tyto otázky racionálně odpovědět?

    Josef: Ano, děkuji za přečtení.

  12. Machi

    Josefe celým svým obsáhlým příspěvkem jste jen napsal toto:
    Nerozumím světu, proto Bůh existuje.

  13. Anonymous

    Takhle si ŘKC představuje tu odpověď na Boží volání nebo na ofouknutí duchem svatým:
    By his Revelation, “the invisible God, from the fullness of his love, addresses men as his friends, and moves among them, in order to invite and receive them into his own company.”1 The adequate response to this invitation is faith.

    143 By faith, man completely submits his intellect and his will to God.2 With his whole being man gives his assent to God the revealer. Sacred Scripture calls this human response to God, the author of revelation, “the obedience of faith”

    Díky, nechci.

  14. Josef

    Machi: Josefe celým svým obsáhlým příspěvkem jste jen napsal toto:
    Nerozumím světu, proto Bůh existuje.

    Josef: Machi, tímto příspěvkem jsem neměl v úmyslu dokazovat, proč Bůh existuje (tomu jsme se už věnovali detailněji v jiných částech této diskuse a to jsem tentokrát naznačil jen velmi vágně), ale chci tím Jackovi a dalším případným zájemcům ukázat, že Bůh, jak Ho vidí křesťanství, oslovuje člověka veškerou jeho zkušeností, totálním prožitkem jeho života, a v rámci tohoto prožitku trojím specifickým způsobem.

  15. Josef

    Adéla: Díky, nechci.

    Josef: Adéla nám tady poskytuje ukázkový příklad toho druhého zdůvodnění různosti lidské odpovědi na volání Boží, totiž nedostatek vůle (chtění). Takhle přesně to funguje.

  16. Adela

    Josef:
    Já neodpovídám na Boží volání, ale na představy ŘK církve, jak naložit s mým intelektem a vůlí.
    Věty a výrazy jako:
    By faith, man completely submits his intellect and his will to God
    “the obedience of faith”
    zrovna neasociují kritické myšlení nebo racionalitu.

  17. Josef

    Adéla: Já neodpovídám na Boží volání, ale na představy ŘK církve, jak naložit s mým intelektem a vůlí.
    Věty a výrazy jako:
    By faith, man completely submits his intellect and his will to God
    “the obedience of faith”
    zrovna neasociují kritické myšlení nebo racionalitu.

    Josef: Naopak, Adélo. To, co církev v tomto úryvku říká, je požadavek racionality, to je právě požadavek kritického myšlení.
    Bohem, ať už má nebo nemá jakékoli vlastnosti, nazýváme každopádně princip, který stojí za Tvou existencí. A jednat proti smyslu své vlastní existence je nesmyslné, tedy iracionální. Je naprosto logickým požadavkem uvést svou mysl i vůli do souladu s tím, jaký vesmír je. Každý si může jako Ty říci: “Já nepodřídím svůj intelekt existenci gravitační síly.” a pak přelézt zábradlí na balkoně v 12. patře. Může to udělat, ale nemůžeme to nazvat racionálním nebo logickým, protože takový člověk přes svou deklarovanou “svobodu myšlení” dopadne na zem, a to tvrdě.
    Právě rozum nás vede k tomu, abychom svou mysl a vůli podřizovali tomu, jaký svět skutečně je, protože jedině pak může obojí dobře plnit svůj účel. Opak, totiž ignorování reality, je velmi nerozumný.

Comments are closed.