Ve velmi obecné rovině snad všichni křesťané věří tomu, že bůh po nás něco žádá (např. abychom v něj věřili, abychom věřili v Ježíše Krista, abychom nehřešili atd.), jednou naše skutky (včetně např. pravosti naší víry) bude soudit, a podle toho nás buď potrestá (peklem) nebo odmění (životem věčným, nebem). Pojďme se nad touto představou zamyslet.
Předně si uvědomme, že pokud by Bůh opravdu chtěl, abychom se nějak chovali, pak by to mohl zařídit velmi snadno, podobně jako učinil nepřekročitelnými fyzikální zákony. Běžný křesťanský protiargument, že by to znemožnilo naši “svobodnou vůli” je zjevně chybný. Neznemožnilo by ji to zcela stejně, jako ji neznemožňují fyzikální zákony. Například gravitační síla nám zabraňuje, abychom “sami od sebe” létali – a omezuje to nějak naši svobodnou vůli? Analogicky, nejsme schopni procházet zdí – a omezuje to nějak naši svobodnou vůli?
Nejsme schopni (a nikdo se o to ani nesnaží) zastavit své srdce. A pokud bychom to udělali, pak bychom zemřeli. Omezuje tato naše neschopnost zastavit si srdce naši svobodnou vůli?
Každý z nás na tomto světě zemře – bez ohledu na to, zda chceme, nebo nechceme. Omezuje to nějak naši svobodnou vůli?
Jsme schopni zadržet dech jen po určitou dobu, a pak se začneme dusit. Dušení v nás vyvolává silný pud sebezáchovy, který nás donutí opět začít dýchat. Omezuje tento pud naši “svobodnou vůli nedýchat”?
Proč bychom zcela analogicky nemohli mít silné biologické pudy, abychom nevraždili, pokud by to bůh chtěl? Proč bychom nemohli mít silné biologické pudy být monogamní, pokud by toto bylo boží přání?
Proč má 96% populace silný odpor k sexu se stejným pohlavím (a není pro ně tedy nejmenší problém být heterosexuální, v souladu s údajným božím přáním), a zbylá 4 procenta homosexuální vztah naopak přitahuje, a odpor mají naopak k sexu s opačným pohlavím (a je pro ně tedy velmi obtížné údajné boží přání dodržet)? Proč nemají odpor k homosexuálním vztahům všichni lidé namísto 96%?
Zjevně tedy existují
1) omezení, které překročit nemůžeme jakkoliv bychom chtěli (omezení daná přírodními či biologickými zákony)
2) omezení, jejichž překročení má zá následek naši smrt
3) omezení, jejichž překračování v nás vyvolává pocit nechuti či odporu (a proto je lidé nepřekračují)
Křesťané věří, že kromě těchto omezení existují ještě další, daná božím přáním, která klidně překročit můžeme, avšak stihne nás za to trest až po smrti – kdy už to ale nemůžeme odčinit. Otázkou nyní je, proč Dobrý a Milující Bůh takto postupuje. Jsme přece přesně takoví, jaké nás stvořil! Máme přesně takové preference, které chtěl abychom měli, a nemáme žádnou, kterou nechtěl abychom měli.
Ještě tak nejpřijatelněji by mohlo znít, že Bůh se výše popsaným chováním potřebuje (chce!) ujišťovat, jak moc ho respektujeme, uznáváme a ctíme. Něco jako středověký, o sobě pochybující ješitný monarcha.
Pokud to takto je, myslím že by se mnozí moderní křesťané měli zamyslet nad tím, že nevěří popisu stvoření světa, (přesně!) tak jak je popsán v Bibli: Co když je i toto test? Co když nás Bůh záměrně vystavuje situaci, kdy (pouhá) lidská věda svědčí o něčem, zatímco JEHO Slovo říká něco jiného, a Bůh nás testuje čemu budeme věřit? A jen ti co se rozhodnou správně, mají naději na spásu…
Myslím že jsem celkem jasně ukázal, že samotná představa toho, že bůh úmyslně stanovil pravidla, která můžeme překračovat, dokonce pravidla která máme puzení překračovat, a On nás “pozoruje” jak si s tím poradíme, je docela zvláštní.
Dobrá, jak ale vůbec víme, že pravidla jsou takto nastavena? Jak víme, co po nás tedy bůh vlastně chce? Inu, odpověď je ještě zvláštnější: máme to vědět proto, že tato pravidla jsou popsána v tisíce let staré sbírce náboženských textů jednoho ze stovek až tisíců tehdy existujících starověkých kmenů, vedle prokazatelně chybných příběhů o stvoření světa, vedle příběhů o Potopě světa, která nikdy nenastala, vedle historek o tom, jak bůh velel tomuto kmeni vyvraždit jiné kmeny, včetně žen a dětí, atd. Některá z těchto pravidel máme brát vážně (třeba ta, týkající se manželské věrnosti, nebo homosexuality), jiná vážně brát údajně nemusíme (zákaz práce v sobotu), a u spousty dalších se různí křesťané mezi sebou nejsou schopni shodnout, zda je třeba je dodržovat, nebo ne.
Jak to, že když už připustíme, že bůh stanovil pravidla záměrně tak, abychom je mohli porušovat a abychom neměli přirozené zábrany tak činit, proč je tedy stanovil tak nejednoznačně a nevěrohodně? A jak lze věřit tomu, že porušování takto nevěrohodných pravidel trestá Dobrý a nás Milující Bůh věčnými pekelnými mukami?!
Myslím, že odpověď je zcela zřejmá: žádná taková pravidla bohem ustanovena nejsou, a existuje-li Bůh, pak po nás rozhodně nežádá dodržování nejrůznějších samoúčelných absurdit. Existuje-li Bůh, a chce-li po nás něco, pak to děláme naprosto automaticky a sami od sebe – tak jako dýcháme nebo jak nám bije srdce.
„Vedecký ateismus“ byl krycí název pro marxism–leninism, stejně jako se mnohé protestantské církve považují za „katholické“. Skuteční atheisté byli pronásledováni. Svaz občanů bez vyznání byl v roce 1952 rozprášen. Jeho výkonný předseda Emanuel Viktor Voska byl kommunisty uvržen do žaláře.
to GP:
Zkuste si přečíst i něco novějšího než z roku 1957 Třeba tohle:
Jandourek Jan: Vzestup a pád moderního ateismu
Od kdy je pro Vás určující katholík?
“Karel Marx
Exkurs: Herbert Spencer
Sigmund Freud”
Tak to je opravdu moderní atheism. Vždyť je to 19. století a počátek 20. Když už něco současného, tak tady máte atheistickou odpověď: http://justifiction.blogspot.com/2011/06/dawkins-pod-mikroskopem.html
to GP:
Nic zajímavého, kromě fanouškovského obhajování Dawkinse jsem na tom odkazu nenašel. Mělo tam něco zajímavého být?
G. P. says:
June 25, 2011 at 11:48 am
Od kdy je pro Vás určující katholík?
protestant: Nemám nic proti katolíkům. Vy ano?
Josef:
Jestli se v něčích očích zesměšňuji, to pro mě není podstatné; podstatné pro mě je to, že říkám pravdu. Jestliže pravda je pro někoho směšná, je to jeho problém, ne můj.
jack:
Musím vás opravit.Už ve výše uvedených řádcích nemluvíte pravdu.Jinak by jste
musel napsat,že se domníváte,že mluvíte pravdu.Protože pohled na to co je pravda je
relativní.Vy sám nevíte jestli máte pravdu,vy si to pouze myslíte,to je rozdíl,jestli
tedy stačíte chápat o čem mluvím.Takže opět nelogické vyjádření.
Josef:Atheisté se někdy chovají morálněji než věřící proto, že ve svém praktickém životě vědí, že atheismus je ve skutečnosti neudržitelný životní postoj a nechovají se podle něj.
Jack:
Už jsme si vysvětlili,že ateismus sám o sobě není životní postoj,ateismus neobsahuje žádné učení o tom jak se má žít,ale ateisté uznávájí
například humanistický životní postoj a podle toho se snažíme chovat.A tento postoj
je mnohem morálnější a spravedlivější ve svých zásadách,než jakýkoliv náboženský
postoj.
Josef:
Atheista vyjadřuje nesouhlas s tvrzením theisty, že existuje Bůh, tedy tvrdí, že Bůh neexistuje.
jack:
Já už od začátku tvrdím,že máte problém s logickým myšlením a vy to neustále potvrzujete.
Ateista netvrdí,že “Bůh” neexistuje,on pouze tvrdí,že ho teista svými nelogickými
argumenty nepřesvědčil,že existuje.Jste schopen pochopit ten rozdíl?
Asi ne,tak se pokusím to vysvětlit.Je to jako když řeknu,že NEVÍM jestli vámi
popisovaná bytost neexistuje,ale vy jste mě zatím nepřesvědčil,že existuje.
To pouze znamená,že jsem k existenci i neexistenci vaší bytosti nezaujal žádné
stoprocentní stanovisko.
Josef:
Morálka dává smysl pouze v ústech věřícího.
jack:
Ale co když věřící vraždí proti svému morálnímu pocitu,získaném evolucí,protože
musí vraždit ve jménu své “víry”?Jedná potom morálně či nemorálně.
Doufám že jste rozuměl otázce.
Josef:
“Atheista vyjadřuje nesouhlas s tvrzením theisty, že existuje Bůh, tedy tvrdí, že Bůh neexistuje.”
“Mimořádná tvrzení vyžadují mimořádné důkazy” (C. Sagan).
“Tvrzení nepodložené důkazy je možno bez důkazů zamítnout” (Ch. Hitchens).
K vašemu nepochopení co se týče smečky psů – zkusím to přepsat do srozumitelnější formy:
“Popisujete to velmi přesně: tam, kde bude slušné a vstřícné chování pro agnostika výhodné, ho také využije. Jakmile pro něj výhodné být přestane, což se stane velmi snadno, tak bude-li důsledným agnostikem, bez problémů Vás zavraždí. To samozřejmě není morálka, ale utilitarismus.”
“Mohu se zeptat, jak jste přišla na to, že z mého hlediska by bylo pro agnostika výhodné, aby vyhubil ostatní členy komunity? Takový názor nezastávám ani jsem zde nikdy nic v tom smyslu nepsal. Možná, že když mi popíšete, jak jste k takovému úsudku došla, budeme si to moci lépe objasnit.”
Co jsem udělal? Zaměnil jsem jedince a ateistu za agnostika. To si můžu dovolit, protože bez náboženské opozice jsou všichni ateisté agnostici a na jejich morální hodnoty má tato změna minimální vliv (jak psal Jack, většina ateistů patří mezi humanisty, samotný ateismus neříká nic o morálce nositele tohoto názoru). Stejně tak pes je s velmi vysokou pravděpodobností agnostikem.
Dále jsem nahradil smečku komunitou, neboť se jedná o principiálně podobný sociální útvar.
A také jsem zde zaměnil pořadí obou příspěvků.
Josef: Ne, nemyslím evoluční theorii. (Evoluční theorii zastává jak většina křesťanů, tak většina atheistů, pouze atheisté mají sklon tuto theorii nevědecky a iracionálně interpretovat. Vytvářejí si tak totiž evolučního “bůžka”, který jim pomáhá zakrývat zjevné logické mezery v jejich vysvětlení světa.)
Morální jednání není nekonsistentní s evoluční theorií, ale s atheismem.
Nesouhlasím. jsem ateista, nevyznávám jakéhokoli boha ani bůžka a morální jednání mi bylo vštěpeno dílem asi geny(protože pocházím ze slušné rodiny) a dílem výchovou.
Josef: Mohu se zeptat, jak jste přišla na to, že z mého hlediska by bylo pro jedince výhodné, aby vyhubil ostatní členy smečky? Takový názor nezastávám ani jsem zde nikdy nic v tom smyslu nepsal. Možná, že když mi popíšete, jak jste k takovému úsudku došla, budeme si to moci lépe objasnit.
Opět na základě vašeho tvrzení že ateista nemá žádnou morálku. Proto bude tam kde je to pro něj výhodné vraždit (nebrání mu v tom boží přikázání)
Protože jsou moji psi psi,a ne vlci, pro které je výhodné žít ve smečce kvůli lovu, bylo by pro jedince výhodné ostatní členy smečky vyhubit. Měl by pak veškerou potravu a mojí pozornost pro sebe.
Ergo kladívko – moji psi jsou křesťané – a to jim hned jdu zatrhnout! 😀
Josef.
Je tedy úplně bezvýznamné, zda jako atheista někoho zabiju nebo ne, protože když někoho zabiju, tak se pouze náhodné shluky molekul budou chemicky a fyzikálně vyvíjet trochu jinak, než kdybych to neudělal, a z hlediska vesmíru dokonce naprosto nezaznamenatelně. Jestliže cítím, že mě od vraždy nějak odrazuje mé svědomí, pak si jako atheista myslím, že jde o iracionální emoce nastavené evolučním procesem, které je racionální potlačit, abych maximalizoval současnou hodnotu boudoucího toku užitků ve svém životě. Pokud někoho nezabiju, je to jen proto, že jeho život je pro mě užitečný. Jako skutečný atheista neberu druhé lidi jako subjekty s nějakou vlastní hodnotou, ale pouze jako objekty, jejichž hodnota spočívá pouze v tom, co mohou přinést mně. Pokud se tedy já rozhodnu někoho zavraždit, tak z atheistické pozice nemáte morální argument, jak mi to vyvrátit. Můžete mě zastavit pouze hrubou silou, ale ne apelem na morálku. Morálka dává smysl pouze v ústech věřícího.
Tohle je podle mně blábol no plus ultra.
Předně – ateismus skutečně není žádná ideologie. Žije se mi jako ateistovi docela dobře. Nemusím chodit na ateistické mše, nemusím absolvovat ateistická kázání, nikde na zdech mi nevisí uřižovaná mrtvola syna ateismu ani se mi tu barákem neprohání žádný ateistický duch nesvatý.
Nemám potřebu vraždit kohokoli, ať je to člověk nebo zvíře z jiných důvodů než v sebeobraně a (zvíře) pro potravu. A vím že kdybych to udělala, silně by to postihlo moje svědomí – tedy, nedodržuji tuhle základní morálku kvůli nějakému bohu, nebo přikázání, ale proto že mně samotné by to vadilo.
Když mi sem chodila liška na drůbež – a že to bylo zatraceně k vzteku, měla jsem tři možnosti. Železa, otrávená návnada, přestat chovat drůbež.
Přestala jsem chovat drůbež.
Vidíte Josefe toho jsem si ani nevšiml:
“Pokud se tedy já rozhodnu někoho zavraždit, tak z atheistické pozice nemáte morální argument, jak mi to vyvrátit.”
Co třeba proto, že by to tomu někomu mohlo vadit? A že by to vadilo i vám, kdyby o pár okamžiku vás chtěl někdo zavraždit. Je to morální argument? Je. Pro vás ne, ale to jen proto, že jste věřící a máte morálku definovanou skrze Boha. Ateisté ji mají definovanou jinak a nedivím se, že to nejste schopen pochopit. Tvrzení, že ateista si uvědomuje nějakou skutečnost (lidé jsou složeni z atomů a fyzikálních polí) nemění nic na jeho pocitech (přesto, že ví, že se jedná “jen” o projevy mozku).
Jako ateista bych vám mohl oplatit stejné stejným a říct že díky faktické neexistenci Boha z principu nemáte žádnou morálku a celá vaše morálka je jen prostá autosugesce. Dále bych mohl říct, že protože se opíráte v morálce jen o Boha, nic vám nebrání chovat se k jiným hnusně, protože když jste schopen přijmout existenci neexistující bytosti, jste schopen přijmout i morální pravidla, nemající žádnou oporu v reálném světě.
Výsledkem toho může být třeba to, že jste schopen zabít někoho, i když to i pro vás samotného není výhodné, čehož ateista není dle vás schopen.
to Protestant:Vy jste skutečně takový ubožák, že zesměšňujete G.P za používání netradiční češtiny ? To nemáte jedinou inteligentní myšlenku kterou by jste mohl reagovat na jeho velmi trefné postřehy ? Opravdu se necítíte jako ubožák že urážíte někoho kdo používá poněkud jinou řeč než vy? Na jednu stranu máte plnou hubu keců o křesťanském učení a na druhou urážíte lidi kvůli stylu řeči…Byl bych rád kdyby jste si to uvědomil a omluvil se G.P. za své ohavné hování.
to Arkande:
Není žádný kvalitativní rozdíl mezi zesměšňováním pro pravopis a pro víru.
Díky, Machi, že máte zájem o otevřenou diskusi. Toho si cením.
Machi: Vidíte Josefe toho jsem si ani nevšiml:
“Pokud se tedy já rozhodnu někoho zavraždit, tak z atheistické pozice nemáte morální argument, jak mi to vyvrátit.”
Co třeba proto, že by to tomu někomu mohlo vadit?
Josef: Jestliže jako atheista půjdu zabít souseda, který mi vadí, tak samozřejmě počítám s tím, že jemu to bude “vadit”. Ale jestliže jsem atheista, tak pro mě není podstatné, že tomu shluku molekul, který tvoří mého souseda, něco “vadí”. Podstatné pro mě jako atheistu je, že on vadí mě, a proto jako atheista svého souseda bez problémů zabiju. Jako křesťan ne.
Machi: A že by to vadilo i vám, kdyby o pár okamžiku vás chtěl někdo zavraždit.
Josef: V obráceném gardu platí naprosto totéž. Samozřejmě, že mi vadí, jestliže mě chce někdo zabít. To je ale podstatná informace jen pro křesťana. Případnému atheistovi – mému vrahovi je úplně jedno, jestli mně jako bezesmyslnému shluku molekul něco vadí nebo ne.
Machi: Je to morální argument? Je.
Josef: Jak jsme si ukázali, tak není. To, že někomu něco vadí, je podstatné pouze pro toho, kdo ve druhém vidí objektivní smysl, nikoli jen náhodný a bezesmyslný shluk molekul.
Machi: Pro vás ne, ale to jen proto, že jste věřící a máte morálku definovanou skrze Boha.
Josef: To, že to není morální argument, neříkám proto, že jsem věřící, ale říkám to prostě jako člověk, který vidí, že to je objektivní pravda. Jsem si naprosto jist, že kdybych byl atheistou, tak už bych ve svém životě potenciální přínosy něčí vraždy zvažoval. Jako atheista bych pak neměl proč to neudělat. Jako křesťan to ale udělat nemohu a taky neudělám.
Machi: Ateisté ji mají definovanou jinak a nedivím se, že to nejste schopen pochopit.
Josef: Ne, atheisté nemají morálku definovanou nijak (možná by bylo zajímavé, kdybyste Vaši představu o té definici konkrétně uvedl). Atheisté ji totiž nemají na čem racionálně postavit. Atheismus vede při jeho důsledném dodržování k jediné “morálce”: k absolutnímu egoismu.
Machi: Tvrzení, že ateista si uvědomuje nějakou skutečnost (lidé jsou složeni z atomů a fyzikálních polí) nemění nic na jeho pocitech (přesto, že ví, že se jedná “jen” o projevy mozku).
Josef: Tohle je v pořádku, souhlasím. Nikdy jsem netvrdil, že to na jeho pocitech něco mění.
Machi: Jako ateista bych vám mohl oplatit stejné stejným a říct že díky faktické neexistenci Boha z principu nemáte žádnou morálku a celá vaše morálka je jen prostá autosugesce.
Josef: To jsou dva rozdílné okruhy otázek.
První okruh je morálka: pro tu platí, že ať už křesťanství faktickou pravdu má nebo nemá, tak při svém důsledném dodržení k morálce vede. Naproti tomu atheismus, ať už faktickou pravdu má nebo nemá, tak při svém důsledném dodržení vede k absolutnímu egoismu.
Druhý okruh otázek je faktická existence Boha. Existenci Boha nejde popřít. Kdo ji popírá, tak se někde rozchází s racionalitou. Ale to už bychom odbíhali na jiné téma.
Machi: Dále bych mohl říct, že protože se opíráte v morálce jen o Boha, nic vám nebrání chovat se k jiným hnusně, protože když jste schopen přijmout existenci neexistující bytosti, jste schopen přijmout i morální pravidla, nemající žádnou oporu v reálném světě.
Josef: Machi, promiňte, ale mýlíte se. Existenci neexistující bytosti bych nikdy nebyl schopen přijmout. Vaše další závěry jsou tedy irelevantní.
Machi: Výsledkem toho může být třeba to, že jste schopen zabít někoho, i když to i pro vás samotného není výhodné, čehož ateista není dle vás schopen.
Josef: Přesně tak. Bude-li se atheista držet důsledně atheismu, nebude schopen nikoho zabít, nebude-li to pro něj samotného výhodné. Nezastaví vraha v páchání jeho zločinu, pokud pro něj vrahova oběť nebude nějakým způsobem užitečná. Nepomůže cizí znásilňované ženě, pokud by to pro něj mělo znamenat jakýkoli risk. Naproti tomu já jako křesťan, pokud nebudu mít možnost vraha zastavit a ochránit budoucí oběť jinak než jeho zabitím, tak ho zabiju bez sebemenšího váhání. I tohle je část morálky.
Nic zajímavého, kromě fanouškovského obhajování Dawkinse jsem na tom odkazu nenašel.
To je Váš problém, že se raději zabýváte kommunismem než novým atheismem. Je to snadnější terč, takže to chápu. Nicméně měl byste vzít v potaz, že kommunism je intellektuálně passé od roku 1956 a politicky od roku 1991.
Nemám nic proti katolíkům.
Nic? Takže uznáváte neomylnost papežovu?
Josef: Jestliže jako atheista půjdu zabít souseda, který mi vadí, tak samozřejmě počítám s tím, že jemu to bude “vadit”. Ale jestliže jsem atheista, tak pro mě není podstatné, že tomu shluku molekul, který tvoří mého souseda, něco “vadí”. Podstatné pro mě jako atheistu je, že on vadí mě, a proto jako atheista svého souseda bez problémů zabiju. Jako křesťan ne.
Jsou 3 možnosti:
a) Jako atheista nemám vůbec žádnou posici k tomu, zda mám zabít sousedku čili nic. Atheism řeší výhradně vztah člověka k Bohu. Neexistuje atheistická morálka, stejně jako neexistuje atheistická politika, věda či kultura.
b) Jako atheistický liberál se budu řídit základním liberálním pravidlem: „Nečiň druhým to, co nechceš, aby ti druzí činili.“ Proto sousedku nezabiju.
c) Jako věřící křesťan se budu řídit Božími pokyny zaznamenanými v Bibli: „Čarodějnici nenech naživu.“ (Ex 22, 17). Protože je sousedka čarodějnice, tak ji zavraždím.
Josefe, ateisté se chovají morálně proto, že se jedná o evolučně výhodnou strategii. Na tom skutečně není nic záhadného.
Já neplánuju zabít souseda a vím, že on neplánuje zabít mě (pokud to není vyšinutý fanatik).
Můžete simulovat chování sociálních organismů, včetně vývoje jejich populace v čase. Pokud bychom zadali takové chování, jaké vy přisuzujete ateistům, populace by se držela na minimální velikosti, náchylné k vyhynutí působením externích vlivů (nemoc, dravci, přírodní katastrofy).
Reálně bychom zde tedy nyní jako druh nejspíše nebyli, pokud bychom nedodržovali alespoň elementární morální pravidla.
Tato pravidla jsou univerzální a lidé se podle nich chovají všude bez ohledu na to, zda jsou věřící či nikoliv.
“Machi: Tvrzení, že ateista si uvědomuje nějakou skutečnost (lidé jsou složeni z atomů a fyzikálních polí) nemění nic na jeho pocitech (přesto, že ví, že se jedná “jen” o projevy mozku).
Josef: Tohle je v pořádku, souhlasím. Nikdy jsem netvrdil, že to na jeho pocitech něco mění.”
Ale prosím vás, už zase. Tak ateista má pocity, které mu neumožňují běžně někoho zabít a vy nám stále tvrdíte, že přesto by někoho zabil, protože je ateista?
“To, že někomu něco vadí, je podstatné pouze pro toho, kdo ve druhém vidí objektivní smysl, nikoli jen náhodný a bezesmyslný shluk molekul.”
Jak se chcete bavit o nějakém objektivním smyslu, když sem házíte samé subjektivní nesmysly.
Ve druhém člověku (a čemkoliv jiném) vždy vidíme jen subjektivní smysl. Lidé jsou si navíc natolik podobní (překvapivě), že mnozí došli společně k závěru, že jejich subjektivní pohled je ve skutečnosti objektivní, začali se plácat po ramenou a vznikla církev.
Náhodným a bezesmyslným shlukem molekul můžete označit někoho jen při srovnání s něčím jiným. Třeba při srovnání s majestátem Vesmíru tomu tak je.
Ale třeba ve srovnání s vámi či jinými lidmi se jako “náhodný a bezesmyslný shluk molekul” rozhodně necítím.
Nehledě k tomu, že smysl je lidský subjektivní pojem, což pak vede k absurditám toho typu, že co jednomu přijde jako smysluplné (třeba věřícím jejich vztah k bohu(ům)), jinému připadne hloupé a zbytečné.
“Machi, promiňte, ale mýlíte se. Existenci neexistující bytosti bych nikdy nebyl schopen přijmout….”
To vám věřím. Problém je když jeden neví, že přijímá existenci neexistující bytosti.
“Naproti tomu já jako křesťan…”
Nedávejte sem prosím své domněnky o tom jak byste se jako křesťan zachoval v extrémních případech, neboť různé výzkumy týkající se chování lidí v extrémních případech, prokázaly, že lidé jsou velmi náchylní měnit v takových případech své postoje (Milgramovy či Zimbardovy experimenty, chování vojáků a partizánů ve válkách apod.).
ad atheistická vražda sousedky. Jsou 3 možnosti:
a) Jako atheista nemám vůbec žádnou posici k tomu, zda mám zabít sousedku čili nic. Atheism řeší výhradně vztah člověka k Bohu. Neexistuje atheistická morálka, stejně jako neexistuje atheistická politika, věda či kultura.
b) Jako atheistický liberál se budu řídit základním liberálním pravidlem: „Nečiň druhým to, co nechceš, aby ti druzí činili.“ Proto sousedku nezabiju.
c) Jako věřící křesťan se budu řídit Božími pokyny zaznamenanými v Bibli: „Čarodějnici nenech naživu.“ (Ex 22, 17). Protože je sousedka čarodějnice, tak ji zavraždím.
Asi už jsem unavený, dívám se, že moje čeština je úděsná (poslední odstavec 🙂 ). Smysl (sic!) ale zůstává shodný s představou autora.