Vznik vesmíru – problém pro ateismus?

V diskuzi zazněl argument, který věřící používají poměrně často, a proto je vhodné vyjádřit se k němu obšírněji.

Argument zní:
1) Ateismus neumí vysvětlit vznik Vesmíru a života na Zemi
2) Náboženství oba problémy vysvětlit umí, a to skrze Boha
3) Proto ateismus nemůže být relevantním názorem, a to přinejmenším do doby, než se svým vysvětlením (1) přijde.

Předně je třeba si uvědomit, že tuto úvahu nelze smést ze stolu prostým poukazem na fakt, že ateismus je názor na existenci Boha, a že ke způsobu vzniku světa resp. života se nevyjadřuje. Mohla by totiž nastat situace, že by se povedlo dokázat, že Vesmír nemohl vzniknout nijak jinak, než zásahem Boha. A v takovém případě by daná úvaha byla správná, a ateismus by byl vyvrácen. Bůh by musel existovat.

Taková situace však samozřejmě nenastala, a nic podobného nikdo nedokázal (navíc je takový důkaz s největší pravděpodobností principielně nemožný).

Daná úvaha je tedy chybná, a to dokonce hned z několika důvodů.

Kosmologie nám dnes poskytuje velmi dobře podložený pohled na to, co se s Vesmírem dělo od méně než jedné mikrosekundy po Velkém třesku až do dnes. V celém tomto intervalu lze vývoj Vesmíru naprosto přirozeně a elegantně vysvětlit bez intervence jakéhokoliv nadpřirozeného činitele, a to včetně ověřitelných a mimořádně působivých předpovědí. O vývoji v tomto časovém intervalu lze mluvit jako o dokázaném.

Problém s ději v kratičkém okamžiku v délce zlomků mikrosekundy po Velkém třesku je, že v tak extrémních podmínkách, které tehdy panovaly, selhávají dvě nejdůležitější fyzikální teorie současnosti, totiž kvantová teorie a Obecná teorie relativity. Dostávají se do konfliktu, a dávají nesmyslné výsledky (konkrétně vycházejí nekonečna tam, kde vycházet nesmějí). Je zřejmé, že k plnému pochopení toho, co se tehdy dělo, je třeba silnější fyzikální teorie (např. teorie superstrun). Na jejím vývoji intenzivně pracují fyzikové snad na celém světě.

I tak připadá v úvahu hned několik možností, jak Vesmír mohl vzniknout – současná fyzika mezi nimi jen neumí rozhodnout, která je skutečně správná (a nebo jestli je vše ještě úplně jinak).

Podobná, a snad ještě povzbudivější je situace ohledně našeho výzkumu vzniku života. Lze říct, že dnes už máme velmi slušnou představu o tom, jak ke vzniku života mohlo dojít. Náš problém, podobně jako u vzniku Vesmíru, není v tom, že bychom vůbec netušili jak život mohl vzniknout, ale že nevíme, a dost možná ani nikdy vědět nebudeme, jak doopravdy vznikl (kterou z několika možností, které připadají v úvahu).

Je snad zjevné, že situaci, kdy máme několik možností připadajících v úvahu, mezi kterými však neumíme rozhodnout pro nedostatek důkazů, je zcela absurdní uzavřít shrnutím – prostě NEVÍME, a tedy je za tím Bůh.

Takový závěr by byl nepřípadný dokonce i tehdy, kdybychom vůbec netušili co se tehdy MOHLO stát (v této situaci navíc, znovu zdůrazňuji, nejsme). Taková situace by znamenala, že umíme přírodními procesy vysvětlit naprosto drtivou většinu toho co se ve Vesmíru děje, a u toho zbytku prostě nevíme. Křičet hned – to Bůh! – by bylo poněkud slabomyslné, o čemž nás velmi silně přesvědčuje pohled do nedávné historie na impozantně rychlé uzavírání mezer vědou (a samozřejmě otvírání nových).

Dále si uvědomme, že použití Boha jako vysvětlovadla je dost nanic i z jiného důvodu. Bohem lze totiž vysvětlit naprosto vše. Proč prší, jak fungují blesky, co je oheň, proč dochází k zemětřesení, jak vznikl život, jak vznikl Vesmír – všechno. A právě proto, že je toto “vysvětlení” tak univerzální, je současně nutně zoufale slabé. Říct “To Bůh” – tím vlastně nevysvětlíme vůbec nic. Nelze samozřejmě vyloučit, že za některými jevy Bůh opravdu stojí – jen je poněkud krátkozraké, pohodlné, k uzoufání nudné, a nebojím se říct že dokonce i hloupé, docházet k tomuto závěru kdykoliv, když něco nevíme.

Neméně důležité je uvážit, že i kdybychom na místo Stvořitele “strčili” Boha, neplynulo by z toho naprosto nic o jeho vlastnostech. Nemusel by být ani Dobrý, ani Milující, ani Osobní. Není nejmenší důvod pro tvrzení, že by byl Otcem Ježíše Krista, že naslouchá našim modlitbám, atd. Dokonce by to neznamenalo ani to, že by takový “bůh” musel být Dokonalý, Vševědoucí a Všemohoucí.

Závěr:
1) máme slušnou představu, jak vznikl Vesmír i jak vznikl život, která se obejde zcela bez boha
2) i kdybychom takovou představu neměli, jakože ji máme, bylo by velmi nerozumné dovodit, že jediným vysvětlením naší vlastní nevědomosti je bůh
3) hodnota vysvětlení čehokoliv bohem se blíží tak jako tak nule
4) i kdybychom vysvětlení bohem akceptovali, neplyne z toho vůbec nic o jeho vlastnostech, tím méně že jde např. o boha křesťanského, otce Ježíše Krista.

613 thoughts on “Vznik vesmíru – problém pro ateismus?

  1. Antitheista

    No něco o ní viem 😀

    Ale moc ne, jenomže problém je, že ty tvrdíš, že minulost reálně existuje pořád, i teď, to já si nemyslim

  2. Medea

    Ja nie som eternalistka, ale hovorím, že eternalizmus sa nedá len tak ľahko odbiť.

    OK, k tej STR. Súčasnosť nesúmiestnych udalostí je v STR relatívna. Dve nesúmiestne udalosti A a B, ktoré prebehli v jednej sústave “teraz”, v inej takto neprebehli. V inej sústave môže byť napr. udalosť A pred B a v nejakej inej zase udalosť B pred A. Ak by si vyhlásil, že existuje len jediné “teraz”, urobil by z nejakej inerciálnej sústavy privilegovanú sústavu.

  3. Medea

    “Tak já jsem eternalista… :)”

    Michal, eternalizmus je aj elegantnou odpoveďou na samotný vznik sveta: každá udalosť jednoducho večne JE v časopriestore. Všetky “teraz”, sú ontologicky rovnocenné. Eternalista by preformuloval otázku o “vzniku sveta”, na otázku o temporálnej štruktúre časopriestoru, teda ako vyzerajú a v akom vzťahu sú jednotlivé časopriestorové rezy.

  4. Medea

    Nie som eternalistka (priznám sa, že inklinujem k posibilizmu :)), ale uznávam, že eternalizmus je najelegantnejšie temporálne stanovisko 🙂

    Ja mám totiž také tušenie, že existuje nejaký privilegovaný pohybový (resp. pokojový) stav (snáď spojený s MW pozadím vesmíru). Ak sa teda objaví nejaká nová fundamentálna fyzikálna teória, popisujúca takýto fundamentálny pohybový status, potom by prezentizmus opäť mohol mať dobré oprávnenie.

    Samozrejme, eternalizmus a posibilizmus, sú zlučiteľné aj s klasickou fyzikou 🙂

  5. Antitheista

    Já ale pořád nechápu, jestli někde reálně existuje Sokrates, kde je v prostoru? Kde je tne prostor, kde teď zrovna Sokrates je ? Protože ty říkáš, že minulost stále někde existuje – v přítomnosti, že i teď i zítra pořád někde Sokrates pije jed. Ale kde? Kde je ten prostor (časoprostor)? Kde v našem vesmíru lze najít Sokrata v přítomnosti?

  6. Medea

    “Kde je ten prostor, kde teď zrovna Sokrates je?”

    Antitheista, ten priestor, v ktorom Sokrates pije jed, je trojrozmerným rezom nášho časopriestoru.

    “Kde v našem vesmíru lze najít Sokrata v přítomnosti?”

    Sokrates má svoju “prítomnosť” a Ty máš zase svoju. “Prítomností” je bezpočet, sú to vhodné rezy prechádzajúce našim časopriestorom.

    Tak by odpovedal Antitheistovi eternalista 🙂

  7. Antitheista

    To ale nedává žádnou logiku, když tvrdíš, že minulost pořád existuje, tak někde musí být fyzicky

  8. Antitheista

    Pokud někde v současné době existuje pořád tehdejší přítomnost (z mého pohledu minulost), pak se ptám, kde jí můžu v přítomnosti najít

  9. Medea

    Antiteista, Ty si taký strašne trojrozmerný! Nájdeš ju predsa v tom istom časopriestore, v ktorom sa nachádzaš 😛

  10. Antitheista

    Já chci pokecat se Sokratem než to vypije, ale nevim kde, ale mam učebnici starořečtiny, když mi poradíš, vezmu tě za nim sebou

  11. Antitheista

    Takhle mě ještě žádná holka nikdy neurazila, že by mě řekla, že sem málorozměrnej !! 🙁

  12. Medea

    “Já chci pokecat se Sokratem než to vypije”

    Neboj sa, on to takto pije celú večnosť (ak je eternalizmus správy) 🙂

  13. Medea

    “Takhle mě ještě žádná holka nikdy neurazila, že by mě řekla, že sem málorozměrnej”

    Nemal si si začínať s mnohorozmerným dievčaťom!

  14. Antitheista

    Pokud Sokrates pije jed celou věčnost, kde ho pije zrovna teď ? Na jakym bodě v časoprostoru? Kde ho můžu najít ?

    Hmm, takovej vícerozměrnej sex, to musí bejt v jinejch dimenzích zemětřesení 😀

  15. Medea

    Inak si myslím, že aj prípadnú ohraničenosť vesmíru v čase, si vôbec nemusíme vykladať ako vznik vesmíru z ničoho. Jednoducho vesmír mohol byť vždy, pretože neexistuje doba, keď nebol, ale to “vždy” je zdola ohraničené.

    Prípadne by čas nášho vesmíru mohol byť časťou nejakého väčšieho (hranice nášho vesmíru presahujúceho) časového rámca. Alebo žiaden vznik a zánik, žiadne plynutie času, nie sú, pretože je správny eternalizmus, teda všetky časové okamihy existujú večne a naraz 🙂

  16. Vera

    No, včera večer po přečtení toho Vašeho komenetáře jsem přemýšlela nad tím, že by bylo (pro mě) užitečné některé věci prodiskutovat trochu odděleně, jako samostané téma.
    Například – v jednom příspěvku je uvedené grafické znázornění:
    Prezentizmus, eternalizmus a posibilizmus (obrázok): http://plato.stanford.edu/entries/spacetime-bebecome/3metaphysics.jpg

    Ale dělá mi potíž si to nějak uchopitelně představit, ten obrázek mi nestačí. Nevím si s tím rady, nevím jak do toho.

    1. Medea

      Tak tie tri obrázky sú ilustráciou rôznych poňatí času a priestoru. Znázorňujú aktuálne existujúce udalosti časopriestoru. Priestor je tam, z pochopiteľných dôvodov, zredukovaný len na dva rozmery – je znázornený ako rovina kolmá na časovú os. V prvých dvoch obrázkoch je “teraz” znázornené ako modrá rovina.

      V prípade prezentizmu (prvý obrázok) existuje len prchavé “teraz”.

      V prípade posibilizmu existuje “teraz” a minulosť.

      V prípade eternalizmu sú všetky “teraz” ontologicky rovnocenné: nejaké moje TERAZ, počas ktorého píšem tento príspevok, nejaké Nerónovo TERAZ, z roku 55, v ktorom práve Nero hrá na lýru a TERAZ prvého ľudského kozmonauta, vystupujúceho na povrch Marsu, majú rovnaký ontologický status, sú rovnako reálne – existujú v časopriestore večne vedľa seba 🙂

      1. Vera

        Teoreticky tomu rozumím, ten obrázek musím vstřebat nějakým jiným úhlem pohledu. Modrá rovina = teraz, OK.

        Věčné “teraz” souvisí s trochu odlišným výkladem pojmu “věčnost”.
        Většinou naše mysl chápe věčnost jako časovou osu, která vede kamsi donekonečna dozadu a donekonečna dopředu.
        Problém je, když vnímáme Minulost, Přítomnost a Budoucnost jako samostatné časové rámce. Věčnost nemá žádnou hranici.
        Vnímáme-li věčnost jako M + P + B, pak M je ohraničená B, a B je ohraničená M.
        Pouze Přítomnost nemá žádné hranice, nemá ani počátek ani konec, je to věčné “teraz”. Přítomný okamžik = věčnost. Proto taky Ježíšovo učení artikuluje život věčný jako žití v plnosti přítomného okamžiku. Ale to už jsme opět v křesťanské mystice.

        Tak se mějte….a děkuji za příjemný dialog.

        1. treebeard

          Scifi riešili aj otázku, koľko rôznych variantov toho istého teraz “teraz” existuje. Tie obrázky to v podstate zahŕňajú tiež, ale príliš to nezdôrazňujú.

          Existuje teda (hypoteticky) nielen “teraz” (24.8.2014:15:32), v ktorom píšem na klávesnici, ale existuje to isté teraz v ktorom neexistujem, pretože môj predok zahynul v nejakej vojne, alebo nepíšem, pretože mám dôležitejšie povinnosti (napr. správu svojho impéria). Všetky tieto “teraz” sú zoradené do paralelných vesmírov.

          Ale ako celok je nám to zatiaľ úplne nanič. V skutočnosti pre nás existuje len jedno “teraz”, plus nejaký záznam minulosti, ktorý sa smerom do dávnejších čias stáva menej kvalitným. Minulosť teda pre nás určite existuje, ale nie v podobe, v ktorej by sme ju vedeli rekonštruovať. Všetky ostatné hypotézy náš život nijako neovplyvnia, ani v duchovnom, ani v materiálnom zmysle. Zaujímavé začnú byť až v okamihu, keď sa priblížime ku konštrukcii stroja času.

          Nejaký zmysluplný stroj času zatiaľ nikto ani nenavrhol. Existujú návrhy pre “cestovanie” do budúcnosti spôsobom, že v dopravnom prostriedku bude čas plynúť pomalšie ako na Zemi (vďaka veľkej rýchlosti alebo silnej gravitácii). Ale to nie je skutočné cestovanie v čase, je to skôr len spomalenie života”cestovateľa”. De facto to robíme aj dnes, keď cestujeme napr. lietadlom, akurát že v ten posun je zanedbateľný – v lietadle starneme o máličko pomalšie 🙂 Možno však lietanie skracuje život viac, než je zisk z toho spomalenia plynutia času. Hmatateľné výsledky sa dostavia až v rýchlostiach blízkych rýchlosti svetla.

          Cestovanie do minulosti, pokiaľ viem, zatiaľ nikto ani teoreticky nenavrhol.

          Celé to teda ostáva v medziach filozofie a nemyslím si, že náboženstvá z toho môžu čokoľvek vyťažiť.

          1. flanker.27

            Nejaký zmysluplný stroj času zatiaľ nikto ani nenavrhol.

            Vzhledem k tomu, že se na nás nikdo nepřišel podívat z budoucnosti bych si dokonce odvážil říct, že minimálně pro lidstvo je stroj času (alespoň v podobě, jak se zobrazuje ve sci-fi) nesestrojitelný.

Comments are closed.