Náboženství je bezpochyby velice významný a pozoruhodný společenský i psychologický fenomén, a přemýšlivému člověku nemůže stačit pouhé konstatování, že náboženská víra z racionálního hlediska neobstojí. Jsou-li totiž předmětem víry religiozních lidí zjevné nesmysly, pak se přemýšlivému jedinci přímo nabízí otázky jako
* proč je náboženství tak univerzální fenomén? Snad každá lidská civilizace, včetně menších společností a kmenů má svoji religiozitu! Šamany, rituály, víru v přírodní božstva, atd.
* proč jsou zejména velká monoteistická náboženství pro své vyznavače tak uspokojující? Jak se může stát víra v imaginárního Boha smyslem něčího života? Jaktože je takových lidí navíc tolik?
* náboženské aktivity a rituály mohou být a také často jsou velmi nákladné. Co lidem tyto náklady kompenzuje? Kdykoliv se v přírodě najde nějaké “drahé” či nákladné jednání nebo tělesný rys, prakticky vždy pro něj existuje dobré vysvětlení. Neužitečné výstřelky spotřebovávající zdroje evoluce tvrdě penalizuje. Proto se nabízí otázka, co “platí” za náboženství? Proč se víra lidem vůbec vyplatí?
Při hledání odpovědí na tyto i další otázky je velmi užitečné uvážit náboženství jakožto memplex.
Memplexem rozumíme nějaký ucelený systém memů, tedy tvrzení nebo chování, které se mohou kopírovat z mozku do mozku, z textu do mozku apod. Memplexem je jistě každé náboženství, učení sekt, ideologie, různé konspirační teorie, hoaxy šířící se po internetu, atd. Jako memplex lze jistě chápat i vědu.
Memplexy jsou v pozoruhodně analogickém vztahu ke genomu živých organismů. Jejich členské memy v této analogii korespondují s geny daného organismu. Podobně jako biologické organismy se i memplexy množí. O rozmnožení memplexu můžeme hovořit, když ho přijme za svůj (nová) lidská mysl. Pokud memplex daného člověka zaujme, přijde mu z nejrůznějších důvodů atraktivní, je pravděpodobné že ho tento člověk bude šířit dál. Memplex může a také nemusí být dílem jediného člověka, a podléhá stejnému evolučnímu procesu jako genom druhu.
Jako na rozdílné memplexy můžeme pohlížet nejen na různá náboženství, ale jistě i na různé denominace v rámci jednoho náboženství (Římští katolíci, Protestanté, Pravoslavní, Kalvinisté, atd.). Tyto memplexy mezi sebou řadu memů sdílejí, a příjmáním či odmítáním jiných se liší.
Z tohoto hlediska není úplně správné mluvit o věřících jako věřících v Boha. Každý věřící spíš věří vyznává správnost a pravdivost svého memplexu…
Křesťanství představuje kulturně-evolučními procesy naprosto obdivuhodně vyladěný komplex myšlenek, memů, šitý na míru lidské mysli, aby jej tato cítila jako maximálně atraktivní (a s radostí a entuziasmem jej předávala dál). Při bližším pohledu zjistíme, že má důmyslnou kompozici, jejíž různé složky slouží různým účelům, a dohromady se vzájemně posilují, ospravedlňují, zatraktivňují, a tvoří tak cosi jako luxusní dezert, lákající k nakousnutí… (kdo viděl Matrix, jistě si v této souvislosti vzpomene na Merovingianův zákusek 🙂 )
S rychlým rozvojem lidského mozku se v průběhu evoluce zvětšoval i jeho objem. Zvětšená lebka však působila ženám značné obtíže při porodu, což způsobilo evoluční tlak na dřívější porod. Lidské děti se tak rodí mnohem bezbranější a méně vyvinuté, než potomci jiných srovnatelných savců, což klade zvýšené nároky na rodičovskou péči. Aby byla tato péče zabezpečena v kritickém období jednoho až dvou let dítěte oběma rodiči, byla evolučně vyselektována extrémně silná člověčí tendence k zamilovávání se. (nepřekvapivě, typická doba po kterou je člověk zamilovaný právě pokrývá dobu, po kterou je nejzranitelnější případný potomek)
Jako řada dalších evolučně vzniklých mechanismů se však i schopnost zamilovávat se může “minout účelem” – a tohoto právě zneužívá první mem z “motivační vrstvy” křesťanského ala Merovingianova zákusku – jeden z nejsilnějších a nejmocnějších křesťanských memů vůbec.
Myšlenka, že Bůh miluje nás, a touží po tom být milován je označována za jednu z centrálních myšlenek křesťanství, a má za následek, že pravděpodobně většina křesťanů cítí ke svému (imaginárnímu) Bohu opravdovou a nefalšovanou lásku. To má hned několik důsledků, které přispívají k atraktivitě celého memplexu a usnadňují jeho šíření. Za prvé, zamilovanost přináší příjemné pocity, nikoliv nepodobné stavu pod vlivem drog. Stav zamilovanosti (a to i náboženské!) není podobný stavu pod vlivem drog jen náhodou – zamilovaný člověk JE pod vlivem lidských hormonálních drog, zejména hormonů štěstí, endorfinů, a dalších.
Za druhé, zamilovanost způsobuje, že má člověk růžové brýle. Odmítá vidět a nevidí nedostatky své lásky, a naopak ji vidí v těch nejkrásnějších barvách. Naše láska je pro nás vždy ta nejdokonalejší a nejpřítažlivější na celém světě. A přesně toto platí i křesťana, zamilovaného do svého Boha.
Dalším memem, zvyšujícím atraktivitu celého memplexu je myšlenka, slibující posmrtný život. Umřít se nechce nikomu, a věčný život po boku své lásky – kdo by odolal. Stačí jediné – akceptovat celý memplex.
Nesmíme opomenout přítažlivý “mem modliteb”, slibující ve své původní podobě věřícímu člověku pomoc od milujícího Boha v případě potřeby.
Aby byla motivace dokonalá, je zkušenostmi dokonale prověřená metoda “cukru a biče”. Cukru už bylo dost, proto křesťanství obsahuje i mem biče v podobě hrozby peklem a věčným utrpením, v případě že danou variantu křesťanského memplexu člověk nepřijme. (všimněme si, že toto opravdu přinejmenším platilo pro varianty, pro jednotlivé memplexy – např. katolíci hlásali, že spasen může být jen pravověrný katolík, nikoliv už třeba protestant, a naopak)
Protože při podrobnějším přemýšlení o základních křesťanských memech začne člověk záhy narážet rozpory, nelogičnosti i absurdnosti, obsahuje dezert křesťanství jakýsi autoimunizující subkomplex memů. Patří sem zejména mem tvrdící, že zdánlivě absurdní a nelogické záležitosti v křesťanství se ani nemáme snažit pochopit, jde totiž o mystérium, nejvyšší tajemno, rozumem nepochopitelné.
Další mem z této kategorie říká, že víra je tím hodnotnější, a tím Bohu milejší, čím méně důkazů pro ni svědčí, a čím víc se ji rozum vzpírá zastávat. (Bohu tak lépe dokazujeme, jak bezmezně Mu důvěřujeme – a přesně toto po nás prý i chce)
Můžeme sem zařadit i mem “doxastické dělby práce”, totiž přesvědčení, že ačkoliv “mě tyto věci jasné nejsou”, existují profesionální teologové, a ti v tom jasno mají. Teologové se pak v těchto ožehavých záležitostech vyjadřují záměrně tak, že jejich vysvětlení vypadají velmi složitě a “učeně”, při pečlivém rozmyšlení ovšem člověk zjistí, že prostě nedávají smysl, jsou čirou slovní ekvilibristikou. Viz. např. vysvětlení trojjedinosti Boha, v KKC nebo kdekoliv jinde.
Připomeňme ještě princip NOMA, implicitně shazující argumenty vědy proti náboženství se stolu jako nepřípustné, mlžící memy na téma inspirovanosti Bible, memy na téma, že jisté záležitosti mohou pochopit jen ti, co jim už věří (přičemž tito lidé to “chápou” jen a pouze tak, že to prostě z výše popsaných důvodů neřeší), “mem pokory před Bohem” (kdo si myslíš že jsi, že se snažíš zkoumat/pochopit Boha?), atd.
Poslední skupinou memů, o které se chci zmínit, jsou memy říkající v podstatě, že “kdo věří, je dobrý člověk”. (Kdo by přece nechtěl být dobrým člověkem?)
Patří sem např. mem tvrdící, že víra v Boha je DOBRÁ sama o sobě, nebo mem říkající, že křesťanství je pramenem absolutní morálky, a mem, že bez křesťanství bychom nevěděli co je dobro a co je zlo.
Zajímavý je i mem, tvrdící že křesťanský Bůh je ultimátním VYSVĚTLENÍM základních tajemství všehomíra, a navíc jediným možným takovým vysvětlením – přičemž ve skutečnosti, jak každý člověk zvenku vidí, nevysvětluje vůbec nic (což je kryto imunizačními memy nepochopitelnosti, pokory, atd.)
Nesmíme zapomenout na z hlediska memplexu klíčový mem, říkající že křesťanství (Islám, popř jiná náboženství) je třeba šířit, “kázat evangelium” (což zejména křesťanští misionáři pojímají už stovky let velmi zodpovědně)
Za zmínku stojí ještě mem spirituálních zážitků. Říká, že kdo opravdu věří, dosáhne kontaktu s živým Kristem. Opravdová víra je ovšem nutnou podmínkou spasení – což může činit mnohé věřící náchylnější k tomu, aby si vykládali co mohlo být “kontaktem s živým Kristem” poněkud benevolentně, a se svými zážitky se pak neváhají svěřit svým bratrům a sestrám ve víře, což na ně činí zvýšený tlak v případě, že oni ještě spirituálních zážitků nedosáhli… Mechanismus těchto zpětných vazeb je asi zřejmý.
Zajímavé je, že vývoj křesťanských memplexů, jejich evoluci, lze sledovat takříkajíc online. Všechny ty diskuze o ekumenismu, o tom zda zavrhnout nebo jak modifikovat mem, říkající zda příslušníci jiných náboženství a nebo denominací mohou být spaseni, o tom jak formulovat mem o inspirovanosti Bible a množství jeho různých variant, od těch nejvolnějších až po mem “doslovné interpretace”, o svatosti panny Marie, a další a další – to vše svědčí o zjevném procesu pokračujícího vývoje, který je dalším kamínkem do mozaiky, dokládající relevantnost celého pohledu.
Výše nastíněné vysvětlení odpovídá na celou řadu otázek ohledně atraktivity náboženství pro člověka, a z toho plynoucího takřka univerzálního výskytu víry ve všech civilizacích na světě, přímo předpovídá značně diverzifikovanou strukturu náboženství, jejich velký počet i značnou vnitřní rozrůzněnost po celém světě, poskytuje jednoduché a sjednocující vysvětlení motivací mnohých tvrzení křesťanů (a zcela analogicky i příslušníků jiných náboženství), vysvětluje fakt, že ačkoliv křesťanská víra obsahuje vážné logické rozpory (viz. většina doposud uveřejněných článků) tak s vírou křesťanů to nepohne ani v nejmenším, a v jeho světle dává smysl řada dalších zajímavých postřehů, nejen ohledně křesťanství.
Pointa je, že alternativní vysvětlení, že totiž náboženství je důsledkem existence skutečného milujícího osobního (křesťanského) Boha nemá ani zdaleka takovouto vysvětlovací schopnost. Není schopno přenést se přes vnitřní nekoherentnost sama sebe a neumí ani vysvětlit náboženskou diverzitu ani uvnitř křesťanství, ani mimo něj, není schopno vysvětlit zřejmý vývoj příslušné víry během historie, změny názorů na ty které články víry, atd. atp.
to Protestant:To je ovšem to o čem mluvím.Nemůžete být zároveň vůdce a morální člověk.To nejde.Proto je celé Papežství pro amorální lumpy,kteří se schovávají za morální fylozofické učení jménem křesťanství.
to Arkande .
Nemůžete být zároveň vůdce a morální člověk.
protestant:
Podle mne jste napsal hloupost. Každý člověk je někdy vůdce. Někdo vede jen rodinu. Jiná pracovní kolektiv, někdo nemocnici, či charitu, další třeba vede studenty. Podle vás by NIKDO nemohl být morální. Což je podle mne buď chyba ve vaší definici morálky, nebo chyba v úvaze, že vůdce nemůže být morální.
Vůdce národa,společnosti atd.se musí rozhodovat na základě menšího zla,pragmatismu,nikoliv na základě morálky.Řekněme že jste ředitel nějaké firmy.Přijdou finanční potíže a budete muset někoho propustit.Bylo by morální propoustit třeba Petra?Pokud ho nepropustíte ohrozíte pracovní místa dalších svých zaměstnanců a prosperitu celé firmy.Můžete snížit všem zaměstnancům mzdy aby jste si mohli Petra ponechat,to je ale nemorální…Ovšem ať uděláte cokoliv,kromě sebeobětování( v tomto případě by to bylo např.snížení Vaší osobní mzdy-to je navíc ještě sporné,pokud máte rodinu pak by jste tím vlastně obětoval jejich prosperitu), není morální…Čili moje logika není chybná,Vůdce nemůže být morální člověk,může tak vypadat,může používat propagandu ale on sám nemůže být morální.
A to nemluvím o politicích,císařích atd.Ti vždy obětují menšinu aby se většině dařilo lépe.Zní to strašně,nelíbí se mi to ale obávám se že už to tak ve světě chodí.
to Arkande:
Tohle se děje i v rodinách. Podle vás tedy žádný rodič nemůže být morální?
Co se týká Pia12 má Josef věrohodnější informace. Měl byste Arkande předložit co od papeže v situaci v jaké se nacházel Pius12 očekáváte. Protestantův příklad je infantilní. Pius12 se stal obětí počtářských mravů. Jedni říkají, že jich zachránil hodně, ti druzí, že málo. Nakonec i Mengelemu vděčí nějaký židovský manželský pár za přežití. I Eichman si zachránil svého žida.
Pius12 byl papežem hlavou katolické církve tedy náměstkem Boha, který jak víme stvořil nejdříve člověka, až potom katolíka. Co tím chci říci? Jediné, že Pius12 s funkcí, která mu náležela měl ponejprv zachránit sám sebe. Jak? Tím, že by nacistické velení postavil před volbu. Pokud vypravíte ještě jeden transport, pak tím dalším vlakem jedu já papež a moje nejbližší vedení taky. Nic víc pro sebe pro svou záchranu udělat nemohl.
A vy mluvíte o infantilitě? 🙂
to Protestant: Nechte to plavat…můj názor znáte.
to Spitfire:Josef má věrohodnější informace maximálně tak vycucané z prstu…
V každém případě …já jsem psal že chápu pragmatismus Pia XII,jen si myslím že svět toho od morálního vůdce očekával kapánek více a vzpomínáte kdo že to umřel na kříži?A proč?Pius mohl kdykoliv minimálně abdikovat.Mohl vyhrožovat Hitlerovi,mohl odsuzovat zvěrstva,nemusel mlčet.Také měl velkou šanci postavit se Hitlerovi ještě než se dostal k moci.Nevyužil ji.Dle mého názoru tento člověk ve své životní zkoušce jako vůdce selhal…
Jedinný důvod proč ho církev svatořečí a brání ,je ten pitomý dogmatický fakt, že papež je zástupcem Boha na zemi a je neomylný.
Jeden “bezejmený” člověk-učitel, nemusel jít do plynu, přesto šel, když tento osud potkal jeho svěřence. Po Papeži nežádám víc, stejně jako každý by si přál, aby tohle pro něj udělal člověk, který jej miluje. Jsem naivní, to ano, ne však infantilní jako vy protestante.
Spitfire: Jeden “bezejmený” člověk-učitel, nemusel jít do plynu, přesto šel, když tento osud potkal jeho svěřence. Po Papeži nežádám víc, stejně jako každý by si přál, aby tohle pro něj udělal člověk, který jej miluje.
Josef: Spitfire, tak to se nezlobte, ale to jste tedy hodně sobecký k těm, kdo Vás milují. Kdybych já měl jít do plynu a někdo z mých blízkých by tam kvůli mně snad chtěl jít taky, přestože by nemusel, tak kdybych toho člověka měl rád, tak bych naopak NIKDY nechtěl, aby něco takového udělal, ale snažil bych se ho vší silou přesvědčit, aby udělal vše aspoň pro svoji záchranu. A věřím, že takhle by se ke svým blízkým stavěl každý člověk, který je doopravdy miluje.
Nevyčítám Vám, že Vy papeže nemilujete. Nevyčítejte ale ani Vy mně, že já jako katolík ano a že si tedy přeji, aby i za těžkých okolností vydržel a konal tu službu, kterou od něj oprávněně očekávám, ne aby abdikoval, jak navrhuje Arkande, nebo aby odjel s transportem, jak navrhujete Vy. Proč? Aby jeho další zvolený nástupce snad také hned abdikoval nebo odjel s transportem? Církev potřebuje mít nějakého papeže, který tu těžkou zodpovědnost ponese dál. Jsou snad podle Vás všichni Evropané nemorální, protože dobrovolně neodjeli s transportem? Nebo soudíte papeže podle jiných norem než všechny ostatní? Jakým právem tohle žádáte jen po papeži? Je možné nazývat nemorálním někoho, kdo zachránil spoustu lidských životů? Odsuzujete snad Oskara Schindlera proto, že nenastoupil dobrovolně do transportu? Vyčítal jste snad totéž svým předkům, kteří tu dobu zažili? Do jakých absurdit až chcete ve snaze odsoudit tohoto papeže zajít?
Kdybych já žil v té době, považoval bych za správné udělat vše pro záchranu druhých, a právě v tomto zájmu se nacistům sám za žádných okolností zbytečně nevydávat.
Arkande: Jestli tímto narážíte na můj rozhovor s Josefem tak já jsem ukázal rukávy a položil karty na stůl…Josef tak neučinil.
Josef: Arkande, řekněte, co konkrétního z toho, co jsem uvedl, zpochybňujete, a já jsem připraven uvést zdroje. Nemohu přece preventivně zdrojovat každou svou větu, protože většinou jsem psal jen údaje, které po jejich věcné stránce nikdo nikdy nezpochybnil, aspoň o nikom takovém nevím. Jste to naopak Vy, kdo na mou konkrétní otázku po zdroji prozatím neodpověděl. Pokud mám však Vaši výzvu chápat tak, že v rámci objektivity chcete doporučit nějakou literaturu, která Vám nabídne detailnější a strukturovanější pohled z druhé strany, pak nabízím třeba knihu “The Myth of Hitler’s Pope” od židovského rabína a zároveň profesora historie Davida G. Dalina, dále knihu vzpomínek amerického diplomata ve Vatikánu v době 2. světové války Harolda Tittmanna s názvem “Inside the Vatican of Pius XII:The Memoir of an American Diplomat During World War II“, nebo také vše, co na toto téma uvedl jeden z nejuznávanějších současných historiků britský žid Sir Martin Gilbert; to vše jsou nekatolíci, ale abych jmenoval také aspoň jeden katolický zdroj, zmíním i knihu profesora Ronalda Rychlaka z University of Mississippi s názvem “Hitler, the War, and the Pope”.
Arkande: Dle učení církve jsem jako ateista amorální jedinec.Josef je Katolík čili opět dle církve zcela morální člověk…Ptám se Vás,je morální říkat pravdu a odhalovat své zdroje,popřípadě se omluvit za špatné informace?Nebo je morální lhát,maskovat své zdroje a zametat pod koberec své chyby?Navíc já jsem nikdy netvrdil že následuji učení Krista,či že jsem morální člověk nebo nedej Bože morální vůdce lidstva.Ovšem katolíci to tvrdí bez ustání…
Josef: Arkande, děkuji za toto Vaše vyjádření, protože mi tím umožňujete reagovat na jeden důležitější mýtus o křesťanech, než je mýtus o konkrétní osobě Pia XII. Jde o to, že si myslíte (a podle mých zkušeností nejste sám), že já jako katolík jsem podle církve a svého křesťanského názoru “zcela morální člověk”, zatímco Vy jako atheista jste údajně “amorální jedinec”. Takhle se na to ale církev ani křesťané nedívají.
My křesťané neposuzujeme lidi podle názorového obsahu jejich mozku; pokud jsou o svém náhledu na něco upřímně a poctivě přesvědčeni, tak byť by se i zcela mýlili, pak to je podle nás křesťanů morálně neutrální. Naopak křesťanský světonázor ještě sám o sobě z nikoho morálního člověka nedělá, a “zcela morálního”, jak píšete, už vůbec ne.
To, kdo z nás dvou je morálnější, nezávisí na tom, kdo z nás dvou je atheista a kdo je křesťan. Závisí to na něčem úplně jiném, na skutečné vůli našich srdcí po dobru nebo po zlu. V naší katolické tradici vyjmenováváme sedm základních svodů, které mohou křivit charakter člověka: pýcha, závist, lakomství, hněv, smilstvo, obžerství a lenost. Jak vidíte, není tam nic o ateismu nebo neateismu, těmito svody mohu být zasažen zrovna tak já jako Vy. Nemohu tvrdit, kdo z nás dvou by se třeba za 2. světové války zachoval lépe.
Je docela dobře možné, že Vy všichni atheisté, s kterými jsem zde diskutoval, jste nesrovnatelně morálnější lidé než já. To nikdo z nás neumí posoudit. Ale pokud to tak je, nic to nemění na tom, že je správné, když zde uvádím věci, o jejichž pravdivosti jsem přesvědčen.
Arkande: Jedinný důvod proč ho církev svatořečí a brání ,je ten pitomý dogmatický fakt, že papež je zástupcem Boha na zemi a je neomylný.
Josef: Tohle musím také vyvrátit. Církev Pia XII. jednak zatím nesvatořečila, ale hlavně, tohle nemá s žádnými dogmaty nic společného (žádné katolické dogma neříká nic o tom, jak svaté nebo naopak jak hříšné jsou činy papeže.) Tohle má něco společného jen s jednou věcí: že nevidím rád, když se hází špína na někoho, kdo svým jednáním ve skutečnosti pomohl zachránit velké množství životů, ať to je ateista, ať to je komunista nebo ať to je k něčí nelibosti třeba zrovna i papež.
Jack: Jestliže je povinnost vlastenectví standartní součástí katolické morálky, i když
se jedná o vlastenectví k fašistickému státu,tak vaše rodina byla právem
perzekuována komunisty,protože porušila povinnost vlastenectví ke svému
(komunistickému) státu.
Josef: Jacku, jsem moc rád, že jste tento příspěvek vložil, protože mi to umožňuje vysvětlit blíže tuto věc, která je evidentně ještě trochu nejasná.
Moje rodina nikdy neporušila povinnost vlastenectví vůči tomuto státu. Nepřestali jsme ctít svou vlast a pracovat v její prospěch jen proto, že zde zrovna vládli komunisté. Můj otec nerozkrádal socialistické vlastnictví ani nic podobného, ale když kvůli víře nemohl dokončit vysokou školu a pak po letech nucených prací mohl začít pracovat jako řadový dělník, pracoval poctivě. Ani komunisté samozřejmě nedělali všechno špatně, takže podporoval to prospěšné, co podporovat s dobrým svědomím mohl. A za tu naši komunistickou vládu se modlil, opět z lásky k naší zemi.
Láska k vlasti nezávisí na tom, jak kvalitní jsou lidé, kteří jí zrovna vládnou a jaké hodnoty zastávají. Loajalita k státu neznamená schvalovat zlo nebo mu dokonce napomáhat, Loajalita znamená, aby zájem státu byl vždy i zájmem mým, abych nejednal proti němu. V zájmu státu není, aby vláda páchala zločiny. V zájmu státu je spravedlnost, protože ta je prospěšná všem. Vlastenectví znamená dát přednost spravedlnosti před nějakým osobním zájmem.
Kdyby zde začali nedej Bože vládnout nějací neonacisté, nepřestal bych být ke svému státu loajální. Snažil bych se, aby v něm opět zavládlo právo a aby se v něm lidem dařilo. A modlil bych se, aby se Boží světlo dotklo srdcí těch lidí ve vládě. Modlím se tak i teď.
Josefe,už Ludvík XIV řekl,stát jsem já.V jeho králoství tím chtěl samozřejmě vyjádřit,že on je zosobněním státu.
Stát je charakterizovám především kulturou lidí(společností) v něm žijících,nikoliv pouhou geografií.
Josef:
Loajalita znamená, aby zájem státu byl vždy i zájmem mým, abych nejednal proti němu.
Jack:
Výborně,takže podporovat fašistický stát je v pořádku,protože jde o povinnost vlastenectví.Já nejsem stejného názoru,ale potom podle tvého vyjádření musí být vlastenectví
ke komunistickému státu také morální povinností.A jestliže tvá rodina dělala něco co nebylo slučitelné s hodnotami a zájmem českého státu té doby,tak porušili vlastenectví a byli
po zásluze potrestáni.Já myslím,že už jsme opět svědky tvé charakteristiky,opět
si odporuješ.
Josef:
Kdyby zde začali nedej Bože vládnout nějací neonacisté, nepřestal bych být ke svému státu loajální. Snažil bych se, aby v něm opět zavládlo právo a aby se v něm lidem dařilo.
Jack:
A teď to nejdůležitější,nevím proč zrovna ty píšeš o právu.Lidská práva,tak jak je
chápeme v demokratické společnosti, byla složitým procesem vybojována proti
církvi,především proti té tvojí.To je historický fakt.Až sekularizací společnosti,tedy
odtržením státu od církve,lidé mohli naplnit myšlenku humanismu.
Takže pokud jde o lidská práva,tak ty by jsi měl především mlčet a nebrat si
tento pojem vůbec do úst.
A mimochodem,kdyby byla Česká republika náboženským státem,tak bych
bojoval proti tomuto státu a nepovažoval bych to za vlasteneckou zradu.
Já Pia12 nesoudím. Soudím-li Papeže pak výhradně jako funkcionáře, nikoli jako osobu.
No, asi bude naivní počítat s tím, že odmítnete Nebe, Josefe, když v něm nebude Colombo, Arkande, Michal, Adéla…
Tyranii udržují vchodu lidé jako Vy Josefe a Váš otec (pracoval poctivě).
Váš bůh neexistuje Josefe to vím naprosto jistě, je to škoda, v abstrakci jste byl přesvědčivější… Existuje naděje, že nějaký Bůh je, nikoli však ten ve vaší představě.
Jack: Výborně,takže podporovat fašistický stát je v pořádku,protože jde o povinnost vlastenectví.
Josef: Ne podporovat fašistický stát, ale podporovat svůj stát v jeho oprávněných a spravedlivých zájmech a pracovat pro jeho blahobyt, a to bez ohledu na to, kdo ho zrovna řídí. A protože v zájmu každého státu také je, aby se nechoval totalitně, tak protitotalitní občanský postoj je také podporou státu.
Jack: Já nejsem stejného názoru,ale potom podle tvého vyjádření musí být vlastenectví
ke komunistickému státu také morální povinností.
Josef: I pro stát řízený komunisty platí totéž, co jsem napsal výše.
Jack: A jestliže tvá rodina dělala něco co nebylo slučitelné s hodnotami a zájmem českého státu té doby,tak porušili vlastenectví a byli po zásluze potrestáni.Já myslím,že už jsme opět svědky tvé charakteristiky,opět si odporuješ.
Josef: Moje rodina nedělala nic, co by nebylo slučitelné se skutečným zájmem českého státu komunistické doby. Pravý vlastenec stojí proti komunistickému myšlení v tom, v čem je totalitní.
Jack: A teď to nejdůležitější,nevím proč zrovna ty píšeš o právu.Lidská práva,tak jak je chápeme v demokratické společnosti, byla složitým procesem vybojována proti
církvi,především proti té tvojí.To je historický fakt.Až sekularizací společnosti,tedy
odtržením státu od církve,lidé mohli naplnit myšlenku humanismu.
Josef: Jacku, nezlobím se na Tebe, že to říkáš, protože toto pojetí je v naší společnosti docela rozšířeno. Přesto Tě chci upozornit, že si člověk na své historické brýle musí aplikovat hodně úzký filtr, aby takhle mluvil.
Vláda práva a respektu k bližnímu je obsažena v samotné podstatě Ježíšova poselství a křesťanského myšlení. Není žádnou náhodou, že koncept humanismu je dítětem právě západní křesťanské civilizace (a nikoli třeba dítětem hinduistické kultury, v jejíchž principech tento postoj obsažen prostě není.) Už první roky, kdy křesťanství převzalo otěže naší západní civilizace, znamenaly významný kvalitativní posun standardů naší kultury směrem k humanitě, ať už jde o nalezení smyslu pro důstojnost každého lidského života (třeba když ke konci 4. století po Kristu začalo i zabití vlastního dítěte být zákonem chápáno jako vražda, anebo odvržením krutostí římských gladiátorských her do propadliště dějin) anebo rovnost žen a mužů (konkrétně projevená třeba zrovnoprávněním obou pohlaví při uzavírání sňatků nebo tím, že křesťanský muž na rozdíl od antiky už neměl právo svou ženu prodat do otroctví, což vše vycházelo z křesťanského konceptu spásy člověka nezávislé na jeho pohlaví). A co uvidíme, když se z pozice humanismu podíváme na středověk? Pokud si nevybíráme, co chceme vidět a co ne, tak spatříme obrovské a nezměřitelné humanistické úsilí křesťanských společenství v nesčíslných církevních nemocnicích, sirotčincích a chudobincích po celém křesťanském světě, trvající až do dneška (i v dnešním světě jsou charitativní projekty jenom mé vlastní církve svými aktivitami tak rozsáhlé, že se tomu žádná jiná instituce na světě ani neblíží), uvidíme, jak církev jako první v historii zavedla bezplatné základní školství pro všechny děti, uvidíme její koncept akademické svobody na středověkých papežských univerzitách, kde se kladly základy moderní vědy, anebo uvidíme třeba dominikánského řeholníka Antonia de Montesinos, jak jako první ve svých kázáních neohroženě hájí lidská práva amerických domorodců proti evropským kolonistům. Ano, církev se postavila proti francouzské revoluci. Proti revolucionářům, která ve jménu “svobody, rovnosti a bratrství” nechali během několika měsíců popravit více lidí, než bylo předtím ve Francii popraveno za několik staletí a kdy do dějin vstoupilo slovo “Teror”. Křesťanovi musí jít o lidi, ne o ideologie.
Ubezpečuji Tě, že jako křesťan jsem samozřejmě zastáncem veškerých lidských práv a svobod. O tom, že postoj mé církve je shodný, mluví jasně například encyklika “Pacem in terris”.
Jack: Takže pokud jde o lidská práva,tak ty by jsi měl především mlčet a nebrat si
tento pojem vůbec do úst.
Josef: Jacku, lidská práva jsou především o tom, že nikomu neříkáme, že on by měl mlčet, ale že názor každého člověka je pro nás natolik cenný, že každému má být dána možnost být slyšen.
Jack: A mimochodem,kdyby byla Česká republika náboženským státem,tak bych
bojoval proti tomuto státu a nepovažoval bych to za vlasteneckou zradu.
Josef: Co to znamená “náboženský stát”?
Jestli tím myslíš nějakou náboženskou totalitu, tak proti té bych se postavil i já. A jak správně říkáš, nebyla by to zrada, protože by to bylo v souladu se skutečnými zájmy mého státu (v zájmu žádného státu není být totalitní).
Jestli tím ale myslíš stát prodchnutý náboženským myšlením, pak bys měl bojovat jen proti tomuto myšlení, pokud to sám považuješ za správné, ale nikoli proti státu samotnému; zájmy a prospěch takového státu bys měl přesto vždy hájit. Současný český stát je například do docela velké míry prodchnutý atheistickým myšlením, jako málokterý jiný stát světa. Já jako katolík přesto zůstávám vlastencem tohoto státu a pracuji v jeho prospěch. Myslíš, že bych to neměl dělat a spíše měl začít plánovat teroristické akce proti ateistickým střediskům? Ne, to není plán, který bych mohl akceptovat jako křesťan.
Jsem velmi rád, že tuto diskusi obohacujete svými postoji také Vy, Spitfire.
Spitfire: Já Pia12 nesoudím. Soudím-li Papeže pak výhradně jako funkcionáře, nikoli jako osobu.
Josef: Funkcionář není osoba? Každý v každé funkci je především člověk, a toho v něm musíme vidět.
Spitfire: No, asi bude naivní počítat s tím, že odmítnete Nebe, Josefe, když v něm nebude Colombo, Arkande, Michal, Adéla…
Josef: Jestli diskutuji na tomto webu, tak to dělám mimo jiné taky proto, abych se s Colombem, Arkandem, Michalem, Adélou i s Vámi, Spitfire, setkal jednou v nebi. To bych si moc a moc přál.
Spitfire: Tyranii udržují vchodu lidé jako Vy Josefe a Váš otec (pracoval poctivě).
Josef: Ne, tyranie udržují v chodu manipulátoři a ti, kdo jim naslouchají, z ochoty nebo ze strachu. Ne lidé, kteří poctivě pracují rukama. Vůbec nenabádám ke lhostejnosti k totalitě. K práci pro vlast ano.
Spitfire: Váš bůh neexistuje Josefe to vím naprosto jistě, je to škoda, v abstrakci jste byl přesvědčivější… Existuje naděje, že nějaký Bůh je, nikoli však ten ve vaší představě.
Josef: Ano, můj bůh neexistuje. Existuje jen Bůh náš, Bůh nás obou, který je Otcem všech, tak jak byl nazýván už tisíc let před Kristem. Pojďme se i my dva společně vydat na cestu za Ním.
Právě jsem se dodíval na dokument o problémech při vzniku slavného filmu Monty Pythons Life of Brian – http://www.youtube.com/watch?v=ZDCAJTrF1gg .
Je zajímavé dát některé pasáže do souvislosti s tím co zde pronáší třeba Josef a jeho snaha nám namluvit, že by bojoval proti totalitě všeho druhu.
Zejména mě zaujalo, že ještě koncem 70. let měli v Británii zákony potírající rouhačství. Jak typicky křesťanské 🙂
Machi: A víte co na těch zákonech bylo vtipné? Že se týkali pouze rouhačství proti anglikánské církvi. Když se to tamější Muslimové pokusili použít proti Salmanu Rushdie, tak to neprošlo právě z tohoto důvodu. Jinak pro zákony trestající rouhačství není třeba chodit daleko. Třeba v Irsku hrozí za rouhačství pokuta až 25 000 euro.
“Josef: Jestli diskutuji na tomto webu, tak to dělám mimo jiné taky proto, abych se s Colombem, Arkandem, Michalem, Adélou i s Vámi, Spitfire, setkal jednou v nebi. To bych si moc a moc přál.”
To bude hodně dlouhá věčnost…
Jack:
A teď to nejdůležitější,nevím proč zrovna ty píšeš o právu.Lidská práva,tak jak je
chápeme v demokratické společnosti, byla složitým procesem vybojována proti
církvi,především proti té tvojí
protestant:
Důležitou roli pro další vývoj myšlenky lidských práv sehrálo křesťanství: všichni lidé jsou si před Bohem rovni a každý se bude jednou odpovídat za svůj život před jeho soudem.
http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_lidsk%C3%BDch_pr%C3%A1v
“Těch shod mezi úhelným kodexem křesťanské Evropy, totiž starozákonním Desaterem a moderní Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod je příliš mnoho, než aby bylo možno považovat tyto shody za pouhou náhodu. Zdá se, že Úmluva je v podstatě Desatero, přetavené do moderní podoby dvacátého a jednadvacátého století, nikoliv Mojžíšovo Desatero stanovující povinnosti, ale humanisticko-demokratické Desatero, zaručující práva.”
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/klara-samkova-vesela-.php?itemid=8339